Pořád tady čtu, jak se vám povedlo vašeho koníka něco naučit, nebo naopak odnaučit, případně ho převychovat. Ale zajímalo by mě, jestli jste taky někdy něco pokazili, myslím opravdu vážně pokazili, a jak jste to potom řešili...možná by to pomohla nám, co se se svými miláčky pereme a někdy si připadáme, že jsme ti nejhorší...
My jsme si koupili jako naprostí nezkušenci hříbě (předtím jsme chodili 2 roky na jízdárnu, kde jsme se učili o koně starat, tak jsme měli pocit, že jsme mistři světa). Z naší kobylky se stala skvělá kamarádka, jen trochu rozmazlená, občas někoho kousla, občas po někom vykopla...no a co? Pak nám začalo docházet, že je někde chyba. Našli jsme holčinu, která s ní začala pracovat přirozenou komunikací, naše kobylka na to perfektně reagovala, po třech návštěvách byla jako vyměněná (aspoň na chvíli). Jenže holčina pak vážně onemocněla a přestala jezdit, koupili jsme si tedy nějakou knížku a trochu jsme v tom pokračovali, občas nám to šlo, občas ne. Poctivě jsme hledali, kdo by nám v tom pomohl, ale asi v našem kraji koňáci vymřeli. No nakonec to dopadlo dobře - koupili jsme ještě dvě staré kobyly, které tu naší prdlošku naučily, jak se má chovat k autoritám, podařilo se nám jí přijezdit a stal se z ní docela fajn koník na vyjíž´dky. Takže konec dobrý...naštěstí. Ale uvědomuju si, že to taky všechno mohlo dopadnout jinak....
danurba
napsal(a):
Pořád tady čtu, jak se vám povedlo vašeho koníka něco naučit, nebo naopak odnaučit, případně ho převychovat. Ale zajímalo by mě, jestli jste taky někdy něco pokazili, myslím opravdu vážně pokazili, a jak jste to potom řešili...možná by to pomohla nám, co se se svými miláčky pereme a někdy si připadáme, že jsme ti nejhorší...
My jsme si koupili jako naprostí nezkušenci hříbě (předtím jsme chodili 2 roky na jízdárnu, kde jsme se učili o koně starat, tak jsme měli pocit, že jsme mistři světa). Z naší kobylky se stala skvělá kamarádka, jen trochu rozmazlená, občas někoho kousla, občas po někom vykopla...no a co? Pak nám začalo docházet, že je někde chyba. Našli jsme holčinu, která s ní začala pracovat přirozenou komunikací, naše kobylka na to perfektně reagovala, po třech návštěvách byla jako vyměněná (aspoň na chvíli). Jenže holčina pak vážně onemocněla a přestala jezdit, koupili jsme si tedy nějakou knížku a trochu jsme v tom pokračovali, občas nám to šlo, občas ne. Poctivě jsme hledali, kdo by nám v tom pomohl, ale asi v našem kraji koňáci vymřeli. No nakonec to dopadlo dobře - koupili jsme ještě dvě staré kobyly, které tu naší prdlošku naučily, jak se má chovat k autoritám, podařilo se nám jí přijezdit a stal se z ní docela fajn koník na vyjíž´dky. Takže konec dobrý...naštěstí. Ale uvědomuju si, že to taky všechno mohlo dopadnout jinak....
Jojo -> nejčerstvěji
Mám klisnu hucula, kupovala jsem jí od lidí, kteří právě výchovu absolutně nezvládli. Klisně jsem velmi rychle vysvětlila společně se stádem, že u nás jsou věci jinak a vše velmi dlouho klapalo, kobča hodná, žádný problém. A pak nevím kdy se pomalu začala šklebit a lehce chňapat při dotahování sedla, pak u žrádla a nakonec mě jednou u žrádla natlačila na hrazení a začala po mě kopat. V tu chvíli mi došlo, že jsem pochybila. Malé okřinutí opravdu nestačilo. Od té doby kdykoliv se zašklebila přišel na řadu kouzelný proutek a pokud pohrození nestačilo hned jsem jí kousla. A hle stačili 2 měsíce, kobylu mohu sedlat jak chci a u jídla jí třeba strakat prsty do tlamy, stojí jak beran a nedovolí si už ani křivý pohled
A potom spousta dalšího samozřejmě, třeba s jinou kobylou, kterou jsme vzala na jeden "klidný" hubert a pak jí pul roku rovnala hlavu, kobylu kterou jsme zatahávali a naší blbostí při prvních krocích ve voze vyděsili k smrti když jsme z křiva projížděli skrz plechová vrata a štrejcli vozem o ně, od té doby už ji do vozu nikdy nikdo nedostal, no a pak taková pochybení týkající se zdraví, hlavně o nerozpoznání vážnosti a třeba i pozdě zavolaného veterináře, kdy koni kvůli tomu zůstali následky to je bohužel to nejhorší
danurba
napsal(a):
Pořád tady čtu, jak se vám povedlo vašeho koníka něco naučit, nebo naopak odnaučit, případně ho převychovat. Ale zajímalo by mě, jestli jste taky někdy něco pokazili, myslím opravdu vážně pokazili, a jak jste to potom řešili...možná by to pomohla nám, co se se svými miláčky pereme a někdy si připadáme, že jsme ti nejhorší...
My jsme si koupili jako naprostí nezkušenci hříbě (předtím jsme chodili 2 roky na jízdárnu, kde jsme se učili o koně starat, tak jsme měli pocit, že jsme mistři světa). Z naší kobylky se stala skvělá kamarádka, jen trochu rozmazlená, občas někoho kousla, občas po někom vykopla...no a co? Pak nám začalo docházet, že je někde chyba. Našli jsme holčinu, která s ní začala pracovat přirozenou komunikací, naše kobylka na to perfektně reagovala, po třech návštěvách byla jako vyměněná (aspoň na chvíli). Jenže holčina pak vážně onemocněla a přestala jezdit, koupili jsme si tedy nějakou knížku a trochu jsme v tom pokračovali, občas nám to šlo, občas ne. Poctivě jsme hledali, kdo by nám v tom pomohl, ale asi v našem kraji koňáci vymřeli. No nakonec to dopadlo dobře - koupili jsme ještě dvě staré kobyly, které tu naší prdlošku naučily, jak se má chovat k autoritám, podařilo se nám jí přijezdit a stal se z ní docela fajn koník na vyjíž´dky. Takže konec dobrý...naštěstí. Ale uvědomuju si, že to taky všechno mohlo dopadnout jinak....
Jéje, to je pořád něco... Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Naposledy jsem byla moc rychlá, když jsem po koníkovi chtěla skok přes barely. Je trochu cíťa na zadní nohy, mou chybou neodhadl, trochu se klepnul a pak jsem další půlhodinku koníkovi vysvětlovala, že ty barely opravdu nekoušou hodné koně do nohou (procházeli jsme mezi nimi, zastavovali jsme se mezi nimi, couvali jsme mezi ně)...
Naštěstí koně jsou narozdíl od lidí naprosto úžasní v tom, že i poté, co takhle zklamete jejich důvěru, mají ochotu vám znovu věřit :-) Proto se asi moc nepíše o tom, co je špatně, poněvadž vám dovolí vaši chybu napravit a jsou šťastní, když z toho máte radost
shetan
napsal(a):
Jéje, to je pořád něco... Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Naposledy jsem byla moc rychlá, když jsem po koníkovi chtěla skok přes barely. Je trochu cíťa na zadní nohy, mou chybou neodhadl, trochu se klepnul a pak jsem další půlhodinku koníkovi vysvětlovala, že ty barely opravdu nekoušou hodné koně do nohou (procházeli jsme mezi nimi, zastavovali jsme se mezi nimi, couvali jsme mezi ně)...
Naštěstí koně jsou narozdíl od lidí naprosto úžasní v tom, že i poté, co takhle zklamete jejich důvěru, mají ochotu vám znovu věřit :-) Proto se asi moc nepíše o tom, co je špatně, poněvadž vám dovolí vaši chybu napravit a jsou šťastní, když z toho máte radost
Musím se přiznat,ale možná toho tolik ani nelituji,ano udělala jsem jednou chybu,ale myslím ,že tím se vše dohnalo k lepšímu.Když jsem si před šesti lety koupila Lucku,tak jsem jí měla ustájenou u dvou koní,byla jakžtakž hodná po dvou měsících jsem jí měla ustájenou samotnou.Začala být agresivní na vše kolem,vztrekle kopat a kousat,v samém ročílení a obraně jsem jí přetáhla bičem přes prdel a od té doby jsem nemusela nic proti ní použít.Ano xchyba uhodila jsem zvíře,ale vytvořila jsem si nadní autoritu a pak když občas zazlobila chytila jsem jí za šíjí zaq hřívu a vytahala,jemně a hned věděla,že nesmí.S Bárou jdu už z opačného konce,vím toho víc o koních,každým rokem se člověk učí.Když jí přivezli ,hned mě skopala,stratovala,kousala.Do boxu nikdo nesmí.Má ráda klid jako všechni koně,pokud zazlobí(kouše kobyli,staví se zadkem chce kousnou,zvýšim hlas,když se zachová dobře hned jí pochválim,ale né chlácholáním,jen hodná)Pokud mi stojí v ceastě a jdu se senem řeknu kšš a jde mi klusem z cesty,to se nedá říci a Lucce a Dáše,ty si stoupnou obě mezi dveře.Nenechávám nikoho k ní chodit,nemá rád cizí lidi,ze začátku jsem k ní nemohla ve výběhu přijít aby mě nepokopala,ted jí sleduji co dělá a pokud mě pustí do svého kruhu tak jí mohu hladit a drbat. I do boxu k ní mohu jít,ale vše v klidu a pomalu.Jen jsem zvědavá zda poporodu mě nechá jít k hříběti nebo ho bude hlídat
sheril
napsal(a):
Musím se přiznat,ale možná toho tolik ani nelituji,ano udělala jsem jednou chybu,ale myslím ,že tím se vše dohnalo k lepšímu.Když jsem si před šesti lety koupila Lucku,tak jsem jí měla ustájenou u dvou koní,byla jakžtakž hodná po dvou měsících jsem jí měla ustájenou samotnou.Začala být agresivní na vše kolem,vztrekle kopat a kousat,v samém ročílení a obraně jsem jí přetáhla bičem přes prdel a od té doby jsem nemusela nic proti ní použít.Ano xchyba uhodila jsem zvíře,ale vytvořila jsem si nadní autoritu a pak když občas zazlobila chytila jsem jí za šíjí zaq hřívu a vytahala,jemně a hned věděla,že nesmí.S Bárou jdu už z opačného konce,vím toho víc o koních,každým rokem se člověk učí.Když jí přivezli ,hned mě skopala,stratovala,kousala.Do boxu nikdo nesmí.Má ráda klid jako všechni koně,pokud zazlobí(kouše kobyli,staví se zadkem chce kousnou,zvýšim hlas,když se zachová dobře hned jí pochválim,ale né chlácholáním,jen hodná)Pokud mi stojí v ceastě a jdu se senem řeknu kšš a jde mi klusem z cesty,to se nedá říci a Lucce a Dáše,ty si stoupnou obě mezi dveře.Nenechávám nikoho k ní chodit,nemá rád cizí lidi,ze začátku jsem k ní nemohla ve výběhu přijít aby mě nepokopala,ted jí sleduji co dělá a pokud mě pustí do svého kruhu tak jí mohu hladit a drbat. I do boxu k ní mohu jít,ale vše v klidu a pomalu.Jen jsem zvědavá zda poporodu mě nechá jít k hříběti nebo ho bude hlídat
Vtip ? Něco kazím neustále, ale pokud to není vyloženě "průser" tak to patří k životu
Nejčastěji sama sobě kazím náladu, když se mi něco nedaří, to pak stojí za houbeles všechno
redbla
napsal(a):
Vtip ? Něco kazím neustále, ale pokud to není vyloženě "průser" tak to patří k životu
Nejčastěji sama sobě kazím náladu, když se mi něco nedaří, to pak stojí za houbeles všechno
Noo, já jsem jednou málem zmrzačila 6ti měsíční hříbě norika od kamarádky...
Bylo to tak, hříbě které u nás bylo první den a přespalo u nás první noc...Kamarádka ještě ho nechtěla dávat ven s kobylama, ať si první pořádně zvykne a očuchá se s kobylama přes boxy.
Já jsem ale neuvažovala že je to ještě hříbě, které by chtělo jít ven za kobylama..a tak jsem kobyly pustila, a ho jsem nechala zavřeněho.
No asi si dovedete představit jak to vše vypadalo...stavění se na zadní bouchání do dveří atd..
Kobyly jsem potom schovala hned...a naštěstí se koníkovi nic nestalo...
Byla to moje asi největší blbost kterou jsme udělala, a kdyby se hřebečkovi něco stalo, tak to asi nepřežiju....
Ale hlavně že vše dobře dopadlo.
Tak tohle je on, teď má asi kolem 10 měsíců, ale nevím to přesně...
V pozadí můj ponďa zip...
sheril
napsal(a):
Musím se přiznat,ale možná toho tolik ani nelituji,ano udělala jsem jednou chybu,ale myslím ,že tím se vše dohnalo k lepšímu.Když jsem si před šesti lety koupila Lucku,tak jsem jí měla ustájenou u dvou koní,byla jakžtakž hodná po dvou měsících jsem jí měla ustájenou samotnou.Začala být agresivní na vše kolem,vztrekle kopat a kousat,v samém ročílení a obraně jsem jí přetáhla bičem přes prdel a od té doby jsem nemusela nic proti ní použít.Ano xchyba uhodila jsem zvíře,ale vytvořila jsem si nadní autoritu a pak když občas zazlobila chytila jsem jí za šíjí zaq hřívu a vytahala,jemně a hned věděla,že nesmí.S Bárou jdu už z opačného konce,vím toho víc o koních,každým rokem se člověk učí.Když jí přivezli ,hned mě skopala,stratovala,kousala.Do boxu nikdo nesmí.Má ráda klid jako všechni koně,pokud zazlobí(kouše kobyli,staví se zadkem chce kousnou,zvýšim hlas,když se zachová dobře hned jí pochválim,ale né chlácholáním,jen hodná)Pokud mi stojí v ceastě a jdu se senem řeknu kšš a jde mi klusem z cesty,to se nedá říci a Lucce a Dáše,ty si stoupnou obě mezi dveře.Nenechávám nikoho k ní chodit,nemá rád cizí lidi,ze začátku jsem k ní nemohla ve výběhu přijít aby mě nepokopala,ted jí sleduji co dělá a pokud mě pustí do svého kruhu tak jí mohu hladit a drbat. I do boxu k ní mohu jít,ale vše v klidu a pomalu.Jen jsem zvědavá zda poporodu mě nechá jít k hříběti nebo ho bude hlídat
Vy přiznáváte pouze jednu chybu. Po přečtení vašeho článku jich vidím tolik, že bych se být vám styděla za to co tu prezentujete.
1)Kůň nemá být nikdy sám bez společnosti koní.
2)Ustájení v boxu? Není divu, že jsou vaše kobyly protivné se sklonem ke kousnutí a kopnutí.
3)Naše koně po nás nikdy nekopou, nekoušou a vždy ochotně vyhoví našim přáním? Kde je asi chyba, že jsou vaši koně mrzutí? Že by špatné zacházení, ustájení a váš přístup? Určitě
4)Začněte ty vaše chyby hledat a naprovovat. Jinak je mi vašich koní dost líto.
My děláme chyby pořád, ale jakmile je objevíme, hned se je snažíme napravit. Také jsme si přivezli kobylu kopavou kousavou. Dnes k ní mohou i děti. Její povaha se rapidně změnila - žije ve stádě, pořád venku, pracujeme dle metod horsmenshipu. A hle vše funguje, tak jak má. Máme 7koní a s žádným není zásadní problém. Rozhodně nás neohrožují a výborně se s nimi spolupracuje.
Takže chyby dělá rozhodně každý a mnoho. Pokud si je uvědomuje a snaží se je napravit, je vše v naprostém pořádku.
hamarbox
napsal(a):
Vy přiznáváte pouze jednu chybu. Po přečtení vašeho článku jich vidím tolik, že bych se být vám styděla za to co tu prezentujete.
1)Kůň nemá být nikdy sám bez společnosti koní.
2)Ustájení v boxu? Není divu, že jsou vaše kobyly protivné se sklonem ke kousnutí a kopnutí.
3)Naše koně po nás nikdy nekopou, nekoušou a vždy ochotně vyhoví našim přáním? Kde je asi chyba, že jsou vaši koně mrzutí? Že by špatné zacházení, ustájení a váš přístup? Určitě
4)Začněte ty vaše chyby hledat a naprovovat. Jinak je mi vašich koní dost líto.
My děláme chyby pořád, ale jakmile je objevíme, hned se je snažíme napravit. Také jsme si přivezli kobylu kopavou kousavou. Dnes k ní mohou i děti. Její povaha se rapidně změnila - žije ve stádě, pořád venku, pracujeme dle metod horsmenshipu. A hle vše funguje, tak jak má. Máme 7koní a s žádným není zásadní problém. Rozhodně nás neohrožují a výborně se s nimi spolupracuje.
Takže chyby dělá rozhodně každý a mnoho. Pokud si je uvědomuje a snaží se je napravit, je vše v naprostém pořádku.
Ještě má odpověď byla myšlena na Šárku. Moc se mi nezamlouvá její přístup ke koním. Ale třeba je vše jinak a akorát to chybně popsala.
hamarbox
napsal(a):
Ještě má odpověď byla myšlena na Šárku. Moc se mi nezamlouvá její přístup ke koním. Ale třeba je vše jinak a akorát to chybně popsala.
Kdo nic nedělá nic nezkazí Chybyma se člověk učí a pokud se z těch chyb poučí tak je to jen dobře a příště si dá pozor
Já taky udělala u koní spoustu chyb a kdo tvrdí že je bez chyb a že dělá všecko správně tak tomu nevěřím
hamarbox
napsal(a):
Vy přiznáváte pouze jednu chybu. Po přečtení vašeho článku jich vidím tolik, že bych se být vám styděla za to co tu prezentujete.
1)Kůň nemá být nikdy sám bez společnosti koní.
2)Ustájení v boxu? Není divu, že jsou vaše kobyly protivné se sklonem ke kousnutí a kopnutí.
3)Naše koně po nás nikdy nekopou, nekoušou a vždy ochotně vyhoví našim přáním? Kde je asi chyba, že jsou vaši koně mrzutí? Že by špatné zacházení, ustájení a váš přístup? Určitě
4)Začněte ty vaše chyby hledat a naprovovat. Jinak je mi vašich koní dost líto.
My děláme chyby pořád, ale jakmile je objevíme, hned se je snažíme napravit. Také jsme si přivezli kobylu kopavou kousavou. Dnes k ní mohou i děti. Její povaha se rapidně změnila - žije ve stádě, pořád venku, pracujeme dle metod horsmenshipu. A hle vše funguje, tak jak má. Máme 7koní a s žádným není zásadní problém. Rozhodně nás neohrožují a výborně se s nimi spolupracuje.
Takže chyby dělá rozhodně každý a mnoho. Pokud si je uvědomuje a snaží se je napravit, je vše v naprostém pořádku.
Já nemám koně 24/7, nepracuji podle metod horsmenshipu a přesto mám koně hodného, spokojeného....přijde mi, že poslední dobou kdo nechová koně venku tak jak je to pro ně přirozené, je ten největší tyran....
arwenkaaaa
napsal(a):
Já nemám koně 24/7, nepracuji podle metod horsmenshipu a přesto mám koně hodného, spokojeného....přijde mi, že poslední dobou kdo nechová koně venku tak jak je to pro ně přirozené, je ten největší tyran....
Sme lidi, chybama se učíme. I ten koník udělá chybu, taky není neomylný.
JInak taky sem ho měla půl roku samotného, boxovaného převážně, protože nebyl výběh (musela stačit zahrada, než se výběh udělal) Ale že by byl zlej -Nikdy. Neměly sme sebemenší problém ani venku, ani pod sedlem ani v boxe.
Není o tom jestli jsou koně 24/7 ale o tom jak s nima člověk jedná a má sjednaný pořádek.
Já zatím objevila jen takové chybičky, které jsou jednoduše odbourat, či vynechat. Zatím nic hrozného
sabina
napsal(a):
Sme lidi, chybama se učíme. I ten koník udělá chybu, taky není neomylný.
JInak taky sem ho měla půl roku samotného, boxovaného převážně, protože nebyl výběh (musela stačit zahrada, než se výběh udělal) Ale že by byl zlej -Nikdy. Neměly sme sebemenší problém ani venku, ani pod sedlem ani v boxe.
Není o tom jestli jsou koně 24/7 ale o tom jak s nima člověk jedná a má sjednaný pořádek.
Já zatím objevila jen takové chybičky, které jsou jednoduše odbourat, či vynechat. Zatím nic hrozného
No já jsem taky žádné jiné chyby nenašla, také jsme měli kobylku která k nám přisla jako hříbě, kousala kopala a všichni se k ní báli jít, ale teď sice to není zadny mazel, ale uz aspon nekope kolem sebe jak nevim co, a taky uz ani nekouse..
Jinak za chybu co jsem udelala ja, ze jsem hribe nechala samotne v boxe, a malem s ezmrzacilo, no aspon jsem se poucila...dalsi zkusenost do zivota, melo me to napadnout, vim jsem blba, opravdu jsem se o neho bala, a byla to proste jedna nejvetsi blbost co jsme udelala no...
Doufam ze rpiste, zacnou pracovat moje mozkove zavity driv...
tak na fotce jsme vsichni, teda skoro vsichni...Je to samospoust, proto nesedim na pondovi-nestihla bych to...:D...
PS: nereste moje chyby v pravopisu nebo prehazane pismenka...:D
0bubak0
napsal(a):
No já jsem taky žádné jiné chyby nenašla, také jsme měli kobylku která k nám přisla jako hříbě, kousala kopala a všichni se k ní báli jít, ale teď sice to není zadny mazel, ale uz aspon nekope kolem sebe jak nevim co, a taky uz ani nekouse..
Jinak za chybu co jsem udelala ja, ze jsem hribe nechala samotne v boxe, a malem s ezmrzacilo, no aspon jsem se poucila...dalsi zkusenost do zivota, melo me to napadnout, vim jsem blba, opravdu jsem se o neho bala, a byla to proste jedna nejvetsi blbost co jsme udelala no...
Doufam ze rpiste, zacnou pracovat moje mozkove zavity driv...
tak na fotce jsme vsichni, teda skoro vsichni...Je to samospoust, proto nesedim na pondovi-nestihla bych to...:D...
PS: nereste moje chyby v pravopisu nebo prehazane pismenka...:D
Teda aby nekdo nerekl ze to co pisi hne d vprvni vete.....To ze jsem zadne jine chyby nenasla...
nasla..a nasla jsem jich dost, ale toto byla asi nejvetsi hloupost kterou jsme udelala...
Jinak chybicek je dost,, ale mylsim si ze jenom malych...
to mylsim ze ma kazdy z nas. pokousim se je odbouravat.. a celkem s emi to dari...
Jinak zip(ponďa) je take hodny a nekouse ani nekope...a to take nedelam horsemanchip..ale za to treba si s nim vyjdu an prochazku... a tak, je to take podle me, jen podle toho jak se kdo ke konim chova...
Opravdu si myslis, ze kdyz kone prasknes bicem, tak z tebe bude mit respekt???Ja myslim ze ne,,, neni to respekt! ale STRACH!!!!nevim kdo to tady psal myslim ze sheril,, ze pleskla kobylu bicem ale jestli to nebyla ona tak se omlouvam..
je to ale jen muj nazor, to, co tady pisu...
Muj pejsek, vim, mohl by byt mohutnejsi jeste... ale fakt dostava hodne jidla, al eje to ten typ psa, ktery se ani k jidlu rposte nehrne..(rekl veterinar)
hamarbox
napsal(a):
Vy přiznáváte pouze jednu chybu. Po přečtení vašeho článku jich vidím tolik, že bych se být vám styděla za to co tu prezentujete.
1)Kůň nemá být nikdy sám bez společnosti koní.
2)Ustájení v boxu? Není divu, že jsou vaše kobyly protivné se sklonem ke kousnutí a kopnutí.
3)Naše koně po nás nikdy nekopou, nekoušou a vždy ochotně vyhoví našim přáním? Kde je asi chyba, že jsou vaši koně mrzutí? Že by špatné zacházení, ustájení a váš přístup? Určitě
4)Začněte ty vaše chyby hledat a naprovovat. Jinak je mi vašich koní dost líto.
My děláme chyby pořád, ale jakmile je objevíme, hned se je snažíme napravit. Také jsme si přivezli kobylu kopavou kousavou. Dnes k ní mohou i děti. Její povaha se rapidně změnila - žije ve stádě, pořád venku, pracujeme dle metod horsmenshipu. A hle vše funguje, tak jak má. Máme 7koní a s žádným není zásadní problém. Rozhodně nás neohrožují a výborně se s nimi spolupracuje.
Takže chyby dělá rozhodně každý a mnoho. Pokud si je uvědomuje a snaží se je napravit, je vše v naprostém pořádku.
Chyby? ano,děláme je všichni.Mívala jsem koně doma,na noc v boxu,nejdřív byli společně na volném stání,pak vznikly boxy a ejhle,bylo to špatně......Tedˇjsou venku,mají volný pohyb po ranchi,2 možnosti přístřešků,kde se vejdou všichni,tedˇdostali další prostor.Jsou spokojení,ve stájích se ani neohřejí.Mají pro sebe prostor ranche,spoustu prostoru a jsou spokojení,nevymýšlejí,ochotněji pracují,s kdekým se vítají.Když se vedou k domu,vědí,že se čistí,dělají kopyta,velcí koně se dokrmují u domu.Kdysi mi pastevko připadalo jako anarchie,dnes už boxy používám jen při mimořádných příležitostech.Koně spolu žijí jako stádo a mají své vyjasněné,nic špatného.Jsou spokojení a já taky,co chtít víc....???
janiska
napsal(a):
Chyby? ano,děláme je všichni.Mívala jsem koně doma,na noc v boxu,nejdřív byli společně na volném stání,pak vznikly boxy a ejhle,bylo to špatně......Tedˇjsou venku,mají volný pohyb po ranchi,2 možnosti přístřešků,kde se vejdou všichni,tedˇdostali další prostor.Jsou spokojení,ve stájích se ani neohřejí.Mají pro sebe prostor ranche,spoustu prostoru a jsou spokojení,nevymýšlejí,ochotněji pracují,s kdekým se vítají.Když se vedou k domu,vědí,že se čistí,dělají kopyta,velcí koně se dokrmují u domu.Kdysi mi pastevko připadalo jako anarchie,dnes už boxy používám jen při mimořádných příležitostech.Koně spolu žijí jako stádo a mají své vyjasněné,nic špatného.Jsou spokojení a já taky,co chtít víc....???
Já jsem měla léta koně na ustájení a vždy v boxech. Měla jsem "problém" pouze s vypůjčeným hřebcem QH, který se léčil po vyplecení a byl tedy stále zavřený v boxe. Vzniklo z toho šklebení (a člověk si nebyl nikdy jist zda bude i něco víc), apatie a roupy. Druhý vypůjčený Shagya Arab se v boxe nedal chytit, protože neměl rád manipulaci s hlavou po operaci oka, kdy si utrhnul víčko. V obou případech pro mě, jako ošetřovatele to nebylo příliš příjemné.
Nyní mám svých 6 koní na štontech. Poslední zbylý box chci také předělat na štonty - jednak z ekonomických (žádné stlaní 3x3 metry), tak časových důvodů (jednoduchost obsluhy). Ve stáji jsou koně jen přes zimu, od jara do podzimu na pastvině v zatepleném přístřešku s celodenním přístupem k pejrové slámě, senu apod. a přírodním napajedlem v podobě potoka. Mám stejné zkušenosti - kdokoliv přijdu, koně jsou uvolnění, zvědaví, bez náznaku nervozity, šklebení apod.
A ještě poznámku - za dob mého dědy byly v boxech pouze klisny před ohřebením. A to pracovní koně pracovali denně několik hodin při orbě, stahování dřeva nebo jako dopravní prostředek ve vozech. Od revoluce je to velká móda pro všechny s argumentem pošetření a pohodlnost pro koně. Časy se prostě mění.
Souhlasím s výše uvedeným názorem na pastevní chov.