Uživatel s deaktivovaným účtem

Jelikož mám čas, rozhodla jsem se založit toto téma a podělit se o omyly, kterých jsem se dopustila u koní a které jsou přece nad slunce jasné, ale mě to dlouho nedocházelo. Zkušení se můžou podělit a méně zkušení třeba inspirovat...
Jak správně dát třmen na nohu - svět div se, ale trvalo mi 3 roky ježdění, než mi došlo, že mám nakopávat třmen z vnější strany. Vždy jsem si ho nasouvala z vnitřní. Vůbec mi přitom nebylo divné, že jsem si ho musela podržet rukou. Cvičitel mi někdy řekl - Máš špatně nakopnutej třmen - tak jsem si ho prostě nějak "nakopla" znovu, ale principiálně mi to stále nedocházelo.
"Bubáci." Pozor, tamtoho kamene se vždycky lekne! Tak já samozřejmě najíždím obezřetně ke kameni, valím na něj oči, hladím koně "Hodnej, hodnej, neboj se, hlavně klid" a přivírám kolena v očekávání, že už už musí uskočit. Samozřejmě všechno špatně. Teď už to vím, že nejhorší je, když se ten, kdo má být koni oporou taky bojí a chlácholí jako o život, ale je to taky něco, co jsem si musela někde přečíst.
Jak správně sedlat. Kapitola sama pro sebe. Začínala jsem jezdit u soukromnice, která sedlala tak, že dala sedlo co nejvíc dopředu - "ono tam samo sklouzne." Ono tam fakt někdy asi sklouzlo, když se nedotažený kůň vedl delší kus cesty, ale ve finále člověk někdy seděl skoro na kohoutku. O volném pohybu lopatky nemohla být řeč. Naštěstí když jsem pak přešla do jezdecké školy, tak mě hned vyškolili, jak se to dělá, o vytažení podsedlovky, aby nebyla nalepená na hřbet, nemluvě.
Kolena. "Drž se těma kolenama pořádně, ať tam v tom pracovním klusu tak nelítáš" - asi klasika. Museli mě pak znovu vrátit na lonž, odepnout třmeny a naučit se sedět bez křeče. Tento běh na dlouho trať stále trvá, jak si člověk zafixuje špatný návyk, těžko se toho zbavuje.
Nebyl to až tak omyl, ale znáte to. Pořád vás cepují, jak máte mít patu prošlápnutou, točit špičky ke koni a ono to nejde. V době, kdy jsem se učila jezdit, nebylo tolik sedel, která vedla sed a člověk se snažil dané pozice "navzdory sedlu" dosáhnout svalovou prací. Jakou novinkou pro mě pak byla poznámka suplujícího trenéra, že ježdění není o tom, sedět tam v menší či větší křeči, ale naopak se nechat tím pohybem nést a uvolnit se. Byla jsem zavalena spoustou pouček o pozici rukou, nohou a těla, jak vysedat, jak vyjet roh, ale to hlavní mi nikdo přímo dlouhou dobu nesdělil.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Dotaz
napsal(a):
Nebyl to až tak omyl, ale znáte to. Pořád vás cepují, jak máte mít patu prošlápnutou, točit špičky ke koni a ono to nejde. V době, kdy jsem se učila jezdit, nebylo tolik sedel, která vedla sed a člověk se snažil dané pozice "navzdory sedlu" dosáhnout svalovou prací. Jakou novinkou pro mě pak byla poznámka suplujícího trenéra, že ježdění není o tom, sedět tam v menší či větší křeči, ale naopak se nechat tím pohybem nést a uvolnit se. Byla jsem zavalena spoustou pouček o pozici rukou, nohou a těla, jak vysedat, jak vyjet roh, ale to hlavní mi nikdo přímo dlouhou dobu nesdělil.
Jo, myslím, že to je v podstatě rozdíl mezi dobrým a špatným učitelem jezdectví. Akorát člověk na to přijde až když ty základy umí, bohužel. Špatný učitel posadí začátečníka na koně a hned ho začne rovnat do ideálu: paty dolů, špičky ke koni, přiložené koleno, pěsti postavit, nes si ty ruce trochu, neopírej je, ruka musí být nezávislá! Nezávislá na čem, že :) Prostě zával příkazů, kterým se nedá porozumět, ani vyhovět (většina nejezdců ty paty prostě neprošlápne, nemají protažená lýtka) a z kterých si prostě člověk nemůže nic odnést.
Já jsem tedy osobně poznala jednoho jediného trenéra, který si myslím, že dokáže dobře naučit jezdit od samého začátku :) Bohužel jsem ho poznala až když už bylo "pozdě."
Zbytek byli lidi, co sami jezdili léta a skvěle a tak nějak nechápali, že to těm začátečníkům tolik nejde.
Já si nějak nic strašného kupodivu nepamatuju. Spíš to jsou takový věci, co jsou v jedné stáji zažité tak, v jiné jinak. Třeba udržování rozdělení na jízdárně. V jedné stáji se předjelo vnitřní stopou, v další stáji se vyjelo ze stěny a zajelo se někam, kde byla velká mezera, bez použití jízdárenské cviků (kruh například) a teď v současné stáji se dělají zásadně velké kruhy.
Pak sedlání uzdění, od striktního dodržování levé strany až po to, že je to úplně jedno.
Z vyloženě jezdeckých omylů nevím, to mi spíš přijde, že se to tak nějak plynule mění podle toho jak se zlepšuju (doufám ). Třeba takové vedení vnější otěží, ale nikde mě naučili zatáčet za vnitřní, spíš se na mě postupně chce víc a víc vedení pouze vnější.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.254
Omyly v čem, v ježdění? Tak ty nevím, pod trenérem jsem nikdy nejezdila, tak jak je teď asi všeobecně známo. Udrž se na koni, nepadej, a používej otěže - víc nic. "Detaily" jsem si posbírala za ty roky sama. A i když pan Bořánek říkal, že život je moc krátký na to, abych vymýšlela, co bylo už vymyšleno, stejně je ten život a "pokus omyl" nejlepší učitel, i když to někdy dost bolí a dost mrzí. Jinak největší "omyl" je asi ten, že kůň se obsedá ve dvou letech, pozdější plemena ve 2,5, a asi i to, že mít koně samotného je normální, aspoň v našem kraji před 25 lety to normální bylo.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.254
Jo a ještě jeden, pro mě velkej. Kdysi jsem si myslela, že lidi, kteří mají koně, nebo kteří je mají rádi a jezdí na nich a věnují se jim mají "všechno společné", tedy že jsou stejní jako já. Před jedenácti lety mně z tohoto omylu vyvedli nejprve na equichannelu, poté za poslední roky všichni koňáci z okolí. Teď už vím, že jsem byla hodně naivní a že to byl opravdu krutej omyl.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Já teda co tak všemožně viděl, tak jednoznačné není snad nic v jezdectví.Občas se u nás vyskytují i trenéři z jiných stájí pro soukromé koně a můžu říct, každý má na různou problematiku jiný názor.Na tu vnější otěž probíhala právě debata dost široká mezi "zkušenými" tady.Takže se asi lehce stane, že se člověk dostane jinam a zjistí, že dělá polovinu věcí špatně.Já to mám zaplať bůh "na háku", ale kdo se tomu chce věnovat, tak ho teda potěš bůh.S tím vedením vnější otěží si jenom pamatuji jak říkal trenér že je to moderní. Pak jenom něco, že nemůže existovat bez vnitřní nebo co.Víc jsem neposlouchal.Takže to pověstné "posunutí se", může nakonec znamenat posunutí vzad.
PS.: Jo ale zaplatit chtěli všichni a hned.
Coudas
Ten styl teď není všude stejný, řekla bych, že rozmanitost je větší než dříve.
Já jsem se teda učila nejdřív ovládat koně v kroku na zahozené otěži a pak jsme poslouchala furt dokola sed, nohy a až potom ruce (posloupnost pomůcek) a pak spoustu připomínek k tomu, jak mám sedět, kde mám mít nohy, kam se koukat, jak přenášet váhu, jít s pohybem koně atd.
veris
napsal(a):
Coudas
Ten styl teď není všude stejný, řekla bych, že rozmanitost je větší než dříve.
Já jsem se teda učila nejdřív ovládat koně v kroku na zahozené otěži a pak jsme poslouchala furt dokola sed, nohy a až potom ruce (posloupnost pomůcek) a pak spoustu připomínek k tomu, jak mám sedět, kde mám mít nohy, kam se koukat, jak přenášet váhu, jít s pohybem koně atd.
Dělám to podobně. Když učím děti, vždycky začínáme na lonži a zásadně bez otěží. Je zcela přirozenou reakcí při pocitu nestability něčeho se chytnout - na koni jsou to bohužel vždy otěže (tj. koňská huba). Když jim je seberu, je to ke prospěchu jak koně, tak i jezdce. Koně nikdo netahá za hubu a jezdec se může mnohem lépe soustředit sám na sebe. Nejdříve pilujeme rovnováhu, správný sed, základní pomůcky atd. Klidně dva měsíce nebo i déle..
Samostatně mohou vést koně až v momentě, kdy si spolehlivě osvojí nezávislý sed. Až pak dostanou do rukou otěže a přecházíme k nácviku jízdárenských cviků - vždy od těch nejjednodušších ke složitějším... Cílem je u nich vytvořit "motorickou paměť". Je to jako s řízením auta - řidičem jsem až v momentě, kdy nemusím přemýšlet, kde je spojka a kde plyn a kterou nohou se na ně šlape.
Dnešní problém ani tolik nevidím v rozmanitosti jako v uspěchanosti. Každý chce hned lítat sám po jízdárně, chodit na vyjížďky, cválat, skákat... Přitom ještě neumí pořádně sedět a používat pomůcky, řídí koně rajtováním za otěže a kopáním do boků. A bohužel mnozí "trenéři" v komerčních stájích je v tom podporují.
Výsledkem jsou okopané a vycukané koně, které však není čas "opravovat" a přiježďovat, protože musí vydělávat. A samozřejmě frustrovaní jezdci, kteří pak časem získají pocit, že se nikam neposouvají, jelikož ani po půl roce nejsou s to přimět koně ke spolupráci jinak než pořádným dloubnutím do boků...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nevím, jak to je v komerčních stájích. Já tu mám bohužel kolem sebe jen paní, co si myslí, že sežraly moudrost světa. Samy jezdit neumí (a to říkám bez vložení vlastní arogance a s nadhledem), neumí ani učit a přesto si tu vypisují po školách kroužky Ježdění na koni.
Mno, když to vidím, jak s dětmi pracují, ježí se mi chlupy.
Já nemám tolik poní, abych to tu nějak spasila, a taky dělám s koňmi jen tolik, aby nebyli spruzení, což mi vychází třeba na 3 začátečníky týdně + někoho pokročilejšího třeba 2x týdně. Aby se třeba vylítal i na vyjížďce a trochu si užil život. Nebo si zaskákal, když ho to baví. Na víc lekcí na jízdárně nemám koule (ho tam sušit). Vidím pak na těch xichtech, co házej, že toho maj plný brejle. To už vlastně po té půlhodině (dělám s dětmi, takže mám lekce kratší) se ten poník začíná po mě koukat po každym kolečku, jestli už je jako konec? maj to moc dobře spočítané...
Lonž by měla být základ pro práci s jakýmkoli začátečníkem - i dospělákem. Než pochopí pohyb koně, usadí se. Já pak tedy naopak otěže do rukou dávám a učím základní ovládání koně v kroku. Ať si najdou komunikační kanál společně. Zjistí, že když správně řídí nohama, ten kůň (musí být dobře připraven) funguje. To je prima. Pochopí princip koně při odstupování od tlaku (velké kruhy / diagonála / zastavit / rozejít). Použití otěží v kroku je minimální. V klusu jsou dlouho na lonži, opět než se usadí, pochopí rytmus a hlavně než jim zesílí nohy, aby byli schopni spolehlivě vysedávat. Pak teprv mohou mít nezávislou ruku, aby mohli koně vodit sami.... takže asi tak u nás
Jé tak u tohoto tématu mě napadají mé začátečnické omyly nejen praktické, ale také slovní..:-D Když jsem začínala před pár lety, moje trenérka vždycky rostla z mých "odborných výrazů" - nánosník=nánosák, podbřišník=podbřišák, bič=ta tyčka, když jsem řekla: má na tváři komára, jen jsem slyšela - to jsou žuchvy moje milá..:-D
Vím že se to tady často pranýřuje, jak se lidi zkomoleně vyjadřují v koňské terminologii, ale tak to prostě bylo, i já s dvěma vš diplomy jsem byla všem pro smích a vůbec mi to nevadilo, zkušenější koňačky mě vždy rády poučily a poučí dodnes, když je zas pobavím supererudovanou hláškou a já si naopak některé výrazivo ponechala, třeba říkám velmi často kobyle že má vlasy jakoby zrovna přiklusala z metalového koncertu..
Nina11
napsal(a):
Jé tak u tohoto tématu mě napadají mé začátečnické omyly nejen praktické, ale také slovní..:-D Když jsem začínala před pár lety, moje trenérka vždycky rostla z mých "odborných výrazů" - nánosník=nánosák, podbřišník=podbřišák, bič=ta tyčka, když jsem řekla: má na tváři komára, jen jsem slyšela - to jsou žuchvy moje milá..:-D
Vím že se to tady často pranýřuje, jak se lidi zkomoleně vyjadřují v koňské terminologii, ale tak to prostě bylo, i já s dvěma vš diplomy jsem byla všem pro smích a vůbec mi to nevadilo, zkušenější koňačky mě vždy rády poučily a poučí dodnes, když je zas pobavím supererudovanou hláškou a já si naopak některé výrazivo ponechala, třeba říkám velmi často kobyle že má vlasy jakoby zrovna přiklusala z metalového koncertu..
U nás se říkalo, že nenacajkovaný kůň (tedy i bez ohlávky) je nahatý. :).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Máma včera vykolejila moji 4,5letou dcerku otázkou, jestli má "blembák", když si hraje na koňské závody... nojo, tak se to na oddíle nazývalo... ale moje "moderní" děti nosí prostě "helmu"
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Já si vzpomínám na den když jsem poprvé viděl dnes již mojí kobču.Majitelka pomalu vyvedla cosi zrzavého a obrovského z přepravníku.Oči to mělo vykulené a ze mě vypadlo jenom: "Tak k tomuhle se nikdy ani nepřiblížím". Kobča to tam neznala, takže "vyplašenka" první třídy a já tam s tou mrkví trapně stál spíš jak smutný zahradník. Ještě na mě : "Ta je krásná, viď?" Jasně a šel jsem raději okolo, aby mě to zrzavé monstrum náhodou nechtělo křižovat cestu. Pamatoval jsem si totiž z dětství, toho milého a hodného huculka a měl za to že takhle vypadají všechny koně.Takže jsem posbíral sedlo a vybavení její z přepraváku, zaplatil a modlil se ať jí to neuteče hlavně. Tak to byl můj největší omyl, když jsem říkal jak se k tomuto nikdy nepřiblížím.