Ahojky. Co je pro vás život s koňmi? Pro mě vše. Nikdy tenhle život nevyměním!!
Teďka jsem němocná a tak jezdím jenom jednou týdně a po koních se mi mooooc stýská. Nikdy bych neřekla, že by mi to tak vadilo, ale týden bez koní, je týden bez duše.
Koně neberu jako zvířata na kterých jezdíme a staráme se o ně. Jsou to kamarádi a kdo by vydržel dlouhou dobu bez nejlepších přátel? Myslím že málokdo. Sama moc kamarádek nemám a to co mám nemají čas a tak trávím čas s koňmi, věřím jim a nikdy mě nesklamou tak jak by to dokázal člověk. Asi před rokem se se mnou pohádala kamarádka se kterou se známe už od školky. Letos by jsme měli výročí našeho kamarádství 10let, ale asi neunesla, že mám doma koně a mockrát jsem ji zvala ať příjde. Přišla? pár krát. Byly jsme spolu na ponydostihu na Albertovci. Můj kamarád ji půjčil poníka. Dlouhou dobu se mnou jezdila po závodech a najednou se naštvala kvůli takové prkotině jako, že jsem ji zapomněla přinést do školy sešit, protože byla nemocná? Myslím že nejlepší kamarádky by se nepohádaly! K lidem od té doby nemám důvěru a bojím se navázat vztah. Je to fakt hrozné a jediní lidé, kterým věřím jsou moji rodiče a příbuzní. Koně jsou pro mě vším co mám a nehodlám s ježděním seknout jenom proto, že jsem dřevo a občas mi něco nejde!!
Koně jsou společníci, pracovní síla, ale nejvíc jsou to věrní kamarádi, ke kterým se lidé MUSÍ chovat s úctou, jinak jejich důvěru ztratí!
No to je asi vše co jsem chtěla říct. Klidně pište co si o tom myslíte a co jsou tyto nenahraditelné a nádherné zvířata pro vás.
jezabel
napsal(a):
Ahojky. Co je pro vás život s koňmi? Pro mě vše. Nikdy tenhle život nevyměním!!
Teďka jsem němocná a tak jezdím jenom jednou týdně a po koních se mi mooooc stýská. Nikdy bych neřekla, že by mi to tak vadilo, ale týden bez koní, je týden bez duše.
Koně neberu jako zvířata na kterých jezdíme a staráme se o ně. Jsou to kamarádi a kdo by vydržel dlouhou dobu bez nejlepších přátel? Myslím že málokdo. Sama moc kamarádek nemám a to co mám nemají čas a tak trávím čas s koňmi, věřím jim a nikdy mě nesklamou tak jak by to dokázal člověk. Asi před rokem se se mnou pohádala kamarádka se kterou se známe už od školky. Letos by jsme měli výročí našeho kamarádství 10let, ale asi neunesla, že mám doma koně a mockrát jsem ji zvala ať příjde. Přišla? pár krát. Byly jsme spolu na ponydostihu na Albertovci. Můj kamarád ji půjčil poníka. Dlouhou dobu se mnou jezdila po závodech a najednou se naštvala kvůli takové prkotině jako, že jsem ji zapomněla přinést do školy sešit, protože byla nemocná? Myslím že nejlepší kamarádky by se nepohádaly! K lidem od té doby nemám důvěru a bojím se navázat vztah. Je to fakt hrozné a jediní lidé, kterým věřím jsou moji rodiče a příbuzní. Koně jsou pro mě vším co mám a nehodlám s ježděním seknout jenom proto, že jsem dřevo a občas mi něco nejde!!
Koně jsou společníci, pracovní síla, ale nejvíc jsou to věrní kamarádi, ke kterým se lidé MUSÍ chovat s úctou, jinak jejich důvěru ztratí!
No to je asi vše co jsem chtěla říct. Klidně pište co si o tom myslíte a co jsou tyto nenahraditelné a nádherné zvířata pro vás.
Tak já nechápu lidi (např mé spolužáky) kteří koně se o koně nezajímají a nenudí se..prostě žijí normálním životem...Nehcápu to...Já beru život normální pouze když do něj patří koně...Bez koní si neumím předtavit co bych dělala...Nudila se ? Seděla doma u televize? Z nudy se chytila nějaké party ((No u nás na vesnici to nehrozí)) ?Fakt nevím...Nikdy jsem o tom nijak nepřemýšlela,co bych celé dny dělala....Tenhle týden jsem u koně nebyla 5 dní po sobě a mohla jsem se doma ukousat nudou,akroát jsem pořád byla nervozní kdy už za Majkým budu moct jet......5 dní je 5 dní..Ale co celí život bez koní jako jiní lidé?? NE. Koně jsou pro mě vším,a život bez koní by nebyl život...
ponyka
napsal(a):
Tak já nechápu lidi (např mé spolužáky) kteří koně se o koně nezajímají a nenudí se..prostě žijí normálním životem...Nehcápu to...Já beru život normální pouze když do něj patří koně...Bez koní si neumím předtavit co bych dělala...Nudila se ? Seděla doma u televize? Z nudy se chytila nějaké party ((No u nás na vesnici to nehrozí)) ?Fakt nevím...Nikdy jsem o tom nijak nepřemýšlela,co bych celé dny dělala....Tenhle týden jsem u koně nebyla 5 dní po sobě a mohla jsem se doma ukousat nudou,akroát jsem pořád byla nervozní kdy už za Majkým budu moct jet......5 dní je 5 dní..Ale co celí život bez koní jako jiní lidé?? NE. Koně jsou pro mě vším,a život bez koní by nebyl život...
Já mám plno nekoňských kamarádů, ale přednost mají většinou koníci a koňské kamarádky. Nebo spíš to vypadá takto: Nekoňo-kamarádi se domluví, že se někam jde. Tak jdu taky. Přijdu ve 4hodiny ráno a v 8 mám být nastoupená u koní. Nic příjemnýho, ale je to jednou za čas. 
Jinak bych si život bez koní neumím představit. Moji nekoňokamarádi už mě takovou berou a až na občasné pošťuchování kluků, že by si dali koňský salám, přecházím s úsměvem
Spolužáci mi odčas vezmou Jezdectví a diví se že někteří koníci stojí víc než jejich auto Když mi např babička nadává, že jsem tam furt, tak jí už s klidem odpovím, jestli se radši mám válet v hospodě. Ale mamka už mi to nevymlouvá.
Moje okolí mě prostě bere i s koníkem... A já se toho jen tak nevzdám...
mimís asi týden - už tenkrát mě k němu něco táhlo
jezabel
napsal(a):
Ahojky. Co je pro vás život s koňmi? Pro mě vše. Nikdy tenhle život nevyměním!!
Teďka jsem němocná a tak jezdím jenom jednou týdně a po koních se mi mooooc stýská. Nikdy bych neřekla, že by mi to tak vadilo, ale týden bez koní, je týden bez duše.
Koně neberu jako zvířata na kterých jezdíme a staráme se o ně. Jsou to kamarádi a kdo by vydržel dlouhou dobu bez nejlepších přátel? Myslím že málokdo. Sama moc kamarádek nemám a to co mám nemají čas a tak trávím čas s koňmi, věřím jim a nikdy mě nesklamou tak jak by to dokázal člověk. Asi před rokem se se mnou pohádala kamarádka se kterou se známe už od školky. Letos by jsme měli výročí našeho kamarádství 10let, ale asi neunesla, že mám doma koně a mockrát jsem ji zvala ať příjde. Přišla? pár krát. Byly jsme spolu na ponydostihu na Albertovci. Můj kamarád ji půjčil poníka. Dlouhou dobu se mnou jezdila po závodech a najednou se naštvala kvůli takové prkotině jako, že jsem ji zapomněla přinést do školy sešit, protože byla nemocná? Myslím že nejlepší kamarádky by se nepohádaly! K lidem od té doby nemám důvěru a bojím se navázat vztah. Je to fakt hrozné a jediní lidé, kterým věřím jsou moji rodiče a příbuzní. Koně jsou pro mě vším co mám a nehodlám s ježděním seknout jenom proto, že jsem dřevo a občas mi něco nejde!!
Koně jsou společníci, pracovní síla, ale nejvíc jsou to věrní kamarádi, ke kterým se lidé MUSÍ chovat s úctou, jinak jejich důvěru ztratí!
No to je asi vše co jsem chtěla říct. Klidně pište co si o tom myslíte a co jsou tyto nenahraditelné a nádherné zvířata pro vás.
Musím se přidat,akorát to mám asi trošku jiné než vy-ještě skoro před rokem a třičtvrtě jsem absolutně nevěděla co koníci jsou-jasně jako každé holce se mi líbily,ale nikdy jsem neměla možnost jezdit a tak jsem se věnovala už 7 let florbalu a pak se to najednou celé děsně rychle zvrtlo, měla jsem možnost jezdit a před rokem jsem dokoce (po ani ne roce) dostala svého koníka-vcelku obdivuju babičku,že mi ho vůbec koupila,já tehdy ani nevěděla skoro co vlastně kůň jí 
a od té doby co jsem ho měla se to začlo strašně moc měnit-úplně jsem se do něj zbláznila,násladovaly první VT (první umístění a pak další a další a o to větší chuť dokázat něco víc), před 3 měsícema jsme změnili i ustájení, teď jsme ve velké sportovní stáji,trénujem pod skvělýma trenérkama,jezdíme oficka a celkově jde snad poznat že makáme 
,ačkoliv to mám do stáje 2 vlakem,jsem tam 6 dní v týdnu,ačkoliv nejezdím,beru si broučka třeba jen ve volnosti ho haly a blbnem (bohužel 2 jedu tam,hoďku si s ním hraju a 2 hodiny zase zpět,takže celý den v háji) bohužel musím uznat že jsem tomu krom školy dala snad skoro vše-veškeré mimokoňské přátelství atd (protže není kdy 
) ale musím uznat že ačkoliv se mi děsně stýská po lidech z florbalu a po těch akcích, stojí mi to za to 
, navíc máme ve stáji skvělou bandu,takže ta mi to částečně nahrazuje...Akorát jsem zvědavá jestli já si někdy najdu přítele - na nekoňáka absolutně nemám čas a těžko říct jestli by zkousl ten můj fanatismus,jezdil se mnou přes víkendy po závodech a tak a koňáci?škoda mluvit 
....btw:na fotce si papá dort k 7 narozeninám :-)
nikanie
napsal(a):
Musím se přidat,akorát to mám asi trošku jiné než vy-ještě skoro před rokem a třičtvrtě jsem absolutně nevěděla co koníci jsou-jasně jako každé holce se mi líbily,ale nikdy jsem neměla možnost jezdit a tak jsem se věnovala už 7 let florbalu a pak se to najednou celé děsně rychle zvrtlo, měla jsem možnost jezdit a před rokem jsem dokoce (po ani ne roce) dostala svého koníka-vcelku obdivuju babičku,že mi ho vůbec koupila,já tehdy ani nevěděla skoro co vlastně kůň jí a od té doby co jsem ho měla se to začlo strašně moc měnit-úplně jsem se do něj zbláznila,násladovaly první VT (první umístění a pak další a další a o to větší chuť dokázat něco víc), před 3 měsícema jsme změnili i ustájení, teď jsme ve velké sportovní stáji,trénujem pod skvělýma trenérkama,jezdíme oficka a celkově jde snad poznat že makáme ,ačkoliv to mám do stáje 2 vlakem,jsem tam 6 dní v týdnu,ačkoliv nejezdím,beru si broučka třeba jen ve volnosti ho haly a blbnem (bohužel 2 jedu tam,hoďku si s ním hraju a 2 hodiny zase zpět,takže celý den v háji) bohužel musím uznat že jsem tomu krom školy dala snad skoro vše-veškeré mimokoňské přátelství atd (protže není kdy ) ale musím uznat že ačkoliv se mi děsně stýská po lidech z florbalu a po těch akcích, stojí mi to za to , navíc máme ve stáji skvělou bandu,takže ta mi to částečně nahrazuje...Akorát jsem zvědavá jestli já si někdy najdu přítele - na nekoňáka absolutně nemám čas a těžko říct jestli by zkousl ten můj fanatismus,jezdil se mnou přes víkendy po závodech a tak a koňáci?škoda mluvit ....btw:na fotce si papá dort k 7 narozeninám :-)
Ahoj.
Tak to je taky zajímavé... Já si vždycky myslela, že člověk, který nemá od narození koně v srdci a nchodí k nim hned od mala, už je nikdy nebude milovat, prostě se to nenaučí, ale je vidět že i to jde...
Já jsem od nepaměti zamilovaná do koní, udělám pro ně všechno. Pořád jsem chodila někam k výběhům sledovat je, občas s rodičema nebo s babičkou někam do atájí.. Ale jezdím asi od 12ti akrtivně a od té doby jsem konečně pořádně šťastná. Hlavně už jsem od mala věděla, že půjdu na zemědělku, prostě jsem musela, rodiče byli rádi, že mám v hlavě jasno, lepší než týden před odevzdáním přihlášky nevědět, kam vlastně jít . Ne, že bych v té škole musela být vervomocí pořád u koní, ale naštěstí mě bavily i krávy a prasata a už vím, že jednou budu mít nádhernej ranč se všema těmahle zvířatama. Zatím mám jenom malou stáj pro tři koně, koně 2 (na jaře ještě mrně, když to dobře půjde) a jsem spokojená. Budu ráda, když se tím budu v budoucnu i živit, naštěstí bydlíme na místě, kde to bude snadnější.
Závodní kariéru jsem zatím nezačala, nějaké VT a srandy mám za sebou. Ale už se těším, ja budu jednou vyhrávat reiningy, traily.... Protože, když člověk chce, tak to jde!!
Samozřejmě, že každý má jiné koníčky, ale koně podle mě život zaplní tak nějak víc, jiným směrem a člověk nemá na nic jiného čas (bohužel se to odráželo v mých studijních výsledcích ), ale nudit se na ulici by mě asi nebavilo. Je to zajímevé, ale jsem panelákové dítě, jako většina koňomilců .
Ale zažila jsem asi půlrok bez koní a člověk žasne, jak má najednou na všechno čas.. Občas každý nadává, že toho nechá a bude klid, čas atd.... Ale nejde to!
nikanie
napsal(a):
Musím se přidat,akorát to mám asi trošku jiné než vy-ještě skoro před rokem a třičtvrtě jsem absolutně nevěděla co koníci jsou-jasně jako každé holce se mi líbily,ale nikdy jsem neměla možnost jezdit a tak jsem se věnovala už 7 let florbalu a pak se to najednou celé děsně rychle zvrtlo, měla jsem možnost jezdit a před rokem jsem dokoce (po ani ne roce) dostala svého koníka-vcelku obdivuju babičku,že mi ho vůbec koupila,já tehdy ani nevěděla skoro co vlastně kůň jí a od té doby co jsem ho měla se to začlo strašně moc měnit-úplně jsem se do něj zbláznila,násladovaly první VT (první umístění a pak další a další a o to větší chuť dokázat něco víc), před 3 měsícema jsme změnili i ustájení, teď jsme ve velké sportovní stáji,trénujem pod skvělýma trenérkama,jezdíme oficka a celkově jde snad poznat že makáme ,ačkoliv to mám do stáje 2 vlakem,jsem tam 6 dní v týdnu,ačkoliv nejezdím,beru si broučka třeba jen ve volnosti ho haly a blbnem (bohužel 2 jedu tam,hoďku si s ním hraju a 2 hodiny zase zpět,takže celý den v háji) bohužel musím uznat že jsem tomu krom školy dala snad skoro vše-veškeré mimokoňské přátelství atd (protže není kdy ) ale musím uznat že ačkoliv se mi děsně stýská po lidech z florbalu a po těch akcích, stojí mi to za to , navíc máme ve stáji skvělou bandu,takže ta mi to částečně nahrazuje...Akorát jsem zvědavá jestli já si někdy najdu přítele - na nekoňáka absolutně nemám čas a těžko říct jestli by zkousl ten můj fanatismus,jezdil se mnou přes víkendy po závodech a tak a koňáci?škoda mluvit ....btw:na fotce si papá dort k 7 narozeninám :-)
Přidám se k vám z opačného soudku. Koně nemám (sice si ho v březnu přivezu) ale zatím doma není, a nikdy nebyl. V létě mi bude 20a představte si - doteď jsem byla bez koně. Oni nejsou všude rodiče tak chápaví, nebo babičky tak hodné, že by Vám koupili koně... - načež třeba ani nevíte, co jedí! Někteří lidé si hold musejí počkat až na ně přijde ta pravá řada. A co dělají do té doby? Řikám to všem - sní - plní si duši jiným způsobem, koupila sem si psa - taky mi srdíčko zaplnil. Mám super přítele už 5 rokem - taky mi srdíčko zaplnil - díky těmto dvou mým blízkým osobám jsem neskončila špatně. Jde o to, jak dlouho umí člověk vytrvat ve snažení, v tom že jde za svým snem, za svým cílem a do té doby se snaží dělat všechno proto - aby se nenudil a koně si zasloužil a někde na něj vzal, že ano. Od mala si nerozumím s rodinou, bohužel příroda si vyhrála a já jsem psychicky trochu jiná než moji rodiče. Oni by strčili dítě nejlépe někam na vysokou, viděli ho po boku nějakého milionáře, nejlépe aby žil někde v cizině, a mluvil tisíce jazyky, cestoval po světě atd. Jenže já chci kedět doma u koní, psů, dítěte a spokojeného manžela v našem obrovském krásném domě - nebo ranči.
Jako malé mi naši dovolovali chodit ke koním..tak to bylo jediné - ovšem podepsali si ortel a já kdykoliv mi bylo špatně, utíkala jsem ke koním - nebo škemrala o psa.
takže konečně díky příteli si splním na jaře sen :-)
sabina
napsal(a):
Přidám se k vám z opačného soudku. Koně nemám (sice si ho v březnu přivezu) ale zatím doma není, a nikdy nebyl. V létě mi bude 20a představte si - doteď jsem byla bez koně. Oni nejsou všude rodiče tak chápaví, nebo babičky tak hodné, že by Vám koupili koně... - načež třeba ani nevíte, co jedí! Někteří lidé si hold musejí počkat až na ně přijde ta pravá řada. A co dělají do té doby? Řikám to všem - sní - plní si duši jiným způsobem, koupila sem si psa - taky mi srdíčko zaplnil. Mám super přítele už 5 rokem - taky mi srdíčko zaplnil - díky těmto dvou mým blízkým osobám jsem neskončila špatně. Jde o to, jak dlouho umí člověk vytrvat ve snažení, v tom že jde za svým snem, za svým cílem a do té doby se snaží dělat všechno proto - aby se nenudil a koně si zasloužil a někde na něj vzal, že ano. Od mala si nerozumím s rodinou, bohužel příroda si vyhrála a já jsem psychicky trochu jiná než moji rodiče. Oni by strčili dítě nejlépe někam na vysokou, viděli ho po boku nějakého milionáře, nejlépe aby žil někde v cizině, a mluvil tisíce jazyky, cestoval po světě atd. Jenže já chci kedět doma u koní, psů, dítěte a spokojeného manžela v našem obrovském krásném domě - nebo ranči.
Jako malé mi naši dovolovali chodit ke koním..tak to bylo jediné - ovšem podepsali si ortel a já kdykoliv mi bylo špatně, utíkala jsem ke koním - nebo škemrala o psa.
takže konečně díky příteli si splním na jaře sen :-)
Je pravda, že člověk dokud nemá závazek v podobě koně, má opravdu hafo času...
Koně mi v životě zabírají většinu volného času a nevadí mi to, člověk se s tímto krásným závazkem naučí žíííít!!!! Samozřejmě jsem ráda, když si můžu jeden den v týdnu dát úplné volno od koní, a věnovat se něčemu jinému, ale to bývá málo kdy...
Koně jsem milovala od malička a vždy jsem si přála mít vlastního ač jsem byla nezkušená mladá holka..Vše potřebné mě naučili na jízdárně, kde jsem několik let jezdila a až v prváku jsem si koupila svého prvního koně: mamku mého Jerryka, pak přišel Jerry pak Rocky a teď Grace...Splnil se mi sen o kterém jsem od mala snila!!
Moji koně jsou u mě na prvním místě a snažim se jim dát maximum a život bez nich???To prostě už nejde.....
rocky
napsal(a):
Je pravda, že člověk dokud nemá závazek v podobě koně, má opravdu hafo času...
Koně mi v životě zabírají většinu volného času a nevadí mi to, člověk se s tímto krásným závazkem naučí žíííít!!!! Samozřejmě jsem ráda, když si můžu jeden den v týdnu dát úplné volno od koní, a věnovat se něčemu jinému, ale to bývá málo kdy...
Koně jsem milovala od malička a vždy jsem si přála mít vlastního ač jsem byla nezkušená mladá holka..Vše potřebné mě naučili na jízdárně, kde jsem několik let jezdila a až v prváku jsem si koupila svého prvního koně: mamku mého Jerryka, pak přišel Jerry pak Rocky a teď Grace...Splnil se mi sen o kterém jsem od mala snila!!
Moji koně jsou u mě na prvním místě a snažim se jim dát maximum a život bez nich???To prostě už nejde.....
Tak co bych napsala ja.Zboznuji kone uz od malicka ale bohuze sem nemela tolikmoznosti jak se k nim priblizit a tak sem se snazila najit jakoukoli moznost abych se mohla aspon divat. Pak jsem mela jednu spatnou zkusenost a zacala sem mit z koni strach coz bylo pro me dost nepochopitelne.Pak se to ve me zase zvrtlo a ja si poridila vlastniho konika.Nebylo to ale ta spravna volba a ac nerada musela jsem dat kobcu pryc navzdy ale zustane v mem srdci jako ta prvni.A protoze jsem bez koni byt nechtela dovezla sem si domu malou 4 letou ponicku.Neni to ten mazel jakeho sem si prala nebere me jeste porad vazne.Ale vztah mezi nami se zlepsuje a ja sem rada za kazdy krucek i kdyz treba jen malinky.I kdyz je to ponik ktere casto lidi osdsuzuji tak pro me je to kamaradka.Ani moje rodina to nechape a porad ma kolem toho pripominkiy nemuze se smirit s tim ze sem si vybrala takovy zivot.Ale pokud me maji radi a chteji abychom spolu vychazeli tak me musi takovou brat.Musi vedet ze kone mi budou zabirat velkou cast meho zivota a srdce.Pratele mezi lidmi nemam vetsinu jsem ztratila prave kvuli konim jsem pro ne divna nejaka sedlacka od koni.Ale na ne ja kaslu.Po velmi dlouhe dobe se mi podarilo najit pratele i mezi konaky.I kydz sme ve spojeni jen pres net (i kdyz sme se uz i videli)tak mi pomahaji a nasli mi najit novou cestu kterou pujdu i s Irenou.Moje velk díky patří Barči a Jáji to sou moje dve zlatka
sccary
napsal(a):
Tak co bych napsala ja.Zboznuji kone uz od malicka ale bohuze sem nemela tolikmoznosti jak se k nim priblizit a tak sem se snazila najit jakoukoli moznost abych se mohla aspon divat. Pak jsem mela jednu spatnou zkusenost a zacala sem mit z koni strach coz bylo pro me dost nepochopitelne.Pak se to ve me zase zvrtlo a ja si poridila vlastniho konika.Nebylo to ale ta spravna volba a ac nerada musela jsem dat kobcu pryc navzdy ale zustane v mem srdci jako ta prvni.A protoze jsem bez koni byt nechtela dovezla sem si domu malou 4 letou ponicku.Neni to ten mazel jakeho sem si prala nebere me jeste porad vazne.Ale vztah mezi nami se zlepsuje a ja sem rada za kazdy krucek i kdyz treba jen malinky.I kdyz je to ponik ktere casto lidi osdsuzuji tak pro me je to kamaradka.Ani moje rodina to nechape a porad ma kolem toho pripominkiy nemuze se smirit s tim ze sem si vybrala takovy zivot.Ale pokud me maji radi a chteji abychom spolu vychazeli tak me musi takovou brat.Musi vedet ze kone mi budou zabirat velkou cast meho zivota a srdce.Pratele mezi lidmi nemam vetsinu jsem ztratila prave kvuli konim jsem pro ne divna nejaka sedlacka od koni.Ale na ne ja kaslu.Po velmi dlouhe dobe se mi podarilo najit pratele i mezi konaky.I kydz sme ve spojeni jen pres net (i kdyz sme se uz i videli)tak mi pomahaji a nasli mi najit novou cestu kterou pujdu i s Irenou.Moje velk díky patří Barči a Jáji to sou moje dve zlatka
A já... No měla jsem koníky ráda už když jsem byla malá, ale vždycky byli tak velcí že jsem si netroufla. Nakonec (bylo mi tak 9) jsem se odhodlala a jela na tábor do Koryčan, kde jsem potom byla ještě 3x - pokaždé o něco pokročilejší. Ale to mi porád nestačilo a tak když se naproti našeho domu nastěhoval pán s poníkem hned jsem se o něho začala starat. V té době jsem věděla jen to že kůn žere seno, líže sůl, pije vodu a na podíbdku jde vpřed, ale protože koník byl hodně problémový - chlapi (kroměf majitele) nesnesl, kousal, kopal. Tak jsem začla hledat na netu a rozšířila jsem své znalosti. Když mi Bohouš odjel, měla jsem štěstí protože 5minut cesty od nás se nastěhovala paní se 3koníkama a ponym. A tam jsem dodnes, naučila jsem se tam nejvíc věcí a myslím že toho už vím o koních celkem dost, ale samozřejmě se mám stále co učit. Taky jsem se začala věnovat NH, takže nejen jezdím ale hraji si i ze země. A bez koní si svůj život nedokážu představit. Ikdyž jak jsem zjistila, přátele taky ztrácím, pže na ně není čas takže vyjímečně se s holkama sejdu mimo školu, ale prozatím mi koně stačí, protože jim můžu věřit a oni mne nezradí. H.
honey
napsal(a):
A já... No měla jsem koníky ráda už když jsem byla malá, ale vždycky byli tak velcí že jsem si netroufla. Nakonec (bylo mi tak 9) jsem se odhodlala a jela na tábor do Koryčan, kde jsem potom byla ještě 3x - pokaždé o něco pokročilejší. Ale to mi porád nestačilo a tak když se naproti našeho domu nastěhoval pán s poníkem hned jsem se o něho začala starat. V té době jsem věděla jen to že kůn žere seno, líže sůl, pije vodu a na podíbdku jde vpřed, ale protože koník byl hodně problémový - chlapi (kroměf majitele) nesnesl, kousal, kopal. Tak jsem začla hledat na netu a rozšířila jsem své znalosti. Když mi Bohouš odjel, měla jsem štěstí protože 5minut cesty od nás se nastěhovala paní se 3koníkama a ponym. A tam jsem dodnes, naučila jsem se tam nejvíc věcí a myslím že toho už vím o koních celkem dost, ale samozřejmě se mám stále co učit. Taky jsem se začala věnovat NH, takže nejen jezdím ale hraji si i ze země. A bez koní si svůj život nedokážu představit. Ikdyž jak jsem zjistila, přátele taky ztrácím, pže na ně není čas takže vyjímečně se s holkama sejdu mimo školu, ale prozatím mi koně stačí, protože jim můžu věřit a oni mne nezradí. H.
Neříkám, že má každý chápevé rodiče nebo příbuzné... Já jsem taky v 18ti přišla domů s tím, že mám koně. Vždycky mě rodiče podporovali, tak i teď měli radost a já lítala po brigádách (samozřejmě že mi trochu přispěli)... Ve 22 letech už mám dalšího koně.
Jinak samozřejmě jsem jako dítě vlezla do každého výběhu, krmila koně, jezdila u babičky na krávách, zapřahala telátka do kočárku pro panenky a tak.. Holt jsem se bavila jinak, když jsem neměla možnost být a jezdit n koních. A do oddílu brali až od 12ti let.
sabina
napsal(a):
Přidám se k vám z opačného soudku. Koně nemám (sice si ho v březnu přivezu) ale zatím doma není, a nikdy nebyl. V létě mi bude 20a představte si - doteď jsem byla bez koně. Oni nejsou všude rodiče tak chápaví, nebo babičky tak hodné, že by Vám koupili koně... - načež třeba ani nevíte, co jedí! Někteří lidé si hold musejí počkat až na ně přijde ta pravá řada. A co dělají do té doby? Řikám to všem - sní - plní si duši jiným způsobem, koupila sem si psa - taky mi srdíčko zaplnil. Mám super přítele už 5 rokem - taky mi srdíčko zaplnil - díky těmto dvou mým blízkým osobám jsem neskončila špatně. Jde o to, jak dlouho umí člověk vytrvat ve snažení, v tom že jde za svým snem, za svým cílem a do té doby se snaží dělat všechno proto - aby se nenudil a koně si zasloužil a někde na něj vzal, že ano. Od mala si nerozumím s rodinou, bohužel příroda si vyhrála a já jsem psychicky trochu jiná než moji rodiče. Oni by strčili dítě nejlépe někam na vysokou, viděli ho po boku nějakého milionáře, nejlépe aby žil někde v cizině, a mluvil tisíce jazyky, cestoval po světě atd. Jenže já chci kedět doma u koní, psů, dítěte a spokojeného manžela v našem obrovském krásném domě - nebo ranči.
Jako malé mi naši dovolovali chodit ke koním..tak to bylo jediné - ovšem podepsali si ortel a já kdykoliv mi bylo špatně, utíkala jsem ke koním - nebo škemrala o psa.
takže konečně díky příteli si splním na jaře sen :-)
To že jsem nevěděla co jí, bylo přirovnání , samo že to jsem věděla, začínala jsem totiž tím,že jsem chodila kydat (a že to byla makačka) 4x týdně do stáje a pak jsem mohla 1x týdně jezdit, ale určitě jsem tehdy nevěděla,že pokuď chci třeba drezurníko koně,měl by přešlapovat stopu, vyklenout hřbet a tlačit čumák dolů,zadek dát víc pod sebe a že toho všeho dosáhnou aktivní holení od zadu atd, nebo že bych si na parkur měla počítat skoky do odskoku atd, kdybys to po mě tehdy chtěla,nevím o čem mluvíš ,ale základy jsem samo měla
ladys
napsal(a):
Neříkám, že má každý chápevé rodiče nebo příbuzné... Já jsem taky v 18ti přišla domů s tím, že mám koně. Vždycky mě rodiče podporovali, tak i teď měli radost a já lítala po brigádách (samozřejmě že mi trochu přispěli)... Ve 22 letech už mám dalšího koně.
Jinak samozřejmě jsem jako dítě vlezla do každého výběhu, krmila koně, jezdila u babičky na krávách, zapřahala telátka do kočárku pro panenky a tak.. Holt jsem se bavila jinak, když jsem neměla možnost být a jezdit n koních. A do oddílu brali až od 12ti let.
Tak já se tedy taky přidám. Asi jako většina lidí tady jsem už od mala strašila u každého výběhu s konmi. Na chalupě kde koně byli jsem byla furt, naši mě občas zaplatili vyjíždku a já trávila hodiny ve výběhu pozorováním koní. Začla jsem s kamarádkama na poníkách a ve 12 letech jsem přešla do jezdeckého oddílu a pak k soukromníkovi. Do téhle doby jsem u koní trávila skoro věškerý čas. Vlastního koně jsem si přála strašně moc. Až před 5 lety mě tatka oznámil že mě koně koupí, začlo projíždění inzerátů ale já nakonec našla ježdění na soukromém koni. S koníkem jsem si mohla dělat co jsem zachtěla tudíž jsem ho brala jako svého. No a nedávno jsem se dozvěděla že koně prodávají a já si splnila svůj dětský sen a koně si koupila. Rodiče mě řekli že je to mojě věc a moje rozhodnití do ničeho mě nekacali.
Je mi 20 let, koně už neberu zas tak vážně jako malá holka, mám i jiné zájmy a u koně nejsem každý den ale přesto si život bez nich nedovedu představit. Nevadí mě celé dny sedět v práci s tím že vydělávám na koně a né na sebe, jsem to schopná obětovat a doufám že vždy budu.
nikanie
napsal(a):
To že jsem nevěděla co jí, bylo přirovnání , samo že to jsem věděla, začínala jsem totiž tím,že jsem chodila kydat (a že to byla makačka) 4x týdně do stáje a pak jsem mohla 1x týdně jezdit, ale určitě jsem tehdy nevěděla,že pokuď chci třeba drezurníko koně,měl by přešlapovat stopu, vyklenout hřbet a tlačit čumák dolů,zadek dát víc pod sebe a že toho všeho dosáhnou aktivní holení od zadu atd, nebo že bych si na parkur měla počítat skoky do odskoku atd, kdybys to po mě tehdy chtěla,nevím o čem mluvíš ,ale základy jsem samo měla
Koně jsem milovala odmala. Bohužel, nemohla jsem za nima chodit. Hlavně mamka byla jiného názoru, bála se o mě, jako většina rodičů dětí, které propadly tomuto krásnému koníčku.
Tak jsem tajně o koních snila. Nakonec jsem si ušetřila na týdenní kurz, kde jsem se mohla naučit trochu základy a zkusit si, co vše péče o koně obnáší.
Na střední školu jsem šla kvůli koním, kde však stáj v prvním ročníku převzal soukromník a my už tam jezdit nemohli.
Nakonec jsem si našla přítele, jehož tatínek jako dárek k narozeninám dostal od příbuzných hříbě. Vzal ho jen kvůli nám. Měl na výběr ještě býčky. O koníka jsme se moc dobře starali, bohužel, přišli jsme o něj. Bylo to cizí vinou, nechci to rozebírat.
K tomuto koníkovi jsme si mezitím pořídili dostihového vysloužilce, kterého máme už 10.rokem a ještě se velmi rád proběhne, ač brzy oslaví 20.tiny. K němu přibyl další koník a nakonec pro děti poník. Koníky jsme měli u příbuzných, byly tam dobré podmínky, ale nakonec jsme si postavili stáj u domu a koníky tam po 8 letech přestěhovali. Koníci nám zabírají veškerý volný čas, ale nelitujeme toho, i když někdy to je velmi náročné. Máme dvě děti a je třeba vše spravedlivě rozdělit. Je fakt, že kdybych koníky prodala, začnu se asi pěkně nudit, prostě už si to bez nich nedovedu představit. Jak je dáme na pár dní na prázdniny k příbuzným /někam na pár dní jedeme/, cítím jisté ulehčení, ale zanedlouho už se mi po nich pěkně stýská a je fajn, když přijdeme k ohradě, jak nás poznají a řehtajíTo je velká odměna za vše. Kamarády máme mezi koňáky dost. Lidičky v okolí mě tak berou, občas se na koně přijdou podívat, nebo pošlou chlebík, či děti se povozit. Pár známých si koníky chtělo pořídit, ale vidím, jak mají raději pohodlí, proto jim to raději rozmlouvám. Koníci jsou velký závazek , proto je dobré, aby si každý uvědomil, než si koně pořídí, jestli má na něj času a dostatek financí, kdyby mu náhodou onemocněl atd.
Tak atˇvám koněm jdou!
marketka
napsal(a):
Koně jsem milovala odmala. Bohužel, nemohla jsem za nima chodit. Hlavně mamka byla jiného názoru, bála se o mě, jako většina rodičů dětí, které propadly tomuto krásnému koníčku.
Tak jsem tajně o koních snila. Nakonec jsem si ušetřila na týdenní kurz, kde jsem se mohla naučit trochu základy a zkusit si, co vše péče o koně obnáší.
Na střední školu jsem šla kvůli koním, kde však stáj v prvním ročníku převzal soukromník a my už tam jezdit nemohli.
Nakonec jsem si našla přítele, jehož tatínek jako dárek k narozeninám dostal od příbuzných hříbě. Vzal ho jen kvůli nám. Měl na výběr ještě býčky. O koníka jsme se moc dobře starali, bohužel, přišli jsme o něj. Bylo to cizí vinou, nechci to rozebírat.
K tomuto koníkovi jsme si mezitím pořídili dostihového vysloužilce, kterého máme už 10.rokem a ještě se velmi rád proběhne, ač brzy oslaví 20.tiny. K němu přibyl další koník a nakonec pro děti poník. Koníky jsme měli u příbuzných, byly tam dobré podmínky, ale nakonec jsme si postavili stáj u domu a koníky tam po 8 letech přestěhovali. Koníci nám zabírají veškerý volný čas, ale nelitujeme toho, i když někdy to je velmi náročné. Máme dvě děti a je třeba vše spravedlivě rozdělit. Je fakt, že kdybych koníky prodala, začnu se asi pěkně nudit, prostě už si to bez nich nedovedu představit. Jak je dáme na pár dní na prázdniny k příbuzným /někam na pár dní jedeme/, cítím jisté ulehčení, ale zanedlouho už se mi po nich pěkně stýská a je fajn, když přijdeme k ohradě, jak nás poznají a řehtajíTo je velká odměna za vše. Kamarády máme mezi koňáky dost. Lidičky v okolí mě tak berou, občas se na koně přijdou podívat, nebo pošlou chlebík, či děti se povozit. Pár známých si koníky chtělo pořídit, ale vidím, jak mají raději pohodlí, proto jim to raději rozmlouvám. Koníci jsou velký závazek , proto je dobré, aby si každý uvědomil, než si koně pořídí, jestli má na něj času a dostatek financí, kdyby mu náhodou onemocněl atd.
Tak atˇvám koněm jdou!
K nám taky chodí všichni známí, kouknout se, svézt se, přinesou něco na zub... Ale já jsem fakt fanatik a pořád kecám o koních, naštěstí na to mám stejně bláznivou kamarádku. Ale vadí mi, že nikdo nepochopí, že se třeb abojím jet na dovolenou kvůli strachu, co nude s koňmi a tak. Berou to jako psa, že ho šoupnu na týden ke známým a je vyřízno... To mě mrzí, díky koním dovolenou nepotřebuju.. Ale je fakt, ten oddych, když člověk někam na týden jede, nemusí vstávat za tmy a je tak nějak v klidu .
ladys
napsal(a):
K nám taky chodí všichni známí, kouknout se, svézt se, přinesou něco na zub... Ale já jsem fakt fanatik a pořád kecám o koních, naštěstí na to mám stejně bláznivou kamarádku. Ale vadí mi, že nikdo nepochopí, že se třeb abojím jet na dovolenou kvůli strachu, co nude s koňmi a tak. Berou to jako psa, že ho šoupnu na týden ke známým a je vyřízno... To mě mrzí, díky koním dovolenou nepotřebuju.. Ale je fakt, ten oddych, když člověk někam na týden jede, nemusí vstávat za tmy a je tak nějak v klidu .
já jsem u koní 8let svoje koně mám 4roky.chodím si do ohrady odpočinout a ulevyt nervům když jsen naštvaná.nedokážu si život bez koní předctavyt.jo někdy mě naštvou když utečou t bych je nejraději prodala,ale pak se uklidnim a řeknu si co bych pak asi dělala bez nich.netří lidé to nechápou co na těch koních tak vidim,ale jen jim řeknu kdo nepoznal konsku vůni,jizdu při západu slunce,hlazeni po jejich srsti,konský dech na svojí tváří,krásné zařechtání na pozdrav když jdu k ohrdě a dalších spousty krásných věcí neví co pro mě kůn znamená,mám je raději než svůj život raději já než muj kůn.je to sice trapný,ale já svoje koně miluji nadevše.nedám na ně dopustit a bránim sije stůj co stůj.mám i jiné zájmy než koně třeba auta,internet,ale stejnak nevíce mi zabírají ty koně starosti okolo nich miluji vim že to dělám jak proně aby se měly dobře tak i pro svůj pocit,že jsem pro mohla za oplátku jejich citem kemě něco udělat.Bráním si svůj sen mít koně.
ladys
napsal(a):
K nám taky chodí všichni známí, kouknout se, svézt se, přinesou něco na zub... Ale já jsem fakt fanatik a pořád kecám o koních, naštěstí na to mám stejně bláznivou kamarádku. Ale vadí mi, že nikdo nepochopí, že se třeb abojím jet na dovolenou kvůli strachu, co nude s koňmi a tak. Berou to jako psa, že ho šoupnu na týden ke známým a je vyřízno... To mě mrzí, díky koním dovolenou nepotřebuju.. Ale je fakt, ten oddych, když člověk někam na týden jede, nemusí vstávat za tmy a je tak nějak v klidu .
Přesně tak Ládys
Plno rodičů bývá proti a spokojí se jen s jezd. oddílem ale s tím se nespokojíme my, mít vlastního koně je sen každého a tenhle sen jen tak nikomu nerozmluvíš!! Závidím těm šťastnejm kterým rodiče koupily koně- hehe, to já si na něj vždycky musela pujčit a splácet, viš jak, my chudí studenti...
Ty dovolený občas bodnou, úplně vypnout, ale já to vydržím tak max.tři dny a pak hrůzou trnu co ty moji uličníci zas vyváděj, ještě že jsou ty mobily
Hele a mimochodem teď tě musím pokárat, kde jsi safra byla v pátek??? Jsme se ségrou (klawdie) říkali že budeme mít mini sraz ifauny v Hořicích a ty jsi nějak nedorazila
, škoda škoda...
rocky
napsal(a):
Přesně tak Ládys
Plno rodičů bývá proti a spokojí se jen s jezd. oddílem ale s tím se nespokojíme my, mít vlastního koně je sen každého a tenhle sen jen tak nikomu nerozmluvíš!! Závidím těm šťastnejm kterým rodiče koupily koně- hehe, to já si na něj vždycky musela pujčit a splácet, viš jak, my chudí studenti...
Ty dovolený občas bodnou, úplně vypnout, ale já to vydržím tak max.tři dny a pak hrůzou trnu co ty moji uličníci zas vyváděj, ještě že jsou ty mobily
Hele a mimochodem teď tě musím pokárat, kde jsi safra byla v pátek??? Jsme se ségrou (klawdie) říkali že budeme mít mini sraz ifauny v Hořicích a ty jsi nějak nedorazila, škoda škoda...
Hele ani mi to nepiš... Já do poslední chvíle přemýšlela jak se tam sakryš dostanu, ale máme pořád na baráku lidi a to víš, musela jsem tady bejt tak do 7mi kvůli večeřím a v sobotu je střídačka a převlíknout celej barák.... chjo.. Prej to bylo super. Ale říkám, přítí rok dorazim, ať se děje co chce!!!
ladys
napsal(a):
Hele ani mi to nepiš... Já do poslední chvíle přemýšlela jak se tam sakryš dostanu, ale máme pořád na baráku lidi a to víš, musela jsem tady bejt tak do 7mi kvůli večeřím a v sobotu je střídačka a převlíknout celej barák.... chjo.. Prej to bylo super. Ale říkám, přítí rok dorazim, ať se děje co chce!!!
No jo , tak to chápu... Ze začátku to tam bylo teda celkem nic moc, hlavně málo lidí.. No a pak padlo pár pivek a už jsme se bavili Tak příští rok už se pokus dorazit!!!!
rocky
napsal(a):
No jo , tak to chápu... Ze začátku to tam bylo teda celkem nic moc, hlavně málo lidí.. No a pak padlo pár pivek a už jsme se bavili Tak příští rok už se pokus dorazit!!!!
Njn, přiště to dopadne... Tak aspoň, že jste si to hezky užili.
ladys
napsal(a):
Njn, přiště to dopadne... Tak aspoň, že jste si to hezky užili.
no já si pořídila koně v 19 ,předtím jsem chodila k chladasům a ty mi dali školu především v tom co mít koně doma obnáší a přeci já cvok do toho šla,jednoho jsem musela už utratit byli jsme spolu 16 let a druhého mám 8 let ,takže koníky už mám pomalu 20 let .Takže možná klobouk dolů že to člověk tak dlouho vydržel .Jsem do koní cvok od mala ,řikám tomu nemoc
jurasek
napsal(a):
no já si pořídila koně v 19 ,předtím jsem chodila k chladasům a ty mi dali školu především v tom co mít koně doma obnáší a přeci já cvok do toho šla,jednoho jsem musela už utratit byli jsme spolu 16 let a druhého mám 8 let ,takže koníky už mám pomalu 20 let .Takže možná klobouk dolů že to člověk tak dlouho vydržel .Jsem do koní cvok od mala ,řikám tomu nemoc
Já žila bez koní docela dlouho... Byl to hlavně sen mé sestry, já byla spíše na psy. Ale občas jsem na koni seděla, bylo to jen takové vodění a tak. Ale byla jsem šťastná. Můj život změnila jediná vyjížďka na ranči Loučka. Můj život dostal jiný smysl. Seznámila jsem se s kobylkou Šiškou, kterou mám nyní v adopci a jsem šťastná, že ji mám. Nevím, co bych bez ní dělala. Nechápu, jak jsem dříve mohla být bez koní, můj život byl tak prázdný...
gabrielle
napsal(a):
Já žila bez koní docela dlouho... Byl to hlavně sen mé sestry, já byla spíše na psy. Ale občas jsem na koni seděla, bylo to jen takové vodění a tak. Ale byla jsem šťastná. Můj život změnila jediná vyjížďka na ranči Loučka. Můj život dostal jiný smysl. Seznámila jsem se s kobylkou Šiškou, kterou mám nyní v adopci a jsem šťastná, že ji mám. Nevím, co bych bez ní dělala. Nechápu, jak jsem dříve mohla být bez koní, můj život byl tak prázdný...
Já zas nechápu co dělají lidé ve volném čase když nemají koně snila jsem o vlastním od mala jako každý, vždycky jsem z balkona o vánocích koukala jestli venku nečeká koník..ale co naplat, segra si komníka poníka pořidila sama a bylo to, ale pár let na to se mě jedna známa co mě pujčila koníka na svezení zeptala proč vlastně nemám svého, pár vteřin zamyšlení projetí inzerátu a bylo to....nebyl to ten vybranej, po cestěš k vyhlídnutýmu koníkovi z inzerce jsme nejprve jeli navštívit koníka kterého si vybrala kamarádka..no a ejhle láska na celý život se zrodila, je to můj přítel, partner, je jak moje dítě a je vše co mi v životě chybělo-už není prázdnota není čas na smutky a slzičky-a když se na nějaký smutek schyluje prchám za ním, on mě podrží...není to jen mít rád koně ale potkat toho praveho, stejně tak jako toho pravýho chlapa, ale tady je rozdíl že tenhle mě neopustí ...má mě rád a já jeho a tohle je krásné téma a možnost mu poděkovat před Vámi všemi...díky Sahibe
jezabel
napsal(a):
Ahojky. Co je pro vás život s koňmi? Pro mě vše. Nikdy tenhle život nevyměním!!
Teďka jsem němocná a tak jezdím jenom jednou týdně a po koních se mi mooooc stýská. Nikdy bych neřekla, že by mi to tak vadilo, ale týden bez koní, je týden bez duše.
Koně neberu jako zvířata na kterých jezdíme a staráme se o ně. Jsou to kamarádi a kdo by vydržel dlouhou dobu bez nejlepších přátel? Myslím že málokdo. Sama moc kamarádek nemám a to co mám nemají čas a tak trávím čas s koňmi, věřím jim a nikdy mě nesklamou tak jak by to dokázal člověk. Asi před rokem se se mnou pohádala kamarádka se kterou se známe už od školky. Letos by jsme měli výročí našeho kamarádství 10let, ale asi neunesla, že mám doma koně a mockrát jsem ji zvala ať příjde. Přišla? pár krát. Byly jsme spolu na ponydostihu na Albertovci. Můj kamarád ji půjčil poníka. Dlouhou dobu se mnou jezdila po závodech a najednou se naštvala kvůli takové prkotině jako, že jsem ji zapomněla přinést do školy sešit, protože byla nemocná? Myslím že nejlepší kamarádky by se nepohádaly! K lidem od té doby nemám důvěru a bojím se navázat vztah. Je to fakt hrozné a jediní lidé, kterým věřím jsou moji rodiče a příbuzní. Koně jsou pro mě vším co mám a nehodlám s ježděním seknout jenom proto, že jsem dřevo a občas mi něco nejde!!
Koně jsou společníci, pracovní síla, ale nejvíc jsou to věrní kamarádi, ke kterým se lidé MUSÍ chovat s úctou, jinak jejich důvěru ztratí!
No to je asi vše co jsem chtěla říct. Klidně pište co si o tom myslíte a co jsou tyto nenahraditelné a nádherné zvířata pro vás.
Svého miláčka mám už doma. Rodiče jsem taky pořád přemlouvala, že chci koně. Dovolili mi nakonec chodit ke koním /po dlouhém přemlouvání) a řekli, že pokud chci vlastního koně, mám si na něj vydělat. A tak jsem si koupilav 21 letech svou milovanou kobylku z oddílu. (foto)
Doma mám už jinou chlupatici, ale jak tvrdí manžel. Raději budu mít tvého koně doma, než aby jsi jezdila někam jinam. Za ty nervy mi to nestojí.
sccary
napsal(a):
Tak co bych napsala ja.Zboznuji kone uz od malicka ale bohuze sem nemela tolikmoznosti jak se k nim priblizit a tak sem se snazila najit jakoukoli moznost abych se mohla aspon divat. Pak jsem mela jednu spatnou zkusenost a zacala sem mit z koni strach coz bylo pro me dost nepochopitelne.Pak se to ve me zase zvrtlo a ja si poridila vlastniho konika.Nebylo to ale ta spravna volba a ac nerada musela jsem dat kobcu pryc navzdy ale zustane v mem srdci jako ta prvni.A protoze jsem bez koni byt nechtela dovezla sem si domu malou 4 letou ponicku.Neni to ten mazel jakeho sem si prala nebere me jeste porad vazne.Ale vztah mezi nami se zlepsuje a ja sem rada za kazdy krucek i kdyz treba jen malinky.I kdyz je to ponik ktere casto lidi osdsuzuji tak pro me je to kamaradka.Ani moje rodina to nechape a porad ma kolem toho pripominkiy nemuze se smirit s tim ze sem si vybrala takovy zivot.Ale pokud me maji radi a chteji abychom spolu vychazeli tak me musi takovou brat.Musi vedet ze kone mi budou zabirat velkou cast meho zivota a srdce.Pratele mezi lidmi nemam vetsinu jsem ztratila prave kvuli konim jsem pro ne divna nejaka sedlacka od koni.Ale na ne ja kaslu.Po velmi dlouhe dobe se mi podarilo najit pratele i mezi konaky.I kydz sme ve spojeni jen pres net (i kdyz sme se uz i videli)tak mi pomahaji a nasli mi najit novou cestu kterou pujdu i s Irenou.Moje velk díky patří Barči a Jáji to sou moje dve zlatka
ještě musím poděkovat svému příteli bez kterého bych koně neměla Milánku díky
famona
napsal(a):
Svého miláčka mám už doma. Rodiče jsem taky pořád přemlouvala, že chci koně. Dovolili mi nakonec chodit ke koním /po dlouhém přemlouvání) a řekli, že pokud chci vlastního koně, mám si na něj vydělat. A tak jsem si koupilav 21 letech svou milovanou kobylku z oddílu. (foto)
Doma mám už jinou chlupatici, ale jak tvrdí manžel. Raději budu mít tvého koně doma, než aby jsi jezdila někam jinam. Za ty nervy mi to nestojí.
Ahoj, já si svého koně - svůj sen - splnila ve 20. Až si našetříš, tak si kup - a já si koupila. Doma ho mít nemůžu, protože není místo, ale já věřím že by se našlo. Tak mám koníka ustájeného 20km z domu ale 5 od práce. Snažím se tam být každou chvilku ale někdy je to fuška. Přítel byl zásadně proti a myslím, že na Yoku žárlí. Jsme spolu už nějaký ten pátek a myslím, že za tu dobu už pochopil že taková jsem já, už jiná nebudu a Yoka je ten člen rodiny, kterého se nevzdám. Proto už s ní začíná do budoucna počítat . Pochopil, že kůň není věc ale zvíře, o které je potřeba se starat pořád, že je součást mojeho života jako rodina. Je to už starší dáma ale jako moje dítě. Má vlastní hlavu a proto s ní nikdy není nuda....
daya
napsal(a):
Ahoj, já si svého koně - svůj sen - splnila ve 20. Až si našetříš, tak si kup - a já si koupila. Doma ho mít nemůžu, protože není místo, ale já věřím že by se našlo. Tak mám koníka ustájeného 20km z domu ale 5 od práce. Snažím se tam být každou chvilku ale někdy je to fuška. Přítel byl zásadně proti a myslím, že na Yoku žárlí. Jsme spolu už nějaký ten pátek a myslím, že za tu dobu už pochopil že taková jsem já, už jiná nebudu a Yoka je ten člen rodiny, kterého se nevzdám. Proto už s ní začíná do budoucna počítat . Pochopil, že kůň není věc ale zvíře, o které je potřeba se starat pořád, že je součást mojeho života jako rodina. Je to už starší dáma ale jako moje dítě. Má vlastní hlavu a proto s ní nikdy není nuda....
Moje dvě lásky. Budem mít v dubnu hříbátko tak kdyby někdo chtěl
helu
napsal(a):
Moje dvě lásky. Budem mít v dubnu hříbátko tak kdyby někdo chtěl
helu ta příroda to je úžasný tam u vás to musí být krásný
jurasek
napsal(a):
helu ta příroda to je úžasný tam u vás to musí být krásný
Díky, je to na Jiváku u Loučeně. Ještě pesani
helu
napsal(a):
Díky, je to na Jiváku u Loučeně. Ještě pesani
a jedna ťehule
