Kůň si vymýšlí

Zapomeňte na to, že kůň si něco vymýšlí nebo zkouší. To koně nedělají. Jen se, stejně jako jakejkoliv jinej tvor včetně člověka, snaží opakovat chování, které mu přineslo užitek nebo úlevu.
Zřejmě kobyla měla kdysi na vyjížďce problém, velmi pravděpodobně vám to nejprve sdělovala decentněji a když nebyla vyslyšena, své signály stupňovala až k úprku domů, kde její problémy zmizely, čímž chování bylo posíleno.
Další známá věc je, že má-li kůň příště ten samý problém, už celou škálu signálů neopakuje od toho nejjemnějšího, ale začne rovnou tam, kde to posledně konečně zabralo. Čili ve vašem případě opět rovnou prchá.
Vždycky se snažím zůstat klidná a proste jí uklidnit a nebo jí dam výraznější pobídku aby trošku začala vnímat ale to jakmile udělám tak se se mnou začne “prát” a to je konečná to pak už jsem jen obě dvě naštvaný.

Tady to jsou dvě úplně protichůdná řešení - evidentně ta silnější pobídka znamená kumulaci stresových faktorů, je to poslední kapka, kobyla má pocit, že musí bojovat.
Jak píše Rif Du Madon, nemáte její důvěru, bude to chtít restart vás obou, začít od začátku a na pohodu. Zapomeňte, že kobyla "něco musí" a "něco nesmí", nastudujte si konejšivé signály, najděte si trenéra, který nemá jako mantru respekt a dominanci.

Kone si nevymysli. Kobyla si psychicky odpocinula z jezdecké skoly, ale proste prisla na to ze muze, ze ma silu a moc a ze ty ji v tom nezabranis. Ziskala sebevědomí. Tak ho teď uplatnuje.

Jak píše Kallisto, kobyla zjistila, že na ní nemáte a využívá toho.

A vzhledem k tomu, že arabi jsou vychcaní všeobecně nebo chcete-li mimořádně inteligentní a schopní rychlých a značně inovativních řešení nejrůznějších situací (a o tom si troufám říct, že trochu vím), tak si s vámi koník bude dělat co chce, dokud mu jasně neukážete, kde jsou hranice slušného chování.

Podle mě byste ji měla dát někomu, kdo s arabama umí dělat a ukáže vám ve vaší přítomnosti, jak ty konfliktní situace řešit, abyste se to mohla naučit a následně opakovat i sama doma s koněm.
Nemyslím si, že ve stávající situaci máte dost zkušeností a vyzrálosti na to, abyste kobylu umravnila sama. Vaše štěstí je, že nemá koule, takže nebude své postavení vyzývat a názory prosazovat tak extrémně a často jak by to udělal hřebec.

Odkud jste?

Terven napsal(a):
Zapomeňte na to, že kůň si něco vymýšlí nebo zkouší. To koně nedělají. Jen se, stejně jako jakejkoliv jinej tvor včetně člověka, snaží opakovat chování, které mu přineslo užitek nebo úlevu.
Zřejmě kobyla měla kdysi na vyjížďce problém, velmi pravděpodobně vám to nejprve sdělovala decentněji a když nebyla vyslyšena, své signály stupňovala až k úprku domů, kde její problémy zmizely, čímž chování bylo posíleno.
Další známá věc je, že má-li kůň příště ten samý problém, už celou škálu signálů neopakuje od toho nejjemnějšího, ale začne rovnou tam, kde to posledně konečně zabralo. Čili ve vašem případě opět rovnou prchá.
Vždycky se snažím zůstat klidná a proste jí uklidnit a nebo jí dam výraznější pobídku aby trošku začala vnímat ale to jakmile udělám tak se se mnou začne “prát” a to je konečná to pak už jsem jen obě dvě naštvaný.

Tady to jsou dvě úplně protichůdná řešení - evidentně ta silnější pobídka znamená kumulaci stresových faktorů, je to poslední kapka, kobyla má pocit, že musí bojovat.
Jak píše Rif Du Madon, nemáte její důvěru, bude to chtít restart vás obou, začít od začátku a na pohodu. Zapomeňte, že kobyla "něco musí" a "něco nesmí", nastudujte si konejšivé signály, najděte si trenéra, který nemá jako mantru respekt a dominanci.

Bylo to myšleno tak že čím více jsem klidná tím víc “přitlačí) takže jí pak dam nějak na jevo že takhle nee (nemyslím tím ze ji zmlátím) a pak se s Emmou začne “prát”

alfi pav napsal(a):
Jak píše Kallisto, kobyla zjistila, že na ní nemáte a využívá toho.

A vzhledem k tomu, že arabi jsou vychcaní všeobecně nebo chcete-li mimořádně inteligentní a schopní rychlých a značně inovativních řešení nejrůznějších situací (a o tom si troufám říct, že trochu vím), tak si s vámi koník bude dělat co chce, dokud mu jasně neukážete, kde jsou hranice slušného chování.

Podle mě byste ji měla dát někomu, kdo s arabama umí dělat a ukáže vám ve vaší přítomnosti, jak ty konfliktní situace řešit, abyste se to mohla naučit a následně opakovat i sama doma s koněm.
Nemyslím si, že ve stávající situaci máte dost zkušeností a vyzrálosti na to, abyste kobylu umravnila sama. Vaše štěstí je, že nemá koule, takže nebude své postavení vyzývat a názory prosazovat tak extrémně a často jak by to udělal hřebec.

Odkud jste?

Jsem z Prahy 😊

A nerajtuje vam ji nekdo bez vašeho vedomi?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nerajtuje vam ji nekdo bez vašeho vedomi?

O ničem nevím no, jen občas mi jí v pátek jezdí kamarádka ale vždy pod mím dohledem, a kobylu má jen jako dopředu dolů🤷🏼‍♀️🤷🏼‍♀️

Nicolle napsal(a):
Jsem z Prahy 😊

To je daleko a ani tam nikoho neznám, koho bych mohla doporučit

Nicolle napsal(a):
Bylo to myšleno tak že čím více jsem klidná tím víc “přitlačí) takže jí pak dam nějak na jevo že takhle nee (nemyslím tím ze ji zmlátím) a pak se s Emmou začne “prát”

To je ukázková reakce na stres. Když stres překročí jistou hranici, které se odborně říká FFF (fight, flight, freeze), kůň podle své nátury a podle možností reaguje buď bojem, útěkem nebo zamrznutím.
Ten útěk nebo zamrznutí jí vy svým důraznějším přístupem znemožníte, tak jí zbývá boj.
O takovým bojujícím koni vám třičtvrtě lidí řekne, že nemá respekt.
Scénáře se většinou opakujou- člověk buď přitvrdí anebo v případě, že na to nemá, "opravu" koně přenechá někomu, kdo si nenechá nic líbit a ukáže koni, zač je toho loket. Malá část koní se nevzdá a bojuje dál - to jsou pak ti nejezditelní "psychopati", kteří jdou z ruky do ruky za jateční cenu a ještě dlouho po jejich smrti se o nich vypráví.
Většina koní se nakonec nechá zlomit a bojovat přestane, což je interpretováno, jakože konečně dostali rozum, případně, že uznali člověka jako vůdce a podobně.

Terven napsal(a):
To je ukázková reakce na stres. Když stres překročí jistou hranici, které se odborně říká FFF (fight, flight, freeze), kůň podle své nátury a podle možností reaguje buď bojem, útěkem nebo zamrznutím.
Ten útěk nebo zamrznutí jí vy svým důraznějším přístupem znemožníte, tak jí zbývá boj.
O takovým bojujícím koni vám třičtvrtě lidí řekne, že nemá respekt.
Scénáře se většinou opakujou- člověk buď přitvrdí anebo v případě, že na to nemá, "opravu" koně přenechá někomu, kdo si nenechá nic líbit a ukáže koni, zač je toho loket. Malá část koní se nevzdá a bojuje dál - to jsou pak ti nejezditelní "psychopati", kteří jdou z ruky do ruky za jateční cenu a ještě dlouho po jejich smrti se o nich vypráví.
Většina koní se nakonec nechá zlomit a bojovat přestane, což je interpretováno, jakože konečně dostali rozum, případně, že uznali člověka jako vůdce a podobně.

Tohle tak nějak vím, ale co s tím dělat? Koně prodávat nehodlám, a lámat ji nějak také nechci, ale jak to mám udělat když ona buď je schopná poslední dobou nějak pracovat se mnou a nebo vůbec s nikým protože s ostatníma svádí větší boj než se mnou, nikdy mi to nedělala, vždy byla hodná, bezproblémová začala se mnou skákat a teď se ji proste “nechce”.

Nicolle napsal(a):
Tohle tak nějak vím, ale co s tím dělat? Koně prodávat nehodlám, a lámat ji nějak také nechci, ale jak to mám udělat když ona buď je schopná poslední dobou nějak pracovat se mnou a nebo vůbec s nikým protože s ostatníma svádí větší boj než se mnou, nikdy mi to nedělala, vždy byla hodná, bezproblémová začala se mnou skákat a teď se ji proste “nechce”.

Záleží, kolik máte času, jak moc spěcháte, jaké máte ambice...zkuste pročíst
http://kunjepritel.cz/

Nicolle napsal(a):
Zdravím, jdu k vám pro radu jelikož začínám být trošku zoufalá ☹️ Mám kobylku shagya Araba (15let) (mne je 17) , strašně šikovný koník do parkuru, ale dřív s ní bylo špatně zacházeno tak se skákat začala bát (týraná ale nebyla, jen nebyla pochopená), pak byla jako klubový kůň, dostala se ke mě jako uzlíček nervů, začala jsme s ní pracovat hodně ze země a postupně jsme s ni začala jezdit kavalety, no proste všechno od začátku (jezdím jí 5 let a mám jí 2,5 roku) začala jsem s ní jezdit bez udidla, a pak i na vyjížďky jen na nákrčáku, naprosto suprový koník, mohla jsem se na ni na všem spolehnout, mohla jsem s Ní cválat po louce směrem domů a na myšlenku zastavila na místě, ale asi před půl rokem když jsme ji měla venku na nákrčaku ji nějak přeplo a utekla se mnou domů a nešla zastavit takže se mnou doběhla až do boxu, tam jsme jí otočila a šla jsem s ni ještě na chvíli ven, od té doby si ze mě dělá srandu, na nákrčáku už ven nejezdím, ale už mi začala dělat že ani na parelce nechce zastavit a proste se z ničeho nic v půlce vyjížďky otočí a běží domů a nejde zastavit, takže jí teď musim ven jezdit na udidle, a nakonec si ze mě děla srandu i na jízdárně a předstírá že jednoduché pobídky vlastně vůbec nechápe. Vždycky se snažím zůstat klidná a proste jí uklidnit a nebo jí dam výraznější pobídku aby trošku začala vnímat ale to jakmile udělám tak se se mnou začne “prát” a to je konečná to pak už jsem jen obě dvě naštvaný. Nějak nevim proc to začala dělat tak najednou (sedlo sedí, a nic jí nebolí to jsme už kontrolovali) nemuze to být třeba tím že je rozmazlená a nechce se jí pracovat?

Rozmazlená, líná, dělá si srandu. No paráda. Pasujete na koně vlastnosti lidí. Koně takoví nejsou.
Něco jste zadrbala a tohle je výsledek. Můžete za to jen a jen Vy.
Sežeňte si někoho s klidnou a lehkou rukou a poproste ho/ji, aby si na kobylku sedl/a. V ohrazeném prostoru a žádné vyfikundace. Jen jednoduchou práci na jízdárně.
Pak si porovnejte zkušenosti.
Btw. kdo kontroloval, zda sedlo sedí a nic ji nebolí?

Ja bych nevylucovala ani to rajtovani bez vedomi majitele. Staci haranti ve vybehu co na kone lezou a pruseru muze bejt na světě hned hafo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja bych nevylucovala ani to rajtovani bez vedomi majitele. Staci haranti ve vybehu co na kone lezou a pruseru muze bejt na světě hned hafo.

Patřím mezi ty "30 let u koní", ale za celou dobu jsem tohle nezažila. Ani jednou a nikde. Asi jsme měli štěstí.

Podpisuji vše včetně linku Terven.
"Bylo to myšleno tak že čím více jsem klidná tím víc “přitlačí) takže jí pak dam nějak na jevo že takhle nee (nemyslím tím ze ji zmlátím) a pak se s Emmou začne “prát” "

No-a jak to chcete se svým koněm? Aby držel hubu a krok "já velím, ty děláš, neživíš, tak nepřepínej", nebo "trénink je rozhovor",v němž má druhá strana taky právo něco říct?

Vy sice můžete být klidná, leč hluchá, k tomu, co by ten kůň rád "řekl", takže on zkouší něco sdělit a vy jste klidná a hluchá, tak kůň se snaží to říkat jasněji, "hlasitěji"-a vy, překvapivě, zas neslyšíte, ale dáte najevo, že takhle "to" říkát nemá . A nenaučíte ho, jak "to" říkat má, ani se nesnažíte věnovat hlavně tomu, CO vlastně chce říct...prostě přitvrdíte, že takhle nee-a on teda taky přitvrdí a vlastně poslechne, když "takhle nee", tak teda jinak-začne "se prát" a zas žádné pochopení a žádná odměna....má to s váma asi těžký.

Takže za mě jasně nejprve k tomu, jak se s koněm rozmlouvá, aby oba alespoň něco chápali, Konejšivé signály a řeč těla u koní, teorie učení a výcviku...jak říkala a linkovala Terven.

Nebo holt ta "pevná ruka" s očekávaným výsledkem 70% kůň držící hubu a více či méně kyselej, 20% ků|ň držící hubu a naučená bezmoc, 10% kůň zabiják-psychopat.

A před tou první příhodou jste si ničeho nevšimla? To vše začalo tím prvním útěkem a od té doby to trvá? Jak víte, že koně nic nebolí? Kdo ho vyšetřoval?

Ono u koní to není "z ničeho nic". Jen to "něco" často nejsme schopni ani správně a včas zjistit, jsou rychlí a smysly mají taky v jiném levelu.Což pak ztěžuje postup, co s "tím" dělat.

Dotaz napsal(a):
A před tou první příhodou jste si ničeho nevšimla? To vše začalo tím prvním útěkem a od té doby to trvá? Jak víte, že koně nic nebolí? Kdo ho vyšetřoval?

Jediné co mi jakoby “říkala” (nebo čeho jsem si všimla) bylo že pospíchala domů ale né za kamarádama do výběhu ale za žrádlem do boxu, a kontroloval ji fyzio i vět.

Me to ted prijde jasnejsi.Kobyla plizive prestala respektovat zadrze smerem domu a zacala si urcovat tempo, vy jste s ni parkar k domu nacvalala na parelce a ona nakonec zjistila, ze vas muze odvezt az do staje. Na toto tema uz tu bylo mnoho prispevku. Pokud na kobylu jeste stacite, zacnete jezdit na udidle. Smerem domu zasadne jen krokem. Pokud je krok klidny a kun se da pohodove zastavit, muzete naklusat. Pokud je klus klidny a kun se da na lehkou pobidku zpomalit nebo zastavit, muzete cvalat. Ale spis bych pocitala s tim, ze si ted domu hezky dlouho nezacvalate (ono se bez toho da zit, hodne lidi smerem domu necvala vubec). Pokud uz kobylu nezvladate a je nebezpecna, bude vam s ni muset nekdo pomoci.

Nicolle, sorry že jsem hned tak vypěnila, ale ježdění na nákrčáku a parelce mě spolehlivě nakopne.
Má kobyla dostatečně veliký výběh? Můj valach je shagya x norik, je to 20letý lenoch, má vytrvalost, rovnováhu a tvrdohlavost araba a sílu norika. Silou bych se s ním nedomluvila. Jak zaprší a udělá se dobrý terén, má neuvěřitelnou potřebu cválat. Ne ve výběhu od pásky k pásce, ale dlouhou štreku stejnoměrným tempem, frk, frk do rytmu. Baví ho vyjíždět oblouky, terénní nerovnosti, sem tam něco skočit, objet, uskočit, vohodit prdelí. Baví ho to směrem domů a protože máme vyřešené, kdo má kdy hlavní slovo, domů jezdíme cvalem. Jezdím na koni proto, že má nohy a běhá:) Není povolen trysk na placato na debila. Říká se to koni dovnitř plecí nebo točením na kruh. Povolen je cval s hlavou na hoře, plece a hrudník nahoře, uši pozorně dopředu. Když je to moc rychle, zápěstím jedné ruky nebo prstenníčkem upozornit, že by mohla následovat dovnitř plec, co zkazí koni celou srandu:) Když je tempo ok, koukat dopředu, koni nepřekážet, chválit a užívat si to. Nic nenasere koně víc, nez jezdec, který se bojí. Jestli se bojíte, nesmíte do lesa....
Roubíkové udidlo, kvalitní helmu, bezpečnostní třmeny a koukněte, jak jezdí vytrvalci. Kdyby jezdili krokem, tak se ti koňové vzteky hodí o zem.

Jaký má kobyla režim? Třeba už toho má plný zuby a nechce pracovat, protože je toho na ni moc.

kallisto napsal(a):
Jaký má kobyla režim? Třeba už toho má plný zuby a nechce pracovat, protože je toho na ni moc.

Kobyla dostává ráno 1/2 odměrky ječmene a 1/2 odmerky müsli pak jde do výběhu se čtyřma kobylama, výběh je velký dost, ve výběhu je od 8 do 16, ja za ní chodím teď tak 4x 5x do týdne, né vždy jezdím, hodně s ní pracuju ze země popř. Lonžuju, skáču tak jednou za dva týdny jednou za týden, jinak spolu jezdíme spíš ven.

Rif Du Madon napsal(a):
Nicolle, sorry že jsem hned tak vypěnila, ale ježdění na nákrčáku a parelce mě spolehlivě nakopne.
Má kobyla dostatečně veliký výběh? Můj valach je shagya x norik, je to 20letý lenoch, má vytrvalost, rovnováhu a tvrdohlavost araba a sílu norika. Silou bych se s ním nedomluvila. Jak zaprší a udělá se dobrý terén, má neuvěřitelnou potřebu cválat. Ne ve výběhu od pásky k pásce, ale dlouhou štreku stejnoměrným tempem, frk, frk do rytmu. Baví ho vyjíždět oblouky, terénní nerovnosti, sem tam něco skočit, objet, uskočit, vohodit prdelí. Baví ho to směrem domů a protože máme vyřešené, kdo má kdy hlavní slovo, domů jezdíme cvalem. Jezdím na koni proto, že má nohy a běhá:) Není povolen trysk na placato na debila. Říká se to koni dovnitř plecí nebo točením na kruh. Povolen je cval s hlavou na hoře, plece a hrudník nahoře, uši pozorně dopředu. Když je to moc rychle, zápěstím jedné ruky nebo prstenníčkem upozornit, že by mohla následovat dovnitř plec, co zkazí koni celou srandu:) Když je tempo ok, koukat dopředu, koni nepřekážet, chválit a užívat si to. Nic nenasere koně víc, nez jezdec, který se bojí. Jestli se bojíte, nesmíte do lesa....
Roubíkové udidlo, kvalitní helmu, bezpečnostní třmeny a koukněte, jak jezdí vytrvalci. Kdyby jezdili krokem, tak se ti koňové vzteky hodí o zem.

Hezky napsáno. Jedna se stále učí.

Nicolle napsal(a):
Kobyla dostává ráno 1/2 odměrky ječmene a 1/2 odmerky müsli pak jde do výběhu se čtyřma kobylama, výběh je velký dost, ve výběhu je od 8 do 16, ja za ní chodím teď tak 4x 5x do týdne, né vždy jezdím, hodně s ní pracuju ze země popř. Lonžuju, skáču tak jednou za dva týdny jednou za týden, jinak spolu jezdíme spíš ven.

Na to jak málo kobyla dělá, má na shagyu velmi ale velmi mnoho jádra a to se raději ani nepídím po složení toho musli. Vaši práci by bez problémů dala jen na dostatečném množství sena. Když vidím to jádro, tak mě spíš napadá, jestli nemá pocuchaný vnitřek myšleno žaludek, což by z části mohlo vysvětlit ty její další extempore.

Moji shagyové na 100ml musli NE Plus ráno/večer a trochu mrkve + hodně sena (25-30kg/kus/den) došli do 80km vytrvalosti a S-drezur aniž by jakkoli trpěli. V tréninku chodili dost v tempu 60km týdně + drezurní příprava. U jednoho se na předposlední veterině u 80 veterináři sázeli, jestli bude na konci unavený. Nebyl no, konečné tepy 49 po dojezdu 80km (pravidlové minimum je 64 do 30min po projetí cílem závodu)...

Stáhněte ji z jádra a nechte ji jen na seně a uvidíte, jaká bude změna v chování. Jestliže je vevnitř podrážděná, první změnu byste měla vidět cca za dva týdny.

A zas jsme u počítání zrnek obilí. Koně co zdrhají domů, jsou podrážděné z toho, že na nich sedí člověk, který neví co má dělat, bojí se, nebo chce něco jiného než kůň. Když jí seberou jádro, možná se bude míň těšit domů.
Jako 15letá jsem jezdila mladého polokrevníka, když bylo hnusně, stál doma na štontě a oves se dávkoval plechovým kýblem. Že ho nezastavím taháním za hubu, jsem pochopila rychle. Že nebudeme chodit krokem také. Čím víc jsem ho nechala klusat a cválat, tím byl uvolněnější, spokojenější a nebylo nutné se na něm bát. Moc dobře věděl, že jsem jeho propustka na svobodný pohyb a snažil se spolupracovat. Kdybych ho pouze omezovala, ostal by hluchý. Je to v hlavě jezdce. V té době jsem vlastně jezdit vůbec neuměla, tak chvíli trvalo, než jsme domluvili. Pouze jsem měla dar koni nevadit a nebát se. Když už jezdec ví, co a kdy má udělat, jde to rychle a hladce. Kůň který není pouze buzerován, ale má možnost se spokojeně proběhnout, bude líp tolerovat omezení, když se běhat nehodí. Nervního koně berte do bezpečného terénu, kde je prostor a cestu domů nekřižuje silnice. Nerváky a běhače nechávám raději domů klusat, cválat, na volnější otěži. Když neslyší na zpomalovací signál, otočíme směr jízdy o 180 v tempu, kterým zrovna jedeme. Netrestám, nevyčítám. V hlavě nastaveno, jupí zvíře chce běhat. Naprosto bez negativních myšlenek. Po uklidnění otáčíme domů a nechávám na koni, jakým tempem. Když opakovaně vyráží a žene, nevztekám se na něj. Čím prudčeji reaguje, tím jemněji točím. Obrat domů vždy na volnější otěži (když chci hecnout starouše a projet se, zkrátím před obratem a jen co otočím hlavu, už startuje😀).
Neříkám, že je zdravé koně cpát jádrem, ale to prd co kobyla dostává asi nebude příčinou zdrhání domů.
Cizojazyčná pojednání a tabulky o krmivu studovat nebudu, protože místo jazykovky jsem na tajňáka jezdila nastátého tryskáče😉

Rif Du Madon - obavam, ze tohle vetsine lidi fungovat nebude a vysledkem bude akorat nezvladatelny, utikajici kun. Mnohokrat jsem videla, jak lze kone (zejmena exdostihaka) praci uklidnit. Kazdopadne treba ja na pobidnuti pytle strelneho prachu do rychlejšího chodu nemam ani moral ani zkusenosti a nepokousim se o to.

Rif Du Madon napsal(a):
A zas jsme u počítání zrnek obilí. Koně co zdrhají domů, jsou podrážděné z toho, že na nich sedí člověk, který neví co má dělat, bojí se, nebo chce něco jiného než kůň. Když jí seberou jádro, možná se bude míň těšit domů.
Jako 15letá jsem jezdila mladého polokrevníka, když bylo hnusně, stál doma na štontě a oves se dávkoval plechovým kýblem. Že ho nezastavím taháním za hubu, jsem pochopila rychle. Že nebudeme chodit krokem také. Čím víc jsem ho nechala klusat a cválat, tím byl uvolněnější, spokojenější a nebylo nutné se na něm bát. Moc dobře věděl, že jsem jeho propustka na svobodný pohyb a snažil se spolupracovat. Kdybych ho pouze omezovala, ostal by hluchý. Je to v hlavě jezdce. V té době jsem vlastně jezdit vůbec neuměla, tak chvíli trvalo, než jsme domluvili. Pouze jsem měla dar koni nevadit a nebát se. Když už jezdec ví, co a kdy má udělat, jde to rychle a hladce. Kůň který není pouze buzerován, ale má možnost se spokojeně proběhnout, bude líp tolerovat omezení, když se běhat nehodí. Nervního koně berte do bezpečného terénu, kde je prostor a cestu domů nekřižuje silnice. Nerváky a běhače nechávám raději domů klusat, cválat, na volnější otěži. Když neslyší na zpomalovací signál, otočíme směr jízdy o 180 v tempu, kterým zrovna jedeme. Netrestám, nevyčítám. V hlavě nastaveno, jupí zvíře chce běhat. Naprosto bez negativních myšlenek. Po uklidnění otáčíme domů a nechávám na koni, jakým tempem. Když opakovaně vyráží a žene, nevztekám se na něj. Čím prudčeji reaguje, tím jemněji točím. Obrat domů vždy na volnější otěži (když chci hecnout starouše a projet se, zkrátím před obratem a jen co otočím hlavu, už startuje😀).
Neříkám, že je zdravé koně cpát jádrem, ale to prd co kobyla dostává asi nebude příčinou zdrhání domů.
Cizojazyčná pojednání a tabulky o krmivu studovat nebudu, protože místo jazykovky jsem na tajňáka jezdila nastátého tryskáče😉

Kdybyste si s araby zažila to, co já, tak takové hloupé příspěvky skrz krmení psát nikdy nebudete. Nebudu hnusná, abych vám přála si to zažít na vlastní kůži.

Možná máte zkušenosti, ale ne s arabama. Jeden z mých shagyů by vás i s vašimi znalostmi zkopl z růžového obláčku během pár vteřin, protože je úplně jiný level než to, na co jste zjevně zvyklá.

Pokud má kobyla hnutý žaludek, který vyvolává diskomfort, tak to může být jedna z příčin toho, že dělá bordel. Byla-li (je-li) překrmována jádrem, může si vytvořit citlivost na jádro tak velkou, že i malé množství špatně zvoleného krmení ji dokáže vydráždit. Je to úplně to stejné jako u lidí - jednou citlivý žaludek - pořád citlivý žaludek. Předpokládám, že víte, kde má kůň žaludek a víte také, co se s tou oblastí děje, když je kůň nasedlaný. Pak stačí špatný pohyb jezdce a kůň cítí bolest na kterou reaguje. Když pak kůň ještě zjistí, že ho jezdec navíc nezvládá, je průs*r na světě.

Ale pravda, než nejprve vyzkoušet nejlevnější, nejrychlejší a nejsnadnější řešení, zadavatelka může hned vyzkoušet vaše návody jak zvládat explozivní "příšeru", které ji sice budou užitečné, ale možná jen do chvíle, než ji kůň něco opravdu udělá. Mě tohle prozření stálo fest naražené ledviny a několikatýdenní bolest, kterou nepřeji ani největšímu nepříteli. Díky bohu, že jsem měla páteřák, jinak bych tady už nebyla.

Nechápu proč lidi rvou jádrem koně, kteří to absolutně nepotřebují a potom se diví, že koníček dělá to či ono.

Pokud kůň dělá bordel, první věc je, že se stáhne z jádra a přidá se práce. Pokud to nepomůže, řeší se další postup (vet, jinak orientovaná práce, ...).

Myslím, že nemá smysl do tohohle vlákna dál přispívat. Vy určitě budete hýřit dobrou radou za nás obě.

Zadavatelko, pokud máte zájem, napište mi na ifaunu přes soukromé zprávy. Mohla bych vám třeba víc poradit.

akscha napsal(a):
Rif Du Madon - obavam, ze tohle vetsine lidi fungovat nebude a vysledkem bude akorat nezvladatelny, utikajici kun. Mnohokrat jsem videla, jak lze kone (zejmena exdostihaka) praci uklidnit. Kazdopadne treba ja na pobidnuti pytle strelneho prachu do rychlejšího chodu nemam ani moral ani zkusenosti a nepokousim se o to.

To vůbec nemá být práce. Naopak je to pouhá zábava. Nepobízím, pouze propustím nebo přibrzdím, usměrním. Nechci víc pohybu, než kůň nabídne. Proto kůň nenabírá kondici a svaly rychleji, než nabírá klid a uvolnění.
Zvládne to líp úplný začátečník nezkažený "drezurou". Pochopil to můj syn v 5-6ti letech na shetlandovi, kterého to magicky přitahovalo domů ke kyblíku.
Koně ježděné pod tlakem, v napětí a nasílím mají namakané svaly a když tlak a napětí pomine, zjemní se i svaly a boj koně proti jezdci. Nejjednodušší lék na tvrdou hubu, pulujícího koně a ležáka v otěži je jemná ruka a delší otěž. Na obrat v svižném tempu s jezdcem na zádech kůň potřebuje mnohem víc energie než na lítání dopředu a rychle si to spočítá. Zároveň se necítí bržděn a nevzteká se. Funguje to na koně, kde cílem je spokojený rekre kůň.

Teď mi došlo ze jsem tam napsala ječmen ale myslela jsme oves🤦🏼‍♀️ Nějak mi to nedošlo

Alfi pav, Vy umíte vždy tak úžasně odhadnout, kdo má jaké zkušenosti a znalosti...😁
Jinak Vaše příspěvky čtu ráda i jako recenze a tak. A pak to zazdíte nějakým výšplechem, že by se z toho jednomu šoupnul žaludek😉

Rif du Madon - máte to lítání na koni zabalené do hezké filosofie. Abych byla spravedlivá, věřím, že vám to funguje. Máte jisté schopnosti, zkušenosti, cit pro koně - jak píšete, dar nebát se a nevadit. Kdyby tohle měli tvůrci dotazů na ifauně, tipuju, že by neměli potřebu se ptát.
Vaše doporučení nechat nerváky a běhače domů klusat a cválat a pokud nezpomalujou, otočit do protisměru, je poněkud knížecí rada. Pokud by se jí měli řídit všichni, kteří mají problém s ovládáním koně, což je mj. i případ zadavatelky, bude to za chvíli v české krajině o strach.
Krom toho, že dost tazatelů nemá ten "dar", dost často na to lidi nemají ani terén - v průběhu vyjížďky mají pár míst, kde mohou zaklusat a dvě, kde mohou zacválat. Chodí přes vsi, silnice, přes frekventovaná místa.
A ne vždy, má-li kůň potřebu běžet, je za tím prostá radost z pohybu. Dost často je to strach, nepohodlí, bolest...u senzitivních koní i mentální přetlak, kterému lze ulevit i bezpečněji.
Poradit sedmnáctiletej holce, ať si koupí kvalitní bezpečnostní vybavení a tradá...a když je to moc rychle, ať upozorní koně prostředníčkem ...za mě teda celkem síla. Krom výše napsanýho nemá každej doma vymazlence, kterýho si léta piplá. Dost dívek jezdí na různých půjčených, pronajatých, různou měrou zkažených koních.
Že jste coby nejezdec useděla koně žijícího na štontě a krmeného kýbli jádra vám slouží ke cti, ale není to důvod to jádro rvát do hobby koní jenom proto, že se to tak dřív dělalo a jde to usedět.
Poznatky o výživě se někam posunuly, je to stejné jako v jiných oborech - není určitě nutno počítat zrnka ovsa, ale taky je kontraproduktivní ten oves krmit bez důvodu.

OT: mě by zajímalo, jak daleko od domova zdejší přispěvovatelé už krokujete-jdete krokem, já mám taky hoby koníka, a když jedem ven, cestou domů alespoň klušem, cváláme jak s kým a krokujem takových 200 a 500m , ne vždy stejně (změřeno na mapách). Ono je opravdu někdy lepší klusat než se otravovat s koněm ,co v kroku pořád něco vymýšlí. Jít kokem není se s koněm přetahovat v kroku-držet ho za hubu. (já osobně raději s kobylou úseky, které nemá ráda klušu-hráze rybníků, nemá čas vymýšlet a čumět) Tak nějak se s koněm i s hoby koněm dá dělat nějaká smysluplná práce na poslušnosti a přiježdění i na vyjížďce. A to i v rychlejším chodu než krok směrem k domovu. To pak není jízda v terénu, ale krokovka, od stáje koně strkáte a domu brzdíte. Koník se naučí i domu jít způsobně, ale musí se to učit.
Třeba, klušem domu a já cítím, jak je kobyla najednou nějaká vyšší a vznosnější(prostě se těší a chvátá domu, dělají to všichni koně), tak se pěkně narovnám tím jí vemu na chvilku víc na otěž, protože na jízdárně se nám to tak nepovede a zase po pár desítkách metrů povolím. Kobyla je spokojená a já taky, protože je ovladatelná.

Terven, já vím. Všichni víme, že rvát do koně jádro a lítat domů je špatně. Ale to, že budou koně bez jádra a domů jen krokem, povede k tomu, že opravdu jezdit na koni už nebude umět nikdo s hobby jezdců. A budou pořád nebezpečnější, protože jednou se lekne a poběhne každý kůň. Že se koně chovají a jezdí se i místech, kde to není moc koňopříznivé, za to ty koně nemůžou. Taky nejvíc problémů mají koně a jezdci z těchto lokalit.

Rif většinou s vámi souhlasím, ale jezdila jsem plňase, A1/1 i OR 1/1, obsedlala jsem a krátce jezdila i jednu angloarabku (už nikdy víc, nebyla moje krevní skupina, měla mozek jak nadzvuková stíhačka), můj první kůň byla A1/1. Tihle koně fungují trochu jinak než „normální“ teplokrevník. Ne všichni, ale některý plnokrevníci se dokáží dostat během rychlé práce do takového rauše, že raději padnou než aby zastavili. Radu ve smyslu „tak ho nech cválat on se unaví a zpomalí“ jsem vyzkoušela a funguje skvěle, ale bohužel na teplokrevných koních, u plňasů už naučených zdrhat ježděných hobíky pro hobby účely vůbec nezkoušet! U plňase na kterého jsem aplikovala tuhle radu jsem měla štěstí že mu po 2km neustálého zrychlování vyletěl bažant pod nohama, a on se lekl a vypadl z rytmu a než se stihl rozběhnout znovu dokázala jsem ho ohnout v krku. Jinak bych se asi vrátila domů z cesty kolem světa omrzlá a s banánama v ruce . Doma jsem slézala z koně a klepaly se mi kolena, poprvé v životě.

Súhlasím s Rif v tom, že niektoré kone tú nadmieru energie potrebujú kontrolovane vybehať a neustále brzdenie je kontraproduktívne. Ale nemyslím si, že to v prípade, ako to kôň niekde vonku zabalí a zastaví až doma, bude vhodné riešenie. Tam už sa niečo veľmi pokazilo a na takéto experimenty už veľmi priestor nie. Na druhej strane, ak už je jazdec v kŕči a celý čas čaká, že ho kôň odvezie a bojí sa aj nadýchnuť. To je tiež cesta do pekla.
Určite by som hľadala niekoho, kto by sa na koňa posadil, možno príde na niečo, čo majiteľke uniká.

Jazdila som 3 plnokrvné arabky a jednu shagyu.
Kŕmené boli 2-3 x denne, každá asi 3 litre nahého ovsa, cez deň výbeh, na noc box.

V živote som nesedela na pohodovejších koňoch, nikdy. Chodili sme prevažne do terénu, tri kobyly boli mladučké, nie dlho obsadnuté, tréner razil názor, že sa majú najprv vychodiť vonku, aby našli balans pod jazdcom a v teréne, potom sa pomaličky začali prijazďovať, stále sme to prekladali ale terénmi a tuším jedeň deň lonž a jeden deň iba výbeh. Jazdila som ich necelý rok, potom už dievčatko pod trénerom aj pretekalo, parkúr. No problem.

A pretože mi nikto predtým nikdy nepovedal, že arabi sú diví, ohniví, doprední a ja neviem ešte akí a ja som lenivá hnida, neunúvala som sa občas ani sedlať, ani uzdit, chodili sme na stajňových ohlávkach, krokovky, klus, cval, absolútne žiadny problém, nikdy. Jazdila som vtedy s ich 12 ročnou majiteľkou a občas sme na shagyi brali von aj chlapca s Downovým syndrómom, toho vždy bez sedla, lebo sme sa báli, že keby niečo, aby mu neostala noha v strmeni.

Nikdy, skutočne nikdy s nimi nebol problém, kone sme navykali na všetok možný ruch, chodili sme cez dedinu, cez premávku, cez mosty, okolo železničnej trate, na krasové planiny, do obory, na miesta, kde sa odohrávala jelenia ruja, proste úplne všade a NIKDY nebol problém. Ani keď sme stretli iné kone, chodili sme dokonca aj do ťažby.

Akurát staršia profesorka, mala tuším v tej dobe nejakých 18 rokov, tak odmietala vliezť do potoka, inak zvyšok vliezol všade.
Boli to maximálne pohodové zvieratá, najmä shagya, ktorá sa o človeka na svojom chrbte starala ako o poklad, to bolo jedno úžasne, jemné a múdre zviera. Napriek litrom ovsa, nahého. Napriek tomu, že som lesný kochač a houby jazdec. Povozili by aj vrece zemiakov.

Jediné čo mi vadilo bolo, že nevedeli nájsť cestu domov, takže občas sme sa v teréne zdržali aj o dve hodky dlhšie, keďže ja sa nedokážem orientovať, vôbec :D

Stará vedela zapnúť turbo, ale vedela ho aj vypnúť, mladé nikdy neprišli na to, že turbo majú a tak ani na nekonečných krasových planinách, kde bola ideálna mäkká trávička na cval/trysk s nami nikdy nikto nevzal "čáru".
Keď som si chcela užiť a doslova prevetrať hlavu, brávala som v piatok, keď malo dievčatko nejaký krúžok, mimo mestečko starú na planiny a tam sme to teda občas roztúrovali. Potom som jej slušne navrhla, či by sme nespomalili a stará tak nejak vždy súhlasila. A na voľnej oťaži si odťapkala domov, pravda, ak som ju správne nasmerovala :D

Potom som sa vrátila od arabov do bežného sveta a zrazu som sa dozvedela, že to sú ohnivé a temperamentné a občas šibnuté a ťažko kŕmiteľné a neviem aké kone.

Nemám takú skúsenosť a jediný negatívny zážitok s nimi.

A cval smer domov - pravidlo bolo, že do stajne prichádza suchý a vydýchaný kôň, takže to záviselo od toho, čo sme robili a kde sme boli a ako dlho.
Vždy som ja a tí, čo so mnou jazdili koníky paranoidne šetrili, v teréne sme zosadali, pásli, nekonečne dlho krokovali. A potom prišiel majiteľ koňa s nejakým druhým drbkom, hodili na kobyly (polovičné furiosky)sedlá, po pár metroch odklusali v kúdole prachu a domov cválali až po cestu, kde chodili autá a ktorá bola 30 metrov od stajne.

Nenávidela som to, nenávidela som ten nadutý prístup a nulový rešpekt ku koňovi.

Takže sme my, dievčičky okolo koní ešte o to viac chodili domov krokom a kobylám sme vždy dovolili čuchať k hounám, ktoré boli na začiatku/konci cesty, ktorá ústila z lesa na krátku rovinku, ktorá viedla už k spomínanej ceste.
A kobyly si to časom zafixovali, automaticky ako vyšli z lesa, skláňali hlavy a čuchali ku kobylincom. Vždy. Nechali sme ich, veď nech si čuchnú, šli sme na zahodenej oťaži, v kroku. Takže vždy zastali, čuchli k hounu a šli sme domov, pohoda jazz.

No a potom si raz tak kobylku vzal pán majiteľ, vycválal ako tradične z lesa do cieľovej rovinky, kobyla zohla hlavu, že si čuchne k hovnu a on sa preletel vzduchom a vyrobil si krásny cestný lišaj, ktorý sme mu všetci priali.
Nutno povedať, že to bolo posledný krát, čo domov cválal :D

Takže verím, že človek dokáže vyrobiť niečo, čo si možno ani neuvedomuje, takže asi treba trošku zapátrať, čo a ako zdrhaniu predchádzalo.

Nicolle:.... nemuze to být třeba tím, že je rozmazlená a nechce se jí pracovat?

může, ono obecně pokud koník překročí určitou mez slušného chování ať při běžné manipulaci nebo pod sedlem, chce to okamžitou opravu/nápravu, takže i když jezdíte na nákrčáku a parelce, dejte i klasiku jako pojistku, nechte otěže na krku nebo si je vemte do ruky, co vám bude vyhovovat a zkuste, Pro korekci máte stihlo.Asi bych nejdřív obnovila nebo znovu nastolila tu obecnou jízdárenskou poslušnost(reakce na pobídky-tušírka) a pak se vydala zkusit terén...já taky kobylu rozmazluju, ale ocamcať pocamcať
PS: mám ČT, ale její jedna babička je poloviční shagya...

Nemyslela ani nepsala jsem nechat tryskem letět domů. Je rozdíl mezi pohoda cval, rychlý pozorný cval a trysk na tuhou šipku. Před posledním je ten bod zlomu, kdy nad koněm jezdec ztratí kontrolu. Tomu bodu něco předchází. Ĺze to vypozorovat jedině tak, že to člověk zažije, zamyslí se nad tím a příště si dá pozor. Nejde to vyčíst z knihy, nedá se to nikomu říct slovně. Ten svalový tonus před odpichem je vždy jiný. Někdo se to naučí rozpoznat a zpracovat, někoho to odradí a někdo se zabije možná i s koněm a někým dakším. Ale všichni, co umí zastavit cvaklého koně, to umí proto, že to zažili a poučili se a zamysleli. Nikdo se nenaučí zastavit v cvalu, když bude jezdit krokem. Zadavatelka kobylu nechce prodat, sama si ji asi pokazila a myslím, že si jí i sama napraví. Když se nenechá opanovat strachem a bude vnímat. Když kobylu zpacifikuje někdo jiný, nenaučí se ten grif a bude čekat, až to jednou stejně přijde?
Jízda na Ačku a Očku je skvělá v tom, že tak jak rychle umí vzplát, tak rychle reagují i na správné pomůcky. Než doteče velkému teplasovi pokyn z hlavy do nohou, člověk si v hlavě stihne probrad všechny katastrofické scenáře a vystresovat se sám:)

trysk na tuhou šipku

úplně to vidím
Hodně jsem jezdila dříve u soukromníků-známých, prostě se na koně dal vojenský bok a tradá, párkrát zažila, že se nám koně utrhly (brzdit lze když se natáhnete a chytíte lícnici a koně stočíte ) několikrát se válela v poli a nějak mě ani nenapadlo, že to tak být nemá, prostě kdo nepadá, ten nejezdí....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
trysk na tuhou šipku

úplně to vidím
Hodně jsem jezdila dříve u soukromníků-známých, prostě se na koně dal vojenský bok a tradá, párkrát zažila, že se nám koně utrhly (brzdit lze když se natáhnete a chytíte lícnici a koně stočíte ) několikrát se válela v poli a nějak mě ani nenapadlo, že to tak být nemá, prostě kdo nepadá, ten nejezdí....

No ony ty 90. nebyly úplně v pořádku ;-)
Mladost a nevědomost nás ochránila a přežili jsme je... Z těch let má každý nějakou fakt divokou historku (chrániče páteře se ještě nepoužívali a kvalita helmy byla dost nižší). Ale heslo kdo nepadá, ten nejezdí už moc nerazím.

dsj napsal(a):
Rif většinou s vámi souhlasím, ale jezdila jsem plňase, A1/1 i OR 1/1, obsedlala jsem a krátce jezdila i jednu angloarabku (už nikdy víc, nebyla moje krevní skupina, měla mozek jak nadzvuková stíhačka), můj první kůň byla A1/1. Tihle koně fungují trochu jinak než „normální“ teplokrevník. Ne všichni, ale některý plnokrevníci se dokáží dostat během rychlé práce do takového rauše, že raději padnou než aby zastavili. Radu ve smyslu „tak ho nech cválat on se unaví a zpomalí“ jsem vyzkoušela a funguje skvěle, ale bohužel na teplokrevných koních, u plňasů už naučených zdrhat ježděných hobíky pro hobby účely vůbec nezkoušet! U plňase na kterého jsem aplikovala tuhle radu jsem měla štěstí že mu po 2km neustálého zrychlování vyletěl bažant pod nohama, a on se lekl a vypadl z rytmu a než se stihl rozběhnout znovu dokázala jsem ho ohnout v krku. Jinak bych se asi vrátila domů z cesty kolem světa omrzlá a s banánama v ruce . Doma jsem slézala z koně a klepaly se mi kolena, poprvé v životě.

Omrzlá s banánama v ruce - dobrý!

Masové zdrhání jsme naštěstí neprovozovali. Vždy byl někdo, kdo si koně uměl nepustit. Zbytek se to učil. Na zdrhačích ex dostíhačích. Pečlivě se zvolila kombinace jezdců a koní, terén, počasí. Zdrhače po akci opět jezdil někdo zkušený. Když si bylo z čeho vybírat. Když byl jenom jeden kůň, co si člověk udělal, to měl.
Na lícnici nedošáhnu a lezení po krku je moc adrenalinu už i na mně:)
Zdrhali ex dostiháci, zdrhali i chlaďasové. Na zdrhacího chlaďase se nikdy nedával jezdec, co to neumí, protože napravovat to bylo opravdu horší, než napravit A1/1.

OT Verun: krokujeme domů většinou 15 min.

Pokud se to nepodepíše na kondici, ubrat krmení je rozhodně jasná volba (vyměnit za vojtěšku? Vojtěška je protivředová). Hned v druhém sledu zkontrolovat zdraví - zuby, vředy, záda...

Rady, nechat koně domů proběhnout, mě trochu vyplašily. Musíte se na to cítit a musíte mít "za bukem" 100% brzdu, kdyby něco (to něco může být traktor na cestě nebo maminka s kočárkem nebo spadlý strom). A taky záleží na koni. Některý to pojme jako tu svobodu a když ji dostane, uklidní se. Některý to pojme jako "čím rychleji doma, tím rychleji klid/žrádlo/sleze". A samozřejmě nejhorší varianta "čím rychleji doma, tím rychleji to přestane bolet" - takového koně nejde převychovat.

Pokud se "otočí a běží domů", určitě by to chtělo v první řadě zapracovat na tom, aby se neotočila. Pokud ji ani neutočíte, resp. neudržíte směrem, který potřebujete, je to celkem závažná situace. A asi budete potřebovat pomoct od někoho moudřejšího na místě, kdo vám poradí na základě aktuálního chování koně.

A zároveň samozřejmě zapracovat na kontrole tempa. Tj. provádět přechody, na místech, kde je zvyklo klusat/cválat jít krokem, na místech, kde je zvyklo zrychlovat, si třeba zastavit, zacouvat. Naučit se a zařazovat stranovou práci (hodně ztíží koni utíkání, a rozhodit koně do stranové práce je o něco jednodušší, než se ho pokoušet brzdit taháním za cokoli), samozřejmě dokud si na to kůň nevypěstuje obranu - proto je třeba pomůcky dávkovat s rozmyslem a nezůstávat v nich "viset" moc dlouho.

Mimochodem, jak bylo řečeno výše (Horsany příspěvky se mi vůbec moc líbí), naučit koně směrem k domovu na konci každé louky zastavit a popást, vůbec není od věci. Máme to jako standard, na konci každé louky (i od domova), zejména je-li za ní silnice. Zastavit (i kdyby na 10 vteřin) a popást. Vždycky. Jasně, jednou za měsíc se to nemusí na dvou loukách dodržet. Ale jinak vždycky. Na koních se občas povozí děti, a kdyby to s nimi kůň sbalil, máme jistotu, že na konci louky zastaví - protože je to už podmíněný reflex (opakuje se to na každé vyjížďce 5-10 let). Já mám jistotu, že se mnou kůň zastaví, když mi rupne třmen, když mi rupne otěž nebo spadne uzdečka (nebo spadnu já! - kůň mi nevlítne pod autobus).

Hodně by mě u toho asi zajímalo, jestli vůbec chodí na vyjížďky ráda. Jak se tváří při čištění, sedlání, nasedání.

Buggyra - to paseni mi prijde hrozne fajn napad! Nikdy me to nenapadlo a v okoli to nikdo nedela, ale pokud si nekdy v pristim zivote poridim kone a budu na nem chtit vozit i nekoho jineho nez sebe, zkusim si to zapamatovat a naucit :)

Buggyra - presne tak, my sme to tak robili roky, v snahe ten pobyt vonku koňom spríjemniť na maximum, často sme aj zosadli, odsedlali, uzdečky vymenili za ohlávky (moje kone sa pasú na voľno), dali sme im aspoň tú pol hoďku, nahodili cajky a pomaličky šli domov, kde bola dobrá tráva sa stálo a páslo.

A echt jazdci si ťukali na čelo, aj nás tak volali, že pastierky, proste to bolo so not cool a cool kids to nikdy nerobili.
Nuž, občas sa ale aj vrátli do stajne najedení hliny a bez koní

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud se to nepodepíše na kondici, ubrat krmení je rozhodně jasná volba (vyměnit za vojtěšku? Vojtěška je protivředová). Hned v druhém sledu zkontrolovat zdraví - zuby, vředy, záda...

Rady, nechat koně domů proběhnout, mě trochu vyplašily. Musíte se na to cítit a musíte mít "za bukem" 100% brzdu, kdyby něco (to něco může být traktor na cestě nebo maminka s kočárkem nebo spadlý strom). A taky záleží na koni. Některý to pojme jako tu svobodu a když ji dostane, uklidní se. Některý to pojme jako "čím rychleji doma, tím rychleji klid/žrádlo/sleze". A samozřejmě nejhorší varianta "čím rychleji doma, tím rychleji to přestane bolet" - takového koně nejde převychovat.

Pokud se "otočí a běží domů", určitě by to chtělo v první řadě zapracovat na tom, aby se neotočila. Pokud ji ani neutočíte, resp. neudržíte směrem, který potřebujete, je to celkem závažná situace. A asi budete potřebovat pomoct od někoho moudřejšího na místě, kdo vám poradí na základě aktuálního chování koně.

A zároveň samozřejmě zapracovat na kontrole tempa. Tj. provádět přechody, na místech, kde je zvyklo klusat/cválat jít krokem, na místech, kde je zvyklo zrychlovat, si třeba zastavit, zacouvat. Naučit se a zařazovat stranovou práci (hodně ztíží koni utíkání, a rozhodit koně do stranové práce je o něco jednodušší, než se ho pokoušet brzdit taháním za cokoli), samozřejmě dokud si na to kůň nevypěstuje obranu - proto je třeba pomůcky dávkovat s rozmyslem a nezůstávat v nich "viset" moc dlouho.

Mimochodem, jak bylo řečeno výše (Horsany příspěvky se mi vůbec moc líbí), naučit koně směrem k domovu na konci každé louky zastavit a popást, vůbec není od věci. Máme to jako standard, na konci každé louky (i od domova), zejména je-li za ní silnice. Zastavit (i kdyby na 10 vteřin) a popást. Vždycky. Jasně, jednou za měsíc se to nemusí na dvou loukách dodržet. Ale jinak vždycky. Na koních se občas povozí děti, a kdyby to s nimi kůň sbalil, máme jistotu, že na konci louky zastaví - protože je to už podmíněný reflex (opakuje se to na každé vyjížďce 5-10 let). Já mám jistotu, že se mnou kůň zastaví, když mi rupne třmen, když mi rupne otěž nebo spadne uzdečka (nebo spadnu já! - kůň mi nevlítne pod autobus).

Hodně by mě u toho asi zajímalo, jestli vůbec chodí na vyjížďky ráda. Jak se tváří při čištění, sedlání, nasedání.

Když ji čistím, sedlem, uzdím, nasedám, je naprosto bez problému nepochoduje neksichti se ani když ji zapínam podbřišník.😊

Jé, na pasení jsem zapoměla. Máme několik záchytných budů, přesně z důvodů vyjmenovaných Buggyrou.

Ještě trochu rozvinu to, proč radím 17leté holce pořádnou výstroj a hurá jezdit: V 17 letech je kolem vrcholu výkonu jak fyzického tak psychického (ne zkušenostmi ale reflexy a rychlostí pohybů, také regenerací). Nemusí mít v hlavě "mentální smog" - práce, děti, manžel,....u náctiletých je to zas kolik lajků od koho na FB... Už nikdy nebude mít takovou dobrou příležitost, naučit se zvádat krizi na koni. Dobrou helmou a výstrojí myslím to, že nic nesmí klouzat, lechtat, škrtit, zachytávat se. Vše, co rozptyluje pozornost od koně, musí pryč. I myšlenky na to, že musím po ježdění nakoupit, stihnout nějakou další akci.
To že hrozí krize, lze lehce vypozorovat už při sedlání, nebo krokování na vyjížďku. Na koni, kterého jezdím opakovaně, lze výborně porovnávat reakce v různych dnech na stejné objekty a situace na trase. Stejná studna, stejný lopuch, stejný pes co bafne za rohem. Ignorace reakcí koně vždy skončí akcí. Lidi ty signály nepoznají, ignorují, neumí zareagovat, a co nechápu někteří i schválně koně ještě víc naprdnou, nebo když je upozorním, že se něco koni nezdá, řeknou mně to nezajímá.
Neignorovat varovní známky poklesu pozornosti jezdce. To že se musím dva krát vrátit pro kíčky od auta, zapomenu podbřišník...Znamená to, že mám v hlavě něco jiného a buď si dám fakt majzla, nebo na mladou nepolezu. Zvlášť koně z nadzvukovou rychlostí nohou a rychlými reakcemi nesmí mít na sobě jezdce s myšlenkovou zátěží.
Nahelmit a jezdit bych nikdy neradila staršímu člověku, protože kdo se učí jezdit později, už má v hlavě ty rozptylovače pozornosti, blok strachu o své tělo a následky kolizí a koni by spíš ještě víc ublížil. Výjimkou jsou letitý sportovci zvlášť vodáci-rovnováha, respekt k živlu a schopnost předvídat.

Nevařím z vody. Sice nemám žádnou závodní kariéru, ale ráda pozoruji chyby druhých, je to lepší než je dělat sama. Praxe u koní mi spadla z nebe. Objekt Letný Majer asi málokdo viděl nebo o něm slyšel. Mimo odchovu mladých valachů a hřebců se tam odklízeli koně životu nebezpečné, že se dají do hromady nebo jedou na maso. Plňasi, chladnokrevní hřebci zabijáci (se zarostlým hřebíkem v hlavě), bití spotřáci. O ovládání koně v aifru toho trochu vím. Stádo hřebců a valachů se na pastvu vypouštělo po ohrazené uličce, v jedném rohu byla odbočka na silnici, kde bylo potřeba stádo odklonit. Když proběhl posledný člen uličkou se vyjelo na pastvinu. Nebyla ohrazená, cválající stádo musel pastevecký kůň předjet (i jet rychle bylo pořád pomalu), před stádem se otočit čelem a prásknout bičem. Byl to takový fofr, že si fakt nepamatuji, jak se mi to povedlo. Z pvrního výletu na ex dostihákovi si přesně pamatuji to zrychlování a to že jsem "zamrzla". To zamrznutí je to, co se dá také zvládnout tréninkem.

Na nákrčáku nebo ohlávce nejezdím z důvodu jevů, kterým nelze moc předcházet: U nás cyklisti, co se koukají na mobil, na uších sluchátka až najedou do koně. Matky koukající do mobilu a dítě na odrážedle jede přímo koni pod nohy. Pejskové na volno, co skáčou po ocase. Na ohlávce by mi valach zdrhnul a mladá by někoho vzala kopyty po hlavě a měli by nakročeno na nevhodný vzorec chování.

Zarastený klinec v hlave?

Horsana napsal(a):
Zarastený klinec v hlave?

I tomu bych klidně věřila. Kolik znáte slušných a znalých kočí od tažných koní?
Já jednoho.

Mal klincom "opravenú" koženú ohlávku za ušami. Boh vie, ako dlho. Tak bol chudák nebezpečný...Len do makkých tkanív, ale stačilo.

Rif Du Madon napsal(a):
Mal klincom "opravenú" koženú ohlávku za ušami. Boh vie, ako dlho. Tak bol chudák nebezpečný...Len do makkých tkanív, ale stačilo.

Blbost je životu nebezpečná. S hajzlem se domluvíte, s blbem nikdy.

Rif Du Madon napsal(a):
Jé, na pasení jsem zapoměla. Máme několik záchytných budů, přesně z důvodů vyjmenovaných Buggyrou.

Ještě trochu rozvinu to, proč radím 17leté holce pořádnou výstroj a hurá jezdit: V 17 letech je kolem vrcholu výkonu jak fyzického tak psychického (ne zkušenostmi ale reflexy a rychlostí pohybů, také regenerací). Nemusí mít v hlavě "mentální smog" - práce, děti, manžel,....u náctiletých je to zas kolik lajků od koho na FB... Už nikdy nebude mít takovou dobrou příležitost, naučit se zvádat krizi na koni. Dobrou helmou a výstrojí myslím to, že nic nesmí klouzat, lechtat, škrtit, zachytávat se. Vše, co rozptyluje pozornost od koně, musí pryč. I myšlenky na to, že musím po ježdění nakoupit, stihnout nějakou další akci.
To že hrozí krize, lze lehce vypozorovat už při sedlání, nebo krokování na vyjížďku. Na koni, kterého jezdím opakovaně, lze výborně porovnávat reakce v různych dnech na stejné objekty a situace na trase. Stejná studna, stejný lopuch, stejný pes co bafne za rohem. Ignorace reakcí koně vždy skončí akcí. Lidi ty signály nepoznají, ignorují, neumí zareagovat, a co nechápu někteří i schválně koně ještě víc naprdnou, nebo když je upozorním, že se něco koni nezdá, řeknou mně to nezajímá.
Neignorovat varovní známky poklesu pozornosti jezdce. To že se musím dva krát vrátit pro kíčky od auta, zapomenu podbřišník...Znamená to, že mám v hlavě něco jiného a buď si dám fakt majzla, nebo na mladou nepolezu. Zvlášť koně z nadzvukovou rychlostí nohou a rychlými reakcemi nesmí mít na sobě jezdce s myšlenkovou zátěží.
Nahelmit a jezdit bych nikdy neradila staršímu člověku, protože kdo se učí jezdit později, už má v hlavě ty rozptylovače pozornosti, blok strachu o své tělo a následky kolizí a koni by spíš ještě víc ublížil. Výjimkou jsou letitý sportovci zvlášť vodáci-rovnováha, respekt k živlu a schopnost předvídat.

Nevařím z vody. Sice nemám žádnou závodní kariéru, ale ráda pozoruji chyby druhých, je to lepší než je dělat sama. Praxe u koní mi spadla z nebe. Objekt Letný Majer asi málokdo viděl nebo o něm slyšel. Mimo odchovu mladých valachů a hřebců se tam odklízeli koně životu nebezpečné, že se dají do hromady nebo jedou na maso. Plňasi, chladnokrevní hřebci zabijáci (se zarostlým hřebíkem v hlavě), bití spotřáci. O ovládání koně v aifru toho trochu vím. Stádo hřebců a valachů se na pastvu vypouštělo po ohrazené uličce, v jedném rohu byla odbočka na silnici, kde bylo potřeba stádo odklonit. Když proběhl posledný člen uličkou se vyjelo na pastvinu. Nebyla ohrazená, cválající stádo musel pastevecký kůň předjet (i jet rychle bylo pořád pomalu), před stádem se otočit čelem a prásknout bičem. Byl to takový fofr, že si fakt nepamatuji, jak se mi to povedlo. Z pvrního výletu na ex dostihákovi si přesně pamatuji to zrychlování a to že jsem "zamrzla". To zamrznutí je to, co se dá také zvládnout tréninkem.

Na nákrčáku nebo ohlávce nejezdím z důvodu jevů, kterým nelze moc předcházet: U nás cyklisti, co se koukají na mobil, na uších sluchátka až najedou do koně. Matky koukající do mobilu a dítě na odrážedle jede přímo koni pod nohy. Pejskové na volno, co skáčou po ocase. Na ohlávce by mi valach zdrhnul a mladá by někoho vzala kopyty po hlavě a měli by nakročeno na nevhodný vzorec chování.

To je výborný postřeh s tím mentálním smogem.
Jen bych si dovolila podotknout, že za éry bezmobilové se to soustředění 17. praktikovalo lépe. (nesnáším když někdo na vyjížďce telefonuje - mobil mám s sebou jen abych mohla volat pomoc kdyby něco)
Jinak je fakt, že po 20. už je nějaký rozvoj reflexů o hodně těžší. A po porodu jsem měla fakt strachy...

Ahoj, holky ti tady poradily spoustu věcí. Možná se budu opakovat, nečetla jsem vše.

Ale určitě si najdi zkušeného človíka, který se na Vás koukne, poradí. Na jízdárně jsi asi bez trenéra, to je chyba. Jízdárna se dá pro nedobrého jezdce odrndat bez dohledu jednou za čas jako nouzovka, ale jinak to v podstatě nemá smysl, kazíš si koně. Naprostá většina koní je dlouho hodná, ale dříve nebo později se s nezkušeným na jízdárně zkazí prakticky každý. Prostě na koně má sedat na "srovnání" zkušenější a nebo pod dohledem zkušeného, jinudy cesta nevede.

Venku je nutný si vybudovat pojistky, a také v prvé řadě ty musíš vychytat ten moment, kdy se kobyla chce otočit, a zabránit jí v tom. Ty nepotřebuješ řešit to, že valí domů, to už řešíš důsledek. Potřebuješ najít příčinu. A rozbourat to, co se teď naučila. A to je na dlouho, nebude to na týden, ale třeba na měsíce práce, bohužel zkazit se kůň dá hodně rychle, napravit už pomaleji. V prvé řadě ale potřebuješ obnovit tu poslušnost na pomůcky, bez toho se nikam dál nepohneš, tj. potřebuješ zkušeného človíka, co ti poradí na místě, trošku vás dvě dá dokupy, poladí. Pak můžete začít zase jezdit ven :) Tam musíš hodně vnímat, jak kobyla reaguje a zabránit vzniku problému. No a aby sis trošku pomohla, na jízdárně ji můžeš naučit pojistky, slovní pokyny na zastavení, krok. To je jedna věc, druhá věc je, jak píšou holky, nějaký bod, kde si dá pár hrstí trávy, naučit ji na to, zpočátku pokaždý a pak už jen sem tam. Mít nějaký berličky není ostuda, naopak. A venku, až vyjedete - poté, co se naučíte zase spolu fungovat na jízdárně, tak to chce ideálně dobrý doprovod (pohodový kůň a dobrý jezdec, co bude brát ohled na druhého). Někdy to však nejde, takže ty budeš muset krom těch pojistek vychytat ten bod obratu, tj. napřed začneš chodit jen na krátké vyjíždky a domů to otočíš (na různých místech!!!) po chvilce a postupně prodlužovat. Klidně, a to se nestyď, pokud uvidíš, že kobylu nezvládneš a ona za chvíli rupne s nervama a otočí se, tak holt slezeš (ZAVČASU, ne v momentě kdy už už odstartuje) a půjdete dál na ruce... atd. atp. třeba jen kousek a pak to otočíš sama. Ale rozhodneš Ty, ne kůň! Postupně prodlužovat. Neučit koně negativnímu stereotypu (tady se cválá, tady se vždy jde domů atd). A domů se necválá, kor ne na blbých místech/situacích typu louka a stáj na dohled, lehce z kopce. Kůň by určitě měl min. 15min předtím už být v kroku a domů dorazit vykrokovaný.

Primáně si ale sežen dobrého človíka, co umí jezdit, třeba trénuje, ať se na Vás koukne, bez toho se prostě dál nepohneš.

Eva

Pipiloto, mentální smog mě napadl dnes v momentě, kdy jsem na mladé jela podél strouhy s vysokou trávou, přemýšlela co na i-fauně a prd ho srnka:)
Mobil nosím s vypnutým zvoněním. Hlásím jen manželovi smskou čas odjezdu, trasu a po příjezdu, že ok.

Rif Du Madon napsal(a):
Pipiloto, mentální smog mě napadl dnes v momentě, kdy jsem na mladé jela podél strouhy s vysokou trávou, přemýšlela co na i-fauně a prd ho srnka:)
Mobil nosím s vypnutým zvoněním. Hlásím jen manželovi smskou čas odjezdu, trasu a po příjezdu, že ok.

Na vyjížďce mě iritujou koroptve, vyletí a popoletí směrem naší trasy, takže je takhle honíme, předpokládáme kde budou, no ony tam nejsou, protože samozřejmě chodí i pěšky, pak zase vyletí....a tak třeba 5x. Dlouho nebyl bažant. Srnky, to je taky kapitola, zásadně nás obíhají v kruhu, takže je potkáme několikrát-volně v rajině se jich naše koně nelekají, že jsou někde v lese v houští, když jedem podél lesa poznám podle koně, on je slyší nebo cítí ...jednou jsem ve cvalu na louce na zemi minula úplně "placatého" zajíce, jen oči na vrch hlavy měl, ten kdyby se zvedl tak mám rekord trati, to teda děkuju panu zajícovi, že měl rozum a zůstal placatej.
PS: na vyjížďce se kochám, co kde uvidím za zvířátko, krajinou, krafem, ale "co na i-fauně" ? to už je trochu úchylka, ne?

"co na i-fauně" ? to už je trochu úchylka, ne?....To zas ne, že bych nemohla ani spát:) Spíš dumám, jak popsat slovy stavy a jevy. Poté i zkouším podle slovního popisu zpětně, jestli to sedí.