Parreliho metoda

lucie buresova napsal(a):
Ahoj
Já tedy také začínám, ale v Natural Horse Man Ship se nikdy nekončí, stále je kam se zdokonalovat a stále je čemu se učit...


"Nekráčej přede mnou , možná za tebou nepůjdu,
Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést.
Kráčej vedle mě a buď můj přítel!!"
(Albert Camus)


Tento výcvik se zabívá ani ne tak koněm, jako učením lidí...
Vždyť i dvoudení hříbě nám předvede perfektní nacválání na obě nohy, práci na dvou stopách, roll back, přeskoky, prodloužený a zkrácený klus atd... PNH učí lidi kolem koní jak koně POŽÁDAT o to aby něco udělali....


Buď tak jemný jak jen můžeš, a tak přísný jak jen musíš.


Parelliho výcvik je založen na systému 7 her, které se pak odvíjí k ůplné dokonalosti a harmonii...
7 hrami vyrovnáš RESPEKT a DŮVĚRU mezi tebou a koněm do naprosté rovnováhy...


Já osobně mám s Parelliho výcvikem skvělé zkušenosti a ůspěchy (jinak bych ho asi nedělala....)

tak jsem o ni neco malo nasla a tady to mate.....

Přirozené partnerství člověka a koně

Pokud se snažíte o dosažení přirozeného vztahu ke koni, musíte si v první řadě uvědomit, že kůň není pouze koněm. Je osobnost na čtyřech nohách, která myslí zcela jinak než vy nebo já. Zatímco lidská inteligence je založena na pádnosti logických argumentů, koně založili svůj způsob myšlení na touze po pohodlí. Koně se chtějí cítit bezpečně a pohodlně a všechno, co tomuto jejich přání neodpovídá, u nich vyvolává strach a pocit úzkosti. Kůň je kořist a nikoliv predátor a řídí se třemi základními instinkty: je ostražitý a vnímavý vůči nebezpečí, co nejrychleji se snaží vzdálit od místa, kde ho něco polekalo a je stádovým zvířetem. Kůň všechny složitější situace řeší různým stupněm bezhlavé zbrklosti. Někteří koně jsou sice citlivější a jiní méně, někteří jsou zbabělejší než jiní. Totéž platí o jejich klaustrofobii, i když také pobyt v uzavřeném prostoru snášejí koně velmi individuálně. Tato zbrklost vyplývá z toho, že mají v sobě jakýsi vnitřně zabudovaný instinkt "za každou cenu rychle vpřed". Stejně jako má člověk občas nutkání něco bez rozmyšlení udělat, také kůň nejprve reaguje a potom teprve přemýšlí. Plnou rychlostí utíká pryč od nebezpečí a otočí se teprve tehdy, až má pocit, že už mu nic zlého nehrozí. Toto tvrzení si můžeme ukázat na následujícím příkladu. Když koni například uvázne noha v oplocení, nezačne chladně uvažovat ve smyslu "zatraceně, jak jen tu nohu teď dostanu ven?", ale začne se plašit, zmítat a za každou cenu bude chtít utéci ze svého vězení, i když se přitom těžce zraní. Tak se to stane vždycky, pokud daný kůň není naučen, že má v takovém případě zůstat klidně stát a čekat, dokud ho někdo nevyprostí.

Lidé, kteří uvažují jako lidé (a ne jako koně), mají pocit, že když kůň jedná na základě svých instinktů, že je neposlušný. Musíme si však uvědomit, že kůň je výtvorem přírody, která ho naprogramovala tak, aby se choval jako každé jiné lovné zvíře. O tom, že jsou koně kořistí, nás snadno přesvědčí jejich tři typické charakteristiky: 1) páchnou tím, čím se živí - tj. trávou, 2) oči mají umístěné po stranách hlavy, takže vidí bilaterálně. To jim umožňuje široké periferní vidění, díky kterému uvidí i dravce, kteří se k nim plíží zezadu. Na druhé straně však mají nevýhodu v tom, že špatně odhadují hloubku. 3) jako každé jiné lovné zvíře také koně citlivě reagují na nebezpečí: lidi, místa, předměty a změny, zvláště pokud pro ně představují určitý druh nebezpečí.

My lidé oproti tomu vypadáme jako predátoři: jsme cítit masitou stravou, obě naše oči se nacházejí v obličejové části hlavy. Díky tomu výborně odhadujeme hloubku a jsme schopni zaostřit na pohybující se objekt, ale chybí nám dokonalé postranní vidění, takže nikdy nepostřehneme nebezpečí ze strany jiného člověka, prostředí, předmětu nebo změny.

Když se nastolí opravdové přirozené přátelství mezi člověkem a koněm, člověk se stává polovičním koněm a kůň polovičním člověkem. Protože my jsme v tomto vztahu vůdcem, je naším úkolem dosáhnout toho, aby byl kůň odvážnější, méně klaustrofobický a méně náchylný propadat touze dělat všechno zbrkle. Kůň se tedy musí "polidštit" a naše potřeby se pro něho musejí stát natolik významné a přijatelné, aby nás ve své společnosti mohl považovat za alfa zvíře a ne za predátora nebo za slabocha.

Vztah mezi vámi a koněm musí být zcela přirozený. Musíte vědět, jak kůň myslí. Většina lidí při zacházení s koňmi selže proto, že nepřestávají uvažovat jako lidé a neumějí myslet jako koně. Také pomůcky, které používáte, musí působit zcela přirozeně. Přirozené partnerství mezi člověkem a koněm poznáte už podle toho, jaké pomůcky člověk používá nebo naopak nepoužívá nebo které by používat neměl.

Protože se na formování lidského přístupu ke koním mnohokrát odrazily lidské názory, nejrůznější postoje a vztahy a také lidská víra, prvním objektem našeho zájmu musí být právě způsob, jakým ke koni přistupujeme. Ten se dost často pohybuje mezi dvěma extrémy. První z nich je metoda biče, používaná lidmi, kteří se snaží donutit koně k poslušnosti za pomoci trestů. Tento typ člověka svého cíle dosahuje použitím síly a zastrašování. Opačným případem je metoda cukru (v tomto případě mrkve), při které je kůň mile žádán, aby něco udělal. Takový učitel nebývá obvykle příliš úspěšný, protože se namísto nezbytného respektu pouze doprošuje. Přibližně uprostřed mezi těmito dvěma extrémy stojí člověk, který je tzv. asertivní. Pokud tedy pracujete s koňmi přirozeně, je nutné, abyste byli maximálně laskaví, ale současně i maximálně důslední.

Základem přirozeného zacházení s koněm je, abychom všechny věci dělali pro koně a s koněm, a ne, abychom je dělali koni jako takovému. Základem je umět využívat své představivosti nad hranici, která je běžná u normálních lidí. Vaše partnerství s koněm musí být přirozené. Už význam slova partnerství znamená, že kůň i člověk spolu spolupracují dobrovolně. Tento přirozený, dobrovolný vztah platí pro koně stejně jako pro člověka, ale kůň je tady vždy na prvním místě. Vyhýbejte se stereotypům. Je velmi jednoduché, aby se kůň naučil stereotypnímu chování, ale nedělejte ze sebe ani z koně hlupáka. Nepředpokládejte, že se kůň dneska probudí na stejném místě ohrady jako včera. Kůň žije z okamžiku na okamžik a prostě se bude probouzet pokaždé někde jinde. Na druhé straně je důležité se určitým návykům vyhnout. Když jste kupříkladu tři dny po sobě jezdili v kruhové ohradě a pokaždé jste před sesednutím zastavili u východu, naučíte koně, aby předpokládal, že je nutné zastavit vždycky, když dojedete k východu. Čtvrtý den už kůň pravděpodobně u východu zastaví sám a bude očekávat, že z něho sesednete. Odnaučte ho to tak, že budete neustále obměňovat čas a místo.

Komunikace je oboustrannou záležitostí. Pojem komunikace znamená, že dva nebo více jedinců jsou schopni vyslat nebo přijmout určitou myšlenku, srozumitelnou pro všechny zúčastněné strany. Pokud se plácnu do stehna a pes ke mně přiběhne, znamená to, že jsme spolu komunikovali. Ale můžu mluvit ke kůlu dokud nezmodrám, a bude to stále jenom řečnění. Komunikace v tomto případě není možná, protože to musí být vždycky vztah mezi dvěma a více živými bytostmi. Důvěřujte svému koni, že udělá to, co od něho žádáte, ale neustále dbejte na to, abyste byli stále stejně spravedliví. Zkuste se stát přirozeným vůdcem pro vašeho přirozeného následovníka - vašeho koně. Pokud se jím chcete stát, musíte být psychicky, emocionálně i tělesně fit, a to za všech okolností. Musíte dosáhnout toho, abyste s koněm jednali společně, v jakémsi společném souznění. Měli byste se ke koni vždycky chovat spravedlivě, umět prosadit své přání a navodit takovou situaci, aby kůň jednal tak, jak si přejete - ale nikdy ho nesmíte do ničeho nutit. Musíte mu umožnit, aby něco dělal, ale nikdy no nenechat, aby dělal to, co sám uzná za vhodné.

Řeč těla je universální jazyk. Existují určité způsoby, pomocí kterých nám kůň umí dát najevo, co si myslí. Například když sklopí uši, znamená to, že se zlobí - mějte se na pozoru! Když mrká, znamená to, že přemýšlí. Pokud si olizuje pysky, pravděpodobně si třídí nějakou myšlenku - chápe danou situaci a smiřuje se s ní. Pokud má pokrčenou zadní nohu, odpočívá, ale pokud má přitom sklopené uši a nohu zvedá, je připravený kopnout. Existuje množství takových projevů, které nám umožňují pochopit stav koňské mysli.

Stejně důležitá - a možná dokonce i důležitější - je i neverbální komunikace, kterou používá člověk. Většina lidí však do podstaty řeči svého vlastního těla nikdy nepronikne. Už způsob, jakým se dívají na koně, jejich držení těla a pohyby koním prozradí, co si lidé myslí. Nevhodnou "řečí těla" můžete koně snadno zmást. Když se někteří lidé přibližují ke koním, jejich postoj způsobí, že koním připadají agresívní nebo záludní, jako kdyby zahlédli lva. Oproti tomu existují lidé, kteří vypadají jako jehňátka a vždycky se podřizují vůli jiných.

K jiným příkladům nevhodného chování, které mezi člověkem a koněm může vyvolat nedorozumění, patří kupříkladu tento: přicházíte na pastvinu za koněm. Chcete se s ním jen pozdravit, ale v jedné ruce přitom nesete trochu ovsa a druhou ruku, držící ohlávku, schováváte za zády. Vypadá to, jako byste byli rozhodnuti koně chytit a odhodlaný výraz ve vaší tváři koně vyděsí. Vypadá to přesně tak, jako když se predátor rozhodne chytit svoji kořist, v tomto případě dotyčného koně.

S prostředky pro dorozumívání s koněm, zahrnujícími ruce, paže, nohy, holeně, sed, hlas a dokonce i výraz tváře, jsme se narodili. Osmdesát procent naší komunikace, ať už se jedná o dorozumívání mezi lidmi a koňmi nebo mezi lidmi navzájem, je neverbálního charakteru. Je velmi snadné vyvolat u kořisti konfliktní vjem.

Téměř všechno nežádoucí chování u koně pramení ze skutečnosti, že většina koní je překrmena a nedostatečně cvičena. Krmení představuje příjem proteinů a živin a cvičení představuje psychický, emocionální, a také fyzický výdej energie. Kůň ve volnosti se většinou prohání ve stádu v otevřené krajině, kde má k dispozici velký prostor. Koně ve stádu si tak zajistí všechno psychické, emocionální i fyzické cvičení, které potřebují. Denně urazí více než třicet mil, hrají si hry o získání dominantního postavení, jako například "kdo se první napije z prohlubně s vodou?", a vyhlížejí případné predátory. Během dne u nich tak dochází k rovnováze mezi nezbytnými nutričními vstupy a spotřebou energie na mentální, emocionální a tělesný výkon.

Svoje naučené chování získávají koně nejprve od svých matek, potom díky životu ve stádě, na třetím místě je vliv prostředí a na čtvrtém jsme my. Lidé mohou ovlivnit naučené chování koní v různých obdobích, jako je imprinting v hříběcím věku a kritické periody učení. Musíme si uvědomit, že část současné koňské osobnosti je založena na jeho naučeném chování. Kůň může svoji osobnost od základů změnit, nebo ji prostřednictvím naučeného chování modifikovat.

Koně se rodí jako citlivá a vysoce vnímavá zvířata. Vysoce temperamentní kůň může silně reagovat na věc, které by si jiný kůň ani nevšimnul. Někteří koně se rodí jako bázlivci, ale nemusejí být temperamentní. V opačném případě to s nimi pořádně zacvičí. Zjistil jsem, že nejlepším způsobem, jak rozpoznat příslušné dispozice, je mladého koně pozorovat při hře nebo když se poleká. Kůň nikdy neodhalí svoje atletické vlohy více, než v těchto dvou situacích.

Tak nějak se asi museli chovat ke koňům indiáni, tak nějak se ke koňům museli chovat i naši slovanští předkové. Co když náš, západní, způsob ustájení a výcviku koní je právě takový nesmysl, jako systém dosavadního školství? Pruský výcvik k absolutní poslušnosti, bič, dril, udidlo, ostruhy, řev, "krocení"...

Přála bych všem, kteří kdy měli co do činění s koňmi, nebo všem učitelům, aby měli možnost cítit atmosféru přirozeného partnerství. Je nejvyšší čas, abychom prošli nějakou terapií (třeba koněm), a abychom našim dětem (či oponentům a partnerům) přestali vnucovat svou řeč, ale naučili se naslouchat a myslet v dialogu přirozeného partnerství.

parkuracek napsal(a):
tak jsem o ni neco malo nasla a tady to mate.....

Přirozené partnerství člověka a koně

Pokud se snažíte o dosažení přirozeného vztahu ke koni, musíte si v první řadě uvědomit, že kůň není pouze koněm. Je osobnost na čtyřech nohách, která myslí zcela jinak než vy nebo já. Zatímco lidská inteligence je založena na pádnosti logických argumentů, koně založili svůj způsob myšlení na touze po pohodlí. Koně se chtějí cítit bezpečně a pohodlně a všechno, co tomuto jejich přání neodpovídá, u nich vyvolává strach a pocit úzkosti. Kůň je kořist a nikoliv predátor a řídí se třemi základními instinkty: je ostražitý a vnímavý vůči nebezpečí, co nejrychleji se snaží vzdálit od místa, kde ho něco polekalo a je stádovým zvířetem. Kůň všechny složitější situace řeší různým stupněm bezhlavé zbrklosti. Někteří koně jsou sice citlivější a jiní méně, někteří jsou zbabělejší než jiní. Totéž platí o jejich klaustrofobii, i když také pobyt v uzavřeném prostoru snášejí koně velmi individuálně. Tato zbrklost vyplývá z toho, že mají v sobě jakýsi vnitřně zabudovaný instinkt "za každou cenu rychle vpřed". Stejně jako má člověk občas nutkání něco bez rozmyšlení udělat, také kůň nejprve reaguje a potom teprve přemýšlí. Plnou rychlostí utíká pryč od nebezpečí a otočí se teprve tehdy, až má pocit, že už mu nic zlého nehrozí. Toto tvrzení si můžeme ukázat na následujícím příkladu. Když koni například uvázne noha v oplocení, nezačne chladně uvažovat ve smyslu "zatraceně, jak jen tu nohu teď dostanu ven?", ale začne se plašit, zmítat a za každou cenu bude chtít utéci ze svého vězení, i když se přitom těžce zraní. Tak se to stane vždycky, pokud daný kůň není naučen, že má v takovém případě zůstat klidně stát a čekat, dokud ho někdo nevyprostí.

Lidé, kteří uvažují jako lidé (a ne jako koně), mají pocit, že když kůň jedná na základě svých instinktů, že je neposlušný. Musíme si však uvědomit, že kůň je výtvorem přírody, která ho naprogramovala tak, aby se choval jako každé jiné lovné zvíře. O tom, že jsou koně kořistí, nás snadno přesvědčí jejich tři typické charakteristiky: 1) páchnou tím, čím se živí - tj. trávou, 2) oči mají umístěné po stranách hlavy, takže vidí bilaterálně. To jim umožňuje široké periferní vidění, díky kterému uvidí i dravce, kteří se k nim plíží zezadu. Na druhé straně však mají nevýhodu v tom, že špatně odhadují hloubku. 3) jako každé jiné lovné zvíře také koně citlivě reagují na nebezpečí: lidi, místa, předměty a změny, zvláště pokud pro ně představují určitý druh nebezpečí.

My lidé oproti tomu vypadáme jako predátoři: jsme cítit masitou stravou, obě naše oči se nacházejí v obličejové části hlavy. Díky tomu výborně odhadujeme hloubku a jsme schopni zaostřit na pohybující se objekt, ale chybí nám dokonalé postranní vidění, takže nikdy nepostřehneme nebezpečí ze strany jiného člověka, prostředí, předmětu nebo změny.

Když se nastolí opravdové přirozené přátelství mezi člověkem a koněm, člověk se stává polovičním koněm a kůň polovičním člověkem. Protože my jsme v tomto vztahu vůdcem, je naším úkolem dosáhnout toho, aby byl kůň odvážnější, méně klaustrofobický a méně náchylný propadat touze dělat všechno zbrkle. Kůň se tedy musí "polidštit" a naše potřeby se pro něho musejí stát natolik významné a přijatelné, aby nás ve své společnosti mohl považovat za alfa zvíře a ne za predátora nebo za slabocha.

Vztah mezi vámi a koněm musí být zcela přirozený. Musíte vědět, jak kůň myslí. Většina lidí při zacházení s koňmi selže proto, že nepřestávají uvažovat jako lidé a neumějí myslet jako koně. Také pomůcky, které používáte, musí působit zcela přirozeně. Přirozené partnerství mezi člověkem a koněm poznáte už podle toho, jaké pomůcky člověk používá nebo naopak nepoužívá nebo které by používat neměl.

Protože se na formování lidského přístupu ke koním mnohokrát odrazily lidské názory, nejrůznější postoje a vztahy a také lidská víra, prvním objektem našeho zájmu musí být právě způsob, jakým ke koni přistupujeme. Ten se dost často pohybuje mezi dvěma extrémy. První z nich je metoda biče, používaná lidmi, kteří se snaží donutit koně k poslušnosti za pomoci trestů. Tento typ člověka svého cíle dosahuje použitím síly a zastrašování. Opačným případem je metoda cukru (v tomto případě mrkve), při které je kůň mile žádán, aby něco udělal. Takový učitel nebývá obvykle příliš úspěšný, protože se namísto nezbytného respektu pouze doprošuje. Přibližně uprostřed mezi těmito dvěma extrémy stojí člověk, který je tzv. asertivní. Pokud tedy pracujete s koňmi přirozeně, je nutné, abyste byli maximálně laskaví, ale současně i maximálně důslední.

Základem přirozeného zacházení s koněm je, abychom všechny věci dělali pro koně a s koněm, a ne, abychom je dělali koni jako takovému. Základem je umět využívat své představivosti nad hranici, která je běžná u normálních lidí. Vaše partnerství s koněm musí být přirozené. Už význam slova partnerství znamená, že kůň i člověk spolu spolupracují dobrovolně. Tento přirozený, dobrovolný vztah platí pro koně stejně jako pro člověka, ale kůň je tady vždy na prvním místě. Vyhýbejte se stereotypům. Je velmi jednoduché, aby se kůň naučil stereotypnímu chování, ale nedělejte ze sebe ani z koně hlupáka. Nepředpokládejte, že se kůň dneska probudí na stejném místě ohrady jako včera. Kůň žije z okamžiku na okamžik a prostě se bude probouzet pokaždé někde jinde. Na druhé straně je důležité se určitým návykům vyhnout. Když jste kupříkladu tři dny po sobě jezdili v kruhové ohradě a pokaždé jste před sesednutím zastavili u východu, naučíte koně, aby předpokládal, že je nutné zastavit vždycky, když dojedete k východu. Čtvrtý den už kůň pravděpodobně u východu zastaví sám a bude očekávat, že z něho sesednete. Odnaučte ho to tak, že budete neustále obměňovat čas a místo.

Komunikace je oboustrannou záležitostí. Pojem komunikace znamená, že dva nebo více jedinců jsou schopni vyslat nebo přijmout určitou myšlenku, srozumitelnou pro všechny zúčastněné strany. Pokud se plácnu do stehna a pes ke mně přiběhne, znamená to, že jsme spolu komunikovali. Ale můžu mluvit ke kůlu dokud nezmodrám, a bude to stále jenom řečnění. Komunikace v tomto případě není možná, protože to musí být vždycky vztah mezi dvěma a více živými bytostmi. Důvěřujte svému koni, že udělá to, co od něho žádáte, ale neustále dbejte na to, abyste byli stále stejně spravedliví. Zkuste se stát přirozeným vůdcem pro vašeho přirozeného následovníka - vašeho koně. Pokud se jím chcete stát, musíte být psychicky, emocionálně i tělesně fit, a to za všech okolností. Musíte dosáhnout toho, abyste s koněm jednali společně, v jakémsi společném souznění. Měli byste se ke koni vždycky chovat spravedlivě, umět prosadit své přání a navodit takovou situaci, aby kůň jednal tak, jak si přejete - ale nikdy ho nesmíte do ničeho nutit. Musíte mu umožnit, aby něco dělal, ale nikdy no nenechat, aby dělal to, co sám uzná za vhodné.

Řeč těla je universální jazyk. Existují určité způsoby, pomocí kterých nám kůň umí dát najevo, co si myslí. Například když sklopí uši, znamená to, že se zlobí - mějte se na pozoru! Když mrká, znamená to, že přemýšlí. Pokud si olizuje pysky, pravděpodobně si třídí nějakou myšlenku - chápe danou situaci a smiřuje se s ní. Pokud má pokrčenou zadní nohu, odpočívá, ale pokud má přitom sklopené uši a nohu zvedá, je připravený kopnout. Existuje množství takových projevů, které nám umožňují pochopit stav koňské mysli.

Stejně důležitá - a možná dokonce i důležitější - je i neverbální komunikace, kterou používá člověk. Většina lidí však do podstaty řeči svého vlastního těla nikdy nepronikne. Už způsob, jakým se dívají na koně, jejich držení těla a pohyby koním prozradí, co si lidé myslí. Nevhodnou "řečí těla" můžete koně snadno zmást. Když se někteří lidé přibližují ke koním, jejich postoj způsobí, že koním připadají agresívní nebo záludní, jako kdyby zahlédli lva. Oproti tomu existují lidé, kteří vypadají jako jehňátka a vždycky se podřizují vůli jiných.

K jiným příkladům nevhodného chování, které mezi člověkem a koněm může vyvolat nedorozumění, patří kupříkladu tento: přicházíte na pastvinu za koněm. Chcete se s ním jen pozdravit, ale v jedné ruce přitom nesete trochu ovsa a druhou ruku, držící ohlávku, schováváte za zády. Vypadá to, jako byste byli rozhodnuti koně chytit a odhodlaný výraz ve vaší tváři koně vyděsí. Vypadá to přesně tak, jako když se predátor rozhodne chytit svoji kořist, v tomto případě dotyčného koně.

S prostředky pro dorozumívání s koněm, zahrnujícími ruce, paže, nohy, holeně, sed, hlas a dokonce i výraz tváře, jsme se narodili. Osmdesát procent naší komunikace, ať už se jedná o dorozumívání mezi lidmi a koňmi nebo mezi lidmi navzájem, je neverbálního charakteru. Je velmi snadné vyvolat u kořisti konfliktní vjem.

Téměř všechno nežádoucí chování u koně pramení ze skutečnosti, že většina koní je překrmena a nedostatečně cvičena. Krmení představuje příjem proteinů a živin a cvičení představuje psychický, emocionální, a také fyzický výdej energie. Kůň ve volnosti se většinou prohání ve stádu v otevřené krajině, kde má k dispozici velký prostor. Koně ve stádu si tak zajistí všechno psychické, emocionální i fyzické cvičení, které potřebují. Denně urazí více než třicet mil, hrají si hry o získání dominantního postavení, jako například "kdo se první napije z prohlubně s vodou?", a vyhlížejí případné predátory. Během dne u nich tak dochází k rovnováze mezi nezbytnými nutričními vstupy a spotřebou energie na mentální, emocionální a tělesný výkon.

Svoje naučené chování získávají koně nejprve od svých matek, potom díky životu ve stádě, na třetím místě je vliv prostředí a na čtvrtém jsme my. Lidé mohou ovlivnit naučené chování koní v různých obdobích, jako je imprinting v hříběcím věku a kritické periody učení. Musíme si uvědomit, že část současné koňské osobnosti je založena na jeho naučeném chování. Kůň může svoji osobnost od základů změnit, nebo ji prostřednictvím naučeného chování modifikovat.

Koně se rodí jako citlivá a vysoce vnímavá zvířata. Vysoce temperamentní kůň může silně reagovat na věc, které by si jiný kůň ani nevšimnul. Někteří koně se rodí jako bázlivci, ale nemusejí být temperamentní. V opačném případě to s nimi pořádně zacvičí. Zjistil jsem, že nejlepším způsobem, jak rozpoznat příslušné dispozice, je mladého koně pozorovat při hře nebo když se poleká. Kůň nikdy neodhalí svoje atletické vlohy více, než v těchto dvou situacích.

Tak nějak se asi museli chovat ke koňům indiáni, tak nějak se ke koňům museli chovat i naši slovanští předkové. Co když náš, západní, způsob ustájení a výcviku koní je právě takový nesmysl, jako systém dosavadního školství? Pruský výcvik k absolutní poslušnosti, bič, dril, udidlo, ostruhy, řev, "krocení"...

Přála bych všem, kteří kdy měli co do činění s koňmi, nebo všem učitelům, aby měli možnost cítit atmosféru přirozeného partnerství. Je nejvyšší čas, abychom prošli nějakou terapií (třeba koněm), a abychom našim dětem (či oponentům a partnerům) přestali vnucovat svou řeč, ale naučili se naslouchat a myslet v dialogu přirozeného partnerství.

Pat Parelli

Na cestě

k přirozenému jezdectví

Obrazek
Vlastníme-li koně, máme zodpovědnost stát se opravdovým jezdcem - ku prospěchu koně! Je prostě nutné mít bohaté vědomosti jak na zemi, tak v sedle koně. Pouze tak můžeme předcházet nedorozuměním a úrazům a zabránit přílišným frustracím v každodenním životě s přítelem koněm. Měj vysoké nároky! Ne pouze jezdit - tvým cílem musí být se dále vyvíjet k přirozenému jezdci. Pochopíš, jak je důležité, když se dále vzděláváš a učíš, až dosáhneš dostatečných vědomostí a schopností. Rozšíříš si své celkové myšlení, abys zažil, co všechno je s koněm možné. Získáš jedinečnou zkušenost, že tvůj kůň k tobě přilne mentálně, emocionálně a fyzicky. Vybuduješ si zcela zvláštní postavení, prožiješ se svým koněm více proměna více radostí, zlepšíš si vzájemnou důvěru a konečně si vybuduješ mentální spojení silnější než jakékoliv lano. Opravdu dobře ovládat koně na zemi znamená rozvíjet vědění ve dvou oblastech: on line (na lonži) a at liberty (na volnu). Je nejlepší začít on line. Dosáhneš tak výsledků, které ti zcela nezávisle pomohou dívat se na svět z pozice koně, naučit se princip další vzdělávání koně systémem "příjemné: nepříjemné" a naučíš se 4 fáze jistoty...ještě vůbec než nasedneš! Je oblast, ve které můžeme zásadním způsobem ovlivnit psychické změny našeho koně a to tak, že si vytvoříme řeč, způsob vzájemné komunikace a respekt. Výuka jízdy na koni většinou začíná a končí na koňském hřbetě. Ale bez znalostí na zemi chybí významný díl skládanky. Je to důvod, proč je tolik jezdců frustrovaných, proč si způsobují zranění a dosahují většinou průměrných výsledků.

Metoda "On line"
Tuto část nazývá Pat Parelli "On Line Logic". Patří sem oněch 7 známých her. Základem je logika loveného zvířete, které musíme využít k postavení přátelství a dominace. Tyto hry hrajeme s lanem - v závislosti na tvých znalostech - dlouhým 4 m, téměř 7 m nebo se 14 m lanem. Nejsou to pouhá vodící lana, ale komunikační vazby, dokonce telefonní kabely. Protože chtěl Pat cítit určitý "život" ve svých lanech, začal si je vyrábět sám. Jsou měkká, ale silná a mají přesně požadovanou hmotnost, takže vlastní pohyby lze velmi dobře kontrolovat! S těmito třemi délkami lan -a jedním krátkým 1,8 m dlouhým provázkem zvaným "jezdcova struna" máš spolu s ohlávkou kompletní vybavení a jsi připraven na všechny možné situace. Když by byl tvůj kůň mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější - co všechno by jste spolu mohli podnikat? Přeze všechno, co chceš. Ať již děláš se svým koněm cokoliv, mělo by mu to pomoci být mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější! Ale především by to mělo zůstat hrou. Když se na to jdeš takhle dívat, nebudeš frustrovaný...tvůj kůň si udrží lépe zájem...pomůže to tobě i tvému koni navzájem se radovat...rychleji budeš dosahovat pokroků...vyvineš si vlastní emocionální svěžest, takže nebudeš reagovat nazlobeně a nespravedlivě. Mysli na to, že je to program dalšího vzdělávání a ne pouze něco, co příležitostně vykonáváš. když si uděláš čas na naučení těchto sedmi her, bude tě napadat stále více možností jak je využít a budeš zvědavější na to, jak se projevují na tvůj stále příjemnější vztah k tvému koni - čím více budeš pokročilejší, tím více si oba budete užívat. Koně tyto hry s námi velmi rádi hrají. Všimni si, jak často dosáhnout toho, že podlehneme tlaku, běháme do kolečka do kruhu a jsme zatlačeni do rohu! Koně hrají tyto hry celý život. Pat Parelli poprvé v historii vztahu člověk: kůň toto nejen nechal vykrystalizovat, ale identifikoval jako těchto 7 her. Zároveň ukázal cestu, jak mohou lidé tyto hry hrát, jak mohou dosáhnout respektu u koně as být s ním v souzvuku - na zemi a konečně i v sedle. Zjistíš, že všechno co děláš, je opravdu odvozeno od těchto 7-mi her!

Sedm her
1) Přátelská hra
V první řadě jede o to ukázat koni, že mu nechceš ublížit, i když bys mohl. Kromě prostého hlazení a klidného zacházení ho musíš konfrontovat se situacemi, které ho mohou vystrašit a musíš mu dokázat, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Libovolným předmětem drbeme koně po celém těle, omotáváme mu lano klem nohou, přehazujeme ho přes hřbet, hlavu, poskakujeme kolem koně...trik spočívá v tom, provádět všechny tyto úkony v rytmu, dokud si kůň není jistý, že se toho všeho nemusí bát a sám od sebe klidně stojí. Někteří koně - dokonce tací, kteří jsou už léta ježděni - nedostali nikdy příležitost skutečně poznat sedlo, které nosí. Ale přátelskou hru můžeš hrát i se sedlem, přehazovat ho, drbat atp. dokud se kůň necítí bezpečně. Dvě věci jsou důležité: za prvé, umožnit koni udělat pár kroků( s hlavou otočenou k tobě a s povoleným lanem); na druhé straně musíš udržovat rytmus. Dává koni jistotu, protože ví, jaký pohyb bude následovat, jaký se bude opakovat. Tuto hru hraješ opakovaně mezi ostatními hrami, k uklidnění koně a udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím. Mě tato hra pomohla vytvořit vztah s mojí klisnou, naučila jsem ji pomocí karotstiku(mrkvové hůlky) nebát se biče.





2) Dikobrazí hra
Koně mají přirozený způsob reakce, který nazýváme " opoziční reflex". Nastupuje, jsou-li chyceni. je to instinkt, který je nutí útočit proti otěži, proti udidlu, proti tlaku stehen...je to důvod, proč se stahují a dostávají do nesnází v malých prostorech např. přívěsech na převážení koní - strach z prostoru patří k jejich strategii přežití. Hra na dikobraza učí koně podléhat tlaku. Většina lidí to hned zkouší silou, ale my bychom ho chtěli naučit stálému tlaku, takže se kůň naučí tomuto tlaku odolat tím, že sám ustoupí. Pamatuj si, že koně jsou při této hře opravdu dobří, mají opravdu "Černého Petra" ! Zkoušejí, kdo z vás dvou jako první podlehne tomuto tlaku. Ubezpeč ho, že jsi spolehlivý jako kůl v plotě (že tlak pomine, když se opravdu pohne a ne ho následuje) Je možné, že do ruky budeš potřebovat ostruhu, která opravdu drsně zatlačí. Budeš se sám divit, jak lehce se tvůj kůň dá ovládat, když tento princip pochopí. Mysli na to, že začneš měkce a tlak budeš pomalu ale ustavičně zvyšovat, dokud tvůj kůň nepovolí. Jakmile povolí, drbej to místo, na které jsi předtím tlačil. To je to, co tvého koně obměkčí. Můžeš svého koně ovládat dopředu, dozadu, do stran doprava a doleva, plec i záď pouhým tlakem špiček prstů? Tvůj kůň by měl reagovat na tlak tvých prstů ( ne před nimi utíkat) a přestat, když přestaneš tlačit a začneš ho hladit. Mé poznatky v této metodě byli, že jsem díky této hře naučila mou klisnu uhýbat proti tlaku. Ze začátku vykopávala a snažila se uhnout tlaku, ale jakmile zjistila, že jí nic nehrozí, a že s tlakem přestanu jakmile ustoupí. Začala tento úkon provádět na sebemenší náznak.



3) Řídící hra
Tuto hru si hrají koně s oblibou celý den. Pohledy, pohybem uší, oháněním ocasem nebo zvedání zádní nohy. To je řeč těla, kterou vyjadřují "když se nepohneš, kousnu tě nebo nakopnu" Tato hra se hraje po dikobrazí hře, protože se kůň musí naučit nejprve naučit podléhat fyzickému tlaku, než začne podléhat tlaku duševnímu. Je to hra na návrhy a sliby. Pokud kůň nenásleduje tvé návrhy, slíbíš mu následky - narazí na tvůj fyzický tlak, tedy na vlnící se lano, zvednutý bič nebo napřaženou ruku. Nepokusíš se koně uhodit. Ale pokud se nepohne, narazí na tento tvůj tlak. Koně tento rozdíl velmi rychle vycítí! Uhodíš-li koně úmyslně, je to tvá vina a možná ti to odplatí. nejhorší na tom je, že tomto způsobu trestu nerozumí. Navrhneš-li koni, aby se hnul a on tak neučiní a narazí tudíž na fyzický odpor, pochopí, že musí jít z cesty...jeho úkolem bylo vyhnout s tlaku! Nebude ti dávat vinu a podruhé (nebo potřetí) se hne. Nejhorší, co můžeš svému koní provést, je ho obelhat - něco mu slíbíš, následuje fyzický tlak a neumožníš mu ho následovat. Kůň si od toho okamžiku pamatuje, že nedodržíš to, co slibuješ odpoví ti nedostatečnou důvěrou a respektem. Ví, že potřebuje vůdce, který dodrží to, co slíbí, který nelže a který je spravedlivý stejně jako čtyřnohý vůdce stáda. Pokus se zjistit, jestli můžeš poslat svého koně vzad pouhým pokynutím prstů (jako bys ho chtěl postříkat vodou). Pohni plecí tak, že ukážeš na jeho oko; pohni jeho zadkem, aniž by se na tebe přestal dívat (naznačeným pohybem lana na zadek - mysli na bezpečnou vzdálenost - a možná toho dosáhneš). Dívá-li se na tebe, pohlaď a podrbej ho na čele a dej mu znát, že to bylo dobře a správně. Potom tuto hru opakuj. Dosáhnete toho, že se k tobě otočí hlavou už při pouhém pohledu na jeho zadek.

4) Jo-jo hra
Teď se dostáváme k tomu poslat koně dozadu a dopředu v přímých liniích (na začátku možná ne tak docela přímých, ale dosáhneš toho). Jistě jsi již zjistil, že někteří koně velmi rádi přicházejí, ale ustoupit jakoby neuměli, pouze utéct. Jiní běží dozadu, ale dopředu se nevrátí. To je jo-jo. Jo- jo přinese vyváženost do vašeho vztahu. Kmitej 3,7 m lanem, aby tvůj kůň couvnul. Začni lehce, přidej na intenzitě až křešeš s ohlávkou a pro koně se to stává docel nepříjemné. Pokud se kůň pokusí uniknout tomuto pocitu tím, že ustoupí, přestaň okamžitě s tímto pohybem lana a dej mu znát, že to udělal správně a dobře. Opět začni zvolna , zvyšuj intenzitu, dokud neudělá alespoň krůček a přestaň. Opakuj to tak dlouho, dokud kůň nepochopí. Zeptej se ho na celý krok nebo dokonce na dva, později na dva nebo více dokud ho nemůžeš poslat až nakonec lana. Nyní ho pozvi opět nazpět. Rytmicky se přitáhni lano, přeručkuj, postupně uchopuj aby lehce prokluzovalo, dokud kůň o krok nepřistoupí. Když přistoupí, rozevři ruce a opět ho přivolej, rytmicky. Až k tobě dojde, přestaň. pohlaď ho. Opět o vyšli pozadu pryč, přivolej ho atd. dokud se nepohybuje zcela volně. V této hře získává z tebe kůň respekt a zároveň důvěru
5) Hra na kruh
Mnoho lidí si myslí, že hra na kruh je pouhé lonžování, ale hra na kruh je mnohem víc! Je to stejným způsobem duševní jako fyzické cvičení kůň se při něm naučí, že je jeho prací udržovat krok tak dlouho, dokud mu neřeknete něco jiného. Při lonžování většinou obíhá kůň nekonečně vnější kruh, zatímco bič neustále pošvihává o zem pro udržení v pohybu. Tělo je trénováno, zatímco myšlenky jsou kdo ví kde. Při hře na kruh se kůň naučí švihem vykročit a obíhat v kroku, klusu a cvalu zatímco se pohodlně opíráš o bič. Tajemství spočívá v tom, nechat koně zcela v klidu, dokud dělá to, co po něm chceme. Pokud sám od sebe něco změní, něco proti tomu podnikneme. Pokaždé, když se zastaví nebo změní krok, přivolej ho a opět ho vyšli. rychle přijde na to, že je pohodlnější zůstat venku v kruhu. Mysli minimálně 2 kola a maximálně 4 kola. Když bez pobídky oběhne 2 kola, dokazuje ti svůj respekt a splnil svůj úkol. Nejpozději po 4 kolech je to pro něj stává nudným. Chceš-li svého koně udržet duševně, citově a fyzicky fit, není 32 koleček nejlepším způsobem. Chceš-li dělat víc než pouhá 4 kolečka, nech si něco napadnout...hledej překážky a hračky, nerovný terén, zkracuj a prodlužuj lano atp. Dosáhneš vynikajících výsledků a tvá komunikace člověk kůň se výrazně zlepší. Nezapomeň se na všechny tyto hry dívat z pohledu koně.
6) Hra do stran
Čím lépe tvůj kůň chodí dozadu a do stran, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Vyzkoušej si to! Jak dobře do strany? Pokud jsi to dosud nikdy nedělal, pošli do strany nejdříve jeho hlavu, potom zadek, potom opět hlavu, potom zadek až dosáhneš stjnoměrného pohybu a celý kůň jde do strany. Použij jako pomůcky plotu, aby kůň nemohl jít dopředu, pro začátek je ideální 3,7 m lano. Můžeš mu zatřepat koncem ohonu, aby pohnul zadkem nebo vzít do ruky hůl pro udržená vzdálenosti. Opakovaně se ubezpeč o tom, že máš dostatečně dlouhé lano, že od tebe ustupuje, aniž by narážel o konec lana. Je-li hlava příliš vzdálená, možná musí zadek trochu zrychlit! Zakmytej středem lana nebo zamávej holí. Často není nutné hned kousnout. Ale když jsi slíbil kousnutí, tak kousni. Nebude to dlouho trvat a tvůj kůň pochopí a dobrovolně se bude bokem pohybovat kolem plotu. Mysli na stenoměrné cvičení vpravo i vlevo. Koně mají často jednu "dobrou" a jednu "špatnou" stranu.
7) Prostorová hra
Protože mají koně od přírody strach z prostoru, nenávidí úzké a uzavřené prostory. Prostorová hra jim umožní být z tohoto pohledu uvolněnější a odvážnější. Postav se blízko stěny, tak 4 m a vyzvi svého koně tímto prostorem projít. Pro některé koně je již toto samo o sobě úzké! Připrav se nato takovémuto koni nabídnout prostor 6 m široký! Zjisti, s jakou vzdáleností musíš začínat a prostor krok za krokem zužuj, zatímco kůň získává více a více důvěry v toto cvičení. Nakonec skončíte u cca 90 cm, což odpovídá asi šířce koňského zadku. Dbej na to, aby na konci uličky to bylo pro koně příjemné, aby měl vždy dostatečně dlouhé lano k běhu. Proto si koně otoč a nech ho proběhnout v opačném směru. Nakonec si budeš určovat, zda tento prostor projde, prokluše nebo procválá. Když toto zvládnete, nebude napříště problém poslat koně do přívěsu, aniž bys musel jít před ním.

Příjemné a nepříjemné

Jak dlouho hrát?

Toto je nejvyšší motivace každého koně: mělo by to být příjemné. Musíš se naučit situaci ve správný moment zpříjemnit (a ve správný moment znepříjemnit). Dosáhneš tak toho, že pro tvého koně budou žádané věci snadné a nežádoucí věci nepříjemné. Důležité je tvé načasování! Čím dříve dáš koni najevo, že dělá všechno dobře, a čím dříve ho necháš pocítit, že se rozhodl pro něco nežádoucího, tím rychleji se to tvůj kůň naučí.

Všechno je v pořádku, dokud cítíš, že jste s koněm v harmonii. Může to trvat 2 minuty.... nebo také 2 hodiny. Ale když si uděláš dostatek času k tomu všechno toto koně naučit, trojnásobně se ti to vrátí! Těchto sedm her ukáže zcela jasně každou slabinu a každé "já nechci" tvého koně. A stejně dobře je také odstraní, pokud je dostatečným způsobem budeš hrát, protože jsou klíčem k mírnějšímu, elegantnějšímu, odvážnějšímu a atletičtějšímu koni. Jezdec si udělá tolik času, kolik je třeba k výuce koně. Žádná krácení, žádné pomocné uzdy. Není to přirozené, je to pouhý důkaz postavení, které akceptuje sílu. Zatímco děláš pokroky v lepším a lepším chápání tvého koně, jeho duše a strategie vztahů, nalezneš odpovědi také na vlastní otázky tvé změny v přirozeného jezdce.

parkuracek napsal(a):
Pat Parelli

Na cestě

k přirozenému jezdectví

Obrazek
Vlastníme-li koně, máme zodpovědnost stát se opravdovým jezdcem - ku prospěchu koně! Je prostě nutné mít bohaté vědomosti jak na zemi, tak v sedle koně. Pouze tak můžeme předcházet nedorozuměním a úrazům a zabránit přílišným frustracím v každodenním životě s přítelem koněm. Měj vysoké nároky! Ne pouze jezdit - tvým cílem musí být se dále vyvíjet k přirozenému jezdci. Pochopíš, jak je důležité, když se dále vzděláváš a učíš, až dosáhneš dostatečných vědomostí a schopností. Rozšíříš si své celkové myšlení, abys zažil, co všechno je s koněm možné. Získáš jedinečnou zkušenost, že tvůj kůň k tobě přilne mentálně, emocionálně a fyzicky. Vybuduješ si zcela zvláštní postavení, prožiješ se svým koněm více proměna více radostí, zlepšíš si vzájemnou důvěru a konečně si vybuduješ mentální spojení silnější než jakékoliv lano. Opravdu dobře ovládat koně na zemi znamená rozvíjet vědění ve dvou oblastech: on line (na lonži) a at liberty (na volnu). Je nejlepší začít on line. Dosáhneš tak výsledků, které ti zcela nezávisle pomohou dívat se na svět z pozice koně, naučit se princip další vzdělávání koně systémem "příjemné: nepříjemné" a naučíš se 4 fáze jistoty...ještě vůbec než nasedneš! Je oblast, ve které můžeme zásadním způsobem ovlivnit psychické změny našeho koně a to tak, že si vytvoříme řeč, způsob vzájemné komunikace a respekt. Výuka jízdy na koni většinou začíná a končí na koňském hřbetě. Ale bez znalostí na zemi chybí významný díl skládanky. Je to důvod, proč je tolik jezdců frustrovaných, proč si způsobují zranění a dosahují většinou průměrných výsledků.

Metoda "On line"
Tuto část nazývá Pat Parelli "On Line Logic". Patří sem oněch 7 známých her. Základem je logika loveného zvířete, které musíme využít k postavení přátelství a dominace. Tyto hry hrajeme s lanem - v závislosti na tvých znalostech - dlouhým 4 m, téměř 7 m nebo se 14 m lanem. Nejsou to pouhá vodící lana, ale komunikační vazby, dokonce telefonní kabely. Protože chtěl Pat cítit určitý "život" ve svých lanech, začal si je vyrábět sám. Jsou měkká, ale silná a mají přesně požadovanou hmotnost, takže vlastní pohyby lze velmi dobře kontrolovat! S těmito třemi délkami lan -a jedním krátkým 1,8 m dlouhým provázkem zvaným "jezdcova struna" máš spolu s ohlávkou kompletní vybavení a jsi připraven na všechny možné situace. Když by byl tvůj kůň mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější - co všechno by jste spolu mohli podnikat? Přeze všechno, co chceš. Ať již děláš se svým koněm cokoliv, mělo by mu to pomoci být mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější! Ale především by to mělo zůstat hrou. Když se na to jdeš takhle dívat, nebudeš frustrovaný...tvůj kůň si udrží lépe zájem...pomůže to tobě i tvému koni navzájem se radovat...rychleji budeš dosahovat pokroků...vyvineš si vlastní emocionální svěžest, takže nebudeš reagovat nazlobeně a nespravedlivě. Mysli na to, že je to program dalšího vzdělávání a ne pouze něco, co příležitostně vykonáváš. když si uděláš čas na naučení těchto sedmi her, bude tě napadat stále více možností jak je využít a budeš zvědavější na to, jak se projevují na tvůj stále příjemnější vztah k tvému koni - čím více budeš pokročilejší, tím více si oba budete užívat. Koně tyto hry s námi velmi rádi hrají. Všimni si, jak často dosáhnout toho, že podlehneme tlaku, běháme do kolečka do kruhu a jsme zatlačeni do rohu! Koně hrají tyto hry celý život. Pat Parelli poprvé v historii vztahu člověk: kůň toto nejen nechal vykrystalizovat, ale identifikoval jako těchto 7 her. Zároveň ukázal cestu, jak mohou lidé tyto hry hrát, jak mohou dosáhnout respektu u koně as být s ním v souzvuku - na zemi a konečně i v sedle. Zjistíš, že všechno co děláš, je opravdu odvozeno od těchto 7-mi her!

Sedm her
1) Přátelská hra
V první řadě jede o to ukázat koni, že mu nechceš ublížit, i když bys mohl. Kromě prostého hlazení a klidného zacházení ho musíš konfrontovat se situacemi, které ho mohou vystrašit a musíš mu dokázat, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Libovolným předmětem drbeme koně po celém těle, omotáváme mu lano klem nohou, přehazujeme ho přes hřbet, hlavu, poskakujeme kolem koně...trik spočívá v tom, provádět všechny tyto úkony v rytmu, dokud si kůň není jistý, že se toho všeho nemusí bát a sám od sebe klidně stojí. Někteří koně - dokonce tací, kteří jsou už léta ježděni - nedostali nikdy příležitost skutečně poznat sedlo, které nosí. Ale přátelskou hru můžeš hrát i se sedlem, přehazovat ho, drbat atp. dokud se kůň necítí bezpečně. Dvě věci jsou důležité: za prvé, umožnit koni udělat pár kroků( s hlavou otočenou k tobě a s povoleným lanem); na druhé straně musíš udržovat rytmus. Dává koni jistotu, protože ví, jaký pohyb bude následovat, jaký se bude opakovat. Tuto hru hraješ opakovaně mezi ostatními hrami, k uklidnění koně a udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím. Mě tato hra pomohla vytvořit vztah s mojí klisnou, naučila jsem ji pomocí karotstiku(mrkvové hůlky) nebát se biče.





2) Dikobrazí hra
Koně mají přirozený způsob reakce, který nazýváme " opoziční reflex". Nastupuje, jsou-li chyceni. je to instinkt, který je nutí útočit proti otěži, proti udidlu, proti tlaku stehen...je to důvod, proč se stahují a dostávají do nesnází v malých prostorech např. přívěsech na převážení koní - strach z prostoru patří k jejich strategii přežití. Hra na dikobraza učí koně podléhat tlaku. Většina lidí to hned zkouší silou, ale my bychom ho chtěli naučit stálému tlaku, takže se kůň naučí tomuto tlaku odolat tím, že sám ustoupí. Pamatuj si, že koně jsou při této hře opravdu dobří, mají opravdu "Černého Petra" ! Zkoušejí, kdo z vás dvou jako první podlehne tomuto tlaku. Ubezpeč ho, že jsi spolehlivý jako kůl v plotě (že tlak pomine, když se opravdu pohne a ne ho následuje) Je možné, že do ruky budeš potřebovat ostruhu, která opravdu drsně zatlačí. Budeš se sám divit, jak lehce se tvůj kůň dá ovládat, když tento princip pochopí. Mysli na to, že začneš měkce a tlak budeš pomalu ale ustavičně zvyšovat, dokud tvůj kůň nepovolí. Jakmile povolí, drbej to místo, na které jsi předtím tlačil. To je to, co tvého koně obměkčí. Můžeš svého koně ovládat dopředu, dozadu, do stran doprava a doleva, plec i záď pouhým tlakem špiček prstů? Tvůj kůň by měl reagovat na tlak tvých prstů ( ne před nimi utíkat) a přestat, když přestaneš tlačit a začneš ho hladit. Mé poznatky v této metodě byli, že jsem díky této hře naučila mou klisnu uhýbat proti tlaku. Ze začátku vykopávala a snažila se uhnout tlaku, ale jakmile zjistila, že jí nic nehrozí, a že s tlakem přestanu jakmile ustoupí. Začala tento úkon provádět na sebemenší náznak.



3) Řídící hra
Tuto hru si hrají koně s oblibou celý den. Pohledy, pohybem uší, oháněním ocasem nebo zvedání zádní nohy. To je řeč těla, kterou vyjadřují "když se nepohneš, kousnu tě nebo nakopnu" Tato hra se hraje po dikobrazí hře, protože se kůň musí naučit nejprve naučit podléhat fyzickému tlaku, než začne podléhat tlaku duševnímu. Je to hra na návrhy a sliby. Pokud kůň nenásleduje tvé návrhy, slíbíš mu následky - narazí na tvůj fyzický tlak, tedy na vlnící se lano, zvednutý bič nebo napřaženou ruku. Nepokusíš se koně uhodit. Ale pokud se nepohne, narazí na tento tvůj tlak. Koně tento rozdíl velmi rychle vycítí! Uhodíš-li koně úmyslně, je to tvá vina a možná ti to odplatí. nejhorší na tom je, že tomto způsobu trestu nerozumí. Navrhneš-li koni, aby se hnul a on tak neučiní a narazí tudíž na fyzický odpor, pochopí, že musí jít z cesty...jeho úkolem bylo vyhnout s tlaku! Nebude ti dávat vinu a podruhé (nebo potřetí) se hne. Nejhorší, co můžeš svému koní provést, je ho obelhat - něco mu slíbíš, následuje fyzický tlak a neumožníš mu ho následovat. Kůň si od toho okamžiku pamatuje, že nedodržíš to, co slibuješ odpoví ti nedostatečnou důvěrou a respektem. Ví, že potřebuje vůdce, který dodrží to, co slíbí, který nelže a který je spravedlivý stejně jako čtyřnohý vůdce stáda. Pokus se zjistit, jestli můžeš poslat svého koně vzad pouhým pokynutím prstů (jako bys ho chtěl postříkat vodou). Pohni plecí tak, že ukážeš na jeho oko; pohni jeho zadkem, aniž by se na tebe přestal dívat (naznačeným pohybem lana na zadek - mysli na bezpečnou vzdálenost - a možná toho dosáhneš). Dívá-li se na tebe, pohlaď a podrbej ho na čele a dej mu znát, že to bylo dobře a správně. Potom tuto hru opakuj. Dosáhnete toho, že se k tobě otočí hlavou už při pouhém pohledu na jeho zadek.

4) Jo-jo hra
Teď se dostáváme k tomu poslat koně dozadu a dopředu v přímých liniích (na začátku možná ne tak docela přímých, ale dosáhneš toho). Jistě jsi již zjistil, že někteří koně velmi rádi přicházejí, ale ustoupit jakoby neuměli, pouze utéct. Jiní běží dozadu, ale dopředu se nevrátí. To je jo-jo. Jo- jo přinese vyváženost do vašeho vztahu. Kmitej 3,7 m lanem, aby tvůj kůň couvnul. Začni lehce, přidej na intenzitě až křešeš s ohlávkou a pro koně se to stává docel nepříjemné. Pokud se kůň pokusí uniknout tomuto pocitu tím, že ustoupí, přestaň okamžitě s tímto pohybem lana a dej mu znát, že to udělal správně a dobře. Opět začni zvolna , zvyšuj intenzitu, dokud neudělá alespoň krůček a přestaň. Opakuj to tak dlouho, dokud kůň nepochopí. Zeptej se ho na celý krok nebo dokonce na dva, později na dva nebo více dokud ho nemůžeš poslat až nakonec lana. Nyní ho pozvi opět nazpět. Rytmicky se přitáhni lano, přeručkuj, postupně uchopuj aby lehce prokluzovalo, dokud kůň o krok nepřistoupí. Když přistoupí, rozevři ruce a opět ho přivolej, rytmicky. Až k tobě dojde, přestaň. pohlaď ho. Opět o vyšli pozadu pryč, přivolej ho atd. dokud se nepohybuje zcela volně. V této hře získává z tebe kůň respekt a zároveň důvěru
5) Hra na kruh
Mnoho lidí si myslí, že hra na kruh je pouhé lonžování, ale hra na kruh je mnohem víc! Je to stejným způsobem duševní jako fyzické cvičení kůň se při něm naučí, že je jeho prací udržovat krok tak dlouho, dokud mu neřeknete něco jiného. Při lonžování většinou obíhá kůň nekonečně vnější kruh, zatímco bič neustále pošvihává o zem pro udržení v pohybu. Tělo je trénováno, zatímco myšlenky jsou kdo ví kde. Při hře na kruh se kůň naučí švihem vykročit a obíhat v kroku, klusu a cvalu zatímco se pohodlně opíráš o bič. Tajemství spočívá v tom, nechat koně zcela v klidu, dokud dělá to, co po něm chceme. Pokud sám od sebe něco změní, něco proti tomu podnikneme. Pokaždé, když se zastaví nebo změní krok, přivolej ho a opět ho vyšli. rychle přijde na to, že je pohodlnější zůstat venku v kruhu. Mysli minimálně 2 kola a maximálně 4 kola. Když bez pobídky oběhne 2 kola, dokazuje ti svůj respekt a splnil svůj úkol. Nejpozději po 4 kolech je to pro něj stává nudným. Chceš-li svého koně udržet duševně, citově a fyzicky fit, není 32 koleček nejlepším způsobem. Chceš-li dělat víc než pouhá 4 kolečka, nech si něco napadnout...hledej překážky a hračky, nerovný terén, zkracuj a prodlužuj lano atp. Dosáhneš vynikajících výsledků a tvá komunikace člověk kůň se výrazně zlepší. Nezapomeň se na všechny tyto hry dívat z pohledu koně.
6) Hra do stran
Čím lépe tvůj kůň chodí dozadu a do stran, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Vyzkoušej si to! Jak dobře do strany? Pokud jsi to dosud nikdy nedělal, pošli do strany nejdříve jeho hlavu, potom zadek, potom opět hlavu, potom zadek až dosáhneš stjnoměrného pohybu a celý kůň jde do strany. Použij jako pomůcky plotu, aby kůň nemohl jít dopředu, pro začátek je ideální 3,7 m lano. Můžeš mu zatřepat koncem ohonu, aby pohnul zadkem nebo vzít do ruky hůl pro udržená vzdálenosti. Opakovaně se ubezpeč o tom, že máš dostatečně dlouhé lano, že od tebe ustupuje, aniž by narážel o konec lana. Je-li hlava příliš vzdálená, možná musí zadek trochu zrychlit! Zakmytej středem lana nebo zamávej holí. Často není nutné hned kousnout. Ale když jsi slíbil kousnutí, tak kousni. Nebude to dlouho trvat a tvůj kůň pochopí a dobrovolně se bude bokem pohybovat kolem plotu. Mysli na stenoměrné cvičení vpravo i vlevo. Koně mají často jednu "dobrou" a jednu "špatnou" stranu.
7) Prostorová hra
Protože mají koně od přírody strach z prostoru, nenávidí úzké a uzavřené prostory. Prostorová hra jim umožní být z tohoto pohledu uvolněnější a odvážnější. Postav se blízko stěny, tak 4 m a vyzvi svého koně tímto prostorem projít. Pro některé koně je již toto samo o sobě úzké! Připrav se nato takovémuto koni nabídnout prostor 6 m široký! Zjisti, s jakou vzdáleností musíš začínat a prostor krok za krokem zužuj, zatímco kůň získává více a více důvěry v toto cvičení. Nakonec skončíte u cca 90 cm, což odpovídá asi šířce koňského zadku. Dbej na to, aby na konci uličky to bylo pro koně příjemné, aby měl vždy dostatečně dlouhé lano k běhu. Proto si koně otoč a nech ho proběhnout v opačném směru. Nakonec si budeš určovat, zda tento prostor projde, prokluše nebo procválá. Když toto zvládnete, nebude napříště problém poslat koně do přívěsu, aniž bys musel jít před ním.

Příjemné a nepříjemné

Jak dlouho hrát?

Toto je nejvyšší motivace každého koně: mělo by to být příjemné. Musíš se naučit situaci ve správný moment zpříjemnit (a ve správný moment znepříjemnit). Dosáhneš tak toho, že pro tvého koně budou žádané věci snadné a nežádoucí věci nepříjemné. Důležité je tvé načasování! Čím dříve dáš koni najevo, že dělá všechno dobře, a čím dříve ho necháš pocítit, že se rozhodl pro něco nežádoucího, tím rychleji se to tvůj kůň naučí.

Všechno je v pořádku, dokud cítíš, že jste s koněm v harmonii. Může to trvat 2 minuty.... nebo také 2 hodiny. Ale když si uděláš dostatek času k tomu všechno toto koně naučit, trojnásobně se ti to vrátí! Těchto sedm her ukáže zcela jasně každou slabinu a každé "já nechci" tvého koně. A stejně dobře je také odstraní, pokud je dostatečným způsobem budeš hrát, protože jsou klíčem k mírnějšímu, elegantnějšímu, odvážnějšímu a atletičtějšímu koni. Jezdec si udělá tolik času, kolik je třeba k výuce koně. Žádná krácení, žádné pomocné uzdy. Není to přirozené, je to pouhý důkaz postavení, které akceptuje sílu. Zatímco děláš pokroky v lepším a lepším chápání tvého koně, jeho duše a strategie vztahů, nalezneš odpovědi také na vlastní otázky tvé změny v přirozeného jezdce.

NÁSLEDUJE SOUPIS CÍLŮ, NA NĚŽ SE INICIAČNÍ PROCEDURA ZAMĚŘUJE

1. Napojení

2. Následováni

3. Zranitelné oblasti

4. Zvedání nohy

5. Sedlová podložka

6. Sedlo

7. Uzda

8. Lonžovací opratě

9. Jezdec

10. Plný kruh vpravo

11. Jeden krok zpátky

12. Plný kruh vlevo

13. Jeden krok zpátky



SOUPIS POMŮCEK

2 lonžovací opratě (po 10 metrech)

1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené

1 sedlo (podle vaší volby)

1 sedlová podložka (dečka)

1 třmenový řemen

1 ohlávka na koni

parkuracek napsal(a):
NÁSLEDUJE SOUPIS CÍLŮ, NA NĚŽ SE INICIAČNÍ PROCEDURA ZAMĚŘUJE

1. Napojení

2. Následováni

3. Zranitelné oblasti

4. Zvedání nohy

5. Sedlová podložka

6. Sedlo

7. Uzda

8. Lonžovací opratě

9. Jezdec

10. Plný kruh vpravo

11. Jeden krok zpátky

12. Plný kruh vlevo

13. Jeden krok zpátky



SOUPIS POMŮCEK

2 lonžovací opratě (po 10 metrech)

1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené

1 sedlo (podle vaší volby)

1 sedlová podložka (dečka)

1 třmenový řemen

1 ohlávka na koni

CO JSOU PŘIROZENÉ METODY:
Přirozené metody jsou univerzální, šetrný a nanejvýš účinný způsob výcviku koní. Nejde o konkrétní disciplínu, ale o nástroj výcviku. Přirozené metody jsou dorozumívací jazyk, kterému koně rozumí. Z této skutečnosti vyplývá i univerzálnost přirozených způsobů výcviku. Jinými slovy, nezáleží na tom, k jakému využití je kůň určen. Záleží jen na tom, jestli chcete svému koni porozumět a zlepšit tak vzájemný vztah i výsledky výcviku.

POŘEBUJETE K TOMU TRENÉRA?
Je tedy třeba výuky k tomu, aby byl člověk přirozený? Někteří lidé mohou mít nadprůměrný talent pro práci s koňmi. Obecně však existují významné rozdíly v povaze člověka a koně, které vzájemnému porozumění brání.
Naštěstí lze tyto rozdíly překonat. Jistou možností je dlouholeté zkoušení a hledání nejschůdnější cesty. To je však často vykoupeno zbytečně velkou námahou, mnoha neúspěchy a často i zraněními z výcviku. Přitom většina těchto nesnází vychází jen z neznalosti koňské psychiky a myšlení.
Nejschůdnějším řešením tedy zůstává: jednoduše se přirozené metody výcviku naučit.

CO ZÍSKÁTE VÝCVIKEM:
Výcvik přirozenými metodami směřuje k výcviku bezpečně ovladatelného koně, ochotného vykonávat dobrovolně jakoukoliv práci, kterou mu určíte. Výcvik přirozeným způsobem tedy není limitujícím faktorem využití koně. Jinými slovy: je jedno, pro jaký sport nebo práci s koněm se rozhodnete. Důležitější je způsob, jakým přivedete svého koně k dobrým výsledkům.

JAK TO FUNGUJE: Pozor, tento odstavec náleží teorii!
Přirozené metody umožňují člověku - tvoru inteligentnějšímu, porozumět koním - tvorům, kteří se chovají jako koně a kteří mylně chápou přirozené lidské chování. V této větě je zakleto základní dogma přirozených metod, které říká, že pokud chceme porozumět koním a využít těchto poznatků k budování vzájemného vztahu, musíme se naučit „koňskou řeč“.
Člověk se totiž přirozeně chová jako šelma (i když si to o sobě třeba nemyslí). Kůň je na druhou stranu založením kořistí, a přestože mu ve stáji žádné nebezpečí nehrozí, bude se od přírody jako kořist chovat. Právě to je jedním z hlavních důvodů neshod mezi člověkem a koněm. Jen tak pro zajímavost, u psů tento problém (kořist X predátor) odpadá, což činí vztah se psem snadnějším.
Další „záludností“ chování koní je stádová hierarchie, která neznalému člověku výcvik komplikuje. Přitom právě stádové uspořádání je základem osobnosti koně (v přírodě pomáhá koním přežít) a její využití je pilířem přirozených metod výcviku. Na tomto místě je třeba upozornit, že koně nejsou hloupí. Jen někteří lidé, kteří to tvrdí, jim nedokáží rozumět.
Abychom se mohli s koněm dorozumět, je třeba přizpůsobit se jeho způsobu komunikace. Na druhou stranu od koně požadujeme, aby se naučil ovládat svůj strach. Celý princip ovladatelnosti koně tedy spočívá v tom, že z přirozeně plachého zvířete postupně formujeme odvážného „hrdinu“.

AUTOR : JIŘÍ BENDA

KDO JE JIŘÍ BENDA:
V současnosti je studentem Fakulty veterinárního lékařství VFU Brno. Je mu 23 let.
S koňmi se blíže seznámil ve svých 12 letech na klasické, parkurově zaměřené jízdárně.
Přirozeným metodám výcviku se začal věnovat asi v 16 letech.
V počátcích postupoval podle metod P. Parelliho, které studoval na seminářích v Hradci Králové a v Písku. Některé informace o této metodě tehdy čerpal z časopisu Jezdectví.
Studium přirozených metod výcviku si rozšířil obecnou etologií (Konrád Lorenz aj.), jejíž poznatky lze s úspěchem aplikovat na výcvik koně.
Za největší díl svých zkušeností vděčí praxi. Výcviku svého vlastního koně, koní známých i zákazníků.
Má zkušenosti s obsedáním koní i s přípravou hříbat.
Je ochoten se zabývat problémovým koněm, neboť mu záleží na kvalitním vztahu lidí a koní a na oboustranném bezpečí.