Ahoj koňařky :)
Mám v plánu si pořídit koníka a zajímají mě Vaše zkušenosti s vlastnictvím, kdy jste koně koupily,jak financovaly atd. A taky otázka jak měl vypadat Váš ideální kůň a jak vypadá ten, kterého máte. Jezdím už nějaký pátek, mám licenci, studuji VŠ a mám stálou dobře placenou brigádu. Chci pohodového koníka na rekreaci, občas hobby závody apod.
Koně jsem si koupila před 3 týdny (je mi 23), byl to takový narychlo nápad, ale nelituji toho. Ten pocit když je ten kůň MůJ je úplně jiný než když jsem jezdila ostatní cizí koně. Chodím do práce takže si na koně vydělávám sama. A ideální kůň pro mě byl A 1/1 tmavý hnědák valach - vše sedí jen je to kobyla
Koně jsem si koupila ve 23 letech, poté co jsem si sama našetřila z platu. Do té doby to byl jen sen a koupila jsem si jej i přes nevůli mých rodičů a další přízně, která ho bere jako zbytečně vyhozené peníze a starost navíc. Je fakt, že jsem si koupila absolutně něco jiného než jsem chtěla. Můj sen byl typ hafling, ČMB, prostě něco menšího, zavalitějšího, lenivějšího a s odznaky. Místo toho mám 177 KVH ČT, mohutný sice je, zato lenivý ani s odznaky ne :). Ale byla to láska na první pohled, tak jsem do toho šla :).
Napřed jsem ho měla ustájeného u sousedů na zahradě, potom co jsem založila rodinu, tak koník šel do komerčního ustájení.
Vlastního koně jsem si koupila před 11 lety a dodnes si u mě hoví. Kupovala jsem ho za prachy z prvních dvou výplat v práci.
Původní sen byl velký černý hřebec a skončila jsem s malou bílou kobylou a ješte ke všemu arabem, který v sobě musí mít prasečí geny, protože se válí v těch největších hnusech, co kde najde.
Ale nelituji. Párkrát byla krize, že jsem ji z fin.důvodů téměř prodávala, ale nějak jsem to nikdy nedokázala. Je prostě moje a mojí zůstane
Foto ze dne, kdy jsem ji poprvé viděla
alfi pav
napsal(a):
Vlastního koně jsem si koupila před 11 lety a dodnes si u mě hoví. Kupovala jsem ho za prachy z prvních dvou výplat v práci.
Původní sen byl velký černý hřebec a skončila jsem s malou bílou kobylou a ješte ke všemu arabem, který v sobě musí mít prasečí geny, protože se válí v těch největších hnusech, co kde najde.
Ale nelituji. Párkrát byla krize, že jsem ji z fin.důvodů téměř prodávala, ale nějak jsem to nikdy nedokázala. Je prostě moje a mojí zůstane
Foto ze dne, kdy jsem ji poprvé viděla
Foto po 11l
Já prvního koně dostala od dědy, když mi bylo 8. Hřebce hucula, ségra dostala kobylku. Když mi bylo 15, nechala jsem si po nich hříbě - hřebečka. To byl můj vysněnej kůň, chtěla jsem koně co nebude uměle odstaven, ale zcela přirozeně. Kobylka ho sama odstavila kolem roka. Kastrovat jsem ho nechala až ve 3,5 letech, takže krásně narostl a měl hřebčí jiskru. Přitom byl ale mazel a miloval děti. Pak jsem ale v 18cti neočekávaně otěhotněla, takže nakonec jsem ho z nedostatku času, který potřeboval, musela prodat. Dokud to šlo, věnovala jsem se mu - i s pupkem :) Po porodu už ale čas bohužel nebyl a to jsem ho měla doma. Byla jsem ráda, že ho stíhám nakrmit a vykydat. Takže na podzim roku 2008 byl prodán. Bez koně jsem to nevydržela dlouho a 23.12.2009 jsem si přivezla nového koně. Můj vysněný kůň už od mala byl černý arabský hřebec jménem Black :) Jako z toho filmu. Mno a úplně náhodně jsem narazila na tohohle, inzerát byl na internetu jen pár hodin a druhý den už jsem pro něj jela. Byl to 11letý černý valach angloaraba jménem Backley, říkali mu Bleku. Já mu říkám Balíku Paní mi ho nechala za velice přijatelné měsíční splátky, takže jsem ho v pohodě utáhla. Pá měsíců jsem ho měla doma, pak jsem se stěhovala a tak šel do komerčního ustájení. Nejdřív k soukromníkovi, kde jsem nebyla spokojená. Teď ho mám ve sportovní stáji a spokojenost maximální. Jinak co se týče výběru, je zlatej, ale má své mouchy. Můj názor - už nikdy víc cokoli, co je s A1/1. Po anglánovi je hroznej stresoun a po arabovi je zase citlivej a jemnej. Temperament má z obou. Mno a 15.12.2012 jsme si k němu pořídili druhého koně - valacha QH. Ten je sice temperamentní, ale lehce zvladatelný a klidný. Nelekavý, vyrovnaný, nestresuje. Až si někdy pořídím dalšího koně, tak jedině QHxArab či jen QH nebo PH. Temperament mi nevadí, ale chci koně vyrovnaného.
Vždycky jsem chtěla černého koně, hezky stavěného, vysokého s dlouhou hřívou.
No a já si před lety narychlo( cca 8 let )pořídila ČT valacha, vysokého, mohutného, bílého (a věčně vyváleného v tom nejhorším marasu), který mi dal ze začátku pořádně zabrat. Začátky byly těžké, ale spoustu věcí jsme se naučili jeden od druhého. Je to starý mazák, který ví jak na mě :) Hodně si prožil a za tu dobu co ho mám, jsme se zžili a funfujeme spolu. Je to už takový 18-ti letý staroušek, který má své zdravotní problémy, ale já mu dopřávám předčasný a zasloužilý důchod, kdy se spíše poflakuje po pastvě či výběhu s koňským kamarádem a občas mi povozí dupu nebo dětem. Mnohdy oceňuji jeho klid, kdy stojí v klidu a chrápe popř. žere, zatímco jiní koně jsou připosr... ale umí se ještě někdy pěkně ukázat i pozlobit. Mám ho ale ráda a nevyměnila bych ho za jiného koně a dožije si u mě, dokud to bude únosné.
No a pokud si někdy pořídím dalšího koně, tak rozhodně něco menšího, vyrovnaného a s rozmyslem.
Vždycky jsem chtěla černého koně, hezky stavěného, vysokého s dlouhou hřívou.
No a já si před lety narychlo( cca 8 let )pořídila ČT valacha, vysokého, mohutného, bílého (a věčně vyváleného v tom nejhorším marasu), který mi dal ze začátku pořádně zabrat. Začátky byly těžké, ale spoustu věcí jsme se naučili jeden od druhého. Je to starý mazák, který ví jak na mě :) Hodně si prožil a za tu dobu co ho mám, jsme se zžili a funfujeme spolu. Je to už takový 18-ti letý staroušek, který má své zdravotní problémy, ale já mu dopřávám předčasný a zasloužilý důchod, kdy se spíše poflakuje po pastvě či výběhu s koňským kamarádem a občas mi povozí dupu nebo dětem. Mnohdy oceňuji jeho klid, kdy stojí v klidu a chrápe popř. žere, zatímco jiní koně jsou připosr... ale umí se ještě někdy pěkně ukázat i pozlobit. Mám ho ale ráda a nevyměnila bych ho za jiného koně a dožije si u mě, dokud to bude únosné.
No a pokud si někdy pořídím dalšího koně, tak rozhodně něco menšího, vyrovnaného a s rozmyslem.
Teda jsem překvapená z pozitivních reakcí. Na jiném foru bylo přes 30 negativních reakcí, lidi co měli koně už by do toho prý nikdy nešli. Psali, že pokud nemám talent,licenci a čas 7X týdně ať si koně nekupuju, případně pak zapomenu na jakoukoliv dovolenou nebo podobně. Já si ale myslím, že tohle všechno na rekreační ježdení, při pastevním ustajení v komerční stáji kde se mi o koně postarají nepotřebuji a umím si představit i třeba na týden odjet. Dyť si toho ten kůň při plném žlabu a s kamarádama ani nevšimne, tím nemyslím že by mi nechyběl nebo bych koně neměla ráda. Jsem ráda, že jsou lidico si koně koupili už v mém věku a zase mě v tom trochu podpořili :))
lluccikk
napsal(a):
Teda jsem překvapená z pozitivních reakcí. Na jiném foru bylo přes 30 negativních reakcí, lidi co měli koně už by do toho prý nikdy nešli. Psali, že pokud nemám talent,licenci a čas 7X týdně ať si koně nekupuju, případně pak zapomenu na jakoukoliv dovolenou nebo podobně. Já si ale myslím, že tohle všechno na rekreační ježdení, při pastevním ustajení v komerční stáji kde se mi o koně postarají nepotřebuji a umím si představit i třeba na týden odjet. Dyť si toho ten kůň při plném žlabu a s kamarádama ani nevšimne, tím nemyslím že by mi nechyběl nebo bych koně neměla ráda. Jsem ráda, že jsou lidico si koně koupili už v mém věku a zase mě v tom trochu podpořili :))
Na ostatní se vyprdni, záleží co chceš ty a co všechno jsi pro to, aby jsi měla i nadále koně udělala, obětovala. Ono je pravdou, že je to taky jiné, když je člověk sám a když má rodinu, když ho někde má ustájeného a nebo ho má doma. Vždy jsou nějaké klady a zápory, ale záleží jen na tobě, co si z toho vezmeš a co ti vyhovuje. Každý má koně na něco jiného - rekreace, závody, nebo jen tak jako kamaráda. Koně nás až tak nepotřebují ke svému životu, jen nás respektují a pokud si získáme jejich důvěru, tak jsou nám ochoti vyjít v mnoha věcech vstříct. Jsou to úžasní tvorové a nepřestanou mě nikdy překvapovat, vždy mi zvednou náladu a pozvbudí mě, když mám den na ho.no.
lluccikk
napsal(a):
Teda jsem překvapená z pozitivních reakcí. Na jiném foru bylo přes 30 negativních reakcí, lidi co měli koně už by do toho prý nikdy nešli. Psali, že pokud nemám talent,licenci a čas 7X týdně ať si koně nekupuju, případně pak zapomenu na jakoukoliv dovolenou nebo podobně. Já si ale myslím, že tohle všechno na rekreační ježdení, při pastevním ustajení v komerční stáji kde se mi o koně postarají nepotřebuji a umím si představit i třeba na týden odjet. Dyť si toho ten kůň při plném žlabu a s kamarádama ani nevšimne, tím nemyslím že by mi nechyběl nebo bych koně neměla ráda. Jsem ráda, že jsou lidico si koně koupili už v mém věku a zase mě v tom trochu podpořili :))
Pokud máš koně ustájeného někde, kde se ti o něj postarají, pak je úplně jedno jestli někam jedeš nebo ne... Já mám koně pastevně ustájeného, jak jsem již psala a i když jsem v jednom období cca 3/4 roku jezdila jen 1x měsíčně, tak se mi o něj samozřejmě postarali. Domluvila jsem si pak tedy s kamarádkou, že mi ho jezdila, ale myslím, že on by se raději flákal. Mám ho jen na rekreaci, takže je mu to jedno. V boxe nestojí, ve stádě má pohyb 24 hodin denně. Mají obrovské hektary k dispozici, roviny i kopečky a pořád někde cestují, občas se proběhnou. Mno a pokud bys chtěla mít koně doma, tak je to horší. Když si ale k sobě najdeš opravdu spolehlivého člověka, který se ti o koně postará v době kdy ty nemůžeš nebo někam jedeš, tak je vše OK. Nebo se to dá řešit i tak, že na dobu nezbytně nutnou můžeš dát koně k někomu - buď k soukromníkovi nebo do komerční stáje. Většina koňáků se zná se spoustou dalších koňáků a tak alespoň pro mě tohle nebyl nikdy problém. Záleží pak jen na dohodě. Prostě nevidím důvod v tom proč koně nemít. Pokud máš peníze na provoz, proč ne?
Všechno jde, když se chce a je na to čas, chuť a peníze.
Koně můžeš mít i bez zkušeností s jeho vlastněním, já jsem hodně věcí ladila, až když kobyla byla doma. Chce to mít jen zdravý rozum, zkušené koňáky (ale ne ty typy "všechno vím, všechno znám, všude jsem byl" - těch se raději z vlastní zkušenosti vyvarovat) a dokázat si vybrat z nabízených rad to nejlepší pro tebe a tvého koně. Taky není dobré slepě věřit jen jednomu člověku a tomu co říká, chce to vždycky dělat výcuc z několika tvrzení.
Já o tom co slyším, vidím, načtu u jiných hodně přemýšlím snažím se to všechno dát do souvislostí, abych zjistila, jestli to je pro mě a mého koně ok nebo ne.
Ad ustájení, komerční stáje poskytují v tomhle směru příjemný komfort a jsou na zvážení zejména, jestli nemáš vlastní pozemky a možnosti pro pořízení aspoň 2 koní (a i ti 2 jsou málo, skrz možné vypěstování závislosti jednoho koně na druhém). Jen je v dnešní době hodně těžké vybrat stáj, kde se o koně opravdu postarají a nemusíš mít strach, co se tam v tvé nepříjemnosti děje. Já jsem toto našla až na několikátý pokus a zatím jsem já i kůň spokojení.
Ad licence: já jsem ji nepotřebovala 23 let a budu ji dělat teprve teď na podzim, protože mám konečně finanční a časové možnosti, vybavení a i koně, se kterými má člověk chuť prezentovat se na závodech (1 vlastní, 2 v práci). Není to o licenci, je to o tom, jak umíš jezdit. Viděla jsem hodně jezdců bez licence, kteří těžce trumfli jezdce s licencí a mezi nimi dokonce i jednoho cvičitele... Někdy mě dokonce udivuje, když já, nelicentovaný "laik" zvládám bez potíží věci, na které licentovaní jezdci s obdobnou praxí jako já svými znalostmi a zkušenostmi prostě nemají. V tomhle směru má jezdec majitel koně, jednoznačnou výhodu, protože ve všeobecnosti chce pro svého koně to nejlepší a nechce mu nijak ubližovat, takže bude pořád přemýšlet jak to udělat, aby šel výcvik správně, aby měl kůň správnou základní výchovu atd. Tenhle pocit jezdci, kteří vlastního koně nemají, nikdy nezažijí. Je to velká odpovědnost, ale když na to jdeš dobře, tak je pak kůň de facto tvoje vlastní umělecké dílo
Ad talent: každý ma talent na něco jiného. Je to jen vrozená dispozice k něčemu a znamená to pouze to, že se někdo s talentem danou věc naučí rychleji než ten bez talentu. Naučí se to oba, jen se jeden víc nadře.
Jako malá jsem si šetřila na vlastního koníka a po úraze co se mi stal u jednoho soukromníka kde jsem jezdila jsem nějak(ani nevím jak) přesvědčila rodiče na vlastního koně. To mi bylo 14 a samozřejmě jsem měla velké ambice a chtěla závodit atd... Za našetřené peníze jsem si koupila 5ti měsíčního hříbka hřebečka s tím že ustájení jsem měla levné u kamarádky které jsem jezdila koně. Už je to 9 let a koník se fláká po vyjíždkách místo původního záměru skákat.Teď si koně živím už pár let sama a pořídila jsem si svůj sen a to QH cremella(sen byl sice hřebec a mám valacha ale co se dá dělat). Koníky mám zatím v nájemní stáji na pastvinách ale do budoucna se mi snad podaří mít je doma
. Dříve jsem u koní byla každou volnou chvíli ale čím déle je mám tím jsem na nich závislejší a nemohla bych odjet třeba na týden někam na dovolenou
asi bych umřela strachem i když vím že je o ně skvěle postaráno a celé dny si užívají s kámoši na pastvině. Prostě se na ně alespoň musím jet podívat a pomuchlat
Můj první kůň umřel, když mi bylo 21. Strávila jsem s ním krásné necelé 3 roky, i když ze začátku to nebylo lehké. Pak jsem se odstěhovala do Prahy a koně viděla spíš jen na Staromáku... Ale po pár letech jsem odjela pracovat na venkov, a jednoho dne jsem JI uviděla v inzerátech. Plavou kobylu appaloosu. Že jsem zatížená na indiány, appaloosu jsem si vždycky přála, i když tahle byla hubená, neobsedlá (v pěti letech) a jak jsem pak zjistila, totálně nevychovaná a s kopyty na nejmíň 10 částí. Ale stala se z ní krásná kobyla, obsednutí šlo výborně, za měsíc už mohla vozit děti a byla spolehlivá. Po dvou letech mi dala vysněnou kobylku hermelínku.
A pak jsem se zbláznila a šla deset let po maturitě na vysokou, zpátky do Prahy..
Takže teď je velká pronajatá, má se tam skvěle. A malá je v pastevním ustájení, jezdím za ní jak to jde, je moc hodná a chytrá. Těším se na obsedání a sním o tom, že je jednou budu mít obě doma...
No, já jsem si kupovala koně v 34 letech a už jsem měla malé dítě. Dá se to zvládnout, pokud je koník ustájený s více koníkama a nejste na to sama. Já jsem si sehnala ještě holčinu, která se semnou střídá a pomáhá mi toho mého jezdit. Můžu odjet i na dovolenou a vím, že o koníka bude postaráno a nebude strádat. Je fakt, že je lepší si koně pořídit svobodná, bezdětná, je více času a člověk se o sebe tolik nebojí. Já mám s tímhle problém, už se víc bojím, přemýšlím hodně dopředu. To taky není dobré. No, ale nevzdávám to