Jezdit do terénu sám - to chce skutečně spolehlivého a zvyklého koně nebo být skutečně velmi pokročilým a zdatným jezdcem, který navíc zachová chladnou hlavu i kritických situacích...
Sama bych ven také jen tak nejela a nestydím se za to - rozhodně ne na trasu, která protíná "civilizaci" - nebojím se ani tak toho, že by se mi něco stalo, ale z rozdělení dvojice kůň-jezdec - k tomu může kdykoli dojít a kůň bez jezdce na zádech může pokračovat úprkem směrem za koňmi nebo od objektu/ zvířete, kterého se na cestě vyděsil, ... 10x se to stát nemusí, stačí jednou a "je to v háji"...
Co chcete jako pěší, případně i s nějakým zraněním, v takový okamžik dělat? Koně nedohoníte, nemáte ho čím u sebe držet, sledovat ho, ...
Jezdit do terénu sám je v mnoha případech spíše hazard než "hrdinství". Je třeba zvážit své možnosti a vhodnost takových vyjížděk s ohledem na trasu a konkrétního koně.
Sama bych vyjela jen na náš krátký okruh lesem, který vede kolem našich ohrad - protože vím, že by koník případně "zdrhnul" jen ke koním zpět a při úprku, jakkoli neřízeném by nemusel překonat žádnou asfaltku = je to bez rizika vběhnutí pod auto nebo vlak.
Jistější je jezdit ve dvou nebo v jakékoli skupince navzájem se snášejících koní.
Když jsem delší dobu nejezdila a pak si po roce sedla na koně tak jsem první jízdu měla takový "divný pocit".. A jinak strach mám když jedu at na jízdárně nebo na venku na koni co hodně zlobí (vzpíná ,vyhazuje) atd..
Jinak čím jsem starší tím mám větší pud sebezáchovy... Už to není jako v mládí kdy jsem s konmi venku dělali s holkama "kraviny". Bez přilby na koně nesednu a vestu taky nosím...
Ano je to prostě jiné. Můj koník není zlej, ale nebyl asi dobře přiježděn a tak je venku sám nejistý. S druhým koněm naprosto v pohodě. A protože vím, že není venku sám 100%, tak si moc nevěřim. Pokud jedu s někým dalším, tak sice před vyjížďkou jsem lehce nervozní, ale to opadne, hned jak na koně sednu a vyrazíme. Je to o pocit, že nejedu sama, ikdyž stát se může cokoli i ve dvou, jenže to je jiné. Ten kůn je taky klidný a v pohodě a ikdyž se třeba leknou zvířete v lese, tak to není žádná hrůza. Třeba trochu uskočí a pohoda. Jen je škoda, že těch možností, jet s někým druhým je hrozně málo.
Zajímavé, nikdy mě nenapadlo, že by někdo ježdění samostatně venku, bral jako nějaké velké riziko, či tak.
Kdybych měla jezdit ven jen s někým asi bych se do terénu jen tak nedostala. :D
Samozřejmě, to musí zvládat kůň i jezdec, ale u přeježděného koně a zkušeného jezdce, opravdu nevidím problém. U nás tak jezdí všichni :)
Každopádně jistě, riziko je vždy, taky bych např bez mobilu nevyrazila.
Pokud se ovšem bojíte, to prostě nejde lámat přes koleno, to je vždy problém.
Pokud má někdo dobrého koně a je dobrý jezdec, tak to asi řešit nemusí. Nemá mít z čeho strach Já jsem začala znovu jezdit po opravdu dlouhé době a prostě jsem se změnila, už to není, jako když jsem byla holka a vůbec jsem neřešila, že by se mohlo něco stát a tak. Jo závidim, když si někdo v klidu vyjede a užije si to jen on a kůn. No, já s tím válčim, vzdát to nechci, doufám, že to nějak prolomím. Chtělo by to co nejvíce jezdit ven zatím v doprovodu a pak začít i sama. Jenže lehko se to říká, ale s rodinou a prací se těžko hledá čas tak, aby to vyhovovalo i druhému jezdci. Jenom mě zajímalo, jestli mám ten problém jen já, nebo je nás třeba víc. Jak se s tím kdo vyrovnává.
Pokud má někdo dobrého koně a je dobrý jezdec, tak to asi řešit nemusí. Nemá mít z čeho strach Já jsem začala znovu jezdit po opravdu dlouhé době a prostě jsem se změnila, už to není, jako když jsem byla holka a vůbec jsem neřešila, že by se mohlo něco stát a tak. Jo závidim, když si někdo v klidu vyjede a užije si to jen on a kůn. No, já s tím válčim, vzdát to nechci, doufám, že to nějak prolomím. Chtělo by to co nejvíce jezdit ven zatím v doprovodu a pak začít i sama. Jenže lehko se to říká, ale s rodinou a prací se těžko hledá čas tak, aby to vyhovovalo i druhému jezdci. Jenom mě zajímalo, jestli mám ten problém jen já, nebo je nás třeba víc. Jak se s tím kdo vyrovnává.
kovarira
napsal(a):
Ano je to prostě jiné. Můj koník není zlej, ale nebyl asi dobře přiježděn a tak je venku sám nejistý. S druhým koněm naprosto v pohodě. A protože vím, že není venku sám 100%, tak si moc nevěřim. Pokud jedu s někým dalším, tak sice před vyjížďkou jsem lehce nervozní, ale to opadne, hned jak na koně sednu a vyrazíme. Je to o pocit, že nejedu sama, ikdyž stát se může cokoli i ve dvou, jenže to je jiné. Ten kůn je taky klidný a v pohodě a ikdyž se třeba leknou zvířete v lese, tak to není žádná hrůza. Třeba trochu uskočí a pohoda. Jen je škoda, že těch možností, jet s někým druhým je hrozně málo.
Kůň je venku sám nejistý, protože vy jste nejistá.
Mám v práci dva koně, kteří byli ježděni v terénu pouze ve skupině a byli zvyklí na oporu ostatních koní a jezdců. Jejich vlastní jezdec od nich v terénu nikdy nic nevyžadoval, nikdy je nic neučil a podle toho to na začátku vypadalo.
Koně samostatně v terénu šíleně bojácní, nezvyklí na nic, při každé krávovině se plašili, absolutně neschopní používat vlastní hlavu na řešení těch nejzákladnějších situací typu "podívám se, kam to jdu a kam nejlépe dát nohy", "jede auto, no a co", "ejhle kanál", "ejhle štěkací pes za plotem" atd. Totální nedůvěra v jezdce ve smyslu, že by při jejich pochybách nechali rozhodnout toho, co mají na hřbetě.
Teď už je to lepší, ale pořád máme hodně práce před sebou.
Já jezdím do terénu hodně sama, vytrvalost, strach nemám. Vždy mám s sebou nabitý mobil, připevněný k sobě (ne ke koni) a u delší práce se občas přes sms hlásím ve stáji, aby věděli, že je vše ok. Ve stáji vždy taky aspoň zhruba vědí, kam jedu, a asi na jak dlouho. Většinu terénu mám projetou i s lidmi od stáje, aby pak nebyl problém jim popsat, kde přesně jsem kdyby něco. Pro jízdu o samotě si nesmíte dovolit dělat práci na riziko a násilím tlačit koně do situací, kdy by opravdu mohl zkratovat. Musíte ho postupně zvykat na podněty v okolí, které mu nejsou moc příjemné, protože si na ně musí zvyknout a později na ně nereagovat. Kůň se musí naučit používat svoji hlavu a nespoléhat se jen na stádo. Spoléhání na stádo by bylo v náročné situaci hodně o hubu. Pokud si nevěříte v rámci rychlosti, nikdo vás nenutí v terénu klusat nebo cválat. Udržet koně v kroku je ta nejjednodušší věc resp min o moc jednodušší než ho zpomalovat z klusu/cvalu do kroku. Jakmile kůň i vy budete jistí v kroku, přidávejte buď rychlost nebo náročnost tratě a vždy přidejte práci až potom, co budete oba v dané situaci za všech okolností jistí.
Jízdou o samotě se učíte větší samostatnosti, odpovědnosti, větší pozornosti a větší šikovnosti co do komunikace s koněm. Taky se učíte sami rozhodovat a řešit náročnější situace, které zákonitě můžou nastat. Bonusem je i fakt, že se naučíte znát okolí a dokážete se orientovat snáz i v neznámém terénu, protože už máte odhad "kudy asi vede cesta".
Je to pěkně napsané a máte pravdu já jsem nejistá, vím o tom a proto mám obavy vyjet. Ne, že bych nikdy sama s ním nejela. Přesvědčila jsem sama sebe a vyrazila jsem několikrát. Jen na krátkou trasu a krokem, abych byla klidná, pak jsme i klusali. Koně to ale na delší projížďce jen v kroku nebaví, začne pak klepat hlavou a nudí se. Jde především o mě, mám jakýsi blok a vždycky mi trvá dlouho, než se rozhoupu a jedu.
kovarira
napsal(a):
Je to pěkně napsané a máte pravdu já jsem nejistá, vím o tom a proto mám obavy vyjet. Ne, že bych nikdy sama s ním nejela. Přesvědčila jsem sama sebe a vyrazila jsem několikrát. Jen na krátkou trasu a krokem, abych byla klidná, pak jsme i klusali. Koně to ale na delší projížďce jen v kroku nebaví, začne pak klepat hlavou a nudí se. Jde především o mě, mám jakýsi blok a vždycky mi trvá dlouho, než se rozhoupu a jedu.
Jestli ho to na delší projíždce v kroku nebaví, tak mu to prostě zpestřete: slalom kolem stromů, práce na přilnutí, vlnovky, překroky, obraty kolem předku/zadku, náročné terény, kopce, které jedete v pracovním sedu a na přilnutí, aby on musel použivat zadek a netahat všechno předkem, překonávání přírodních překážek (v kroku), brody, louže, frekventované silnice, vesnice,... Když si budete jistá v kroku a budete chtít trochu klusat, je super věc přechody s počítáním kroků např. 5 kroků vpřed - 5 klusových kroků - zastavení - 2 kroky vzad - 3 klusové atd atd. Tohle rozhodně zvýší jeho pozornost a zabavíte se i vy
Donuťte ho používat hlavu a rozdílu v jeho chování si všimnete hodně rychle
Já v současné době nemám toho spolehlivě přiježděného koníka, ale pokud vyjde letní koupě mnou vyhlídnutého mlaďocha, příští rok po jeho přiježdění si snad zajezdím i samostatně. Ráda bych jezdila pravidelně přes celý týden, nejen když se časově sejdeme s přítelem...
Můj současný koník se stal již nepojízdným, takže v současné době jsem vlastně jen "pěší" chovatel 26letého důchodce.
didi
napsal(a):
Já v současné době nemám toho spolehlivě přiježděného koníka, ale pokud vyjde letní koupě mnou vyhlídnutého mlaďocha, příští rok po jeho přiježdění si snad zajezdím i samostatně. Ráda bych jezdila pravidelně přes celý týden, nejen když se časově sejdeme s přítelem...
Můj současný koník se stal již nepojízdným, takže v současné době jsem vlastně jen "pěší" chovatel 26letého důchodce.
Bod pro Vás, že si důchodce necháváte tak, jak to má být.
A držím palce na dobrou koupi nového :)
fujina
napsal(a):
No ja jezdím 7 letou arabskou kobylku ze začátku jsem měla strach,ale ted už ne :) Jsme na sebe zvykle jezdim 3hodinové vyjiždky a to bez přilbi :)
S tou přilbou na tom teda není nic k chlubení, jsi-li plnoletá proč ne, je to tvoje hlava, ale takhle to tady vyhlašovat jako by to bylo nějaké chlapáctví