Co myslíte? Co poradíte?

buggyna napsal(a):
si jedna z málo co nad tí přemýšlí i takhle
není přece problém,než si pořídíš vlastního oře, k nějakému docházet a nějakému majiteli pomáhat. To samé nevidím problém v tom, jezdit jako divák na soustředění,kurzy atd. i trenéři nechávají své svěřence trénovat na svých koních

já než sem si koupila svou kobylu,rok možná 2 sem také nejezdila.Ale jezdila sem se koukat a poslouchat, číst články na EQCH.... až po koupy sem si to zkoušela na své kobyle,a to co sem se dozvěděla z kvalitního zdroje sem i zkoušela.

Neboj a klidně se do toho pomalu pusť!

Přemýšlím takto proto, že bych nechtěla, aby se mou nerozvážností, zbrklým rozhodnutím přihodilo něco, co by nešlo vzít zpět a postihlo koně. Asi jsem zodpovědná

Se čtením můžu začít hned, teoreticky se vzdělávat a časem praxe. S docházením to nebude asi nějak růžové, nevím zatím o nikom v okolí, kdo by hledal výpomoc. Pokud to sám nezvládá, pomocníky už má a nerada bych někomu lezla jak se říká do zelí, pak se vytváří špatné vztahy a to nechci. Každopádně naskytne-li se možnost vypomáhat, hlásím se

Děkuji za tip, ale i zkušenost

maldex napsal(a):
Přemýšlím takto proto, že bych nechtěla, aby se mou nerozvážností, zbrklým rozhodnutím přihodilo něco, co by nešlo vzít zpět a postihlo koně. Asi jsem zodpovědná

Se čtením můžu začít hned, teoreticky se vzdělávat a časem praxe. S docházením to nebude asi nějak růžové, nevím zatím o nikom v okolí, kdo by hledal výpomoc. Pokud to sám nezvládá, pomocníky už má a nerada bych někomu lezla jak se říká do zelí, pak se vytváří špatné vztahy a to nechci. Každopádně naskytne-li se možnost vypomáhat, hlásím se

Děkuji za tip, ale i zkušenost

zodpovědnosti je u koní třeba nejvíc
zkus si na EQCH zadat inzerát na výpomoc...plno majitelů shání k sobě zodpovědného člověka třeba i jen na vyjížďky.Ale každá chvilka u koní tě naučí zas něčemu novému.Pak už k tomu číst i odborné články...abys věděla,že to co ses někde naučila,je dobré nebo naopak úplně nesmyslné a koni to škodí.
Jinak doporučuju všeobecně články od paní doktorky Dominiky Švehlové

buggyna napsal(a):
zodpovědnosti je u koní třeba nejvíc
zkus si na EQCH zadat inzerát na výpomoc...plno majitelů shání k sobě zodpovědného člověka třeba i jen na vyjížďky.Ale každá chvilka u koní tě naučí zas něčemu novému.Pak už k tomu číst i odborné články...abys věděla,že to co ses někde naučila,je dobré nebo naopak úplně nesmyslné a koni to škodí.
Jinak doporučuju všeobecně články od paní doktorky Dominiky Švehlové

Tak jsem jukla na EQCH. Článků je tam habaděj, jen co je pravda. Takže směle mohu studovat

maldex napsal(a):
Tak jsem jukla na EQCH. Článků je tam habaděj, jen co je pravda. Takže směle mohu studovat

A odkud jsi? Ze zdravotních důvodů hledám někoho, kdo by si tak trochu adoptoval moje koníčky... Jinak zkušenosti podobné jako ty, když jsem dosáhla věku a financí, pořídila si své koně, domů. Je to časově a finančně náročné, občas i psychicky, čtu studuju, ptám se, hledám, hádám se...ale neměnila bych a šla bych do toho zase

maldex napsal(a):
Přemýšlím takto proto, že bych nechtěla, aby se mou nerozvážností, zbrklým rozhodnutím přihodilo něco, co by nešlo vzít zpět a postihlo koně. Asi jsem zodpovědná

Se čtením můžu začít hned, teoreticky se vzdělávat a časem praxe. S docházením to nebude asi nějak růžové, nevím zatím o nikom v okolí, kdo by hledal výpomoc. Pokud to sám nezvládá, pomocníky už má a nerada bych někomu lezla jak se říká do zelí, pak se vytváří špatné vztahy a to nechci. Každopádně naskytne-li se možnost vypomáhat, hlásím se

Děkuji za tip, ale i zkušenost

a Odkud že jsi?

maldex napsal(a):
Ahoj, chtěla bych Vás poprosit o rady, názory. Jen prosím žádné hádky, osočování atp. Od 12 let jsem chodila ke koním. Ze začátku samouk, později pod vedením zkušených. Naučila jsem se základy péče o koně, základy jezdectví a ani nevím jak, ale s jedním koněm jsem si vytvořila perfektní vztah, aniž bych kdy slyšela či viděla přirozenou komunikaci s koněm. Zažila jsem s koňmi krásné, ale i špatné. Přesto nebudu tvrdit, že jsem odborník přes koně a péči o ně. Nyní jsem už nějaký rok od koní, protože tam, kam jsem ke koním chodila, koně již nejsou (smrt majitele, prodej koní). A dalším důvodem je také prodej koní i na dalším působišti. Někdy v budoucnu bych si chtěla pořídit vlastního koně. Samozřejmostí je pravidelný finanční příjem, aby bylo jak na samotnou koupi koně, tak na ustájení, veterináře, kováře a také postroje a čištění. Zkrátka vše, co ke koni patří. Jelikož zatím tuto podmínku nesplňuji, nehrnu se do koupi koně. Ale plánuji, respektive uvažuji, do budoucna a říkám si „ano“, „ne“. Podotýkám, že mé zkušenosti se momentálně nerozvíjejí, nepřibývají. Proto se pozastavuji nad tím, jestli v budoucnu jít do tak vážného rozhodnutí, nebo raději ne. Pokud bych se rozhodla a koně si pořídila, doma bych jej ustájeného nemohla mít, takže počítám s měsíčním placením ustájení. Asi by bylo v mém případě toto řešení dobré i z hlediska získání dalších zkušeností, jelikož, jak jsem psala výše, nepřibývají a ve společné stáji mezi lidmi, svým koněm a ostatními koňmi, bych je asi lépe získala Také je to určitě lepší, kdyby se s koněm něco stalo, tak mám kolem sebe osoby, které by pomohly, poradily. Jsem si plně vědoma, jak velká je to odpovědnost, jak vážný krok by byl v mém životě učiněn. Rozhodně bych nechtěla, aby díky mně kůň nějak strádal. Co myslíte? Jít pak do toho, nebo raději ne? Nechci po Vás učinit za mě rozhodnutí, jen přednést své názory, rady či zkušenosti. Děkuji, Martina.

Snad podobná zkušenost...
Začínala jsem u koní ve 14 letech v JO při SZeŠ - základy, trochu skákání - ale žádný zázrak; samozřejmě zemědělka k tomu ( ne koňařina, obecně zootechnika).
Semtam svezení se u soukromníka ( těsně po revoluci toho moc nebylo), malá praxe ještě při škole u A1/1 v Napajedlích ( + nepříliš časté docházení tam s kamarádkou, nějaký ten Hubert).
Po škole při práci v zemědělství ( málo času, pracovní víkendy) semtam k A1/1 do Slušovic, i jsem tam 2 měsíce pracovala.
Takže nic extra, co by za řeč stálo ( bylo i 3 leté období, kdy jsem na koni neseděla ani se k nim nedostala) - obecné znalosti, obstarání koní, rekreačka jezdec : víceméně samouk - s koňmi jsem se domluvit uměla, samozřejmě čtení čehokoliv o koních, pro mne zajímavého.
Když podmínky dovolily, z původně jednoho zamýšleného kupovaného koně byla jedna březí klisna a její dcera odstávče. Takže dva v jednom + jedno hříbě.
Zase samouk - s odchovem zkušenosti pouze teoretické a s plemenem, které jsem pořídila už vůbec ne ... přes různé omyly a mýty se člověk prokousává celý život.
Z původně šestileté koupené, letos 19 leté babči je malé stádo, na starších klisnách se učily jezdit děcka, jsou to spolehliví koníci do terénu i pro téměř začátečníky. Obsedala jsem je sama, bez trenérů, svazovátek - a bylo to poprvé.
To je můj příběh - nebudu radit ani posuzovat.
Myslím, že pokud jsi hlava pokroku otevřená, sebekritická, přemýšlivá, umíš se ovládat a domluvit se s koňmi ( lhostejno, jestli je to po x kurzech, trenérech - anebo jsi samouk, učící se pozorováním koní, jezdců a samostudiem), nebála bych se ani po delší pauze pořídit si koně. Co se jednou naučíš, to nezapomeneš - ohledně ježdění pouze vypadneš z kondice - to v případě, že jsi na koni neseděla i roky ( vlastní zkušenost).
Rozhodnutí je samozřejmě na tobě .

sally napsal(a):
Snad podobná zkušenost...
Začínala jsem u koní ve 14 letech v JO při SZeŠ - základy, trochu skákání - ale žádný zázrak; samozřejmě zemědělka k tomu ( ne koňařina, obecně zootechnika).
Semtam svezení se u soukromníka ( těsně po revoluci toho moc nebylo), malá praxe ještě při škole u A1/1 v Napajedlích ( + nepříliš časté docházení tam s kamarádkou, nějaký ten Hubert).
Po škole při práci v zemědělství ( málo času, pracovní víkendy) semtam k A1/1 do Slušovic, i jsem tam 2 měsíce pracovala.
Takže nic extra, co by za řeč stálo ( bylo i 3 leté období, kdy jsem na koni neseděla ani se k nim nedostala) - obecné znalosti, obstarání koní, rekreačka jezdec : víceméně samouk - s koňmi jsem se domluvit uměla, samozřejmě čtení čehokoliv o koních, pro mne zajímavého.
Když podmínky dovolily, z původně jednoho zamýšleného kupovaného koně byla jedna březí klisna a její dcera odstávče. Takže dva v jednom + jedno hříbě.
Zase samouk - s odchovem zkušenosti pouze teoretické a s plemenem, které jsem pořídila už vůbec ne ... přes různé omyly a mýty se člověk prokousává celý život.
Z původně šestileté koupené, letos 19 leté babči je malé stádo, na starších klisnách se učily jezdit děcka, jsou to spolehliví koníci do terénu i pro téměř začátečníky. Obsedala jsem je sama, bez trenérů, svazovátek - a bylo to poprvé.
To je můj příběh - nebudu radit ani posuzovat.
Myslím, že pokud jsi hlava pokroku otevřená, sebekritická, přemýšlivá, umíš se ovládat a domluvit se s koňmi ( lhostejno, jestli je to po x kurzech, trenérech - anebo jsi samouk, učící se pozorováním koní, jezdců a samostudiem), nebála bych se ani po delší pauze pořídit si koně. Co se jednou naučíš, to nezapomeneš - ohledně ježdění pouze vypadneš z kondice - to v případě, že jsi na koni neseděla i roky ( vlastní zkušenost).
Rozhodnutí je samozřejmě na tobě .

S tou praxí nevím teda z jakého jsi kraje a jak jsi na tom časově, ale myslím že bohatě postačí sledovat inzerci tady, na eqch, bazoši a klidně i jinde. Prostě hledat, stejně jako ty kurzy, většinou se o tom ví v tom kraji všude jen se musí člověk dostat do míst kde to uslyší.

Je fajn že jsou mezi námi ještě i tací co nad nečím takovým přemýšlí a nehrnou se do všeho po hlavě.

Přeji hodně štěstí

amidala napsal(a):
S tou praxí nevím teda z jakého jsi kraje a jak jsi na tom časově, ale myslím že bohatě postačí sledovat inzerci tady, na eqch, bazoši a klidně i jinde. Prostě hledat, stejně jako ty kurzy, většinou se o tom ví v tom kraji všude jen se musí člověk dostat do míst kde to uslyší.

Je fajn že jsou mezi námi ještě i tací co nad nečím takovým přemýšlí a nehrnou se do všeho po hlavě.

Přeji hodně štěstí

klobouk dolů. konečně je tu i někdo kdo ví co ho čeká, já osobně bych doporučila zas ke koním trochu přičuchnout, nejlépe najít si nějakého koníka a chvilku se o něj starat aby jsi zjitila jestli ten každodenní koloběh zmákneš..není to jen o penězích a času ale i chuti každý den se postarat za každého počasí...odkud jsi? třeba by tu byl někdo kdo by ti nabídl možnost docházemí či pronájmu koníka, pokud to bereš takto zoodpovědně je to nejlepší řešení dle mého, ale podle toho jak uvažuješ bych se ani té koupě nebála, ale jak říkám není špatné si nějakej ten měsíc v tom pobýt bez celoživotních závazků..

petapeta napsal(a):
A odkud jsi? Ze zdravotních důvodů hledám někoho, kdo by si tak trochu adoptoval moje koníčky... Jinak zkušenosti podobné jako ty, když jsem dosáhla věku a financí, pořídila si své koně, domů. Je to časově a finančně náročné, občas i psychicky, čtu studuju, ptám se, hledám, hádám se...ale neměnila bych a šla bych do toho zase

Ahoj,
jsem z Východních Čech (Česká Třebová, Lanškroun). Pak samozřejmě bych mohla i v blízkém okolí (přilehlé vesnice) těchto dvou měst

Určitě je to nejen o penězích, ale i čase, který je také neméně důležitý, a samozřejmě o dalším vzdělávání a sbírání zkušeností. S tím souhlasím

janiska napsal(a):
a Odkud že jsi?

Ahoj,
jak jsem psala výše - Východní Čechy (Česká Třebová, Lanškroun), a Ty?

amidala napsal(a):
S tou praxí nevím teda z jakého jsi kraje a jak jsi na tom časově, ale myslím že bohatě postačí sledovat inzerci tady, na eqch, bazoši a klidně i jinde. Prostě hledat, stejně jako ty kurzy, většinou se o tom ví v tom kraji všude jen se musí člověk dostat do míst kde to uslyší.

Je fajn že jsou mezi námi ještě i tací co nad nečím takovým přemýšlí a nehrnou se do všeho po hlavě.

Přeji hodně štěstí

Amidala:
Ahoj,
jsem z Pardubického kraje. Studuji, takže čas je i není. Záleží, jestli beru zkouškové nebo jen to studijní období Každopádně o letních prázdninách je volna nejvíce.
Pokud bych si koníka pořídila, bylo by to až po studiu a nejlépe i po nějakém čase v zaměstnání, až bych si vydělala a našetřila finance na koupi a ostatní spojené s péčí o koně. Nechtěla bych se do takového rozhodnutí pustit po hlavě, to rozhodně ne.

Zde na ifauně sleduji diskuse a občas obdivuji mladá děvčata, která si pořizují koníky, někdy ale i třeba nerozvážně. Samozřejmě že ne každá je nerozvážná, nechci je házet do stejného pytle.

Každopádně nejdříve se snažím vše řádně promyslet, projít si pro a proti. Pak se uvidí. A také si vyslechnout názory, rady, zkušenosti Vás ostatních

sally napsal(a):
Snad podobná zkušenost...
Začínala jsem u koní ve 14 letech v JO při SZeŠ - základy, trochu skákání - ale žádný zázrak; samozřejmě zemědělka k tomu ( ne koňařina, obecně zootechnika).
Semtam svezení se u soukromníka ( těsně po revoluci toho moc nebylo), malá praxe ještě při škole u A1/1 v Napajedlích ( + nepříliš časté docházení tam s kamarádkou, nějaký ten Hubert).
Po škole při práci v zemědělství ( málo času, pracovní víkendy) semtam k A1/1 do Slušovic, i jsem tam 2 měsíce pracovala.
Takže nic extra, co by za řeč stálo ( bylo i 3 leté období, kdy jsem na koni neseděla ani se k nim nedostala) - obecné znalosti, obstarání koní, rekreačka jezdec : víceméně samouk - s koňmi jsem se domluvit uměla, samozřejmě čtení čehokoliv o koních, pro mne zajímavého.
Když podmínky dovolily, z původně jednoho zamýšleného kupovaného koně byla jedna březí klisna a její dcera odstávče. Takže dva v jednom + jedno hříbě.
Zase samouk - s odchovem zkušenosti pouze teoretické a s plemenem, které jsem pořídila už vůbec ne ... přes různé omyly a mýty se člověk prokousává celý život.
Z původně šestileté koupené, letos 19 leté babči je malé stádo, na starších klisnách se učily jezdit děcka, jsou to spolehliví koníci do terénu i pro téměř začátečníky. Obsedala jsem je sama, bez trenérů, svazovátek - a bylo to poprvé.
To je můj příběh - nebudu radit ani posuzovat.
Myslím, že pokud jsi hlava pokroku otevřená, sebekritická, přemýšlivá, umíš se ovládat a domluvit se s koňmi ( lhostejno, jestli je to po x kurzech, trenérech - anebo jsi samouk, učící se pozorováním koní, jezdců a samostudiem), nebála bych se ani po delší pauze pořídit si koně. Co se jednou naučíš, to nezapomeneš - ohledně ježdění pouze vypadneš z kondice - to v případě, že jsi na koni neseděla i roky ( vlastní zkušenost).
Rozhodnutí je samozřejmě na tobě .

Linda:
Ahoj,
chodila jsem na SZeŠ, konkrétně obor chov koní a jezdectví, ale po roce jsem odešla. Maturitu jsem si udělala na jiné škole, hlavně pro lepší budoucí uplatnění na trhu práce, a koně si nechala jako zálibu.
Jinak u koní jsem nebyla skoro 4 roky, myslím. Asi by mi netrvalo příliš dlouho oprášit si zkušenosti, takže souhlasím s Tebou, když říkáš, že co se jednou naučím, nezapomenu.

klawdie napsal(a):
klobouk dolů. konečně je tu i někdo kdo ví co ho čeká, já osobně bych doporučila zas ke koním trochu přičuchnout, nejlépe najít si nějakého koníka a chvilku se o něj starat aby jsi zjitila jestli ten každodenní koloběh zmákneš..není to jen o penězích a času ale i chuti každý den se postarat za každého počasí...odkud jsi? třeba by tu byl někdo kdo by ti nabídl možnost docházemí či pronájmu koníka, pokud to bereš takto zoodpovědně je to nejlepší řešení dle mého, ale podle toho jak uvažuješ bych se ani té koupě nebála, ale jak říkám není špatné si nějakej ten měsíc v tom pobýt bez celoživotních závazků..

Klára:
Ahoj,
jelikož jsem měla tu čest pečovat o koně, jezdit a jak jsem řekla zažít pěkné i špatné, vím, že by mě čekalo zodpovědnost vyžadující rozhodnutí a pak i následné starání se o čtyřnožce, aby nestrádal. Chápu, že to není záležitost krátké doby, nýbrž let, proto hodně přemýšlím, jestli bych zvládla vše potřebné. Přeci jen jsem vypadla z každodenní péče o koně.
Jsem z Východních Čech (Č. Třebová, Lanškroun).
Ráda se přiučím novým věcem, vyslechnu, přečtu si zkušenosti druhých, na tom není nic špatného. Pak se pokusím teorii převést do praxe no a třeba poté příjde rozhodnutí: Ano, jdu do toho! Tak uvidím

maldex napsal(a):
Ahoj,
jsem z Východních Čech (Česká Třebová, Lanškroun). Pak samozřejmě bych mohla i v blízkém okolí (přilehlé vesnice) těchto dvou měst

Určitě je to nejen o penězích, ale i čase, který je také neméně důležitý, a samozřejmě o dalším vzdělávání a sbírání zkušeností. S tím souhlasím

No já jsem kousek od jižně od Prahy, takže bohužel... Jo toho času to chce spousty - od té doby, co mám koně doma, jezdím mnohem méně než dřív....a taknějak se mi i mění priority - radši než koupit koni novou ohlávku, koupím třeba 50 kg mrkve

petapeta napsal(a):
No já jsem kousek od jižně od Prahy, takže bohužel... Jo toho času to chce spousty - od té doby, co mám koně doma, jezdím mnohem méně než dřív....a taknějak se mi i mění priority - radši než koupit koni novou ohlávku, koupím třeba 50 kg mrkve

Martino, řeknu ti svůj příběh...
Od 8 let jsem jezdívala u soukroníka...celodenní tůry apodobně... časem začala i anglii, nějaké skoky drezůrky....měla jsem těsně před licencí...a vybodla se nato, skrz chlapa a v zápětí skrz školu....celých, dlouhých 5,5let jsem u koní nebyla...nic....

Ale zničehož nic...jsem prostě musela...prostě musela koupit vlastního. Jen co jsem začala pracovat..na koně sem si půjčila, ustájení sehnala za rohem, odvaz taky....a jelo se.
Prostě to byla srdcovka...taky díky kamarádc, co má jeho bratra kousek odemne....sem se prostě rozhodla...a slovo dalo slovo, doma velké přemlouvání, a přítel šel do toho semnou.

Po skoro 6 letech jsem si domů přivezla 20 měsíčního hřebce v plné parádě.Vyrostl na pastvině. Nějaký základ tam byl, ale dalo nám moooooc práce všechno od začátku vybudovat znova. Bála jsem se toho jako čert kříže...ale můžu říct...že s koněm sme po roce na perfektním kontaktě...zvládám ho, můžu říct s klidem na srdci že dobře :-) vztah neustále budujem a prohlubujem, začínáme pomalu pracovat, v červnu bude tříletej, a chystáme se obsedat....Pomohlo mě zavolat si známou, která se zabívá komunikací...a sami sem našli cestu...přeju hodně štěstí

maldex napsal(a):
Klára:
Ahoj,
jelikož jsem měla tu čest pečovat o koně, jezdit a jak jsem řekla zažít pěkné i špatné, vím, že by mě čekalo zodpovědnost vyžadující rozhodnutí a pak i následné starání se o čtyřnožce, aby nestrádal. Chápu, že to není záležitost krátké doby, nýbrž let, proto hodně přemýšlím, jestli bych zvládla vše potřebné. Přeci jen jsem vypadla z každodenní péče o koně.
Jsem z Východních Čech (Č. Třebová, Lanškroun).
Ráda se přiučím novým věcem, vyslechnu, přečtu si zkušenosti druhých, na tom není nic špatného. Pak se pokusím teorii převést do praxe no a třeba poté příjde rozhodnutí: Ano, jdu do toho! Tak uvidím

Škoda že nejsi blíže pořád sháním nějakýho partáka k mým dvěma koníkum, měla by jsi k dispozici koníčka jak kdyby byl tvůj...
Já bych se toho nebála, taky jsem kupovala koně po odmlce, něco mi scházelo, zašla jsem za známou se povozit a pohladit zas oře po pár měsících abstinence a ona se mě zeptala proč nemám vlatsního, neměla jsem na to odpověď a tak se vybíral uň.....když se zeptá 15 leté dítě, že chce koníka nedoporučím i když jsou samozřejmě světlé vyjímky, ale když se zeptá takto uvažující člověk nevidím důvod proč né, kdybych koně prodávala byla bych vděčná za takto uvažující budoucího majitele...je to zavazující a zároveň krásné když mužeš ovlivnovat život takového tvora, zvlášt když se daří..pro mě to jsou mé děti jako oba koně tak oba hafani...občas i lidi na mě čumí jak na magora, ale prostě koňáci mají svůj svět...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

petapeta napsal(a):
No já jsem kousek od jižně od Prahy, takže bohužel... Jo toho času to chce spousty - od té doby, co mám koně doma, jezdím mnohem méně než dřív....a taknějak se mi i mění priority - radši než koupit koni novou ohlávku, koupím třeba 50 kg mrkve

To je škoda, ale tak to bývá U nás mají také někteří soukromníci koně, ale také stálé pomocníky. Kdysi jsem měla své místo u majitele několika koní, bohužel, je to již pár let zpět, kdy zemřel. Ještě jsem byla u jednoho soukromníka, kde jsem nabrala další zkušenosti, ale koně byli postupně prodáni. Jinak je tu ještě jezdecký klub při škole, kde jsem jezdila co by studentka SZeŠ, leč to bylo skutečně jen při škole.

Kdybych tedy do koupě koně v budoucnu šla, nemohla bych jej mít doma. Musela bych mu najít ustájení někde ve společnosti ostatních koní Má to své výhody i nevýhody, ale to všechno, že.

Když zmiňuješ mrkev, dala bych si, ale 50 kg asi ne.

maldex napsal(a):
To je škoda, ale tak to bývá U nás mají také někteří soukromníci koně, ale také stálé pomocníky. Kdysi jsem měla své místo u majitele několika koní, bohužel, je to již pár let zpět, kdy zemřel. Ještě jsem byla u jednoho soukromníka, kde jsem nabrala další zkušenosti, ale koně byli postupně prodáni. Jinak je tu ještě jezdecký klub při škole, kde jsem jezdila co by studentka SZeŠ, leč to bylo skutečně jen při škole.

Kdybych tedy do koupě koně v budoucnu šla, nemohla bych jej mít doma. Musela bych mu najít ustájení někde ve společnosti ostatních koní Má to své výhody i nevýhody, ale to všechno, že.

Když zmiňuješ mrkev, dala bych si, ale 50 kg asi ne.

Ten můj příspěvek výše je pro Petru - jen pro pořádek

maldex napsal(a):
To je škoda, ale tak to bývá U nás mají také někteří soukromníci koně, ale také stálé pomocníky. Kdysi jsem měla své místo u majitele několika koní, bohužel, je to již pár let zpět, kdy zemřel. Ještě jsem byla u jednoho soukromníka, kde jsem nabrala další zkušenosti, ale koně byli postupně prodáni. Jinak je tu ještě jezdecký klub při škole, kde jsem jezdila co by studentka SZeŠ, leč to bylo skutečně jen při škole.

Kdybych tedy do koupě koně v budoucnu šla, nemohla bych jej mít doma. Musela bych mu najít ustájení někde ve společnosti ostatních koní Má to své výhody i nevýhody, ale to všechno, že.

Když zmiňuješ mrkev, dala bych si, ale 50 kg asi ne.

No ty moje obludy by spořádali i 100 kg . Samotnýho koně bych doma taky nechtěla, kůň má být ve stádě, ale já mám doma pidistádo (momentálně 4, na jaře 6)...No je to jak naschvál, já už někoho scháním skoro rok, a ted jsem ze dne na den musela přestat jezdit úplně a obě jezdkyně mi taky zničehonic odpadli koně už měsíc stojej...no aspoň chodí na celý den do výběhů... Já jsem byla u koní přes 10 let, než jsem si pořídila svého. A stejně jsem byla v šoku, jak málo toho vím...ale to je asi normální! Budu ti držet palečky, at se rozhodneš správně

sabina napsal(a):
Martino, řeknu ti svůj příběh...
Od 8 let jsem jezdívala u soukroníka...celodenní tůry apodobně... časem začala i anglii, nějaké skoky drezůrky....měla jsem těsně před licencí...a vybodla se nato, skrz chlapa a v zápětí skrz školu....celých, dlouhých 5,5let jsem u koní nebyla...nic....

Ale zničehož nic...jsem prostě musela...prostě musela koupit vlastního. Jen co jsem začala pracovat..na koně sem si půjčila, ustájení sehnala za rohem, odvaz taky....a jelo se.
Prostě to byla srdcovka...taky díky kamarádc, co má jeho bratra kousek odemne....sem se prostě rozhodla...a slovo dalo slovo, doma velké přemlouvání, a přítel šel do toho semnou.

Po skoro 6 letech jsem si domů přivezla 20 měsíčního hřebce v plné parádě.Vyrostl na pastvině. Nějaký základ tam byl, ale dalo nám moooooc práce všechno od začátku vybudovat znova. Bála jsem se toho jako čert kříže...ale můžu říct...že s koněm sme po roce na perfektním kontaktě...zvládám ho, můžu říct s klidem na srdci že dobře :-) vztah neustále budujem a prohlubujem, začínáme pomalu pracovat, v červnu bude tříletej, a chystáme se obsedat....Pomohlo mě zavolat si známou, která se zabívá komunikací...a sami sem našli cestu...přeju hodně štěstí

Sabina:
Ahoj,
pěkný příběh. Už jsem kolikrát, po pročítání inzerátů s prodejem koní, chtěla ihned pořídit vlastního koně a říkala si, že toho či toho si koupím. Pak jsem se ze snu, nebo jak to říci, probrala a uvědomila si, že bych učinila nerozvážné rozhodnutí, které by mě později mohlo potrestat. Ale také by nemuselo. Ozval se rozum a pravil "Uvažuj, mysli."
Vím, že právě teď bych na koně neměla. I kdyby mi jej někdo dal zadarmo (naivita , ale jen pro ilustraci), neuživila bych jej. A tak přemýšlím a plánuji do budoucna. Co kdyby ...

Děkuji za příspěvek

maldex napsal(a):
Amidala:
Ahoj,
jsem z Pardubického kraje. Studuji, takže čas je i není. Záleží, jestli beru zkouškové nebo jen to studijní období Každopádně o letních prázdninách je volna nejvíce.
Pokud bych si koníka pořídila, bylo by to až po studiu a nejlépe i po nějakém čase v zaměstnání, až bych si vydělala a našetřila finance na koupi a ostatní spojené s péčí o koně. Nechtěla bych se do takového rozhodnutí pustit po hlavě, to rozhodně ne.

Zde na ifauně sleduji diskuse a občas obdivuji mladá děvčata, která si pořizují koníky, někdy ale i třeba nerozvážně. Samozřejmě že ne každá je nerozvážná, nechci je házet do stejného pytle.

Každopádně nejdříve se snažím vše řádně promyslet, projít si pro a proti. Pak se uvidí. A také si vyslechnout názory, rady, zkušenosti Vás ostatních

Tak koukej prostě po inzerci kdo by mohl nabízet ježdění někde v blízkosti tebe, myslím že by ti to hodně pomohlo s jistotou. Uděláš si přátele za kterýma budeš moci i když budeš mít časem svého koňouše.

Já to takhle dělám už pěknou řádku let, hodně soukromníků potřebuje pomoc s koníka(spíš doporučuji soukromníky než kluby) hodně se naučíš a i majitel tě může hodně přiučit.

klawdie napsal(a):
Škoda že nejsi blíže pořád sháním nějakýho partáka k mým dvěma koníkum, měla by jsi k dispozici koníčka jak kdyby byl tvůj...
Já bych se toho nebála, taky jsem kupovala koně po odmlce, něco mi scházelo, zašla jsem za známou se povozit a pohladit zas oře po pár měsících abstinence a ona se mě zeptala proč nemám vlatsního, neměla jsem na to odpověď a tak se vybíral uň.....když se zeptá 15 leté dítě, že chce koníka nedoporučím i když jsou samozřejmě světlé vyjímky, ale když se zeptá takto uvažující člověk nevidím důvod proč né, kdybych koně prodávala byla bych vděčná za takto uvažující budoucího majitele...je to zavazující a zároveň krásné když mužeš ovlivnovat život takového tvora, zvlášt když se daří..pro mě to jsou mé děti jako oba koně tak oba hafani...občas i lidi na mě čumí jak na magora, ale prostě koňáci mají svůj svět...

Kláro,
a odkud jsi? Tam u Vás nikdo o koníky zájem nemá?
Souhlasím, že koňáci mají svůj svět. Také mi nikdo nechtěl věřit, že za mnou koník chodil jako pejsek. Běhal za mnou po louce v hlubokém sněhu naprosto volný. Kam jsem šla já, tam šel i on. Věřili jsme jeden druhému, alespoň si to myslím. Bohužel, vše je to již minulostí, kterou nevrátím. Kolikrát byl právě kůň mým nejlepším kamarádem, což nedokázali někteří pochopit, ale je to jejich problém. Kdo nepozná, neví
Doma máme sice čtyřnohá zvířata, leč koně to nejsou. Dva kocouři a pes. Je pravda, že i oni, byť jsou malí, vyžadují péči. A to nemluvím o koni, který je mnohonásobně větší
Je krásné, když si člověk se zvířetem vybuduje vztah plný důvěry. Jak s koněm, tak se psem, kočkou či jakýmkoli jiným tvorem.
Tak uvidíme

petapeta napsal(a):
No ty moje obludy by spořádali i 100 kg . Samotnýho koně bych doma taky nechtěla, kůň má být ve stádě, ale já mám doma pidistádo (momentálně 4, na jaře 6)...No je to jak naschvál, já už někoho scháním skoro rok, a ted jsem ze dne na den musela přestat jezdit úplně a obě jezdkyně mi taky zničehonic odpadli koně už měsíc stojej...no aspoň chodí na celý den do výběhů... Já jsem byla u koní přes 10 let, než jsem si pořídila svého. A stejně jsem byla v šoku, jak málo toho vím...ale to je asi normální! Budu ti držet palečky, at se rozhodneš správně

Petro,
i já, kdybych si v budoucnu koně pořídila, bych byla určitě z něčeho překvapená. Neříkám, že ne, protože člověk se učí celý život. Mohla bych mít zkušeností habaděj a přesto si myslím, že bych nebyla ta nejzkušenější - což asi ani nejde Prostě a jednoduše, člověk se učí stále, i když si může myslet, kdo ví jak není vzdělaný, zkušený, světaznalý.
Každopádně děkuji za podporu

maldex napsal(a):
Linda:
Ahoj,
chodila jsem na SZeŠ, konkrétně obor chov koní a jezdectví, ale po roce jsem odešla. Maturitu jsem si udělala na jiné škole, hlavně pro lepší budoucí uplatnění na trhu práce, a koně si nechala jako zálibu.
Jinak u koní jsem nebyla skoro 4 roky, myslím. Asi by mi netrvalo příliš dlouho oprášit si zkušenosti, takže souhlasím s Tebou, když říkáš, že co se jednou naučím, nezapomenu.

Nezapomeneš - ale stejně tě nejvíc naučí koně vlastní. S nimi se stráví maximum času.
Jak kdo s koňmi umí, nezávisí ani na věku, ani na letech strávených s nimi. Jsou "staří koňaři", lpící na starých zavedených metodách ( nepřemýšlí příliš, něco se v začátku naučili a to jim na celý život stačí) a jsou i mnohem mladší ročníky než já, umící spoustu věcí, které se od nich mohu i po dvaceti letech u koní naučit.
Chce to zdravý selský rozum ( u některých majitelů bych nechtěla být ani u koní a už vůbec ne koněm) - pokud jde o výběr, jestli k někomu na koně chodit.
Nejen u koní platí: hlupák je ten, kdo se nepoučí z vlastních chyb ( nepřizná je a neúspěch svede na okolnosti, koně, výstroj); průměrně inteligentní člověk se z vlastních chyb poučí a příště se jich vyvaruje - no a chytrý člověk se učí nejen na chybách svých, ale i cizích - aby se vyvaroval i těch .
Pokud chce člověk mít spolehlivého koně na rekre, často to při troše snahy zvládne sám; pokud chce soutěžit na nějaké úrovni - pak už to chce trenéra, kurzy.

sally napsal(a):
Nezapomeneš - ale stejně tě nejvíc naučí koně vlastní. S nimi se stráví maximum času.
Jak kdo s koňmi umí, nezávisí ani na věku, ani na letech strávených s nimi. Jsou "staří koňaři", lpící na starých zavedených metodách ( nepřemýšlí příliš, něco se v začátku naučili a to jim na celý život stačí) a jsou i mnohem mladší ročníky než já, umící spoustu věcí, které se od nich mohu i po dvaceti letech u koní naučit.
Chce to zdravý selský rozum ( u některých majitelů bych nechtěla být ani u koní a už vůbec ne koněm) - pokud jde o výběr, jestli k někomu na koně chodit.
Nejen u koní platí: hlupák je ten, kdo se nepoučí z vlastních chyb ( nepřizná je a neúspěch svede na okolnosti, koně, výstroj); průměrně inteligentní člověk se z vlastních chyb poučí a příště se jich vyvaruje - no a chytrý člověk se učí nejen na chybách svých, ale i cizích - aby se vyvaroval i těch .
Pokud chce člověk mít spolehlivého koně na rekre, často to při troše snahy zvládne sám; pokud chce soutěžit na nějaké úrovni - pak už to chce trenéra, kurzy.

Marti, řeknu to takhle...já poslední týden před výplatou melu z posledního, ale kůň, pes má co potřebuje...nehledně nato, že pes mívá veterináře měsíčně kolem 4 000 poslední dobou...Ještě že splácím přítelovi...a občas splátku vynechám prostě, když nemám.

Koně mít na ustájení je pro a proti, to potvrdím...obchází se tím dost starostí navíc...času taky...ale zase to dělá to, že vztah se buduje dle mě pomalejc, až se kůň upne,ostatní dělá zle, vpodstatě se o něj stará někdo jinej a ta zodpovědnost padá na něj....

Já mám koně na ustájení, hřebce...poslední dobou je to krušné - skr kobylky co neustále říjí...atd...personál má občas problémy, venku musí být kůň hlídaný a když se jezdí, musí se schovat, jelikož by se zabil. Takhle by byl doma ve svém výběhu, a měl klid..

Je rozumné že nad tím přemýšlíš...já sama za sebe mohu říct, že moej rozhodnutí bylo velice unáhlené, ale jásem prostě já....a nějak to vždycky vyjde... (ZATIM)

sabina napsal(a):
Marti, řeknu to takhle...já poslední týden před výplatou melu z posledního, ale kůň, pes má co potřebuje...nehledně nato, že pes mívá veterináře měsíčně kolem 4 000 poslední dobou...Ještě že splácím přítelovi...a občas splátku vynechám prostě, když nemám.

Koně mít na ustájení je pro a proti, to potvrdím...obchází se tím dost starostí navíc...času taky...ale zase to dělá to, že vztah se buduje dle mě pomalejc, až se kůň upne,ostatní dělá zle, vpodstatě se o něj stará někdo jinej a ta zodpovědnost padá na něj....

Já mám koně na ustájení, hřebce...poslední dobou je to krušné - skr kobylky co neustále říjí...atd...personál má občas problémy, venku musí být kůň hlídaný a když se jezdí, musí se schovat, jelikož by se zabil. Takhle by byl doma ve svém výběhu, a měl klid..

Je rozumné že nad tím přemýšlíš...já sama za sebe mohu říct, že moej rozhodnutí bylo velice unáhlené, ale jásem prostě já....a nějak to vždycky vyjde... (ZATIM)

Sabi,
koníka bych doma mít nemohla z hlediska nemožnosti kde jej ustájit. Proto bych volila ustájení ve společnosti jiných koní a to také proto, že by nebyl jako zvíře bez svých druhů. Zkrátka dva koně naráz si určitě nepořídím, nebo spíše neplánuji, možná pak časem, takže by koník musel být sám, neměl si s kým povídat. I kdybych s ním byla stále, koňského kamaráda mu nenahradím, jsem přeci jen člověk.

Ustájení, kde jsou i další koně a lidé, má své výhody a nevýhody. Výhodu vidím v tom, že nikdy nevím, co se přihodí a mohlo by se stát, a to ať jsem sebezodpovědnější, že nebudu moci koníka obstarat. Může to znít, že jej chci nechat někde ustájit a "ostatní, starejte se". Ale tak to není. Stát se opravdu může cokoli, nedej bože třeba dlouhodobý pobyt v nemocnici, pak by se mi neměl kdo o něj postarat. Takhle bych alespoň byla klidnější, protože bych věděla, že o koníka bude postaráno.

Nevýhodou asi skutečně bude pomalejší budování vzájemného vztahu. Větší koncentrace osob, s nimiž příjde do styku. Každopádně byla bych to já, která by jej obstarávala. Nikomu bych ale nenařizovala, že se k němu nesmí přiblížit, že je to jen můj kůň. Ze svých zkušeností vím, že byl-li koník v maštali pouze na ustájení, nedalo mi to a kolikrát jsem mu vykydala, nakrmila jej, vyčistila. Je to ale o lidech. Někdo je na cizí koně pes, bohužel. Ovšem jsou i stáje (třeba ty rodinné), kde je i koník jiného majitele milován, respektive nejsou mu činěny nevýhody vůči ostatním. Vše je o dohodě s majiteli stáje.


Stále zvažuji, přemýšlím. Věř tomu nebo ne, ale i takto, jak tu všichni píšete, mi pomáháte v uvažování, plánování

maldex napsal(a):
Sabi,
koníka bych doma mít nemohla z hlediska nemožnosti kde jej ustájit. Proto bych volila ustájení ve společnosti jiných koní a to také proto, že by nebyl jako zvíře bez svých druhů. Zkrátka dva koně naráz si určitě nepořídím, nebo spíše neplánuji, možná pak časem, takže by koník musel být sám, neměl si s kým povídat. I kdybych s ním byla stále, koňského kamaráda mu nenahradím, jsem přeci jen člověk.

Ustájení, kde jsou i další koně a lidé, má své výhody a nevýhody. Výhodu vidím v tom, že nikdy nevím, co se přihodí a mohlo by se stát, a to ať jsem sebezodpovědnější, že nebudu moci koníka obstarat. Může to znít, že jej chci nechat někde ustájit a "ostatní, starejte se". Ale tak to není. Stát se opravdu může cokoli, nedej bože třeba dlouhodobý pobyt v nemocnici, pak by se mi neměl kdo o něj postarat. Takhle bych alespoň byla klidnější, protože bych věděla, že o koníka bude postaráno.

Nevýhodou asi skutečně bude pomalejší budování vzájemného vztahu. Větší koncentrace osob, s nimiž příjde do styku. Každopádně byla bych to já, která by jej obstarávala. Nikomu bych ale nenařizovala, že se k němu nesmí přiblížit, že je to jen můj kůň. Ze svých zkušeností vím, že byl-li koník v maštali pouze na ustájení, nedalo mi to a kolikrát jsem mu vykydala, nakrmila jej, vyčistila. Je to ale o lidech. Někdo je na cizí koně pes, bohužel. Ovšem jsou i stáje (třeba ty rodinné), kde je i koník jiného majitele milován, respektive nejsou mu činěny nevýhody vůči ostatním. Vše je o dohodě s majiteli stáje.


Stále zvažuji, přemýšlím. Věř tomu nebo ne, ale i takto, jak tu všichni píšete, mi pomáháte v uvažování, plánování

Je mi jasné, jak to plánuješ...

Já mám koně v ustájení ze dvou důvodů - možná ze tří...

1 - kamarádi, je mladej a potřebuje stádo oto víc
2 - doma stáje máme, ale zatím to není možné
3 - jakmile obsednem, tak trenéři a jízdárenská práce pod dohledem

Jinak bych moc ráda koně měla doma, máme zemědl. usedlost...a plno pozemků...Koně bych prakticky živila a měla zadarmo.


Jinak s tím ustájením..mého koně tam mají všichni rádi, je jedinej prostě jinej, nevybouřenej hřebec, blázen ...neříkají mu jménem .- Nýbrž Arab nebo hřebec

Pokud nestíhám z práce, jelikož koně musí někdo živit a ustájení platit....tak vím, že ikdyž nepřijdu týden, vždy byl kůň venku, dostal nažrat, a kdyby měl nějaké bolesti, zdranění, bude oštřen, a vzápětí já informována....Pokud se stane, že nemůže ven, skrz šptaný teren ve výběhu..dostanu sms, abych přišlo opohybovat...a kdybych si bývala domluvit i to, vezmou ho i na lonž....ale péči a fyz. kontakt dělám výhradně já. (čištění, práce, nějaké to učení....) Kydá mu personál a vodí ho taky on. Žrádlo dostane prakticky bez kontaktu..kdy se prohodí jen okínkem u boxu...


Takže si nemyslím, že koně nejsou opečováváni...a kdyby měl být na ustájení, kde nebude mít tyhle služby a spoléhat se nato, že přijdu a v boxe vykydám, bych vážně nemohla...a koně tam prostě nedala. Občas nestíhám, v práci často moooc práce...taže když člověk od 7 do 8 večer maká...je rád, když mu toho koně obstará někdo jinej...

sabina napsal(a):
Je mi jasné, jak to plánuješ...

Já mám koně v ustájení ze dvou důvodů - možná ze tří...

1 - kamarádi, je mladej a potřebuje stádo oto víc
2 - doma stáje máme, ale zatím to není možné
3 - jakmile obsednem, tak trenéři a jízdárenská práce pod dohledem

Jinak bych moc ráda koně měla doma, máme zemědl. usedlost...a plno pozemků...Koně bych prakticky živila a měla zadarmo.


Jinak s tím ustájením..mého koně tam mají všichni rádi, je jedinej prostě jinej, nevybouřenej hřebec, blázen ...neříkají mu jménem .- Nýbrž Arab nebo hřebec

Pokud nestíhám z práce, jelikož koně musí někdo živit a ustájení platit....tak vím, že ikdyž nepřijdu týden, vždy byl kůň venku, dostal nažrat, a kdyby měl nějaké bolesti, zdranění, bude oštřen, a vzápětí já informována....Pokud se stane, že nemůže ven, skrz šptaný teren ve výběhu..dostanu sms, abych přišlo opohybovat...a kdybych si bývala domluvit i to, vezmou ho i na lonž....ale péči a fyz. kontakt dělám výhradně já. (čištění, práce, nějaké to učení....) Kydá mu personál a vodí ho taky on. Žrádlo dostane prakticky bez kontaktu..kdy se prohodí jen okínkem u boxu...


Takže si nemyslím, že koně nejsou opečováváni...a kdyby měl být na ustájení, kde nebude mít tyhle služby a spoléhat se nato, že přijdu a v boxe vykydám, bych vážně nemohla...a koně tam prostě nedala. Občas nestíhám, v práci často moooc práce...taže když člověk od 7 do 8 večer maká...je rád, když mu toho koně obstará někdo jinej...

jsem ráda, že máš více rozumu, než co sem měla já, když sem kupovala koně

Ale já sem šílenec a to všichni kolem mě vědí..takže se nedivily.. a vzali to sportovně, s tím, že to muselo přijít - teda až na rodiče...kteří když se to skoro po 11 měsících dozvěděly...mi řekly, že co z toho mám, že sem měla za ty peníze koupit auto

Dobře to zvaž...ale já razím heslo..nějak bylo, nějak bude...a vždy je nějaké řešení..je potřeba to ale zkusit...:-)

hodně štěstí..

maldex napsal(a):
Ahoj, chtěla bych Vás poprosit o rady, názory. Jen prosím žádné hádky, osočování atp. Od 12 let jsem chodila ke koním. Ze začátku samouk, později pod vedením zkušených. Naučila jsem se základy péče o koně, základy jezdectví a ani nevím jak, ale s jedním koněm jsem si vytvořila perfektní vztah, aniž bych kdy slyšela či viděla přirozenou komunikaci s koněm. Zažila jsem s koňmi krásné, ale i špatné. Přesto nebudu tvrdit, že jsem odborník přes koně a péči o ně. Nyní jsem už nějaký rok od koní, protože tam, kam jsem ke koním chodila, koně již nejsou (smrt majitele, prodej koní). A dalším důvodem je také prodej koní i na dalším působišti. Někdy v budoucnu bych si chtěla pořídit vlastního koně. Samozřejmostí je pravidelný finanční příjem, aby bylo jak na samotnou koupi koně, tak na ustájení, veterináře, kováře a také postroje a čištění. Zkrátka vše, co ke koni patří. Jelikož zatím tuto podmínku nesplňuji, nehrnu se do koupi koně. Ale plánuji, respektive uvažuji, do budoucna a říkám si „ano“, „ne“. Podotýkám, že mé zkušenosti se momentálně nerozvíjejí, nepřibývají. Proto se pozastavuji nad tím, jestli v budoucnu jít do tak vážného rozhodnutí, nebo raději ne. Pokud bych se rozhodla a koně si pořídila, doma bych jej ustájeného nemohla mít, takže počítám s měsíčním placením ustájení. Asi by bylo v mém případě toto řešení dobré i z hlediska získání dalších zkušeností, jelikož, jak jsem psala výše, nepřibývají a ve společné stáji mezi lidmi, svým koněm a ostatními koňmi, bych je asi lépe získala Také je to určitě lepší, kdyby se s koněm něco stalo, tak mám kolem sebe osoby, které by pomohly, poradily. Jsem si plně vědoma, jak velká je to odpovědnost, jak vážný krok by byl v mém životě učiněn. Rozhodně bych nechtěla, aby díky mně kůň nějak strádal. Co myslíte? Jít pak do toho, nebo raději ne? Nechci po Vás učinit za mě rozhodnutí, jen přednést své názory, rady či zkušenosti. Děkuji, Martina.

Sabi,
děkuji

maldex napsal(a):
Sabi,
děkuji

není zač...ráda si pokecám

sabina napsal(a):
není zač...ráda si pokecám

Nápodobně
Dozvídám se tak zkušenosti ostatních, což mi také přidá.

amidala napsal(a):
Tak koukej prostě po inzerci kdo by mohl nabízet ježdění někde v blízkosti tebe, myslím že by ti to hodně pomohlo s jistotou. Uděláš si přátele za kterýma budeš moci i když budeš mít časem svého koňouše.

Já to takhle dělám už pěknou řádku let, hodně soukromníků potřebuje pomoc s koníka(spíš doporučuji soukromníky než kluby) hodně se naučíš a i majitel tě může hodně přiučit.

Amidala:
Ahoj, tak jsem si podala inzerát, uvidíme, jestli někdo v okolí bude potřebovat pomoci
Také dávám přednost soukromníkům před kluby.