Zakládám pokračování jelikož mě zajímají další názory, ale již se to neposouvá.
Osobně je mi jedno jak, kdo a kde má koně, ale nikdy bych si koně nepořizovala bez souhlasu rodičů. Mám už vlastní rodinu ale stále ještě ctím jisté zásady. Navíc když příjdu s pravdou a upřímností můžu se pak spolehnout že mi půjčí kdyby nestačily moje finanční rezervy. Já pro ně dělám co můžu, jsem k dispozici jako řidič když potřebujou (a to skoro denně, hlavně máma
). Každého koně který ke mě přišel jsem s nimi probírala. Jednou byli naštvaní jelikož jsem si na sebe ušila boudu a ustájila dva poníky jistým slečnám, no a jak to bývá přišel podzim a zima a já se v prvním těhotenství starala sama o 5 koní. Jsem takový blb že každému se snažím vyjít vstříc ale u toho jsem se už naštvala a s naléháním rodičům slečny odsud vykázala. Mít koně je krásné ale starat se to už je druhá stránka. Byli u mě zadarmo. a tak jsem jim nakonec naúčtovala každé 3tis.což vycházelo asi 300kč za měsíc se vším luxusem. No a jak to dopadlo? Poníci u mě ztvrdli ještě měsíc s tím že se oba musí prodat. Prodali se, navíc jednoho z nich si vybrala parádní paní a tak jsem ji k němu dala i několik svých věcí jako uzdečka, dečka a ohlávka a vyřídila očkování, odčervení a krev pro převoz na vlastní náklady. Takže po sečtení zbylo slečně z jejího koníka 600kč a pár otrhaných věcí které mi bylo hanba dát k poníkovi tak jsem dala svoje. Druhý se prodal taky.
Ikdyž i já jsem případ že jsem měla koně v 15ti, nyní neuznávám aby koně měly osoby mladší 18ti let, pokud mladší tak pod dozorem rodičů, protože už nejde jen o to postarat se ale taky o to zda koník neuteče, nezpůsobí nehodu nebo nepoškodí cizí majetek, jednání s děckem pardón neplnoletým je pak k čemu? Kolik vidím nabídek k ježdění od mladých slečen co si chtějí trošku vypomoct s financemi u koní, myslí to jistě dobře ale ta zodpovědnost je obrovská a pokud se něco stane, bude za to pykat jen a jen zákonný zástupce. Když si zpětně uvědomím že i při mé opatrnosti se mohlo cokoliv stát a odnesli by to za mě naši tak opravdu nevím, rozhodně bych neskákala radostí. Člověk se musí naučit mít zodpovědnost sám za sebe a až to zvládne pak může zodpovídat za jiného člověka či zvíře. Bohužel a už to omílám tady po xté vím o spousty případech co nejen koně mají opravdu špatné podmínky k životu, nemluvě o tom jak se s nimi zachází. tyhle případy jsou pro mě velmi poučné, vidím jak mé koně nikdy žít nebudou. Nemám sice super luxusní stáj s boxy 5x5m, mám menší a proto mám i menší koně. Zvlástě u valacha není vhodné velký boxový prostor jelikož občas má náladu a je nebezpečný a chytat ho v takovém prostoru by bylo pro některé "o hubu" , já s ním už problém nemám ale možnost většího boxu zatím taky ne. Každopádně ani jeden tady nestrádají.
Fandím nezletilým co mají již svého koně, ale hlavně myslete na rizika.Nejste jen vy a kůň, ale taky široké okolí. Na nemoderce se probíralo video slečny a hřebce. Snad se z toho někteří poučili. Naštětsí to nedopadlo zraněním osob nebo koní ale stačilo málo a mohla z toho být katastrofa.
thesis
napsal(a):
Zakládám pokračování jelikož mě zajímají další názory, ale již se to neposouvá.
Osobně je mi jedno jak, kdo a kde má koně, ale nikdy bych si koně nepořizovala bez souhlasu rodičů. Mám už vlastní rodinu ale stále ještě ctím jisté zásady. Navíc když příjdu s pravdou a upřímností můžu se pak spolehnout že mi půjčí kdyby nestačily moje finanční rezervy. Já pro ně dělám co můžu, jsem k dispozici jako řidič když potřebujou (a to skoro denně, hlavně máma). Každého koně který ke mě přišel jsem s nimi probírala. Jednou byli naštvaní jelikož jsem si na sebe ušila boudu a ustájila dva poníky jistým slečnám, no a jak to bývá přišel podzim a zima a já se v prvním těhotenství starala sama o 5 koní. Jsem takový blb že každému se snažím vyjít vstříc ale u toho jsem se už naštvala a s naléháním rodičům slečny odsud vykázala. Mít koně je krásné ale starat se to už je druhá stránka. Byli u mě zadarmo. a tak jsem jim nakonec naúčtovala každé 3tis.což vycházelo asi 300kč za měsíc se vším luxusem. No a jak to dopadlo? Poníci u mě ztvrdli ještě měsíc s tím že se oba musí prodat. Prodali se, navíc jednoho z nich si vybrala parádní paní a tak jsem ji k němu dala i několik svých věcí jako uzdečka, dečka a ohlávka a vyřídila očkování, odčervení a krev pro převoz na vlastní náklady. Takže po sečtení zbylo slečně z jejího koníka 600kč a pár otrhaných věcí které mi bylo hanba dát k poníkovi tak jsem dala svoje. Druhý se prodal taky.
Ikdyž i já jsem případ že jsem měla koně v 15ti, nyní neuznávám aby koně měly osoby mladší 18ti let, pokud mladší tak pod dozorem rodičů, protože už nejde jen o to postarat se ale taky o to zda koník neuteče, nezpůsobí nehodu nebo nepoškodí cizí majetek, jednání s děckem pardón neplnoletým je pak k čemu? Kolik vidím nabídek k ježdění od mladých slečen co si chtějí trošku vypomoct s financemi u koní, myslí to jistě dobře ale ta zodpovědnost je obrovská a pokud se něco stane, bude za to pykat jen a jen zákonný zástupce. Když si zpětně uvědomím že i při mé opatrnosti se mohlo cokoliv stát a odnesli by to za mě naši tak opravdu nevím, rozhodně bych neskákala radostí. Člověk se musí naučit mít zodpovědnost sám za sebe a až to zvládne pak může zodpovídat za jiného člověka či zvíře. Bohužel a už to omílám tady po xté vím o spousty případech co nejen koně mají opravdu špatné podmínky k životu, nemluvě o tom jak se s nimi zachází. tyhle případy jsou pro mě velmi poučné, vidím jak mé koně nikdy žít nebudou. Nemám sice super luxusní stáj s boxy 5x5m, mám menší a proto mám i menší koně. Zvlástě u valacha není vhodné velký boxový prostor jelikož občas má náladu a je nebezpečný a chytat ho v takovém prostoru by bylo pro některé "o hubu" , já s ním už problém nemám ale možnost většího boxu zatím taky ne. Každopádně ani jeden tady nestrádají.
Fandím nezletilým co mají již svého koně, ale hlavně myslete na rizika.Nejste jen vy a kůň, ale taky široké okolí. Na nemoderce se probíralo video slečny a hřebce. Snad se z toho někteří poučili. Naštětsí to nedopadlo zraněním osob nebo koní ale stačilo málo a mohla z toho být katastrofa.
Ahoj,
když se na to vše dívám ze svého pohledu, zrekapituluji minulost a v paměti se vrátím do doby, kdy mi bylo dejme tomu 15 let, musím konstatovat, že já osobně bych koníka vlastnit nemohla. Jednak kvůli financím, které by nestačily ani na samotnou koupi koně, dále kvůli nevelkému množství zkušeností a dalším důvodem byla i zodpovědnost. Neříkám však, že jsem byla nezodpovědná, to ne, ale nevím, jak bych se zachovala, kdyby se mému koni něco stalo, něco vážného. Přeci jen jsem byla v patnácti letech ještě dítětem.
Jsem soudná, znám se a proto si s klidem dokáži říci, že ani nyní, kdy mi již není náct, nýbrž zapadám do kategorie cet, bych si nemohla koupit koně, starat se náležitě o něj, věnovat mu svůj čas, lásku. Mým snem je být opět s koňmi, ale rozhoduji se s rozumem. Jakmile vím, že na koně nemám (nemyslím jen finance), nejdu do toho. Prostě si počkám a kdo ví, třeba časem bude možnost, kdy si i já splním sen. Leč již teď vím, že to ještě pár let potrvá - pokud vůbec dojde ke splnění mého snu. Nejdříve holt finance putují na studia, pak na bydlení a později se ukáže, co dál.
Když si někdo z nezletilých pořídí koně, souhlasila bych s tím, aby o všem věděli rodiče, vše bylo se souhlasem rodičů, kteří jsou oporou. Moji rodiče mi pomáhají. Já pomáhám jim, je to vzájemné. Oni vědí, že tu jsem pro ně a já jsem si vědoma toho, že oni jsou tady pro mě.
Nebudu odsuzovat někoho, komu je třeba 14 let a vlastní koně, pokud ví, co dělá, pokud koník nestrádá. Nechci někomu vnucovat své názory, vždyť každý máme své. Jediné, co jest mým cílem, je interpretace vlastních názorů, přispění k nějakému tématu, problému.
maldex
napsal(a):
Ahoj,
když se na to vše dívám ze svého pohledu, zrekapituluji minulost a v paměti se vrátím do doby, kdy mi bylo dejme tomu 15 let, musím konstatovat, že já osobně bych koníka vlastnit nemohla. Jednak kvůli financím, které by nestačily ani na samotnou koupi koně, dále kvůli nevelkému množství zkušeností a dalším důvodem byla i zodpovědnost. Neříkám však, že jsem byla nezodpovědná, to ne, ale nevím, jak bych se zachovala, kdyby se mému koni něco stalo, něco vážného. Přeci jen jsem byla v patnácti letech ještě dítětem.
Jsem soudná, znám se a proto si s klidem dokáži říci, že ani nyní, kdy mi již není náct, nýbrž zapadám do kategorie cet, bych si nemohla koupit koně, starat se náležitě o něj, věnovat mu svůj čas, lásku. Mým snem je být opět s koňmi, ale rozhoduji se s rozumem. Jakmile vím, že na koně nemám (nemyslím jen finance), nejdu do toho. Prostě si počkám a kdo ví, třeba časem bude možnost, kdy si i já splním sen. Leč již teď vím, že to ještě pár let potrvá - pokud vůbec dojde ke splnění mého snu. Nejdříve holt finance putují na studia, pak na bydlení a později se ukáže, co dál.
Když si někdo z nezletilých pořídí koně, souhlasila bych s tím, aby o všem věděli rodiče, vše bylo se souhlasem rodičů, kteří jsou oporou. Moji rodiče mi pomáhají. Já pomáhám jim, je to vzájemné. Oni vědí, že tu jsem pro ně a já jsem si vědoma toho, že oni jsou tady pro mě.
Nebudu odsuzovat někoho, komu je třeba 14 let a vlastní koně, pokud ví, co dělá, pokud koník nestrádá. Nechci někomu vnucovat své názory, vždyť každý máme své. Jediné, co jest mým cílem, je interpretace vlastních názorů, přispění k nějakému tématu, problému.
taky jsem nejak nepochopila jak 14 leta holka muze zatajit, ze si koupila kone, jo kdyby to kula treba s babickou, ktera vse podepise a tak, tak verim, ze rodice by to nemuseli vedet, a nebo si koupila kone spolecne s nekym starsim.
Pak bych se chtela zeptat jak je to s tou melasou, nikdy jsem melasou nekrmila, tak bych rada o ni neco vedela, na co je dobra, a v jakem mnozstvi se krmi, treba to tu i nekomu pomuze, a zjisti, ze krmi spatne
nevim no, at si kazdy poridi konika v kolika uzna za vhodne, ale treba i nactileti muzou vlastnit kone, a vse bude ok, treba prikladem jsou deti, kdy rodice sami jezdi, nebo jezdili, a tak sve ratolesti poridi ponika, nebo tak, a vlastne si splni sen i oni, znam hodne takovych pripadu, rodice pak svoji ratolest ve vsem podporuji, plati konika, ikdyz treba maji s ditetem nepsanou smlouvu, ze tomu tak bude jedine, kdyz bude mit dobre znamky ve skole, nechytne se nejake party, a bude ke konim dochazet, a mit treba sportovni karieru, nebo tak, proste neco za neco, myslim si, ze neni dobre takove nactilete ratolesti vest k tomu, on to nekdo zaplati, proste kdyz nemuzou financne, tak proste neco za neco. v tuhle chvili bych rekla, ze je to velice zodpovedny pristup od rodicu, na vse dohlizeji, a vedou dite k samostatnosti, a je jensi ryziko, ze se nekde chytne party a zacne fetovat, ikdyz i tohle se muze stat, ale pak ta ratolest opravdu konim neholdovala srdcem.
ale jinak pripad, kdy rodice o koupi kone nevedeli, a nevedel to nikdo, a nebo sve ratolesti poridili konika, platili ho, a nezajimali se jinak o nic, a ratolest to bere jako samozrejmost, a vlastne pred tim ke konim nechodila, a ted to ma jako povyrazeni, takze az ji tato hracka prestane bavit, tak konik proste bude stat zavreny v boxe, oni si reknou, no a co, to vydrzi, prece tam nepujdu, je osklivo zima.....no a treba mesic ke konikovi nejdou, to se mi zda hodne nefer vuci koni, ano rodice se financne postaraji, ale tot vse. jenze to se nestava jen u nactiletych, ale hodne casto to vidime i u dospelich, vydelavaji na konika, a uz na nej nemaji cas, a nebo si ho nechteji udelat, a radeji jdou zaparit nekam, takze toto neni jen vysada nactiletych, coz je bohuzel k politovani. ale nekdo ty penize vydelavat musi, je jejich argument, jenze v tom pripade si musi uvedomit jestli je lepsi kone vlastnit, nebo radeji si zaplatit jednou za tyden vyjizdku na oblibenym koni....a nebo kdyz musi mit potrebu toho kone vlastnit, tak maji zaridit, aby nekdo toho kone mel rad a jezdil a pecoval onej misto nej, a oni muzou prijit s klidnym svedomim o vikendu, a vedi, ze konik byl pres tyden opecovan. to je pak zodpovedny pristup, ikdyz okradaji sami sebe, ale ne toho kone.
prominte za dlouhy vylev, ale cetla jsem tu diskuzi od zacatku, rikala jsem si, ze se do toho nebudu michat, ale uz jsem nemohla, nedalo mi to
XXX.XXX.127.251
klarusa
napsal(a):
taky jsem nejak nepochopila jak 14 leta holka muze zatajit, ze si koupila kone, jo kdyby to kula treba s babickou, ktera vse podepise a tak, tak verim, ze rodice by to nemuseli vedet, a nebo si koupila kone spolecne s nekym starsim.
Pak bych se chtela zeptat jak je to s tou melasou, nikdy jsem melasou nekrmila, tak bych rada o ni neco vedela, na co je dobra, a v jakem mnozstvi se krmi, treba to tu i nekomu pomuze, a zjisti, ze krmi spatne
nevim no, at si kazdy poridi konika v kolika uzna za vhodne, ale treba i nactileti muzou vlastnit kone, a vse bude ok, treba prikladem jsou deti, kdy rodice sami jezdi, nebo jezdili, a tak sve ratolesti poridi ponika, nebo tak, a vlastne si splni sen i oni, znam hodne takovych pripadu, rodice pak svoji ratolest ve vsem podporuji, plati konika, ikdyz treba maji s ditetem nepsanou smlouvu, ze tomu tak bude jedine, kdyz bude mit dobre znamky ve skole, nechytne se nejake party, a bude ke konim dochazet, a mit treba sportovni karieru, nebo tak, proste neco za neco, myslim si, ze neni dobre takove nactilete ratolesti vest k tomu, on to nekdo zaplati, proste kdyz nemuzou financne, tak proste neco za neco. v tuhle chvili bych rekla, ze je to velice zodpovedny pristup od rodicu, na vse dohlizeji, a vedou dite k samostatnosti, a je jensi ryziko, ze se nekde chytne party a zacne fetovat, ikdyz i tohle se muze stat, ale pak ta ratolest opravdu konim neholdovala srdcem.
ale jinak pripad, kdy rodice o koupi kone nevedeli, a nevedel to nikdo, a nebo sve ratolesti poridili konika, platili ho, a nezajimali se jinak o nic, a ratolest to bere jako samozrejmost, a vlastne pred tim ke konim nechodila, a ted to ma jako povyrazeni, takze az ji tato hracka prestane bavit, tak konik proste bude stat zavreny v boxe, oni si reknou, no a co, to vydrzi, prece tam nepujdu, je osklivo zima.....no a treba mesic ke konikovi nejdou, to se mi zda hodne nefer vuci koni, ano rodice se financne postaraji, ale tot vse. jenze to se nestava jen u nactiletych, ale hodne casto to vidime i u dospelich, vydelavaji na konika, a uz na nej nemaji cas, a nebo si ho nechteji udelat, a radeji jdou zaparit nekam, takze toto neni jen vysada nactiletych, coz je bohuzel k politovani. ale nekdo ty penize vydelavat musi, je jejich argument, jenze v tom pripade si musi uvedomit jestli je lepsi kone vlastnit, nebo radeji si zaplatit jednou za tyden vyjizdku na oblibenym koni....a nebo kdyz musi mit potrebu toho kone vlastnit, tak maji zaridit, aby nekdo toho kone mel rad a jezdil a pecoval onej misto nej, a oni muzou prijit s klidnym svedomim o vikendu, a vedi, ze konik byl pres tyden opecovan. to je pak zodpovedny pristup, ikdyz okradaji sami sebe, ale ne toho kone.
prominte za dlouhy vylev, ale cetla jsem tu diskuzi od zacatku, rikala jsem si, ze se do toho nebudu michat, ale uz jsem nemohla, nedalo mi to
Ahoj, je to sice dávno za náma, rok 2008, ale jen tak jsem projížděla ifaunou a ejhle jsem našla článek který se na mě fakt hodí...Teď je mi 15 let,, od sedmi roků jsem chodila do soukromé stáje, tam jsem se začínala starat o koně a jezdit na huculce....Vše mi šlo hned ze začátku.....V mým asi 11 letech, už jsme měla na starost mladou plňasku, ještě k tomu týranou,,, byla z útulku...Já jsme si jí zamilovala..dělala s ní věci na londži a ze země...Zanedlouho jí byly 3 roky a půl,, a řekli jsme si, že byhc jí mohla pomalu učit sedlu atd...A ejhle....po asi roce s prací, ta kobyla byla zaježděná a všechno uměla....
Potom jsem přešla do druhé stáje, kvůli nesrovnalostem s majitelkou původní...Bylo mi asi 12 let jak jsme od ní odešla...Ve stáji číslo dva, už jsem tím pádem asi 3 roky...Jezdila jsme tam na kobyle ČT...Před rokem,, jsem si sama koupila koně...Věděla o tom jen kamarádka( starší 18), která to všem tajila...Vše taky podepsala a moc mi s tím pomohla..Je to poník,,ale i tak jsem ráda že ho mam...Zipa jsem si dovezla do stáje...Pořád nikdo nic nevěděl...Byl to květen..cele dva měsíce s enic neprořeklo, ani tatkovi ani mamce....
Potom jsem letěla ještě s bráchou za tetou do USA, no a mamka s tatkou se to v tu ranu dozvedeli...Vim ze jsme udelala chybu,, ale myslim ze to stalo za to, protoze rodice by mi kone nikdy nekoupili...Prvni mi ho chteli prodat, ale nakonec mi rekli,, ze mi ho nechaji kdyz budu delat to a to atd...vsak to znate ne???Domluvili jsme se...tedkom uz by Zipa za zadnou cenu neprodali...
Proč jsem si ho koupila???Prvni jsem se na neho jela jen podíva, a bylo mi ho fakt strasne lito ze byl jen v pristresku v malicke ohrade jeste asi se ctyrmi konmi...je sice malicky....ale bylo mi ho fakt lito...v bahne zadne seno zadna trava, proste nic....
XXX.XXX.135.141
0bubak0
napsal(a):
Ahoj, je to sice dávno za náma, rok 2008, ale jen tak jsem projížděla ifaunou a ejhle jsem našla článek který se na mě fakt hodí...Teď je mi 15 let,, od sedmi roků jsem chodila do soukromé stáje, tam jsem se začínala starat o koně a jezdit na huculce....Vše mi šlo hned ze začátku.....V mým asi 11 letech, už jsme měla na starost mladou plňasku, ještě k tomu týranou,,, byla z útulku...Já jsme si jí zamilovala..dělala s ní věci na londži a ze země...Zanedlouho jí byly 3 roky a půl,, a řekli jsme si, že byhc jí mohla pomalu učit sedlu atd...A ejhle....po asi roce s prací, ta kobyla byla zaježděná a všechno uměla....
Potom jsem přešla do druhé stáje, kvůli nesrovnalostem s majitelkou původní...Bylo mi asi 12 let jak jsme od ní odešla...Ve stáji číslo dva, už jsem tím pádem asi 3 roky...Jezdila jsme tam na kobyle ČT...Před rokem,, jsem si sama koupila koně...Věděla o tom jen kamarádka( starší 18), která to všem tajila...Vše taky podepsala a moc mi s tím pomohla..Je to poník,,ale i tak jsem ráda že ho mam...Zipa jsem si dovezla do stáje...Pořád nikdo nic nevěděl...Byl to květen..cele dva měsíce s enic neprořeklo, ani tatkovi ani mamce....
Potom jsem letěla ještě s bráchou za tetou do USA, no a mamka s tatkou se to v tu ranu dozvedeli...Vim ze jsme udelala chybu,, ale myslim ze to stalo za to, protoze rodice by mi kone nikdy nekoupili...Prvni mi ho chteli prodat, ale nakonec mi rekli,, ze mi ho nechaji kdyz budu delat to a to atd...vsak to znate ne???Domluvili jsme se...tedkom uz by Zipa za zadnou cenu neprodali...
Proč jsem si ho koupila???Prvni jsem se na neho jela jen podíva, a bylo mi ho fakt strasne lito ze byl jen v pristresku v malicke ohrade jeste asi se ctyrmi konmi...je sice malicky....ale bylo mi ho fakt lito...v bahne zadne seno zadna trava, proste nic....
Tak já tíhnu ke koním od malička, ale jsem jediná z rodiny. Takže jsem se tak akorát svezla na kolotoči, nebo o prázdninách na vesnici. Jednou jsem byla na táboře v Herouticích. Rodiče mě nijak nepodporovali, navíc se brzy rozvedli a já jsem žila s otčímem, který pro mou náklonnost ke koním a dalším zvířatům absolutně neměl pochopení. Máma s ním měla další dvě děti a na mě neměla moc čas. Měla jsem rybičky.
pak jsem propašovala další drobná zvířata, ale psa ani kočku nedovolili, do JK jsem nemohla chodit, žádný v okolí nebyl. S přechodem na střední do Písku jsem začala jezdit pravidelně v hřebčíně. Jenže koně tam stáli celé dny na štontech a byli jak urvaní z řetězu, když se dostali na jízdárnu, natož ven. Měla jsem málo zkušeností a často jsem padala, tak jsem se začala bát jezdit a po necelém roce jsem tam skončila. Ale koně mi pak chyběli. Po čase máma zdědila větší částku, tak se mi splnil sen a koupila mi koně. Bylo mi už 18 a byla jsem ve třetím ročníku. První dva roky jsem proto na něm jezdila jen o víkendech, přes týden ho jezdili jiní. Což nebylo ideální, protože si ze mě často dělal srandičky. Ale po maturitě jsem se mu začala víc věnovat a nakonec byl ochotný i bez sedla a uzdečky. Taky jsem si začala platit ustájení sama a měla jsem problémy sehnat stálou práci. Naneštěstí jsem v té době koně ustájila v nové stáji, kde majitelka pracovala s otčímem a denně mu říkala, jak mě kůň neposlouchá, jak ho kazím westernovým sedlem apod.... V té době už to nebyla pravda. Docházely mi peníze a doma to nebylo k vydržení, denně hádky. Matka chtěla koně prodat. Odstěhovala jsem se do Prahy k otci, a než jsem si našla práci a ustájení, koník v té slavné stáji zemřel na koliku.
Loni jsem se odstěhovala z Prahy na venkov, práci mám u koní a koupila jsem si vysněnou klisnu appaloosu. Vidím ji každý den a nikdo mi do práce s ní nekecá. Složila jsem zkoušku na licenci WRC a chystám se s ní závodit. S matkou se nebavíme asi 6 let. Takže radím, pokud nemáte stejně zatíženou rodinu, počkejte na vlastního koně, až budete nezávislí.
XXX.XXX.60.81
0bubak0
napsal(a):
Ahoj, je to sice dávno za náma, rok 2008, ale jen tak jsem projížděla ifaunou a ejhle jsem našla článek který se na mě fakt hodí...Teď je mi 15 let,, od sedmi roků jsem chodila do soukromé stáje, tam jsem se začínala starat o koně a jezdit na huculce....Vše mi šlo hned ze začátku.....V mým asi 11 letech, už jsme měla na starost mladou plňasku, ještě k tomu týranou,,, byla z útulku...Já jsme si jí zamilovala..dělala s ní věci na londži a ze země...Zanedlouho jí byly 3 roky a půl,, a řekli jsme si, že byhc jí mohla pomalu učit sedlu atd...A ejhle....po asi roce s prací, ta kobyla byla zaježděná a všechno uměla....
Potom jsem přešla do druhé stáje, kvůli nesrovnalostem s majitelkou původní...Bylo mi asi 12 let jak jsme od ní odešla...Ve stáji číslo dva, už jsem tím pádem asi 3 roky...Jezdila jsme tam na kobyle ČT...Před rokem,, jsem si sama koupila koně...Věděla o tom jen kamarádka( starší 18), která to všem tajila...Vše taky podepsala a moc mi s tím pomohla..Je to poník,,ale i tak jsem ráda že ho mam...Zipa jsem si dovezla do stáje...Pořád nikdo nic nevěděl...Byl to květen..cele dva měsíce s enic neprořeklo, ani tatkovi ani mamce....
Potom jsem letěla ještě s bráchou za tetou do USA, no a mamka s tatkou se to v tu ranu dozvedeli...Vim ze jsme udelala chybu,, ale myslim ze to stalo za to, protoze rodice by mi kone nikdy nekoupili...Prvni mi ho chteli prodat, ale nakonec mi rekli,, ze mi ho nechaji kdyz budu delat to a to atd...vsak to znate ne???Domluvili jsme se...tedkom uz by Zipa za zadnou cenu neprodali...
Proč jsem si ho koupila???Prvni jsem se na neho jela jen podíva, a bylo mi ho fakt strasne lito ze byl jen v pristresku v malicke ohrade jeste asi se ctyrmi konmi...je sice malicky....ale bylo mi ho fakt lito...v bahne zadne seno zadna trava, proste nic....
To je zajímavý téma, celé sem ho sice nečetla..ale taky přihodím do placu.
Od mala se potuluju u koní, starala sem se kde se dalo,
Kolem 14 roku začal trenér tlačit trochu na naše, že by mi koně ustájil u něj, a že potřebuju makat a jsem schopna se o svého postarat. Znal mě již několik let. Připravoval na licenci a tak. Tak naši povolily a dali částku 40 000 max. Tak se jezdilo a shánělo. Všechno ale padlo v okamžiku,kdy přišlo potvrzení o přijetí na školu, která byla x km daleko. Takže koně šly bokem.
No a dneska sem ráda, že to tehdy nevyšlo. Netuším jak bych to zvládala nic. Občas s tím máš člověk problém ikdyž už je dospělej...a aby to tehdy zachraňovali rodiče, kteří o koních věděli prdlačku, by asi nebylo nejvhodnější.
Jsem taky kategorie cet a koně sem si koupila na splátky, a taky o tom nikdo z rodiny rok nevěděl. Nejhorší průser je tedy, přijde li člověk o práci - sama nyní pociťuju na vlastní kůži. Do toho se stane že koním onemocní..a už se to veze.
Jsou holky, co jsou od rodičů podporovány, rodiče jim to financují, ale toho je taky hodně odvětví. Jedny si toho cení, druhý to berou jako samozřejmost. Jak tu už někdo psal. Ke koni nemají vztah, a používají to na machrování. To je potom smutné a já jako rodič, pokud bych nebyla přesvědčena, že si koně moje dítě zaslouží, nepořídím mu jej ani kdyby se na hlavu stavělo. Asi tak.
XXX.XXX.182.201
canis lupus
napsal(a):
Tak já tíhnu ke koním od malička, ale jsem jediná z rodiny. Takže jsem se tak akorát svezla na kolotoči, nebo o prázdninách na vesnici. Jednou jsem byla na táboře v Herouticích. Rodiče mě nijak nepodporovali, navíc se brzy rozvedli a já jsem žila s otčímem, který pro mou náklonnost ke koním a dalším zvířatům absolutně neměl pochopení. Máma s ním měla další dvě děti a na mě neměla moc čas. Měla jsem rybičky. pak jsem propašovala další drobná zvířata, ale psa ani kočku nedovolili, do JK jsem nemohla chodit, žádný v okolí nebyl. S přechodem na střední do Písku jsem začala jezdit pravidelně v hřebčíně. Jenže koně tam stáli celé dny na štontech a byli jak urvaní z řetězu, když se dostali na jízdárnu, natož ven. Měla jsem málo zkušeností a často jsem padala, tak jsem se začala bát jezdit a po necelém roce jsem tam skončila. Ale koně mi pak chyběli. Po čase máma zdědila větší částku, tak se mi splnil sen a koupila mi koně. Bylo mi už 18 a byla jsem ve třetím ročníku. První dva roky jsem proto na něm jezdila jen o víkendech, přes týden ho jezdili jiní. Což nebylo ideální, protože si ze mě často dělal srandičky. Ale po maturitě jsem se mu začala víc věnovat a nakonec byl ochotný i bez sedla a uzdečky. Taky jsem si začala platit ustájení sama a měla jsem problémy sehnat stálou práci. Naneštěstí jsem v té době koně ustájila v nové stáji, kde majitelka pracovala s otčímem a denně mu říkala, jak mě kůň neposlouchá, jak ho kazím westernovým sedlem apod.... V té době už to nebyla pravda. Docházely mi peníze a doma to nebylo k vydržení, denně hádky. Matka chtěla koně prodat. Odstěhovala jsem se do Prahy k otci, a než jsem si našla práci a ustájení, koník v té slavné stáji zemřel na koliku.
Loni jsem se odstěhovala z Prahy na venkov, práci mám u koní a koupila jsem si vysněnou klisnu appaloosu. Vidím ji každý den a nikdo mi do práce s ní nekecá. Složila jsem zkoušku na licenci WRC a chystám se s ní závodit. S matkou se nebavíme asi 6 let. Takže radím, pokud nemáte stejně zatíženou rodinu, počkejte na vlastního koně, až budete nezávislí.
Tak já se taky mohu přidat k těm co měli koně už v 15-ti.
Ale 5 let předtím jsem se denodenné starala o 9koní a rozhodně jsem neobcházela rodiče. U nás nikdo koňák natož zvířatomil nebyl, a prarodiče jelikož jsou zemědělci tak nadávali uplně nejvíce, že jen přidělávám starosti. Ale nakonec jsem mamku tenkrát přemluvila a dokonce mi i pujčila peníze. A táta mi nakonec pomohl postavit krásný box a i ohrádku. Bez podpory kterou mi dali , ikdyž se mnou vůbec nesouhlasili, bych to nezvládla jistě.
Do roka jsem naštěstí peníze mamce splatila, tak aspoń z toho jsem měla dobrý pocit. OD té doby už jsem si ale pak vše dělala už jen sama, druhý box, další km ohrad, přístřešky atd. Ne že by mi nepomohli, naopak , ale já jsem je něchtěla zneužívat ani pracovně ani finančně. kvůli mému rozmaru:D. Mám několi koní na ustájení, takže finančně už od těch 16(dnes je mi 22), vše tahnu sama a fyzicky tedy taky, ikdyž brácha nebo přítel občas pomůže to je pravda. Ale v tom začátku by to bez rodiny opravdu nešlo
A abych se od nadpisu tolik nevzdálila, tak mě ustájení koně nepokryjí celé náklady a tak ještě celé léto trávím na brigádě(jsem na VŠ)..ak že kdo má koně ->. takže je to tak, že kdo má koně, má pořád co dělat
XXX.XXX.94.218
canis lupus
napsal(a):
Tak já tíhnu ke koním od malička, ale jsem jediná z rodiny. Takže jsem se tak akorát svezla na kolotoči, nebo o prázdninách na vesnici. Jednou jsem byla na táboře v Herouticích. Rodiče mě nijak nepodporovali, navíc se brzy rozvedli a já jsem žila s otčímem, který pro mou náklonnost ke koním a dalším zvířatům absolutně neměl pochopení. Máma s ním měla další dvě děti a na mě neměla moc čas. Měla jsem rybičky. pak jsem propašovala další drobná zvířata, ale psa ani kočku nedovolili, do JK jsem nemohla chodit, žádný v okolí nebyl. S přechodem na střední do Písku jsem začala jezdit pravidelně v hřebčíně. Jenže koně tam stáli celé dny na štontech a byli jak urvaní z řetězu, když se dostali na jízdárnu, natož ven. Měla jsem málo zkušeností a často jsem padala, tak jsem se začala bát jezdit a po necelém roce jsem tam skončila. Ale koně mi pak chyběli. Po čase máma zdědila větší částku, tak se mi splnil sen a koupila mi koně. Bylo mi už 18 a byla jsem ve třetím ročníku. První dva roky jsem proto na něm jezdila jen o víkendech, přes týden ho jezdili jiní. Což nebylo ideální, protože si ze mě často dělal srandičky. Ale po maturitě jsem se mu začala víc věnovat a nakonec byl ochotný i bez sedla a uzdečky. Taky jsem si začala platit ustájení sama a měla jsem problémy sehnat stálou práci. Naneštěstí jsem v té době koně ustájila v nové stáji, kde majitelka pracovala s otčímem a denně mu říkala, jak mě kůň neposlouchá, jak ho kazím westernovým sedlem apod.... V té době už to nebyla pravda. Docházely mi peníze a doma to nebylo k vydržení, denně hádky. Matka chtěla koně prodat. Odstěhovala jsem se do Prahy k otci, a než jsem si našla práci a ustájení, koník v té slavné stáji zemřel na koliku.
Loni jsem se odstěhovala z Prahy na venkov, práci mám u koní a koupila jsem si vysněnou klisnu appaloosu. Vidím ji každý den a nikdo mi do práce s ní nekecá. Složila jsem zkoušku na licenci WRC a chystám se s ní závodit. S matkou se nebavíme asi 6 let. Takže radím, pokud nemáte stejně zatíženou rodinu, počkejte na vlastního koně, až budete nezávislí.
Canisko,mně je už o hodně víc než tobě,ale má matka dodneščka nepochopila,proč mám koně... a pochopit to nechce a neřeším to.
XXX.XXX.60.81
janiska
napsal(a):
Canisko,mně je už o hodně víc než tobě,ale má matka dodneščka nepochopila,proč mám koně... a pochopit to nechce a neřeším to.
Tak to nejste sami - naši taky nechápou proč...pořád říkají prodej toho koně, kord když sem teď bez práce.Ale já to nevzdávám, dokud budou prachy a jen mini možnost, koně si nechám.
Štěstí mám to, že se semnou naši baví. Ale občas slýchávám věci typu, v baráku bordel, ale hlavně že si byla obstarat koně - podotýkám je nemocný a doma sem nestihla umýt podělaný nádobí..takže se občas pohádáme. Ale snažíme se to nějak neřešit.