Znáte (znali jste) nějakého takového, co byl lidmi tak zklamaný, že na sebe nenechal sáhnou t utíkal před lidmi? Zajímá mě to, protože sama mám za sebou zkušenost s jednou kobylkou. Přikládám její foto, jak spolu ťapem navolno (napojení jsem u ní nikdy v životě nedělala, u koně jako ona, který nechce přijít by to nemělo žádný smysl)
gabrielle
napsal(a):
Znáte (znali jste) nějakého takového, co byl lidmi tak zklamaný, že na sebe nenechal sáhnou t utíkal před lidmi? Zajímá mě to, protože sama mám za sebou zkušenost s jednou kobylkou. Přikládám její foto, jak spolu ťapem navolno (napojení jsem u ní nikdy v životě nedělala, u koně jako ona, který nechce přijít by to nemělo žádný smysl)
Kdyby někoho zajímalo, napíšu její (a pak náš) příběh. Zajímá mě také, jak jste popř. s takovými koňmi pracovali.
gabrielle
napsal(a):
Kdyby někoho zajímalo, napíšu její (a pak náš) příběh. Zajímá mě také, jak jste popř. s takovými koňmi pracovali.
Ahoj, můj Malej měl také špatné zkušenosti z minula. Asi dostal párkrát přes halvu, prototože nandat ohlávku byl horor. Na uši se mu nedalo sáhnout. Začínali jsme tak že jsme vše i uzdečku rozepínali a protahovali za ušima až si zvykl že nic nehrozí.. ted ho můžu i pozlobit
chypi
napsal(a):
Ahoj, můj Malej měl také špatné zkušenosti z minula. Asi dostal párkrát přes halvu, prototože nandat ohlávku byl horor. Na uši se mu nedalo sáhnout. Začínali jsme tak že jsme vše i uzdečku rozepínali a protahovali za ušima až si zvykl že nic nehrozí.. ted ho můžu i pozlobit
Ahoj, celkem by me zajimalo, jak dlouho vam \"terapie\" trvala, nez si tvuj kun uvedomil, ze semu nedeje nic zleho ... ? Ja osobne mam tu cest s konem, ktery jakmile byt jenom treba dva dny neopakujeme dotykani, ohybani a vsechny mozne veci, tak by se radeji zabil, nez dat hlavu v klidu dolu a nechat si pres usi neco pretahnout. Obcas mi to prijde jako marna prace a hlavne je to neprijemne - jak pro me, tak pro kone. Konik se nasledne vubec nedokaze uvolnit, je to pro nej prilis stresove a tim padem to ma vliv na jakoukoliv dalsi praci s nim. Pritom osobne bych ho nikdy neuhodila ... ovsem hraje tady svou roli to, co ma za sebou ... ke vsemu ma problemy s usima(bolaky od hmyzu).Diky za info, pripadnou radu
benett8
napsal(a):
Ahoj, celkem by me zajimalo, jak dlouho vam \"terapie\" trvala, nez si tvuj kun uvedomil, ze semu nedeje nic zleho ... ? Ja osobne mam tu cest s konem, ktery jakmile byt jenom treba dva dny neopakujeme dotykani, ohybani a vsechny mozne veci, tak by se radeji zabil, nez dat hlavu v klidu dolu a nechat si pres usi neco pretahnout. Obcas mi to prijde jako marna prace a hlavne je to neprijemne - jak pro me, tak pro kone. Konik se nasledne vubec nedokaze uvolnit, je to pro nej prilis stresove a tim padem to ma vliv na jakoukoliv dalsi praci s nim. Pritom osobne bych ho nikdy neuhodila ... ovsem hraje tady svou roli to, co ma za sebou ... ke vsemu ma problemy s usima(bolaky od hmyzu).Diky za info, pripadnou radu
Jak dlouho to ti nedokážu povědět.. Ale hnedka to nebylo.. Naštěstí k němu byli všichni (i ostatní - kteří ho pouštěli do výběhu trpěliví) Také mi v tom pomáhala mamka, která má podstatně více času než já, takže prakticky každý den procházel minimálně "procedurou" nasazování ohlávky. Rady ti dávat nemůžu - necítím se natolik zkušená, protože je to můj první kůň a dřívější zkušenosti mám jen se závodními "vychovanými" koňmi, jak to nebudu rozebírat. Mou jedinou zkušeností je trpělivost - ale co si budem namlouvat nervy máme jen jedny.. Držím ti moc palce ať koník pochopí že pro něho chceš jen dobré
chypi
napsal(a):
Jak dlouho to ti nedokážu povědět.. Ale hnedka to nebylo.. Naštěstí k němu byli všichni (i ostatní - kteří ho pouštěli do výběhu trpěliví) Také mi v tom pomáhala mamka, která má podstatně více času než já, takže prakticky každý den procházel minimálně "procedurou" nasazování ohlávky. Rady ti dávat nemůžu - necítím se natolik zkušená, protože je to můj první kůň a dřívější zkušenosti mám jen se závodními "vychovanými" koňmi, jak to nebudu rozebírat. Mou jedinou zkušeností je trpělivost - ale co si budem namlouvat nervy máme jen jedny.. Držím ti moc palce ať koník pochopí že pro něho chceš jen dobré
Ok, chapu - pro me je to take prvni takovahle zapeklitost, ale jak se rika "trpelivost ruze prinasi", takze ja doufam, ze nam prinese pohodove nastrojovani a pohodovou spolecnou komunikaci:)
benett8
napsal(a):
Ok, chapu - pro me je to take prvni takovahle zapeklitost, ale jak se rika "trpelivost ruze prinasi", takze ja doufam, ze nam prinese pohodove nastrojovani a pohodovou spolecnou komunikaci:)
tak to je téma přímo pro mě,taky mám koně,který měl špatné zkušenosti s lidmi,byl bitý přes hlavu a uši,tak strašně kousal a na uši si šáhnout nedal.Taky se nedal vodit na vodítku,protože to buď stávkoval a nepohnul se ani o krok,nebo se stavěl na zadní.Je to už dva roky co ho mám,dotyky na hlavě jsou už v pohodě,nekouše(jen občas se jakoby trochu ožene,ale má sensor na lidi,takže někdy někoho ještě štípne,ovšem zákeřný není.)Na uši si šahat nechá,ale jsou dny kdy ne,tak to prostě nehrotím a nešahám.jinak se ho můžu dotýkat všude,prolézat mu pod břichem a klidně si dávat jeho nohu na své koleno.na vodítku už je voditelný bez problémů.Chce to trpělivost,nepůjde to hned,prostěmu ukázat,že žádné nebezpečí nehrozí,že ho bít nebudeš,já třeba beru bič a hladím ho s ním po celém těle aby věděl,že se mu nic nestane,je v klidu a uvolněný.Museli jsme si stanovit pravidla,které oba respektujeme,já mu nedělám nepříjemné věci a on mě zase nekouše a věří mi.S jinýma lidma má ovšem pořád problém,někdy se nenechá chytit nebo se ohání.Asi už nikdy nebude mít plnou důvěru ke všem,ale ke mně ji má a vděčím za ní relativně klidným přístupem(i když někdy mi nervy taky ujely co si budem říkat).chce točas ať se mu zahojí rány na duši a taky si najít přístup,který bude vyhovovat vám oběma.hodně štěstí
pedruna
napsal(a):
tak to je téma přímo pro mě,taky mám koně,který měl špatné zkušenosti s lidmi,byl bitý přes hlavu a uši,tak strašně kousal a na uši si šáhnout nedal.Taky se nedal vodit na vodítku,protože to buď stávkoval a nepohnul se ani o krok,nebo se stavěl na zadní.Je to už dva roky co ho mám,dotyky na hlavě jsou už v pohodě,nekouše(jen občas se jakoby trochu ožene,ale má sensor na lidi,takže někdy někoho ještě štípne,ovšem zákeřný není.)Na uši si šahat nechá,ale jsou dny kdy ne,tak to prostě nehrotím a nešahám.jinak se ho můžu dotýkat všude,prolézat mu pod břichem a klidně si dávat jeho nohu na své koleno.na vodítku už je voditelný bez problémů.Chce to trpělivost,nepůjde to hned,prostěmu ukázat,že žádné nebezpečí nehrozí,že ho bít nebudeš,já třeba beru bič a hladím ho s ním po celém těle aby věděl,že se mu nic nestane,je v klidu a uvolněný.Museli jsme si stanovit pravidla,které oba respektujeme,já mu nedělám nepříjemné věci a on mě zase nekouše a věří mi.S jinýma lidma má ovšem pořád problém,někdy se nenechá chytit nebo se ohání.Asi už nikdy nebude mít plnou důvěru ke všem,ale ke mně ji má a vděčím za ní relativně klidným přístupem(i když někdy mi nervy taky ujely co si budem říkat).chce točas ať se mu zahojí rány na duši a taky si najít přístup,který bude vyhovovat vám oběma.hodně štěstí
No, tak asi by sme se mohly podelit o castecne stejne zkusenosti - s konikem jinak problem nema - delam NHS, nebo neco v tomto duchu, tak jak nam to vyhovuje a jak pises Ty, i ja mu muzu vlezt klidne mezi zadni nohy a ani se nehne. Uci se k nam jezdit deti drzet nohy pri korekture, protoze to je znamy klidas, je rozumny, neni nijak zatrpkly, ale holt s hlavou a okolo ni s nim delam pouze ja - pres zimu to je samozrejme lepsi, nebot nejsou mouchy atd. ale to neresi problem. Diky za prispevek a nazor a radu.