Ahojky,
možná toto nebude úplně smysluplné téma , ale zajímalo by mě jestli jste / nebo jste byli na tom někdy stejně...
Jak mnozí víte Banýska mám od jeho 5ti měsíců a prošli jsme si nemálo strastma života, než jsme se dostali kde jsme...A teď k věci, furt je to pro mě v mých očích ten malý prďolka, neumím si dost dobře představit že na něj mám někdy sednout a říct mu a běž... Já si už jen povezu zadek...
Samozdřejmě že tím nechci říct že s ním už pak nebudu chodit na vycházky na ruce, hrát si apod ale už jen to sednutí...
Minulý týden jsem ho vedla z výběhu a abych se nemusela vracet, vzala jsem si k němu do druhé ruky skoro 3letého polokrevného valáška a jak jsem se tak po nich otáčela, dostala jsem šok.. Banýs je stejně veliký jako ten velášek a jelikož je přestavěný, tak záď má ještě víš... :-O Úplně jsem nechápala... Moje miminko... Druhé valáška považuji za takového " skoro dospěláka " ... A to jsem znala nemálo koní od malička a pak jsme je obsedaly... Není první... I svou první kobylku jsem měla od jejího roka a půl...
Samozřejmě má Bany na obsedání ještě čas, budou mu dva...I když tedy v okolních stájích už se na jeho vrstevnících vesele drandí od podzima..Ale to je druhá věc...
Přidávám fotečky z dnešní procházky ( 21.2. 10 )
mili
napsal(a):
Ahojky,
možná toto nebude úplně smysluplné téma , ale zajímalo by mě jestli jste / nebo jste byli na tom někdy stejně...
Jak mnozí víte Banýska mám od jeho 5ti měsíců a prošli jsme si nemálo strastma života, než jsme se dostali kde jsme...A teď k věci, furt je to pro mě v mých očích ten malý prďolka, neumím si dost dobře představit že na něj mám někdy sednout a říct mu a běž... Já si už jen povezu zadek...
Samozdřejmě že tím nechci říct že s ním už pak nebudu chodit na vycházky na ruce, hrát si apod ale už jen to sednutí...
Minulý týden jsem ho vedla z výběhu a abych se nemusela vracet, vzala jsem si k němu do druhé ruky skoro 3letého polokrevného valáška a jak jsem se tak po nich otáčela, dostala jsem šok.. Banýs je stejně veliký jako ten velášek a jelikož je přestavěný, tak záď má ještě víš... :-O Úplně jsem nechápala... Moje miminko... Druhé valáška považuji za takového " skoro dospěláka " ... A to jsem znala nemálo koní od malička a pak jsme je obsedaly... Není první... I svou první kobylku jsem měla od jejího roka a půl...
Samozřejmě má Bany na obsedání ještě čas, budou mu dva...I když tedy v okolních stájích už se na jeho vrstevnících vesele drandí od podzima..Ale to je druhá věc...
Přidávám fotečky z dnešní procházky ( 21.2. 10 )
Ještě jsem chtěla dodat že Bany neuvěřitelně psychycky vyzrál...Je takovej rozumnej, já s ním nechodím některak extra pravidelně, chci mu dopřát spíše bezstarostné mládí s kamarády...Takže vždycky jak ho vezmu ven, slibuji mu, že když se bude chovat spořádaně, dám mu zase čtvrt roka pokoj... Naposled jsme byli venku z podzima a opět byl dnes znát velikánský pokrok v tom jak řeší různé situace ( vodu, stromy a jiné bubáky...) Aj celkové chování... Stejně tak mu míň a míň chybí koně.. Myslím to tak že když odcházíme od stáje ani nezařehtá..( to se stalo poprvé..)
mili
napsal(a):
Ještě jsem chtěla dodat že Bany neuvěřitelně psychycky vyzrál...Je takovej rozumnej, já s ním nechodím některak extra pravidelně, chci mu dopřát spíše bezstarostné mládí s kamarády...Takže vždycky jak ho vezmu ven, slibuji mu, že když se bude chovat spořádaně, dám mu zase čtvrt roka pokoj... Naposled jsme byli venku z podzima a opět byl dnes znát velikánský pokrok v tom jak řeší různé situace ( vodu, stromy a jiné bubáky...) Aj celkové chování... Stejně tak mu míň a míň chybí koně.. Myslím to tak že když odcházíme od stáje ani nezařehtá..( to se stalo poprvé..)
Nikdo? :-O
Hmm tak jsu asi fakt minimálně divná... No ale co s tím tyjo...
mili
napsal(a):
Nikdo? :-O
Hmm tak jsu asi fakt minimálně divná... No ale co s tím tyjo...
Tak to jsme na tom skoro stejně . Já mám hřebečka, v květnu mu budou 2 roky a na podzim budeme obsedat. Pak zjara začneme pracovat. Mám ho od hříbátka, narodil se u mě a když se podívám na fotky, jak průběžně rostl, tak se musím smát. Ale uteklo to jako voda... Ten můj jde od koní taky naprosto v pohodě, chodíme na procházky asi podobně často jako Ty a vždycky jde v klidu a pohodě.
A úplně stejně jako Ty si nedokážu představit, že na toho prcka (upozorňuju, že zadek má asi 5cm pod valachovým a maminku už dávno přerostl ) někdy sednu.. Achjo, toto letí.
mili
napsal(a):
Ahojky,
možná toto nebude úplně smysluplné téma , ale zajímalo by mě jestli jste / nebo jste byli na tom někdy stejně...
Jak mnozí víte Banýska mám od jeho 5ti měsíců a prošli jsme si nemálo strastma života, než jsme se dostali kde jsme...A teď k věci, furt je to pro mě v mých očích ten malý prďolka, neumím si dost dobře představit že na něj mám někdy sednout a říct mu a běž... Já si už jen povezu zadek...
Samozdřejmě že tím nechci říct že s ním už pak nebudu chodit na vycházky na ruce, hrát si apod ale už jen to sednutí...
Minulý týden jsem ho vedla z výběhu a abych se nemusela vracet, vzala jsem si k němu do druhé ruky skoro 3letého polokrevného valáška a jak jsem se tak po nich otáčela, dostala jsem šok.. Banýs je stejně veliký jako ten velášek a jelikož je přestavěný, tak záď má ještě víš... :-O Úplně jsem nechápala... Moje miminko... Druhé valáška považuji za takového " skoro dospěláka " ... A to jsem znala nemálo koní od malička a pak jsme je obsedaly... Není první... I svou první kobylku jsem měla od jejího roka a půl...
Samozřejmě má Bany na obsedání ještě čas, budou mu dva...I když tedy v okolních stájích už se na jeho vrstevnících vesele drandí od podzima..Ale to je druhá věc...
Přidávám fotečky z dnešní procházky ( 21.2. 10 )
holký neblázněte měli by ste se spíše těšít ty společné vyjíždky a chvíle strávené spolu.. Taky jsem měla svojeho prdolu od 5ti měsíců jako ty. Sice nebyl s hříboušema ale měla sem ho ustájeného s jinými koníky asi 4mi. Jezdila sem za ním každej den. Sice jsem měla koně na kterém sem jezdila a pak i svojí druhou kobylu tříletou ale hned jak jsem mohla tak sem sedla na toho svojeho bambulu protože je to prostě uplně něco jiného jezdit s koníkem kterého znáte od mimi a máte s ním uplně jiný vztah než s koněm kterého obsedal nekdo cizí kterého neznáte tak dobře a tak
Dnes už tomu mojemu je 6(teda bude v dubnu) a zatím na něm nikdo jiný krom mě nejezdil...
na neho nikoho nepustim
pilgrisek
napsal(a):
holký neblázněte měli by ste se spíše těšít ty společné vyjíždky a chvíle strávené spolu.. Taky jsem měla svojeho prdolu od 5ti měsíců jako ty. Sice nebyl s hříboušema ale měla sem ho ustájeného s jinými koníky asi 4mi. Jezdila sem za ním každej den. Sice jsem měla koně na kterém sem jezdila a pak i svojí druhou kobylu tříletou ale hned jak jsem mohla tak sem sedla na toho svojeho bambulu protože je to prostě uplně něco jiného jezdit s koníkem kterého znáte od mimi a máte s ním uplně jiný vztah než s koněm kterého obsedal nekdo cizí kterého neznáte tak dobře a tak
Dnes už tomu mojemu je 6(teda bude v dubnu) a zatím na něm nikdo jiný krom mě nejezdil...
na neho nikoho nepustim
Nj těšit se...Ani né...Nebo jo, já mám plánů... Ale jen do té doby než ho vidím...Pak už jsou mi plány zase hodně vzdálené, je to plňásek , takže ač mu nejsou ani dva, je hodně do dospěláka...
Jako já jezdím tady koně co jsem si obsedala a obsedám zase další... Aj jak jsem psala už jsem tak jednu kobču měla, kterou jsem si všechno od základů sama naučila a pak obsedla, ale Banýs je nějak moc , moc srdeční záležitost a já bych při pomyšlení že sednu a budu chtít aby vyšlapoval začla skoro brečet...
Jinak jsme taky narození v květnu O8 ... Ale o obsedání na podzim zatím nějak neuvažuji, možná na jaře...Jako myslím příští rok samozřejmě..
Ale nevím, dávám tomu čas...
mili
napsal(a):
Ahojky,
možná toto nebude úplně smysluplné téma , ale zajímalo by mě jestli jste / nebo jste byli na tom někdy stejně...
Jak mnozí víte Banýska mám od jeho 5ti měsíců a prošli jsme si nemálo strastma života, než jsme se dostali kde jsme...A teď k věci, furt je to pro mě v mých očích ten malý prďolka, neumím si dost dobře představit že na něj mám někdy sednout a říct mu a běž... Já si už jen povezu zadek...
Samozdřejmě že tím nechci říct že s ním už pak nebudu chodit na vycházky na ruce, hrát si apod ale už jen to sednutí...
Minulý týden jsem ho vedla z výběhu a abych se nemusela vracet, vzala jsem si k němu do druhé ruky skoro 3letého polokrevného valáška a jak jsem se tak po nich otáčela, dostala jsem šok.. Banýs je stejně veliký jako ten velášek a jelikož je přestavěný, tak záď má ještě víš... :-O Úplně jsem nechápala... Moje miminko... Druhé valáška považuji za takového " skoro dospěláka " ... A to jsem znala nemálo koní od malička a pak jsme je obsedaly... Není první... I svou první kobylku jsem měla od jejího roka a půl...
Samozřejmě má Bany na obsedání ještě čas, budou mu dva...I když tedy v okolních stájích už se na jeho vrstevnících vesele drandí od podzima..Ale to je druhá věc...
Přidávám fotečky z dnešní procházky ( 21.2. 10 )
Byla jsem na tom stejně, jako ani né roční jsem si pořídila hnědou kobylku, byl můj sen mt šímlíka a jak jsem byla mile překvapená, že ona opravdu šimlík je, a jako 4letou obsednutou s povahou podle mých představ, jsme ji museli nechat utratit.
iveth
napsal(a):
Byla jsem na tom stejně, jako ani né roční jsem si pořídila hnědou kobylku, byl můj sen mt šímlíka a jak jsem byla mile překvapená, že ona opravdu šimlík je, a jako 4letou obsednutou s povahou podle mých představ, jsme ji museli nechat utratit.
Ježiši marjá !!! :-X To mi ani neříkej, to je strašné... Já sama mám z takových věcí úplné noční můry, denně vidím u nás ve stájích co se děje a jen se modlím abych měla Banýse i za 20- 25 let... Je to jedno s mích největších přání a snů... Myslím že smůly měl už dost- a já v poslední době taky, tak teď už snad jen to štěstíčko... Alespoň pro něj, já ledacos přežiju...( ťuky, tuk....
)
mili
napsal(a):
Ježiši marjá !!! :-X To mi ani neříkej, to je strašné... Já sama mám z takových věcí úplné noční můry, denně vidím u nás ve stájích co se děje a jen se modlím abych měla Banýse i za 20- 25 let... Je to jedno s mích největších přání a snů... Myslím že smůly měl už dost- a já v poslední době taky, tak teď už snad jen to štěstíčko... Alespoň pro něj, já ledacos přežiju...( ťuky, tuk....
)
co jsem sledovala na ifauně, jak se jen lepší, říkala jsem si, to je snad neuvěřitelné, jinej chovatel by to vzdal a nechal to hříbě utratit, je to zázrak a tohle je uctihodné, co jste pro něj uděli
Jinak Grace byla vždy v pořádku, za celé 4 roky ani jediný nejmenší zdravotní problém, od hříběte měla dost pohybu, od mala jezdila pravidelně s náma na vyjíždky, věnovala sem se jí co nejvíce mohla...stala se z ní šikovná kobylka, takovej můj sen, měla jsem s ní takový plány...
Ale měla uraz, vlítla sousedům do ohradníku, co ji přeřezal šlachy tak, že se s tím nedalo už nic dělat mají takový tenký, co přehlídla .... jejich valach sám do něj taky napálil, ale stačil zastavit sice měl od něho pěkný rýhy, ale naštěstí že to dopadlo ješte tak...
iveth
napsal(a):
co jsem sledovala na ifauně, jak se jen lepší, říkala jsem si, to je snad neuvěřitelné, jinej chovatel by to vzdal a nechal to hříbě utratit, je to zázrak a tohle je uctihodné, co jste pro něj uděli
Jinak Grace byla vždy v pořádku, za celé 4 roky ani jediný nejmenší zdravotní problém, od hříběte měla dost pohybu, od mala jezdila pravidelně s náma na vyjíždky, věnovala sem se jí co nejvíce mohla...stala se z ní šikovná kobylka, takovej můj sen, měla jsem s ní takový plány...
Ale měla uraz, vlítla sousedům do ohradníku, co ji přeřezal šlachy tak, že se s tím nedalo už nic dělat mají takový tenký, co přehlídla .... jejich valach sám do něj taky napálil, ale stačil zastavit sice měl od něho pěkný rýhy, ale naštěstí že to dopadlo ješte tak...
To je mi opravdu moc líto... :-((
Děkuji, máš pravdu, taky si myslím že jiný chovatel by ho utratitl, ale tak já tím že jsem se do toho boje dala, tak jsem bojovala... Ničeho nelituji, ale znovu bych do něčeho takového asi nešla..Nemám na to nervy, myslím srdečně... Byla jsem chvílemi ztracená, potřebovala jsem hrozně moc oporu... Byli momenty kdy to vypadalo že se nedá nic dělat, že jsme zkusili všechno a že se malý bude muset nechat utratit... Seděla jsem v boxe, klepala se a brečela jak malá..Co jsem to udělala? Vždyť se tu kvůli mě trápí... Ale pak přišel nějaký bláhový nápad, sedly jsme do auta jeli 45km do K.Varů aby jsme oblítali OBI a podobně, nakoupili všechno možné i nemožné co vůbec nebylo určené na zvířata a nadšeně valili zpátky to ozkoušet...Byli to různé lepenky apod. na potrubí a tak...
Sic mu to nožky trošku " rozleptalo " ale nebýt toho, nebyl by ani Bany...
Jsem šťastná že to máme zasebou...Dnes už mi to příde jak noční můra...
mili
napsal(a):
Ahojky,
možná toto nebude úplně smysluplné téma , ale zajímalo by mě jestli jste / nebo jste byli na tom někdy stejně...
Jak mnozí víte Banýska mám od jeho 5ti měsíců a prošli jsme si nemálo strastma života, než jsme se dostali kde jsme...A teď k věci, furt je to pro mě v mých očích ten malý prďolka, neumím si dost dobře představit že na něj mám někdy sednout a říct mu a běž... Já si už jen povezu zadek...
Samozdřejmě že tím nechci říct že s ním už pak nebudu chodit na vycházky na ruce, hrát si apod ale už jen to sednutí...
Minulý týden jsem ho vedla z výběhu a abych se nemusela vracet, vzala jsem si k němu do druhé ruky skoro 3letého polokrevného valáška a jak jsem se tak po nich otáčela, dostala jsem šok.. Banýs je stejně veliký jako ten velášek a jelikož je přestavěný, tak záď má ještě víš... :-O Úplně jsem nechápala... Moje miminko... Druhé valáška považuji za takového " skoro dospěláka " ... A to jsem znala nemálo koní od malička a pak jsme je obsedaly... Není první... I svou první kobylku jsem měla od jejího roka a půl...
Samozřejmě má Bany na obsedání ještě čas, budou mu dva...I když tedy v okolních stájích už se na jeho vrstevnících vesele drandí od podzima..Ale to je druhá věc...
Přidávám fotečky z dnešní procházky ( 21.2. 10 )
Mili, nemáš ani představu jak tvým obavám rozumím Já sice \"Lopaťiče\" znala od narození, ale protože se kolem něj po odstavu ochmetalo dost lidí (přece jenom u nás vytoužené hříbě po hrozně dlouhé době), včetně potenciálních kupujících, držela jsem se spíše stranou dění. Přece jenom, měla jsem v té době dost nabídek sporťáků k ježdění a nikdy jsem neměla potřebu lézt druhým do zelí....
Když byl ale obludě skoro rok, najednou humbuk kolem ustal, potenciální nákupčí odpadli jak mouchy a kdo by se chtěl věnovat roční škaredé vyčouhlé obludě z které nic nekape (rozuměj, nedá se na tom vozit prdel)....
Bylo mi té malé velké příšery co se zavírala večer do boxu špinavá a zanedbaná sama líto, tak jsem se jí, ač mi většinu volného času kradli ostatní 2 koně, začala věnovat... My jsme pravda to neměli na začátku tak těžké jako vy - Lopatič byl zdravé a rozmazlované mimi, k lidem měl absolutní důvěru...přesto jsme si k sobě hodně rychle cestu našli, nějaké bezesné noci v přítomnosti veterináře kvůli zdravotním problémům s jeho rychlým a abnormálním růstem, procházky po okolí....rok se s rokem sešel a z té milé malé přerostlé obludy byl najednou 3,5-letý přerostlý hřebec a oči všech se začaly upírat k novému objektu...hmmmm, bude muset obsedat...
No jaký já z toho měla nervy - co když zklamu, co když mě kůň hnedka sestřelí, co když udělám něco špatně, co když koně \"zkazím\", co když už to nikdy nebude jako dřív... Kdybych mohla, v životě na toho koně asi nesednu a budu ho mít na procházky místo psa
janda
napsal(a):
Mili, nemáš ani představu jak tvým obavám rozumím Já sice \"Lopaťiče\" znala od narození, ale protože se kolem něj po odstavu ochmetalo dost lidí (přece jenom u nás vytoužené hříbě po hrozně dlouhé době), včetně potenciálních kupujících, držela jsem se spíše stranou dění. Přece jenom, měla jsem v té době dost nabídek sporťáků k ježdění a nikdy jsem neměla potřebu lézt druhým do zelí....
Když byl ale obludě skoro rok, najednou humbuk kolem ustal, potenciální nákupčí odpadli jak mouchy a kdo by se chtěl věnovat roční škaredé vyčouhlé obludě z které nic nekape (rozuměj, nedá se na tom vozit prdel)....
Bylo mi té malé velké příšery co se zavírala večer do boxu špinavá a zanedbaná sama líto, tak jsem se jí, ač mi většinu volného času kradli ostatní 2 koně, začala věnovat... My jsme pravda to neměli na začátku tak těžké jako vy - Lopatič byl zdravé a rozmazlované mimi, k lidem měl absolutní důvěru...přesto jsme si k sobě hodně rychle cestu našli, nějaké bezesné noci v přítomnosti veterináře kvůli zdravotním problémům s jeho rychlým a abnormálním růstem, procházky po okolí....rok se s rokem sešel a z té milé malé přerostlé obludy byl najednou 3,5-letý přerostlý hřebec a oči všech se začaly upírat k novému objektu...hmmmm, bude muset obsedat...
No jaký já z toho měla nervy - co když zklamu, co když mě kůň hnedka sestřelí, co když udělám něco špatně, co když koně \"zkazím\", co když už to nikdy nebude jako dřív... Kdybych mohla, v životě na toho koně asi nesednu a budu ho mít na procházky místo psa
Ale musela jsem...jediný čím jsem si byla jistá, že rozhodně to nechci dělat "po staru" - čili lonž a dokolečka dokola, pak posadíme jezdce a hold se uvidí...
Načetla jsem několik brožur o nenásilném obsedání, rozhodla jsem se udělat to po svém a sama - čili žádnej kverulant co bude kibicovat a vzít si ku pomoci nějaký z nezletilejch děcek ani náhodou - co když se něco stane....
Nakonec jsem první pokusy o vyhoupnutí se do sedla provedla sama a pro první kroky si jakožto "jističe" přizvala sestru
No fak to byly jedny z nejhezčích momentů a mít možnost, hned tu dobu vrátím zpátky - jak já skákala kolem obludy jak kašpar, blembala třmenama, visela v nich jak opice, skákala kolem něj jak driblovací balón, jen aby byl hošan připraven a ničeho se nebál. Oř to všechno absolvoval bez hnutí brvy s výrazem "ty blbko co to jako nacvičuješ, si teda naskoč a jedem", zatímco mě vzrušením div nevyskočilo srdce z hrudi Dneska když na všechno tak vzpomínám, tak to bylo fakt jedno z nejhezčích období, doufám že budu mít ještě příležitost si to s nějakým svým mlaďochem zopáknout.
Po tom co jsi pro Banyho udělala si myslím, že se vůbec nemáš čeho obávat a jen si to všechno užij, protože fakt než se člověk naděje, je další rok v háji a začíná se zas něco nového
Je fajn, že máš starý mazáky k dispozici, protože já si na Lopatičovi připadala první půl rok jak troglodyt - hlavně co nejvíc odlehčovat, aby se borák nenadřel, a co nejmíň ho tahat za pusinu a jéžiš, teď jsem do něj holení šťouchla víc než je zdrávo a proboha, tož teď jsem tu váhu hodila dovnitř až moc....no ještě že mě nikdo nenatáčel - kdejaký začátečník vyvádí na koni míň ptákovin
Já jak pak sedala na ty "svoje" starý protřelý mazáky, tak to bylo stylem "prosim tě, jeď a na nic se neptej" a ani po dvou parkurech sem nebyla orosená jak po půl hodině na tříleťákovi....
Ale jak pravím - kůň byl dycky klidnej jak želva a spolehlivej jak švýcarský hodiny a co si musel myslet o mě, radši ani nechci vědět
janda
napsal(a):
Ale musela jsem...jediný čím jsem si byla jistá, že rozhodně to nechci dělat "po staru" - čili lonž a dokolečka dokola, pak posadíme jezdce a hold se uvidí...
Načetla jsem několik brožur o nenásilném obsedání, rozhodla jsem se udělat to po svém a sama - čili žádnej kverulant co bude kibicovat a vzít si ku pomoci nějaký z nezletilejch děcek ani náhodou - co když se něco stane....
Nakonec jsem první pokusy o vyhoupnutí se do sedla provedla sama a pro první kroky si jakožto "jističe" přizvala sestru
No fak to byly jedny z nejhezčích momentů a mít možnost, hned tu dobu vrátím zpátky - jak já skákala kolem obludy jak kašpar, blembala třmenama, visela v nich jak opice, skákala kolem něj jak driblovací balón, jen aby byl hošan připraven a ničeho se nebál. Oř to všechno absolvoval bez hnutí brvy s výrazem "ty blbko co to jako nacvičuješ, si teda naskoč a jedem", zatímco mě vzrušením div nevyskočilo srdce z hrudi Dneska když na všechno tak vzpomínám, tak to bylo fakt jedno z nejhezčích období, doufám že budu mít ještě příležitost si to s nějakým svým mlaďochem zopáknout.
Po tom co jsi pro Banyho udělala si myslím, že se vůbec nemáš čeho obávat a jen si to všechno užij, protože fakt než se člověk naděje, je další rok v háji a začíná se zas něco nového
Je fajn, že máš starý mazáky k dispozici, protože já si na Lopatičovi připadala první půl rok jak troglodyt - hlavně co nejvíc odlehčovat, aby se borák nenadřel, a co nejmíň ho tahat za pusinu a jéžiš, teď jsem do něj holení šťouchla víc než je zdrávo a proboha, tož teď jsem tu váhu hodila dovnitř až moc....no ještě že mě nikdo nenatáčel - kdejaký začátečník vyvádí na koni míň ptákovin
Já jak pak sedala na ty "svoje" starý protřelý mazáky, tak to bylo stylem "prosim tě, jeď a na nic se neptej" a ani po dvou parkurech sem nebyla orosená jak po půl hodině na tříleťákovi....
Ale jak pravím - kůň byl dycky klidnej jak želva a spolehlivej jak švýcarský hodiny a co si musel myslet o mě, radši ani nechci vědět
Jando, tvoje příspěvky čtu asi ze všech nejradši
Mili, jak víš, tak já jsem asi největší brzda, co se týká obsedání
Když jsem si toho malýho šeredku kupovala, těšila jsem se, až budu jezdit, ale dost brzo mě to přešlo, zvykla jsem si na to, že mám hříbátko , takže když už po roce jsem poprvé uslyšela "vždyť už je velikej, sedni si na něj", tak jsem si ťukala na čelo, taky jsem nějak neviděla, jak vyrostl. Ale teď, když koukám na obsedací fotky z jeho tří a půl let, tak vidím, jakej to byl hříbouš i v tý době, za měsíc mu bude pět, tak jsem teda zase začala jezdit, snad terén vydrží sjízdnej
a už se přemlouvám, že bych v něm teda měla vidět dospělouše...
Utíká to hrozně rychle, ale já pořád v tom 600kg hovádku vidím to moje škaredý šedivý hříbátko...
cheyenne
napsal(a):
Jando, tvoje příspěvky čtu asi ze všech nejradši
Mili, jak víš, tak já jsem asi největší brzda, co se týká obsedání
Když jsem si toho malýho šeredku kupovala, těšila jsem se, až budu jezdit, ale dost brzo mě to přešlo, zvykla jsem si na to, že mám hříbátko , takže když už po roce jsem poprvé uslyšela "vždyť už je velikej, sedni si na něj", tak jsem si ťukala na čelo, taky jsem nějak neviděla, jak vyrostl. Ale teď, když koukám na obsedací fotky z jeho tří a půl let, tak vidím, jakej to byl hříbouš i v tý době, za měsíc mu bude pět, tak jsem teda zase začala jezdit, snad terén vydrží sjízdnej
a už se přemlouvám, že bych v něm teda měla vidět dospělouše...
Utíká to hrozně rychle, ale já pořád v tom 600kg hovádku vidím to moje škaredý šedivý hříbátko...
no, jako asi opravdu vyrostl, no