Adele123

XXX.XXX.93.5
Mám takový problém po pádu koně, kdy si koník na mě lehl se bojím, když na koni sedim, že mi něco udělá, že spadnem, nebo se něco stane a jsem hrozně nervozní a mam strach. Co byste mi poradili?
A když jsem u koní jen tak ve výběhu bojim se že mě některý skopne.
Ale nechci s ježděním a staráním o koně přestat.
čekám na odpovědi. Andy
Adele123

XXX.XXX.93.5
No pokouším se, ale můžu jezdit ven jedině sama.. kamarádky koně už nezajímaj..
Adele123
napsal(a):
No pokouším se, ale můžu jezdit ven jedině sama.. kamarádky koně už nezajímaj..
Já se venku sama taky trochu bála. Dneska už se teda nebojím. Ale ikdyž vyjedu sama, píšu jakou trasu jedu, kdybych se nevracela jedou mě hledat. Tak zkuste třeba to. Přece jen takovej lepší pocit.
Mám podobný problém. Před třemi lety jsem byla na vyjížďce a poslední, co si pamatuju je, jak slyším šustění trávy, instiktivně se ohlédnu přes rameno, zahlédnu koutkem oka rezavou čmouhu a pak už jenom tma...Pod koně mě vběhl něčí zaběhlý pes. Probrala jsem se až 2 km od místa pádu u silnice, jak si to tráduju s rozmlácenou hlavou domů...
Od té doby nejsem schopná nacválat. Max klus. Jedu, cítím, že teď bych si i zacválala, žádný závody, jen tak pohoda...kobyla udělá jeden cvalový krok a já okamžitě zpanikařím a zastavuju. Hnus a je mi pak mizerně.
A to když jsem se učila jezdit před těmi 10-12 lety, padala jsem kolikrát jak hruška a nic. Ale teď, jak jsem starší, už mám asi o sebe strach.
Jen pevně doufám, že ho časem překonám.
Já jsem před několika lety spadla z dostihového koně a skončila jsem s těžkým otřesem mozku na týden na jipce, nic si z toho pádu nepamatuju... Moc mi pak pomohlo kdyžj sem začla jezdit strašně línýho, ale hodnýho koníka. Jezdila jsem s ostatníma a abych jim stíhala musela jsem se na něm "prosadit" a tím jsem opět získala sebědůvěru. A samozřejmě opět jezdím dostiháky a i když semnou kůň v létě spadl ve cvalu nebojím se
adele123
napsal(a):
taky bych chtěla nějakého líného poníka nebo tak něco
Co si vzít pár hodin v nějakém jezdeckém oddíle, i když umíte jezdit, pod něčím dohledem?
Na ideálním povrchu jízdárny nebo haly na lonži nebo s trenérem v ohraničeném prostoru - mohla byste vyzkoušet všechny chody a dokázat si, že to vlastně umíte a plašíte zbytečně.
Nebo co si dát vyloženě hippoterapeutickou hodinu? Nebo hodinu na voltýžovém koni s madly?
Poradila bych ze začátku vyhýbat se stresovým situacím (například pokud nemusíte do výběhu, tak tak zatím nelozit, apod.)
Sama jsem si prošla něčím podobným, když jsem jako dítě jezdila bez přilby a poncl mě smetl na betonovou zeď. Krom otřesu mozku mi nic nebylo, ale trauma ze cvalu přetrvalo mnoho let.
Jakékoliv práce se zvířetem se nebojím, ale kdykoliv sedám na neznámého koně, mám v břiše divný pocit. Avšak pokud je koník opravdu hodný a po pár krocích jsme v pohodě, napětí odezní.
Mě osobně pomohlo westernové sedlo. Pro rekreačního jezdce je přeci jen více pohodlné a takové bezpečnější. Postupně jsem začala cválat, tryskat i odjela nějaké hubertky.
Co mi však pomohlo ještě více bylo vytvoření si vztahu s koníkem. Když jsem věděla, že se na něj můžu opravdu spolehnout, znala jsem jeho povahu, pak jsem se ani já nebála a začala cválat.
Já jsem minulý rok taky spadla z jedné kobylky. Sice se mi nic až tak vážného nestalo, jen jsem nějakou dobu musela nosit nákrčák, protože mě to bolelo. První co jsem řekla, když jsem přišla domů bylo to, že už na koně nikdy v životě nesednu.
Vše se, ale změnilo tak cca za měsíc, když jsem si domu přivedla koníka na ustájení, kterého jsme následně přijezdila. Měsíc a půl jsem s ním jen tak trávila čas v ohradě zjišťovala jak se chová, jak na co reáguje - prostě vytvářela jsem si náš společný vztah. Opravdu na tom hrozně moc záleží. Musíte důvěřovat koní a kůň musí důvěřovat Vám. Hlavně si uvědomte, že Vám neublíží schválně.
Vemte si sebou třeba do ohrady nějaký klacek, neříkám že ho musíte použít, ale podle mne Vám to vytvoří takovou trošku jistotu - oporu, že se máte při případném ,,útoku,, jak bránit.
Určitě to chce čas! Nic není ze dne na den. Držím palce =) určitě ten strach překonáte.
aishaia
napsal(a):
Já jsem minulý rok taky spadla z jedné kobylky. Sice se mi nic až tak vážného nestalo, jen jsem nějakou dobu musela nosit nákrčák, protože mě to bolelo. První co jsem řekla, když jsem přišla domů bylo to, že už na koně nikdy v životě nesednu.
Vše se, ale změnilo tak cca za měsíc, když jsem si domu přivedla koníka na ustájení, kterého jsme následně přijezdila. Měsíc a půl jsem s ním jen tak trávila čas v ohradě zjišťovala jak se chová, jak na co reáguje - prostě vytvářela jsem si náš společný vztah. Opravdu na tom hrozně moc záleží. Musíte důvěřovat koní a kůň musí důvěřovat Vám. Hlavně si uvědomte, že Vám neublíží schválně.
Vemte si sebou třeba do ohrady nějaký klacek, neříkám že ho musíte použít, ale podle mne Vám to vytvoří takovou trošku jistotu - oporu, že se máte při případném ,,útoku,, jak bránit.
Určitě to chce čas! Nic není ze dne na den. Držím palce =) určitě ten strach překonáte.
Tady je základní kámen...a základní pravidlo.
Kdykoliv spadnu z koně a vnímám! Okamžitě nasednout zpět do sedla. Můj případ. Jak po náletu do zdi, tak po kopretině na poli, tak po pádu nad skokem, kdy sem až v nemocnici zjistila, že mám naštíplou pánev..Vždy sem ihned nasedla i přes bolest zpět.
Pak to člověku ten šok nedovolí bát se nasednout znovu.
Já vždy také nalezla zpět. Pamatuju si když jsem jednou spadla z jednoho valacha a zvrtla si nohu. Odjezdila jsem celou vyjížďku, po vyjížďce se ještě postarala o koně a říkala jsem si, že to nic nebude . Doma ve sprše se mi to ale pěkně rozleželo a hoooodně rozbolelo a už mě museli do postele odnést #le;) zim-smichy#.
Ono je opravdu dobré po pádu vždy hned znovu nasednout to máš pravdu =o) člověku pak ani nějak nedojde co se stalo a nakonec se tomu třeba i zasměje.
Ty pády ke koním hold patří! A né jenom ke koním .
Souhlasím,také jsem byla naučená ihned po pádu nasednout. Proto jsem se zlomenou rukou,naštiplym loktem, rozdrceným zápěstím a vymknutým kolenem odskákala zbytek tréninku. :D:D
Ale jednou jsem nasednout nemohla... pamatuju si jen najezd na skok,let,škobrtnutí a pak sem se probudila v nemocnici a další 3měsíce sem si tam poležela... Ale ined jak em pustili, misto klidu na luzku za konema a hned sem jezdila zas...
petas
napsal(a):
Souhlasím,také jsem byla naučená ihned po pádu nasednout. Proto jsem se zlomenou rukou,naštiplym loktem, rozdrceným zápěstím a vymknutým kolenem odskákala zbytek tréninku. :D:D
Ale jednou jsem nasednout nemohla... pamatuju si jen najezd na skok,let,škobrtnutí a pak sem se probudila v nemocnici a další 3měsíce sem si tam poležela... Ale ined jak em pustili, misto klidu na luzku za konema a hned sem jezdila zas...
nemalej cvok Ikdyž chápu
Já jsem taky s tou naštípnutou lebkou vlezla hned po propuštění z nemocnice na koně, zase jsem spadla, nic hroznýho, kvůli takové prkotině, co jsem koza neuseděla...
Strach z koní nemám, ani z ježdění, ale z cvalu. Prostě okamžitě zpanikařím. A to se snažím překonat.
P.S. Já jsem už docela hodně praštěná do hlavy - nejdřív mě srazil náklaďák jako děcko, pak ta naštípla lebka..Nic příjemnýho, už mám o sebe tak trochu strach. Ale koní se nevzdám
No ráda bych hned nasedla znovu, ale koník byl nepřiježděný a já to nevěděla (majitel mi to zatajil :)), proto jsem taky skončila s několikrát zlomenou a druhou podupadnou rukou na šrot a s menším otřesem mozku.Takže mi nezbývalo nic než čekat na sanitku a po asi měsíci jsem si sedla na poníka
protože v rukách šrouby + dráty, tak pro jistotu menšího koně
Ale pak sem měla bohužel samé blázny, takže se to trochu zhoršilo s tou důvěrou a začala jsem být nejista a ktomu, kdyz jsem mela jednu kobylu co tahala za ruce, ty ruce to jeste vic zhorsilo..
Teď se starám o jednu kobču a zkusím s ní partnership - docela to zatím jde
Jinak všem děkuju za odpovědi
Já jsem zase měla pěkný zážitek včera ... ráno bylo -8 cesta vypadala jako jeden velký kus ledu ... v jedné části jsem musela uhnout autu, tak jsem vyjela na takovou loučku, která byla v kopečku a když jsem sjela zpět na cestu koník šlápl všemi čtyřmi na led a už jsme byli na zemi ... mě zůstala noha ve westernovém třmenu takže jak mi na ní spadl tak to pěkně zabolelo ... byl z toho více vyhukaný on než já nasedla jsem, ale zpátky do sedla a vyjížďku jsme si parádně užili ... noha sice bolí (chvílema fakt hodně), ale naštěstí to není nic vážného pouze je to naražené a trošku fialové