Takové zamyšlení. Jak to máte s lidmi od koní, máte mezi nimi přátele?
Musím se přiznat, že se i když jsem během života prošla různými "komunitami" (pejskaři, umělci apod.), nikde jsem se nesetkala s takovou falší, nevraživostí a hrabáním si na vlastním písečku víc, než u koní. Čest výjimkám! Ale u koní jsem skoro 20 let a čím jsem starší, tím mi to přijde horší. Dříve jsem si myslela, že je chyba ve mne, ale pak jsem zjistila, že mimo koně si přátele dělám dobře a "vydrží mi". Nicméně moje zkušenost je taková, že ve stáji si musím dávat bacha na jazyk víc než třeba v práci, jelikož nevím, co kde kdo jak v tom babinci překroutí a jak se mi to vymstí..
U koní se pohybuje obrovsky rozmanitá skupina lidí a čestných férových lidí (a to ještě neznamená, že jsme svoje krevní skupina a že se kamarádíme) je mezi nimi jako šafránu. Koně miluji, ale ta subkultura okolo je často dost náročná na zpracování.
Jaká je Vaše zkušenost? Je to třeba jen moje bublina?
Ronaldino

XXX.XXX.63.66
Barn Witches jak se jim rika jsou vsude...
Nejhorsi jsou mastale kde maji mistni,, guru,, ktera ma zastup fen.
Musim se tomu vzdycky smat. Protoze jsou schopny Vas medialne, spolecensky a nekdy snad i fyzicky rozsapat primo v mastali za uplnou banalitu. Jako ze se treba na ne malo usmivate a pro urcite neco proti nim mate....
Peclive se velkym stajim vyhybam. Pokud majitel arealu necha rust takove nezdrave bujeni nebo je dokonce jeho strujcem... Desny.
Fales je v jakemkoli sportu. Kazdej se dere hore pro svy pozlatko. V tom nejsou konaci o nic horsi.
Je to stejnej byznys jako hokej nebo fotbal.
Neprozivejte to tolik. Zamerte se na ty kteri jsou nejvic v pohode. Treba zjistite ze mimo mastal jsou to docela fajn lidi.
Mam pratele mezi konaky i mezi sportovnimi konaky. Jsou tam nevzdavejte to :D
Já byla od malička taková Lisa Simpson, co musela každého opravovat a poučovat, plus jsem doma na dvorku byla ten hlavní šéf. S příchodem do komerčního ustájení mi došlo, že takhle to nejde, tj se prostě ovládám a žádnou nevyžádanou radu netrousím. Pokud se mě někdo zeptá na názor, tak ho sdělím, pokud možno stručně, a hlavně se snažím nebrat si osobně, když se mou radou neřídí.
Zároveň se snažím být tolerantní k ostatním Lisam Simpson, které ještě k téhle fázi nedospěly, a pokud mi sdělí nějaké nevyžádané rady, tak si je poslechnu a pak stručně shrnu, že se mi zatím osvědčilo to, co dělám, ale pokud bych chtěla něco změnit, na dotyčnou Lisu se obrátím.
No a s touhle taktikou se mi snaží tak nějak promlouvat a být ve stáji s každým v rámci možností za dobře. Jestli mám pak přátele, to nevím, no ale minimálně dobré známé od koní mám, a to mi stačí.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já teda nevim, jakožto dospělej, svéprávnej člověk, kterej svý koně živí sám a sám o nich rozhoduje, je mi buřt, co o mně kdo vykládá, a to ve stáji nebo mimo ni. A ano, mezi koňáky přátele mám (a to i ty nejlepší) a pak znám i lidi, se kterými se neshodnu, ale to je normální ve všem, co člověk dělá. Nijak mě to netrápí a v mém životě neovlivňuje.
Od koní mám nejlepší kamarádku, potkaly jsme se ještě jako děti. Ve stáji jsem potkala i mého manžela. Hezky tam vynikne osobnost a lehce se pozná, kdo má jen plnou hubu keců. Kouknu se na koně a jak se dotyčný ke koni chová. Tak se bude chovat i ke mně. Manžela i koně mám už doma a než se vrátit do většího komerčního ustájení, raději je sežeru v klobásách:):) ty koně pouze...Jak se lidi chovají mezi sebou nebo ke mně, odfiltruji. Jenomže koně v stádě byli často odrazem toho, kdo s nimi zacházel, a to ohrožovalo mého koně.
Chtěla bych napsat: " To máte jako se vším!"
Ale skutečnost je taková, že koně hodně přitahují bl_ce. Už i jiní lidé mi říkali, že tolik bl_ců co se sejde u koní jinde nepotkali. (prostě se někde chtějí realizovat a koně jsou dost v módě) Jenže je to hodně i tím, jaká je stáj. Domácí malá, sportovní soukromá, sportovní s veřejným pronajímáním, veřejná jen tak na couračky... Podle toho se sejde parta. A je fakt, že ti nejlepší ve veřejných nezůstávají moc dlouho. Proto to pak budí ten dojem: "jednooký je slepých král".
Rozhodně se ale u koní dají poznat i super lidi co je radost s nimi promluvit.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Slon Indický
napsal(a):
Já byla od malička taková Lisa Simpson, co musela každého opravovat a poučovat, plus jsem doma na dvorku byla ten hlavní šéf. S příchodem do komerčního ustájení mi došlo, že takhle to nejde, tj se prostě ovládám a žádnou nevyžádanou radu netrousím. Pokud se mě někdo zeptá na názor, tak ho sdělím, pokud možno stručně, a hlavně se snažím nebrat si osobně, když se mou radou neřídí.
Zároveň se snažím být tolerantní k ostatním Lisam Simpson, které ještě k téhle fázi nedospěly, a pokud mi sdělí nějaké nevyžádané rady, tak si je poslechnu a pak stručně shrnu, že se mi zatím osvědčilo to, co dělám, ale pokud bych chtěla něco změnit, na dotyčnou Lisu se obrátím.
No a s touhle taktikou se mi snaží tak nějak promlouvat a být ve stáji s každým v rámci možností za dobře. Jestli mám pak přátele, to nevím, no ale minimálně dobré známé od koní mám, a to mi stačí.
Po podobném počtu let to mám přesně tak. Lépe bych to nenapsala.
K odpovědi na přátele - já je nějak nevyhledávám, a tak je ani mezi nekoňáckou populací moc nemám. Zřejmě bych ani přátelství neuměla správně udržovat :-)
Ve veřejné stáji jsem nikdy nějak dlouhodobě nebyla. V klasickém JK vůbec. Takže znám akorát zvěsti, z kterých mi občas vstávají vlasy hrůzou, ale nezažila jsem.
Jsem ve stejné stáji od roku 2016. Máme jenom asi 10 koní, takže je to malá stáj a co tam jsem, tak je tam 90 % lidí pořád stejných. Nikdo nikoho nepomlouvá, nikdo nedrbe, majitelka si to hlídá, a když tam byla holčina s pomlouvací tendencí, tak se s ní rozloučila. Každý si dělá, co chce, jezdíme různé styly, občas se sejdeme, uděláme nějaké sranda závody nebo brigádu, opečeme buřty... Kdo nechce, nemusí, není kvůli tomu pomlouván a je tam prostě příjemná atmosféra. Nemám tam vyloženě kamarádky, ale když něco potřebuju, vždycky se najde člověk, co pomůže nebo poradí, příště zase pomůžu já. Holky jsou opravdu fajn, takže jsem ráda. Mám zkušenost, že čím větší stáj, tím větší drbárna.
V komerční stáji jsem získala tolik kamarádek jako nikde jinde. Některé lepší jiné horší. Nicméně taky zde platilo, že každý za zády pomlouvá každého. Po nějaké době jsem se tam s jednou holkou začala vyloženě nesnášet (kvůli mému majetnictvi - ten školní kůň, kterého mám ráda je přeci jen můj miláček a nikdo se k němu ani nepřiblíží).
Po odchodu z té stáje se vztahy se všemi vyrovnaly, i s tou, kterou jsem tak neměla ráda. Se všemi si více či méně píšu a scházíme se.
Nicméně u soukromníka je vše jednodušší. Všichni se baví se všemi, pokud se něco někomu nelíbí, řekne to otevřeně i kdyby to mělo být urážlivé. Bohužel jsem tu zase nenašla nikoho ve svém věku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

xanti
napsal(a):
Takové zamyšlení. Jak to máte s lidmi od koní, máte mezi nimi přátele?
Musím se přiznat, že se i když jsem během života prošla různými "komunitami" (pejskaři, umělci apod.), nikde jsem se nesetkala s takovou falší, nevraživostí a hrabáním si na vlastním písečku víc, než u koní. Čest výjimkám! Ale u koní jsem skoro 20 let a čím jsem starší, tím mi to přijde horší. Dříve jsem si myslela, že je chyba ve mne, ale pak jsem zjistila, že mimo koně si přátele dělám dobře a "vydrží mi". Nicméně moje zkušenost je taková, že ve stáji si musím dávat bacha na jazyk víc než třeba v práci, jelikož nevím, co kde kdo jak v tom babinci překroutí a jak se mi to vymstí..
U koní se pohybuje obrovsky rozmanitá skupina lidí a čestných férových lidí (a to ještě neznamená, že jsme svoje krevní skupina a že se kamarádíme) je mezi nimi jako šafránu. Koně miluji, ale ta subkultura okolo je často dost náročná na zpracování.
Jaká je Vaše zkušenost? Je to třeba jen moje bublina?
Tak to já měla a mám štěstí. Léta se pohybuju v malých, takřka rodinných stájích, kde se neprovozuje žádný vysoký sport. Takže nikdo nikomu nezávidí lepšího koně nebo lepší výsledky. A kamarádky tam mám - projevilo se to, když jsem akutně a neplánovaně skončila na operačním stole s vyhřezlou plotýnkou. Jedna dodala matrace (potřebovala jsem vysokou postel), druhá přivezla a nainstalovala nemocniční pokoj. Spolu s dalšími jezdily na návštěvu a přivážely nákupy. Žiju sama a 6 týdnů jsem se nehla z bytu, než jsem se trochu zahojila. I stehy mi přijela vytáhnout další kamarádka - veterinářka (ta jediná není od koní). Prostě v nouzi poznáš přítele.
Coudas

XXX.XXX.87.254
Rika se, ze v nouzi poznas pritele. Zdejsi konaci umeji v nouzi akorat pekne kopnout do zadele,a kdyby mohli, jeste se otoci na podpadku. Jaky jsou popisovat nebudu, nebod by se to mohlo jedne zdejsi diskutujici dotknout. Kamaradku "nejen ke konim" jsem dokonce nasla i tady, mysleno na ifaune, fyzicky prozmenu na druhem konci republiky. Nejlepsiho pritele, jedineho, mam na jinem konci republiky. Tady nemam kamarady, v podstate dalo by se rict ani zname, nemuzu rict ze vubec, ale spise ne. A uprimne uz ani nechci. Lidi mne za posledni leta zklamali, konaci tuplovane. Mam svou rodinu, nejlepsiho partaka, kteryho jsem si mohla prat, a naucila jsem se, ze mi to staci. Sice jsme takovy robinsoni, ale lepsi nez ta desna pretvarka, ktera tady vsude panuje. A ano, chyba na me strane. Ale umim si ji priznat. Jak to je ve stajich nevim, nikdy jsem v zadne nebyla. A v jezdeckem klubu jsem byla v 11, takze to clovek bere asi jinak. Ale ustajovala jsem, a co jsou ty lidi schopny vymyslet mi hlava nebere, a jak je to schopny se behem 2 mesicu cely zvrtnout jsem si nikdy neumela predstavit. Ted uz umim, z "je ty jsi skvela" behem chvilky "ty jsi pip a tyras kone". Takze ne dekuji, uz nechci, a sve trapne hajtry si necham jen pro osobni radost. A pejskari? To je skoro to samy. Psi mne par let zivili, prace s nema mne bavila, ale kdyz to je spojeny s praci s lidma, konec. U psu mam vyhodu, ze se nikdo nepta a neprijde jeee ty mas pejska, ja se s tebou chci kamaradit. Coz bejva u koni bezny. Bohuzel.
neverend

XXX.XXX.213.247
Mě nejvíc vyhovovala ošetřovatelka skoro v důchodu jako kamarádka. Už měla všechno srovnané a opravdu byla mou nejlepší známou od koní.🙂 Jinak ne, lidé od koní mi nesedí a jen dvě další jsem potkal které rád vidím a považujeme se za přátele dost těsné. Chlapa jsem potkal jen dvakrát a to majitele hřebčína a pak jednoho ožralu. Jinak ženy,ženy,ženy.😀
Uživatel s deaktivovaným účtem

Kamarádství od koni většinou skončilo tím, že jsme se přestaly s danou osobou u koni stýkat. Prošla jsem za ty roky už spoustu stájí, bydlela jsem ve více okresech, ale všude je to vesměs stejné.
Známých od koni mám spoustu, kamarádku jako takovou jednu ale tu neberu jako od koni, protože řešíme i jiné věci, než jen koně a ani se ten svět netočí jen kolem nich.
Dřív jsem měla tendence být se všemi ve stáji za dobre, ale zjistila jsem že to nemá větší smysl, starám se o svého koně a ostatní jsou mi burt. Stejně jako já jsem burt ostatním, protože si se svým konem dělám co uznám za vhodné bez ohledu na názory ostatních. A tak mi to i vyhovuje. V nynějším ustajeni jsem od svého přestěhování do jiného okresu skoro 3 roky, o kone se starají dobře, já platím včas a vládne všeobecná spokojenost. A to mi stačí.
Mám to podobne stejne jako Cstmr. Driv jsem u koni mela hodně kamaradu, ale kdyz nekdo prestal jezdit, s hruzou jsem u vetsiny zjistila, ze si vlastne nemame co rict. Ted jezdim v malicke rodinne staji. S majitelkou si dobre vyhovime a supr pokecame, ale je mi naprosto jasne, ze jsme uplne jine typy a v normalnim nekonskem zivote bychom se nikdy nepotkaly.
Zajimave je, ze obe moje nejlepsi kamaradky na koni driv docela dost jezdily. Ale potkaly jsme se az roky potom a o konich se prakticky nebavime, spojují nas jine zajmy.
Jinak na nějakou fales/pomluvy jsem nikdy nenarazila. Jednak mam celkem hrosi kůži a cizi lidi neresim a za druhe jsem vzdycky byla v dobrych stajich. Rodinne sportovni staje zamerene na drezuru nejsou uplne semeniste namachrovanych osob :)
Prošla jsem několika stájemi, pokud jsem se shodla s majitelem/majitelkou, s osazenstvem nebyl problém. Ano, nějaké to drbání je všude, ale to, že má někdo odlišný názor na výcvik/péči/krmení, nepovažuji za problém, o tom se lidé prostě budou bavit vždycky, ať se jedná o komunitu koňáků, analytiků trhu, ajťáků, či kočkařů (ve všech těchto oblastech se dlouho pohybuji, takže vím, jak to chodí:-)
Vždycky se jednalo o rekre stáje, kde mají/měli koně ustájeni dospělí a vyzrálí lidé, bez ohledu na pohlaví. Díky koním jsem poznala současného přítele a dvě nejlepší kamarádky. V obou stájích, kde nyní máme koně, jsem spokojená, i když každá je úplně jiná.
Ale jak píše Slon Indický, nevyžádané rady nikomu nedávám, ani je nepřijímám. Respekt a pokora k ostatním (samozřejmě pokud netýrají zvířata!!!) jsou základem.
Já teda musím říct,že jsem také pár stájemi prošla a nikdy jsem neměla problém se ,,kamarádit,,,a dokonce jsem tenkrát u koní našla i nejlepší kamarádku,ale přátelství se pak rozpadlo,rozešli jsme se ve zlém právě kvůli koním....opravdových kamarádů u koní ale ubývalo čím jsme byli starší..a nakonec člověk zjistil,že má na všechno jiný názor a přátelství se pomalu rozpadalo...z koňařek my nakonec zbyli jen 2 kamarádky,jedna dlouholetá,se kterou se známe od 15-ti let,ale vídáme se fakt tak jednou za 2 měsíce,a pak jedna kamarádka,na kterou se můžu spolehnout ve všem,ale kdyby nebylo koní,tak by jsme se nikdy nepotkali a neměli vlastně jak zjistit,jak si v poho rozumíme..
Jediné co,nebo spíš s kým bych nemohla být koňokamarádka,tak jsou ty fiflenky ve značkových drahých hadrech,co jim všechno sponzorují rodiče nebo jejich chlapi,oni v životě neměli vidle v ruce a koně si přebírají v rukavičkách už nastrojeného...