Naše ponička ve cvalu strčí hlavu mezi nohy a synek nemá moc šancí tohle vysedět - a když náhodou vysedí - tak k tomu mrskne prdelí a je zaručeně dole:( Výsledek je, že syn na ní odmítá jezdit a cpe se na velké koně, což mne docela mrzí.....Jinak je kobylka moc hodná, na lonži poslouchá na slovo.............Nemáte někdo nějaký dobrý grif jak ji to odnaučit? Díky
Bych ji normalne vyvazala, ditko nema dost sil ji udrzet a ponice si toho je moc dobre vedoma. Az bude starsi, silnejsi a jistejsi v sedle, poradi si sam. Pochybuju, ze se to nejak odnauci, resp. asi ano, ale musel by na ni delsi dobu jezdit jen nekdo, kdo si ji srovna a i tak je otazka, jestli si kazdeho jezdce neotestuje.
Taky bych to viděla na to vyvázání. Já jsem kdysi takhle vyvazovala dceři velkého koně. Dala jsem lonžovací spojku do udidla, od sedla jsem v místě podbřišníku provlékla šňůrku a uvázala na druhé straně. Hybnost hlavy do stran v obratech byla na rozdíl od pevných vyvazovaček zachována, koník hlavu natáhnout dopředu mohl taky, jenom nemohl se nemohl opírat dolů.
makki
napsal(a):
Taky bych to viděla na to vyvázání. Já jsem kdysi takhle vyvazovala dceři velkého koně. Dala jsem lonžovací spojku do udidla, od sedla jsem v místě podbřišníku provlékla šňůrku a uvázala na druhé straně. Hybnost hlavy do stran v obratech byla na rozdíl od pevných vyvazovaček zachována, koník hlavu natáhnout dopředu mohl taky, jenom nemohl se nemohl opírat dolů.
akorát z udidla to udělalo louskáček To asi nebyl uplně nejvhodnější způsob
suszenka
napsal(a):
akorát z udidla to udělalo louskáček To asi nebyl uplně nejvhodnější způsob
Ten smajlík měl byt jenom smutnej a ne tak rozzlobenej. Teď to působí jako bych se vztekala, což není pravda, jen konstatuji, že takto se udidlo zlomí, tlačí koně středem na patro a skřípe dolní čelist. S nelomeným udidlem to jde v pohodě. :)
V tom louskáčku bych problém neviděla. Samozřejmě v případě, že by někdo takto koně vyvázal napevno na délku zkrácených otěží, tak jistě ano. Jenomže toto vyvázání je musí být tak dlouhé, aby při normální práci jezdce s otěžemi, i přiměřeně volnými, bylo prověšené a tudíž nepůsobilo. Pakliže kůň sám o své vlastní vůli zabere hlavou dolů s cílem stáhnout dětského jezdce, pak ano, narazí na působení vyvázání i na ten louskáček a je jenom na něm, zda se s ním bude prát, nebo vrátí hlavu zpět nahoru tam, kde ji má mít. Pomáhá to jenom v tom momentu, který potřebujeme, jinak působení jezdce otěží na koně nijak neruší, na rozdíl od pevných vyvazovaček. Takže ani smutný, ani rozzlobený smajlík není potřeba.
Ne, bohužel nemám žádné vhodné dítko, pouze na vazáku se vozí dcera, ale ta má 4 roky Ona ta ponička má jen 110 cm, takže moc větší dítě na ni dát nemůžu. I synek už raději jezdí na appách - ty nejsou tak sprostý. Jinak se ponička využívá na bránování zahrad a výběhů, v zimě saně a občas vozíček (ale to minimálně).
Přikládám foto pro představu.......to byla po odjetém Hubertu - tak už byla ucaprtaná
Ale můžete, ono ji těch 40-50 kg nezlomí, nemějte strach. Samozřejmě tím nemyslím xhodinové honění cvalem nebo častější skákání, to už je zbytečný nápor na nohy. Kdysi v JK jsme jako odrostlejší děcka jezdili na malých ponících běžně, všichni přežili ve zdraví Kdybych se měla řídit tím, že na malého poníka jen malé děti, mám poníka nejezditelného dodnes
Takhle mám slušně přiježděné zvíře, které bych se nestyděla poslat s dítětem do drezur (kdybych měla nějaké věkově odpovídající).
To je blbost, je to hlavně o výchově. Bohužel pořídit si poníka jako "ozdobu" zahrady, která smí skoro všechno je snazší než si takhle pořídit koně...a poník se pak prodá dál, že. Ale pokud kupujete poníka, se kterým bylo odmala zacházeno jako s velkým koněm, není obvykle problém.
Jediné v čem vidím rozdíl je, že jim to v hlavičce o trochu rychlejš šrotuje :)))
(paradoxně moje nejproblémovější zvíře je ta největší ponice, ta má nad 140 cm, po welsh cob x A1/1)
Plně souhlasím, koupila jsem ji ze zahrady kde dělala společníka a zřejmě si něco i užila (má strach z pobočáků a ze začátku jsme bojovali s uzdečkou- styl záhryz a nedám) dnes máme tohle za sebou a až na to vyhazování je to takovej malej vychytralej "neřád" který ale nikdy nikomu neublížil a děti si ji obstarají sami - jsou velikostně úměrně k ní
A co s týká práce ze země, perfektně a bleskurychle chápe - otočky kolem předku a zádě zvládla o 50% rychleji než appy<img src="/images/smileys/08.gif" width="25" height="18" alt="smajlík" />
Akorát je pravda, že to co vymyslí poník - to by appu snad ani nenapadlo<img src="/images/smileys/07.gif" width="15" height="15" alt="smajlík" /> (čímž mám na mysli, že by se neobtěžovala se něčím takovým zaobírat......<img src="/images/smileys/07.gif" width="15" height="15" alt="smajlík" />
To jsme na tom podobně, ten můj někomu kvůli temperamentu asi přerostl přes hlavu, ač jinak na hřebce hodný (nekopal, nekousal, nešel na zadní) - jen jaksi i chlapa odtáhl na stájovce a od baráku nešel ani omylem...udidlo jsme mu do huby cpali ze začátku dva (no není divu, měl koutky do krve, když jsem si ho koupila) - dneska si ho bere sám - on je takový dost aktivní a něco dělat ho baví, jak viděl něco, co mělo 4 nohy, tak neviděl, neslyšel a v ohradě nechytatelný, protože se bál, že ho někdo odvede od koní (takže usuzuju, že byl někde sám) - dneska mazlík a vtěrka. A pod sedlem vyvrátit hlavu nahoru, otevřít hubu a nejlíp vzít roha, protože moc dobře věděl, že takhle jezdec zmůže nejmíň. Postroje mi přišlo taky, že zná, ale zapřáhnout do vozíku nadlidský úkon, bál se...tak jsme se na to vykašlali, ale sáňky tahá v pohodě.
Takže tak , co jsem chodila do takového soukromého JK, tak nakoupení poníci jak který (ono těch 15 let zpět to nebylo jak dnes..), ale hříbata po nich naprosto v pohodě, a to se kolem nich motaly děti majitelky 5-6 let a vyrůstaly s nima.