Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
24.12.2017 18:54
Aaam

XXX.XXX.117.12

Jedná se o 15 letou klisnu kterou mám od července. Na začatku bylo vše ok, jezdila na vyjížďky sama i s konmi uplně v poho. Ale přibližně od října se chová uplně strašně. Nevím co jsem ji udělala ale začala mně přehlížet, utíká když si jdu pro ni do ohrady, a když jsme na vyjíždce tak vůbec nejde klidně pořád chce někde běhat a když jedeme na vyjížďku s ostatními tak je v poho jen když je vidí, mile co se ji ztratí z dohledu začne poskakovat a vůbec nereaguje na pobídky




A ještě něco, mame ve stádě kobylu která jí pořád odhání od žrádla a od ostatních koní a taky ode mně. Už jsem ji zkoušela dát do jiné ohrady (oddělit je ) ale to potom běhají po ohradě a řehtají na sebe.


A když jdu třeba jezdit nebo jdu na procházku tak pořad kolem mně tancuje a někdy se nenechá ani osedlat a nerespektuje mně.

Potřebuji poradit co s ním mám dělat. Děkuji.

24.12.2017 22:38
helas

XXX.XXX.12.12

Kdyby koně uměli psát, napsala by tvoje klisna MOŹNÁ (!) tohle:

Nevím, co s ní:

V létě si mě přivedla do cizí stáje jedna mladá žena. Už ne dítě - ale ne ještě dospělá.
Tam, kde jsem žila předtím, měly věci svůj řád a pořádek; vždycky jsem věděla, co mám dělat, aby to bylo správně a já měla klid. Lidi mám docela ráda.

Jenže tahle mladá žena... ona neví, co chce. zezačátku jsem se chovala podle toho, jak jsem byla zvyklá dřív, ale když jsem se jí ptala, jestli je to správně, neřekla mi nic. Vždycky jen přišla, šlo se jezdit a pak zas odešla.

Jak šel čas a zabydlela jsem se, skamarádila jsem se s kobylou, co vede stádo. Ta mi dala najevo, že tuhle slečnu opravdu není potřeba poslouchat; ani ona to nedělá. Sice obě dobře víme, že to není žádná výhra - protože prostě každý kůň má mít svého člověka - ale nikdo jiný si mě nějak moc nevšímá.
Tak je mi líp s ní, než s tou slečnou, co neví, co chce, nebo pokaždé chce něco jiného a jinak.
Taky jsem zjistila, že když slečně řeknu, že ji nemůžu poslouchat, protože nevím jak a navíc, když jsme spolu venku, musím všechno kolem hlídat a to nedělám ráda (ale někdo to přece dělat musí, no...)... no prostě když jí řeknu, že mě to takhle nebaví, tak se vracíme dřív a já jsem dřív u své kamarádky a mám klid.
Já bych chtěla, aby můj člověk byl důvěryhodný. Abych se na něj mohla spolehnout, že se mě zastane, že mě ochrání, že mi vysvětlí, co je potřeba...; aby on znal mě a já jeho. A hlavně abychom spolu nebojovali.
Já bývala, jak lidi říkali, hodný kůň. Jenže co teď zmohu, když svému člověku nemůžu věřit? Já jsem jenom kůň (a navíc vím, že jsou lidé, kteří naší řeči dokonce i trochu rozumí!), ale ta slečna, no, vůbec se v ní nevyznám a ona se vůbec nesnaží vyznat se ve mně. Už nevím, jak jí mám sdělit, že je to nutné. A zkouším to pořád a víc a víc... a nic.

Potřebuji poradit, co s tím mám dělat. Děkuji.

;-).

Uživatel s deaktivovaným účtem

24.12.2017 22:42
Uživatel s deaktivovaným účtem

To je opravdu moc krasne napsane. Premyslela jsem hned po zadani vlakna, jak to zadavatelce napsat, ale nenasla vhodna slova. Tohle je naprosto presne... Dobra prace.

Neregistrovaný uživatel

24.12.2017 23:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.226.145

Helas nádherně napsané.

24.12.2017 23:45
helas

XXX.XXX.12.12

Jejda, děkuju!
Nojo, zkušenost. Kolikrát se mi za ty roky můj kůň marně snažil něco sdělit... a já byla slepá a blbá... No, na nápravu není nikdy pozdě, jsou to úžasná zvířata.

Krásné svátky přeju!

Přidejte reakci

Přidat smajlík