Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.83
TAk jsme Gabrielle úspěšně "zničili" její diskuzi, čímž se já za sebe osobně omlouvám. Včera jsem při drbání, nebo spíš hlazení koně přemýšlela. Každý se teď poslední dobou ohání Parelismem, Robertsem, prostě přirozenou komunikací. A co ti, kteří třeba žádnou "metodu" nepoužívají, a přesto mají se svým koněm vztah, který jim vyhovuje? Hezký vztah? Co třeba konkrétně s koněm děláte? Kolikrát denně, tejdně, měsíčně? Pomiňme ježdění bez ničeho, pomiňme tréning jako takový. A pomiňme momentálně i to, jeslti je kůň přivázaný ve stáji, nebo se prohání po loukách. Ano, je to taky podstatný, ale ne každý má takovou možnost. Já třeba koně tři dny pořádně neviděla, a to ho mám na zahradě, vidím na něj z okna. Jen základní starost - voda, tráva, jestli je plot a páska v pořádku, poplácání po pleci. Třeba je to pro někoho týrání, nic nedělá, nejezdí se na něm, postává ve stínu, přežvykuje trávu, sem tam se dojde napít, prožene ho pes. Může mi klidně každej napsat, že to dělám špatně. Ale já přece kvůli toho koně neprodám. Jak to teda děláte vy? Ráda se přiučím. Už to holt nikdy nebude jako za starejch dobrejch časů ve škole, ale třeba se dá něco změnit.
Děkuji a mějte se krásně.
Káťa
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
TAk jsme Gabrielle úspěšně "zničili" její diskuzi, čímž se já za sebe osobně omlouvám. Včera jsem při drbání, nebo spíš hlazení koně přemýšlela. Každý se teď poslední dobou ohání Parelismem, Robertsem, prostě přirozenou komunikací. A co ti, kteří třeba žádnou "metodu" nepoužívají, a přesto mají se svým koněm vztah, který jim vyhovuje? Hezký vztah? Co třeba konkrétně s koněm děláte? Kolikrát denně, tejdně, měsíčně? Pomiňme ježdění bez ničeho, pomiňme tréning jako takový. A pomiňme momentálně i to, jeslti je kůň přivázaný ve stáji, nebo se prohání po loukách. Ano, je to taky podstatný, ale ne každý má takovou možnost. Já třeba koně tři dny pořádně neviděla, a to ho mám na zahradě, vidím na něj z okna. Jen základní starost - voda, tráva, jestli je plot a páska v pořádku, poplácání po pleci. Třeba je to pro někoho týrání, nic nedělá, nejezdí se na něm, postává ve stínu, přežvykuje trávu, sem tam se dojde napít, prožene ho pes. Může mi klidně každej napsat, že to dělám špatně. Ale já přece kvůli toho koně neprodám. Jak to teda děláte vy? Ráda se přiučím. Už to holt nikdy nebude jako za starejch dobrejch časů ve škole, ale třeba se dá něco změnit.
Děkuji a mějte se krásně.
Káťa
já myslím, že nezáleží na metodě, ale na tom, jaký si s koněm vytvořím vztah. Je jasné, že čím více času s ním budu trávit, tím si budeme blíž (mám na mysli čas strávený s ním posedáváním v boxu, v ohradě, čištění a drbání - tedy ne jenom trénink ať už ze sedla nebo ze země) A taky si myslím, že kůň moc člověka k životu nepotřebuje (jen na to žrádlo) takže je určitě rád, že ho každý den neotravujeme nějakou prací...ale na druhou stranu dává najevo, že nás rád vidí (mám ale takové podezření, že jen kouká, co jsme mu přinesli)
jenee
napsal(a):
já myslím, že nezáleží na metodě, ale na tom, jaký si s koněm vytvořím vztah. Je jasné, že čím více času s ním budu trávit, tím si budeme blíž (mám na mysli čas strávený s ním posedáváním v boxu, v ohradě, čištění a drbání - tedy ne jenom trénink ať už ze sedla nebo ze země) A taky si myslím, že kůň moc člověka k životu nepotřebuje (jen na to žrádlo) takže je určitě rád, že ho každý den neotravujeme nějakou prací...ale na druhou stranu dává najevo, že nás rád vidí (mám ale takové podezření, že jen kouká, co jsme mu přinesli)
Souhlas, je to o množství společného času s koněm - při kterém sám dojde k přesvědčení, že je příjemné a bezpečné být v naší společnosti. Někdo je může považovat za nicnedělání v ohradě.
Po hříběcích samozřejmostech ( zvládnutí vodění na ohlávce u mámy, korektury kopyt s opřením o mámu, uvázání ( jen pro zvyk) krátkodobě k vyčištění kopyt, v klidu čištění a osahání kdekoliv, naučení na ustoupení tlaku: couvání a do stran( máme chlaďasy, tak proč to nespojit přímo s hlasovými povely ) - u mlaďoška pokračuji po navázání důvěry v prostoru stáda - přes odvedení mimo dohled koňské rodiny a matky, pak mimo výběh ( čerstvá tráva mimo něj je příjemný bonus - popaseme, vrátíme domů), okoukání bubáků všude kolem, procházky na ruce v samotě ven, obsednutí ( když je tohle vše v klidu a pohodě), výcvik ( napřed pomalu sám - bez podporování závislosti na koních, pak až ježdění ve skupině)...
Za ukazatel považuju pohodu koně, od počátku mohu zajít max. k mírnému přemlouvání - jakmile se "sekne", uděláme něco, co umí, za to pochválím a končím. Je to cesta " mála kroků" za lekci, ale trvanlivá a bezpečná. Hlavně nezradit prvotní důvěru, jinak se vracíme zpět a můžem začínat znova. Nějaké nucení ( tohle musíme dneska zvládnout) a boj s koněm si vlastně ani dovolit nemůžu, na tuhle práci jsem téměř výhradně sama - není nikdo, kdo podrží koně, otevře branku, dává pozor, jestli se někde neválím v prachu mimo koně či na konci vodítka ... takže kůň musí být opravdu v klidu, abychom se někam zdárně a ve zdraví dostali.
Časem se mi osvědčil známý povel: prr = zastavit ihned kdekoli a kdykoli (bez ohlávky, vodítka - prostě ve volnosti). Učím ho od hříběte, opakujem, chválíme. I v situaci, kdy se kůň opravdu vyděsil, či se zrovna nechtěl nechat chytit - se po povelu zastavil.
Tož tak u nás - komunikace s mlaďochy.
Snad jen, pokud cílem komunikace je ( měla by být) domluva, chce to znát aspoň průměrně " konštinu". Nevím, jestli na tohle jsou kurzy - já slyším jen o těch, kde se řeší už vzniklé problémy s komunikací. Asi by to chtělo pro laiky, co mají potřebu pořídit si koně, i kurzy s lekcemi "konštiny" ( co mi kůň tělem právě říká), předešlo by se mnoha trablům a nedorozuměním.
sally
napsal(a):
Souhlas, je to o množství společného času s koněm - při kterém sám dojde k přesvědčení, že je příjemné a bezpečné být v naší společnosti. Někdo je může považovat za nicnedělání v ohradě.
Po hříběcích samozřejmostech ( zvládnutí vodění na ohlávce u mámy, korektury kopyt s opřením o mámu, uvázání ( jen pro zvyk) krátkodobě k vyčištění kopyt, v klidu čištění a osahání kdekoliv, naučení na ustoupení tlaku: couvání a do stran( máme chlaďasy, tak proč to nespojit přímo s hlasovými povely ) - u mlaďoška pokračuji po navázání důvěry v prostoru stáda - přes odvedení mimo dohled koňské rodiny a matky, pak mimo výběh ( čerstvá tráva mimo něj je příjemný bonus - popaseme, vrátíme domů), okoukání bubáků všude kolem, procházky na ruce v samotě ven, obsednutí ( když je tohle vše v klidu a pohodě), výcvik ( napřed pomalu sám - bez podporování závislosti na koních, pak až ježdění ve skupině)...
Za ukazatel považuju pohodu koně, od počátku mohu zajít max. k mírnému přemlouvání - jakmile se "sekne", uděláme něco, co umí, za to pochválím a končím. Je to cesta " mála kroků" za lekci, ale trvanlivá a bezpečná. Hlavně nezradit prvotní důvěru, jinak se vracíme zpět a můžem začínat znova. Nějaké nucení ( tohle musíme dneska zvládnout) a boj s koněm si vlastně ani dovolit nemůžu, na tuhle práci jsem téměř výhradně sama - není nikdo, kdo podrží koně, otevře branku, dává pozor, jestli se někde neválím v prachu mimo koně či na konci vodítka ... takže kůň musí být opravdu v klidu, abychom se někam zdárně a ve zdraví dostali.
Časem se mi osvědčil známý povel: prr = zastavit ihned kdekoli a kdykoli (bez ohlávky, vodítka - prostě ve volnosti). Učím ho od hříběte, opakujem, chválíme. I v situaci, kdy se kůň opravdu vyděsil, či se zrovna nechtěl nechat chytit - se po povelu zastavil.
Tož tak u nás - komunikace s mlaďochy.
Snad jen, pokud cílem komunikace je ( měla by být) domluva, chce to znát aspoň průměrně " konštinu". Nevím, jestli na tohle jsou kurzy - já slyším jen o těch, kde se řeší už vzniklé problémy s komunikací. Asi by to chtělo pro laiky, co mají potřebu pořídit si koně, i kurzy s lekcemi "konštiny" ( co mi kůň tělem právě říká), předešlo by se mnoha trablům a nedorozuměním.
Dost se mýlíte. Není to v čase stráveném s koněm, ale v přístupu a v tom, co podvědomě vyzařujete. S někým naprsto´neznámý kůň komunikuje ihned a jde k němu a s mnoha majiteli nechce být ani kdyby se k nim přestěhovali do boxu.
equisychra
napsal(a):
Dost se mýlíte. Není to v čase stráveném s koněm, ale v přístupu a v tom, co podvědomě vyzařujete. S někým naprsto´neznámý kůň komunikuje ihned a jde k němu a s mnoha majiteli nechce být ani kdyby se k nim přestěhovali do boxu.
Ale já jsem psala komunikaci s hříbaty a mladými koňmi - nepopsaném papíru. Jejich důvěru si musíte získat, jako u dětí v mateřské školce.
Jistě je to i o nátuře, někdo je nebojácný drzoun a jiný bojácný plašan ( v naprosto stejných podmínkách). S drzounem je poloviční práce na důvěře nežli s plašanem.
V tomto nemám ráda vychloubání se některých, jak jejich kůň rychle chápe a jiní mají se svým spoustu práce - povahy jsou velmi různé, jako u lidí; takže to není jen v lidech.
Co je vůbec "komunikace"? Snad sdělení tomu druhému( řeč, těla, gest, vydávaných zvuků),ne?
Takže stejně jako komunikuje ten kůň, co se s člověkem baví, tak i ten, co s ním nechce být. Komunikujeme naprosto všichni, stejně jako všichni koně. Jen výsledky jsou velmi různé dle toho, jestli si rozumíme, případně se domluvíme; anebo si "melem každý svoje" - logicky bez smysluplného výsledku.
Další položkou na vahách je i dosavadní zkušenost s lidmi toho kterého koně ( je-li komunikace v náš prospěch nebo ne).
equisychra
napsal(a):
Dost se mýlíte. Není to v čase stráveném s koněm, ale v přístupu a v tom, co podvědomě vyzařujete. S někým naprsto´neznámý kůň komunikuje ihned a jde k němu a s mnoha majiteli nechce být ani kdyby se k nim přestěhovali do boxu.
"Není to v čase stráveném s koněm, ale v přístupu a v tom, co podvědomě vyzařujete. S někým naprsto´neznámý kůň komunikuje ihned a jde k němu a s mnoha majiteli nechce být ani kdyby se k nim přestěhovali do boxu."
Tohle sedí jen částečně. Za předpokladu, že jde o stejného koně a 2 různé lidi to může fungovat - někde v kruhovce, boxu.
Mám-li stádo 5 chovných kobyl, 4 z nich od hříběte, vlastní chov.
Cca 85% času, kdy měly tu čest s lidmi, to bylo se mnou, takže si troufám tvrdit, že je dobře znám.
První z nich půjde očumovat cizího vetřelce čelně; příjde-li jí nesympatický a arogantní, pohrozí mu na zadních ( některé i vyhnala ven). Dvě z nich cizí člověk nechytí a půjdou od něj pryč nebo utečou; podle toho, jak nebezpečný se jim bude zdát. Čtvrté z nich je to jedno, nikoho očumovat nepůjde, ale cizí pozornost snese bez projevů nevole či nadšení. Starou matku zaujme pouze ten, který přinese žrádlo, jinak má všechny na háku.
Všechny mám bez ohlávek, nemám problém jim je kdykoliv nasadit a odvést je ven mimo stádo, které zůstává bez zájmu o ně na místě.
Tož babo raď - takhle se zachovají v 2 ha pastevním výběhu, ať vyzařujete klady nebo zápory. Chování 4 koní vyrostlých ve stejných podmínkách bude naprosto různé - ke stejnému cizímu člověku, kterého budou vidět poprvé.
Nátura koně má větší váhu, než si někteří myslí.
sally
napsal(a):
"Není to v čase stráveném s koněm, ale v přístupu a v tom, co podvědomě vyzařujete. S někým naprsto´neznámý kůň komunikuje ihned a jde k němu a s mnoha majiteli nechce být ani kdyby se k nim přestěhovali do boxu."
Tohle sedí jen částečně. Za předpokladu, že jde o stejného koně a 2 různé lidi to může fungovat - někde v kruhovce, boxu.
Mám-li stádo 5 chovných kobyl, 4 z nich od hříběte, vlastní chov.
Cca 85% času, kdy měly tu čest s lidmi, to bylo se mnou, takže si troufám tvrdit, že je dobře znám.
První z nich půjde očumovat cizího vetřelce čelně; příjde-li jí nesympatický a arogantní, pohrozí mu na zadních ( některé i vyhnala ven). Dvě z nich cizí člověk nechytí a půjdou od něj pryč nebo utečou; podle toho, jak nebezpečný se jim bude zdát. Čtvrté z nich je to jedno, nikoho očumovat nepůjde, ale cizí pozornost snese bez projevů nevole či nadšení. Starou matku zaujme pouze ten, který přinese žrádlo, jinak má všechny na háku.
Všechny mám bez ohlávek, nemám problém jim je kdykoliv nasadit a odvést je ven mimo stádo, které zůstává bez zájmu o ně na místě.
Tož babo raď - takhle se zachovají v 2 ha pastevním výběhu, ať vyzařujete klady nebo zápory. Chování 4 koní vyrostlých ve stejných podmínkách bude naprosto různé - ke stejnému cizímu člověku, kterého budou vidět poprvé.
Nátura koně má větší váhu, než si někteří myslí.
Jde o to, že každý kůň je jiný a tak budou mít i ve stejných podmínkách koně různé reakce, které budou popaltné i jejich okamžité náladě. Zcela logicky budou různě reagovat ńa jednoho člověka. Podle mé zkušenosti se s koňmi, kteří mají minimální zkušensoti s člověkem pracuje daleko rychleji a snadněji. K člověku, který je osobnost a má srovnané myšlenky koně jdou ze zvědavosti. Cítí se s ním v bezpečí. K člověku, který není vyrovnaný a nebo z něj koně necítí vůdce, se chovají nedůvěřivě. Cítí se s ním v ohrožení. Na tohle nepomůže sebedejší pobyt s koněm.
equisychra
napsal(a):
Jde o to, že každý kůň je jiný a tak budou mít i ve stejných podmínkách koně různé reakce, které budou popaltné i jejich okamžité náladě. Zcela logicky budou různě reagovat ńa jednoho člověka. Podle mé zkušenosti se s koňmi, kteří mají minimální zkušensoti s člověkem pracuje daleko rychleji a snadněji. K člověku, který je osobnost a má srovnané myšlenky koně jdou ze zvědavosti. Cítí se s ním v bezpečí. K člověku, který není vyrovnaný a nebo z něj koně necítí vůdce, se chovají nedůvěřivě. Cítí se s ním v ohrožení. Na tohle nepomůže sebedejší pobyt s koněm.
nesouhlasím,pravda,každý vysíláme jiné signály jak k lidem,tak ke zvířatům.A k někomu prostě máme důvěru a k někomu ne.Ale málokdy se zvíře cití v bezpečí s úplně cizím člověkem,kůn je útěkový tvor a musí mít důvod zlomit strach a neutéct.
janiska
napsal(a):
nesouhlasím,pravda,každý vysíláme jiné signály jak k lidem,tak ke zvířatům.A k někomu prostě máme důvěru a k někomu ne.Ale málokdy se zvíře cití v bezpečí s úplně cizím člověkem,kůn je útěkový tvor a musí mít důvod zlomit strach a neutéct.
Teď zas nesouhlasím já. Podle mé zkušenosti vůbec nezáleží na tom, jestli Vás zvíře vidí poprvé nebo po 26. Jde o to, co z člověka vyzařuje(jeho aura) a je jedno, jestli jde o komunikaci s lidma, koňma, ovcí nebo psem. Buďto někdo "talent?" na komunikaci(přirozenou autoritu a důvěru) se zvířaty má nebo ne. Dovolím si to přirovnat třeba k běhu - můžete trénovat(běhat) každý den, určitě se objeví zlepšení, ale se "stovkou" se pod 11s prostě nedostanem :)
A taky si nemyslím, že záleží na kvantitě času stráveném, ale na kvalitě. Podle mne nám(mě a zvířeti) dá víc 10min. 100% spolupráce a soustředění týdně než každodenní půlhodina nuceného drilu. Ale tím nechci říct, že strávím s cizím koněm 10 minut a vzápětí můžu vyjet na provazovce do lesů, to je podle mne otázka i několika let.
Mě hodně zaráží věty typu "ty máš ale poslušnýho a hodnýho koníka(psa), to s tim mym by to takhle nešlo " - troufám si odpovídat "ale šlo, jen vědět, jak na to"
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
TAk jsme Gabrielle úspěšně "zničili" její diskuzi, čímž se já za sebe osobně omlouvám. Včera jsem při drbání, nebo spíš hlazení koně přemýšlela. Každý se teď poslední dobou ohání Parelismem, Robertsem, prostě přirozenou komunikací. A co ti, kteří třeba žádnou "metodu" nepoužívají, a přesto mají se svým koněm vztah, který jim vyhovuje? Hezký vztah? Co třeba konkrétně s koněm děláte? Kolikrát denně, tejdně, měsíčně? Pomiňme ježdění bez ničeho, pomiňme tréning jako takový. A pomiňme momentálně i to, jeslti je kůň přivázaný ve stáji, nebo se prohání po loukách. Ano, je to taky podstatný, ale ne každý má takovou možnost. Já třeba koně tři dny pořádně neviděla, a to ho mám na zahradě, vidím na něj z okna. Jen základní starost - voda, tráva, jestli je plot a páska v pořádku, poplácání po pleci. Třeba je to pro někoho týrání, nic nedělá, nejezdí se na něm, postává ve stínu, přežvykuje trávu, sem tam se dojde napít, prožene ho pes. Může mi klidně každej napsat, že to dělám špatně. Ale já přece kvůli toho koně neprodám. Jak to teda děláte vy? Ráda se přiučím. Už to holt nikdy nebude jako za starejch dobrejch časů ve škole, ale třeba se dá něco změnit.
Děkuji a mějte se krásně.
Káťa
Každý nějakou "metodu" používá, jen ji nemá popsanou určitou terminologií. Také se postupem času termíny posouvají někam jinam. Každý si do svého chování vnáší i své osobnostní prvky a zkušenost. Pokud bychom se chtěli držet nějakých "škatulek", pak s koněm "pareluju", protože jsem převzala terminologii a systém Pata Parelliho... přestože se promítají zkušenosti různých přístupů lidí, od kterých jsem se učila, od "staré školy kladrubské" po Robertse...
Jak teda takové parelování vypadá? Vybavím si jeden den z minulého týdne, tento týden jsem se kvůli práci na stáj nedostala, takže chudáčci koníčci byli se svými stády na travnatých výbězích, kam je ráno po krmení šoupla stájnice, a večer je zas sklidila, aby je znova nakrmila....
Nejprv jdu za kobylou. Kdy začíná kontakt? Když mě slyší, jak zdravím stájnici, a zařehtá hlasitě z výběhu, dřív, než se uvidíme? Beru si ohlávku (stájovou nylonku) a vodítko (obyčejné, to má cca 2 metry?) a jdu pro kobylku čekající u východu z výběhu. Mám s sebou i hřbílko. Nasadím ohlávku, otevírám výběh, pootočím koně tak, aby se mi líp zavíralo, než se nějaký jiný koník rozhodne, že půjde s námi. (Během této činnosti jsme již terminologií Parelliho absolvovaly několik "her" - přátelskou při nasazování ohlávky, dikobrazí a řídící při vyvádění a otáčení koně.) Vedu koně na neoplocenou louku. Tam nechávám koně pást. Hřbílkem projíždím tělo koně, kontroluju šrámy. Pozvedám kopyta, kontroluju stav, prstem vyberu nečistotu. Sundavám ohlávku. Prohlížím si motýly, kteří si sedají kousek od nás (nadávám si, že jsem si nevzala foťák). Jen tak dám povel "ke mně". Chválím kobylu za příchod. Zas se pase, baví mě se na ni přitom dívat. Blíží se nějací lidi, takže kobylku znova přivolávám. Nasazuju ohlávku, pokračujem v pasení. Po chvíli jdu s kobylou k napajedlu, nechávám ji se napít, pak ji odvedu zas na výběh.
Jdu si pro hřebečka. Zvedám mu nožky, kontroluju kopyta a dalších cca 10 minut rašpluju. Odvádím ho na louku, nechávám ho chvíli pást, přitom drbu hřbílkem špínu a kontroluju, jestli nemá nějakou novou bolístku z hrátek s ostatními koňmi. Pak ho zas vracím na výběh.
S oběma koňmi jsem absolvovala několik "parelliho her" v rychlém sledu - řečeno terminologií Parelliho. Dle jiné terminologie jsem koně trochu očistila a vodila. Ať tomu kdo říká jak chce, mě tento "vztah" vyhovuje.
ustulina
napsal(a):
Teď zas nesouhlasím já. Podle mé zkušenosti vůbec nezáleží na tom, jestli Vás zvíře vidí poprvé nebo po 26. Jde o to, co z člověka vyzařuje(jeho aura) a je jedno, jestli jde o komunikaci s lidma, koňma, ovcí nebo psem. Buďto někdo "talent?" na komunikaci(přirozenou autoritu a důvěru) se zvířaty má nebo ne. Dovolím si to přirovnat třeba k běhu - můžete trénovat(běhat) každý den, určitě se objeví zlepšení, ale se "stovkou" se pod 11s prostě nedostanem :)
A taky si nemyslím, že záleží na kvantitě času stráveném, ale na kvalitě. Podle mne nám(mě a zvířeti) dá víc 10min. 100% spolupráce a soustředění týdně než každodenní půlhodina nuceného drilu. Ale tím nechci říct, že strávím s cizím koněm 10 minut a vzápětí můžu vyjet na provazovce do lesů, to je podle mne otázka i několika let.
Mě hodně zaráží věty typu "ty máš ale poslušnýho a hodnýho koníka(psa), to s tim mym by to takhle nešlo " - troufám si odpovídat "ale šlo, jen vědět, jak na to"
Čas a načasování - dva parametry "horsemanshipu"
ustulina
napsal(a):
Teď zas nesouhlasím já. Podle mé zkušenosti vůbec nezáleží na tom, jestli Vás zvíře vidí poprvé nebo po 26. Jde o to, co z člověka vyzařuje(jeho aura) a je jedno, jestli jde o komunikaci s lidma, koňma, ovcí nebo psem. Buďto někdo "talent?" na komunikaci(přirozenou autoritu a důvěru) se zvířaty má nebo ne. Dovolím si to přirovnat třeba k běhu - můžete trénovat(běhat) každý den, určitě se objeví zlepšení, ale se "stovkou" se pod 11s prostě nedostanem :)
A taky si nemyslím, že záleží na kvantitě času stráveném, ale na kvalitě. Podle mne nám(mě a zvířeti) dá víc 10min. 100% spolupráce a soustředění týdně než každodenní půlhodina nuceného drilu. Ale tím nechci říct, že strávím s cizím koněm 10 minut a vzápětí můžu vyjet na provazovce do lesů, to je podle mne otázka i několika let.
Mě hodně zaráží věty typu "ty máš ale poslušnýho a hodnýho koníka(psa), to s tim mym by to takhle nešlo " - troufám si odpovídat "ale šlo, jen vědět, jak na to"
Aura je bezesporu důležitá.
Kvalita bez opakování nepomůže - takže vpodstatě jde i o kvantitu. Kůň neocení drilování, ale ani vytáhnutí ven na pár desítek minut výcviku a a strčení zpět. Potřebuje ( pro svou pohodu vedle nás a pro pocit, že nás zná ) kontakt s námi i mimo to, ikdyby to mělo být motání se kolem něj ve výběhu.
Tedy pokud jej nemáme jen jako tělocvičné nářadí pro sport.
pegaska
napsal(a):
Každý nějakou "metodu" používá, jen ji nemá popsanou určitou terminologií. Také se postupem času termíny posouvají někam jinam. Každý si do svého chování vnáší i své osobnostní prvky a zkušenost. Pokud bychom se chtěli držet nějakých "škatulek", pak s koněm "pareluju", protože jsem převzala terminologii a systém Pata Parelliho... přestože se promítají zkušenosti různých přístupů lidí, od kterých jsem se učila, od "staré školy kladrubské" po Robertse...
Jak teda takové parelování vypadá? Vybavím si jeden den z minulého týdne, tento týden jsem se kvůli práci na stáj nedostala, takže chudáčci koníčci byli se svými stády na travnatých výbězích, kam je ráno po krmení šoupla stájnice, a večer je zas sklidila, aby je znova nakrmila....
Nejprv jdu za kobylou. Kdy začíná kontakt? Když mě slyší, jak zdravím stájnici, a zařehtá hlasitě z výběhu, dřív, než se uvidíme? Beru si ohlávku (stájovou nylonku) a vodítko (obyčejné, to má cca 2 metry?) a jdu pro kobylku čekající u východu z výběhu. Mám s sebou i hřbílko. Nasadím ohlávku, otevírám výběh, pootočím koně tak, aby se mi líp zavíralo, než se nějaký jiný koník rozhodne, že půjde s námi. (Během této činnosti jsme již terminologií Parelliho absolvovaly několik "her" - přátelskou při nasazování ohlávky, dikobrazí a řídící při vyvádění a otáčení koně.) Vedu koně na neoplocenou louku. Tam nechávám koně pást. Hřbílkem projíždím tělo koně, kontroluju šrámy. Pozvedám kopyta, kontroluju stav, prstem vyberu nečistotu. Sundavám ohlávku. Prohlížím si motýly, kteří si sedají kousek od nás (nadávám si, že jsem si nevzala foťák). Jen tak dám povel "ke mně". Chválím kobylu za příchod. Zas se pase, baví mě se na ni přitom dívat. Blíží se nějací lidi, takže kobylku znova přivolávám. Nasazuju ohlávku, pokračujem v pasení. Po chvíli jdu s kobylou k napajedlu, nechávám ji se napít, pak ji odvedu zas na výběh.
Jdu si pro hřebečka. Zvedám mu nožky, kontroluju kopyta a dalších cca 10 minut rašpluju. Odvádím ho na louku, nechávám ho chvíli pást, přitom drbu hřbílkem špínu a kontroluju, jestli nemá nějakou novou bolístku z hrátek s ostatními koňmi. Pak ho zas vracím na výběh.
S oběma koňmi jsem absolvovala několik "parelliho her" v rychlém sledu - řečeno terminologií Parelliho. Dle jiné terminologie jsem koně trochu očistila a vodila. Ať tomu kdo říká jak chce, mě tento "vztah" vyhovuje.
Je to tak, Parelli nepřišel s ničím převratným, jen běžnou základní výchovu rozdělil do několika "her" a postavil na tom svůj byznis...Banální úkoly jako je čištění, vodění, ustupování...- tímto způsobem se koně běžně vychovávají, jen někdo řekne že pracuje podle parelliho a přitom se v podstatě jedná o prastarou klasiku...S koňmi se snažím pracovat tak, aby to vyhovovalo oběma ať už je to "moderně" nebo po staru, pokud člověk trochu vnímá, kůň mu sám ukazuje cestu...