Neregistrovaný uživatel

johary
napsal(a):
tak sem dávejte "vzkazy" do koňského nebe svým koníkům kteří již nejsou mezi náma... můžete přiložit i koníkovu fotku.
Barusko... Byla si skvela kobylka. Byla si s nami jen nejakych 15 let. Na konsky zivot je to malo. Nebyla sem u tebe kdyz si zemrela a dozvedela jsem se to az podstatne pozdeji... Odpust mi to... Vim, ze se mas tam nahore lip nez tady. Zadny raj si tady nezazila, nemohla sem s tebou ani byt do tveho konce. Ses tam i se svymi dvojcatky. Sebrali mi te a ja sem se na tebe byla podivat jen trikrat, nemohla jsem vic. Nebylo to prijemne... ten pohled... Byla si jednim z koniku meho srdce. Kdyz jsem te videla v tech podminkach, rvalo mi to srdce. Ten kousek meho srdce sis vzala tam nahoru s sebou. Patril totiz jen a jen tobe... Nebudeme tady nikomu nic vycitat, jen chci aby si vedela, ze na tebe nikdy neprestnu myslet a kdyby se melo stat cokoliv tvoji dcerusku Berusku najdu... Najdu a bude se mit dobre... Bude se mit krasne a nezazije uz nikdy to co si zazila a to co sis zazila ty... Tvoji fotecku mam, ale nemuzu ji sem dat, nemuzu... Preju ti, aby ses na vecnych pastvinach mela nadherne... Doufam, ze se tam jednou setkame... Byla si skvela... Jeden z nejskvelejsich koni...
Vsichni co ji znali, vedi o co jde... Nemela papiry... Obycejna huculka... Ale zmenila muj zivot... Ma to svuj dlouhy pribeh, povidala sem ho hodnekrat... Snad ti, co se nad tim zamysli zjisti, ze ne vetsina koni umira v dobrych pominkach, ne vetsina koni zije tak jak si zaslouzi a ne vetsina koni MA to co si zaslouzi... Baruska si zaslouzila moc a nemela nic... Jeji zivot byl kratky, ale alespon ji byla odpustena dalsi leta trapeni...
Pri teto prilezitosti prosim kohokoliv, kdo videl, zna nebo teprve pozna konika popisu: huculové, šedí plaváci,
jedna kobylka - 3,5 roku, jmeno Beruška, později Anabel, nevim jak ted.
druha kobylka - Babeta, neco okolo 15 let. Mela problemy se zady i s kopyty. Mela ridkou hrivu i ocas a byla spatne krmitelna.
treti kobylka - Savana, vek tusim okolo 7 let, hvezdicka na cele.
Byli prodani z Bechovickeho statku od pana Vocaska behem leta 2005. Prosim o jakekoliv informace. Mozna i financni odmena.
Kdo konika nekdy ztratil vi, jake to je... Nam jich ze zivota zmizelo ze dne na den hned nekolik. Vsichni byli uzasni....
Moc prosim... S jakoukoliv informaci se ozvete na e -mail dvojce.6791@seznam.cz
Diky....
johary
napsal(a):
tak sem dávejte "vzkazy" do koňského nebe svým koníkům kteří již nejsou mezi náma... můžete přiložit i koníkovu fotku.
Simlicku, milacku muj, uz pres dva roky jsem te nepohladila, neobejmula. Kdo nezazil, nemuze pochopit, jak silena bolest to je, kdyz umre kamarad. Rika se, ze cas leci, to je teda pekna hloupost. Za dva roky moje srdicko jeste nevylecil a asi se mu to ani nikdy nepovede, protoze ta rana je nesmazatelna a bolest nevylecitelna. Moc me mrzi, ze jsem s tebou nemohla byt, kdyz jsi odchazel, kdyz ti pichali uspavajici injekci. Nevim, jestli jsi to vnimal, ale odtahi me ze salu, brecela jsem, branila se, chtela jsem byt u tebe, ale nenechali me. Aspon, ze jsem ti mohla dat posledni pusinku. Kdybych se mohla rozhodnout znova, tak jsme te uspali doma a nevezli te zbytecne do Brna, kde ti stejne nepomohli, nemusel by jsi absolvovat tu nekonecne dlouhou cestu a bezvyznamnou operaci. Ale tenkrat jsem verila, ze te tam zachrani, ze zase bude vsechno v poradku, neverila jsem, ze kolika muze byt opravdu tak zla. Ale je. Jen nechapu, proc vzala zivot tak skvelymu stvoreni, jakym ty jsi byl, 4 letemu naprosto zdravemu konickovi. Proc si nedosla pro konika, ktery zil ve spatnych podminkach a smrt by pro nej byla vysvobozenim? Je to tak nefer. Z toho dne si pamatuji jen utrzky, jak jsi lezel uprostred dvora, dostal 4 nasobnou davku proti bolesti, ale stejne jsi nevstaval. Litovala jsem, ze jsem te tak ucila duverovat lidem, ted ses niceho nebal a zadne zvuky te nedonutily vstat. Az na ma slova, kdy jsem mezi vzlyky rekla "chlape, preci me tu nenechas samotnou, snaz se, prosim, kvuli me" jsi vstal, dosel do avie a tam zase padl. Najednou ze me vsechno spadlo, verila jsem, ze ti v Brne pomuzou, ze uz bude vsechno dobry, nepomohli. Pak jen nekonecne cekani az se uvolni sal, silenej pocit, kdyz me od okynka vedouciho na sal odstrcili praktikanti se slovy, ze tomu stejne nerozumim a ze oni se aspon muzou neco priucit, pak posledni pusa na ten krasnej sametovej nosik, rana, se kterou jsem se sesunula na zem, pak jsem najednou byla ve svy posteli, mlatila hlavou do zdi, skrtila se, chtela jsem umrit, pak zase ne(kvuli rodicum), tak jsem si strasne prala upadnout do komatu, vzbudit se za par mesicu a nic i nepamatovat, tak strasne velka bolest to byla. Nasledovalo nekolik probrecenych dni a noci kdy jsem nevylezla ze svyho pokoje, pak cesta na hory, kde si nasi mysleli, ze prijdu na jiny myslenky, nekolik probrecenych noci na horach, polykani prasku na uklidneni. Sbalila jsem vsechny tve veci do bedny, odnesla do sklepa a uz nikdy nechtela jezdit, ale nedalo mi to, za 2 mesice jsem si sla ty veci prohlidnout, na otezich se zacala delat plisen. Prislo mi to strasne lito, jakoby i ty veci odchazely. Namazala jsem je a chtela dojit povesit do sedlovny, ale na "nasem" miste mela veci jiny holka. S trochou neslusnych slov jsem ji je vyhodila a poveslia tvou uzdecku tam, kde bylo jeji misto. Pak jsem se dozvedela o konikovi, ktery ma strach ze sve nove majitelky, nesnasi ji a ona nevi, co s nim. Za par dni jsem si ho privezla, ale ze zacatku to bylo strasny. Porad jsem si rikala, to by mi Simlik nikdy neudelal a srovnavala ho s tebou. Bylo to ale jeste horsi. Nebyl na me zlej, ale byla mezi nama strasne hluboka propast, tenkrat se mi zdala neprekonatelna. Ale kdyz jsem videla jak je nestastny, zacala jsem se snazit a ted jsme nerozlucna dvojka, nemuzeme bez sebe byt. On pomohl me myslet na neco jinyho nez na tvoji smrt a ja jemu dala duveru v lidi a pocit, ze ho nekdo miluje. Ale neboj, vzdycky budes mit velkej kus myho srdicka jen a jen pro sebe a i kdybych mela milion dalsich koni, nikdy na tebe nezapmenu, nikdy. Jediny, cim se uklidnuju je to, ze jsi mel snad hezkej zivot. 3 roky na pastvinach v obrovskym stadu se spoustou kamaradu a pul roku se mnou. Zdal se mi sen, ze jsme na obrovsky pastvine, ja sedim pod stromem, a vy dva se u me pasete, sviti krasne slunicko a jsme vsichni 3 tak stastny. Bylo to snad nebe? Mozna. Tak sbohem, kamarade.
P.S.: Nemuzu tady napsat vsechno, co bych chtela, to uz by se sem nic jinyho neveslo, ale stejne ti vsechno rikam kazdy den pred spanim, takze vis vsechno.
simlicek
simlicek
napsal(a):
Simlicku, milacku muj, uz pres dva roky jsem te nepohladila, neobejmula. Kdo nezazil, nemuze pochopit, jak silena bolest to je, kdyz umre kamarad. Rika se, ze cas leci, to je teda pekna hloupost. Za dva roky moje srdicko jeste nevylecil a asi se mu to ani nikdy nepovede, protoze ta rana je nesmazatelna a bolest nevylecitelna. Moc me mrzi, ze jsem s tebou nemohla byt, kdyz jsi odchazel, kdyz ti pichali uspavajici injekci. Nevim, jestli jsi to vnimal, ale odtahi me ze salu, brecela jsem, branila se, chtela jsem byt u tebe, ale nenechali me. Aspon, ze jsem ti mohla dat posledni pusinku. Kdybych se mohla rozhodnout znova, tak jsme te uspali doma a nevezli te zbytecne do Brna, kde ti stejne nepomohli, nemusel by jsi absolvovat tu nekonecne dlouhou cestu a bezvyznamnou operaci. Ale tenkrat jsem verila, ze te tam zachrani, ze zase bude vsechno v poradku, neverila jsem, ze kolika muze byt opravdu tak zla. Ale je. Jen nechapu, proc vzala zivot tak skvelymu stvoreni, jakym ty jsi byl, 4 letemu naprosto zdravemu konickovi. Proc si nedosla pro konika, ktery zil ve spatnych podminkach a smrt by pro nej byla vysvobozenim? Je to tak nefer. Z toho dne si pamatuji jen utrzky, jak jsi lezel uprostred dvora, dostal 4 nasobnou davku proti bolesti, ale stejne jsi nevstaval. Litovala jsem, ze jsem te tak ucila duverovat lidem, ted ses niceho nebal a zadne zvuky te nedonutily vstat. Az na ma slova, kdy jsem mezi vzlyky rekla "chlape, preci me tu nenechas samotnou, snaz se, prosim, kvuli me" jsi vstal, dosel do avie a tam zase padl. Najednou ze me vsechno spadlo, verila jsem, ze ti v Brne pomuzou, ze uz bude vsechno dobry, nepomohli. Pak jen nekonecne cekani az se uvolni sal, silenej pocit, kdyz me od okynka vedouciho na sal odstrcili praktikanti se slovy, ze tomu stejne nerozumim a ze oni se aspon muzou neco priucit, pak posledni pusa na ten krasnej sametovej nosik, rana, se kterou jsem se sesunula na zem, pak jsem najednou byla ve svy posteli, mlatila hlavou do zdi, skrtila se, chtela jsem umrit, pak zase ne(kvuli rodicum), tak jsem si strasne prala upadnout do komatu, vzbudit se za par mesicu a nic i nepamatovat, tak strasne velka bolest to byla. Nasledovalo nekolik probrecenych dni a noci kdy jsem nevylezla ze svyho pokoje, pak cesta na hory, kde si nasi mysleli, ze prijdu na jiny myslenky, nekolik probrecenych noci na horach, polykani prasku na uklidneni. Sbalila jsem vsechny tve veci do bedny, odnesla do sklepa a uz nikdy nechtela jezdit, ale nedalo mi to, za 2 mesice jsem si sla ty veci prohlidnout, na otezich se zacala delat plisen. Prislo mi to strasne lito, jakoby i ty veci odchazely. Namazala jsem je a chtela dojit povesit do sedlovny, ale na "nasem" miste mela veci jiny holka. S trochou neslusnych slov jsem ji je vyhodila a poveslia tvou uzdecku tam, kde bylo jeji misto. Pak jsem se dozvedela o konikovi, ktery ma strach ze sve nove majitelky, nesnasi ji a ona nevi, co s nim. Za par dni jsem si ho privezla, ale ze zacatku to bylo strasny. Porad jsem si rikala, to by mi Simlik nikdy neudelal a srovnavala ho s tebou. Bylo to ale jeste horsi. Nebyl na me zlej, ale byla mezi nama strasne hluboka propast, tenkrat se mi zdala neprekonatelna. Ale kdyz jsem videla jak je nestastny, zacala jsem se snazit a ted jsme nerozlucna dvojka, nemuzeme bez sebe byt. On pomohl me myslet na neco jinyho nez na tvoji smrt a ja jemu dala duveru v lidi a pocit, ze ho nekdo miluje. Ale neboj, vzdycky budes mit velkej kus myho srdicka jen a jen pro sebe a i kdybych mela milion dalsich koni, nikdy na tebe nezapmenu, nikdy. Jediny, cim se uklidnuju je to, ze jsi mel snad hezkej zivot. 3 roky na pastvinach v obrovskym stadu se spoustou kamaradu a pul roku se mnou. Zdal se mi sen, ze jsme na obrovsky pastvine, ja sedim pod stromem, a vy dva se u me pasete, sviti krasne slunicko a jsme vsichni 3 tak stastny. Bylo to snad nebe? Mozna. Tak sbohem, kamarade.
P.S.: Nemuzu tady napsat vsechno, co bych chtela, to uz by se sem nic jinyho neveslo, ale stejne ti vsechno rikam kazdy den pred spanim, takze vis vsechno.
simlicek
Dneska je to rok co umřel Joeynek...byly mu teprve 3 dny,nádherný hříbátko,který si ze světa vůbec nic neužilo.Nikdy neviděl travičku a nikdy se neproběhnul.Dneska z něho mohl být nádhernej koníček plnej síly.Pořád se nemůžu zbavit pocitu,že jsem udělala chybu,nebo,že jsem neudělala dost.Vůbec si to nezasloužil.Posílám mu do konskýho nebe velikou pusinku na čumáček spolu s jeho maminkou Jessinkou:-("Elis
johary
napsal(a):
tak sem dávejte "vzkazy" do koňského nebe svým koníkům kteří již nejsou mezi náma... můžete přiložit i koníkovu fotku.
Můj koníčku, byl jsi pro mě ten nej.. koník. Narodil jsi se u nás ve stáji a byl jsi s námi více než 11 krásných let, měl jsi vrozenou srdeční vadu, kterou jsme zjistili při tvé kolice, za 14 dní jsi náhle umřel. Všicni na Tebe vzpomínáme a moc nám chybíš. Byl jsi pracovitý koník s přátelskou povahou a velkým srdcem, rozdával jsio nám radost. Přeji Ti stále zelené pastviny....
Neregistrovaný uživatel

zita
napsal(a):
Můj koníčku, byl jsi pro mě ten nej.. koník. Narodil jsi se u nás ve stáji a byl jsi s námi více než 11 krásných let, měl jsi vrozenou srdeční vadu, kterou jsme zjistili při tvé kolice, za 14 dní jsi náhle umřel. Všicni na Tebe vzpomínáme a moc nám chybíš. Byl jsi pracovitý koník s přátelskou povahou a velkým srdcem, rozdával jsio nám radost. Přeji Ti stále zelené pastviny....
Desperado... Taky sis na tomhle svete moc neuzil... 4 nebo 5 mesicu, ani nevim jak dlouho si tu byl... Mel jsi byt sportak... Byl si skvely mazel, nenahraditelny konik a pres problemovou povahu tvoji mamky vypadalo, ze budes zlatej konik... Stalo se co se stalo, bylo to neocekavane, ale bohuzel, je pozde... Vzpominame na tebe...
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Desperado... Taky sis na tomhle svete moc neuzil... 4 nebo 5 mesicu, ani nevim jak dlouho si tu byl... Mel jsi byt sportak... Byl si skvely mazel, nenahraditelny konik a pres problemovou povahu tvoji mamky vypadalo, ze budes zlatej konik... Stalo se co se stalo, bylo to neocekavane, ale bohuzel, je pozde... Vzpominame na tebe...
BRIG:
Co se mu chudáčkovi stalo???=o(
johary
napsal(a):
tak sem dávejte "vzkazy" do koňského nebe svým koníkům kteří již nejsou mezi náma... můžete přiložit i koníkovu fotku.
Pro mé tři koňské lásky...
Moc mi chybíte a nejhorší je ten pocit, že jsem s vámi nemohla být, když jste to nejvíc potřebovali, nemohla jsem vás zachránit... Život bez vás je moc těžký i po té době, pořád na vás vzpomínám, ale věřím, že se v koňském nebi budete mít lépe, že se dnem i nocí proháníte po věčně zelených pastvinkách, jste spolu a aspoň občas si vzpomenete na to, jak moc jste pro mě znamenali a vy jste to dobře věděli, že jste pro mě celý svět. Vždycky, když mi bylo smutno, sedla jsem si do žlabu a ty, má první lásko, jsi vždy věděl, jak mi zvednout náladu, při tvém šťouchání a funění mi do ucha jsem rychle zapomněla na všechny problémy. Nikdy nezapomenu na ta vaše nádherná kukadla a na ten krásný pocit při každém ježdění. Už asi nikdy nepoznám takové jedinečné koňské osobnosti jako jste byli vy, ať si říká kdo chce co chce, byli jste jedineční a to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat, zkrátka celý můj svět. Po tom, co jste mě opustili, mě čekal svět jiný, ne tak krasný, ne tak příjemný. Děkuji vám za těch pár let, co jsem měla vše k životu potřebné, teď už to nemám... Chybíte mi
Neregistrovaný uživatel

alisa
napsal(a):
BRIG:
Co se mu chudáčkovi stalo???=o(
No, on byl fpohode... Jenze mel malo vitaminu a mineralu, tak lizal hlinu. Je to asi instinkt, jenze chytil cerviky. Od mala mel prujem... No a nevim co bylo nakonec ale asi diky tem cervikum se mu zauzlovali streva. Melo se jet jeste do Brna, ale bylo pozde. Moc si to tady neuzil no... Nebyl muj...
m a j a
napsal(a):
Pro mé tři koňské lásky...
Moc mi chybíte a nejhorší je ten pocit, že jsem s vámi nemohla být, když jste to nejvíc potřebovali, nemohla jsem vás zachránit... Život bez vás je moc těžký i po té době, pořád na vás vzpomínám, ale věřím, že se v koňském nebi budete mít lépe, že se dnem i nocí proháníte po věčně zelených pastvinkách, jste spolu a aspoň občas si vzpomenete na to, jak moc jste pro mě znamenali a vy jste to dobře věděli, že jste pro mě celý svět. Vždycky, když mi bylo smutno, sedla jsem si do žlabu a ty, má první lásko, jsi vždy věděl, jak mi zvednout náladu, při tvém šťouchání a funění mi do ucha jsem rychle zapomněla na všechny problémy. Nikdy nezapomenu na ta vaše nádherná kukadla a na ten krásný pocit při každém ježdění. Už asi nikdy nepoznám takové jedinečné koňské osobnosti jako jste byli vy, ať si říká kdo chce co chce, byli jste jedineční a to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat, zkrátka celý můj svět. Po tom, co jste mě opustili, mě čekal svět jiný, ne tak krasný, ne tak příjemný. Děkuji vám za těch pár let, co jsem měla vše k životu potřebné, teď už to nemám... Chybíte mi
Chtěla bych touto cestou vzpomenout na mého věrného přítele Juráška který zemřel byl to rok a půl co musel být uspán kvůli schvácení kopyt .Díky neznalému kováři tohoto onemocnění nešlo prakticky už nic dělat i když jsme to nevzdali ,bojovali jsme dokud to šlo ale boj jsme prohráli.Onemocněl v 9 letech a dožil se 21let .Omlouvám se touto cestou že jsem dala na rady chovatele a dala ti ten oves.Je mi hrozně smutno ,chybíš mi ,Chtěla bych tě ještě pohladit a obejmout.