Všechny zdravím!
Dnes jsem si jela na poklidnou vyjížďku se svojí celkem vychovanou kobylou, otěž v kroku zahozenou, když se jako už potřetí v poslední době naproti mně zjevil ryzák, který situaci moc nezvládal. Tuto jezdkyni jsem s jejím koněm tedy už potkala dvakrát předtím, jednou sama uhnula (pozadu s koněm poskakujícím víc na zadních, než na všech čtyřech) z cesty do lesa, když jsme byli ve dvojici s manželem a jeho valachem a teprve na náš pozdrav odpověděla. Při našem druhém setkání jsme shodou okolností měli cestu jinam, takže jsme se viděli na "bezpečnou vzdálenost" a my s manželem (opět pozdravili první a) uhnuli na jinou cestu. Její koník vždy velice nervózní, poskakující, ale zřejmě zvladatelný.
Dnes vše bylo trochu jinak. Jezdkyně se otáčela za sebe, poté se otočila i s koněm, jakoby ji následovali další jezdci a něco přitom zamumlala, měla jsem pocit, že upozorňuje někoho za sebou, že vpředu je problém. Kůň opět tančil na místě, otáčel se. Šla jsem tedy dál, když jezdkyně znovu promluvila, tentokrát už podrážděně slovy, kterým jsem konečně rozumněla: "Pozor, je to hřebec". Pochopila jsem, že v jejích očích jsem já ten, kdo by měl uhnout z cesty, zamířila jsem mezi borovice, kde bylo místa relativně dost na klidného a přiježděného koně, ale trochu jsem přemýšlela, jestli vypíchnu oko sobě nebo kobyle...
Dost mě to vytočilo, měla jsem pocit, že když ona má koně, který nezvládá setkání s jiným, měla by to být (znovu) ona, kdo ustoupí z cesty, postará se, aby ji její "baleťák" nesejmul nebo neskočil na mou klidnou kobylu. Pak jsem si řekla, že když už je v situaci, v jaké je (třeba jde o mladé zvíře, které se teprve učí, jak se má chovat), mohla aspoň napřed slušně pozdravit a pak mě poprosit, jestli bych já nebyla tak hodná a neusnadnila jí situaci tím, že se proderu lesem a ji nechám pohodlně projít po cestě.
Pak jsem se trochu začala vžívat do její situace: "Proč mi ta káča s tím flegmatikem (proč já si sakra pořídila takového rapla) neuhne, když vidí, že ho nezvládám"...
Co vy na to? Jak byste se zachovali vy? Já hřebce nikdy nejezdila a netoužím po tom, ale když si vzpomenu na ty dva, které jsem znala, nebyl s nimi absolutně žádný problém, byli v jedné stáji s kobylami (samozřejmě v boxu hned vedle stál valach), byli s nimi schopní jet na vyjížďku i pracovat na stejné jízdárně a maximálně si občas pořehtali a předvedli se v hřebčení, pokud je jezdec vedl uličkou ven.
Já osobně mám tu povahu, že bych určitě uhnula první z cesty a radši riskovala zranění svého (zmagořelého) koně, než abych po někom štěkala, že mám hřebce a že ten někdo by tedy měl dát pozor. Popřípadě, jak už jsem uvedla, bych slušně poprosila o spolupráci spolu s omluvou, že je to hřebec a že se teprve učí a že ho ještě nezvládám v klidu provést vedle cizího koně. No a hlavně, protože mám ráda svůj klid a jistotu v sedle, bych takového koně vůbec nejezdila :-):-), ale to už je věc každého osobně.
Příště se už dotyčné samozřejmě vyhnu rovnou, protože už budu vědět, že je to hřebec a že "hřebec = nezvladatelný kůň, kterému se musí ostatní obloukem vyhnout i za cenu nepohodlné cesty" (??!).
S.
sanulka
napsal(a):
Všechny zdravím!
Dnes jsem si jela na poklidnou vyjížďku se svojí celkem vychovanou kobylou, otěž v kroku zahozenou, když se jako už potřetí v poslední době naproti mně zjevil ryzák, který situaci moc nezvládal. Tuto jezdkyni jsem s jejím koněm tedy už potkala dvakrát předtím, jednou sama uhnula (pozadu s koněm poskakujícím víc na zadních, než na všech čtyřech) z cesty do lesa, když jsme byli ve dvojici s manželem a jeho valachem a teprve na náš pozdrav odpověděla. Při našem druhém setkání jsme shodou okolností měli cestu jinam, takže jsme se viděli na "bezpečnou vzdálenost" a my s manželem (opět pozdravili první a) uhnuli na jinou cestu. Její koník vždy velice nervózní, poskakující, ale zřejmě zvladatelný.
Dnes vše bylo trochu jinak. Jezdkyně se otáčela za sebe, poté se otočila i s koněm, jakoby ji následovali další jezdci a něco přitom zamumlala, měla jsem pocit, že upozorňuje někoho za sebou, že vpředu je problém. Kůň opět tančil na místě, otáčel se. Šla jsem tedy dál, když jezdkyně znovu promluvila, tentokrát už podrážděně slovy, kterým jsem konečně rozumněla: "Pozor, je to hřebec". Pochopila jsem, že v jejích očích jsem já ten, kdo by měl uhnout z cesty, zamířila jsem mezi borovice, kde bylo místa relativně dost na klidného a přiježděného koně, ale trochu jsem přemýšlela, jestli vypíchnu oko sobě nebo kobyle...
Dost mě to vytočilo, měla jsem pocit, že když ona má koně, který nezvládá setkání s jiným, měla by to být (znovu) ona, kdo ustoupí z cesty, postará se, aby ji její "baleťák" nesejmul nebo neskočil na mou klidnou kobylu. Pak jsem si řekla, že když už je v situaci, v jaké je (třeba jde o mladé zvíře, které se teprve učí, jak se má chovat), mohla aspoň napřed slušně pozdravit a pak mě poprosit, jestli bych já nebyla tak hodná a neusnadnila jí situaci tím, že se proderu lesem a ji nechám pohodlně projít po cestě.
Pak jsem se trochu začala vžívat do její situace: "Proč mi ta káča s tím flegmatikem (proč já si sakra pořídila takového rapla) neuhne, když vidí, že ho nezvládám"...
Co vy na to? Jak byste se zachovali vy? Já hřebce nikdy nejezdila a netoužím po tom, ale když si vzpomenu na ty dva, které jsem znala, nebyl s nimi absolutně žádný problém, byli v jedné stáji s kobylami (samozřejmě v boxu hned vedle stál valach), byli s nimi schopní jet na vyjížďku i pracovat na stejné jízdárně a maximálně si občas pořehtali a předvedli se v hřebčení, pokud je jezdec vedl uličkou ven.
Já osobně mám tu povahu, že bych určitě uhnula první z cesty a radši riskovala zranění svého (zmagořelého) koně, než abych po někom štěkala, že mám hřebce a že ten někdo by tedy měl dát pozor. Popřípadě, jak už jsem uvedla, bych slušně poprosila o spolupráci spolu s omluvou, že je to hřebec a že se teprve učí a že ho ještě nezvládám v klidu provést vedle cizího koně. No a hlavně, protože mám ráda svůj klid a jistotu v sedle, bych takového koně vůbec nejezdila :-):-), ale to už je věc každého osobně.
Příště se už dotyčné samozřejmě vyhnu rovnou, protože už budu vědět, že je to hřebec a že "hřebec = nezvladatelný kůň, kterému se musí ostatní obloukem vyhnout i za cenu nepohodlné cesty" (??!).
S.
Ahoj, ja mam mladeho hrebce a kdyz nahodou potkame na vyjizdce dalsiho kone, tak uz predvidam a mam sveho kone pod kontrolou. Kdyz vidim, ze by opravdu mohl nastat problem, tak jsem slusna a pozdravim a upozornim ze mam mladeho hrebce. Ikdyz si myslim, ze je slusne vychovany a ven chodi i s klisnou, tak prece jen se pred cizimi konmi rad trochu predvede. Asi si rika, co kdyz z toho neco kapne. :-) Mozna ta slecna ma az prehnany strach ze zvirete na kterem sedi.. Nechtela bych byt v jeji kuzi. Jak rikam. Je lepsi predvidat a byt pripravena na kazdou situaci, ale taky byt trochu slusna.. Vse je pak snazsi.
Také jsem měla hřebce, přišel ke mně jako zcela nevychovaný, pouze obsedlý puberťák -4 roky a ještě k tomu fjord.
Když viděl kobylice, tak chodil jen po zadních, ohlávka vůbec i do výběhu na těch 10 metrů musela být uzdečka. Přiježdění také vcelku masakr, pořád koukal jinde, po kobylách, když nějakou viděl, tak hups na zadky, nejlíp vzít ruku a tlačit se ke kobyle
Ale nikdy bch nevyjela na tomto hřebci někam na cestu, do lesa, na louky ani kamkoliv jinam, když bych věděla, že ho nemám zcela pod kontrolou.
Tohoto koníka jsem učila na jízdárně a až když mi bylo jasné že mne poslechne a že ví co se po něm chce, tak jsme vyjeli ven.
NIKDY bych nevzala ven koně, kterým bych mohla ohrozit bezpečnost někoho jiného. TAkže za mne by si slečna měla vzít koníka na jízdárnu a tam mu vštěpovat základy, pokud je koník poslušný a slečna vyjukaná, měla by se vrátit na jízdárnu ona
ja zasa pridam jednu historku, co sa stalo mojmu muzovi, ktory jazdi na plmennom shirovi, na jednej hubertke. Moj muz si vsimol pana na vyssom ryzakovi, a ako mu kon tancuje a zacina robit blbosticky a pyta sa ho ( kedze sam sedel na zrebcovi ) to mate zrebca? A pan mu na to- nene to je valach a domnely valach gule pod bruchom tak, co by ste na toto povedali, ludia su proste bud blbi alebo si neuvedomuju urcite rizika a aj to, ze su za pripadne skody svojim zvieratom zodpovedni....na fotke nas zrebec v zmiesanom stade, kde bol aj dalsi vychovany zrebecek plnaska
sanulka
napsal(a):
Všechny zdravím!
Dnes jsem si jela na poklidnou vyjížďku se svojí celkem vychovanou kobylou, otěž v kroku zahozenou, když se jako už potřetí v poslední době naproti mně zjevil ryzák, který situaci moc nezvládal. Tuto jezdkyni jsem s jejím koněm tedy už potkala dvakrát předtím, jednou sama uhnula (pozadu s koněm poskakujícím víc na zadních, než na všech čtyřech) z cesty do lesa, když jsme byli ve dvojici s manželem a jeho valachem a teprve na náš pozdrav odpověděla. Při našem druhém setkání jsme shodou okolností měli cestu jinam, takže jsme se viděli na "bezpečnou vzdálenost" a my s manželem (opět pozdravili první a) uhnuli na jinou cestu. Její koník vždy velice nervózní, poskakující, ale zřejmě zvladatelný.
Dnes vše bylo trochu jinak. Jezdkyně se otáčela za sebe, poté se otočila i s koněm, jakoby ji následovali další jezdci a něco přitom zamumlala, měla jsem pocit, že upozorňuje někoho za sebou, že vpředu je problém. Kůň opět tančil na místě, otáčel se. Šla jsem tedy dál, když jezdkyně znovu promluvila, tentokrát už podrážděně slovy, kterým jsem konečně rozumněla: "Pozor, je to hřebec". Pochopila jsem, že v jejích očích jsem já ten, kdo by měl uhnout z cesty, zamířila jsem mezi borovice, kde bylo místa relativně dost na klidného a přiježděného koně, ale trochu jsem přemýšlela, jestli vypíchnu oko sobě nebo kobyle...
Dost mě to vytočilo, měla jsem pocit, že když ona má koně, který nezvládá setkání s jiným, měla by to být (znovu) ona, kdo ustoupí z cesty, postará se, aby ji její "baleťák" nesejmul nebo neskočil na mou klidnou kobylu. Pak jsem si řekla, že když už je v situaci, v jaké je (třeba jde o mladé zvíře, které se teprve učí, jak se má chovat), mohla aspoň napřed slušně pozdravit a pak mě poprosit, jestli bych já nebyla tak hodná a neusnadnila jí situaci tím, že se proderu lesem a ji nechám pohodlně projít po cestě.
Pak jsem se trochu začala vžívat do její situace: "Proč mi ta káča s tím flegmatikem (proč já si sakra pořídila takového rapla) neuhne, když vidí, že ho nezvládám"...
Co vy na to? Jak byste se zachovali vy? Já hřebce nikdy nejezdila a netoužím po tom, ale když si vzpomenu na ty dva, které jsem znala, nebyl s nimi absolutně žádný problém, byli v jedné stáji s kobylami (samozřejmě v boxu hned vedle stál valach), byli s nimi schopní jet na vyjížďku i pracovat na stejné jízdárně a maximálně si občas pořehtali a předvedli se v hřebčení, pokud je jezdec vedl uličkou ven.
Já osobně mám tu povahu, že bych určitě uhnula první z cesty a radši riskovala zranění svého (zmagořelého) koně, než abych po někom štěkala, že mám hřebce a že ten někdo by tedy měl dát pozor. Popřípadě, jak už jsem uvedla, bych slušně poprosila o spolupráci spolu s omluvou, že je to hřebec a že se teprve učí a že ho ještě nezvládám v klidu provést vedle cizího koně. No a hlavně, protože mám ráda svůj klid a jistotu v sedle, bych takového koně vůbec nejezdila :-):-), ale to už je věc každého osobně.
Příště se už dotyčné samozřejmě vyhnu rovnou, protože už budu vědět, že je to hřebec a že "hřebec = nezvladatelný kůň, kterému se musí ostatní obloukem vyhnout i za cenu nepohodlné cesty" (??!).
S.
Moudřejší ustoupí.... Kámošky poncl kdysi na vyjížďce obskákal cizí kobylu.... musela seskočit, jinak by ji snad zabil..... a přitom jinak problematický nebyl - kobča měla říji a on zmagořil.... No představa, že by mi něčí kůň skočil na záda...... Radši bych se uhla..... Nikdy nevíš, jakýho magora potkáš.... - myslim jezdce.... Pokud bych svého koně nezvládala, tak bych se buď včas vyhla, jelikož bych předvídala problém a nebo bych z něj slezla a odvedla ho stranou..... Jinak u nás je zvykem, že se jezdci zdraví - až na pár vyjímek..... takový "hogo fogo machři"....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jezdím 4 letého hřebečka poníka a je to s ním fajn. Zvládá v pohodě vyjížďky s klisnou a valachem a i když si stoupnu s ním vedle klisny, sice trošku ''frkne'' ale jinak nemagoří ani nic jiného. Je to i o koni .
V tomto případě bych uhnula já, pokud mám klidného koně a na mé straně cesty je dost místa. Jednak je to slušnost (vůči slabšímu jezdci, koni) a pak jde taky o vaše bezpečí.
Ale docela dobře tě chápu, kdyby paní poprosila, bylo by to o mnoho jednodušší. I když třeba má s tím koněm tolik práce, že prostě nestíhá nic jiného. Nechci omlouvat člověka, co svého koně nezvládá, ale uhnout mu z cesty je to nejjednodušší.
Moudřejší ustoupí:) Pokud je z její strany vidět alespoň minimum dobré vůle (netryská kolem vás), brala bych to jako příležitost ukázat, kdo má přiježděnějšího koně:)
Kaarin

XXX.XXX.147.150
Mám doma 5-letýho hřebce a spíš než bych to říkala já,tak každej když mě vidí utíká s křikem:,,Pozor to je hřebec" div nevezmou koně na záda oni.Přitom je hodnej.Jo když vidí koně vystrčí krčisko a předvádí se ,ale mám ho pod kontrolou a nedělám scény.Když svého koně nezvládá at ho nejezdí a pořídí si jinýho.Musí počítat s tím,že občas venku někoho potká.Já třeba když někoho potkám na úzký cestičce tak si počkám až dotyčný projede,protože vím,že by byl problém.Rozhodně by mi bylo trapný každýmu na potkání říkat ,,pozor hřebec" ,když to byla moje koupě...