Ahojky, teď jsem si prohlížela fotky a narazila jsem na foto z mých zzvj. Měla jsem jednu takovou příhodu. Dneska se tomu směju, ale tenkrát jsem z toho byla ještě víc na nervy 
Protože jsem kapánek širší, tak jsem si pro jistotu zapínala sako až na koni - ne že by mi nějak zásadně nesedlo, ale při nějakých pohybech mě táhly záda... 
Tak jsem si vylezla a zapínám jeden knoflíček po druhy a ten poslední úplně nahoře mi zůstal v ruce. Vypadalo to poněkud podivně a já začala plašit co s tim - protože ráno komise připomínala, abychom měli vypucovaný koně a my vypadali jak ze škatulky... 
V panice jsem zajela za trenérku a říkám co mám dělat? Tak ať si prý ten knoflík strčím do kapsy, a až pojedu na drezuru a budu se zdravit s komisí, že se jim mám slušně omluvit za ten můj malý nedostatek a říct že jsem knoflík nenašla. No nic když jsem přijela ke komisi představila jsem se, nahlásila číslo a pan komisař: "Tak do toho" Tak jsem se začala omlouvat:" Velice se omlouvám, ale na opracovičti mi upadl knoflík a nenašla jsm ho, abych ho mohla zpátky přišít." Všichni tři se na mně podívali a opět pan komisař říká:" No já ho tam hledat nejdu, tak už jeď" Tahle prupovídka mě nejdřív docela dostala, ale alespoň trochu uvolnila moje napětí. A co vy máte taky nějaký zážitek? Přidejte ho. Nebo sem dejte fotečky ze ZZVJ
skippka
napsal(a):
Ahojky, teď jsem si prohlížela fotky a narazila jsem na foto z mých zzvj. Měla jsem jednu takovou příhodu. Dneska se tomu směju, ale tenkrát jsem z toho byla ještě víc na nervy Protože jsem kapánek širší, tak jsem si pro jistotu zapínala sako až na koni - ne že by mi nějak zásadně nesedlo, ale při nějakých pohybech mě táhly záda... Tak jsem si vylezla a zapínám jeden knoflíček po druhy a ten poslední úplně nahoře mi zůstal v ruce. Vypadalo to poněkud podivně a já začala plašit co s tim - protože ráno komise připomínala, abychom měli vypucovaný koně a my vypadali jak ze škatulky... V panice jsem zajela za trenérku a říkám co mám dělat? Tak ať si prý ten knoflík strčím do kapsy, a až pojedu na drezuru a budu se zdravit s komisí, že se jim mám slušně omluvit za ten můj malý nedostatek a říct že jsem knoflík nenašla. No nic když jsem přijela ke komisi představila jsem se, nahlásila číslo a pan komisař: "Tak do toho" Tak jsem se začala omlouvat:" Velice se omlouvám, ale na opracovičti mi upadl knoflík a nenašla jsm ho, abych ho mohla zpátky přišít." Všichni tři se na mně podívali a opět pan komisař říká:" No já ho tam hledat nejdu, tak už jeď" Tahle prupovídka mě nejdřív docela dostala, ale alespoň trochu uvolnila moje napětí. A co vy máte taky nějaký zážitek? Přidejte ho. Nebo sem dejte fotečky ze ZZVJ
skippka
napsal(a):
tak to je dobrý!já jsem taky ' zazářila '....samozřejmě u předvedení koně jsem nahlásila svoje jméno a jméno koně,název oddílu...a myslela si, že to jednou stačí.Přišla na řadu drezura a já se přihasila na druhé vyzvání komisaře k obdélníku před ně.Tak jsem zastavila před nima a koukala na ně a jeden z nich na mě, prý co jim pěkného řeknu.Já jen pokrčila rameny a řekla jsem,že asi nic...no pobavilo je to a já zase koukala proč se smějí.Ani moje trenérka nevěděla, že musím představit sebe i koně,říct název oddílu...tak mě vyslali na obdélník, ani si nepamatuju jak jsem ji odjela,jen to, že jsem to v jednom rohu pěkně usekla....a další zazáření přišlo u parkuru, zde se už zdravilo klasicky, žádné představování...nacválala jsem a najížděla první skok,hezky pravidelně cválat,sedět v sedle, žádné drncání a hlavně si pěkně najet, aby komisaři viděli....tak hezky jsem si najela na první skok, že jsem si nevšimla, že jsem minula tyčku označující start...komisaři jen zakrooutili hlavou.Ale jinak to byl pěkný parkur,žádná divočina,pěkný přechod do klusu,doskok na správnou nohu....fakt hezký až na ten start no.Ale byl tak divně umístěný, že abych si dobře najela, tak jsem ho prostě musela nevědomky objet.Nakonec jsem licenci zdárně složila ikdyž si komisař neodpustil poznámku na moji adresu
michaela z
napsal(a):
tak to je dobrý!já jsem taky ' zazářila '....samozřejmě u předvedení koně jsem nahlásila svoje jméno a jméno koně,název oddílu...a myslela si, že to jednou stačí.Přišla na řadu drezura a já se přihasila na druhé vyzvání komisaře k obdélníku před ně.Tak jsem zastavila před nima a koukala na ně a jeden z nich na mě, prý co jim pěkného řeknu.Já jen pokrčila rameny a řekla jsem,že asi nic...no pobavilo je to a já zase koukala proč se smějí.Ani moje trenérka nevěděla, že musím představit sebe i koně,říct název oddílu...tak mě vyslali na obdélník, ani si nepamatuju jak jsem ji odjela,jen to, že jsem to v jednom rohu pěkně usekla....a další zazáření přišlo u parkuru, zde se už zdravilo klasicky, žádné představování...nacválala jsem a najížděla první skok,hezky pravidelně cválat,sedět v sedle, žádné drncání a hlavně si pěkně najet, aby komisaři viděli....tak hezky jsem si najela na první skok, že jsem si nevšimla, že jsem minula tyčku označující start...komisaři jen zakrooutili hlavou.Ale jinak to byl pěkný parkur,žádná divočina,pěkný přechod do klusu,doskok na správnou nohu....fakt hezký až na ten start no.Ale byl tak divně umístěný, že abych si dobře najela, tak jsem ho prostě musela nevědomky objet.Nakonec jsem licenci zdárně složila ikdyž si komisař neodpustil poznámku na moji adresu
Tak já se přidám, dělala jsem zkoušky nedávno (říjen) tak je to čerstvé, v prvé řadě jsme přijel pozdě, tak na nás byli organizátoři naštvaní, jeli jsme několikati autama a já nevěděla že ostatní neví jak se tam dostat,tak jsem si sedla do toho posledního,takže jsme zabloudili 
, pak jsem zjistila že nemám podbřišník,tak jsme letěla kupovat (naštěstí tam měli prodejnu jezdeckých potřeb) no, pak se chytla taková buřa,že už jsme čekali že se zkoušky zruší (na konci nám říkali,že horší počasí za těch 15 let nezažili, že jsme to měli fakt nejhorší)-na parkuru ani nešlo vidět kam jedem a ve finále při vyhlašování u všech říkali "testy-splnil, praktické-splnil" no a u mě "testy splnila, praktické-hmmmm" a otočil se na zbývajíci porotu jako že to nemůže přečíst,takže já už se málem rozbrečela že jsem to nedala (chci jezdit drezury,parkuru se šíleně bojím, jenže bohužel moc drezurních VT není a pro mě je ta 90 na zzvj fakt problém ) naštěstí pak řekl úplně něco jiného a dokonce mi před drezurou pochválili koníka,moc se jim líbil,tak vyzvídali původ a tak)
nikanie
napsal(a):
Tak já se přidám, dělala jsem zkoušky nedávno (říjen) tak je to čerstvé, v prvé řadě jsme přijel pozdě, tak na nás byli organizátoři naštvaní, jeli jsme několikati autama a já nevěděla že ostatní neví jak se tam dostat,tak jsem si sedla do toho posledního,takže jsme zabloudili , pak jsem zjistila že nemám podbřišník,tak jsme letěla kupovat (naštěstí tam měli prodejnu jezdeckých potřeb) no, pak se chytla taková buřa,že už jsme čekali že se zkoušky zruší (na konci nám říkali,že horší počasí za těch 15 let nezažili, že jsme to měli fakt nejhorší)-na parkuru ani nešlo vidět kam jedem a ve finále při vyhlašování u všech říkali "testy-splnil, praktické-splnil" no a u mě "testy splnila, praktické-hmmmm" a otočil se na zbývajíci porotu jako že to nemůže přečíst,takže já už se málem rozbrečela že jsem to nedala (chci jezdit drezury,parkuru se šíleně bojím, jenže bohužel moc drezurních VT není a pro mě je ta 90 na zzvj fakt problém ) naštěstí pak řekl úplně něco jiného a dokonce mi před drezurou pochválili koníka,moc se jim líbil,tak vyzvídali původ a tak)
Ja jsem take slozila zkousku a to nedavno z klasicke jizdy na koni, ovsem s malym rozdilem, ze to bylo v jine zemi a tudiz i v jinem jazyce. Pul roku jsem mela pujceny ucebni sanon a vypisovala odpovedi k otazkam, ale stejne mi to bylo prakticky na prd, jelikoz jsem se pak byla hozena pred realitu, ze pry to jen okruh otazek jakysi namet. Ve skutecnosti mel byt nasprtany cely sanon. Clovek totiz nikdy nevi, jakou otazku dostane. Termin se kvapem blizil a ja se svym konem dojela do nedaleke jizdarny, kde melo byt pet dni priprav a nasledne sety den zkouska. Prvni dny jsem si pripadala jako v "mlze" absolutne jsem neregistrovala pokyny trenera a muj kun 4leta kobyla (kterou jsem si sama obsedala a cvicila) byla taky paf. Diky rodine jsem mela moznost zustavat v hale jen sama se svym konem a cvicit to co nam neslo. A to skoky. Kdyz se jezdi jen tak jak jsme byli zvykle po loukach a skocili nejaky klacik,tak se clovek nemuze divit, ze jsme pak obe koukali na poradny skok jak zjara . No predvadeli jsme ruzne kreace, ale nikdo se nam nesmal a naopak si myslim ze nam vsichni fandili. Jednou jsem pockala v hale az se vrati cela skupina z obeda a ja jim predvedla moje male viteztvi toho dne. Skocila jsem se svou kobylkou vsechny skoky a to bez sedla a jen na uzdecce. Byla jsem pysna a uplne v oblacich. Posledni den nanecisto byl bajecny, kobylka chodila jak hodinky te nejlepi kvality. Rano v den zkousek jsem se neubranila obavam a i pres svuj vek jsem se neubranila slzickam, ze to preci neni mozne, abych to cele zvladla. Dostala jsem cislo 14 tedy posledni. Rozdeleni jsme byli do dvou skupin a ja se svou skupinou mela jako prvni teorii. Jelikoz pani zkousejici byla upovidana zbylo na me jen nekolik minut vedela jsem prakticky vse akorat ma slovni zasoba ciziho jazyka me zradila. Ale i presto jsem sla jezdit se skupinou s dobrym pocitem. Cestou do haly jsem nekde zahalka se trmenem takze pri uprave trmenu pred jizdou jsem v soku zjistila ze ho mam vypadly ze zamku, nastesti neztraceny. Jizda byla fajn i kdyz den predtim byla mnohem lepsi, ale abych to uz nerozepisovala dale. Licenci mam a jsem tomu uprimne rada.
rezi
napsal(a):
Ja jsem take slozila zkousku a to nedavno z klasicke jizdy na koni, ovsem s malym rozdilem, ze to bylo v jine zemi a tudiz i v jinem jazyce. Pul roku jsem mela pujceny ucebni sanon a vypisovala odpovedi k otazkam, ale stejne mi to bylo prakticky na prd, jelikoz jsem se pak byla hozena pred realitu, ze pry to jen okruh otazek jakysi namet. Ve skutecnosti mel byt nasprtany cely sanon. Clovek totiz nikdy nevi, jakou otazku dostane. Termin se kvapem blizil a ja se svym konem dojela do nedaleke jizdarny, kde melo byt pet dni priprav a nasledne sety den zkouska. Prvni dny jsem si pripadala jako v "mlze" absolutne jsem neregistrovala pokyny trenera a muj kun 4leta kobyla (kterou jsem si sama obsedala a cvicila) byla taky paf. Diky rodine jsem mela moznost zustavat v hale jen sama se svym konem a cvicit to co nam neslo. A to skoky. Kdyz se jezdi jen tak jak jsme byli zvykle po loukach a skocili nejaky klacik,tak se clovek nemuze divit, ze jsme pak obe koukali na poradny skok jak zjara . No predvadeli jsme ruzne kreace, ale nikdo se nam nesmal a naopak si myslim ze nam vsichni fandili. Jednou jsem pockala v hale az se vrati cela skupina z obeda a ja jim predvedla moje male viteztvi toho dne. Skocila jsem se svou kobylkou vsechny skoky a to bez sedla a jen na uzdecce. Byla jsem pysna a uplne v oblacich. Posledni den nanecisto byl bajecny, kobylka chodila jak hodinky te nejlepi kvality. Rano v den zkousek jsem se neubranila obavam a i pres svuj vek jsem se neubranila slzickam, ze to preci neni mozne, abych to cele zvladla. Dostala jsem cislo 14 tedy posledni. Rozdeleni jsme byli do dvou skupin a ja se svou skupinou mela jako prvni teorii. Jelikoz pani zkousejici byla upovidana zbylo na me jen nekolik minut vedela jsem prakticky vse akorat ma slovni zasoba ciziho jazyka me zradila. Ale i presto jsem sla jezdit se skupinou s dobrym pocitem. Cestou do haly jsem nekde zahalka se trmenem takze pri uprave trmenu pred jizdou jsem v soku zjistila ze ho mam vypadly ze zamku, nastesti neztraceny. Jizda byla fajn i kdyz den predtim byla mnohem lepsi, ale abych to uz nerozepisovala dale. Licenci mam a jsem tomu uprimne rada.
Abych se přiznala, tak já měla číslo 15 a nato že jsem docela kliďas jsem měla nervy na pochodu. Předvádění jsem zmákla. Drezurka se mi líbila, i když jsem dělala ten malý kruh na konci, tak jsem si říkala že už to mám za sebou a koník to využil a byl takovej šmiklej - moje blbost... Při parkuru jsem naklusala a paní komisařka se jen ušklíbla:"Vysedává se na druhou nohu slečno" V hlavě mi okamžitě naskočilo, ty jsemš blbá, teď už ti to nedaj a nevím co ještě. Párkrát mi koník po skoku naskočil blbě, ale hned jsem to opravovala... No nakonec při vyhlašování splnil-nesplnil mi začali nervama téct slzy a tak nějak jsem si potichu vzlykala. Trenérka na mě jukla:"Co řvéš?" mamka přiskočila s kapesníškem. No nakonec mi to dali a byla jsem ráda :) Teda ještě jsem :) Jinak moje kamarádka sháněla sako a jediný co sehnala bylo fialový. Pan komisař to nenápadně komentoval tím, že není vhodné nosit zastaralé věci.
skippka
napsal(a):
Abych se přiznala, tak já měla číslo 15 a nato že jsem docela kliďas jsem měla nervy na pochodu. Předvádění jsem zmákla. Drezurka se mi líbila, i když jsem dělala ten malý kruh na konci, tak jsem si říkala že už to mám za sebou a koník to využil a byl takovej šmiklej - moje blbost... Při parkuru jsem naklusala a paní komisařka se jen ušklíbla:"Vysedává se na druhou nohu slečno" V hlavě mi okamžitě naskočilo, ty jsemš blbá, teď už ti to nedaj a nevím co ještě. Párkrát mi koník po skoku naskočil blbě, ale hned jsem to opravovala... No nakonec při vyhlašování splnil-nesplnil mi začali nervama téct slzy a tak nějak jsem si potichu vzlykala. Trenérka na mě jukla:"Co řvéš?" mamka přiskočila s kapesníškem. No nakonec mi to dali a byla jsem ráda :) Teda ještě jsem :) Jinak moje kamarádka sháněla sako a jediný co sehnala bylo fialový. Pan komisař to nenápadně komentoval tím, že není vhodné nosit zastaralé věci.
jinak já měla číslo 7
michaela z
napsal(a):
jinak já měla číslo 7
Tak to já dělala ZZVJ už docela dost dávno - byla jsem jedna z prvních, kteří ji dělali - po tom, co už nestačilo jen požádat. V té době se jezdila v drezuře Národní úloha č. 1 a ta končí změnou směru přes střed (MBXEK) ve středním kroku, pak je skoro v rohu (K) pracovní klus a už se jede do X, kde je pozdrav. No ale proč to tady tak píšu - já byla z té drezury naprosto stresovaná, měla jsem půjčeného koně, na kterém jsem seděla podruhé v životě a při přechodech do cvalu vyhazoval. My jsme to tenkrát měli trochu naopak, nikdo nevěděl, jak se vlastně licence budou jezdit, tak jsme byli takoví pokusní králíci. Takže jsme začínali parkurem (kromě toho, že se mi snažil vyhnout ve dvojskoku tak dobrý). Pak bylo předvedení na ruce - kromě toho, že jsem zakopla a hodila málem rypák tak taky dobrý. Pak jsme psali testy - ty byly naprosto v pohodě. No a nakonec se jela právě ta drezura. Koník docela šlapal, už mě měl asi plný zuby, při cvalu vyhodil jen tak decentně, to mi publikum dokonce zatleskalo... No a jak má ta úloha ke konci ten krok, tak já si oddychla, změnila jsem směr v kroku a čtenářka mi říká "v K pracovní klus" no a já si šla dál krokem, šťastná, že jsem přežila, už jsem byla za rohem a ona zase "pracovní klus, A ze středu" a já zase nic. Už jsem byla skoro u X a ona na mě už zoufale "PRACOVNÍ KLUS!!!!" Já se lekla, naklusala, kůň vyhodil, takže jsem přejela i X a zastavovala jsem skoro v C Naštěstí se výsledky vyhlašovaly hned po dojetí úlohy - prostě místo odchodu z obdélníku se šlo ke komisi poslechnout si verdikt. Jinak bych se asi hodně stresovala, že mi to nedají. Dali mi, to, jen mi pan hl. komisař řekl, že bych měla v drezuře víc dodržovat písmena
Ale vy, kdo děláte licence až teď, můžete být šťastní, jak je parkur nizoučký. Když jsem byla na ZZVJ já, tak byl parkur na úroni 105 a oxer ve dvojskoku měl 110. Byly to hrady jak blázen, když jsme to viděli večer předtím, co nám to tam poslavili, tak jsme hrůzou celou noc nespali....
Dneska už se tomu směju
Fotku ze ZZVJ nemám, ,už je to fakt dlouho tak přidávám nějakou svoji závodní
janulka
napsal(a):
Tak to já dělala ZZVJ už docela dost dávno - byla jsem jedna z prvních, kteří ji dělali - po tom, co už nestačilo jen požádat. V té době se jezdila v drezuře Národní úloha č. 1 a ta končí změnou směru přes střed (MBXEK) ve středním kroku, pak je skoro v rohu (K) pracovní klus a už se jede do X, kde je pozdrav. No ale proč to tady tak píšu - já byla z té drezury naprosto stresovaná, měla jsem půjčeného koně, na kterém jsem seděla podruhé v životě a při přechodech do cvalu vyhazoval. My jsme to tenkrát měli trochu naopak, nikdo nevěděl, jak se vlastně licence budou jezdit, tak jsme byli takoví pokusní králíci. Takže jsme začínali parkurem (kromě toho, že se mi snažil vyhnout ve dvojskoku tak dobrý). Pak bylo předvedení na ruce - kromě toho, že jsem zakopla a hodila málem rypák tak taky dobrý. Pak jsme psali testy - ty byly naprosto v pohodě. No a nakonec se jela právě ta drezura. Koník docela šlapal, už mě měl asi plný zuby, při cvalu vyhodil jen tak decentně, to mi publikum dokonce zatleskalo... No a jak má ta úloha ke konci ten krok, tak já si oddychla, změnila jsem směr v kroku a čtenářka mi říká "v K pracovní klus" no a já si šla dál krokem, šťastná, že jsem přežila, už jsem byla za rohem a ona zase "pracovní klus, A ze středu" a já zase nic. Už jsem byla skoro u X a ona na mě už zoufale "PRACOVNÍ KLUS!!!!" Já se lekla, naklusala, kůň vyhodil, takže jsem přejela i X a zastavovala jsem skoro v C Naštěstí se výsledky vyhlašovaly hned po dojetí úlohy - prostě místo odchodu z obdélníku se šlo ke komisi poslechnout si verdikt. Jinak bych se asi hodně stresovala, že mi to nedají. Dali mi, to, jen mi pan hl. komisař řekl, že bych měla v drezuře víc dodržovat písmena
Ale vy, kdo děláte licence až teď, můžete být šťastní, jak je parkur nizoučký. Když jsem byla na ZZVJ já, tak byl parkur na úroni 105 a oxer ve dvojskoku měl 110. Byly to hrady jak blázen, když jsme to viděli večer předtím, co nám to tam poslavili, tak jsme hrůzou celou noc nespali....
Dneska už se tomu směju
Fotku ze ZZVJ nemám, ,už je to fakt dlouho tak přidávám nějakou svoji závodní
No tak já jela ZZVJ-P Protože jsem neměla velkého koně, a mám závodního poníka tak proč ne že. Jaksi mi bylo 13 a na svůj věk jsem celkem vysoká. Komisaři se nejprve divili jakto, že jedu s poníkem, ale to jsem jim vysvětlila. Na začátku nám vysvětlili co a jak, potom jsme si měli nachystat koně na předvádění. Moje kobylka Jessi, ale nemá ráda společnost jiných koní (někteří lidé ji proto říkají kobylka-hřebeček) ona je takovej dělobuch a po každým koni, kterej se k ní přiblížil vykopla.
Když jsem šla na to předvádění, tak málem skopla jednu holku co šla před náma tak mi pak p. Jindra říkal ať se s ní nepřibližuju k jiným koním. No došla jsem do toho prostředka, představila jsem se a ještě si popovídala o postoji s panem Jindrou. No pak jsem za tím kuželem měla naklusat a jak naschvál ta koza se lekla a málem mě strhla k zemi takže neklusala ale polocválala. Naštěstí jsme to obě přežily
Potom jsem si ji osedlala a měla se nachystat na drezuru. To ke mě přišla jakási paní jestli to není nějaej hřebec že se chová a vypadá úplně stejně no takže nemám kobylku ale hřebce no (ikdyž má v papírech napsáno: Mare (klisna))
Parkur byl asi nejhorší jeli jsme předposlední. Skoky nebyly nijak vysoké pro pony měly myslím 50cm.
No tak jsem tam vjela...pozdravila a nacválala - blbě tak jsem přešla do klusu a nacválala zova - dobře myslím že mi nevyšel ani jeden skok, všechny jsme skákali ze zdola. Byla jsem tak nervózní že jsem ji prostě neuměla dobře navést...
Poslední skok byl červeno-černý kolmák - koním se vůbec nelíbil a skončilo na něm celkem dost lidí.. tak to bylo 1. štyc....2.štyc ...3. štyc - to už jsem si myslela že jsem někde ... no a na počtvrté mi to skočila... takže jsem parkur zvládla... šla jsme psát testy, které se mi zdály nějak moc lehké páč sem se to doma dost dlouho učila 
No tak takhle jsem skončila já no... ale dali mi to... letos jedu se svou čt klisnou dělat ZZVJ tak mi držte palečky - jo jedu o5 na Baník
Sry za tu fotku jinou jsem nenašla
skippka
napsal(a):
Ahojky, teď jsem si prohlížela fotky a narazila jsem na foto z mých zzvj. Měla jsem jednu takovou příhodu. Dneska se tomu směju, ale tenkrát jsem z toho byla ještě víc na nervy Protože jsem kapánek širší, tak jsem si pro jistotu zapínala sako až na koni - ne že by mi nějak zásadně nesedlo, ale při nějakých pohybech mě táhly záda... Tak jsem si vylezla a zapínám jeden knoflíček po druhy a ten poslední úplně nahoře mi zůstal v ruce. Vypadalo to poněkud podivně a já začala plašit co s tim - protože ráno komise připomínala, abychom měli vypucovaný koně a my vypadali jak ze škatulky... V panice jsem zajela za trenérku a říkám co mám dělat? Tak ať si prý ten knoflík strčím do kapsy, a až pojedu na drezuru a budu se zdravit s komisí, že se jim mám slušně omluvit za ten můj malý nedostatek a říct že jsem knoflík nenašla. No nic když jsem přijela ke komisi představila jsem se, nahlásila číslo a pan komisař: "Tak do toho" Tak jsem se začala omlouvat:" Velice se omlouvám, ale na opracovičti mi upadl knoflík a nenašla jsm ho, abych ho mohla zpátky přišít." Všichni tři se na mně podívali a opět pan komisař říká:" No já ho tam hledat nejdu, tak už jeď" Tahle prupovídka mě nejdřív docela dostala, ale alespoň trochu uvolnila moje napětí. A co vy máte taky nějaký zážitek? Přidejte ho. Nebo sem dejte fotečky ze ZZVJ
Já vlastnmí ZZVJ nemám a asi na ně ani nemám:-(. Ale hdoně mě jeden čas bavilo jezdit na ně koukat a vždycky jsem obdivovala ty děti, jak to pěkně zvládají. Ale taky jsme pozorovala takový ty trenéry, co mají sebou několik adeptů a před tím, než přijdou na řadu, tak na ně jen řvou, rady pro předvedení koně k tomu aby pak stál zní ve smyslu - "pořádně ho vycukej, on pak stát bude" to mě docela dostalo. Kolikrát to byly děti, co tomu koni byly tak po prsa. Ale díky tomu, že sem na to koukala vesměs nestranně, tak mám několik postřehů a to taky proto, že jsme seděla při drezurách taky i přímo za komisařema. Takže věci, které jim vadily:
1, Když se někdo hned po představení začal vymlouvat na to, že ten a ten kůň nechce cválat na některou nohu a pod.
2, Že většina jezdců má bičík, ale vůbec jej neumí držet (nepřehazují vždy na vnitřní stranu) a vlastně jim ten bičík tak dělá víc škody než užitku, že by bylo lepší, kdyby jeli bez něj. To samé s ostruhami.
3, Namalovaná děvčata, která si ještě přes stojáček vyvalí všechny řetízky co mají
A co třeba chválili, bylo to, že tam třeba jel jeden pán a ten se podle nich choval tak, jako by si jel doma na jízdárně a ne že se po každém nepodařeném cviku hned hroutil a vrhal žalostné pohledy ke komisařům. Tomu pánovi jsme pak šla po dojetí říct, že jeho výkon chválili, že se jim líbilo to, že byl zcela klidný a on na to, že je prý úplně durch zpocený nervama. Ten pán měl na hlavě ještě tu starší přilbu s podšívkou uvnitř a při úvodním pozdravu, kdy sundaval přilbu mu ta celá podšívka z toho vypadla - dobrý trapas začátek. Ale nic nedával znát.
Taky jedna holčička dělala na pony, jela na takovém chlupatém poníku asi 110KVH v typu shetlanda. Te poník při X - stát pozdrav začal v klidu močit, žádný problém, holčička se nadzvedla, počkala a jelo se. Velice pěkně zajetá úloha.
Taky tam jela jedna holka na valachovi, ale s jedním varletem v břiše, takže se všemi projevy hřebce. Ten v hale hřebčil, udělal tak i pár chyb, ale komisařům se líbilo, jak se k tomu holka postavila v klidu. Taky jsem jednou viděla, kdy ny parkuru kůň s jezdkyní utekl zcela z kolbiště. Nabízeli jí pak jet ještě jednou na jiném koni, ale nevím, jestli toho využila a jak nakonec dopadla.
stieberova
napsal(a):
Já vlastnmí ZZVJ nemám a asi na ně ani nemám:-(. Ale hdoně mě jeden čas bavilo jezdit na ně koukat a vždycky jsem obdivovala ty děti, jak to pěkně zvládají. Ale taky jsme pozorovala takový ty trenéry, co mají sebou několik adeptů a před tím, než přijdou na řadu, tak na ně jen řvou, rady pro předvedení koně k tomu aby pak stál zní ve smyslu - "pořádně ho vycukej, on pak stát bude" to mě docela dostalo. Kolikrát to byly děti, co tomu koni byly tak po prsa. Ale díky tomu, že sem na to koukala vesměs nestranně, tak mám několik postřehů a to taky proto, že jsme seděla při drezurách taky i přímo za komisařema. Takže věci, které jim vadily:
1, Když se někdo hned po představení začal vymlouvat na to, že ten a ten kůň nechce cválat na některou nohu a pod.
2, Že většina jezdců má bičík, ale vůbec jej neumí držet (nepřehazují vždy na vnitřní stranu) a vlastně jim ten bičík tak dělá víc škody než užitku, že by bylo lepší, kdyby jeli bez něj. To samé s ostruhami.
3, Namalovaná děvčata, která si ještě přes stojáček vyvalí všechny řetízky co mají
A co třeba chválili, bylo to, že tam třeba jel jeden pán a ten se podle nich choval tak, jako by si jel doma na jízdárně a ne že se po každém nepodařeném cviku hned hroutil a vrhal žalostné pohledy ke komisařům. Tomu pánovi jsme pak šla po dojetí říct, že jeho výkon chválili, že se jim líbilo to, že byl zcela klidný a on na to, že je prý úplně durch zpocený nervama. Ten pán měl na hlavě ještě tu starší přilbu s podšívkou uvnitř a při úvodním pozdravu, kdy sundaval přilbu mu ta celá podšívka z toho vypadla - dobrý trapas začátek. Ale nic nedával znát.
Taky jedna holčička dělala na pony, jela na takovém chlupatém poníku asi 110KVH v typu shetlanda. Te poník při X - stát pozdrav začal v klidu močit, žádný problém, holčička se nadzvedla, počkala a jelo se. Velice pěkně zajetá úloha.
Taky tam jela jedna holka na valachovi, ale s jedním varletem v břiše, takže se všemi projevy hřebce. Ten v hale hřebčil, udělal tak i pár chyb, ale komisařům se líbilo, jak se k tomu holka postavila v klidu. Taky jsem jednou viděla, kdy ny parkuru kůň s jezdkyní utekl zcela z kolbiště. Nabízeli jí pak jet ještě jednou na jiném koni, ale nevím, jestli toho využila a jak nakonec dopadla.
když ještě teda mluvíš o těh rozhodčích,já uvažovala jestli jim mám hned před drezurou říct že když mi to daj na parkurech mě v životě neuvidí (jela jsem jen pákrát křížkový a nějakou tu 70,ejdnou jsme si zkusila 90 na VT,ale spadla jsme a jela do nemocnice na šití,takže na zkoušky jsme jela s tím,že 90 jsem ještě nikdy neskočila),že jim klidně podepíšu nějaký papír a že parkur bude děs, nakonec jsem se na to vykašlala, ač chci teda jezdit drezury tak jsem se vykašla i na úholu,jelikož ji znám zpaměti,jela jsem ji tak nějak z hlavy,ani nevnímala trenérku a v duchu pořád myslela na ten parkur a představovala jsem si tu kakastrofu-paradoxně jsme to asi zajela líp než kteroukoliv úholu co jsme kdy na vt jela :-). No a jak jsem psala víš,že ten rozhodčí to nemohl přečíst, co u mě je, jak říkal-testy splnila, praktické- prej se porota shodla že vynikající, nakonec jsem byla jediná koho tak pochválili,ale upřímně, ač mě to potěšilo do teď nechápu za co to bylo a podle mě to nebylo právem ...ale musím pochválit to moje zlato,děsně mě na tom pakrur podržel, on sice neštycuje nic (to mi v živootě neuděl) ale já mu neumím nadiktovat odskok tam kde má být a tak si skáče jak chce,klidně o 2 cvalové dřív a na zzvj si brouček chodil úplně sám až ke skoku-prostě paráda
nikanie
napsal(a):
když ještě teda mluvíš o těh rozhodčích,já uvažovala jestli jim mám hned před drezurou říct že když mi to daj na parkurech mě v životě neuvidí (jela jsem jen pákrát křížkový a nějakou tu 70,ejdnou jsme si zkusila 90 na VT,ale spadla jsme a jela do nemocnice na šití,takže na zkoušky jsme jela s tím,že 90 jsem ještě nikdy neskočila),že jim klidně podepíšu nějaký papír a že parkur bude děs, nakonec jsem se na to vykašlala, ač chci teda jezdit drezury tak jsem se vykašla i na úholu,jelikož ji znám zpaměti,jela jsem ji tak nějak z hlavy,ani nevnímala trenérku a v duchu pořád myslela na ten parkur a představovala jsem si tu kakastrofu-paradoxně jsme to asi zajela líp než kteroukoliv úholu co jsme kdy na vt jela :-). No a jak jsem psala víš,že ten rozhodčí to nemohl přečíst, co u mě je, jak říkal-testy splnila, praktické- prej se porota shodla že vynikající, nakonec jsem byla jediná koho tak pochválili,ale upřímně, ač mě to potěšilo do teď nechápu za co to bylo a podle mě to nebylo právem ...ale musím pochválit to moje zlato,děsně mě na tom pakrur podržel, on sice neštycuje nic (to mi v živootě neuděl) ale já mu neumím nadiktovat odskok tam kde má být a tak si skáče jak chce,klidně o 2 cvalové dřív a na zzvj si brouček chodil úplně sám až ke skoku-prostě paráda
No tak i já se vám musím pochlubit.
Je to asi 6 let, co jsem dělala ZZVJ, bylo mi tenkrát 12. Jezdila jsem se svým kamarádem, kterej šel pak se mnou i na zkoušky...Věřila jsem si hodně a prostě vždycky jsem byla na tom koni lepší, jak ten kamarád Martin. Já koněma žila a žiju, on ne a to byl ten rozdíl mezi náma. Přijeli sme na zkoušky a oba dva koníci byli prvně mezi cizíma koňma-první chyba, předvádění jsme tak nějak zvládli, ale měli jsme strašně pošlapaný nohy. Pak už jsme šli na opracko..můj koník je děsnej závislák na tom, co tam byl s náma a jel ho Martin(jsou to praví bráchové). Šla jsem na drezuru jako první(šla jsem před Martinem). Tak jsem začala, představila se, pozdravila a vyjela..všechno bylo docela v pohodě, dokud dole na opracku nezařehtal Dino-martinův koník-a Diego se nezačal vztekat a stavět na zadí..nakonec mi jednou nohou šlápl mimo obdélník a to byl kámen úrazu. Dojela jsem statečně úlohu a smutně odjela z obdélníku. Když jsem ale přijela na parkur, byli jsme prostě králové. Testy jsme psali hned ráno, tak pak už se čekalo jen na vyhlášení. Hrozně mi na tom záleželo, ale...já jsem neuspěla kvůli neposlušnosti na drezuře a Martin? Samozřejmě prošel. Nedovedete si představit, jak jsem bulela a byla naštvaná, že Martin to udělal a JA ne..:( Nakonec se nám ale doneslo, že na parkuru jsme byli bezkonkurenčně nejlepší...musela jsem tedy jet ještě dělat praktickou zkoušku, ale to jsem už odmítla, aby s náma jel Dino, když nemusel..nakonec jsme to zvládli, ale bohužel až na podruhý...Bylo mi fakt hrozně, ale byla tam velká chyba toho, že na opracku jsme byli celou dobu s Dinem vedle sebe a nezkoušeli jsme se od sebe vzdálit, měl to ale vědět trenér a tenkrát ještě majitel obou valachů.
Dneska na to vzpomínám pořád jako na potupnou situaci, že já jsem musela jet na tkoušky znovu a Martin ne.
jenysimons
napsal(a):
No tak i já se vám musím pochlubit.
Je to asi 6 let, co jsem dělala ZZVJ, bylo mi tenkrát 12. Jezdila jsem se svým kamarádem, kterej šel pak se mnou i na zkoušky...Věřila jsem si hodně a prostě vždycky jsem byla na tom koni lepší, jak ten kamarád Martin. Já koněma žila a žiju, on ne a to byl ten rozdíl mezi náma. Přijeli sme na zkoušky a oba dva koníci byli prvně mezi cizíma koňma-první chyba, předvádění jsme tak nějak zvládli, ale měli jsme strašně pošlapaný nohy. Pak už jsme šli na opracko..můj koník je děsnej závislák na tom, co tam byl s náma a jel ho Martin(jsou to praví bráchové). Šla jsem na drezuru jako první(šla jsem před Martinem). Tak jsem začala, představila se, pozdravila a vyjela..všechno bylo docela v pohodě, dokud dole na opracku nezařehtal Dino-martinův koník-a Diego se nezačal vztekat a stavět na zadí..nakonec mi jednou nohou šlápl mimo obdélník a to byl kámen úrazu. Dojela jsem statečně úlohu a smutně odjela z obdélníku. Když jsem ale přijela na parkur, byli jsme prostě králové. Testy jsme psali hned ráno, tak pak už se čekalo jen na vyhlášení. Hrozně mi na tom záleželo, ale...já jsem neuspěla kvůli neposlušnosti na drezuře a Martin? Samozřejmě prošel. Nedovedete si představit, jak jsem bulela a byla naštvaná, že Martin to udělal a JA ne..:( Nakonec se nám ale doneslo, že na parkuru jsme byli bezkonkurenčně nejlepší...musela jsem tedy jet ještě dělat praktickou zkoušku, ale to jsem už odmítla, aby s náma jel Dino, když nemusel..nakonec jsme to zvládli, ale bohužel až na podruhý...Bylo mi fakt hrozně, ale byla tam velká chyba toho, že na opracku jsme byli celou dobu s Dinem vedle sebe a nezkoušeli jsme se od sebe vzdálit, měl to ale vědět trenér a tenkrát ještě majitel obou valachů.
Dneska na to vzpomínám pořád jako na potupnou situaci, že já jsem musela jet na tkoušky znovu a Martin ne.
Hmmm, tak tohle znám z druhé strany. Už jsem o svým zážitku psala výš. Jela jsem tenkrát ZZVJ na valachovi, seděla jsem na něm potřetí v životě. Byl mě kamarádky, mně si kobyla týden před ZZVJ natáhla šlachu ve výběhu. Takže mi ho kamarádka nabídla, že stejně na něm licence jede a jestli teda nechci jet taky na něm. Já licence udělala, ona ne. A já už nemám kamarádku, nemohla to rozchodit 
janulka
napsal(a):
Hmmm, tak tohle znám z druhé strany. Už jsem o svým zážitku psala výš. Jela jsem tenkrát ZZVJ na valachovi, seděla jsem na něm potřetí v životě. Byl mě kamarádky, mně si kobyla týden před ZZVJ natáhla šlachu ve výběhu. Takže mi ho kamarádka nabídla, že stejně na něm licence jede a jestli teda nechci jet taky na něm. Já licence udělala, ona ne. A já už nemám kamarádku, nemohla to rozchodit
ježíš, až takhle?? no tak to já sem s ním pořád super kámoška, ale ani tenkrát mě nenapadlo na něj bejt naštvaná..prostě to byla vina toho, že ty koně byli prvně mezi cizíma anajednou Diego byl bez Dina a tobylo hrozně špatně..
jenysimons
napsal(a):
ježíš, až takhle?? no tak to já sem s ním pořád super kámoška, ale ani tenkrát mě nenapadlo na něj bejt naštvaná..prostě to byla vina toho, že ty koně byli prvně mezi cizíma anajednou Diego byl bez Dina a tobylo hrozně špatně..
Hmmm, on byl aspi problém, že i když to byl její kůň, tak v parkuru na něm jela první ona a on jí štycnul oxer ve dvojskou (nedivím se mu, byl to skok jak prase, na 110 cm) a ona neopravila celý dojskok, ale jen ten skok. Prostě zazmatkovala, ale poslali ji pryč s tím, že to jinak bylo docela pěkný, a že si to má zapamatovat. V drezuře jsem pak jela první já šlapal docel slušně (až na to, že já zapomněla na konci naklusat ), u ní byl už naprosto otrávenej a nacválal jí dvakrát na špatnou nohu. Na závěr jí pak komise řekla, že by jí ten parkur dali, ale že neumí nacválat koně na správnou nohu. Mě totiž nacválal dobře (nějakou náhodou - byl na to hroznej) a oni to viděli, takže jí řekli, že je to jí a ne tím koněm....
janulka
napsal(a):
Hmmm, on byl aspi problém, že i když to byl její kůň, tak v parkuru na něm jela první ona a on jí štycnul oxer ve dvojskou (nedivím se mu, byl to skok jak prase, na 110 cm) a ona neopravila celý dojskok, ale jen ten skok. Prostě zazmatkovala, ale poslali ji pryč s tím, že to jinak bylo docela pěkný, a že si to má zapamatovat. V drezuře jsem pak jela první já šlapal docel slušně (až na to, že já zapomněla na konci naklusat ), u ní byl už naprosto otrávenej a nacválal jí dvakrát na špatnou nohu. Na závěr jí pak komise řekla, že by jí ten parkur dali, ale že neumí nacválat koně na správnou nohu. Mě totiž nacválal dobře (nějakou náhodou - byl na to hroznej) a oni to viděli, takže jí řekli, že je to jí a ne tím koněm....
ježíš..tak to bych rozhodně nebyla naštvaná..začala bych hledat chybu u sebe...to je teda trubka...fakt, první co, tak bych zjištovala, co jsem teda udělala já špatně, když tobě chodil jak hodinky a jí špatně nacválal a to dvakrát..to je chyba v ní, jenže je asi moc závistiví a když si tím nechala utýct i kamarádku..no neim..
jenysimons
napsal(a):
ježíš..tak to bych rozhodně nebyla naštvaná..začala bych hledat chybu u sebe...to je teda trubka...fakt, první co, tak bych zjištovala, co jsem teda udělala já špatně, když tobě chodil jak hodinky a jí špatně nacválal a to dvakrát..to je chyba v ní, jenže je asi moc závistiví a když si tím nechala utýct i kamarádku..no neim..
Ja jsem taky jedna z tech pokusnych, kdy zzvj teprve zacinaly. Co ale taky zacinalo byl nas oddil. Do te doby existoval jen dostihovy a my, co mame vic nez 50kg i s klicema jsme se rozhodli, ze chceme taky zavodit. Jak uz to ale byva, nebyly penize, takze jsme zzvj jeli na dostihakovi /cca 2 tydny pred zkouskama bezel dostih/ a jeste k tomu v dostihovym sedle. Sice jsme si vybrali to nejvetsi jaky jsme meli, ale stejne, kdyz jsme nasedlali, porotu museli malem omyvat