Ne zrovna povedená koupě - podělte se

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
12.12.2017 11:48
Čajda

XXX.XXX.44.117

Ahoj všem, pokud by se někomu chtělo podělit se o zkušenost z né zrovna povedené koupě, budu ráda Neštěstí druhého vždycky potěší, zvlášť, když si člověk myslí, že jemu se to stát nemůže. A ejhle...
Přivezla jsem si vysněného koně co do stáří, barvy, zdraví a plemene, několikrát jsem ho byla zkoušet, prohlížet (s více lidmi).. vše parádní. Koupila, zaplatila a dovezla. A ejhle. Postupně mi začalo docházet, že kůň byl celých svých 8 let "doma" pánem. Když se mu nechtělo, tak nic nemusel. Co se mu nelíbilo, to bylo tabu. Celý jeho management byl přizpůsoben tomu, aby hlavně vyhovoval koni a majiteli způsobil co nejméně problémů s jeho nevychovaností (a tím prodejce i nás dokázal oklamat). Jakmile člověk překročí koňovu hranici pohodlí, začne vzdorovat, hnusně a silou.
Takže takový poklad teď mám doma.
Pracujeme ze země, v kruhovce, na jízdárně, učíme se vodit na vodítku bez vytrhávání, učíme se nevztekat při změně směru v kruhovce, učíme se chovat slušně v boxu... Samostatná vyjížďka do lesa, pro což byl kupován, je v nedohlednu... Prostě věci, které by mě nenapadly, že budu muset řešit u osmiletého koně za 120tis Kč.
Tak vás prosím, jestli byste mi pomohli zvednout náladu svými zážitky z koupě koní, ze kterých se ten vysněný musel nejdřív pracně vydolovat
(Přiznám se, že ani moc nepotřebuju rady, mám dostatek schopných a rozumných lidí, kteří nám pomáhají a učí nás. Opravdu mi jde jen o pokec a vzájemné poplakání si na rameni ).

12.12.2017 12:12
koně

XXX.XXX.205.252

Nebojte, to zvládnete a bude to ON
My kupovali poničku, ročku.Že jí udělám pro děti.Synovi byli tři, dceru jsem ještě neměli.Ročka, vytažená z boxu, naložená majitelkou.Nervní, ale budiž.
Po přivezení domů byla se stádem, které normálně chodilo na noc domů.Ukázalo se, že kobylka člověka viděla pouze na výstavě, kde byla pod matkou, a pak při dvoudenním nahánění do boxu a ostříkáním hadicí, před prodejem
Měli jsme poníčka k dětem, který v hrůze před jakýmkoli člověkem lezl po zdi
Byla to souvislá pravidelná práce, tedy spíš navykání na box, člověka, normální běžnou komunikaci.Ulehčená tedy tím, že má 125cm v kohoutku a nebyla agresivní, ale zas šílená děsem a toužící být ve stádě.Teď jí táhne na třináctý, je to profík, k dětem dokonalá.
No a náš první ČT, tříletek Že na něj chodila jen prodávající, dala sedlo, prošla krokem po jízdárně.My na něj pomalinku, jako na chudinku remontu.Ovšem po pár letech katastrof jsme se náhodně dozvěděli, že prodávající ho po druhém roce začala používat jako provozního koně pod děti.Děti se naučil bravurně shazovat, tak šel na prodej.Jako sotva obsednutý, velký, na kterého se musí pomalu
Měl naprosto vymakaný systém kozelců, dalo dost práce ho to odnaučit.To byl snad nejhorší kůň, co kdy žil.A taky se naučil fungovat, nebo my s ním.
Kamarádka zas takhle jako mladou, jen lehce obsednutou koupila welsh cobku.Prý už na ní nemají čas a děti a blá, blá.Taky po prvním položení deky zjistila, že kobyla má najetý styl"dotkne se hřbetu, pích na přední a prásk zadkem " a mám klid Taky se naučila nosit.
Ale je to protivné.
Takže buďte v klidu, nejste sama, koho prodávající trochu mystifikoval.V zájmu toho, aby mizernou hajtru dostal ze dvora

12.12.2017 12:30
jesie

XXX.XXX.145.142

Ahoj, tak to já se taky ráda rozepíšu :)
Prvního koně, co jsem si kupovala pro sebe, tak vše, co majitelka řekla, to platilo.Zlatá ženská.Koník zdravý, sice dominantnější, ale nic co by se nesrovnalo časem a na co jsem byla upozorněna.Takže to je ten lepší příběh.

Druhý kůň, toho jsme kupovali pro přítele.začátečník.Koník exteriérem nádherný, pěkný paint černobílý, s původem, cena 100tis.Věk 8 let. Při návštěvě a projížďce mě zarazilo, že pán používá na koně vývaz, údajně se používá v neměcku. Těžko popsat slovy, foto nemám, ale prostě koně měly hlavy svázané až k hrudi (rollkur). Nicméně, pod sedlem fungoval, nebyl zákeřný, zdravotně taky vypadal ok (ne, nepište, že jsme měli mít veta :D )...slovo dalo slovo, smlouvat neumím, koníka jsme koupili.

Přijel k nám. Protože jsem proti vyvazování celkově(vše se dá řešit trpělivostí a klidnou rukou), tak jsem zahodila jeho styl vývazu.
Koník v boxe nalepený až na zdi, člověka se bál.Pod sedlem sice povozil, ale pomalu u toho umíral.Lidi neměl rád, nejvíc chlapy, postupně se fixoval na koně a před lidmi utíkal. Pokud se dostal do nekomfortní situace, dělal svíčky, vyhazoval.
Jediný, kdo s ním vyšel a ujezdil, jsem byla já, ale protože jednoho mamlase už mám, nestíhala jsem.
Celkově začalo být jasné, že kůń sešněrovaný a se špornami (tak zněla rada bývalého majitele) funguje, na normálních pomůckách odmítá cokoliv.

Dcera přišla s tím, že ho zkusí. Asi proto, že je tak mladá (13 let), tak z ní strach neměl, pomalu získával důvěru.
Hodně pracovali ze země.Pozvali jsme si i profesionálního trenéra, jezdili na kurzy.Při jednom kurzu však koník bez varování kopl dceru do hrudníku.Naštěstí není kovaný, takže to odnesla jen zhmožděninou, ale psychicky jí to dost rozhodilo.
Nicméně, nevzdali jsme to a odjeli na týden na Silverstone k Adamovi. A tam se to zlomilo.
Týden intenzivní práce pod sedlem i v kruhovce.

Te´d je to rok od koupě.

Koník je skvělý.Úžasný parťák, s dcerou se připravují na příští rok na závody.Má rád lidi.Všechny.Přijde na zavolání, nevyhazuje (občas z radosti).Pod sedlem dělá neuvěřitelné pokroky a nijak ho nevyvazujeme.

Dopadlo to dobře...

Pán je svým drsným chováním vyhlášený, jak jsme zjistili posléze...ale nedá se s tím nic dělat.
Jen jsme zachránili jednoho fešáka :).

Neregistrovaný uživatel

12.12.2017 12:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.20

My koupili kobču, už nevím, kolik jí bylo, myslím 6. Protože jsem byla těhotná, nemohla jsem ježdění vyzkoušet, jediné, co jsem mohla se zeptat slečny, která na ní prý párkrát seděla. Dělalo se s ní ze země, po 2 měsících jsem to zkusila, a celkem to šlo. Nebyl to kůň pro mně, takže si začla jezdit majitelka, a po 2 ježděních jí házením hlavou vystresovala tak, že to přestalo fungovat. Patrně kobyla s headshakingem, zkusila jsem hackamore, což zas chvíli fungovalo, podemnou jsem zkusila průvlečné otěže, jednou, a to byla v klidu, ale začalo se to prostě střídat, když měla náladu, tak byl klid, když jí něco ofouklo, hodila si hlavou a hrábla si do toho nohou, což bylo nepříjemné i pro zkušenějšího, natož začátečníka. Udilo jí vadilo, to do toho mlela ještě tlamou. V kruhovce klidná cval byl nemyslitelný, to se skoro přerazila. Byla to klusačka x oldenburský kůň. Chtěla jsem ještě pořešit, ale majitelé už jí nechtěli stresovat, odvezli si jí jako sekačku, a co dělá a jak se má teď nevím.

Mou nejnešťastnější koupi jsem zde už popisovala, tak nebudu znova. Že jsem přišla o 50 tisíc, to nic, ale byla to hezká kobyla a mrzí mně to.

12.12.2017 13:13
Horsana

XXX.XXX.40.140

Ja som si kúpila na splátky ročka, jedno z údajne najodolnejších plemien na svete, matka bola dovezená z Kaukazu.

Po vyplatení poslednej splátky som ho previezla domov, kde si na druhý deň vo výbehu zlomil kopytnú kosť, ako oplátku, na dve polovice.

Pol roka stál v boxe, potom strastiplná rehabilitácia a náseldne začlenenie do stáda. Už nikdy som k nemu nemala normálny vzťah, vzhľadom na to, čo si vytrpel, on bol taká citlivka tiež. Potom sa nám kone otrávili senom, kotré bolo oeštrené desikantami, museli na kliniku, kde dostali silnú alergickú reakciu na lieky, malý skolaboval a šiel k zemi, ja tiež. Ale všetko dobre dopadlo, no ja som o pár dní na to skončila v nemocnici s neplánovanou brušnou operáciou, koňa som musela dať k známemu a neskôr som mu ho aj predala.

Má sa dobre a ja som rada, že je tam, kde je a že si nemusím kvôli nemu ujedať nervy.

Uživatel s deaktivovaným účtem

12.12.2017 14:25
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ja som tiež dopadla podobne s prvým koňom, milovala som jeho matku, mal to byť romantický príbeh o tom, ako si vychovám úžasného koňa od malička. Mno, nesadli sme si vôbec, nemala som k nemu žiaden vzťah, nejako sme si k sebe nenašli cestu. Keď mal dva a pol dostal nejakú prapodivnú reakciu po upchatí pažeráka a zápal pľúc k tomu. Tri mesiace sa z toho strábil, zostala mu obrna hlasivky. O nejaké dva roky neskôr šiel z domu, vzala si ho mladá dievčina a robil jej celkom radosť, až kým neuhynul.

12.12.2017 14:37
Horsana

XXX.XXX.40.140

Aha, vlastne aj tento si pravidelne upchával pažerák, ale vždy iba vtedy, keď som ho nekŕmila ja. To bolo čudné, nejak z toho vyrástol.

Neregistrovaný uživatel

12.12.2017 16:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247

Tak takhle si normální lidi pořizují koně.

12.12.2017 17:29
nyin

XXX.XXX.180.220

Já svého prvního koně dostala od maminky. Kupovali jsem si hřebce, který měl být pro svojí klidnou povahu vhodný i pro začátečníka. Cenu jsme domluvili po telefonu na 45 tisíc, při příjezdu do stáje byla cena najednou 50 tisíc. Už to mě mělo odradit, během cesty jsem s prodávajícím několikrát mluvila a o zvýšení ceny se nezmínil. Stejně tak nebyla problém prohlídka za tmy (koupě v zimě) a když jsme dorazili na místo, tak nebyla možnost vyzkoušení pod sedlem - prý přestalo fungovat osvětlení na jízdárně. Koně jsme tedy koupili jen po prohlídce ze země, byl velmi klidný, až moc flegmatický, ale to mi vyhovovalo. Také měl být zvyklý být v klučičím stádě.

Domů mi ho vezl bez mé účasti nový ustajovatel a při nakládání mi volal, zda je to vážně ten kůň, kterého chci koupit, že se mu nějak nezdá ta povaha :D Popis koně ale seděl, tak ho naložil.

Ve stáji pak na mě čekal magor, který nemohl do výběhu s žádným koněm - všechny rasil a dokonce se ke koním probourával i pevnou ohradou. Jezdce na zádech nesnesl, vyhazoval, stoupal si na zadní, až se převracel. I když jsem v té době měla odježděno několik problémovějších koní, tak toho svého jsem neujezdila. I trenér s ním měl velké problémy. Co ale koni nemůžu zapřít, tak ze země byl vážně milý a hodný, jen nesnesl jezdce :D Akorát nechápu, jak ho mohli prodávat jako vhodného pro začátečníky. S trenérem jsme se snažili s koněm pracovat, ale nějak moc nám to nešlo a já se začala bát na koni jezdit. Od trenéra pak přišla rada, ať ho prodám. S obrovskou finanční ztrátou jsem to udělala a koně (už jako valacha) jsem prodala s tím, že je prakticky nejezditelný. Lidi co si ho koupili se dušovali, že jezdit nemají v plánu a že chtějí mazlíčka k odrostlejším dětem (a jako mazlíček byl vážně suprový, dala bych za něj obě ruce do ohně) a do samoty, s koňmi to bohužel nešlo. Tito lidé ho ale za levno koupili a pak ho zase prodali dál (draze) a můj příběh se několikrát opakoval, až ho nakonec koupila paní, která si s ním sedla a dala mu důslednou výchovu.

Co jsem si ale pak zjišťovala, tak pán, který mi koně prodal, ho koupil pouhé 2 měsíce před prodejem a kupoval ho s tím, že je pod sedlem velmi problematický. Vydělal na tom skoro 15 tisíc.

Já jsem ráda, že kůň nakonec zakotvil a našel si domov, kde ho naučili správným mravům a nyní mám mladého koně, který jsem kupovala s tím, že neumí vůbec nic, ale nemá žádné zlozvyky. Už rok nám to spolu šlape k oboustranné spokojenosti. Nicméně mám zkušenost k nezaplacení.

12.12.2017 17:37
anekapace

XXX.XXX.49.20

Horsano to byl ten černý krasavec? Matně si jej vybavuji že svých eqch začátků.

Mě nikdo nenapálil. O první kobyle jsem věděla, že je mrsklá. Už se nezmění.
První Krtek byl jen do počtu, druhý vlastně taky. A ty překvapily hrozně moc, nic jsem od nich vlastně nečekala a teď jsou to moje favoritky. Takže zkušenost opačná.

Běhna byla zadarmo, a zdá se, že je podstatně normálnější a využitelnější, než rezavá. :) Možná budu mít něco fajn pod zadek, až si splním mateřské povinnosti a budu mít zase někdy čas vylézt na koně. :) Dream on.

Obdivuji všechny napálené, kteří se koní nezbavili a ta snová zvířata v nich našli. Je to sympatické.

12.12.2017 17:53
Horsana

XXX.XXX.40.140

Aneka- jojo, Derby, to je on, čierny anglokabardin.

Vtedy som si stále hovorila : "Že som si radšej nekúpila toho hucula..."
Tak teraz hucule mám a denno denne za nich ďakujem, hoci ten prvý bol za odvoz :D. Ale čo je ryšavé, to je vždy skvelé :).

12.12.2017 18:02
lodenka333

XXX.XXX.130.111

Já jsem asi měla štěstí že jsem se s takovými lidmi nesetkala. Nestačím se divit co nakecají jen aby koně prodali a ideálně vydělali. Ale že jim svědomí dovolí prodávat pro začátečníky, děti koně který je pod sedlem nebezpečný? To je jako síla. Vlastně ano, jednou jsem se s tím setkala. Majitel tvrdil jak je koník hodný a ovladatelný a já málem skončila s něčím horším než obraženými žebry - a stačilo ze země. A nebyla to náhoda ani vlivem prostředí, byl takový pořád, ale to jsem v té chvíli nevěděla. Ke svým, když jsem měla, jsem se třeásla někoho pustit i když to byli hodní koně, ale co kdyby. Fakt ty lidi nechápu.

12.12.2017 18:30
Čajda

XXX.XXX.44.117

Děkuji všem, kteří se zatím podělili o svoje úžasné koupě Slyším to od chlapa, ve stáji a vlastně to čtu i tady, že jsem ještě dopadla dost dobře .
Ostatně pár koní jsem před koupí tohoto vyzkoušela a poté, co jsem byla vykopána z boxu (pohodářem...), shozena 2x během 20minut natrénovaným kozelcem (koněm pro začátečníky...) a odnesena v dál (jemně přiježděnou kobylkou), jsem asi polevila v ostražitosti, když tenhle kůň na mě nic takového nezkusil, odšlapal 3 vyjížďky, nechal se vyčistit i nasedlat a přišel na zavolání

Taky nechápu prodejce, že mají žaludek na to, prodat naprosto nevhodného koně lidem, kteří mají zkušenosti na úplně něco jiného

12.12.2017 18:58
lodenka333

XXX.XXX.130.111

Hlavně podle toho co tady čtu tak to není výjimka ale skoro pravidlo. Dá se s tim něco dělat, pokud začátečník koupí koně hodného, dobře příjeděného ( prezentace prodejce), na prohlídku kupujícího koně připravil ( třeba pořádně prohnal nebo cokoli aby působil klidně) a ten kůň by pak toho začátečníka přizabil?

Neregistrovaný uživatel

12.12.2017 19:08
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.20

Dle občanského zákoníku by mělo jít koně do 6 týdnů vrátit. Jaká je praxe, netuším.

Já mám i opačný zážitek. Prodávala jsem kobču, slečna se vychválila do nebe, a docela jsem naletěla, "naštěstí" kobču v určitém smyslu zhuntovala, a po roce a půl mi ji laskavě prodala zpět, protože jsem měla ve smlouvě předkupní právo. Dala jsem jí na splátky, ze začátku dost velké tahanice, kobča nebyla její, ve smluvě až po zaplacení celé částky, ale mně jako majitele neinformovala o ničem. Až když kobyla začla trpět zdravotně, lítala po klinikách, měla jet do německa, nebo co, nemohla na ní prý jezdit, protože pod sedlem kašlala, tak teprve po 3 měsících mi sdělila, že kobyle diagnostikovali jakési geneticky dané astma, že má být venku, v boxe že se dusí, a co teda že má dělat, že mám ve smlouvě to předkupní právo, a že za určitou částku je moje. Částka větší, než zatím bylo splaceno. Vrátila se mi troska, jak duševní, tak zdravotní, ale už ji nedám dál. "Astma" jaksi pořešíme, zatím je to v rámci možností, připouštět se nedá pro další genetické vady, a na to sem tam svezení to stačí.

Uživatel s deaktivovaným účtem

12.12.2017 19:14
Uživatel s deaktivovaným účtem

No když to tu tak čtu, tak už se teď bojím na co narazím.Tedy nevím za kolik let to budu muset řešit.Nevím kdy můj staroušek doslouží.Ale najít mezi westerňáky nějakého spolehlivého na lesoježdění a svezení nejezdců bude nadlidský výkon.

Neregistrovaný uživatel

12.12.2017 19:40
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247

No našel jsem na netu jedno video.Tohle je prostě zabiják kůň.To se nedá o tohle pečovat.Ani na to nekoukejte slabší povahy co ten tam s tou ženskou vyvádí.

https://www.youtube.com/watch?v=yttF2-W7kdo.

Neregistrovaný uživatel

12.12.2017 19:42
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247

12.12.2017 20:47
jesie

XXX.XXX.35.227

Ještě doplním.

Třetího valáška jsme našli náhodou na inzerát...APPA...co bylo napsáno, sedělo i při předvedení, pod sedlem.
Koně přivezli.
Kůň je nejoblíbenější ze všech, co jsou v ustájení a naše trenérka prohlásila, že pokud by si někdy kupovala koně, tak by chtěla přesně takového (a to žila léta v anglii a koní poznala hodně).
Je jemný, citlivý, ale odpouští, pod sedlem lehce ovladatelný.Sveze kohokoliv, není závislý na koních, zdravý...

Tím chci jen dodat odvahy, že existují i v ČR chovatelé, kterým ještě záleží na jméně a prodávají kvalitní a povahově vyrovnané koně.
Ovšem, nevešli jsme se do 40 tisíc :), jak se tu často řeší...

Neregistrovaný uživatel

12.12.2017 21:30
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247

Když to tu tak čtu..Dávejte děvčata na sebe pozor u těch koní ať se tu sejdeme na příští rok všichni.Nebylo by hezké se po novém roce dozvědět jak vysoký(nízký) je částečný invalidní důchod v ČR. smajlík

Uživatel s deaktivovaným účtem

12.12.2017 22:28
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jednu, co jsem kupovala k dětem (kříženec hucula, ne úplně levná)... byla už doma podezřelá, ale byla jsem nezkušený novomajitel, takže jsem si kdeco omlouvala a nedávala na svůj instinkt. Krom toho, že ani ve svém výběhu kolem svých koní nebyla ochotná k pohybu (ale to jsem si říkala, že si přijezdím, to mi nevadilo), tak se chovala velmi klidně. Na volno se ve výběhu nechala vyčistit, nikam neodcházela... to bylo sympatické. Koupila jsem jí. Jaké bylo moje překvapení, když se kůň v novém prostředí nenechal na vazáku odvést víc než 15 metrů od koní, byť byli v dohledu... svíčka a tradá pryč... tak jsme museli hodně pracovat jak ze země, tak ze sedla... po asi 14 dnech začala hůř dýchat, postupně do kašle... byly změny počasí na podzim, tak jsem to přikládala tomu... jaké bylo moje překvapení, když mi veterináři potvrdili dýchavičnost... zřejmě přestaly fungovat kortikoidy... koby jsem nakonec (už srovnanou a poslušnou) prodávala přiznaně jako dušnou dál za půlku ceny...

Poník, co paní děsně spěchala na prodej a neměla ochotu ani ho moc předvádět, jsem kupovala za pár korun (15tis.) a byla to sázka do loterie... rok práce s ním sice byl, na začátku uměl moc pěkně vysazovat dětičky jednoduchými fórky... ale... dnes mu každý den říkám, že bych mu líbala kopýtka. Je to skvělé zvíře! Dal se do kupy a ve svých 8 letech (cca 2,5 roku ho mám), se o ta děcka stará jak máma.. jezdí na něm samostatně (mimo lonž, na jízdárně) v kroku, klusu, děti od 5 let...!

Ale: Letos jsem si koupila pro děti mladého welshe s PP (4,5r), že jim udělám příjemného parťáka do prvních začátků - znělo to jako idylka - na podzim obsedlý, pak nechaný v klidu, na jaře vytažený, přes léto otlapkaný dětmi na táboře - ochozený v terénu (plac nemají), víceméně hlavně na ruce, tedy jen krok, klus. Měl moc pohodlné prostorné chody, nic neuměl, ale už byl docela na nohách...mno, za dost peněz, ale skrze ty chody a "osahanost" a nezkaženost, jsem si ho koupila. Děti jsem s sebou neměla, takže jsem ho zkoušela sama. Navíc...na cizích koních zabíjet vlastní děti... bych taky nechtěla
Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že na děti reaguje velmi agresivně - aniž by s ním měly manipulovat, startoval... i na mě byl protivnej, ikdyž jsem po něm nic nechtěla. Stačilo se přiblížit ve výběhu. Nenechával se chytat, nasazovat ohlávku... mno... práce jak na kostele. Teď asi po 3 měsících se stav hodně zlepšil - děti už nežere prvoplánovitě, ale víceméně k němu nikoho moc nepouštím, kort ne bez dohledu. Jezdím ho sama a přiježďuji, aby byl ustálený a spolehlivý. Je hodně odvážný, když se může opřít o člověka (i v sedle), jde prakticky do všeho. Ale na druhou stranu dost labilní a proměnlivý (na valacha)... je mladý a tady ne až tak dlouho, nedělám s ním intenzivně...nechci zázraky a věřím, že se z něj dobrý parťák stane... ale že by to byl poník vhodný pro děti... mno, to bude ještě hodně měsíců intenzivní a velmi empatické dřiny, řekla bych... ale dokud mě ta práce s mladými koňmi baví...

13.12.2017 00:00
lenacia

XXX.XXX.205.245

Třeba já si pořídila kobyluši skoro naslepo, nicméně byl to kůň snů a kdybych ji nevzala asi by ji vzal někdo jiný. Ale své trenérce jsem věřila.
Před tím, než celá koupě proběhla mě ale oslovilo poměrně dost lidí s tím, že kobyla je nebezpečná. Příběhy že při vyvádění do výběhu a odvádění ven dělala svíčky a snažila se člověku vytrhnout, nerespektovala člověka, útočila, a pod sedlem ji dokázal ujezdit jen silový jezdec nejlépe muž a jediněna pelhamu. Nedalo se nic dělat, zálohu už jsem poslala, peníze předala přepravci, který je měl předat majitelce, takže jsem se jen obrnila zákony kde bylo psáno, že koně mohu vrátit. přijelo mi obrovský zlatíčko :). Ale nebylo to všechno bez problémů. První jízda pro mě skončila pádem :D vyrazila nešla zastavit, a jelikož v tamních místech bylo i metr a půl sněhu, skočila to... a já skončila v té hluboké duchně. Můj první a poslední pád, který vůbec nebolel a měl opravdu měkké přistání (ale vyhrabat se mi museli pomoct ostatní)- ale ještě hend druhá jízda 5 minut na to byla, jako by někdo přepnul, a najednou sem seděla na koni, kterému se v poslušnosti a reakcích na pobídky nemohl rovnat žádný z jízdárenských koní, na kterých sem jezdila...

13.12.2017 11:05
ciraali

XXX.XXX.40.9

Ja jsem se prave tohoto bala, ze mi nekdo proda kone uz zkazeneho. Poucena z predchozich nezdaru svych i cizich, jsem si letos zamluvila hribe po super rodicich. Jezdila jsem se na nej kazdy mesic koukat jak roste a v pul roce, kdyz ho odstavili (ani pres nalehani neslo pozdeji), jsem si ho dovezla domu. Uz behem tech pozdejsich navstev se mi tam nezdalo vsechno ok, ale rikala jsem si fajn, pul roku vydrzime a pak doma bude ok.
A co jsem behem prvniho tydne zjistila - hribe je vyhuble nejen z nedostatku zradla, ale byly mu diagnostikovany zaludecni vredy a navic jeste klka. Uz ho mam doma mesic a nedari se mi ho vykrmit, samozrejme vredy lecime a krmna davka je upravena tak, aby to co nejlip zvladal. Ale je porad hubeny a porad klka, jupi. Vratit ho nechci, mam k nemu vztah, ale chovatele bych vzala lopatou, protoze hribe prodal za plnou cenu a minimalne to klkani zamlcel.
Takze z predstavy jak si dovezu kone mladeho, nezniceneho taky seslo. Zkazit se da evidentne uplne vsechno.

13.12.2017 12:45
eenika

XXX.XXX.68.102

Je to historka z koupi mého prvního vlastního koně - cca už deset let nazpět.

Po více než 10 letech denodenního pobytu ve stáji jsem se rozhodla, že konečně nadešel čas koupit si vlastního. Na inzerát se mi ozvala paní, že mají 3,5 letou kobylu po reiningovém výcviku, kříženec QH a velkopoláka. V té době před deseti léty éra američanů začínala a cokoliv byť s nepatrnou příměsí jejich krve byla totální "pecka" za nehorázné peníze - a navíc ještě po výcviku. Vzala jsem si s sebou kamaráda - 65 letého mazáka, který u koní strávil celý život. Už když jsme ke kobyle přijeli, tak bylo jasné, že tam se určitě žádný výcvik nemohl konat. Kobyla zavřená v podzemním vojenském bunkru bez okem (a to fakt nekecám), uvázaná vedle krav, na zadku asi 20cm dlouhé dredy z hnoje, nehorázně zabordelený statek uprostřed lesa na samotě. Paní kobylu vyvedla, bez čištění na ni hodila sedlo a jeďte... Jasný, že kobylu jsem nechtěla.

Objela jsem plno dalších koní, ale na kobylu jsem stále myslela.. No zkrátím to - po více než měsíci od zkoušky jsem volala, že ji vemu. Tam jsem pro ni jela vlakem, a pak asi 30km taxikem s tím, že paní ji odveze k nám. Když jsem dojela, tak mi bylo řečeno, že doprava ji krachla... takže co teď - sehnala jsem si taxík, ona mi sehnala vozík od nějakého známého a kobylu mi domů vezl taxikář, který předtím nikdy nevezl ani kočku v autě, natož koně. Další věc - modrý průkaz samozřejmě zrovna neuměla najít - prý někde zašantročený při stěhování (haha), ale že ho dodá.. Kupní cenu jsem si teda nechala ponížit i pár tisíc s tím, že doplatím, jakmile mi ho dodá (nečekaně nedodala).

Začátky s kobylou otřesné - čištění nemyslitelné - skrze ty 20cm dredy z hoven co na sobě měla namotané na sebe nenechala ani šáhnout. Neustále zastrašovala, pořád se jen šklebila, dokázala by kousnout i kopnout, ve výběhu agresivně nabíhala na lidi, ohradama procházela jako by tam nebyly. Při jakémkoliv tlaku, který se na ni vyvinul (např. při ustupování) tak ona vyvinula větší - prostě klasický dvorečkový odchov, neznala obranu útěkem, pouze útokem. Pod sedlem jízdárna katastrofa - každý cvalový doprovázel zásek, po zadních chodila více než po všech čtyřech. Prostě pořád se něco muselo řešit. Jen venku fungovala neskutečně (když člověku nevadilo že byla moc běhavá), dosud ji vnímám jako nejspolehlivějšího terénního koně co jsem kdy potkala.

Díky kobyle jsem se začala intenzivně věnovat koňské etologii a jinému přístupu, než je ten klasický jízdárenský, takže dodnes ji vděčím za největší posun v mé koňařské historii a vlastně všem zásadním věcem, které jsem se naučila.

Nicméně dnes už kobylu nemám, ale jako zajímavost jsem se po letech (kdy už jsem ji ani neměla) dozvěděla neskutečné věci, které vysvětlují proč se takto chovala... Kobyla není žádný křížený QH, ale kříženec ČMB a díky chladnokrevné matky byla narostlá už tak, že byl avizovaný věk 3,5 snadno uvěřitelný. Avšak neměla žádných 3,5 let když jsme ji kupovali, ale nebyla ani dvouletá (!) a když jsme si ji tehdá se známým zkoušeli u prodeje, tak jsme ji vlastně prakticky obsedli (!). Takže není divu, že byla kobyla taková zakyselená a vytvářela to, co vytvářela - ono vše na ni bylo příliš rychlé a nepochopitelné. Dneska kobyla funguje na 100% a můžou se kolem ni motat i malé děti.

Budiž toto ponaučení pro ostatní

Uživatel s deaktivovaným účtem

13.12.2017 12:57
Uživatel s deaktivovaným účtem

Eenika: Tak to je mazec!

13.12.2017 16:08
aggitta

XXX.XXX.48.133

Chtěla jsem koupit většího poníka pro občasné povození dětí, co mi chodily pomáhat se shetlandy. Oko mi padlo na inzerát nabízející klisnu welsh moutain pony s hříbětem. V minulosti jsem měla spoustu zkušeností s charakterními welsh pony včetně hřebců, takže jsem si myslela, že to půjde. Dokonce mi ji předvedli nasedlanou, na lonži na dvorku, jezdce oni ani já jsme k dispozici a vyzkoušení neměli.
Bohužel klisna s velkými nervy snesla na sobě tak tak to prázdné sedlo. To jsem zjistila až doma. Kobyla se sotva nechala chytnout, čekalo by mne s ní hodně práce. A to pro děti, co by se přišly párkrát za měsíc svézt? Mí odchovaní poníci takto fungovali, ale tady jsem si nebyla jistá. Taky - půjčujte dětem koně, za kterého nemůžete "dát ruku do ohně"...
Hříbě mezitím na našich pastvinách dorostlo do odstavu. Tak jsem obě klisny prodala. Mámu do sportu, kde bude její temperament k užitku a pravidelný trenink pod sedlem se pro ni hodí víc než pobyt na pastvině s občasným nasedláním, také hříběti jsem našla nový domov.
Zvažovala jsem i vrácení obou klisen, ale musela bych zaplatit další dopravu. Takhle si klisny odvezli noví kupci a já nakonec netratila ani korunu.

13.12.2017 19:32
flyhigh

XXX.XXX.117.39

Když jsme hledali arabskou kobylu na chov, padlo rozhodnutí, že zkusíme koukat po koních v Polsku. Já jen jako "překladatel" (rozuměj, strašně mě to zajímalo a chtěla jsem jet s majitelem, navíc jsem se mu hodila jako pomocník). Měsíc předtím, než jsme vyjeli, mě uhoukal, ať si seženu "nějaké" peníze a třeba se mi bude něco líbit.
Přivezli jsme tedy nakonec opravdu arabky dvě - desetiletou a ročku. Majitelova desetiletá prý byla ježděná, ale už nějakou dobu ne. Ročka byla ze stáda dvaceti stejně starých koní, a člověk ji ale absolutně nezajímal (a proto se mi líbila).
Starší kobyla se vyloupla dost očekáváně - poprvé, když se na ni dalo sedlo (normálně, v klidu, ale bez okolků), tak hodila prdelí, přistavila se na zadní a sundala ho o zeď. Když si na ni poprvé sedl člověk, absolutní neznalost pobídek. Tak OK, obsedalo se, alespoň jsme už od reakce na sedlo měli to správné tušení a nereagovali jsme nějak přehnaně. To samé s dekou, tu taky nikdy asi nezažila, strašný virvál. Naopak byla perfektně naučená na všechno ošetřování kolem, nebála se vody, sprejů, stála jak přibitá kdykoliv se kolem ní člověk motal; ale naprosto se nenechala chytit, pokud neměla ohlávku. Výsledek tedy napůl. Navíc se ani nedá říct, že bychom byli vyloženě nachytáni, krom toho ne/obsednutí, jelikož byla za příznivou cenu a ačkoliv majitelé nic neřekli, mělo nám to dojít.
Moje ročka si hned třetí den rozsekala nohu, až z toho má doživotní následky. Teď jí je pět let, připravujeme na obsedání (momentální brzda při hledání sedla), a modlím se, aby noha držela v pohodě, jinak zůstane jen na chov. Její zranění ale přispělo ke zlepšení přístupu k lidem (lidi téměř neznala, nohy neuměla zvedat, bála se). Jak musela stát v boxe, veeelmi rychle se naučila, co člověk přináší dobrého, a teď je naprosto neskutečný mazel.

U dalších koní už žádné další historky o nečekaných koupích nemám - až na černou potvoru, kterou si kdysi ten samý člověk koupil s tím, že je březí po "lepším" hřebci, a kobyla buď vstřebala, nebo březí vůbec nebyla. Následně se za pár let kobyla prodávala po zranění (doléčeném), a to jsme asi napálili kupující my :-D Tmavá hnědka, v zimě vždy černá, v létě prostě tmavě hnědá, majitelka si dojela x stovek kilometrů pro černého hodného koně... Ta potvora ji v létě (asi to tatranské slunce :D ) přelínala do plava. Další roky to tak hrozné nebylo, alespoň podle fotek, ale ten první rok ukázkový plavák.

13.12.2017 21:25
etnies86

XXX.XXX.245.26

No to se prodal koník jen na rekreačku po úraze, skákat jen vyjímečně a nízké překážky, asi za půl roku jsem ho viděla v inzerátu (už od dalších majitelů) jako perspektivního koně do sportu, vhodný pro parkur, všestrannost, skáče všechno, nekouká...bla, bla. no bylo mi z toho blivno, ale nakonec se snad dostal k rozumné paní a má se dobře.

15.12.2017 08:03
Terezín

XXX.XXX.39.20

Taky jsem se nachytala, bohužel šlo o zdravotní stav. Kůň zlatíčko, tak mi ho bylo líto vracet, protože by ho prodali zase jako zdravého a kdo ví, co by se s ním stalo. Tak mě kůň vyšel na 60tis. + cca 70tis za veterináře ( dvě operace, pobyt na klinice, speciální léky, drahé ortopedické kování). Takže koně jsem 4 roky dávala do kupy z toho skoro dva roky jsem se chodila na něj koukat jen do výběhu. Z koně do zápřahu, do sportu a rekreaci, mám alespoň super spolehlivého parťáka na toulačky po lese, pro mě, pro děcka a i pro začátečníky (manžel). Ale na svou aktivní rekreaci, hubertovky a sem tam hobíčka jsem si musela koupit koně druhého.

11.11.2018 19:10
Atalanta

XXX.XXX.53.208

Dobrý den, mám zálusk na dvě kobylky, ještě neobsedlé, doufám že to nebude taky nějaký podfuk. Je mi jedenáct, ale i trenéři mi říkají, že bych to obsednutí zvládla i sama. Tak jenom doufám...

Přidejte reakci

Přidat smajlík