Láska na první pohled? :-)

nikus napsal(a):
tak moje srdeční záležitost je už 5 let poník, který láskou na první pohled rozhodně nebyl. upřímně jsem si ho pořídila, jelikož jsem se bála, že za stanovenou hranici financí jiného koně neseženu a bylo to takové to pubertální - já chci koně nejlépe ze dne na den :) tím nechci aby to vyznělo že jsem nějaká blbka z města, jen jsem byla 16ti letá blbka z předměstí :) první setkání proběhlo bouřlivě, kousnutí, agresivita, zákeřné shození... první půlrok jsem ho chtěla prodat, což se zlomilo jak u něj tak i u mě, teď jsme skvělí parťáci a ačkoli to není koník na mazelní s dětma nebo na bezhlavé lítání po loukách, mám ho ráda a vážím si toho co pro mě dělá a jaký je. proměnil se v úžasného partáka na kterého se můžu spolehnout, neznám lepšího.
no a ta opravdová láska na první pohled proběhla při nedávné obhlídce odstávčete shetlanda, kterého si v brzké době dovezeme domů. je celkem plachý, ale po chvilce oťukávání už žužlal bundu a promasíroval mi uši a vlasy na hlavě :) Nemůžu se dočkat, až ho přestěhujeme a budu doufat, že mu ta jeho parťácká a mazlivá povaha zůstane :)

ještě prcek

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

dobré téma

Kupovat koně sem se ani nechystala (ne zrovna podmínky jak bych chtěla.) ...ale když si kamarádka jela pro svého, tak pak přišla fotka a u ní napsáno - mají tam ještě brráchu - rezatého s odznakama skoro roček. Optimální

A bylo po mě. Už jen z fotky sem řekla, to je přesně to co chci a za velice solidní peníze !
A už to doma začalo, :-D ujišťování přítele, že tehle ten je zrovna to, co celej život chci atd atd - určitě to znáte
No tak sem volala domlouvala cenu, zjišťovala jak by to šlo, jestli by si prcka nemohli nechat než to nějak vymyslím..a lidi byli děsně fajn. Prcek u nich počkal, než sem měla možnost vzít jej domů. (postavit stáje atd)

I přesto že sem koupi odvolala a brečela do telefonu, že sem nedala dokupy peníze...tak mi řekly, a't nehysterčím že tam na mě prcek klidně půl roku počká.
Počkal, já si půjčila a už se jelo. Zabouchla sem se do něj úplně v první fotce a věděla, že to bude ono. Dělám to tak celý život a zatim se mi vede dobře

Takže láska na první pohled. Ač byl na mě mladej z prva dooost hnusnej, zvládly sme to spolu a dnes to bude 5 letý kůň v plné síle a bez zlozvyků - připravený jít semnou do čehokoliv a odhodlaně se mi vzdávat - když to píšu takhle. Zbožňuju jej o to víc..protože to dělá rád. Vyklubal se z něj charakter o kterém sem ani nesnila

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

oba jsou super, chlupáček navíc moc roztomilý tak přeju hodně pěkných zážitků

sabi, Tebe s Tvým krasavcem sleduji, máš můj obdiv jak jsi ho zvládla!

recluse napsal(a):
sabi, Tebe s Tvým krasavcem sleduji, máš můj obdiv jak jsi ho zvládla!

Recluse - díky moc.. Sem ráda že ho mám a že nám to celkem jde. Ještě doufám přidáme nějakej ten sportovní výkon a já budu spokojená

Dobré téma

Já jela se známou vybírat nějaké koně pro klienty, hlavně do sportu. Projeli sme celou republiku,nikde nic se nám nelíbilo. NAkonec jsme až později večer dorazili do jedné vesničky u Kolína (jsem ze Zlínského kraje) kde jsme měli domluvené skouknout dva mladé hřebce. Pán nás zavedl přes děsně rozbahněný dvorek do nějaké kůlny, bez oken asi 2x3m, kde stáli dva vyhukaní koně (už týden valaši,prej se rvali) a 3 býci.
Když to shrnu,tak každý měl na sobě nějake šrám,spíž víc než míň. Šiml na ohlávce u žlabu, druhej ryzák na obojku (na hlavě do krve vyřezaný obrys ohlávky a pod obojkem už také vydřený až do krve...
Kamarádka nechtěl ani jednoho. Já sem se zamilovala do toho špinavého ryzouše. Přestože pán požadoval docela hodně peněz za to co nabízel, jel s náma!

...kamarádka o týden později jela pro šimlíka

Tehdy byl ryzoušek 2letej, spousta z lidí co sem chodí jeho příběh znají (týranej,vychrtlej, sposta parazitů-blechy,vši,červy...totálně shnilý kopyta, bál se světla, nechtěl nosit ani ohlávku...kousal,kopal...) no hrůůůza

Ale přestože sem kolikrát už vše vzdávala a po hodinách co končili vždy vykopáním z boxu,jsem ho chtěla dát pryč,je můj a už navždy bude

Fotky jak přišel moc nemám,a to málo ve druhém PC. Tak aspoň foto jak nám to jde spolu teď

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

tak u mě to bylo taky takové nečekané nenaplánované a dalo by se řict bezhlavé:)
koníka sem si jen měla pujčit od známé na vyjíždku. Hned jak sem ho viděla zamilovala jsem se. Krásný, mohutný valášek, ke všemu tmavý hnědák. no byla sem z něj úplně hotová:) z jedné vyjiždky byla nakonec taková menší hubertova jizda... a řekla sem známé jen ze srandy že kdyby jej chtěla někdy prodat at mi dá vědět že ho beru všema 10. Druhý den mipřišla SMs že jestli jej chci tak za par peněz je muj, že ho musi z finančních duvodů prodat. Jenomže ja samozřejmě bez peněz(no kdo je dneska má že...co si budeme nalhávat) naštěstí muj drahý přítel mi řekl, že mi ho koupí a ja mu ho budu splácet tak jsme se domluvily s bývalou majitelkou. uběhl tyden a ja sem si vezla svého prvniho koně....Je to sic starší pán, šklěbivější ale neublíží. Takovej dědeček na rekreačku. Dotažený z Polska nejspíš, bez puvodu, vyžehu....ale toto byla a je a bude moje láska na první pohled:)teda ještě ho musim splatit a je plně muj:)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Petas, zahlédla jsem kdysi fotky, které jsi dávala z původního ryzáčkova "domova"...co dodat, měl štěstí že potkal svého anděla A s šimlíkem též dobré

ahoj,odkuď toho koně máš?Jak se jmenuje?myslím,že vím odkuď pocházípokud je to on....

viginka1 napsal(a):
tak u mě to bylo taky takové nečekané nenaplánované a dalo by se řict bezhlavé:)
koníka sem si jen měla pujčit od známé na vyjíždku. Hned jak sem ho viděla zamilovala jsem se. Krásný, mohutný valášek, ke všemu tmavý hnědák. no byla sem z něj úplně hotová:) z jedné vyjiždky byla nakonec taková menší hubertova jizda... a řekla sem známé jen ze srandy že kdyby jej chtěla někdy prodat at mi dá vědět že ho beru všema 10. Druhý den mipřišla SMs že jestli jej chci tak za par peněz je muj, že ho musi z finančních duvodů prodat. Jenomže ja samozřejmě bez peněz(no kdo je dneska má že...co si budeme nalhávat) naštěstí muj drahý přítel mi řekl, že mi ho koupí a ja mu ho budu splácet tak jsme se domluvily s bývalou majitelkou. uběhl tyden a ja sem si vezla svého prvniho koně....Je to sic starší pán, šklěbivější ale neublíží. Takovej dědeček na rekreačku. Dotažený z Polska nejspíš, bez puvodu, vyžehu....ale toto byla a je a bude moje láska na první pohled:)teda ještě ho musim splatit a je plně muj:)

ahoj,odkuď toho koně máš?Jak se jmenuje?myslím,že vím odkuď pochází:-)pokud je to on....Měl by mít minimálně 16 let,má okolo 155KVH a jmenoval se Šošan,nevím jak se jmenuje teď,každopádně znám kompletní minulost tohoto koně...

sande napsal(a):
ahoj,odkuď toho koně máš?Jak se jmenuje?myslím,že vím odkuď pochází:-)pokud je to on....Měl by mít minimálně 16 let,má okolo 155KVH a jmenoval se Šošan,nevím jak se jmenuje teď,každopádně znám kompletní minulost tohoto koně...

navíc byl vždycky škebivější,semtam zakašlal při vetší zátěži,ale to se prostředím taky mohlo změnit,bývall totiž hodně zavřený,kamarádka ho měla nějakou dobu,pak se prodal pánovi,u kterého byl sám ,pouštěl se sice do výběhu,ale šťastný teda moc nebyl.Pak si ho odvezla kamarádka,která na něm dlouho jezdila,odvezla ho do Brna,měla toho moc a tak Šošana dala do bezplatného pronájmu,pak se jí už dotyčná přestala ozývat a ona už to vzdala,mrzí jí to,vytáhla ho z průměrných podmínek a ze samoty a bohužel díky své důvěřivosti na to doplatila a Sošana jí nikdo už nevrátil.Nesepsala si žádné smlouvy a tak to dopadlo,jsem si naprosto jistá,že je to ten kůň.Tak snad je v dobrých podmínkách a má se dobře,byla bych ráda,kdyby jsi mi odpověděla a řekla o něm něco víc,jak se má apod,hned bych jí dala vědět,ona už má svoje koníky,ale dodnes jí to mrzí,že to takhle dopadlo....

sande napsal(a):
navíc byl vždycky škebivější,semtam zakašlal při vetší zátěži,ale to se prostředím taky mohlo změnit,bývall totiž hodně zavřený,kamarádka ho měla nějakou dobu,pak se prodal pánovi,u kterého byl sám ,pouštěl se sice do výběhu,ale šťastný teda moc nebyl.Pak si ho odvezla kamarádka,která na něm dlouho jezdila,odvezla ho do Brna,měla toho moc a tak Šošana dala do bezplatného pronájmu,pak se jí už dotyčná přestala ozývat a ona už to vzdala,mrzí jí to,vytáhla ho z průměrných podmínek a ze samoty a bohužel díky své důvěřivosti na to doplatila a Sošana jí nikdo už nevrátil.Nesepsala si žádné smlouvy a tak to dopadlo,jsem si naprosto jistá,že je to ten kůň.Tak snad je v dobrých podmínkách a má se dobře,byla bych ráda,kdyby jsi mi odpověděla a řekla o něm něco víc,jak se má apod,hned bych jí dala vědět,ona už má svoje koníky,ale dodnes jí to mrzí,že to takhle dopadlo....

to si bud jistá že je to Šošan:) hele mužeš mi napsat na mail peribara@seznam.cz díky moc:)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

"Nikdy neříkej nikdy". To je výstižné motto. Nikdy jsem nechtěla plňase a už vůbec ne vzatého z dostihu. Když jsem chtěla koupit koně,byla jsem finančně omezená. Pár koníků jsem okoukla a nic me nezaujalo. Když na mě ale vykoukla z boxu 5ti letá plňaska,bylo jasno. Nezajímalo mě v jakém stavu má nohy,kopyta,atd. Tu jsem prostě chtěla. Majitel mě musel nutit,abych si na ni sedla,než ji odvezu-prostě zbavená smyslů. Mám ji 5let a tahle plňaska vzatá z dostihů je moje koňská životní láska.

Vlastnáho koně nemáma kdo ví, jestli někdy budu, ale moje láska není o nic menší, ikdyž k oddílovému. OD doby, co přišel, nálepka zabiják, ale já sio vydupala, že na něm závody pojedu. Při tréninkách jen co mu člověk sáhl na zadek nebo prostě kamkolib mimo těžiště, letěl do písku - takže jsem letěla mockrát. Ale byl to můj černej sen. Po pár rocích jsem se do oddílu vrátila a dostala tohohle koně do péče jako trenérka - opět jsem si to vydupala. A ze zabijáka, který nhešel zabrzditz, se stal kůň, který celkem spolehlivě odnesl juniorskou skupinu se cválací volnou. nikdy nebyl dobrý voltižák, pořád je to sázka do loterie, sednout na něj nebo an něj při tréninku vzít dítě, má na svědomí zlomený loker a páteř a bezpočet méně hrůzných pádů, ale je to prostě moje zlato největší a jediný mezi koňma...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

saina napsal(a):
Vlastnáho koně nemáma kdo ví, jestli někdy budu, ale moje láska není o nic menší, ikdyž k oddílovému. OD doby, co přišel, nálepka zabiják, ale já sio vydupala, že na něm závody pojedu. Při tréninkách jen co mu člověk sáhl na zadek nebo prostě kamkolib mimo těžiště, letěl do písku - takže jsem letěla mockrát. Ale byl to můj černej sen. Po pár rocích jsem se do oddílu vrátila a dostala tohohle koně do péče jako trenérka - opět jsem si to vydupala. A ze zabijáka, který nhešel zabrzditz, se stal kůň, který celkem spolehlivě odnesl juniorskou skupinu se cválací volnou. nikdy nebyl dobrý voltižák, pořád je to sázka do loterie, sednout na něj nebo an něj při tréninku vzít dítě, má na svědomí zlomený loker a páteř a bezpočet méně hrůzných pádů, ale je to prostě moje zlato největší a jediný mezi koňma...

Zlomenou páteř? A ten člověk přežil ?

Ono jsem t spatne napsala, slo o nekolik prasklych obratlu v oblasti hrudniku, ale bez dislokace. holcinka si odlezela tri mesice na zadech a nesmi jeste chivli nosit aktovku, ale jinak to snad bude dobry..ikdyz uznavam ze po tom, co volala jeji mama ze ma tech 5 obratlu zlomenejch, taky jsem s konem chvili nemluvila

Jednoho dne majitelé stáje kam jsem chodila,jeli vybírat koníka pro svojí známou . S koníkem dovezli i dalšího. Koupili ho tenkrát vlastně za hubičku.No koupili,zachránili před jatkama, na která měl jít na druhý den.Byl to bývalý dostihák ve věku 17 let,který chodil i parkury.Tmavý hnědáček do kterého jsem se hned zamilovala.Nejdříve jsem ho měla v pronájmu, později jsem ho dostala darem za podmínky,že zůstane ustájený v současné stáji. Spolu jsme byli 8 let,prožili mnoho dobrého i zlého.Byl zlatíčko, miláček a koník, na kterého se nezapomíná.Nejhorší ze všeho však bylo rozhodnutí se s ním rozloučit a učinit pro něj poslední službu.Alag (SCOTTISH RIFLE(GB)-ANGELIKA)odešel 2.2.2011 ve svých 26 letech na věčné pastviny.
Alďásku nikdy na tebe nezapomeneme.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já po 16ti letech ježdění jsem se naprdla a už mě nebavilo jezdit na kde čem u kde koho. Můj sen byla kobylka kterou jsem znala od jejich prvních krůčků ale bohužel prodej této mé srdeční záležoitosti nebyl a stále není možný...
Chtěla jsem být svým pánem, chtěla jsem svého mazlika a měla vyhraněnou představu. Obeslala jsem hřebčíny a kamarády, odpověděla na x desítek inzerátů a sítem mi prošlo jen pár kobylek. Má představa byla vlastnit černou kobylku, s bohatou hřívou, odznakovou a vyšší
Nakonec mě uchvátila a zaryla se do očí rezavá kobylka, se kšticí o pár chlupech, 162 cm vysoká ...
Domů jsem si jí dovezla v lednu roku 2010 a od té doby mě jen a jen mile překvapuje...má výborný charakter, příjemné chody a srdíčko které tluče pro člověka.
Když jí miluješ, není co řešit

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

I můj příběh začal láskou na první pohled...po letech u koní se den se dnem sešel a moje již delší dobu pravidelně přichazející plat a spousta volného času mě jaksi pomalu přivedlo na myšlenku splněnéní snu, která sní skoro každá holka,ale především mě na to přivedl dotaz jedné koňařky proč vlastně nemám svého a tak to začalo, shodou náhody jsme měli s kamarádkou stejný nápad a začali shánět spolu, obě jsme vybrali a jeden den se vydali na cestu, u kamarádky byla láska jasná, ale při návštěvě jejího vysněného koníka se kolem nás motal jeho stájový kolega 3 letý hřebec šimlík...a furt na mě dělal "oči"...i pan majitel povídal, že si mě vybral a že pojede se mnou, no se smíchem jsem ho odmítla, že je cenově jinde a odjeli jsme se podívat na mnou vybraného koníka..no víte jak to dopadlo...ještě ten den jsem volala, že ho beru a hoši odjeli společně...hodně mě naučil a je to prostě moje láska na první pohled...letos již to bude 5 let co jsme spolu....a za nic bych ho nevyměnila....je to prostě sahib=přítel...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak já mám toho bráchu od rezatém Amira Sabiny. U mně to láska na první pohled nebyla. Tak nějak to samo vyplynulo, že z půlročního koukání po inzerátech se to vyvinulo v to, že jsem se jela podívat do hřebčína, co tam mají. Byl tam moc pěkný šimlatý valášek, ale já chtěla hřebce. Našla jsem tam dvouletého frajírka, který se mi docela líbil. O jeho prodeji zatím nepřemýšleli a když, tak za něj chtěli docela dost peněz. Tak jsem to dál neřešila.
Chvíli na to mi kamarádka řekla o jednom skoro 4 letém šimlíkovi, kontaktovala jsem majitele, poslali fotky. Kůň nic moc, ale říkám no co, pojedeme se podívat. Tak jsem vyrazila na druhý konec republiky, tam se proháněli po pastvině dva koně na prodej, roční ryzák a čtyřletý šiml. Tehdy zvítězil spíš rozum než láska na první pohled, kůň na živo nevypadal tak špatně, ikdyž to byla šedivá tlustá koule, které se zrovna moc nechtělo hýbat a měl slušný původ za slušné peníze. Tak jsem si řekla, že ho vezmu. Při předkupní veterinární prohlídce mě vláčel ze strany na stranu, při lonžování mi dokonce utekl a já se rozplácla jak široká, tak dlouhá do bahna.
Ale odjel se mnou, taky jsme spolu bojovali, kdo že tu bude velet (nejsou s ryzoněm náhodou bráchové? ) a teď po třech letech, co se mnou tráví na něj nedám dopustit, je to úžasné, charakterní zvíře, které mě dokáže podržet kdykoliv je třeba. A na druhou dokáže ukázat v pravý čas i svou sílu a rozvernost...a o tom to je

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak moje kobyla byla vlastně kup z nutnosti, lásko na první pohled to fakt nebyla. Jelikož hrozilo, že naše důchodkyně by zůstala ve stáji sama, tak jsem potřebovala během dvou dnů sehnat aspoň trochu slušného koně, kterého když tak za čas prodám a koupím si něco přesně podle svých představ. Samozřejmě padla všechna předsevzetí o tom, jak budu vybírat koně a domů jsem si přivedla 4-letou kobylu, která lidi znala jen z dálky a za celý život nevytáhla paty z ohrady od maminky a sourozenců. Počáteční boje raději popisovat nebudu...všechny modřiny, odřeniny a kousance bych už asi nespočítala.... Nicméně kobyla je dneska má skoro dva roky a poslední, o čem uvažuju, je její prodej. Z nedůvěřivého blázna se vyklubala bezva kobča, sice s občasnými huculími manýry, ale s přátelskou a milou povahou a i co se ježdění týče, nemám si na co stěžovat...ideální rekre-koník.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lesterka napsal(a):
Tak já mám toho bráchu od rezatém Amira Sabiny. U mně to láska na první pohled nebyla. Tak nějak to samo vyplynulo, že z půlročního koukání po inzerátech se to vyvinulo v to, že jsem se jela podívat do hřebčína, co tam mají. Byl tam moc pěkný šimlatý valášek, ale já chtěla hřebce. Našla jsem tam dvouletého frajírka, který se mi docela líbil. O jeho prodeji zatím nepřemýšleli a když, tak za něj chtěli docela dost peněz. Tak jsem to dál neřešila.
Chvíli na to mi kamarádka řekla o jednom skoro 4 letém šimlíkovi, kontaktovala jsem majitele, poslali fotky. Kůň nic moc, ale říkám no co, pojedeme se podívat. Tak jsem vyrazila na druhý konec republiky, tam se proháněli po pastvině dva koně na prodej, roční ryzák a čtyřletý šiml. Tehdy zvítězil spíš rozum než láska na první pohled, kůň na živo nevypadal tak špatně, ikdyž to byla šedivá tlustá koule, které se zrovna moc nechtělo hýbat a měl slušný původ za slušné peníze. Tak jsem si řekla, že ho vezmu. Při předkupní veterinární prohlídce mě vláčel ze strany na stranu, při lonžování mi dokonce utekl a já se rozplácla jak široká, tak dlouhá do bahna.
Ale odjel se mnou, taky jsme spolu bojovali, kdo že tu bude velet (nejsou s ryzoněm náhodou bráchové? ) a teď po třech letech, co se mnou tráví na něj nedám dopustit, je to úžasné, charakterní zvíře, které mě dokáže podržet kdykoliv je třeba. A na druhou dokáže ukázat v pravý čas i svou sílu a rozvernost...a o tom to je

jojoo

Já jsem původně chtěla kupovat koně až někdy....ehm...za dlouho. No, přišlo to nějak samo...a mnohem dřív, než by mne kdy napadlo.
A tak jsem začala hledat, zmapovala jsem situaci v čr a zjistila, že tu nic, co by mne posadilo na zadek jaksi není. Mám tu svoji srdcovku, se kterou se matlám od hříběte....tehdy by byla na prodej...ale za tak nepřiměřenou sumu, že jsem na to hodila bobek.
Z hecu jsem poslala dotaz na jednu zahraniční...tehdy 8 měsíční kobylku, s tím, že mi bylo jasné, že na toto prostě nemám peníze. Přišla mi neuvěřitelně milá odpověď s cenou, která sice byla adekvátní a spíš možná i nízká...ale pro mne to bylo strašně moc. Zkrátím to...nakonec jsem nakopla vrtuli a jela na cca 600km výlet...v boxe stála mrňavá, křivonohá, pupkatá příšerka s tak nádhernýma očima...konverzace s mým přítelem proběhla asi "Míšo, máme na to?"..."Ne"...

V únoru jsme zaplatili zálohu, a koncem května ji přivezli :)

Teď bych ji nedala ani za milion. Pokud to jenom trochu bude možné, tak má slíbené, že ji nikdy neprodám.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Hezké příběhy, taky se přidám...nikdy jsem nechtěla vlastního koníka, ale po čase mě přestalo bavit jezdit na kole a střídat se s přítelem na jeho koni. Tak jsem vyrazila hledat, penízky mi přišly za úraz páteře co jsem měla a tak jsem se rozhodla koupit nějakého hodného, klidného koníka na procházky, zdravého a možná abych na něm mohla později i závodit(skákat). Vždycky se mi líbili ozdnakoví koně a vybráno jsem měla v bývalém JO izabeláka s velkou lysinou a bílýma nohama, jenže těsně před koupí (už měl i box nachystaný a ve žlabu dobroty) majitelé ucukli, obrečela jsem to...no a po pár neuspěšných pokusech s inzeráty našla inzerát na hnědáčka kousek od nás.
Dodnes nechápu to pomatení smyslů, u všech jiných jsem si hlídala a zjišťovala všecko, ale tohohle jsem ani moc nevyzkoušela, nájezd na mini překážku vypadal tak že kůň vyhýbal vpravo pak vlevo a nakonec jsem ho donutila těch50cm přelézt :-) no úplný sporťák...
Souhlasila jsem se vším(nechápu do teď), takže mi po dvou týdnech co majitelé odkládali převoz zaplaceného koně přivezli malého vyhublého hnědáka bez ozdnaků, bez papírů, se zraněním hrudní kosti, nenechal se nasedlat, nenechal mě nasednout, prchal, házel hlavou, neuměl prakticky nic....#plac2, i vrátit jsem ho chtěla, ale odmítli se se mnou vůbec bavit....
No vždycky říkám že ten kůň si mě vybral, jinak to není možné, po týdnu na mě řehtal a běhal od ostatních koní jen mě viděl přicházet, udělali jsem spolu fůru práce, i když s jiným bych to měla jistě jednodušší, několikrát jsem došla až k slzám a k tomu, že na to fakt nemám, ale zas někdy překvapí a je naprosto úžasný...teď je to trošku rozmazlené zvířátko, a letos se chystáme na první oficiální závody...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

To jsem tedy vybrala fotku, zrovna jeden z těch dnů kdy to bylo hooodně zlé :-) viz koleno od bahna, vyválel mě na hobíkách kde mohl :-))

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Láska na první pohled? tak to u nás asi nebylo, nebo bylo..??
Když jsem scháněla koníka do sportu, hledala jsem náhradu za mého nemocného valacha. Něco vyššího, mohutnějšího rámce a ideálně tmávšího valacha (trpíme hodně na bahno ve výběhu). A tak vlastně ani nevím proč, mě každý den vítá drobnější šimlatá kobylka.. Snad to bylo tenkrát slitování nebo výzva, vzít si domů muchařku, protivnou a věčně náladovou ženskou...ale celoroční péče a dřina s ní, mě tu radost už nesčetně vrátila na kolbištích..Vím, že muchaři jsou nežádoucí kusy, ale ona ode mě dostala šanci normálně žít sice s cejchem muchaře ale srdíčkem sporťáka!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

pěkné příběhy
a pro ziki: ta tyrkysová vypadá na Tvém hnědáčkovi opravdu nádherně!

Jeee děkuji za pochvalu to je vlastní výroba tak to potěší dvakrát, i když trošku jsem to neodhadla s velikostí...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak taky něco napíšu
Měla jsem pausu 1 rok od vlastnictví koně(těhotenství). Když jsem zjistila, že se na mateřské strašně nudím a že to není pro mě, jsem se rozhodla o koupi koně, resp. hříběte. Moje požadavky byly, aby to bylo od odstávčete po 2-letého koně.Na pohlaví nezáleželo, ale muselo to být chladnokrevné plemeno s dobrým původem a hlavně atraktivní barvy. Po vkládání poptávkových inzerátů se mi ozvali dva lidé na tygrované hříbě. Z jednoho to nevyšlo ohledně financí, na druhého jsem se měla jet podívat cca 300 km. Ale bez fotky, pán pořádně nevěděl kdo je táta, máma a ani netušil, jakou cenu si za něj představuje, tak jsem to raději vzdala. Mezitím jsem si vyhledala na internetových stránkách chovu slezských noriků, že jim se narodilo puntíkaté hříbě slezského norika. Krásný hřebeček na fotce, hnedka jsem se zamilovala. Ale nebyl na prodej! Po nějaké době mi napsala chovatelka, že tedy bude na prodej. Vůbec jsem neváhala, poslala zálohu a za 4 měsíce-po odstavu jsem si pro něj jela přes celou republiku :-) Po celou dobu mi chovatelka posílala pravidelně fotky, jak roste a jak se chová. Tímto ji děkuji, že mi prodala krásné vychované hříbě Neuberga

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

ziki napsal(a):
Jeee děkuji za pochvalu to je vlastní výroba tak to potěší dvakrát, i když trošku jsem to neodhadla s velikostí...

Prosím tě, co to máš za helmu? Scháním hnědou a ta se mi na první pohled dost líbí..

:-) helmu mám objednávanou z Ameriky, je od firmy Troxel, maximální spokojenost s cenou i velikostí (mám hrozně malou hlavu a ve všem vypadám jak s hrncem na hlavě), a větrání taky super i po pěti hodinovém distanci.
Jinak je to jakože westernová helma, ale myslím že už se dá koupit i v Česku, zkusím najít odkaz
http://www.troxelhelmets.com/products/cheyenne-rowdy#96
na tom obrázku ji mají takovou jako s dezénem, já ji mám hladkou
No a tu českou firmu jsem nenašla, bylo to něco kde dovážejí právě věci na koně z Ameriky, tak zkus pohledat ...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

to misamarincova: můžu se s dovolením zeptat, jak máš ošéfované mimi kontra koník? Tím myslím, máš zřejmě dobré hlídání..? Sice sleduji na ifauně i nějaké matky-koňařky, nicméně si nejsem jistá, jak zvládat domácnost+koně+ostatní zvěř s např. čtyřletým prckem kolem sebe.. Babičky totiž nemáme, mám jen super přítele, kterému ale děcko taky nemůžu imrvére házet na hrb

Nepřemýšleli jsme nad koupí dalšího koně, ale tahle klisna mě tak zaujala, že jsem dlouho přemýšlela, jak to udělat, abych ji měla doma. Když jsme se na ni jeli podívat, bylo rozhodnuto a za pár dnů jsme si kobylku vezli domů. S charakternějším koněm jsem se dosud nesetkala. Je naprosto úžasná, spolehlivá a hodná !!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak a tahle kobča mě zaujala taky na první pohled, akorát to bylo složitější, jelikož jsem se musela spokojit jen s fotkou a videem. Byla to trochu koupě naslepo, ale povedlo se a doma nám stojí další strakatý mazel Kobylka k nám přicestovala z USA a tak jsem si na ni poprvá šáhla až mi ji manžel přivezl domů.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A teď spolu

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Teda Donty, obě jsou naprosto famózní...

haisovad napsal(a):
Teda Donty, obě jsou naprosto famózní...

Děkuji

misamarincova napsal(a):
Tak taky něco napíšu
Měla jsem pausu 1 rok od vlastnictví koně(těhotenství). Když jsem zjistila, že se na mateřské strašně nudím a že to není pro mě, jsem se rozhodla o koupi koně, resp. hříběte. Moje požadavky byly, aby to bylo od odstávčete po 2-letého koně.Na pohlaví nezáleželo, ale muselo to být chladnokrevné plemeno s dobrým původem a hlavně atraktivní barvy. Po vkládání poptávkových inzerátů se mi ozvali dva lidé na tygrované hříbě. Z jednoho to nevyšlo ohledně financí, na druhého jsem se měla jet podívat cca 300 km. Ale bez fotky, pán pořádně nevěděl kdo je táta, máma a ani netušil, jakou cenu si za něj představuje, tak jsem to raději vzdala. Mezitím jsem si vyhledala na internetových stránkách chovu slezských noriků, že jim se narodilo puntíkaté hříbě slezského norika. Krásný hřebeček na fotce, hnedka jsem se zamilovala. Ale nebyl na prodej! Po nějaké době mi napsala chovatelka, že tedy bude na prodej. Vůbec jsem neváhala, poslala zálohu a za 4 měsíce-po odstavu jsem si pro něj jela přes celou republiku :-) Po celou dobu mi chovatelka posílala pravidelně fotky, jak roste a jak se chová. Tímto ji děkuji, že mi prodala krásné vychované hříbě Neuberga

Míšo nemáš zač .
Dobře odchované a vychované hříbě je pro každého chovatele samo o sobě ta nejlepší reklama... a nadšení nového majitele z něj ta největší radost . Ať vám to spolu vydrží.

donty napsal(a):
Děkuji

Naprosto užasné,mohu-li se zeptat,zamýšlíte chov?To zbarvení se mi moc líbí.....

Opravdu jsou všichni moc moc krásní!

To bych nikdy neřekla,že je tolik různých příběhů, jak přijít ke svému koni. Všem přeju ať vám to spolu vydrží.


Našla jsem tu fotku s původního majitele. On se tak smutně koukal, že to prostě nešlo ho tam nechat. A přestože, jak sem psala, mi to trvalo hodně dlouho, než jsme k sobě našli cestu, zařekla sem se už v té "kůlně", že ho nikdy neprodám, aby už tohle nikdy nezažil!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sande napsal(a):
Naprosto užasné,mohu-li se zeptat,zamýšlíte chov?To zbarvení se mi moc líbí.....

Ano, klisny jsou již v chovu. Za dva měsíce očekáváme narození hříběte od hnědobílé kobylky.

Vždy se mi líbili koníci s odznaky, ale koupě mého koníka dopadla jinak . Tehdá jsme už jednoho koníka měli. Vlastnil ho tehdá přítel, nyní manžel. Půl roku nato, co jsme dovezli prvního koníka, nám volala jeho bývalá majitelka, že má na prodej dušného plňáska staženého ze stáje na pokusy /na výrobu hadího sera/. Zachránila ho tehdá pro jednu holčinu, která přestala mít později o koníka zájem, proto byl po půl roce nabídnut k prodeji. Přítel přišel nadšený, že má pro mě koně /v té době nebylo tolik koní/.Přes můj protest, že plňáska opravdu nechci, mně nakonec naložil do auta a jeli jsme se tam jen tak podívat. Ve stáji stál malý tmavý hnědáček, samozřejmě bez odznaků. Měl krásnou arabskou hlavičku. Paní nám ho nechala vyčistit, nasedlat. Zkusila jsem si ho na jízdárně, i když v té době jsem uměla drndat jen na jízdárenských kobylkách. Nakonec ani nevím, jak k tomu došlo, ale přítel si s paní plácli a koníka nám ještě paní se slevou dovezla. Měla nabídku i z turistické jízdárny, ale dala přednost nám. jen upozornila na to, že byl kdysi i týraný. Zajímavé bylo, že si přítel půjčil peníze na koníka ode mně a i když jsem koně pak už jen jezdila já, tak se mnou laškoval, že je vlastně koník jeho.Pak jsme se vzali a přešel do společného vlastnictví -jen taková sranda.Koník nás z počátku vždy pěkně svezl, vzpomenouc si na dostihy, ale pak se srovnal a nějak jsme se dali dokupy.Také se někdy bál ve stáji lopaty a vidlí, málem občas proskočil oknem, ale brzy zjistil, že nářadí není k bití, a že ruka nebije, ale umí jen hladit. Nyní mu je již 23 let, mám ho 13 let a troufám si říct, že to je pro mě srdeční záležitost.Chodíme spolu denně na procházky na ruce a chodí za mnou jak pejsek.

viginka1 napsal(a):
tak u mě to bylo taky takové nečekané nenaplánované a dalo by se řict bezhlavé:)
koníka sem si jen měla pujčit od známé na vyjíždku. Hned jak sem ho viděla zamilovala jsem se. Krásný, mohutný valášek, ke všemu tmavý hnědák. no byla sem z něj úplně hotová:) z jedné vyjiždky byla nakonec taková menší hubertova jizda... a řekla sem známé jen ze srandy že kdyby jej chtěla někdy prodat at mi dá vědět že ho beru všema 10. Druhý den mipřišla SMs že jestli jej chci tak za par peněz je muj, že ho musi z finančních duvodů prodat. Jenomže ja samozřejmě bez peněz(no kdo je dneska má že...co si budeme nalhávat) naštěstí muj drahý přítel mi řekl, že mi ho koupí a ja mu ho budu splácet tak jsme se domluvily s bývalou majitelkou. uběhl tyden a ja sem si vezla svého prvniho koně....Je to sic starší pán, šklěbivější ale neublíží. Takovej dědeček na rekreačku. Dotažený z Polska nejspíš, bez puvodu, vyžehu....ale toto byla a je a bude moje láska na první pohled:)teda ještě ho musim splatit a je plně muj:)

Pokud se nepletu tak Šošan je ČT, pamatuju si ho ještě jako malá když na něm sem jeho tehdejší majitelka přijela. Za pár let si ho koupila kámoška, jezdily jsme spolu ven. Vždycky to byl šikovný kůň. Pak ho prodala jednomu chlapovi právě jak bylo zmíněno do té samoty odkud ho vzala Radka do Brna. Ale netušila jsem, že na ni někdo udělal takovouhle prasárnu a jen půjčeného koně ještě prodal. a nechce se mi věřit, že nemá ani průkaz.

thessa napsal(a):
Pokud se nepletu tak Šošan je ČT, pamatuju si ho ještě jako malá když na něm sem jeho tehdejší majitelka přijela. Za pár let si ho koupila kámoška, jezdily jsme spolu ven. Vždycky to byl šikovný kůň. Pak ho prodala jednomu chlapovi právě jak bylo zmíněno do té samoty odkud ho vzala Radka do Brna. Ale netušila jsem, že na ni někdo udělal takovouhle prasárnu a jen půjčeného koně ještě prodal. a nechce se mi věřit, že nemá ani průkaz.

Hold,je třeba sepsat na všechno smlouvy,ikdyž,ani tohle někdy nepomůže,každopádně ho Radka hodlá navšťívit.Zpátky ho nechce,přecejenom by už měla doma malé stádečko,tolik koní,to není sranda.Myslím,že nejduležitější je,že se má Šošan dobře.Na tyhle věci je třeba dávat pozor,co se dá dělat,hlavně,že se má fajn.

recluse napsal(a):
to misamarincova: můžu se s dovolením zeptat, jak máš ošéfované mimi kontra koník? Tím myslím, máš zřejmě dobré hlídání..? Sice sleduji na ifauně i nějaké matky-koňařky, nicméně si nejsem jistá, jak zvládat domácnost+koně+ostatní zvěř s např. čtyřletým prckem kolem sebe.. Babičky totiž nemáme, mám jen super přítele, kterému ale děcko taky nemůžu imrvére házet na hrb

Zeptat se jistě můžeš
"Ranní" u koní má na starosti tchán a odpolední už dělám sama.Ráno uklidím doma, uvařím, večer, když jde malá spá, tak občas žehlím. Hned na začátku už musím říct, že mám ZLATÉ dítě Teď jí byli 2 roky.
Kydat kydá semnou. To se jí zatím líbí. Má svojí lopatku a hází "hovínka" do kolečka a když se jí náhodou nechce, tak má své čištění a čistí kovadlinu. Nevím proč, ale líbí se jí to.
Jinak mám celý areál zavřený, aby nemohla utéct.Má tam samozdřejmě i jiné hračky, tak je po celou dobu zabavená. Můžu jí vzít sebou lonžovat-stojí u mě, nebo se šťourá poblíž v bahně.
Ježdění mám zařízené tak, abych na ní stále viděla(ve výběhu, na louce, apod.) Když chci někam vyjet dál, už musím řešit hlídání. To hlídají babičky nebo chlap nebo kamarádka.
Druhého dítěte se bojím, abych se vůbec hla...
Fotka, jak se zrovna šťourá v bahně/hlíně

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

misamarincova napsal(a):
Zeptat se jistě můžeš
"Ranní" u koní má na starosti tchán a odpolední už dělám sama.Ráno uklidím doma, uvařím, večer, když jde malá spá, tak občas žehlím. Hned na začátku už musím říct, že mám ZLATÉ dítě Teď jí byli 2 roky.
Kydat kydá semnou. To se jí zatím líbí. Má svojí lopatku a hází "hovínka" do kolečka a když se jí náhodou nechce, tak má své čištění a čistí kovadlinu. Nevím proč, ale líbí se jí to.
Jinak mám celý areál zavřený, aby nemohla utéct.Má tam samozdřejmě i jiné hračky, tak je po celou dobu zabavená. Můžu jí vzít sebou lonžovat-stojí u mě, nebo se šťourá poblíž v bahně.
Ježdění mám zařízené tak, abych na ní stále viděla(ve výběhu, na louce, apod.) Když chci někam vyjet dál, už musím řešit hlídání. To hlídají babičky nebo chlap nebo kamarádka.
Druhého dítěte se bojím, abych se vůbec hla...
Fotka, jak se zrovna šťourá v bahně/hlíně

Ideálně sehrané Super !! Zlatíčko holčička, jedna z mála, většina dětí vyžaduje více pozornosti a dlouho u ničeho nevydrží. Fakt šikula

Já jsem se zamilovala včera na první pohled při prohlížení inzerátů. Sice to zůstane láska platonická, ale kdybych byla schopná dát dohromady tolik peněz, tak bych do toho snad i šla, i když pořízení koně jsem zatím neplánovala :-) Já si nemůžu pomoct, ale přesně o takovémhle koni jsem vždycky snila, světlý s černou hřívou a ocasem a podkolenkama
https://www.ifauna.cz/kone/inzerce/r/detail/1419246/prodam-7leteho-valacha-plavaka/

to je pecka beruška je senzační. Mimochodem, můj názor je, že dítě se hodné nerodí ale to by bylo na jinou debatu. Jsi šikovná, klobouk dolů , přeji ať se daří!

to bonqani: krása, koník jak vysoustruhovaný
Mě na koni fascinuje hlavně kukuč, kdybych někde našla nějakého oslíka nepodařeného, který by se na mě uměl podívat, už bych ho vedla domů

recluse, že je krásný? Uložila jsem si ho aspoň na plochu, abych se na něj mohla koukat Jinak když se tady chlubíte fotkama, tak už jsem se na podobném krasavci i svezla, ale ten není na prodej, a kdyby byl, tak bude stát minimálně ještě jednou tolik než ten v inzerátu

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

My mívali 8 let koně u tchána. Jezdili jsme tam obden. Protože tchán velmi rád koně zabednoval, aby jim nebyla zima a zvlášt dušný valach dost trpěl, jezdila jsem tam pak každý den ho pouštět a kydat. Měla jsem 3 letou dceru a druhá dcera byla ještě v kočárku. Dalo se zvládat tam jezdit, i když občas jsem byla nařčena,že děti na dvoře trápím v těch mrazech,ale málokdy kdo pohlídal. Při tom všem dojíždění jsme si stavěli u domu stáj, sice to trvalo půl roku, ale stavba stála a koně jsme odstěhovali po 8 letech domů.
Nakonec jsme koupili za městem velký letní výběh a děti tam jezdí s námi, Většinou jezdíme na kole..Děti si tam v polích pouští draky, nebo jen tak trhají, nebo lítají v sadu a sbírají ovoce, ořechy, Důležité je, že nezlobí a zabaví se.I když někdy to nervy jsou, aby nevlezly pod koně.

Asi někteří z vás znají ten pocit, kdy se dívají na prázdný box po svém svěřenci. Slzy se derou do očí, vzpomínky letí hlavou a ve chvíli, kdy je vám nejhůř, vás ten nejbližší popadne za ruku, posadí k počítači, najde stránky s koňskou inzercí a řekne: "Tady máš inzeráty, tady kafe a budeš tu tak dlouho, dokud si nevybereš!" Takhle začal můj a Amorův příběh, který se píše už dva roky.

Zaujal mě už v inzerci - krásné, hrdé, férové a přísné oko hodně napovědělo o jeho povaze. Když jsem ho viděla naživo, spadla mi čelist. Mám sotva 160cm a tenhle obr je ve hřbetě stejně velký jako já! Jak si s ním poradím?! Já, majitel-začátečník?!
"Pěkný..." šlo mi přes pusu, hlavou mi letělo: "Nádherný."
"Tak si ho vyčistěte..."
Grand. Charakter. Stál jak přibitý. Mohla jsem mu skákat po hlavě, lechtat ho ve slabinách... Maximálně otočil hlavu a přísně se na mě podíval.
"No jo, ale já s tím ježděním na tom nejsem úplně skvěle..."
"Tak si na něj sedněte."
Udělala jsem ze sebe totálního debila. Holeň kdesi vzadu u slabin, těžiště vpředu před koněm, za koněm, vedle koně. Ta obrovská síla pode mnou byla férová. Hlídala mě, abych zůstala na zádech.
Cestou domů bylo v autě ticho.
"Tak tam zavolej," podívaly se na mně s úsměvem kaštanové oči mého životního partnera.

A tak se v prázdném boxe objevil pro takové mrně, jakým jsem, obrovský, tehdy čtrnáctiletý hnědák jménem Amor. Za ty necelé dva roky, po které spolu chodíme po koňských pěšinkách, jsme se od sebe naučili hodně. Je to moje hnědá domina, se kterou jsme si prošli svoje.
Těch vyplakaných slz, že je na mně zlej a že mi křivdí! Abych nakonec zjistila, že křivdím já jemu...
Těch záchvatů vzteku (které jsem si striktně odbývala mimo jeho pohled), že je to hnědej hajzl, kterej mi nerozumí! Abych zjistila, že ten, kdo nerozumí, jsem já...
Dneska se ale couráme po Jilešovicích v nádherných terénech v okolí Hlučínské Štěrkovny a můžeme se spolehnout jeden na druhého. Přes jeho přísnější povahu, která po lidech vyžaduje respekt k jeho maličkosti, ale nabídne za to respekt k lidem, bych ho neměnila za svět. Je to frajer, je to šéf stáda, nenechá si líbit nic, co není ke koním fér, ale já to beru Vždyť já sama nejsem jiná

Povahy se, myslím, našly

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

to shetan: krásně napsané, mohla bys psát knihy

Začalo to před třinácti lety, kdy jsem od svého strýce dostala vysněnou kobylku. Byla krásná, neposedná a hravá. Byla jsem z ní unesená. Bohužel jsme byla ještě malé dítě, které nemělo ponětí o výchově hříběte a hlavně se mnou strašně zametala. Dopadlo to tak, že je z ní rozmazlená kobylka, která je neposlušná. Na nikoho neútočí, ale nesmí po ní nikdo nic chtít. Chodí za námi jak pes. Vzhledem k tomu, že je to huculka těžko se s ní pracuje. Je tvrdohlavá a paličatá. Přesto ji bych ji nikoho nedala ani za zlaté prase.
Večer co večer jsem posedávala u počítače a koukala na koně. Nakonec přítele napadlo co si pořídit hříbátko, že by alespoň kobča nebyla sama. Tak jsem začala intenzivně hledat, obvolala jsem snad celou republiku, kterou jsme projeli křížem krážem a nakonec jsem po roce hledání našla Matyldu, kterou jsme měli skoro za domem... Ukázala jsem Matyldu příteli, který se do ní hned zamiloval. Já jsem ještě nějakou dobu váhala, ale osobní návštěva udělala své. Do Matyldy jsem se zamilovala na první pohled. Nádherné, úžasné hříbátko haflinga. Hned na místě jsme se domluvili na koupi. V té době co jsme se na ni byla podívat, tak ji byly jen čtyři měsíce. Ob čtrnáct dnů jsme za ní dojížděli a radovali se z toho jak roste. Je strašně disciplinovaná, hodná a učenlivá. Mám ji doma teprve dva měsíce, ale dělá nám obrovskou radost. Náš život není procházka růžovým sadem, ale když jsme u koní, zapomínáme na všechny starosti...

bongani napsal(a):
recluse, že je krásný? Uložila jsem si ho aspoň na plochu, abych se na něj mohla koukat Jinak když se tady chlubíte fotkama, tak už jsem se na podobném krasavci i svezla, ale ten není na prodej, a kdyby byl, tak bude stát minimálně ještě jednou tolik než ten v inzerátu

Jestli tě to aspoň trošičku utěší, tak tenhle plaváček za tu cenu nestojí

Časem určitě najdeš toho svého vyvoleného a ten ti na té ploše už zůstane

petas napsal(a):
Jestli tě to aspoň trošičku utěší, tak tenhle plaváček za tu cenu nestojí

Časem určitě najdeš toho svého vyvoleného a ten ti na té ploše už zůstane

Jo ,do toho plaváka jsem se teda taky zamilovala,je úchvatný.Plánuju časem taky něco takového v téhle barvě,ale hlavně ,aby byl na tom dobře výkonnostně a povahově.....když teda tenhle za tu cenu nestojí....

bongani napsal(a):
recluse, že je krásný? Uložila jsem si ho aspoň na plochu, abych se na něj mohla koukat Jinak když se tady chlubíte fotkama, tak už jsem se na podobném krasavci i svezla, ale ten není na prodej, a kdyby byl, tak bude stát minimálně ještě jednou tolik než ten v inzerátu

Taky jsem měla plaváka,musela jsem ho z časových důvodů bohužel prodat,za nějakou dobu jsem dostala ,ale takovou příležitost,že v tom zase lítám a daleko více než předtím.Časem bych si chtěla znovu něco takového pořídit k dosavadnímu koníkovi,ovšem v nějakém "anglickém" provedení :) .
Tady Danny,taťku měl QH,mamku plňasku,ale spíše se postavově podal na mamku .Jak se vám líbí?
To byla moje láska na první pohled,a taky vůbec největší ze všech koňských lásek.
Tady video http://www.youtube.com/watch?v=ZDzmpG4EoWU
Ty jeho oči,byly ty nejkrásnější,navždy....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

shetan napsal(a):
Asi někteří z vás znají ten pocit, kdy se dívají na prázdný box po svém svěřenci. Slzy se derou do očí, vzpomínky letí hlavou a ve chvíli, kdy je vám nejhůř, vás ten nejbližší popadne za ruku, posadí k počítači, najde stránky s koňskou inzercí a řekne: "Tady máš inzeráty, tady kafe a budeš tu tak dlouho, dokud si nevybereš!" Takhle začal můj a Amorův příběh, který se píše už dva roky.

Zaujal mě už v inzerci - krásné, hrdé, férové a přísné oko hodně napovědělo o jeho povaze. Když jsem ho viděla naživo, spadla mi čelist. Mám sotva 160cm a tenhle obr je ve hřbetě stejně velký jako já! Jak si s ním poradím?! Já, majitel-začátečník?!
"Pěkný..." šlo mi přes pusu, hlavou mi letělo: "Nádherný."
"Tak si ho vyčistěte..."
Grand. Charakter. Stál jak přibitý. Mohla jsem mu skákat po hlavě, lechtat ho ve slabinách... Maximálně otočil hlavu a přísně se na mě podíval.
"No jo, ale já s tím ježděním na tom nejsem úplně skvěle..."
"Tak si na něj sedněte."
Udělala jsem ze sebe totálního debila. Holeň kdesi vzadu u slabin, těžiště vpředu před koněm, za koněm, vedle koně. Ta obrovská síla pode mnou byla férová. Hlídala mě, abych zůstala na zádech.
Cestou domů bylo v autě ticho.
"Tak tam zavolej," podívaly se na mně s úsměvem kaštanové oči mého životního partnera.

A tak se v prázdném boxe objevil pro takové mrně, jakým jsem, obrovský, tehdy čtrnáctiletý hnědák jménem Amor. Za ty necelé dva roky, po které spolu chodíme po koňských pěšinkách, jsme se od sebe naučili hodně. Je to moje hnědá domina, se kterou jsme si prošli svoje.
Těch vyplakaných slz, že je na mně zlej a že mi křivdí! Abych nakonec zjistila, že křivdím já jemu...
Těch záchvatů vzteku (které jsem si striktně odbývala mimo jeho pohled), že je to hnědej hajzl, kterej mi nerozumí! Abych zjistila, že ten, kdo nerozumí, jsem já...
Dneska se ale couráme po Jilešovicích v nádherných terénech v okolí Hlučínské Štěrkovny a můžeme se spolehnout jeden na druhého. Přes jeho přísnější povahu, která po lidech vyžaduje respekt k jeho maličkosti, ale nabídne za to respekt k lidem, bych ho neměnila za svět. Je to frajer, je to šéf stáda, nenechá si líbit nic, co není ke koním fér, ale já to beru Vždyť já sama nejsem jiná

Povahy se, myslím, našly

...njn, byť se to asi dlouho nezdálo, tak ten kůň je výhra

Foto. K. Kramolišová

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

shetan napsal(a):
Asi někteří z vás znají ten pocit, kdy se dívají na prázdný box po svém svěřenci. Slzy se derou do očí, vzpomínky letí hlavou a ve chvíli, kdy je vám nejhůř, vás ten nejbližší popadne za ruku, posadí k počítači, najde stránky s koňskou inzercí a řekne: "Tady máš inzeráty, tady kafe a budeš tu tak dlouho, dokud si nevybereš!" Takhle začal můj a Amorův příběh, který se píše už dva roky.

Zaujal mě už v inzerci - krásné, hrdé, férové a přísné oko hodně napovědělo o jeho povaze. Když jsem ho viděla naživo, spadla mi čelist. Mám sotva 160cm a tenhle obr je ve hřbetě stejně velký jako já! Jak si s ním poradím?! Já, majitel-začátečník?!
"Pěkný..." šlo mi přes pusu, hlavou mi letělo: "Nádherný."
"Tak si ho vyčistěte..."
Grand. Charakter. Stál jak přibitý. Mohla jsem mu skákat po hlavě, lechtat ho ve slabinách... Maximálně otočil hlavu a přísně se na mě podíval.
"No jo, ale já s tím ježděním na tom nejsem úplně skvěle..."
"Tak si na něj sedněte."
Udělala jsem ze sebe totálního debila. Holeň kdesi vzadu u slabin, těžiště vpředu před koněm, za koněm, vedle koně. Ta obrovská síla pode mnou byla férová. Hlídala mě, abych zůstala na zádech.
Cestou domů bylo v autě ticho.
"Tak tam zavolej," podívaly se na mně s úsměvem kaštanové oči mého životního partnera.

A tak se v prázdném boxe objevil pro takové mrně, jakým jsem, obrovský, tehdy čtrnáctiletý hnědák jménem Amor. Za ty necelé dva roky, po které spolu chodíme po koňských pěšinkách, jsme se od sebe naučili hodně. Je to moje hnědá domina, se kterou jsme si prošli svoje.
Těch vyplakaných slz, že je na mně zlej a že mi křivdí! Abych nakonec zjistila, že křivdím já jemu...
Těch záchvatů vzteku (které jsem si striktně odbývala mimo jeho pohled), že je to hnědej hajzl, kterej mi nerozumí! Abych zjistila, že ten, kdo nerozumí, jsem já...
Dneska se ale couráme po Jilešovicích v nádherných terénech v okolí Hlučínské Štěrkovny a můžeme se spolehnout jeden na druhého. Přes jeho přísnější povahu, která po lidech vyžaduje respekt k jeho maličkosti, ale nabídne za to respekt k lidem, bych ho neměnila za svět. Je to frajer, je to šéf stáda, nenechá si líbit nic, co není ke koním fér, ale já to beru Vždyť já sama nejsem jiná

Povahy se, myslím, našly

Když si tu tak čtu ty hezké příběhy,musím taky přispět svou troškou do mlýna....
Když jsem si přečetla příběh Shetan (trošku se v něm se svou kobčou vidím).
Když jsem si vybírala koně(né svého prvního-ale to je jiná debata) nic mě neoslovovalo.Neměla jsem vlastně ani žádnou představu jakého přesně chci....já jsem totiž z těch co na lásku na první pohled věří .Jediné co jsem chtěla,aby nebyl koník příliš vysoký prostě tak akorát.Pak jsem narazila na vysokou šimlu,zaujala mě něčím už z fotek,ale nedokážu moc vyjádřit čím.Rozjeli jsme se teda podívat-opravdu jen a jen podívat.Já ale už nemyslela na nic jiného než na toho bílého obra......Když jsem vlezla do stáje-upřímně řečeno jsem byla spíš zklamaná....stála v boxe a papkala seno,hubená,chlupatá jak medvět,s boulí na čele,dlouhá jak 14 dní do výplaty a neuvěřitelně vysoká!!!!Při mých 173cm výšky jsem se na ní dívala uplně zezdola.....Koukala jsem a koukala....trochu smutná,s broukem v hlavě.....Když kobča ale zvedla hlavu,zadívala se na mě těma nejkrásnějšíma očima na světě a začala mě očichávat tím svým krásným bílým čumáčkem....měla jsem naprosto jasno ještě než jsem ji vůbec zkusila.Když jsem si sedla braly mě doslova mdloby,neuvěřitelná výška a to monstrum se nechtělo moc hýbat,nohy jsem skoro necítila od pobízení a po zkoušce skoku(malinká kavaleta)jsem skoro spadla a nad skokem jsem měla pocit,že skáču barák.Plápolala jsem v sedle jak hadr!!!Všichni se dívali a nic neříkali a kroutili hlavami....Když jsem slezla,byla jsem ta nejšťastnější pod sluncem,protože jsem byla totálně do ní zamilovaná a věděla jsem,že bude moje!!!!Manžel,když mě viděl jen prohlásil...Myslím si,že nemáš nad čím přemýšlet.Za nějaký ten den jsem si kobylu vezla domů a že jsem byla na ní pyšná-ikdyž jsem něměla vlastně moc na co.Doma se taky všichni koukali spíš přez prsty co to táhnu.......Já ale pyšná na svou koňskou lásku,věděla jsem,že jednou ukáže co v ní je a jaká je.Přišly první vyjížďky,první jízdárná......Skoro pokaždé jsem po odsedlání sedla do stáje a brečela,někdy už i zoufalstvím.Kobyla totálně bez chutí něco dělat,bez radosti ze života(tak mi to přišlo),na blbých křížkách jsem skoro padala(ne skoro,ale padala)takovou sílou skákala,že já byla všude jen ne tam,kde jsem měla být....Byla jsem už zoufalá....Rok ale utekl jak voda a na konci jsem začínala být spokojená,kobyla začala jakoby žít,dělat víc s chutí....Začaly jsme se sžívat a já se začínala konečně "vozit" a vrácelo se mi to,čemu jsem věřila.Pak jsem ale otěhotněla a Rosa se rok jen courala a užívala si volna....Teď jsem se vrátila už do sedla...sice po tak dlouhé době neježdění to trochu zanechalo následky,ale chce to trocha tréninku a trpělivosti a bude vše o.k.Rosa je prostě můj velký kamarád,který mě naučil strašně moc....hlavně respektu a trpělivosti...Začátky byly kruté,hodně kruté.....ale ty hodiny,ve kterých jsem skoro potila krev,vybrečela snad litry slz stojí za to a jsem na ni pořád stejně pyšná a hrdá....
foto N.L.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Taky mi nejvíc přihrál do noty přízpěvek od shetan. Koně jsem našla přes inzerát a taky je to můj "prvokoupený" . Mám ji teprve třetí týden, takže nemůžu popsat, co jsme se spolu natrápily, jako téměř všichni tady a taky není zatím na co vzpoomínat. Přesto jsem si nemohla pomoct a rozhodla se taky něco přihodit do placu...

Seděla jsem tehdy na finančním úřadě, kde jsem si "odpracovávala" rekvalifikační kurz. Internet byl pro zaměstnance chytře zablokován, já ale přišla na to, že fungují stránky s koncovkou .eu - a některé z vás už zapadne, který inzertní server s touto koncovkou to byl, co mi padl do noty. Tenkrát se mi ještě ani nesnilo, že bych měla mít svého koně. Koně pro mě do té doby byly jen ti cizí - kluboví. Přesto jsem se každý den na serveru kochala a propadala sentimentálním představám .

Duben 2010. Pamatuju si to velmi dobře, i když den už byste ze mě teď už jen těžko vypáčili :). Uviděla jsem naprosto božské zvíře a zamilovala se na první pohled. Druhý pohled - který spočinul na cifře 65 000 už ale tak rozzářený nebyl. Kdeže já bych takové peníze vzala.. Kobylku jsem kontrolovala, pak jsem z finančáku odešla a na inzertní server se už nedostala.

Pak se čas přehoupl nenápadně na leden a představa mít koně už byla daleko reálnější než téměř před rokem. Začala jsem tedy zuřivě pátrat, ale nenacházela jsem. Žádný z koní mě ničím neoslovil, moje představa byla ale celkem jednoznačná. Středně starého koně, zkušeného... Pak jsem ale uviděla onen inzerát a veškeré představy šly stranou - kobyla letos 4letá, neobsednutá - dokonce v životě nelonžovaná, neuvazovaná... (to abyste mohly posoudit o kolik šly ty předtavy stranou). Byla to ale ONA. Kráska, nad kterou jsem si rvala vlasy v dubnu 2010.

Samozřejmě, že mi bylo divné, že je kobylka tak dlouho inzerovaná. Dozvěděla jsem se ale, že krátce po dubnu byla z inzerce stažena (majitelka si to rozmyslela - byla to její srdeční záležitost), aby se vrátila práve v lednu zpátky a o dost levnější, protože majitelku přecejen dohnala nouze a musela nevyužitého koně prodat, především z nedostatku času.

Tak jsem se na konci ledna jela podívat, ještě ten večer platila zálohu a od 5. února mám kobču doma. Uvidíme, co se z ní vyklube ... Láska na první pohled to ale byla rozhodně.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Přečetla jsem si tady spoustu krásných příběhů a doufám, že ten můj třeba taky časem pěkně zkončí. Přesně, jak tu píše řada dalších...kůň, nejlepší přítel a partner, na kterého je spoleh. Takového jsem před 3 lety potkala já, začátky byly krušné, ale po těch pár letech si troufám říct, že jsme oba byli jako jedno tělo i duše na kolbištích, ale i na vyjížďkách po okolí. Jediným kazem na našem partnerství bylo to, že moje jmého nefigurovalo v kolonce- majitel koně. V září 2010 jsem věděla, že mě čeká stěhování a proto se snažila koníka odkoupit a odvézt ho s sebou, k mé smůle po zbytečném protahovaní majitelé odmítli. Já zamáčkla slzu a vzteky chtěla s ježděním nadobro praštit. K tomuthle rozhodnutí přispěla i absolutní nepodpora ze strany rodiny, jen můj přítel stál při mě a nějak vycítil, že je potřeba něco s tím udělat. Dokud jsem se nepustila do listování po inzerátech, byla jsem vážně nesnesytelná ! Chtěla jsem zkušeného koně do sportu, aby mě spolehlivě přenesl a pomohl v našich prvních parkurech. Několik jsem si jich za odpovídající cenu vyzkoušela, byli hodní, vychovaní, na jednoho obzvláště koukavého šikovného šimlíka občas vzpomínám, nekoupila jsem ho, protože byl prostě "moc v pořádku" ....pěkně hloupý uvažování!!! No abych to zkrátila, poblíž Nymburka jsem narazila na 6 let starého valáška (mamuta 176 KVH), nějak někdy přiježděného, při zkoušce kůň pode mnou vůbec nešel, já sotva seděla, trapas. Jeho oči a charisma, jak to jinak říci, mě přesvědčili k jeho naprosto bezhlavé koupi. Neměl v pořádku ani veterinu, tetanus, krve, chřipka . Koncem října mi ho vyložili bývalí majitelé na dvoře a od té doby "bojujeme". Po Novém roce jsem získala pocit jistoty a nějaké naší vzájemné důvěry, proto teď již 3. týden ležím doma na gauči se zlámanými žebry, píšu tehle příběh a doufám, že třeba za rok ho budu psát dál....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ještě jedna fotka- Monty

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nebyl ten váš šimlík kousek od Poděbrad?

marketka napsal(a):
Nebyl ten váš šimlík kousek od Poděbrad?

To bylo na nás?nene byla kousek od Brna

No to by bylo tak na napsání knihy Vážně úžasné příběhy a zajímavé osudy lidí a koní

Ikdyž jak to tak čtu, tak tady snad nikdo nekoupil koně úplně 100% ve všech směrech

Ale za sebe můžu říct, že bych snad ani "normálního" koně nechtěla. My si spulu teď rozumíme líp než je možný a sem ráda, že sem to nakonec dokázala. Takžr mám koě,podle svých představ, přestože to stálo hodně úsilí a odříkání...nakonec i peněz ale s jistotou mou ríct, že mám toho NEJ!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Krásná fotka... Ať se vám daří i nadále!!!

na mě můj současný valášek vlastně zbyl. Před pěti lety mi umřela moje první, tehdy 3,5 letá kobylka, vychovaná od hříběte, na těžkou koliku. Chtěla jsem všeho nechat. Nebyla jsem žádná malá holčička, tehdy 37 let, ale i tak mě to moc vzalo. Majitelka stáje mi tenkrát vrazila 1,5 letýho hřebečka, ať s ním chodím na procházky, že je ze stejný mámy. No jak vypadal, hlavu jak kýbl, chlupatej jak medvěd ( byl podzim) a já děsnej strach z hřebců, že mě bude někde vláčet a tak. Nebyla jsem u koní od malička, začala jsem ve 32 letech. No a jak to dopadlo? Teď už valachovi bude 7 let, je to norik, úžasný, hodný, charakterní zvířátko, který mě v době puberty vozilo po louce jak mokrej hadr, když se rozhodnul, tak prostě se mnou zdrhnul. Teď v 7mi letech, nějakých 750 kilo váhy, beránek, ale i si rád zacválá. Miluje koupání, v únoru se se mnou na zádech rozhodnul vykoupat se v louži na louce . Je to můj parťák, když sedím na něm, mám pocit, že jsme jeden ( možná to zní blbě, ale já opravdu ten pocit mám). A to už jsem ženská v letech, blíží se mi 42, ale on je moje životní výhra.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

to aluska: super a krásná fotka. Mimochodem, 42 bych nenazvala "v letech", to jsi ještě opravdu mladá ženská Tak hodně krásných chvil

tím že jsem ženská v letech jsem myslela, žádná holčička, co má koníška, ale já ho opravdu děsně miluju

Taky jsem vlastně ke koníkovi přišla až někdy po 30.Teď mně můj kamarád opustil a taky mně to dost vzalo.Zatím jsme rozhodnuta všeho, co se týká koní nechat. To taky nejsem žádná malá holčička( 37 let ).

naprosto chápu, mě kdyby tenkrát stájnice nenarvala hřebečka, tak nevím, co by bylo.

Hezký večer,
také mi to nedá, nepříspět svým příběhem. Láska na první pohled? Tak to jsem si také zažila, poměrně nedávno...Dva roky jsem uvažovala o pořízení druhého koníka. Výběr byl jasný, welšík nebo další hafloš. Haflíka mám jednoho už 8 let,je to největší koňské zlato pod sluncem(což samozřejmě o svém koníkovi řekne každý). Už u něj to byla láska na první pohled.
V lětě 2010 jsem už opravdu pátrala po druhém koníkovi, objela několik hřebčínů,denně prohlížela inzerce...Nastavila jsem si cenový limit, co přesně chci...No a jednou večer jsem zahlídla fotky dvouměsíční černé welšské kobylky...Tak jsem se jela podívat,ještě ani nebyla nabízena k prodeji a chovatelé o tom zatím ani moc nepřemýšleli.Přijela jsem a bylo to. Věděla jsem,že tohle je prostě ONA...Odpovídala snad všem mým představám, jen tedy o ceně ne Předtím jsem si říkala,že takových peněz bych za odstávče v životě nedala...Ale byla to taková láska, že v tu chvíli je vám snad jedno,co ten koník stojí...Teď už mám svou lásku doma.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

bbb napsal(a):
Hezký večer,
také mi to nedá, nepříspět svým příběhem. Láska na první pohled? Tak to jsem si také zažila, poměrně nedávno...Dva roky jsem uvažovala o pořízení druhého koníka. Výběr byl jasný, welšík nebo další hafloš. Haflíka mám jednoho už 8 let,je to největší koňské zlato pod sluncem(což samozřejmě o svém koníkovi řekne každý). Už u něj to byla láska na první pohled.
V lětě 2010 jsem už opravdu pátrala po druhém koníkovi, objela několik hřebčínů,denně prohlížela inzerce...Nastavila jsem si cenový limit, co přesně chci...No a jednou večer jsem zahlídla fotky dvouměsíční černé welšské kobylky...Tak jsem se jela podívat,ještě ani nebyla nabízena k prodeji a chovatelé o tom zatím ani moc nepřemýšleli.Přijela jsem a bylo to. Věděla jsem,že tohle je prostě ONA...Odpovídala snad všem mým představám, jen tedy o ceně ne Předtím jsem si říkala,že takových peněz bych za odstávče v životě nedala...Ale byla to taková láska, že v tu chvíli je vám snad jedno,co ten koník stojí...Teď už mám svou lásku doma.

A druhá láska-hafling Falko.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak moje velká láska je opravdu maličká.Když se mi před lety povedlo našetřit penízky na vlastního koníčka,tak jsem měla na výběr mezi 3 letým čt,8 letým huculem a malou poničkou.Žádný koník mi nepad do oka,ale tahle malá raubířka,uvázaná na řetězu na prudkém slunci,bez vody,která mě hned kousla a při prvním pokusu o jízdu na ní mě hned schodila.
BYLO ROZHODNUTO.začínat s prvním vlastním koněm by nebylo vhodné hned s velkým a tak mezi námi to zajiskřilo,ponička zjistila ,že jí nechci ublížit a za tři dny jsme už spolu jeli ve vozíčku do nové stáje.Díky tomu že jsem ji zprtvu měla ustájenou a velcí koně jí neustále ukazovali nadřazenost se na mě velmi upnula.pak jsem jí měla půl roku ustájeniou o samotě a to nás dalo velice dohromady i když já byla mladá a nevyřáděná,mohla konečně jezdit kde chtěla,tak mi to kobylka snášela.Když jsem sehnala vlastní pozemek,pochytila rozum,kobylce dala více volnosti,začala s ní hrát různé hry,chodit na procházky bez postrojů,byla celá její dušička má.Pak čekala hříbátko,vztah se prohloubil,i když jsem jí rok nejezdila.když se hříbátko narodilo,hned chtěla abych jí pomáhala ho hlídat.když bylo hříbátku rok tak jsem ho prodala a až další rok jsem jí kopupila kamarádku muličku,i přesto že už měla konského kamaráda se náš vztah dále vyvýjel za ten rok a půl jsem prostřídala mnoho koní,ale žádný mi neleží v srdci jako ona.velkého koně mám,ale to co mám v ní už v žádném koni nenajdu,cizí lidi nemá ráda,vykopne,kousne,ale když jsme vozili děti byla zlatá,když jí jezdili slčny z klubu byla perfektně jezditelný poník ale při čištění a jim dělala naschváli,mě nikdy,vidím i citím to jak mě miluje a já jí,pro ní udělám první a poslední.Jsem velice štastná ,že jsem si tehdy vybrala právě jí,a že ona je mou první a poslední láskou ty ostatní tzo jsou už jemn koně,tohle je osobnost.

Tak u mě se láska na první pohled taky nekonala.Já dostala k 18. narozeninám hříbě.Když jsme pro ni jeli,uviděla jsem v ohradě stado kobyl na jedné straně výběhu, a na druhé hříbě.Taková vychrtlinka,dlouhé uši-no oslí hlava.Říkám si-tak tu ani zadarmo.A hádejte.Ano,byla to ona.Asi deset týdnů stará.
Prý ji ale musíme odvézt rovnou,nebo ji odpoledne odvezou jiní.Darovanému koni na zuby nehleď,a tak jela s náma.Doma jí narostlo břicho,ale život jí chyběl.Po roce už ho zase měla až moc.S žádným hříbětem jsem se tak nenatrápila.Furt vymýšlela lotroviny.Jeden týden si vzpoměla,že nepůjde do boxu.Koně se z pastvin pouštějí,všichni už dávno doma,jen má milá Kessi courá po venku.Hodinu jsem ji chytala.Kobyla ze mě měla Vánoce.Pár dní ji to baví,a pak zničeho nic zase chodí domů v klidu.Jindy se zase nechce nechat chytit.A jiné a jiné .
Kobyla také do 5.let chytala koliky.Několikrát ročně.Jak začala hrabat,věděla jsem že je zle a už jsem ji brala ven na procházku.No a jednou na podzim,jak jsme je už začali zavírat na noc domů,kobyla sežrala jádro,točí se ke dveřím a hrabe.Já už vycvičená,honem ohlávku a ven.Poslechnu břicho.Škrundá.Ale pro jistotu jdeme .Vrátíme se,schovám kobylu domů,jde k senu a spokojeně papá.Druhý den znovu.Až třetí den mi došlo,že chce prostě jen na procházku.Dobře si mě vycvičila.
No první dva roky jsem říkala,že buď zabije ona mě,nebo já ji.Pak jsme se obě zklidnili a je jak mé dítě.Sice je to potvora na lidi i na koně.Já si s ní však můžu dělat co chci.Jsem jak její matka,neublíží mi.Běda ale,jak se ke mě někdo přiblíží.Žárlivá je až hamba.Ve stádě je dominantní klisnou a jak se jí něco znelíbí,neváhá ostatní koně vyplatit.Na druhou stranu ale nikoho nepustí tam,kde by podle jejího soudu mohlo být nebezpečno.Ochraňuje své stádo.I nejednoho člověka už z pastviny vyprovodila.
Jsme spolu už jedenáct let a v práci mě nikdy nenechala ve štychu.Pod sedlem,ani v chomoutě.Je to můj kůň snů.Jediná a nenahraditelná.Bohužel ji ale budu muset dát pryč.Mám dvouletého syna a kdyby se k ní někdy nějak bez dozoru dostal...... Asi to loučení nepřežiju

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

to je těžké... radulko, zkus to zatím nedělat. To se kamarádům nedělá.. Slyšela jsem spoustu příběhů o koních-hajzlících, kteří okolo dítěte našlapovali jak v porcelánu.. Aspoň to opatrně zkus...

Právě že jsem to už zkoušela.Jak ví,že jsem tam tak si nedovolí.Jednou jsem se jí ale zkusila nenápadně schovat za zadek,aby mě neviděla.Malý se k ní trochu přiblížil-krokodýl by byl v tu chvíli proti ní mírumilovným mazlíčkem.Zařvala jsem na ni,ale kdybych tam opravdu nebyla....nechci domyslet.Malý navíc nemá z koní žádný respekt a běžně se motá kolem chlaďáků,co stojí na štontech.Posledně viděl,jak manžel odstříkával kobyle,co zasušujem a druhý den už to zkoušel.Ještěže jsou ty naše takové pusinky.Jen ta jedna moje je vyjímka.Bohužel.
Kdyby existoval způsob,jak ji "napravit" aby nebyla synovi nebezpečná.............

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nešlo by jí ustájit někde jinde, než synek odroste?

Ze známých ji nikdo nechce a jinde je to drahé.Chci ji ještě připustit a odchovat si potomka a pak bych ji zkusila dát někomu do bezplatného nájmu,abych ji v případě pochybností o dobré péči mohla vzít zpět.Nerada bych ,aby zkončila u handlířů a pak u někoho,kdo by se ji snažil zlomit.Vím,že s trochou trpělivosti by ještě udělala někomu moc radosti.Potřebuje někoho,kdo si s ní dá tu práci a kdo ocení její vyjímečný charakter.Je to prostě kůň pro jednoho.Ale jestli to vyjde,to je hudba budoucnosti.Jednou už jsem ji měla na bazošu a i zájemci by byli,ale zdaleka a já ji chci mít tak nějak pod dohledem.Navíc jsem z toho byla tak "hotová",že mě nakonec manžel přinutil to stáhnout.Ale do budoucna se tomu asi nevyhnu,Kdyby se synovi něco stalo,tak bych si to neodpustila.Uvažovala jsem i o nějakém "zaříkavači",ale ti jsou drazí a nikde není jistota,že to pomůže.Tolik peněz zase není,abych to nazdařbůh zkoušela.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Láska na první pohled? Muzu jen potvrdit..

nekolik mesicu jsme s kamaradkou sedavaly na internetu a hledaly "meho" budouciho partaka. Predstavu jsem mela celkem jasnou, neco drobnejsiho, ziveho, pokud mozno simlateho.. na pohlavi mi nezalezelo. Jednou mi poslala odkaz "co tenhle?" "Ty ja ti nevim, je to takova chudinka".. prisla mi odpoved: "bud ticho, je to kousek, v sobotu se na nej jedeme podivat." A bylo. Konik byl mlady hrebec, 2 roky, angloarab, bez puvodu.. ale v ten moment mi to bylo jedno.. ikdyby mel 3 nohy, tak musel byt proste muj!! Majitel chtel znat muj nazor, dokazala jsem jen vypravit " Ehm, no tak ja ho asi beru", "Jak asi? Kdyby se mi nekdo ozval drive a dal penize na ruku, tak je jeho" .

No at to neprodluzuji.. dlouho do noci jsme predelavali staje, sehnala jsem si vozik a na druhy den jsem mela sveho vysneneho konicka doma.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Taky se přidám...u nás to láska na první pohled nebyla ani náhodou...s ježděním jsem začínala a byly jsem dvě jedenáctiletý holky samy u 4 koní..jedna kobylka mě neučila základy,ale pokud sem se chtěla někam posunout,a že sem tehdy chtěla,zbyla na mě jen kopavá a kousavá mrcha..za mlada týraná,zvyklá na čistění jen smetákem atd.,no pohádka..přicházela sem domu ubrečená,o zraněních nemluvě...postupem času mě ale začalo bavit řešit problémy,ne si sednout na nějaýho flegmouše a vozit se...bohužel kobyla se mnou ten názor nesdílela...prostě sme byly na mrtvým bodě..tehdy nebyl internet,ani moc knížek...tak to za nás vyřešila náhoda...cváláme si jednou po lese a zase máme problém,ze který strany se dá líp oběhnout strom...kobyly verze vyhrála,bohužel já to neuseděla a hodilo mě to přímo na krásnej smrček...no prasklina v pánvi a půlka těla modrá...a ta zlá kobyla,která si ode mě vyslechla spoustu a spoustu nepublikovatelných výrazů,se pro mě vrátila,v klidu mě nechala se na ní vyškrábat a v pořádku mě dovezla až domů...z cesty si moc nepamatuju...a tak začalo přátelství,které bohužel nemělo dlouhé trvání...kobče bylo už přes dvacet let,byla špatně krmitelná a tak před dvěma lety v nedožitých 26 letech odešla...i tak to byl nejlepší přítel...
i když už jsem samostatně vydělávájící,nemám nikoho,kdo by mě v koních podporoval,ba naopak,tak jezdím jen u kámošky a docela mi to chybí..ale snad se jenou dokopu,tak držte palce

Zavřít galerii  

Zavřít galerii