Posledni dobou vsude kolem me resí tenhle problém,loni jsem u jednoho prípadu byla kun mi umrel pod rukama,strasny pocit,bezmoc.museli jste se rozhovat jestli uspat nebo ne?za jakou cenu prodluzujete koni zivot i kdyz vite ze trpí?Není lepsí, ,doprat koni dustojny odchod,bez bolestí?Chapu majitele ze nechteji o sveho milacka prijit,sama se zhrozím chvile kdy to muze potkat i me.Jak jste se s tím vyrovnavali?Jak dlouho jste cekali nez padlo rozhodnutí uspat a jakou mel kůn nemoc?Dekuji.
Tak to nejsi sama, mám dva koně a nikdy bych nechtěla aby trpěli. Ale jsou i věci se kterými se kůň naučí žít než jeho stav dosáhne takové hranice, kdy je potřeba jeho trápení ukončit. Jsem ve stejné situaci...mám dva koně, které miluji, jeden koník mi sloužil dlouho, ale blbý úraz mi ho vyřadil z práce nadobro a co víc, i přes zahojení se vyskytujou následky, které jednoho dne dosáhnou oné hranice....druhý koník-k tomu se osud obrátil zády už od narození: 3x se narodil, z toho 2x přežil svou smrt. A bojujem stále, když ho vidím štastného jak dovádí na pastvině s ostatními koňmi, vím, že jeho čas ještě nenastal, i když si na něm taky už asi moc nezajezdím, ale zatím si on žije svůj spokojený život....Chtěla bych mít hlavu lehkou jako ten kůň, který na rozdíl ode mne netuší, že jeho život je procházka po tenkém ledě a je jen otázkou času, kdy se ten led prolomí a je nefér, že je tak mladý.... Vím od veta, že se budu denně dívat na své koně, pomáhat jim a sebe budu trápit. Ti koně se budou trápit až opravdu nebudou moci. Doufám jen, že až ten okamžik nastane, že budu dost silná a že mám ještě relativně dost času se na to připravit. Říkám si, že je hodně zvířat na světě, kteří neměli to štěstí aby poznali péči a lásku člověka, tak je čas to těm zvířatům vrátit a postarat se o ně, když už nemohou aspoň člověku sloužit a vrátit jim jejich důvěru, lásku, kterou v nás mají.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já jsem tuto situaci řešila v roce 2007. Kobylka, kterou jsem měla skoro 5 let měla potíže se zadníma nohama, v mládí měla úraz. Semtam, jednou či dvakrát do roka proběhl akutní zánět lymfatických cév, noha natekla, ale vždy jsme to zvládli, ATB zabraly a noha opět odtekla do původní velikost. Až jednou v létě ne. Kobylka trpěla, léčba nezabírala.... nechala jsem ji odejít. Po těch 3 letech vím že jsem udělala správně, bylo to snad nejtěžší rozhodnutí ze světa koní co jsme kdy udělala. V srdíčku mi bude žít dál, ale vím že jsem jí tím "pomohla". Bylo jí 11 let.
Dneska mám doma jejího syna.
lilien
napsal(a):
v 22 letech si zlomil nohu nahoře v kyčly vejpůl.Seděla jsem na něm, splašil se balíku.Ani nespadl.V tu chvíli jsem musela zatnout zuby, volat 20 vetům, než někdo přijel a na místě ho uspal.Padnul mi k nohám 5.9.2009 a já se z toho dodnes nevzpamatovala
Ahoj,já odchod koníka řešila před pár lety.Kobylka se večer vrátila z pastvy a já viděla,že je zle.Nechtěla žrát,tak jsem začala vodit,po chvíli se stav začal zhoršovat,tak jsem volala veta,samozřejmě nikdo telefon nebral.Tak jsem poslala naše,at kohokoliv seženou,všichni veti odmítli.Nakonec jeden vet dojel,napíchal kobylu a čekalo se jestli to zabere.Viděla jsem,že s kobylou je fakt zle,chtěla jsem jet do Brna,ale vet mě uklidňoval,že to zas tak strašné není.Od malička jsem u koní a nějak jsem mu nevěřila,kolik jsem za tu dobu viděla hodně a toto byla fakt síla.Nicméně doktor se staral,kobyle nejhorší bolesti polevily,ale bylo to jak na houpačce,chvíli líp,chvíli hůř.Druhý den kobyla sama vyšla na dvůr a stála a koukala,pak doťapala na zahradu,tam si lehla a v dešti ležela.neměla sílu vstát.koukali jsme na ni s kamarádem,s jejím původním majitelem a řvali jak mimina.Tenhle moment mi utkvěl v paměti jako totální bezmoc,kdy se vzdala i ta kobyla.Nicméně po chvíli,kdy jsme si mysleli,že to jsou její poslední chvíle,se koby zvedla a šla za námi do stáje.Chvíli stála a pak začala hledat stébla sena...Z té nekonečné beznaděje jsme začali doufat,že snad Zorka vyhrála..Přijel veterinář,dal jí další infuze,konstatoval,že střeva začínají lépe fungovat..Koby vypadala lépe,začala se dokonce po doktorovi ohánět..Měla jsem neskutečnou radost,že ho chce kousnout..Druhý den bylo krásné podzimní odpoledne,koby se očividně cítila líp,tak jsem se rozhodla vzít ji na prochajdu.Pomaličkým krokem jsme dorazily do velké ohrady,Zorka byla strašně unavená,tak si lehla,já si sedla vedle ní a koukaly jsme na koně a vyhřívaly se na sluníčku.Večer jsme začali pomaličku krmit nastruohané jablko,aby se nastartovala střeva.Koby trochu snědla a odpočívala.Byl to čtvrtý den od začátku koliky a já za celou tu dobu spala tak čtyři hodiny.Říkala jsem si,že teď už si snad aspoň na pár hodinek můžu lehnout.V noci jsem byla keště koby zkontrolovat a vždy stála vklidu na místě...ráno jsem došla do stáje a koby ležela mrtvá..Po vyšetření se zjistilo,že to původně byla otrava,asi jí nějaké dobračisko něco dal ve výběhu..Vědět dopředu co si vytrpí,tak bych jí okamžitě dala uspat..Tohle mě za ten týden napadlo někoikrát,že nechci,aby trpěla,kvůli tomu,že já jsem srab a nemám na to jí nechat odejít.Byla jsem i za vetem a ptala jsem se ho jestli to tak nebude lepší.Pořád tvrdil,že jsou ještě možnosti a nemáme to vzdávat a snad by měl i pravdu,kdyby to byla obyč kolika...Bohužel nastal další problém...měla jsem ještě jednu kobylku,bylo jí už 25 a byla na Zorku strašně fixovaná.Přestala žrát,nechtěla do boxu.Tak jsme jí hned další den převezli ke kamarádovi ke koním do stáda,aby si tam snad našla novou kamarádku..Dva týdny se stařenka zabydlovala a pak jí jedna kobyla nakopla do nohy tak nešt?stně,že koby nemohla chodit.Vet říkal,že léčit by se to dalo,ale byla by to léčba dlouhá,bolestivá a vzhledem k jejímu věku nezaručuje úspěšnost.Tehdy jsme se rozhodli,že bude nejlepší se s koby rozloučit a nechat jí důstojně odejít než jí připravit pekelné stáří...
Ahojky já mám taky jeden smutný příběh. Jen se omlouvám že není tady ale jena odkazu. Je moc dlouhej
http://www.tarpan.webgarden.cz/pribeh-fanci (Splněný sen )