Změna ze dne na den - nechce bez koní ze stáje

Děkuji za reakci. Jenže on chodil (a i teď mnohdy chodí) jakoby se nechumelilo. Jeden den se mnou dělá tohle divadlo, druhý den jde jak beránek - sám. Ano, je to problém z minulosti, avšak trochu mě zaráží, že s tím nezačal hned, když tady byl nový, že to začalo po takové době... Ale to nevyřešíme.
Převést na ruce, když mi udělá tohle, mne také samozřejmě napadlo, ovšem zavrhla jsem to. Protože jak už ho znám, je tak na 85% jisté, že by se vzpouzel i při vedení a ze země ho nemám šanci udržet. A vzhledem k tomu všemu v něm opravdu nechci posilovat vědomí, že se může vytrhávat a že přes problémové místo ho ve skutečnosti fakt nemám jak dostat. Ano, může se stát, že se vzpouzet nebude, ale riziko je pro mne příliš velké. Zatím s voděním problém nemám, tak nechci, abych začala mít. Neříkám, že to v zoufalství nezkusím, ale v jeho případě tomu nevěřím.
Napadlo mne použít pamlsky, odměnit ho za každých pár kroků, které udělá vpřed. Bohužel vzhledem k té jeho povaze se obávám, že by to skončilo stejně - stáli bychom v bráně a bez mrkve by se nehnul. A že by to tak skončilo vím jistě, protože jsem ho - blbka- učila natahovat se mezi přední nohy za mrkví a protahovat se tak. Mno. Takže jsem několik dní odbourávala to, že kdykoli jsem ho chtěla vyčistit na nohou, břichu, vybrat kopyta, tak cpal hlavu mezi nohy a dožadoval se mrkve (zní to možná vtipně, ale bylo to otravné a občas i nebezpečné, jak tou hlavou mlátil). On je ohledně jemu příjemných věcí opravdu až nebezpečný, jak se jich dožaduje.
Edit: ještě dodám, že vodění jsem ho učila až já, protože původní majitel koně sedlal v ohradě, kde kůň stál na volno, před ohradou nasedl a zase slezl až před ohradou a jen pustil koně dovnitř. Kůň nikdy na vyjížďkách na ruce nešel, není na to zvyklý (když jsem na zkušební vyjíždce chtěla slézt a koně vést, tak byla vybrána taková cesta, kde jsme šli husím pochodem v hlubokém úvozu). Opět skutečný stav zjištěn až po koupi...

Nevím, jak často s koněm pracujete a jestli to dělá po nějaké větší pauze? Sama jsem se s tímto problémem vysloveně nesetkala, ale když u nás měl jeden pán ustájeného svého (rozmazleného) koně, tak občas měl taky problém sám odejít. Většinou měl problém na rozcestí u ohrad. Začal vždycky couvat, stavět se na zadní apod. Jednou nacouval až do el. ohradníku, kůň dostal kopanec a od té doby koník chodil normálně. Ale to bylo náhoda, nebyl to žádný účel. Taky tomu samému koni pomohl přechod z boxového ustájení na pastevní 24/7 - úplně se zklidnil.

Já mám zase problém s kobylou, když jdu po dlouhé době na vyjížďku, na některých místech, kde chci, aby šla krokem začne naklusávat/nacválávat a když ji nechci pustit kluše bokem nebo poskakuje po zadních. Pomohlo mi chodit celou vyjížďky na otěži - nepovolovat. Ale když chodí pravidelně, může chodit na zahozené otěži.

Zkusila bych s ním chodit na otěži a pobídky každý krok, razantní, aby věděl, že se s ním nehodláte bavit (pokud to tak teda neděláte normálně). Ale otázkou je spíš proč to dělá.. Jestli je to prostě darebák a nechce se mu a zkouší to, nebo jestli má z něčeho strach nebo jiný problém..? Podle Vašeho popisu bych tipovala první variantu, ale těžko říct takhle.. Pokud to tak opravdu je a na normálním udidle ho neudržíte, pak už jedině vyzkoušet nějaké drastičtější metody jako šporny a ostřejší udidlo. Otázkou ale je, jestli by se to hrubou silou ještě víc nezhoršilo. Co říká na to, když použijete bičík? Nebo jste ho ještě nepoužila..? Zrovna je špatné období, ale neuvažovala jste ho dát na pastevní ustájení?

Děkuji za reakci. S tím ohradníkem mě to pobavilo
Pracujeme poměrně pravidelně, žádné delší pauzy nemá, max.2 dny. A myslím, že se to zatím stalo vždy, když jsme předešlý den byli venku (a jestli si dobře pamatuju, tak sami, ne, že bychom byli s druhým koněm a druhý den nechtěl jít...).

Jezdit s tušírkou jsem zvyklá, používám ji na upozornění, ometání listí, odhánění hovad atd . Zkusila jsem mu couvání znepříjemnit švihnutím tušírky po zadku (ale žádná rána s nápřahem), pouze vyhazoval, ale v couvání mu to nezabránilo a k pohybu vpřed nedonutilo. Úplně zbytečný.
V bleskovém otočení mu asi ostřejší udidlo nezabrání. Potom se nechá docela rychle zastavit, v tom problém až tak není. A při couvání už mi je udidlo úplně k ničemu... Šporny nepoužívám, dle zkušenosti s bičíkem by asi taky nezabraly.

Dle mého soudu se ničeho nebojí. Jen to jednou zkusil a zjistil, že to jde a teď to jen opakuje. Co když bude jednou couvat a otáčet se tak dlouho, že ho nakonec přece jen odvedu zpátky do výběhu...nebo se mezitím někdo přidá... co já vím

O změně ustájení uvažuju také, z více důvodů. Ale kvalitní pastevko taky široko daleko není, takže i kdybych chtěla, tak není kam.

Na couvání Vám asi radu nedám. Jedině ho zkusit otočit, aby přestal couvat, pak ho zase otočit zpátky s razantní pobídkou vpřed. Při couvání bych mu teda ani špornu nedávala, aby se nepostavil a nepřevrátil.

A když se otočí a utíká pryč.. Snažíte se ho zastavit jako zastavit a nebo natvrdo otočíte do protisměru a tím i zároveň zastavíte? Jak se chová pak? Dáte mu ihned po tom jasně najevo, že prostě půjde nebo čekáte, až se nějak vzpamatujete a pokračujete pak?

Kdysi dávno jsem měla trenéra, který koním přejel prudce rukou po uších, když začali něco vymýšlet. Bylo to účinnější než bič. Nebyla to žádná rána, jen prostě přejel po uších, nevím, jak to vysvětlit jinak

A pobízíte každý krok a máte ho na otěži nebo jdete "lážo plážo"?

Myslím si, že si opakovaně vyslechnete i přečtete radu dát koni co proto. Nenechat si ho přerůst přes hlavu, ukázat mu, kdo je tady pánem. Použít hrubou sílu, bič, ostřejší udidlo, šporny...
Kůň má vždy snahu opakovat chování, které v minulosti bylo posíleno, tj. dosáhl, čeho chtěl a opakuje ho vždy takovou intenzitou, která byla úspěšná při posledním pokusu. Příklad - pokud dosáhl změny směru vyjížďky až teprve když udělal svíci, příště už tu svíci udělá rovnou.
Takže každý váš tlak vyvolá odpovídající protitlak.
Vím, že někteří koně jdou zlomit silou a zastrašování je u nich účinné, ale jednak toho zdaleka není schopen každý člověk a druhak to nefunguje na každého koně.
U koně, jako je ten váš, je pravděpodobnější možnost, že pokud přitvrdíte vy, přitvrdí i kůň a tak to půjde tak dlouho, až už nebudete mít kam stupňovat a půjde vám doslova o život.
Takto nějak se vyrábějí životu nebezpeční neprodejní koně.
Je to sice ošemetná rada, ale zkuste si najít trenéra, někoho, kdo nebude mluvit o respektu a dominanci, nebude vám radit další a další udělátka...zkusila bych se poptat na fb v jistých skupinách, neberte první tip, který dostanete, zkuste si zjistit reference, shlídnout videa...já bych se nebránila pozitivce.
Volný pohyb 24/7 taky doporučuju, dost problémů se vyřeší tak nějak samo. Držím palce.

Myslím, že se po nějaké době u vás koník nažral, porozhlédl, zjistil, že by se dalo něco vyzkoušet, tak zkouší
Na sedmiletém, jestli ho obsedali kolem třetího, už může být dost škody napácháno, a evidentně je.
Pokud se nestaví nebezpečně, aby se na vás převrátil, a couvá, ale ne panicky bez ohledu na terén, asi bych ho couvat nechala.A ještě víc a dál, než si kdy pomyslel.Máte li k tomu terén a podmínky.Ono to je pracnější, strkat zadní pod sebe, mohlo by se mu to znechutit.
Taky jsme dělávali kroužek, když pan kůň na rozcestí hodlal natvrdo rozhodnout kudy se nepůjde.Když píšete, že zastavit se nechá.Byl pobrán a chodil kroužek.Svižným krokem pobízen, žádné flákání.Chodil, ale de fakto se nehnul z místa.Jediný únik z kroužku mu byl nabídnut, a to směrem, který požadoval jezdec.Chce to ale čas, jeden odolný jedinec takto trávil na jedné konkrétní křižovatce zpočátku třeba hoďku
Ale spíš bych zkusila popracovat na tom vodění.Nejsem příznivec nekonečného chození po zemi, ale tohle by stálo za to.Když bude někde klid, slezete, kousek povedete.K tomu i pamlsky, proč ne.Postupně ho naučíte, že je běžné, že je veden ze země, zastavován, nasedán, atd.Prostě, jezdíte li ob den, tak bych jednou jela, jednou polojízdapolokrok Jestli není ještě navíc naučený se vytrhávat a utíkat, mohl by se rychle naučit, že člověk na zemi zná místa s trávou a taky má plné kapsy, tudíž je dobré, ho kamkoli následovat.Když povedete na udidle, v rukavicích, a budete tak trochu připravená, vytrhnout by se vám neměl.
Tak přeji hodně štěstí

Bonnyf napsal(a):
Děkuji za reakci. Jenže on chodil (a i teď mnohdy chodí) jakoby se nechumelilo. Jeden den se mnou dělá tohle divadlo, druhý den jde jak beránek - sám. Ano, je to problém z minulosti, avšak trochu mě zaráží, že s tím nezačal hned, když tady byl nový, že to začalo po takové době... Ale to nevyřešíme.
Převést na ruce, když mi udělá tohle, mne také samozřejmě napadlo, ovšem zavrhla jsem to. Protože jak už ho znám, je tak na 85% jisté, že by se vzpouzel i při vedení a ze země ho nemám šanci udržet. A vzhledem k tomu všemu v něm opravdu nechci posilovat vědomí, že se může vytrhávat a že přes problémové místo ho ve skutečnosti fakt nemám jak dostat. Ano, může se stát, že se vzpouzet nebude, ale riziko je pro mne příliš velké. Zatím s voděním problém nemám, tak nechci, abych začala mít. Neříkám, že to v zoufalství nezkusím, ale v jeho případě tomu nevěřím.
Napadlo mne použít pamlsky, odměnit ho za každých pár kroků, které udělá vpřed. Bohužel vzhledem k té jeho povaze se obávám, že by to skončilo stejně - stáli bychom v bráně a bez mrkve by se nehnul. A že by to tak skončilo vím jistě, protože jsem ho - blbka- učila natahovat se mezi přední nohy za mrkví a protahovat se tak. Mno. Takže jsem několik dní odbourávala to, že kdykoli jsem ho chtěla vyčistit na nohou, břichu, vybrat kopyta, tak cpal hlavu mezi nohy a dožadoval se mrkve (zní to možná vtipně, ale bylo to otravné a občas i nebezpečné, jak tou hlavou mlátil). On je ohledně jemu příjemných věcí opravdu až nebezpečný, jak se jich dožaduje.
Edit: ještě dodám, že vodění jsem ho učila až já, protože původní majitel koně sedlal v ohradě, kde kůň stál na volno, před ohradou nasedl a zase slezl až před ohradou a jen pustil koně dovnitř. Kůň nikdy na vyjížďkách na ruce nešel, není na to zvyklý (když jsem na zkušební vyjíždce chtěla slézt a koně vést, tak byla vybrána taková cesta, kde jsme šli husím pochodem v hlubokém úvozu). Opět skutečný stav zjištěn až po koupi...

Já bych na to nekoukala tak, že někdy jde a někdy ne a tak si vymýšlí.
Ten problém prostě má, a kdy se projeví může záležet na spoustě okolností, kůň se taky někdy vyspí dobře a někdy blbě
Pokud není spolehlivý v manipulaci na ruce - vodění, začala bych u toho.
Je dobře motivovatelný na žrádlo, takže přes pozitivní posilování s chozením za targetem to půjde jedna báseň a jako bonus tím stoupne i tvá hodnota u něj, takže s tebou bude cokoliv dělat raději
BTW s tím ohradníkem - znám kobylu, co takhle pod sedlem dělala bordel, až nacouvala do lešení, skopla ho, to jí padlo na zadek a od té doby byla z couvání a vyhazování vyléčená - trest může být někdy efektivní, problém je, že člověk ho takhle dobře nikdy nenačasuje

Nejlepší na tom je, že ten kůň žádný problém nemá. Problém máte Vy a ne on.Kůň jak vidno svého dosáhne bez větších obtíží.Prostě se mu někdy nechce a má naučené jak to zařídit aby nemusel.Jak to udělat aby se mu chtělo? Neměníte se Vy v ten den kdy se mu nechce? Je totiž vážně divné aby se mu nechtělo jen občas.Pokud by zjistil že se tomu může vyhnout, tak by to podle mě dělal stále.Zkuste někdy přijít ke koni a ani malinkou myšlenkou nemyslete co budete dnes dělat za práci.Ovšem opravdu musíte mít tak silnou mysl a neprozradit se.Já po nich teda opravdu nic nechci, tím to mám s tím myšlením jednoduché a nemám se jak prozradit. Ono kdybych já zjistil, že se stačí postavit na zadní a dostanu proplacenou fakturu i bez práce, tak stojím na zadních minimálně půl dne.

Terven: Děkuju, uvědomuju si to a tímto směrem opravdu jít nechci. Trenéra jsem měla, ale po třetí hodině mi jemně navrhnul ukončení spolupráce, protože jsem se nadřela jak bulhar, aby kůň na jízdárně vůbec chodil. Byl skvělý, ale pouze na drezuru, nikoli na vztahy, nebo jak bych to řekla. Spíše, než trenéra, by to chtělo někoho, kdo se zajímá o komunikaci, nemám to slovo ráda, ale nějakého "horsemana". Vím, že by mi odborná pomoc hrozně pomohla, pokud to není vůbec jediný způsob, jak se z toho dostat, ale prozatím nevím, kam se obrátit.
Jsem zvyklá chválit, hodně a často, za všechno, co udělal dobře, co se mi líbilo. On se bojí máločeho a když už, tak za povzbuzování a pochvalu prošel zatím vše.

Nejjednodušší řešení, které mě napadlo, by byl pes. Protože jsem náhodně vyzkoušela, že pes mu jako parťák stačí. Bohužel psa nemám a pořizovat si druhé zvíře jen proto, aby první zvíře chodilo za ním... to mi přijde trochu přes čáru
Anebo mít koně doma, v klidu, zajít za ním během dne "na pokec", sledovat jakou má zrovna náladu atd atd, a nemít vyčleněné 2 hodiny denně, dělit se o jízdárnu se třemi dalšími a mít za zadkem neustále minimálně jednoho chytráka, který sleduje a komentuje každý náš krok.

Pastevko bych mu dopřála hrozně ráda, ale prolezla jsem v okolí kdeco a bohužel to, kde jsme, je zatím nejlepší ustájení

Koně: před stájí, kde se to odehrává, bohužel není vhodné místo na delší vyjasňování. Jezdí tam auta a lesní technika, teď často, protože se v lese těží ve velkém. Řízené couvání už jsem vyzkoušela. Couvat na můj povel odmítl, dopředu odmítal jít také. Kroužky jsem tedy nezkoušela, můžu zkusit příště...

Musím zopakovat, že jakékoli umožnění koni se pást nebo nabídnout pamlsek je cesta do pekel. Jakmile bych po něm chtěla, aby se přestal pást a zase šel, tak to bude boj kdo z koho. Vyzkoušeno, to jsme si vyjasnili krátce po koupi. On nemá zažité chování, že "teď můžu a teď nemůžu". Pro něj jednou moci znamená už vždycky moci. Taktéž pamlsky. Když zjistí, že mám v kapsách dobrotu, tak mě ušlape, jen aby se k tomu dostal. Bez nadsázky. Zopakuju, že koník je krapet větší.700Kg, možná víc,188cm v kohoutku, mohutný krk.
To je i odpověď Svatavě, prostě přes pamlsky NE. Věřte mi, že je až nebezpečný.

Bormann (jaký že jste to měl nick předtím?): Ale já moc dobře vím, že problém mám já. A bohužel, pokud je kůň tak moc citlivý, že k němu nemůžu přijít jinak, než vysmátá jak sluníčko a naprosto happy a free, tak asi spolu nebudeme moci zůstat. Protože taky mám někdy starosti, taky mám někdy smutek... a proto jdu za koněm, abych si vyčistila hlavu. Jestliže on na to reaguje takto, pak z toho nevidím jiné východisko, než ho prodat nějakému sluníčkáři
Vtipné je to, že já po něm žádnou práci nechci. Vlastně jo - ohýbat se při klikatění se mezi stromy. Jednou za čas. Jinak chodíme pouze na prochajdy do lesa, klidné tempo, žádný stres, zpívám si u toho písničky z pohádek... dle mého nic, čemu by se měl tak usilovně bránit. Krom jediného - že je tam pouze se mnou.
Protože i to mne už napadlo - že mne nemá rád. Sice by mne to hrozně mrzelo, protože tomu koni dělám, co mu na očích vidím, ale prostě i to beru jako možnost.

Jak čtu váš příspěvek tak jsem si vzpoměla na jednoho z valachů co jsem jezdila - velký, pěkný a hodně silný kůň, kterého si známá koupila na rekreačku do lesa. Nová majitelka byla hodná a milá holčina, která měla své dvě vlastní kobyly, také milé a hodné - a tohle měl být její první kůň "tvrďák".
Po týdnu zjistila, že se s ním neodlepí od stáje, ani s druhým koněm, ani sama... Ten kůň měl velký problém v tom, že byl hooodně silný a věděl že je silnější než člověk, takže první týden dokud v něm byl dril z prodejní stáje byl OK, ale druhý týden zjistil že může, vyšel s majitelkou na kopec nad stáj, tam se obrátil a odsprintoval domů... Druhý den majitelka nasedla a kůň ze dvora odcválal do boxu a cestou s ní praštil o zem.
Nová majitelka měsíc nasedlala jezdila jen na ohražené jízdárně, a tam kůň jakž-takž šlapal. Na jízdárně cíleně neshazoval, ale ani nepomáhal, takže z něj několikrát spadla - jeho obvyklý trik byl počkat si až si odsedne, což nebylo nic neobvyklého když se takhle siný kůň napřel do otěží, tak si jí vytáhl jak špagetu z omáčky, a jak malinko zvedla žadek, tak hodil náhlou stopku a strčil hlavu mezi nohy, přesně věděl co kdy a jak - sama jsem z něj několikrát takhle vystoupila.
Dohodli jsme se, že ho začnu jezdit a zkusíme to přetrénovat. Nejdřív ze všeho jsme mu úplně sebrali jádro, aby ztratil energii. Kůň se pravidelně trhal na úseku cca 0,5km od domova, na tom nejhorším úseku jsem ho vždycky držela pod kontrolou, dělala vlnovky na cestě, ustupování na holeň, dovnitř plec - jakmile zvedl hlavu a začal se snažit ode mě přebrat vedení, tak hodně důsledně. I přesto mě dokázal dvakrát odvést tryskem až do boxu - ale jsem taková povaha, že mě to akorát pěkně vytočilo, takže jsem potom byla předvídavější a důraznější - u koně, byl silnější než já a věděl to o sobě to znamenalo, že jsem se s ním nikdy nesměla dostat do přímého střetu, oba jsme věděli že by vyhrál...
Jednou jsem se pro něj vracela pěšky 5km, holky ve stáji už ho odsedlali a vysušili, a jak jsem vlezla do stáje, vynadala jsem mu proč utekl a že mu to stojí za tu námahu, hodila jsem na něj znovu sedlo a jeli jsme tu samou štreku znovu - asi si to zapamatoval, protože potom na nás vždycky čekal, když už někoho sestřelil .
První týden, kdy opravdu hodně zlobil jsme jezdili 2-5hod vyjížďky v terénu a domů jsme nejeli dokud nešel v klidu a s hlavou pěkně dolů, bez snahy pospíchat a starat se o věci do kterých mu nic není... Po dvou týdnech v pracovním režimu změkl a přestal investovat energii do zbytečností, které mu stejně neprocházely. Tohle byl kůň, který byl silný, věděl to o sobě, nebál se otevřeného střetu s člověkem, a byl zvyklý, že si silou prosadí svou - někteří koně jsou neposlušní, protože jsou vystrašení a nevědí, jestli se je "jejich" člověk dost důvěryhodný a moudrý, aby se mu mohli svěřit - ale tenhle zmetek si myslel že je silnější a chytřejší, a byl naučený, že si prosadí svou, když bude chtít.
Když na něm později začala jezdit majitelka, dali jsme si dál na pole židli (nalézt na tohle monstrum bez pomoci nešlo), a prvních pár dní ho přes kritický úsek vedla a nasedala že židle a jednoho dne prostě nasedla a jela od stáje . Když viděla, že jezdíme sami ven a kůň ani necekne, tak si věřila také.

Dsj: děkuji za příspěvek.

Nebojím se ho, svým koním jsem nikdy nepovolovala žádné výstřelky, nemám problém usedět kde co anebo strávit hodinu vyjasňováním. Neustupuju, a když ano, tak jen jeden krok proto, abych hned poté udělala dva dopředu.
Ale s tímhle koněm nevím. Jak bylo napsáno výše, nebojí se jít do střetu s člověkem, protože má vyzkoušeno, že má velkou šanci ho vyhrát. U mne se zatím 3x pokusil neodejít a přesto 3x odešel. Ale že bych z toho přetahování se před stájí chtěla udělat tradici, to teda rozhodně ne.

Jinak v lese už nezlobí, neutíká, nevyhazuje, nesnaží se mne sundat, neodporuje. Není v pohodě, ale nezlobí. Když jsem po posledním extempore šla z vyjížďky domů, schválně jsem to vzala oklikou, aby musel projít několik křižovatek, kde mohl zahnout na kratší cestu. Chtěla jsem zkusit, jestli se pokusí vzít čáru domů. Pokaždé naznačil, že by tam šel, ale bez použití síly následoval moje vedení a šel bez zlobení nejdelší cestou. Kousek před stájí naklusal, nacválal, a pak se nechal bez potíží vzít zpět do kroku i do zastavení.

Bonnyf napsal(a):
Dsj: děkuji za příspěvek.

Nebojím se ho, svým koním jsem nikdy nepovolovala žádné výstřelky, nemám problém usedět kde co anebo strávit hodinu vyjasňováním. Neustupuju, a když ano, tak jen jeden krok proto, abych hned poté udělala dva dopředu.
Ale s tímhle koněm nevím. Jak bylo napsáno výše, nebojí se jít do střetu s člověkem, protože má vyzkoušeno, že má velkou šanci ho vyhrát. U mne se zatím 3x pokusil neodejít a přesto 3x odešel. Ale že bych z toho přetahování se před stájí chtěla udělat tradici, to teda rozhodně ne.

Jinak v lese už nezlobí, neutíká, nevyhazuje, nesnaží se mne sundat, neodporuje. Není v pohodě, ale nezlobí. Když jsem po posledním extempore šla z vyjížďky domů, schválně jsem to vzala oklikou, aby musel projít několik křižovatek, kde mohl zahnout na kratší cestu. Chtěla jsem zkusit, jestli se pokusí vzít čáru domů. Pokaždé naznačil, že by tam šel, ale bez použití síly následoval moje vedení a šel bez zlobení nejdelší cestou. Kousek před stájí naklusal, nacválal, a pak se nechal bez potíží vzít zpět do kroku i do zastavení.

Když se ho nebojíte, tak máte způli vyhráno Teď mu budete muset vysvětlit, že i chytřejší než on.
Mě se u tohohle valacha o kterém píšu osvědčilo hlavně: nejít s ním do přímého střetu - spíš tak nenápadně vyhrávat jednu hádku za druhou - ale i ten jsem střet několikrát vyprovokovala, když jsem věděla, že budu mít navrch = potřebovala jsem ho přesvědčit že jsem jiná než ty lidi přede mnou které odvážel a že se mnou prostě nevyhraje; také jsem musela hodně předvídat - pořád ho "číst" a být o krok napřed, reagovat vlastně dřív než něco zkusí nebo dokonce získá navrch - v prvních dnech mi stačilo jen aby se jen zadíval ušima někam mimo a už jsme začínali pracovat; a pak důslednost: nikdy mu pro svou moje vlastní pohodlí a víru ve světový mír nic nenechat projít - při náznaku neposlušnosti netrestat, ale zaměstnat - ukázat mu, co má dělat, ne ho trestat za to co má nedělat.
Jestli vám ještě pomůže - u tohohle valacha jsem hodně pracovala ze země na ohýbání v krku - čuchnutí k ocasu ze začátku vůbec nedával, byl velký, silný a neohebný, už měl i malinko obrácenou spodní linii, ale jak postupně povoloval v krku, tak se lepšilo i spolupracování pod sedlem Hodně mi pomohlo když začal respektoval požadavek k ohnutí v krku i pod sedlem - to už mě neodvezl ani jednou, ze začátku na pomůcky k ohnutí krku a snížení hlavy reagoval protitahem. Ten váš frajer může být úplně jiný Přeji vám moc štěstí a zábavy s ním

Na toto se mi osvědčila metoda, kterou jsem odkoukala při nakládání profíkem do přepravníku. Základ je označit žádoucí a nežádoucí chování. Jakmile začne kůň couvat, sroluju na otěž, sevřu holení, stupňuju pobídku tušírkou za holeň. Prostě na koně vyvinu nepříjemný tlak. Jakmile zastaví, všechen tlak okamžitě povolí. Po chvilce znovu začnu pobizet holení a tušírkou - jemně, jen aby to koně obtěžovalo, pokud začne znovu couvat přidám tlak, aby pochopil, že toto jsem nechtěla, pokud vykročí dopředu, všechen tlak povolí + pochvala. Zabere to nějaký čas, ale je to pro koně snadno pochopitelná a neagresivní metoda, protože je spravedlivá. Nejdůležitější je právě ten moment povolení tlaku, kterým koni sdělíte - ano, tohle je správně, při tomto chování budeš mít ode mě pokoj. Na to většina jezdců zapomíná.

Možné je úplně jiný, ale taky může být úplně stejný Proto jsem sem přišla pro zkušenosti ostatních, co se komu osvědčilo.

Zábavu se teda asi ještě užiju a pokud budu mít štěstí, tak to i přežijem. Oba On totiž ještě ke všemu neřeší, kam v takové situaci vběhne. Když se chtěl při jednom pokusu otočit, ale já jsem mu držela hlavu na opačnou stranu, než chtěl utéct, tak to vyřešil tím, že vběhl do křoví, které měl v tu chvíli před sebou. Do tak hustého křoví, že se divím, že mě to z něj nesundalo, obličej jsem měla slušně poškrábaný. Prostě když jsem ho nechtěla pustit tam, kam chtěl, tak než by šel tam, kam jsem chtěla já, tak to napere do roští.

Zaměstnat ho něčím, nějak... je asi momentálně nejpřijatelnější cesta.

Lina225: Děkuji za příspěvek, ale tohle přesně dělám Jenže jemu je moje upozorňování nohama, rukama, tušírkou.. úplně buřt, couvá a couvá. Jedině reaguje na slovní povel k zastavení. Pouze slovní povel. Žádný jiný. Takže když začne couvat, zastavím ho slovně, pár vteřin počkám a dám pokyn k vykročení. Buď se rozejde a začne couvat po pár metrech, nebo se ani nerozejde a rovnou couvá. Tak se to opakuje furt dokola, než se mi ho podaří místem protlačit. Ale zase to není otázka třeba půl hodiny, to ne... dejme tomu když to se mnou naposledy 2x odcválal ke vratům a pak několikrát odcouval, tak to bylo...co já vím...10min. Max. Jedná se o vzdálenost cca 50m, na které se to odehrává.

Mám podobného jedince, už 5 let (pořízen jako pětiletý) a začátky byly hrůza... Budiž řečeno, že s věkem se to trochu otupuje

Jak už tady padlo - ideální by bylo pastevko. Pokud v okolí nemáte, hledat něco, kde jsou koně co nejvíc venku.

Můj valach je velmi chytrý a taky moc dobře ví, že lidi snadno přemůže. A jsou dny, kdy je zlatý, pracovitý, snaživý, ničeho se nebojí, jde sám, jde s koňmi... A pak dny, kdy je prostě na zabití a dokáže být opravdu hnusný - já jsem vypozorovala, že je to tehdy, když se mění počasí, zvlášť když je silný vítr, nebo když napadne sníh - to je několik dní prakticky neovladatelný. Po různém přemlouvání a lámání jsem se naučila, že je lepší ho v těchto dnech prostě nechat být, nebo po něm chtít opravdu jen miminum (třeba jízdárna v kroku...) a NEPRAT SE s nim (protože nade mnou vždycky vyhraje). Takže to je taky cesta - třeba mu teď něco hodně vadí, ale za pár dní to přejde a bude s ním znovu řeč...

A jak tady bylo zmíněno - doporučuji začít i se vztahem ze země, ideálně pozitivní motivace - ano, budete potřebovat pamlsky, ale nebojte se toho - při pozitivní motivaci se pamlsek podává jen za přesně vymezených okolností (tzn. když zvíře odvede požadovaný výkon) a kůň velmi rychle pochopí, kdy to je. Fakt není třeba se bát, že by se při této formě tréninku daly pamlsky nějakým způsobem zneužít a že byste si vychovala koně, který bude neustále šmátrat v kapsách. U nás pozitivka hodně pomohla, a kdybych byla důsledná, zkušenější a věnovala bych se tomu víc, mám dneska koně připraveného do Appassionaty

Děkuju deauville. Ano, tohle je taky cesta. Holt se přizpůsobit jemu. Ale trošku je potíž v tom, že do okamžiku, kdy "už je pozdě", na něm nepoznám, že je zrovna dneska ten špatnej den. Kdybych to poznala už v boxu, tak řeknu dlabu na to, nikam nejdu a odvedu ho zpátky do výběhu. A v momentě, kdy už to na mne zkusí, zase nemůžu ustoupit z výchovných důvodů. Prozatím se mi počasí jako spouštěč nezdálo, pokud ovšem nebudu brát podzim jako celek... POkud to chování bude pokračovat, třeba něco vypozoruju. Třeba se mi už v boxu bude zdát divný, tak ho nechám bejt a pojedu až se mi divný zdát nebude - a vyjde to. Třeba. Budu víc pozorovat. Díky.

Ale my si na jízdárně normálně hrajeme, chodí za mnou, když zastavím, tak zastaví, když se rozběhnu, tak nakluše, když měním směr, mění ho za mnou, ustupuje na lehké naznačení rukou, couve na ukazováček, překračuje kavalety atd.. Za každé správné provedení ho chválím, pamlsky nepoužívám, stačí pochvala. Vše bez vodítka, na volno.

Nojo, chybama se člověk učí... Já to taky pochopila až po dvou letech, kdy nastává ta změna chování a že je lepší se na to vykašlat a počkat si na lepší konstelaci. Tak třeba něco vypozorujete nebo taky ne.. nejhorší na tom je, že těch variant může být vždycky hafo Ale většinou se řešení najde.

Bonnyf napsal(a):
Bormann (jaký že jste to měl nick předtím?): Ale já moc dobře vím, že problém mám já. A bohužel, pokud je kůň tak moc citlivý, že k němu nemůžu přijít jinak, než vysmátá jak sluníčko a naprosto happy a free, tak asi spolu nebudeme moci zůstat. Protože taky mám někdy starosti, taky mám někdy smutek... a proto jdu za koněm, abych si vyčistila hlavu. Jestliže on na to reaguje takto, pak z toho nevidím jiné východisko, než ho prodat nějakému sluníčkáři
Vtipné je to, že já po něm žádnou práci nechci. Vlastně jo - ohýbat se při klikatění se mezi stromy. Jednou za čas. Jinak chodíme pouze na prochajdy do lesa, klidné tempo, žádný stres, zpívám si u toho písničky z pohádek... dle mého nic, čemu by se měl tak usilovně bránit. Krom jediného - že je tam pouze se mnou.
Protože i to mne už napadlo - že mne nemá rád. Sice by mne to hrozně mrzelo, protože tomu koni dělám, co mu na očích vidím, ale prostě i to beru jako možnost.

Meifi.Horsemann, ale teprve začínám.

Nejprv mě napadlo - píšete, že jej máte v komerčním ustájení. Nezkouší na něj někdo nějaké výchovné metody? Nemá nějakou blbou zkušenost třeba se stájníkem?
Na jednoho koně mi kdysi krásně fungovala metoda Marka Rashida. Začal couvat, protože se chtěl vyhnout něčemu? Tak fajn, budem couvat...třeba dalších 100m. Vzal se mnou čáru z vyjížďky? Tak šup na jízdárnu a bude se pracovat. Pak znovu na tu vyjížďku. Pokud zase bude problém, tak ještě jednou. Valach tehdy zjistil, že za každé takové chování bude práce navíc a že mu to zato nestojí. Pak se ono chování objevovalo stále řídčeji až z něj byl pohodový koník...

To isté mi napadlo, či niečo niekto s koňom nenacvičuje bez prítomnosti majiteľa.
Ďalšia z možností je, že je jeseň, chladnejšie počasie, skoro tma, vo výbehoch už začína blato a kone sa menej pohybujú. Je možné, že len kumuluje energiu a pod tým sedlom ju trochu vypustí touto cestou.

Tak úplně první si zkontrolujte to ustájení, jestli Vám tam koně někdo "nevychovává".Důvěřuj ale prověřuj. Nedávná zkušenost s jednou návštěvou která přijela k nám.Mě normálně braly mrákoty z něj.Ten se teda s koněm nemazlil.Tam mít ustájeného koně podle toho co říkal, tak se pán nedožije ani letošních vánoc.Takového "kokota" jste neviděli a přesto mají u něj lidi ustájeno a myslím, že ani nevědí jak jejich miláček občas dostane po hubě.

Ahoj všem, hlásím se po víkendu s novými informacemi a možná s rozluštěním hádanky, co se děje a proč se děje...

Včera i dnes jsme byli venku s koňma, včera ve dvou, dnes ve třech. Bohužel když měl jít ze vrat první, tak odmítal, asi se bál, že by ostatní koně s námi nešli. Venku potom šel klidně první, bez problémů. Vyjížďky byly moc hezké.

Co se ustájení týče, tak asi nebudete daleko od pravdy. Poslední měsíc dost pátrám, vyptávám se kolegů ve stáji, stájnice, brigádníka atd. A dávám střípky dohromady. Začalo to tím, že jsem musela udělat humbuk kolem krmení, kterého bylo žalostně málo oproti tomu, co jsem si domluvila. Od té doby se se mnou nebaví ani dveře a i bych věřila, že se změnilo i chování ke koni (oblíbenej nikdy nebyl, majitelé stáje nemají velké koně rádi, považují je za strůjce potíží). Takže tohle může být jedno puzzle do skládačky.

Další věc: kůň byl u bývalého majitele ustájen s režimem 14hodin v ohradě s koňmi,10 hodin ve dřevěných boxech s otevřenými okny s výhledem do ohrady a na les. U mne stojí ve zděné stáji s klasickými mřížovými boxy a režim je: v létě jsou koně venku 9,00 - 19,00, s přibývající tmou je to 10,00 - 16,00. Na vyjížďku ho beru tak, abych dojela do stáje těsně před zavíračkou, takže už ho nechávám doma. Takže je možné, že je koni smutno po ostatních a nevyhovuje mu to brzké zavírání domů. Když byl letní režim, ještě mu to stačilo... Kolegyně mi včera říkala, že když je můj kůň zavřený (právě v tom případě, že do zavíračky chybí třeba 20min), ostatní koně tam ještě nejsou a je tam někdo se svým koněm, tak se můj kůň opírá do dveří a dělá rachot - řekla bych upozoňuje na sebe. Z toho všeho mi plyne, že mu chybí větší kontakt s koňmi a světem celkově, že mu chybí ustájení, kde by byl více venku a byl tak nějak "součástí okolního života". A pak se logicky brání odchodu od koní, notabene když ví, že už pak zůstane zavřený

Takže začínám zvažovat změnu ustájení a požádám ostatní lidi ve stáji, jestli by nebyli ochotní nás častěji brát s sebou na vycházky. Také by mu možná více vyhovovaly vyjížďky dopoledne, tak, že by po vyjížďce šel zpátky do výběhu. To bohužel ale neskloubím s prací :(

Tohle je tedy výplod mých několika probdělých nocí...

Omlouvám se, že nemám chuť ani sílu to číst celé, ale přidám nápad ohledně couvání, co pomohl kamarádovi kdysi, když odjel jediný majitel a jezdec paličatého hřebce a kamarád ho měl týden obstarávat a jezdit. Už jsem to tu psala kdysi, tak pardon těm, co už to četli.

Tím, že byl koník zvyklý jen na jednoho jezdce, a rozhodně odmítal vozit kohokoli jiného, než svého pána. Takže když na něj nasedl kamarád - vyšli prakticky jen před stáj a kůň se odmítal pohnout. Po dobrém, po zlém... po zlém stejně cesta nikam nevede. Odmítal se hnout dopředu, ale couval... tak s ním kamarád prostě šel na vyjížďku pozpátku (on je to takovej vtipálek každým coulem - mě by to nenapadlo ani ve snu )... kůň prošel asi půl cesty couváním a pak už ho to evidentně hodně přestávalo bavit, tak ho jezdec nechal otočit a zbytek šli popředu. Od té doby ho přijal jako chytrého šéfa a nikdy už na něj nic nezkusil.

Tak třeba, když si umane, že bude couvat, zkuste ho netrestat tušírkou ani hubou, ale prostě ho zkusit otočit o 180st. a jít směrem, kterým jste chtěla, ale pozpátku. Ono ho to přestane bavit, nebojte Je to právě o tom přechytračení, o kterém psala na začátku Svatava.
Hodně trpělivosti a štěstí

Hippie: děkuji, ale tohle už mi tu bylo vícekrát raděno a už jsem to i vyzkoušela :). Nehledě na to, že jsem právě napsala, kde je možný problém a celé se to možná pohnulo jiným směrem.
Přesto děkuji

Bonnyf napsal(a):
Ahoj všem, hlásím se po víkendu s novými informacemi a možná s rozluštěním hádanky, co se děje a proč se děje...

Včera i dnes jsme byli venku s koňma, včera ve dvou, dnes ve třech. Bohužel když měl jít ze vrat první, tak odmítal, asi se bál, že by ostatní koně s námi nešli. Venku potom šel klidně první, bez problémů. Vyjížďky byly moc hezké.

Co se ustájení týče, tak asi nebudete daleko od pravdy. Poslední měsíc dost pátrám, vyptávám se kolegů ve stáji, stájnice, brigádníka atd. A dávám střípky dohromady. Začalo to tím, že jsem musela udělat humbuk kolem krmení, kterého bylo žalostně málo oproti tomu, co jsem si domluvila. Od té doby se se mnou nebaví ani dveře a i bych věřila, že se změnilo i chování ke koni (oblíbenej nikdy nebyl, majitelé stáje nemají velké koně rádi, považují je za strůjce potíží). Takže tohle může být jedno puzzle do skládačky.

Další věc: kůň byl u bývalého majitele ustájen s režimem 14hodin v ohradě s koňmi,10 hodin ve dřevěných boxech s otevřenými okny s výhledem do ohrady a na les. U mne stojí ve zděné stáji s klasickými mřížovými boxy a režim je: v létě jsou koně venku 9,00 - 19,00, s přibývající tmou je to 10,00 - 16,00. Na vyjížďku ho beru tak, abych dojela do stáje těsně před zavíračkou, takže už ho nechávám doma. Takže je možné, že je koni smutno po ostatních a nevyhovuje mu to brzké zavírání domů. Když byl letní režim, ještě mu to stačilo... Kolegyně mi včera říkala, že když je můj kůň zavřený (právě v tom případě, že do zavíračky chybí třeba 20min), ostatní koně tam ještě nejsou a je tam někdo se svým koněm, tak se můj kůň opírá do dveří a dělá rachot - řekla bych upozoňuje na sebe. Z toho všeho mi plyne, že mu chybí větší kontakt s koňmi a světem celkově, že mu chybí ustájení, kde by byl více venku a byl tak nějak "součástí okolního života". A pak se logicky brání odchodu od koní, notabene když ví, že už pak zůstane zavřený

Takže začínám zvažovat změnu ustájení a požádám ostatní lidi ve stáji, jestli by nebyli ochotní nás častěji brát s sebou na vycházky. Také by mu možná více vyhovovaly vyjížďky dopoledne, tak, že by po vyjížďce šel zpátky do výběhu. To bohužel ale neskloubím s prací :(

Tohle je tedy výplod mých několika probdělých nocí...

Jj, to už je tak, že ve většině komerčních ustájení je management uzpůsobený, aby vyhovoval spíš lidem než koním. Taky jsem zažila podobný režim, jaký popisujete, brzké zavírání do boxu, zavírání do menšího výběhu, aby až přijdou majitelé, koně byli po ruce, ponechávání některých koní v boxu apod. Mezi koňmi tam neustále panovala lehká hysterie, jsem ráda, že už to máme za sebou. Koňova celková životní spokojenost se příznivě odrazí i na vztahu s člověkem a naopak.
Teď máme koně 24/7 volně, nikdo je nikam nezavírá, nerozděluje, všichni jsou v pohodě, v klidu se nechají odvést od ostatních a neřeší. Dost majitelů potvrzuje, že se jim v tomto režimu vybzikaní koně zázračně spravili "přes hlavu".
Jediné, co by u nás asi řešili je, pokud by odešli všichni a doma zůstal jeden, ale to taky ne vždy - záleží hodně na okolnostech.
A pravdu má i baarbora - koně jsou z boxu hodně odstátí a jestli je ve výběhu bahno, většinou tam asi jen postávají - a přitom je chladno, vítr, změny počasí...u nás teď tedy mají bzikavější období.

Bonnyf napsal(a):
Ahoj všem, hlásím se po víkendu s novými informacemi a možná s rozluštěním hádanky, co se děje a proč se děje...

Včera i dnes jsme byli venku s koňma, včera ve dvou, dnes ve třech. Bohužel když měl jít ze vrat první, tak odmítal, asi se bál, že by ostatní koně s námi nešli. Venku potom šel klidně první, bez problémů. Vyjížďky byly moc hezké.

Co se ustájení týče, tak asi nebudete daleko od pravdy. Poslední měsíc dost pátrám, vyptávám se kolegů ve stáji, stájnice, brigádníka atd. A dávám střípky dohromady. Začalo to tím, že jsem musela udělat humbuk kolem krmení, kterého bylo žalostně málo oproti tomu, co jsem si domluvila. Od té doby se se mnou nebaví ani dveře a i bych věřila, že se změnilo i chování ke koni (oblíbenej nikdy nebyl, majitelé stáje nemají velké koně rádi, považují je za strůjce potíží). Takže tohle může být jedno puzzle do skládačky.

Další věc: kůň byl u bývalého majitele ustájen s režimem 14hodin v ohradě s koňmi,10 hodin ve dřevěných boxech s otevřenými okny s výhledem do ohrady a na les. U mne stojí ve zděné stáji s klasickými mřížovými boxy a režim je: v létě jsou koně venku 9,00 - 19,00, s přibývající tmou je to 10,00 - 16,00. Na vyjížďku ho beru tak, abych dojela do stáje těsně před zavíračkou, takže už ho nechávám doma. Takže je možné, že je koni smutno po ostatních a nevyhovuje mu to brzké zavírání domů. Když byl letní režim, ještě mu to stačilo... Kolegyně mi včera říkala, že když je můj kůň zavřený (právě v tom případě, že do zavíračky chybí třeba 20min), ostatní koně tam ještě nejsou a je tam někdo se svým koněm, tak se můj kůň opírá do dveří a dělá rachot - řekla bych upozoňuje na sebe. Z toho všeho mi plyne, že mu chybí větší kontakt s koňmi a světem celkově, že mu chybí ustájení, kde by byl více venku a byl tak nějak "součástí okolního života". A pak se logicky brání odchodu od koní, notabene když ví, že už pak zůstane zavřený

Takže začínám zvažovat změnu ustájení a požádám ostatní lidi ve stáji, jestli by nebyli ochotní nás častěji brát s sebou na vycházky. Také by mu možná více vyhovovaly vyjížďky dopoledne, tak, že by po vyjížďce šel zpátky do výběhu. To bohužel ale neskloubím s prací :(

Tohle je tedy výplod mých několika probdělých nocí...

Jdete správným směrem. Pokud někdo je schopný vlastně nenakrmit pořádně koně, nedá se mu věřit ani v ničem jiném.Známe to tady ohledně špatně krmitelných koní. No to je každý kůň když se pořádně nekrmí.