Daruji koně

lunik napsal(a):
Poslední dobou se množí inzeráty typu " Kdo daruje koně" apod. Samozřejmostí v každém takovém inzerátu je to, že se koník bude mít přímo božsky, hodně žrádla, hodně péče. Ve skutečnosti tyto parametry nesplňuje ani polovina těchto inzerátů. ANO, rozhodla jsem se podráždit žáhu všem autorům těchto inzerátů. Člověk, který si napíše tento inzerát, dle mého názoru, nemá dostatek finančních prostředků k zajištění základních potřeb koně. Myslím nyní především veterináře, kováře apod. Vždyť koupě koně je v poslední době otázkou max. 30 tisíc korun českých. A to už máte pěkné hříbě s původem. Zatím co koupě je jednorázový výdej, péče, kterou je koni třeba poskytnout se, v lepším případě, pravidelně opakuje. V případě, že se však náhodou něco koníkovi stane, většina těchto rychle nabylých majitelů rychle pozbývá svého miláčka, protože léčení koně je již drahou záležitostí a často s nejistým výsledkem. My, co jsme si na koně poctivě našetřili, co se o ně staráme, my už víme, že je třeba dávat peníze bokem. Počítáme s tuhou zimou a dostatečně zásobujeme své seníky a slamníky hmotou, kterou koník potřebuje. Dříve než si koně pořídíme, vytvoříme pro něj prostředí, aby vyhovovalo nejen směrnicím EU, ale především koníkovi. Každý inzerát toho typu u mne vzbuzuje zářivý úsměv... A nejvíce mne dokáží rozesmát inzeráty, které píší 15 - 18-ti leté dívenky, které mají o koně velký zájem, ovšem jen do doby 2 měsíců po koupi nebo případném darování. Doma mám koně,z toho dva si prošli peklem. Jednoho mi tu jedna taková dívenka v noci odložila do ohrady a druhého jsem odkoupila. Zjištění totožnosti odloženého koně jsem byla velice překvapena. Nyní se snažím o odkoupení kobylky, která stojí už tři roky jen v hnoji.

MAJÍ TO LIDI ZAPOTŘEBÍ, ABY KONĚ TAKHLE TRPĚLY???

Taktéž souhlasím. Já jsem si teď kupovala koníka, půjčila mi na něj máma, že začnu splácet za rok (po škole...). Dala jsem ho na pastviny za 400 měsíčně, že mi tam doroste. Počítala jsem s náklady a podělím se s vámi: od půlky července-
cesta na kouknutí na koníka + odvoz- 1.000,-
granule+liz- 975,-
očkování- 400,-
strouhání- 250,-
odčervení- zdarma(dárek )
výbava pro koníka- cca 500,-
za pastviny- 1000,-
včerejší úraz- 1100,-
vitamíny kvůli úrazu- 470,-
převoz do nové stáje- 300,-
ustájení za září- 2000,-
benzín za dojíždění- cca 1000,-
jestli jsem na nic nezapomněla, jsem s provozními náklady zatím na 9.000!!! za tři měsíce
To píšu pro lidi, kteří si chtějí vzít koníka a živit ho "za levno" - opakuji, že já jsem si koníka dala na pastviny za 400,- Kč měsíčně...(nebyly tam až tak vyhovující podmínky)
jej, to jsem se odhalila

cheyenne napsal(a):
Taktéž souhlasím. Já jsem si teď kupovala koníka, půjčila mi na něj máma, že začnu splácet za rok (po škole...). Dala jsem ho na pastviny za 400 měsíčně, že mi tam doroste. Počítala jsem s náklady a podělím se s vámi: od půlky července-
cesta na kouknutí na koníka + odvoz- 1.000,-
granule+liz- 975,-
očkování- 400,-
strouhání- 250,-
odčervení- zdarma(dárek )
výbava pro koníka- cca 500,-
za pastviny- 1000,-
včerejší úraz- 1100,-
vitamíny kvůli úrazu- 470,-
převoz do nové stáje- 300,-
ustájení za září- 2000,-
benzín za dojíždění- cca 1000,-
jestli jsem na nic nezapomněla, jsem s provozními náklady zatím na 9.000!!! za tři měsíce
To píšu pro lidi, kteří si chtějí vzít koníka a živit ho "za levno" - opakuji, že já jsem si koníka dala na pastviny za 400,- Kč měsíčně...(nebyly tam až tak vyhovující podmínky)
jej, to jsem se odhalila

Tak na to taky něco povím... Mě je patnáct, koně jsem odkoupila z opravdu nemilých podmínek, mám ho rok a půl a porád mě baví... Zvláštní... Podle toho co říká autorka diskuze...:( Ne každý je takový.... Mám obyčejnou huculku, sama sem si jí vypiplala z hrozného stavu a vychovala sem jí (koupila sem jí ve dvou letech). Kdybych chtěla koně, tak příštího budu kupovat opět z těch nejhorších podmínek...

Jo a co se týče peněz...


Kobylku jsme koupili za 15000Kč (za utýraného koně hrozně moc peněz)
Ustájení se platí 3000Kč měsíčně, kováře máme známého, takže strouhání zadarmo a nekoveme.
Čištění jsem měla už když jsem chodila ke koním
Uzdečku jsem sehnala použitou za 500Kč a sedlo za necelé 2000Kč
Nikdy jí nic nebylo, veta jsme nevolali a očkování a odčervení máme v ceně ustájení.
To je zatím všechno co sem do kobyly dala.. Občasná mrkev a od rodičů dárky typu čapsy, nebo jezdecké rukavice...

Kobylka je moc moc spokojená, já taky a máme minimální výdaje... Takže to není tak jak to všichni vidí... Jenom mít penězní rezervu a dostatek známých...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak na to taky něco povím... Mě je patnáct, koně jsem odkoupila z opravdu nemilých podmínek, mám ho rok a půl a porád mě baví... Zvláštní... Podle toho co říká autorka diskuze...:( Ne každý je takový.... Mám obyčejnou huculku, sama sem si jí vypiplala z hrozného stavu a vychovala sem jí (koupila sem jí ve dvou letech). Kdybych chtěla koně, tak příštího budu kupovat opět z těch nejhorších podmínek...

Jo a co se týče peněz...


Kobylku jsme koupili za 15000Kč (za utýraného koně hrozně moc peněz)
Ustájení se platí 3000Kč měsíčně, kováře máme známého, takže strouhání zadarmo a nekoveme.
Čištění jsem měla už když jsem chodila ke koním
Uzdečku jsem sehnala použitou za 500Kč a sedlo za necelé 2000Kč
Nikdy jí nic nebylo, veta jsme nevolali a očkování a odčervení máme v ceně ustájení.
To je zatím všechno co sem do kobyly dala.. Občasná mrkev a od rodičů dárky typu čapsy, nebo jezdecké rukavice...

Kobylka je moc moc spokojená, já taky a máme minimální výdaje... Takže to není tak jak to všichni vidí... Jenom mít penězní rezervu a dostatek známých...

Chápu co má zadavtelka na mysli,takže to není nic proti vám holky(kterým je pátnáct a podobně jak uvedla zadavatelka),ale četla jsem članky i od mladších 12-13,chápu že někdo touží po koni,ale holt si musí počkat,až na to bude mít.Vám co se to podařilo už ve vašich 15 nebo tak gratuluji a přeji hodně štěstí a díky že si nevybíráte jen hodné a krásné koníky,ale dáte i šanci těm kteří měli v životě smůlu!

lunik napsal(a):
Poslední dobou se množí inzeráty typu " Kdo daruje koně" apod. Samozřejmostí v každém takovém inzerátu je to, že se koník bude mít přímo božsky, hodně žrádla, hodně péče. Ve skutečnosti tyto parametry nesplňuje ani polovina těchto inzerátů. ANO, rozhodla jsem se podráždit žáhu všem autorům těchto inzerátů. Člověk, který si napíše tento inzerát, dle mého názoru, nemá dostatek finančních prostředků k zajištění základních potřeb koně. Myslím nyní především veterináře, kováře apod. Vždyť koupě koně je v poslední době otázkou max. 30 tisíc korun českých. A to už máte pěkné hříbě s původem. Zatím co koupě je jednorázový výdej, péče, kterou je koni třeba poskytnout se, v lepším případě, pravidelně opakuje. V případě, že se však náhodou něco koníkovi stane, většina těchto rychle nabylých majitelů rychle pozbývá svého miláčka, protože léčení koně je již drahou záležitostí a často s nejistým výsledkem. My, co jsme si na koně poctivě našetřili, co se o ně staráme, my už víme, že je třeba dávat peníze bokem. Počítáme s tuhou zimou a dostatečně zásobujeme své seníky a slamníky hmotou, kterou koník potřebuje. Dříve než si koně pořídíme, vytvoříme pro něj prostředí, aby vyhovovalo nejen směrnicím EU, ale především koníkovi. Každý inzerát toho typu u mne vzbuzuje zářivý úsměv... A nejvíce mne dokáží rozesmát inzeráty, které píší 15 - 18-ti leté dívenky, které mají o koně velký zájem, ovšem jen do doby 2 měsíců po koupi nebo případném darování. Doma mám koně,z toho dva si prošli peklem. Jednoho mi tu jedna taková dívenka v noci odložila do ohrady a druhého jsem odkoupila. Zjištění totožnosti odloženého koně jsem byla velice překvapena. Nyní se snažím o odkoupení kobylky, která stojí už tři roky jen v hnoji.

MAJÍ TO LIDI ZAPOTŘEBÍ, ABY KONĚ TAKHLE TRPĚLY???

len taká zvedavá otázka pre zadavateľku. To ste ráno prišli do ohrady a kôň tam bol len tak jednoducho pustený s vašimi a šmitec? Tak to je naozaj krásne. Vždy mi je z podobných prípadov veľmi smutno a naozaj nechápem nad čím sa zamýšlajú ľudia keď takéto niečo urobia. Zrejme nad ničím. Vlastniť koňa sa v poslednej dobe stalo takým niečím ako vlastniť psa a aj to tak bohužiaľ vo veľa prípadoch dopadá. Rozdiel je len v tom, že zatiaľ čo takýto "milovníci psov" svojho bývalého miláčika vykopnú niekde na poli z auta a odfrčia s kľudným svedomím preč, koňa len tak na ulicu nepustia a tak ho chudáka radšej utýrajú hladom alebo skvelou opaterou. A bude to tak dovtedy kým nebude zákon voči takýmto ľuďom tvrdý, jasný a razantný a to asi nebude nikdy, bohužiaľ...

lunik napsal(a):
Poslední dobou se množí inzeráty typu " Kdo daruje koně" apod. Samozřejmostí v každém takovém inzerátu je to, že se koník bude mít přímo božsky, hodně žrádla, hodně péče. Ve skutečnosti tyto parametry nesplňuje ani polovina těchto inzerátů. ANO, rozhodla jsem se podráždit žáhu všem autorům těchto inzerátů. Člověk, který si napíše tento inzerát, dle mého názoru, nemá dostatek finančních prostředků k zajištění základních potřeb koně. Myslím nyní především veterináře, kováře apod. Vždyť koupě koně je v poslední době otázkou max. 30 tisíc korun českých. A to už máte pěkné hříbě s původem. Zatím co koupě je jednorázový výdej, péče, kterou je koni třeba poskytnout se, v lepším případě, pravidelně opakuje. V případě, že se však náhodou něco koníkovi stane, většina těchto rychle nabylých majitelů rychle pozbývá svého miláčka, protože léčení koně je již drahou záležitostí a často s nejistým výsledkem. My, co jsme si na koně poctivě našetřili, co se o ně staráme, my už víme, že je třeba dávat peníze bokem. Počítáme s tuhou zimou a dostatečně zásobujeme své seníky a slamníky hmotou, kterou koník potřebuje. Dříve než si koně pořídíme, vytvoříme pro něj prostředí, aby vyhovovalo nejen směrnicím EU, ale především koníkovi. Každý inzerát toho typu u mne vzbuzuje zářivý úsměv... A nejvíce mne dokáží rozesmát inzeráty, které píší 15 - 18-ti leté dívenky, které mají o koně velký zájem, ovšem jen do doby 2 měsíců po koupi nebo případném darování. Doma mám koně,z toho dva si prošli peklem. Jednoho mi tu jedna taková dívenka v noci odložila do ohrady a druhého jsem odkoupila. Zjištění totožnosti odloženého koně jsem byla velice překvapena. Nyní se snažím o odkoupení kobylky, která stojí už tři roky jen v hnoji.

MAJÍ TO LIDI ZAPOTŘEBÍ, ABY KONĚ TAKHLE TRPĚLY???

taky budu muset vyjádřit k tomuhle tématu. Je mi 16 a mám 4letou kobylku (pár měsíců) co nestála zrovna malý peníz, a to naše rodina není vůbec bohatá. Jenže mamka neodolala a koupila mi jí. Měsíčně do ní investujeme strašně moc peněz jak za ustájení (3500Kč) tak za ostatní věci. Diskotéky taky neznám, kámoše zanedbávám ale koně miluju a NECHCI a nevzdám se jich jen kvůli tomu abych byla IN a chodila do hospody!

tana skorcova napsal(a):
len taká zvedavá otázka pre zadavateľku. To ste ráno prišli do ohrady a kôň tam bol len tak jednoducho pustený s vašimi a šmitec? Tak to je naozaj krásne. Vždy mi je z podobných prípadov veľmi smutno a naozaj nechápem nad čím sa zamýšlajú ľudia keď takéto niečo urobia. Zrejme nad ničím. Vlastniť koňa sa v poslednej dobe stalo takým niečím ako vlastniť psa a aj to tak bohužiaľ vo veľa prípadoch dopadá. Rozdiel je len v tom, že zatiaľ čo takýto "milovníci psov" svojho bývalého miláčika vykopnú niekde na poli z auta a odfrčia s kľudným svedomím preč, koňa len tak na ulicu nepustia a tak ho chudáka radšej utýrajú hladom alebo skvelou opaterou. A bude to tak dovtedy kým nebude zákon voči takýmto ľuďom tvrdý, jasný a razantný a to asi nebude nikdy, bohužiaľ...

Skoro tak. Své koně zavírám na noc do stájí. Ráno po příchodu s prvními jsem zjistila, že se tam už jeden koník pase. Původně jsem si myslela, že někomu utekl a sousedi, jak to dělají, ho zavřeli ke mne do ohrady. Čeklala jsem, že se někdo o něj začne zajímat, ale opak byl pravdou. Takjsem začala zjišťovat, čí to ten koník vlastně je. Dovezli ho ze 100 km vzdálené vesnice. Zřejmě proto, aby je tu nikdo neznal a nemohl říct, komu vlastně koník patří.

coriska napsal(a):
taky budu muset vyjádřit k tomuhle tématu. Je mi 16 a mám 4letou kobylku (pár měsíců) co nestála zrovna malý peníz, a to naše rodina není vůbec bohatá. Jenže mamka neodolala a koupila mi jí. Měsíčně do ní investujeme strašně moc peněz jak za ustájení (3500Kč) tak za ostatní věci. Diskotéky taky neznám, kámoše zanedbávám ale koně miluju a NECHCI a nevzdám se jich jen kvůli tomu abych byla IN a chodila do hospody!

Samozřejmě holky -náctky, je chválihodné co dělate a jak zodpovědně to berete, zadavatelka se do vás jistě nechtěla navážet a tvrdit že máte v hlavě jen hospodu a partu vygumovaných přátel, ale je fakt, že určitě většina z vás si koníka neživí zcela sama, ale pomáhají mu rodiče. Určitě se snažíte všemožně si přivydělat, ale ruku na srdce, která z vás skutečně studuje a zároveň měsíčně vydělá minimálně 3.000,- na náklady za koně? Buďte opravdu vděčné za skvělé rodiče, kteří vás podporují a nezapoměntě jim to pak na jejich stará kolena vynahradit
Bohužel i se mnou běsy cloumají, když vidím inzerát kde nějaká -náctka prosí o koně (výbavu už dávno má), protože rodiče jí ho nechtějí koupit. Je sice hezké, že už má výbavičku a zajištěny skvělé podmínky pro koníka, ale co asi na to takový rodič až mu holka vítězně oznámí, že má koně a rodičovstvo jásejte se mnou. Neumím si jaksi představit nadšení rodiče který odmítá vydat kolem 20.000,- (pokud je holka skromná) za pouhý nákup koně, aby pak ročně vyhazoval i dvojnásobek téhle cifry za "provoz" koně......
Oni asi ti rodiče moc dobře ví, proč nechtěj své milované ratolesti toho koně pořídit.
Že tohle napíše 12-letá holka se už asi nikdo nediví a jen se tomu usmívá, ale když tohle vidím u 15-letý jímá mě hrůza. Já si vždycky myslela, že holky v tomhle věku už by mohly mít rozum, ale vyjímky asi existují

lunik napsal(a):
Poslední dobou se množí inzeráty typu " Kdo daruje koně" apod. Samozřejmostí v každém takovém inzerátu je to, že se koník bude mít přímo božsky, hodně žrádla, hodně péče. Ve skutečnosti tyto parametry nesplňuje ani polovina těchto inzerátů. ANO, rozhodla jsem se podráždit žáhu všem autorům těchto inzerátů. Člověk, který si napíše tento inzerát, dle mého názoru, nemá dostatek finančních prostředků k zajištění základních potřeb koně. Myslím nyní především veterináře, kováře apod. Vždyť koupě koně je v poslední době otázkou max. 30 tisíc korun českých. A to už máte pěkné hříbě s původem. Zatím co koupě je jednorázový výdej, péče, kterou je koni třeba poskytnout se, v lepším případě, pravidelně opakuje. V případě, že se však náhodou něco koníkovi stane, většina těchto rychle nabylých majitelů rychle pozbývá svého miláčka, protože léčení koně je již drahou záležitostí a často s nejistým výsledkem. My, co jsme si na koně poctivě našetřili, co se o ně staráme, my už víme, že je třeba dávat peníze bokem. Počítáme s tuhou zimou a dostatečně zásobujeme své seníky a slamníky hmotou, kterou koník potřebuje. Dříve než si koně pořídíme, vytvoříme pro něj prostředí, aby vyhovovalo nejen směrnicím EU, ale především koníkovi. Každý inzerát toho typu u mne vzbuzuje zářivý úsměv... A nejvíce mne dokáží rozesmát inzeráty, které píší 15 - 18-ti leté dívenky, které mají o koně velký zájem, ovšem jen do doby 2 měsíců po koupi nebo případném darování. Doma mám koně,z toho dva si prošli peklem. Jednoho mi tu jedna taková dívenka v noci odložila do ohrady a druhého jsem odkoupila. Zjištění totožnosti odloženého koně jsem byla velice překvapena. Nyní se snažím o odkoupení kobylky, která stojí už tři roky jen v hnoji.

MAJÍ TO LIDI ZAPOTŘEBÍ, ABY KONĚ TAKHLE TRPĚLY???

Tak já to zažila i z druhé strany.Kamarádka chtěla koníka,rodiče jí řekli že jí na něj jsou ochotni přispívat měsíčně 2000,ale koně ať si sežene jak chce.Tatínek jí přikoupil louku,postavil přístřešek,jak na koníka tak na slámu,seno a pod.Kamarádka tehdy měla 14 let.Skoro rok koníka sháněla(a rodiče poctivě odkládali slíbené 2000 na náklady)a po roce se jí podařilo taky formou inzerátu sehnat 6 ti letého dušného valáška od lidí jejichž dcerušku přestal bavit-za dopravu.(cca 3000)Skoro rok ho vodila jen na procházky a jezdila bez sedla,než si na něj z kapesného a drobných narozeninových a pod.příspěvků od babiček půlku našetřila a druhou půlku dali rodiče z odkládaných peněz.Koník má dnes 19 let,kamarádka ho má dodnes a k němu dalšího koňského kamaráda........

rubie napsal(a):
Tak já to zažila i z druhé strany.Kamarádka chtěla koníka,rodiče jí řekli že jí na něj jsou ochotni přispívat měsíčně 2000,ale koně ať si sežene jak chce.Tatínek jí přikoupil louku,postavil přístřešek,jak na koníka tak na slámu,seno a pod.Kamarádka tehdy měla 14 let.Skoro rok koníka sháněla(a rodiče poctivě odkládali slíbené 2000 na náklady)a po roce se jí podařilo taky formou inzerátu sehnat 6 ti letého dušného valáška od lidí jejichž dcerušku přestal bavit-za dopravu.(cca 3000)Skoro rok ho vodila jen na procházky a jezdila bez sedla,než si na něj z kapesného a drobných narozeninových a pod.příspěvků od babiček půlku našetřila a druhou půlku dali rodiče z odkládaných peněz.Koník má dnes 19 let,kamarádka ho má dodnes a k němu dalšího koňského kamaráda........

Ahoj ,tak třeba já jsem odmala vyrůstala u koní otec tahal v lese.V šesti letech mě koupily ponyho.Vychovala jsem si ho sama, byl to hřebec.V 9 letech se naši rozvedly a otec mě prodal koně ,kvůli tomu že sním nechci být(nechtěla jsem protože byl naší mamku i nás sourozence.Když jsme se od něj odstěhovaly, tak mamka se snažila koupit dům se zahradou a stodolou, abych si mohla pořídit koně(táta mě slyboval ,když si koupíme dům do měcíce koně mě dá)Dům jsme sehnaly ,hned jsme jely pro koně a on mě ho prodal.Od té doby si šetřím,chodím po byrygádách.Máme tu hodně možností.Neznám co to jsou prázdniny makám. Ted mě je 19 let k tátovy jezdím, učím mu hříbata chodit pod sedlem a v tahu (do lesa ) Když jsem mu řekla jestly by mě prodal hříbě ,že bych ho zplatila tím že sním chodím tahat do lesa s hřebcem, kterého jsem si vychovala.Od jeho jednoho roku jsem na něm jezdila (belgik) v tu dobu jsem vážila asi 20kg.Ted jsem tam známá jako indiánka . Jezdím bez sedla (i obsedám bez sedla)Přháníme krávy z pastvy na pastvu.Obsedám tatovým kamarádum koně a učím je .Ted už mám našetříno 30 tisíc na koně + stavba(takže asi tak 15 tis-na koně)A na krmení a kdyby se sním něco stalo zatím do začátku mám 10 000.A od táty koně nikdy neuvidím prý že ho nebude prodávat já odjedu a je pryčJediné co jsem od dněj kdy dostala byl volmen.Jinak nikdy nic-jezdím k němu jen kvuli koním.Taky jsem si zkusila podat inzerát ,kdo daruje koně ,bylo to hodněkrát napsáno tak jsem to zkusila zatím ještě nic.Já zatím nepospícham doteďka jsem byla na brigádě a teď dělám závěrečky až je dodělám.Nastupuji do práce-kousek od domova a slušně placenou a pak chi koně abych měla stálý příjem a nemusela si půjčovat o sestry kdyby se něco stalo.Napsala jsem to sem kvůli tomu.aby jste neodsuzovaly lidičky co to někdy mají tězké.

lunik napsal(a):
Poslední dobou se množí inzeráty typu " Kdo daruje koně" apod. Samozřejmostí v každém takovém inzerátu je to, že se koník bude mít přímo božsky, hodně žrádla, hodně péče. Ve skutečnosti tyto parametry nesplňuje ani polovina těchto inzerátů. ANO, rozhodla jsem se podráždit žáhu všem autorům těchto inzerátů. Člověk, který si napíše tento inzerát, dle mého názoru, nemá dostatek finančních prostředků k zajištění základních potřeb koně. Myslím nyní především veterináře, kováře apod. Vždyť koupě koně je v poslední době otázkou max. 30 tisíc korun českých. A to už máte pěkné hříbě s původem. Zatím co koupě je jednorázový výdej, péče, kterou je koni třeba poskytnout se, v lepším případě, pravidelně opakuje. V případě, že se však náhodou něco koníkovi stane, většina těchto rychle nabylých majitelů rychle pozbývá svého miláčka, protože léčení koně je již drahou záležitostí a často s nejistým výsledkem. My, co jsme si na koně poctivě našetřili, co se o ně staráme, my už víme, že je třeba dávat peníze bokem. Počítáme s tuhou zimou a dostatečně zásobujeme své seníky a slamníky hmotou, kterou koník potřebuje. Dříve než si koně pořídíme, vytvoříme pro něj prostředí, aby vyhovovalo nejen směrnicím EU, ale především koníkovi. Každý inzerát toho typu u mne vzbuzuje zářivý úsměv... A nejvíce mne dokáží rozesmát inzeráty, které píší 15 - 18-ti leté dívenky, které mají o koně velký zájem, ovšem jen do doby 2 měsíců po koupi nebo případném darování. Doma mám koně,z toho dva si prošli peklem. Jednoho mi tu jedna taková dívenka v noci odložila do ohrady a druhého jsem odkoupila. Zjištění totožnosti odloženého koně jsem byla velice překvapena. Nyní se snažím o odkoupení kobylky, která stojí už tři roky jen v hnoji.

MAJÍ TO LIDI ZAPOTŘEBÍ, ABY KONĚ TAKHLE TRPĚLY???

nemůžu na to nereagovat....tak jen abys věděla jak to někdy bývá.MY co jasme měli to "štěstí" a koně nám darovali! Já mám kobylku čt 16 let.Dostala se ke mě z hodně podivných podmínek.Dlouho jsem chtěla koně ale neměla jsem tolik peněz abych mu zajistila kvalitní život.takže bych měla peníze na koně a rok by i přežil ale co kdyby se něco stalo?někdo myslí dopředu!já to udělala a vyplatilo se!kobylku jsem dá se říct zachránila.ještě má zánět v levé zadní a rakovinu kopyt ve všech čtyřech!bojuji s tím každý den a není to med!chodím na brigádu aspoň o víkendech když mám jinak školu.koně nikdy pryč nedám.Zvládnem to jako jsme to zvládly předtím!

zachudek napsal(a):
nemůžu na to nereagovat....tak jen abys věděla jak to někdy bývá.MY co jasme měli to "štěstí" a koně nám darovali! Já mám kobylku čt 16 let.Dostala se ke mě z hodně podivných podmínek.Dlouho jsem chtěla koně ale neměla jsem tolik peněz abych mu zajistila kvalitní život.takže bych měla peníze na koně a rok by i přežil ale co kdyby se něco stalo?někdo myslí dopředu!já to udělala a vyplatilo se!kobylku jsem dá se říct zachránila.ještě má zánět v levé zadní a rakovinu kopyt ve všech čtyřech!bojuji s tím každý den a není to med!chodím na brigádu aspoň o víkendech když mám jinak školu.koně nikdy pryč nedám.Zvládnem to jako jsme to zvládly předtím!

Tak ja se take pridam. Naprosto souhlasim se zadavatelkou puvodniho prispevku. Inzeraty typu "kdo mi da kone" nekdy pusobi az naivne smesne...

Ted neco o me... Dneska mi je 19. Svyho konika mam uz temer dva roky. Tenkrat mi bylo 17 a shanela jsem informace o hipoterapii. Volal mi pan, jestli nechci koupit konika, co hipo delal... Tenkrat jsem mela usetreno asi 8 tisic, chodila jsem do druhaku na gympl a mela brigadu. Na konika jsem se jela za par dni podivat. Byl to veliky hnedak bez odznaku, chlupatej a hubenej. Ale .... byla to laska na prvni pohled. Projela jsem se na nem ve vybehu a vedela jsem ze ho chci. Udelali jsme dohodu ze az bude cas, prijedu podepsat smlouvu a kone odvezu. Za 3 tydny jsem jela kvuli smlouve. Konika jsem jen pozdravila a nijak jsem ho neprohlizela. Tyden na to uz jsme ho nakladali do prepravniku. Staj me 15 000,-. Nikdo o tom nevedel. Jen kamaradka u ktere platim 1500,- ustajeni + krmeni. Rodice by me zabili, kdyby se to dozvedeli... A domu jsem si privezla tohle:
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty1.jpg
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty2.jpg
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty9.jpg
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty10.jpg

Kazdy mi nadaval, ze jsem utratila spoustu penez (kun byl navic na splatky) za hajtru, ktera takovou hodnotu nemela... Ale kun byl muj sen a ja si za nej bojuju... Tento mesic nastupuju na vysokou skolu. Vybrala jsem si ji abych byla co nejbliz domova a mohla neustale vydelavat po brigadach a u svyho milacka byt kazdy den.

http://rectory.wz.cz/pictures/Monty12.jpg

Dnes je z nej hezky konik a dostala jsem se do takove financni situace ze jsem si mohla dovolit levne koupit jeste jednoho:

http://rectory.wz.cz/pictures/Kiky1.jpg

A upozornuju - rodice mi nikdy nedali ani korunu a ja ani nic nechci. Jsem hrda na to co jsem dokazala... A hlavne ze jsem to dokazala sama...

A kdo je linej se divat na odkazy - fotky v dalsich prispevcich...

luda napsal(a):
Ahoj ,tak třeba já jsem odmala vyrůstala u koní otec tahal v lese.V šesti letech mě koupily ponyho.Vychovala jsem si ho sama, byl to hřebec.V 9 letech se naši rozvedly a otec mě prodal koně ,kvůli tomu že sním nechci být(nechtěla jsem protože byl naší mamku i nás sourozence.Když jsme se od něj odstěhovaly, tak mamka se snažila koupit dům se zahradou a stodolou, abych si mohla pořídit koně(táta mě slyboval ,když si koupíme dům do měcíce koně mě dá)Dům jsme sehnaly ,hned jsme jely pro koně a on mě ho prodal.Od té doby si šetřím,chodím po byrygádách.Máme tu hodně možností.Neznám co to jsou prázdniny makám. Ted mě je 19 let k tátovy jezdím, učím mu hříbata chodit pod sedlem a v tahu (do lesa ) Když jsem mu řekla jestly by mě prodal hříbě ,že bych ho zplatila tím že sním chodím tahat do lesa s hřebcem, kterého jsem si vychovala.Od jeho jednoho roku jsem na něm jezdila (belgik) v tu dobu jsem vážila asi 20kg.Ted jsem tam známá jako indiánka . Jezdím bez sedla (i obsedám bez sedla)Přháníme krávy z pastvy na pastvu.Obsedám tatovým kamarádum koně a učím je .Ted už mám našetříno 30 tisíc na koně + stavba(takže asi tak 15 tis-na koně)A na krmení a kdyby se sním něco stalo zatím do začátku mám 10 000.A od táty koně nikdy neuvidím prý že ho nebude prodávat já odjedu a je pryčJediné co jsem od dněj kdy dostala byl volmen.Jinak nikdy nic-jezdím k němu jen kvuli koním.Taky jsem si zkusila podat inzerát ,kdo daruje koně ,bylo to hodněkrát napsáno tak jsem to zkusila zatím ještě nic.Já zatím nepospícham doteďka jsem byla na brigádě a teď dělám závěrečky až je dodělám.Nastupuji do práce-kousek od domova a slušně placenou a pak chi koně abych měla stálý příjem a nemusela si půjčovat o sestry kdyby se něco stalo.Napsala jsem to sem kvůli tomu.aby jste neodsuzovaly lidičky co to někdy mají tězké.

No možná se tu do mě teď hafo lidí pustí, ale nemějte mi to za zlé, musím se k tomu holt vyjádřit, mám trochu nevymáchanou hubu. Nemyslím to ale zle a nikomu se nechci vysmívat, pokud by měl někdo pocit, že to tak vyzní.
Ale, já osobně - pokud čtu inzeráty a narazím na nějaké to "darujte mi koně", většinou si je s gustem přečtu. Chápu, že jsou lidé, kteří jsou v těžké životní situaci a přesto mají podmínky i zkušenosti pro další péči o darovaného koně, nebo prostě jen hledají k sobě nebo svému koni společníka...
Ty všechny chápu, já osobně kdybych se nemohla dál o svého koně starat, asi bych jej taky raději darovala do 100% dobrých rukou a podmínek než se na něm po tom co pro mě udělal snažila vydělat.
Ale myslím, že jde-li o lidi, kteří si opravdu jen nemohou dovolit z nějakých upřímných důvodů koně koupit, mělo by se to odrazit i v samotném inzerátu, aby člověka zaujal a řekl si: "Tak těmhle by možná nebylo špatné toho mýho lazara, starouše, či jinýho oře darovat. Zdají se jako slušný lidi." Co na tom bude pravdy si samozřejmě před případným darováním ověřím....
Ale když vidím "darovací inzerát" plný hrubek a nesmyslných nic neříkajících vět, okamžitě mě napadne: Tak to je nějaká hloupá pubina co si plete měkké tvrdé i/y, ale chtěla by koně nejmíň na okresní závody....
Já chápu, že každý není spisovatel a mezi rozumnými lidmi je mnoho dysgrafiků a dyslektiků (já taky když rychle píšu sekám hrubky, vynechávám nebo naopak překlepávám a přiklepávám písmena), ale lidi proboha vždyť VY se tím inzerátem nabízíte!!! VY chcete aby lidé pochopili, že jste natolik rozumný a zodpovědný, že se zvládnete o darovaného koně postarat!!! Vždyť přece není takový problém nepopíchat při smolení inzerátu, dvakrát si ho po sobě přečíst, nebo nechat někým zkontrolovat jestli těch pár vět dává smysl a nejsou tam hrubé chyby....
Já teda nevím jak vy co tyhle inzeráty píšete nebo čtete, ale já jakožto čtenář a "potencionální dárce", když najdu inzerát s větou: "Slybuju, že o koně se bude dobře postaráno" - napadá mě jenom, "Tak týhle malý holce já bych svýho koně zadarmo rozhodně nedala....." Nemůžu přece vědět, že jde o 19-letou dívku, která má pro chov koní ty nejlepší podmínky, ale hold v tomhle věku stále ještě netuší jaké i/y se píše ve slově SLIBOVATI..

Opravdu se nechci vysmívat, ani narážet, jen chci dát příklad k zamyšlení "ze strany nás majitelů a tudíž potencionálních dárců" (možná to tak ale všichni necítí).
Pokud jsem se svým příspěvkem někoho hluboce dotkla pak se hluboce omlouvám.

cheren napsal(a):
Tak ja se take pridam. Naprosto souhlasim se zadavatelkou puvodniho prispevku. Inzeraty typu "kdo mi da kone" nekdy pusobi az naivne smesne...

Ted neco o me... Dneska mi je 19. Svyho konika mam uz temer dva roky. Tenkrat mi bylo 17 a shanela jsem informace o hipoterapii. Volal mi pan, jestli nechci koupit konika, co hipo delal... Tenkrat jsem mela usetreno asi 8 tisic, chodila jsem do druhaku na gympl a mela brigadu. Na konika jsem se jela za par dni podivat. Byl to veliky hnedak bez odznaku, chlupatej a hubenej. Ale .... byla to laska na prvni pohled. Projela jsem se na nem ve vybehu a vedela jsem ze ho chci. Udelali jsme dohodu ze az bude cas, prijedu podepsat smlouvu a kone odvezu. Za 3 tydny jsem jela kvuli smlouve. Konika jsem jen pozdravila a nijak jsem ho neprohlizela. Tyden na to uz jsme ho nakladali do prepravniku. Staj me 15 000,-. Nikdo o tom nevedel. Jen kamaradka u ktere platim 1500,- ustajeni + krmeni. Rodice by me zabili, kdyby se to dozvedeli... A domu jsem si privezla tohle:
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty1.jpg
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty2.jpg
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty9.jpg
http://rectory.wz.cz/pictures/Monty10.jpg

Kazdy mi nadaval, ze jsem utratila spoustu penez (kun byl navic na splatky) za hajtru, ktera takovou hodnotu nemela... Ale kun byl muj sen a ja si za nej bojuju... Tento mesic nastupuju na vysokou skolu. Vybrala jsem si ji abych byla co nejbliz domova a mohla neustale vydelavat po brigadach a u svyho milacka byt kazdy den.

http://rectory.wz.cz/pictures/Monty12.jpg

Dnes je z nej hezky konik a dostala jsem se do takove financni situace ze jsem si mohla dovolit levne koupit jeste jednoho:

http://rectory.wz.cz/pictures/Kiky1.jpg

A upozornuju - rodice mi nikdy nedali ani korunu a ja ani nic nechci. Jsem hrda na to co jsem dokazala... A hlavne ze jsem to dokazala sama...

A kdo je linej se divat na odkazy - fotky v dalsich prispevcich...

Monty pri prevozu

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

cheren napsal(a):
Monty pri prevozu

MOnty pri prevozu 2

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

cheren napsal(a):
MOnty pri prevozu 2

Monty poprve ve staji

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

cheren napsal(a):
Monty poprve ve staji

Monty ve vybehu v zime

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

cheren napsal(a):
Monty ve vybehu v zime

Monty ted po roce a pul

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

cheren napsal(a):
Monty ted po roce a pul

Celkove naklady na peci o Montyho dnesnim dnem presahly 70 000,-...

cheren napsal(a):
Celkove naklady na peci o Montyho dnesnim dnem presahly 70 000,-...

A jeste dodam, ze kun je dusny a ma problemy se zuby a vyrazkami...

zachudek napsal(a):
nemůžu na to nereagovat....tak jen abys věděla jak to někdy bývá.MY co jasme měli to "štěstí" a koně nám darovali! Já mám kobylku čt 16 let.Dostala se ke mě z hodně podivných podmínek.Dlouho jsem chtěla koně ale neměla jsem tolik peněz abych mu zajistila kvalitní život.takže bych měla peníze na koně a rok by i přežil ale co kdyby se něco stalo?někdo myslí dopředu!já to udělala a vyplatilo se!kobylku jsem dá se říct zachránila.ještě má zánět v levé zadní a rakovinu kopyt ve všech čtyřech!bojuji s tím každý den a není to med!chodím na brigádu aspoň o víkendech když mám jinak školu.koně nikdy pryč nedám.Zvládnem to jako jsme to zvládly předtím!

Nedá mi to, abych se nevyjádřila... Inzeráty podobného typu také nevidím ráda, uznávám sice, že část z nich si podají lidé, kteří to nemají lehké, ale řekla bych, že to je jen zlomek... Jeden příklad za všechny. Je u nás na vesnici rodina, asi před 3-4 lety si vzali kobylku pony (neurčitý původ, neregistrovaná, bez PP), přivezli jim ji, oni nebyli doma, kobyla utekla ke mě, já ji našla mezi svýma koňma, no a jelikož kopala po mé kobylce, tak jsem ji vzala do stáje a tam zavřela. Podotýkám, že klisna nemohla skoro chodit, jak měla dořízená kopyta... Milý nový majitel se objevil až po X hodinách s tím, jestli nemám jeho koně. Chtěla jsem po něm alespoň popis, barvu ohlávky, nebo něco, abych se ujistila, že klisna opravdu patří jemu (dřív koně neměli), nevěděl absolutně nic, ani jakou má kobylka barvu... Nakonec jsem mu ji pomohla odvést (no, vzhledem ke stavu kopyt spíš odtáhnout) domů, tam jsem mu řekla, že kobyla musí chodit po měkkém a stát na měkkém a suchém... Poprosili mě, jestli bych se nepodívala na věci, které ke kobyle dostali, postroje jsem prohlídla, řekla jim, že budou muset koupit nové čištění a udidlo (mělo ostré hrany), zbytek, že se používat dá. Cca po půl roce jsem se dozvěděla, že kobyla stojí na hromadě hnoje, že já jsem jim přece řekla, že má stát na měkkém... (to suché už asi přeslechli). Na kobylce, která kulhala snad na všechny 4 a možná i ocas "jezdili" děti (žádné z nich v životě na koni nesedělo, klisna sama nic neumí - seděla jsem na ní - jednou), dodnes chodí na tom udidle s ostrýma hranama, děcka na ní jezdí stylem kopnout a zarvat za hubu zpátky (prostě se za otěže drží), kobyla má letos druhé hříbě (hřebečka), první si nechali (kobylka) a říká se, že už je zase březí... Na té mladé kobylce (2 roky) jsem je už viděla "jezdit" také, podotýkám, že pokud už mají koně puštěné na "pastvě", tak střídají třem koním jednu ohlávku a jednu uzdečku (teda spíš tažný ohlav).... Navíc ta starší kobyla má na obou bocích nějaké boule, ale nikoho nezajímá, co to je... Veterinář je nejspíš ještě ani neviděl, kovář bych tipla, že je vidí tak jednou, max. 2x za rok (aspoň vždy, když ty koně vidím zblízka, tak mají přerostlá kopyta). Jedinné plus asi je, že mají dost krmení (aspoň tedy nevypadají, že by trpěli hladem).

Když vidím, jak se někdo dokáže takhle chovat ke koni (a to chápu, že existují lidi/zrůdy, kteří se chovají i hůř), který ho nic nestál a že nejsou schopni obětovat ani těch pár korun na ohlávku pro hříbě, které si chtějí nechat, nebo koupit nové udidlo, aby toho koně nezraňovalo, tak bych si asi hodně rozmyslela, jestli mám koně někomu darovat....

Dobrý den všem, nedá mi to a musím odepsat, i po tolika letech na toto téma. Od malé šestileté holky jsem jezdila na koních. Nebrala jsem to nikdy jako sednout a jet, ale kůň byl a je pro mě opravdu srdeční, hlubokou záležitostí. Ve třinácti jsme se odstěhovali a už jsem jezdila jen příležitostně. Spíš typ "vyjet na vyjížďku", což je sice fajn, ale chybí mi přítomnost koní, jejich krmení, čištění, prostě vše co k nim patří. Dnes je mi 32let a dodnes po koni toužím. Letos jsme dostavili domek a hrozně bych si tam "koně kamaráda" přála mít. Nemám ale třicet tisíc a víc, abych mohla koníka pořídit. A tak i já jsem jedna z těch co se dívá po inzerátu "daruji koně". Upřednostnila bych chlaďase, ale je pro mě důležitá spíše klidná povaha, než plemeno, či barva. Nehledám koně na závodění, ani na divoké rajtění. Spíš na souznění a projížďky po našem okolí. Ne všichni, kdo hledají koně zadarmo, jsou šejdíři a analfabeti. I když uznávám, že lehko nabyl, lehko pozbyl... Určitě jsou lidi, kteří vidí v koních jen tu možnost "nasednout a jet". ale ne všichni, jsme takoví.
Pevně věřím, že koník pro mě na mě někde "čeká" a že se jednou svýho kamaráda dočkám.
Všechny zdraví Katka

Dobrý den-ahoj, chápu tu všechny. Když čtu takovýto inzerát, překvapí mně hlavně svou naivitou. Na druhé straně jsem také byla ve věku, kdy jsem chtěla koně a nebylo na něj. Nějaké diskotéky-nezájem, jen koně, už od mala. Podotýkám, že mi není 13 ani 15 a ani 20, a prvního koníka (shetlandpony) jsem si koupila v 15 za 5000kč. Byl sice v dobrém stavu, ale nic neuměl. Nuačila jsem ho pod sedlem i tahat, ideální koník pro děti Za 5let jsem mu pořídila kámošku-nejlepší rozhodnutí v mém životě, i když má mamka ho zrovna nezdílela. Nad kobylkou brečela a mně nadávala za co jsem utratila 7000kč. Dnes mluví jinak Kobča byla z týraného chovu, vyhublá, dlouhá schnilá kopyta, neodčervená a neočkovaná, neregistrovaná a hlavně divoký mustang. Postupně se dávala dohromady a za půl roku porodila černého hřebečka. Něco jsem jí naučila a absolvovala s ní jarní svod s registrací. Pak jsem jí připustila licentovaným hřebcem, protože patřím spíš mezi chovatele než rajťáky a začala jsem od nuly jako již nmozí přede mnou. Jen pro info, teď má její dcera první hříbě-další generace Foto z počáku nemám, nikdo jsme to nechtěl fotit, foto pouze dnes jaká je to spokojená babča. Pouze jí zůstal strach z prudkých či nečekaných pohybů, jinak super kobylka. Věk cca 16let (spíš20).
Tohle není jediný koník kterého jsem vytáhla z kaše. Před jatky jsem na posl. chvíli zachránila hřebečka minishetlanda. Dala jsem za něj 5000kč a situace podobná. Huběňour, neočkovaný, neodčervený, neregistrovaný a kopyta jsmedělali pod sedací v jakém je měl stavu(učil se znovu chodit). Pak úprava chrupu, měl díry do dásní. A pak kastace. Měl mít 5let, ale spíš měl 20let. Na věku nezáleží, je to super koník a jelikož koně nemám na kšeft, darovala jsem ho k nám do práce, kde si užívá spokojený důchod a dělá radot postiženým dětem
Každý si tu jistě spočítá co mně to stálo a co to stojí každý den a i když si vydělávám, veškeré peníze dávám do zvířat(nejen koní), to je holt ta zvířecí infekce. Koho to jednou postihne, už ho nepustí......

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tady ještě jednou babča Bety se svou dcerou

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

cheren napsal(a):
Monty ted po roce a pul

Ahoj můžeš mi prosím napsat kolik mu je a po kom je. Jednoho Montyho jsem znala, ale to byl ještě hříbátko a ani nevím kam se poděl. Neví to ani jeho chovatel, protože ten kterému ho prodal, ho za nějakou dobu prodal dál. dík

Kdybych byla v těžké situaci a koně musela darovat, tak ne rozhodně nějakému chudákovi, co nemá částku na koupě koně... ale lidem co mají peníze, aby koni koupili správné padnoucí sedlo a ne nějakou šlupku indie, dopřáli mu kvalitní krmení, který taky něco stojí atd atd...

kůn není levná záležitost. Mám koně doma, svoje pozemky, svoje sena, voda ze studny, trávy je dost i když se pasou nonstop, ale stejně když to všechno sečtu kovář, očkování, liz, sláma na stlaní i když koně jsou pastevně, tak přístřešek stelu, tamhle se přetrhla ohlávka, tak nová, tedka tolik much, tak kupuju repelenty, dále oves, ječmen, minerály, jedna kobyla je starší, tak ji sem tam loupne a dávám kloubní výživu...mám dvě kobyly( jeden samotný kůn beru jako týrání). Na měsíc ta částka není tak vysoká, ale jak se to sečte, tak to dá více peněz, než cena za kterou koupím koně, tak vy, co nemáte na koně a hledáte, kdo by vám ho daroval, tak začněte spořit korunu po koruně a budete na něj časem mít, stejně až toho koně kdyby třeba dostali zadarmo , tak vám tam na zahradě stát už zadarmo nebude...a navíc, zdravý spolehlivý koně se zadarmo těžko dávají, hlavně to ,,zdraví"

Jojo, oni se dnes i nemocní prodávají za slušné peníze a ještě se vám snaží napovídat, že mu vlasstně nic není a pro váš účel to je v poho atd. Takovou mám zkušenost když jsme sháněli koníka k nám do zařízení kde provozujeme aktivity s mentálně postiženýma. Jeden dosloužil, ze zdrav. důvodů nemohl už tuto práci dělat, jen lehkou rekreaci a nabízeli nám koníky v horším zdrav.stavu, a že prý dokonce hipo dělají. Je to smutné, ale někteří lidi nemají rozum a neberou na koníky ohled

Kamínek81 napsal(a):
Dobrý den všem, nedá mi to a musím odepsat, i po tolika letech na toto téma. Od malé šestileté holky jsem jezdila na koních. Nebrala jsem to nikdy jako sednout a jet, ale kůň byl a je pro mě opravdu srdeční, hlubokou záležitostí. Ve třinácti jsme se odstěhovali a už jsem jezdila jen příležitostně. Spíš typ "vyjet na vyjížďku", což je sice fajn, ale chybí mi přítomnost koní, jejich krmení, čištění, prostě vše co k nim patří. Dnes je mi 32let a dodnes po koni toužím. Letos jsme dostavili domek a hrozně bych si tam "koně kamaráda" přála mít. Nemám ale třicet tisíc a víc, abych mohla koníka pořídit. A tak i já jsem jedna z těch co se dívá po inzerátu "daruji koně". Upřednostnila bych chlaďase, ale je pro mě důležitá spíše klidná povaha, než plemeno, či barva. Nehledám koně na závodění, ani na divoké rajtění. Spíš na souznění a projížďky po našem okolí. Ne všichni, kdo hledají koně zadarmo, jsou šejdíři a analfabeti. I když uznávám, že lehko nabyl, lehko pozbyl... Určitě jsou lidi, kteří vidí v koních jen tu možnost "nasednout a jet". ale ne všichni, jsme takoví.
Pevně věřím, že koník pro mě na mě někde "čeká" a že se jednou svýho kamaráda dočkám.
Všechny zdraví Katka

Neberte to osobně, ale toto je přesně typ uvažování, který mi přijde daleko nebezpečnější než přání náctiletých holčiček (u nichž má potenciální dárce většinou hned jasno - do takových rukou ne). Už to tu bylo řečeno v několika diskusích a bude to znít krutě, ale POŘIZOVACÍ CENA KONĚ JE ZPRAVIDLA TEN NEJMENŠÍ NÁKLAD, a pokud někdo nemá na to, aby si koně koupil, neměl by si ho pořizovat vůbec. "Provoz" koně je finančně daleko náročnější než jeho pořízení, a to i v případě, že byste koně měla na svém pozemku (tzn. nevyužíváte služeb nájemních stájí). Pominu-li fakt, že zdarma získáte pravděpodobně pouze koně s nějakým handicapem (dušnost, artróza, letní vyrážka atp.) a že péče o takového koně Vás vyjde dráž než koupě zdravého koně, i zdravý kůň bude potřebovat nějaké zázemí - přístřešek, suché místo, kde budete moci umístit seno, jezdecké vybavení (sedlo, uzdečku... - ano, to lze pořídit z druhé ruky, i tak to ale bude několik tisíc), kováře, veterináře, odčervení atd. A to nejhorší - co když se koníkovi něco stane (úraz, nemoc) a bude potřebovat léčbu nebo, nedej Bože, operaci na klinice? Necháte ho utratit, protože nebudete mít dostatek financí na léčbu?

Nechci být krutá, ani nechci nikoho vychovávat, ale v takovém případě bych viděla jako ke zvířeti citlivější přístup spíš nějaký částečný pronájem, možná nabídnout možnost ustájení s občasným využitím koně - možnosti jsou.

deauville napsal(a):
Neberte to osobně, ale toto je přesně typ uvažování, který mi přijde daleko nebezpečnější než přání náctiletých holčiček (u nichž má potenciální dárce většinou hned jasno - do takových rukou ne). Už to tu bylo řečeno v několika diskusích a bude to znít krutě, ale POŘIZOVACÍ CENA KONĚ JE ZPRAVIDLA TEN NEJMENŠÍ NÁKLAD, a pokud někdo nemá na to, aby si koně koupil, neměl by si ho pořizovat vůbec. "Provoz" koně je finančně daleko náročnější než jeho pořízení, a to i v případě, že byste koně měla na svém pozemku (tzn. nevyužíváte služeb nájemních stájí). Pominu-li fakt, že zdarma získáte pravděpodobně pouze koně s nějakým handicapem (dušnost, artróza, letní vyrážka atp.) a že péče o takového koně Vás vyjde dráž než koupě zdravého koně, i zdravý kůň bude potřebovat nějaké zázemí - přístřešek, suché místo, kde budete moci umístit seno, jezdecké vybavení (sedlo, uzdečku... - ano, to lze pořídit z druhé ruky, i tak to ale bude několik tisíc), kováře, veterináře, odčervení atd. A to nejhorší - co když se koníkovi něco stane (úraz, nemoc) a bude potřebovat léčbu nebo, nedej Bože, operaci na klinice? Necháte ho utratit, protože nebudete mít dostatek financí na léčbu?

Nechci být krutá, ani nechci nikoho vychovávat, ale v takovém případě bych viděla jako ke zvířeti citlivější přístup spíš nějaký částečný pronájem, možná nabídnout možnost ustájení s občasným využitím koně - možnosti jsou.

Mno já bycvh darovaného koně nechtěla a ani to hledat nehodlám. Momentálně také koně nepořizuji neb na něj není a toi přesto!! že stranou pár tisíc na nějaký průser mám, taktéž měsíčně dostatek prostředků na veterinu a kováře/kopytáře a zajištěné ustájko komplet se vším od krmení přes podestýlku až poo vypouštění do výběhu a další a další drobnosti (krmení seno a jádro) tohle všecko sehnané jisté mám jen ne kupní cenu :-)
Mohla bych říct že kdyby mi někdo daroval koně bude se mít fajn.. ale darovaného nechci, chci si vybrat.. Tak abysme si sedli a minimalizovalo se to že já se budu trápit s koněm a on se mnou....

Jsem na druhé straně, uvažuji chvílemi o tom, darovat svou kobylu = zbavit se zodpovědnosti za nemocné zvíře, (ta její smůlovatost mě začíná ubíjet), ale popravdě, absolutně si netroufám odpovědět na inzerát nebo si sama svůj dát. Nejenom, že hrubé chyby mě vždy totálně odradí (pravděpodobně jde buď o děcko nebo polovzdělance, obojí nedává moc předpoklad ke skvělé péči, výjimkám se omlouvám), ale když se podívám, jak zlí, krutí a bezohlední dokážou lidé být k normálnímu fyzicky i psychicky zdravému zvířeti, které si koupili za těžké peníze, opravdu mám panickou hrůzu z toho, co by provedli s mojí praštěnou a ještě nemocnou kobylou. Když už se do toho dám, jedině s ve smlouvě podloženými hodně tvrdými podmínkami a la "budu za koněm pravidelně jezdit a pokud se mi nebude líbit byť jen zkřivený chlup na hlavě, vezu si ji zpátky". Komu se to nebude líbit, bude mnou podezříván, že jeho péče nebude dobrá a proto mu kobylu nedám (otázka samozřejmě zní, kdo si pak takovou herku, byť zadarmo, vezme ). Pro inzerenty "Darujte koně": nikdo Vám nedá zdravé a pohodové zvíře, takže se Vám to rozhodně nevyplatí. Radši si počkejte a našetřete...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ano, bohužel není o co stát. Loni jsem sháněla nový domov pro vyřazeného provozáka (16 let, artróza, tehdy nepojízdný, dnes ano, samozřejmě s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu) z naší stáje a nakonec to dopadlo tak, že skončil v mých rukou. Dali jsme inzerát "Darujeme koně" s přesným popisem zdravotního stavu i povahy, ale už asi třetí odpověď mě definitivně odradila od toho, hledat nového majitele touto cestou. Ano, odpovědi plné gramatických chyb mě ujišťovaly, jak se bude mít skvěle, ale jen tak mezi řečí se pisatelé tázali, zda k němu bude i uzdečka a sedlo atd. Ze všech došlých odpovědí mi přišla relevantní pouze jedna - pisatelka to měla v hlavě celkem srovnané, ale bydlela na severní Moravě a já jsem z Prahy, takže nějaká připadná kontrola podmínek v místě by byla velmi obtížná. Kůň tedy nakonec skončil u mne, a i když toho samozřejmě nelituju a finančně to zvládám, uvědomuju si, že je to přece jen velký závazek - nejde jen o to koně nakrmit a vyhnat na pastvu, ale pokud možno mu i dopřát určitou kvalitu života (bez bolesti, ve společnosti koní atd.).

A druhá věc - do darovací (či možná symoblické kupní smlouvy) můžete uvést jakékoliv podmínky, otázkou je, co z toho bude pak právně vymahatelné. Pokud byste opravdu chtěla kobylu "darovat", volila bych spíš smlouvu o pronájmu (bezplatném či symbolickém) - tam v případě, že se nájemce nebude o zvíře starat dle podmínek ve smlouvě, ji můžete hned odvézt...

sanulka napsal(a):
Jsem na druhé straně, uvažuji chvílemi o tom, darovat svou kobylu = zbavit se zodpovědnosti za nemocné zvíře, (ta její smůlovatost mě začíná ubíjet), ale popravdě, absolutně si netroufám odpovědět na inzerát nebo si sama svůj dát. Nejenom, že hrubé chyby mě vždy totálně odradí (pravděpodobně jde buď o děcko nebo polovzdělance, obojí nedává moc předpoklad ke skvělé péči, výjimkám se omlouvám), ale když se podívám, jak zlí, krutí a bezohlední dokážou lidé být k normálnímu fyzicky i psychicky zdravému zvířeti, které si koupili za těžké peníze, opravdu mám panickou hrůzu z toho, co by provedli s mojí praštěnou a ještě nemocnou kobylou. Když už se do toho dám, jedině s ve smlouvě podloženými hodně tvrdými podmínkami a la "budu za koněm pravidelně jezdit a pokud se mi nebude líbit byť jen zkřivený chlup na hlavě, vezu si ji zpátky". Komu se to nebude líbit, bude mnou podezříván, že jeho péče nebude dobrá a proto mu kobylu nedám (otázka samozřejmě zní, kdo si pak takovou herku, byť zadarmo, vezme ). Pro inzerenty "Darujte koně": nikdo Vám nedá zdravé a pohodové zvíře, takže se Vám to rozhodně nevyplatí. Radši si počkejte a našetřete...

Dobry den, predem se omlouvam za chybejici hacky a carky ale pisi pres mobil. Zpet k veci. Pokud byste uvazovala o prodeji sve klisny, mohla byste mi pres email poslat blizsi info? Vek, plemeno, jake ma zdravotni problemy, je-li jeste nejak vyuzitelna ci uz jen jako sekacka. Predem pisi nejednam za sebe ale kamarada, veskere podrobnejsi info vam napisi radeji emailem (duvod shaneni kone, podminky atd, samozrejmosti je i tel.cislo na nej pokud byste mela zajem). Muj email: Leithian@seznam.cz

deauville napsal(a):
Neberte to osobně, ale toto je přesně typ uvažování, který mi přijde daleko nebezpečnější než přání náctiletých holčiček (u nichž má potenciální dárce většinou hned jasno - do takových rukou ne). Už to tu bylo řečeno v několika diskusích a bude to znít krutě, ale POŘIZOVACÍ CENA KONĚ JE ZPRAVIDLA TEN NEJMENŠÍ NÁKLAD, a pokud někdo nemá na to, aby si koně koupil, neměl by si ho pořizovat vůbec. "Provoz" koně je finančně daleko náročnější než jeho pořízení, a to i v případě, že byste koně měla na svém pozemku (tzn. nevyužíváte služeb nájemních stájí). Pominu-li fakt, že zdarma získáte pravděpodobně pouze koně s nějakým handicapem (dušnost, artróza, letní vyrážka atp.) a že péče o takového koně Vás vyjde dráž než koupě zdravého koně, i zdravý kůň bude potřebovat nějaké zázemí - přístřešek, suché místo, kde budete moci umístit seno, jezdecké vybavení (sedlo, uzdečku... - ano, to lze pořídit z druhé ruky, i tak to ale bude několik tisíc), kováře, veterináře, odčervení atd. A to nejhorší - co když se koníkovi něco stane (úraz, nemoc) a bude potřebovat léčbu nebo, nedej Bože, operaci na klinice? Necháte ho utratit, protože nebudete mít dostatek financí na léčbu?

Nechci být krutá, ani nechci nikoho vychovávat, ale v takovém případě bych viděla jako ke zvířeti citlivější přístup spíš nějaký částečný pronájem, možná nabídnout možnost ustájení s občasným využitím koně - možnosti jsou.

Dobrý den všem.
Tedy, tady se ale rozpoutala diskuze. Ještě se vrátím k mému příspěvku. Kdo bydlí ve svém, maximálně si tak opravuje svoje bydlení, se nemůže rovnat s někým, kdo staví a ještě platí druhý byt k tomu. Až se přestěhujeme, budeme na tom lépe, ale přesto, 50tis z kapsy nevytáhnu. Nemocného koně bych nikdy nechtěla, za prvé bych mu nerozuměla, pak - je to velká zodpovědnost a já hledám koně také na relaxační vyjížďky. Vlastníme krásnou dvouhektarovou louku pod lesem, bydlíme na samotě a jsme z rodiny, kde zvířata mají většinou víc než lidi. Kůň není hobby zadarmo, to by mohlo pochopit každé malé dítě. Ale vzhledem k tomu, že jsme tady takový "koňský koutek", zase vím, že všechno nemusí být tak horentně drahé, jak se to někdy popisuje. Život je náhoda a já v ně věřím, takže možná, že jednou sedne štěstí na vola (tedy na mně) a koně budu mít. - tedy mezi námi - já bych zadarmo stejně nikdy nic nechtěla, ale schrastím tak 15tis a pak jedině na splátky nebo nevím.... všechno bude tak jak má. Bydlím na náchodsku a platy tady jsou hodně nic moc. Přesto má koně hodně lidí kolem nás. Žijou skromně, ale každý z těch "sousedů", koho znám má koně dva. Zatím nemáme vše doděláno, ale až "bude", tak budu hledat jako drak a věřím, že najdu. Hezký den vám všem!!

deauville napsal(a):
Ano, bohužel není o co stát. Loni jsem sháněla nový domov pro vyřazeného provozáka (16 let, artróza, tehdy nepojízdný, dnes ano, samozřejmě s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu) z naší stáje a nakonec to dopadlo tak, že skončil v mých rukou. Dali jsme inzerát "Darujeme koně" s přesným popisem zdravotního stavu i povahy, ale už asi třetí odpověď mě definitivně odradila od toho, hledat nového majitele touto cestou. Ano, odpovědi plné gramatických chyb mě ujišťovaly, jak se bude mít skvěle, ale jen tak mezi řečí se pisatelé tázali, zda k němu bude i uzdečka a sedlo atd. Ze všech došlých odpovědí mi přišla relevantní pouze jedna - pisatelka to měla v hlavě celkem srovnané, ale bydlela na severní Moravě a já jsem z Prahy, takže nějaká připadná kontrola podmínek v místě by byla velmi obtížná. Kůň tedy nakonec skončil u mne, a i když toho samozřejmě nelituju a finančně to zvládám, uvědomuju si, že je to přece jen velký závazek - nejde jen o to koně nakrmit a vyhnat na pastvu, ale pokud možno mu i dopřát určitou kvalitu života (bez bolesti, ve společnosti koní atd.).

A druhá věc - do darovací (či možná symoblické kupní smlouvy) můžete uvést jakékoliv podmínky, otázkou je, co z toho bude pak právně vymahatelné. Pokud byste opravdu chtěla kobylu "darovat", volila bych spíš smlouvu o pronájmu (bezplatném či symbolickém) - tam v případě, že se nájemce nebude o zvíře starat dle podmínek ve smlouvě, ji můžete hned odvézt...

S tím bezplatným pronájmem vs. darovací smlouvou máte pravdu, díky. Já mám teď zajímavou zkušenost s 15-ti letým kulhavým ČT valachem s podotrochlózou. Vzala jsem ho pod tlakem (odcházeli mi koně z nájmu, kobyla by zůstala sama, byl i přes kulhání intenzivně využíván pod zákazníky - bylo mi ho líto) za 15 tisíc a když mi onemocněla kobyla (nutná operace a po ní nepoužitelná do sportu), dávala jsem ho pryč, protože jako společníka ke sporťákovi mi teď měla sloužit tato dříve sportovní kobyla. Zadarmo jsem ho dát nechtěla, jednak z výše zmíněných důvodů, jednak samozřejmě kvůli penězům a zavolal mi pán, který bezmezně věřil svému kováři, že ten problém zvládne. Koně si odvezl za třetinu ceny, kterou jsem zaplatila já. U mě byli na valacha kováři tři, nikdo s ním nic nezmohl, valach nereagoval na nic, stále si i v kroku kulhal to svoje. Po dvou týdnech mi pán volal, že kůň chodí denně pod sedlo, je v naprostém pořádku a na podzim chtějí jet hobby skoky. Co si o tom myslet?? Ráda bych, aby byl kůň v pořádku (na rozdíl od mé kobyly to nebyla srdeční záležitost, potřebovala jsem se zbavit nevyužitelného zvířete, které mi cca rok sloužilo jako společník a teď už by mi jen užíralo), ale nechce se mi věřit, že mávnutím kouzelného proutku je koník v pořádku. Třeba ano a tím by se možná potrvdily domněnky některých lidí tady, že dostanou nějak postižené zvíře, dostanou ho z toho a hurá, mám jezditelného koně zdarma... Třeba se zázraky dějí a mně nezbývá, než pánovi závidět takového kováře, protože mít ho, takové zlaté zvíře bych nedala z ruky a u mě by jezdilo max. 2x týdně... Teď jsem dopadla tak, že kobyla je sama (nevyšla mi koupě provozuschopného koně) a já přemýšlím, zda je v téhle republice možné sehnat zvíře mezi 5 -10 roky, které bude naprosto hodné (i pro začátečníka) a zdravé a zároveň schopné trénovat parkur (a nebavím se o ambicích do L, ale začínat spolu pomalu od hobby úrovně). A ne, nechci ho zadarmo, ani za 15 000, ani za 30 000,- Kč. Jenomže to, co finančně mám, se mi někdy zdá zatraceně málo, když v inzerci vidím koně za 350 - 400 000,- Kč... UF! (Tak jsem si vylila srdíčko!).

sanulka napsal(a):
S tím bezplatným pronájmem vs. darovací smlouvou máte pravdu, díky. Já mám teď zajímavou zkušenost s 15-ti letým kulhavým ČT valachem s podotrochlózou. Vzala jsem ho pod tlakem (odcházeli mi koně z nájmu, kobyla by zůstala sama, byl i přes kulhání intenzivně využíván pod zákazníky - bylo mi ho líto) za 15 tisíc a když mi onemocněla kobyla (nutná operace a po ní nepoužitelná do sportu), dávala jsem ho pryč, protože jako společníka ke sporťákovi mi teď měla sloužit tato dříve sportovní kobyla. Zadarmo jsem ho dát nechtěla, jednak z výše zmíněných důvodů, jednak samozřejmě kvůli penězům a zavolal mi pán, který bezmezně věřil svému kováři, že ten problém zvládne. Koně si odvezl za třetinu ceny, kterou jsem zaplatila já. U mě byli na valacha kováři tři, nikdo s ním nic nezmohl, valach nereagoval na nic, stále si i v kroku kulhal to svoje. Po dvou týdnech mi pán volal, že kůň chodí denně pod sedlo, je v naprostém pořádku a na podzim chtějí jet hobby skoky. Co si o tom myslet?? Ráda bych, aby byl kůň v pořádku (na rozdíl od mé kobyly to nebyla srdeční záležitost, potřebovala jsem se zbavit nevyužitelného zvířete, které mi cca rok sloužilo jako společník a teď už by mi jen užíralo), ale nechce se mi věřit, že mávnutím kouzelného proutku je koník v pořádku. Třeba ano a tím by se možná potrvdily domněnky některých lidí tady, že dostanou nějak postižené zvíře, dostanou ho z toho a hurá, mám jezditelného koně zdarma... Třeba se zázraky dějí a mně nezbývá, než pánovi závidět takového kováře, protože mít ho, takové zlaté zvíře bych nedala z ruky a u mě by jezdilo max. 2x týdně... Teď jsem dopadla tak, že kobyla je sama (nevyšla mi koupě provozuschopného koně) a já přemýšlím, zda je v téhle republice možné sehnat zvíře mezi 5 -10 roky, které bude naprosto hodné (i pro začátečníka) a zdravé a zároveň schopné trénovat parkur (a nebavím se o ambicích do L, ale začínat spolu pomalu od hobby úrovně). A ne, nechci ho zadarmo, ani za 15 000, ani za 30 000,- Kč. Jenomže to, co finančně mám, se mi někdy zdá zatraceně málo, když v inzerci vidím koně za 350 - 400 000,- Kč... UF! (Tak jsem si vylila srdíčko!).

Tak pokud by vam stacil kun ktery by byl max do l. Prodavala jsem na podzim 2010 skoro triletou krizenku ct x appa. Po ape barva po ct vzhled spise (priznavam na pohled skaredka) nez ode me sla mela dvakrat na sobe sedlo na cca 5 minut z toho jednou dotazene, dvakrat byla na lonzi. Novi majitele ji meli trikrat na lonzi se sedlem pak ji obsedli, navic cca 13letou holcinou. Od te doby az dodnes kobyla slape jak hodinky at na ni sedi kdokoli, vleze do pooka, rybnila krovi ci strze. Nedela pod sedle, bugr neleka se. Je jedno jestli je na vyjizdce sama ci s jinymi konmi, nenecha se strhnout hromadnym plasenim a utekem, i pres svuj exterier mela relativne slusne chody, preskoci co se ji ukaze. A sla za 25tisic. Je to mirne ucenlive zvire ktere na zemi i pod sedlem zvladne i male dite, pritom dostatecne chtive a ucenlive aby to nekam dotahlo. Je pravda ze vyse jak l by nedavala diky i svym proporcim, ale to a cokoli nize naprosto precizne a spolehlive. Jemna na povely, rychle chapala. Takove zvire (povahove) jste myslela? Ja dodneska „rvu” nad tim ze musela z domu :-( kdyz jeste bylo vse ok mela jsem a ni na pohled hnusneho krizence navic cerstve dvouleteho neobsedleho a bez pp a puvodu nabidku 60tis a to prosim od lidi co maji par cistokrevnych koni a skacou s nimi ofika parkury :-) pak kdyz musela sla za 25do rodiny kde dikybohu aspon za to se ma vyborne.

Jo, povahově takového, ale vyššího, abych na něm nevypadala jako debil a pod mým drahým manželem se tomu nerozjely nožičky (těžkotonážník)... No jo, člověk dělá chyby a některé nejdou vrátit :-).

sanulka napsal(a):
Jo, povahově takového, ale vyššího, abych na něm nevypadala jako debil a pod mým drahým manželem se tomu nerozjely nožičky (těžkotonážník)... No jo, člověk dělá chyby a některé nejdou vrátit :-).

Tamoje měla v necelých třech 175 a mohutná byla až až.. Takový vysoký a dosti mohutný divně zbarvený teplas :-)

Aha, pochopila jsem z toho, že by kvůli proporcím výš neskákala, že byla menší. Tak to by mi vůbec nevadilo, že není hezká, z toho už jsem vyrostla, že jsem kupovala koně podle vzhledu a hlavně barvy (ideálně černý hnědák s lysinou a 4 ponožkami, lépe dosažitelný ryzák to samé), to se nevyplatí :-).

Ona byla opravdu dosti mohutna. Nohy a kopyta ok, jen proste docela tezka bez nejake obr sily v zadi. Obsedala se az u novych majitelu ale co jsem ji mela ja jevila se opravdu nadejne. Rychle chapala co se po ni chce malokdy bylo nutne neco opakovat. Snazila se okamzite vyhovet nechala se sebou jakkoli manipulovat. Ve vybehu si sama ve hre s valachem spolubydlou skakala ve vybehu povalene kusy kmenu ze stromu. Proste opravdu chytre a nanejvys snazive zvire, veci delala jak se rika na myslenku. Druhe takove zvire se mi asi nepovede :-) jeji minusy byly opravdu divny exterier, vysoka, spis kratsi mohutny telo casem mohutny kratky krk, velikanska hlava, velka kopyta, ridka a kratka hriva a ocas, prokvetla hneda srst, skvrnita kuze na hube a intimnich partiich, viditelne belmo oci, proste napohled fuj :-) jediny problem co se tyce chovani bylo neustale prolejzani do vedlejsiho vybehu k cizim konim. Zacouvat zadkem, prostrcit jednu nohi druhou zavlnit se obe predni a bylo... :-) jinak jeji kvality se mi potvrdily tim ze pul roku po koupi mnou mi za ni byla nabidnuta castka 60tisic a to lidmi co jiz kone meli a to sportovni a schopne. :-) v te dobe ji nechybelo moc do dvou let (za oskliveho bezpuvodoveho krizence slusna nabidka) jinak ted je na jihu cech ma se fajn a ja jsem domluvena s majiteli ze kdyby ji davali pryc jsem prvni komu ji nabidnou a bylo to pro jistotu i ve smlouve. Ma ode me holka slibeno ze kdyby neco beru ji za jakouloli cenu domu treba i marodnou a chromou, to je fuk. Ale snad vydrzi v pohode tam kde je... Zas takovy sobec nejsem :-)

Hmm, škoda jí, potřebuji takhle zlatého koně!!! U nás by neutekla, jednak není za kým a pak, máme dřevěnou ohradu kombinovanou s ohradníkem (ani ne tak naše opatrnost jako následek podobně šikovné kobylky, která tu byla v ustájení a měla veliký hlad na trávu od vedle, protože seno ad libitum samozřejmě neuspokojovalo její chutě).

sanulka napsal(a):
Hmm, škoda jí, potřebuji takhle zlatého koně!!! U nás by neutekla, jednak není za kým a pak, máme dřevěnou ohradu kombinovanou s ohradníkem (ani ne tak naše opatrnost jako následek podobně šikovné kobylky, která tu byla v ustájení a měla veliký hlad na trávu od vedle, protože seno ad libitum samozřejmě neuspokojovalo její chutě).

Škodaže jsem o vás nevědělatehdy když šla z domu :-)

cheren napsal(a):
A jeste dodam, ze kun je dusny a ma problemy se zuby a vyrazkami...

Skláním se před Vámi za všechna týraná zvířata !! Vlada

Je krásný.

tady není třeba slov - skutek mluví za vše - skláním se s úctou před Tebou.........

trochu kravina

Dobrý den,
Článek mě zaujal..je v něm bohužel hromada faktů..Ke koním mě přivedl táta, bylo mě 9 let.. a když jsem si poprvé sedla na koně bylo mě 11 let ano 2 roky jsem se učila co je základ. pro to abych se dozvěděla nejen to že : " NA KOŃSKÉM HŘBETĚ JE RÁJ SVĚTA .. ale že je to hlavně hromada práce a starostlivosti..porozumění a souladu protože pokud chcete mít za par´táka koně tak to není na týden nebo rok musíte to mít v srdci.. Není to hračka.. kterou jde jen tak odložit..což je teda spíš trend posledních 17 let.. Dcerunka chce jezdit. protože absolvovala 3 měsíční kurz a vše už zvládne.. jsou tam prachy.. tak co by pro ni rodiče neudělali.. koupí jí v jejich 13 let třeba vyřazeného plnokrevníka..nejlépe pětiletého...-) dojdou s ním a sní a přejí si luxusní péči o koně a samozřejmě i o dceru.. a dcerunka od hlavy až k patě oblečená do značkového jezdeckého oblečení každou (jen) sobotu čeká před stájí až ji dovedete koně pod nos..no nedejž bůh když z něj na jízdárně po prvních cvalových krocích sletí jak hruška..jen pro to, že on nedělá bordel.. jen si lehce vyhodil.. aby si protáhl hřbet..jak se říká nahodil si jezdce...
Nejsem tu pro to abych soudila.. nejsou všichni stejní.. prošlo mě rukama moře holek a kluků.. od 9- 18let..někteří vydrželi.. jiní ne.., protože jsem je učila že kůń začíná u kopyta.. jeho pohodlí péče o něj je základ životního partnerství.. a on to dokáže tisíckrát vrátit.. a pak až mě otrávili koně kterého jsem jezdila. a já už nechtěla do sedla.. nám dovezli koně který na tom byl jak já.. zničenej sklamanej.. ZLOBA NA VŠECHNY..NACELEJ SVĚT KOPAVEJ KOUSAVEJ.. SRAZIL KAŽDÝHO RAJTÁKA ZE SEDLA. PROTOŽE TI "U NÁS VE STÁJI NEJLEPŠÍ" MĚLI POCIT ŽE JE TŘEBA HO ZLOMIT...v té době už jsem měla tři děti..koně se stali koníčkem. u koní jsem trávila dva dny v týdnů krmit čistit stáje.. ošetřovat dvakrát týdně a on stál vedle klisny o kterou jsem se starala v březosti...říkala jsem mu PRCEK.-) Malej 5ti letej arabskej hřebec....roš´ták.. BOX NA ŘETĚZ UVÁZANEJ.. tak jsem ho jednoho dne odvázala a začla na něj mluvit...joo ohnal se štípl..a já ho taky kousla... šlebil se útočil... ALE ZAČAL VĚŘIT.. jednou po asi měsíci co jsem ho chodila lonžovat a pouštět do výběhu.. protože "JINÍ HO TAM HNALI BIČEM" ho majitelka potajmu osedlala vzala svou kobylu a řekla jen.. venku ti stojí kůń.. tak ho nenechej čekat..NENECHALA JSEM.. byl to kůń mého života..za dva roky šel k prodeji. Jako jeden z mála dal lidem druhou šanci...-)stal se mazlem pro děti.. miloval tu péči.. byl učitelem.. co nedal nic zadara.. ale nikdy už neublíži Pak jsem spolu chodili s turisty. nesl se jak páv když mněl za sebou 5 kobylek...-). Když šel k prodeji ze stáje.. ržál stavěl se.. volal mě.. já u toho nechtěla být.. slzy jaj hrách...nakonec jsem šla.. odehnala ty s bičem sundala mu hadru s očí.. náš pohled se střetl..jen jsem ho pohladila a řekla "NEBOJ BUDEŠ SE MÍT DOBŘE, " SUNDALA JSEM MU TU OHAVNOU PÁKU A ON VEDLE MĚ ve volnosti NAKLUSAL DO VOZÍKU...Mám ho v srdci a obrázek na zdi..od té doby jsem měla v péči jen koně co měli problémy s lidma ano taky mámpár kousanců a pádů.. ale vím že tahle sebeobrana koně.. je jen STRACH KONĚ! KTERÝMU UBLÍŽIL ČLOVĚK..!.JÁ SI CELEJ ŽIVOT ŘÍKALA "AŽ BUDEŠ VELKÁ TAK SI KOUPÍŠ KOŃĚ ..JE mě 50let.. děti vyrostli mužíček si našel mladou ženu... a já bych si chtěla splnit sen.. Pod tím, že chce někdo darovaného koně nemusí vždy být špatný záměr...vím těžko odhalitelné.. ale stačí se zajet občas podívat..
Prckovi je dvacetpět let.. je v Krkonoších.. a vždycky když tam jedu a zapískám. u ohrady... tak letí jak tenkrát...staví se na zadní blbnem jak za mlada.. ale když odjíždím.. mám v očích slzy. KDYBYCH TAK TENKRÁT MĚLA TY PODMÍNKY JAK DNES...Nelze soudit všechny stejně.. ani lidi ani koně.. ale jedno je jisté..kůń nemluví.. teda lidskou řečí, ale patří do ruky pouze tomu, kdo na každém jeho pohybu pozná co tím chce říct...POČÍTÁNÍ ÚTRAT ZA NĚJ?..TO JE JEN OBHAJOBA LIDÍ..PROČ NEPÍŠOU O TOM CO SNÍM PROŽILI...?
TŘEBA SE I MĚ JEDNOU MŮJ SEN SPLNÍ.. Ted´už vím že jsem velká.-.-) SIMONA.-).

deštník napsal(a):
Dobrý den,
Článek mě zaujal..je v něm bohužel hromada faktů..Ke koním mě přivedl táta, bylo mě 9 let.. a když jsem si poprvé sedla na koně bylo mě 11 let ano 2 roky jsem se učila co je základ. pro to abych se dozvěděla nejen to že : " NA KOŃSKÉM HŘBETĚ JE RÁJ SVĚTA .. ale že je to hlavně hromada práce a starostlivosti..porozumění a souladu protože pokud chcete mít za par´táka koně tak to není na týden nebo rok musíte to mít v srdci.. Není to hračka.. kterou jde jen tak odložit..což je teda spíš trend posledních 17 let.. Dcerunka chce jezdit. protože absolvovala 3 měsíční kurz a vše už zvládne.. jsou tam prachy.. tak co by pro ni rodiče neudělali.. koupí jí v jejich 13 let třeba vyřazeného plnokrevníka..nejlépe pětiletého...-) dojdou s ním a sní a přejí si luxusní péči o koně a samozřejmě i o dceru.. a dcerunka od hlavy až k patě oblečená do značkového jezdeckého oblečení každou (jen) sobotu čeká před stájí až ji dovedete koně pod nos..no nedejž bůh když z něj na jízdárně po prvních cvalových krocích sletí jak hruška..jen pro to, že on nedělá bordel.. jen si lehce vyhodil.. aby si protáhl hřbet..jak se říká nahodil si jezdce...
Nejsem tu pro to abych soudila.. nejsou všichni stejní.. prošlo mě rukama moře holek a kluků.. od 9- 18let..někteří vydrželi.. jiní ne.., protože jsem je učila že kůń začíná u kopyta.. jeho pohodlí péče o něj je základ životního partnerství.. a on to dokáže tisíckrát vrátit.. a pak až mě otrávili koně kterého jsem jezdila. a já už nechtěla do sedla.. nám dovezli koně který na tom byl jak já.. zničenej sklamanej.. ZLOBA NA VŠECHNY..NACELEJ SVĚT KOPAVEJ KOUSAVEJ.. SRAZIL KAŽDÝHO RAJTÁKA ZE SEDLA. PROTOŽE TI "U NÁS VE STÁJI NEJLEPŠÍ" MĚLI POCIT ŽE JE TŘEBA HO ZLOMIT...v té době už jsem měla tři děti..koně se stali koníčkem. u koní jsem trávila dva dny v týdnů krmit čistit stáje.. ošetřovat dvakrát týdně a on stál vedle klisny o kterou jsem se starala v březosti...říkala jsem mu PRCEK.-) Malej 5ti letej arabskej hřebec....roš´ták.. BOX NA ŘETĚZ UVÁZANEJ.. tak jsem ho jednoho dne odvázala a začla na něj mluvit...joo ohnal se štípl..a já ho taky kousla... šlebil se útočil... ALE ZAČAL VĚŘIT.. jednou po asi měsíci co jsem ho chodila lonžovat a pouštět do výběhu.. protože "JINÍ HO TAM HNALI BIČEM" ho majitelka potajmu osedlala vzala svou kobylu a řekla jen.. venku ti stojí kůń.. tak ho nenechej čekat..NENECHALA JSEM.. byl to kůń mého života..za dva roky šel k prodeji. Jako jeden z mála dal lidem druhou šanci...-)stal se mazlem pro děti.. miloval tu péči.. byl učitelem.. co nedal nic zadara.. ale nikdy už neublíži Pak jsem spolu chodili s turisty. nesl se jak páv když mněl za sebou 5 kobylek...-). Když šel k prodeji ze stáje.. ržál stavěl se.. volal mě.. já u toho nechtěla být.. slzy jaj hrách...nakonec jsem šla.. odehnala ty s bičem sundala mu hadru s očí.. náš pohled se střetl..jen jsem ho pohladila a řekla "NEBOJ BUDEŠ SE MÍT DOBŘE, " SUNDALA JSEM MU TU OHAVNOU PÁKU A ON VEDLE MĚ ve volnosti NAKLUSAL DO VOZÍKU...Mám ho v srdci a obrázek na zdi..od té doby jsem měla v péči jen koně co měli problémy s lidma ano taky mámpár kousanců a pádů.. ale vím že tahle sebeobrana koně.. je jen STRACH KONĚ! KTERÝMU UBLÍŽIL ČLOVĚK..!.JÁ SI CELEJ ŽIVOT ŘÍKALA "AŽ BUDEŠ VELKÁ TAK SI KOUPÍŠ KOŃĚ ..JE mě 50let.. děti vyrostli mužíček si našel mladou ženu... a já bych si chtěla splnit sen.. Pod tím, že chce někdo darovaného koně nemusí vždy být špatný záměr...vím těžko odhalitelné.. ale stačí se zajet občas podívat..
Prckovi je dvacetpět let.. je v Krkonoších.. a vždycky když tam jedu a zapískám. u ohrady... tak letí jak tenkrát...staví se na zadní blbnem jak za mlada.. ale když odjíždím.. mám v očích slzy. KDYBYCH TAK TENKRÁT MĚLA TY PODMÍNKY JAK DNES...Nelze soudit všechny stejně.. ani lidi ani koně.. ale jedno je jisté..kůń nemluví.. teda lidskou řečí, ale patří do ruky pouze tomu, kdo na každém jeho pohybu pozná co tím chce říct...POČÍTÁNÍ ÚTRAT ZA NĚJ?..TO JE JEN OBHAJOBA LIDÍ..PROČ NEPÍŠOU O TOM CO SNÍM PROŽILI...?
TŘEBA SE I MĚ JEDNOU MŮJ SEN SPLNÍ.. Ted´už vím že jsem velká.-.-) SIMONA.-).

3 roky stará diskuse

Ale má pravdu předsedo.

deštník napsal(a):
Dobrý den,
Článek mě zaujal..je v něm bohužel hromada faktů..Ke koním mě přivedl táta, bylo mě 9 let.. a když jsem si poprvé sedla na koně bylo mě 11 let ano 2 roky jsem se učila co je základ. pro to abych se dozvěděla nejen to že : " NA KOŃSKÉM HŘBETĚ JE RÁJ SVĚTA .. ale že je to hlavně hromada práce a starostlivosti..porozumění a souladu protože pokud chcete mít za par´táka koně tak to není na týden nebo rok musíte to mít v srdci.. Není to hračka.. kterou jde jen tak odložit..což je teda spíš trend posledních 17 let.. Dcerunka chce jezdit. protože absolvovala 3 měsíční kurz a vše už zvládne.. jsou tam prachy.. tak co by pro ni rodiče neudělali.. koupí jí v jejich 13 let třeba vyřazeného plnokrevníka..nejlépe pětiletého...-) dojdou s ním a sní a přejí si luxusní péči o koně a samozřejmě i o dceru.. a dcerunka od hlavy až k patě oblečená do značkového jezdeckého oblečení každou (jen) sobotu čeká před stájí až ji dovedete koně pod nos..no nedejž bůh když z něj na jízdárně po prvních cvalových krocích sletí jak hruška..jen pro to, že on nedělá bordel.. jen si lehce vyhodil.. aby si protáhl hřbet..jak se říká nahodil si jezdce...
Nejsem tu pro to abych soudila.. nejsou všichni stejní.. prošlo mě rukama moře holek a kluků.. od 9- 18let..někteří vydrželi.. jiní ne.., protože jsem je učila že kůń začíná u kopyta.. jeho pohodlí péče o něj je základ životního partnerství.. a on to dokáže tisíckrát vrátit.. a pak až mě otrávili koně kterého jsem jezdila. a já už nechtěla do sedla.. nám dovezli koně který na tom byl jak já.. zničenej sklamanej.. ZLOBA NA VŠECHNY..NACELEJ SVĚT KOPAVEJ KOUSAVEJ.. SRAZIL KAŽDÝHO RAJTÁKA ZE SEDLA. PROTOŽE TI "U NÁS VE STÁJI NEJLEPŠÍ" MĚLI POCIT ŽE JE TŘEBA HO ZLOMIT...v té době už jsem měla tři děti..koně se stali koníčkem. u koní jsem trávila dva dny v týdnů krmit čistit stáje.. ošetřovat dvakrát týdně a on stál vedle klisny o kterou jsem se starala v březosti...říkala jsem mu PRCEK.-) Malej 5ti letej arabskej hřebec....roš´ták.. BOX NA ŘETĚZ UVÁZANEJ.. tak jsem ho jednoho dne odvázala a začla na něj mluvit...joo ohnal se štípl..a já ho taky kousla... šlebil se útočil... ALE ZAČAL VĚŘIT.. jednou po asi měsíci co jsem ho chodila lonžovat a pouštět do výběhu.. protože "JINÍ HO TAM HNALI BIČEM" ho majitelka potajmu osedlala vzala svou kobylu a řekla jen.. venku ti stojí kůń.. tak ho nenechej čekat..NENECHALA JSEM.. byl to kůń mého života..za dva roky šel k prodeji. Jako jeden z mála dal lidem druhou šanci...-)stal se mazlem pro děti.. miloval tu péči.. byl učitelem.. co nedal nic zadara.. ale nikdy už neublíži Pak jsem spolu chodili s turisty. nesl se jak páv když mněl za sebou 5 kobylek...-). Když šel k prodeji ze stáje.. ržál stavěl se.. volal mě.. já u toho nechtěla být.. slzy jaj hrách...nakonec jsem šla.. odehnala ty s bičem sundala mu hadru s očí.. náš pohled se střetl..jen jsem ho pohladila a řekla "NEBOJ BUDEŠ SE MÍT DOBŘE, " SUNDALA JSEM MU TU OHAVNOU PÁKU A ON VEDLE MĚ ve volnosti NAKLUSAL DO VOZÍKU...Mám ho v srdci a obrázek na zdi..od té doby jsem měla v péči jen koně co měli problémy s lidma ano taky mámpár kousanců a pádů.. ale vím že tahle sebeobrana koně.. je jen STRACH KONĚ! KTERÝMU UBLÍŽIL ČLOVĚK..!.JÁ SI CELEJ ŽIVOT ŘÍKALA "AŽ BUDEŠ VELKÁ TAK SI KOUPÍŠ KOŃĚ ..JE mě 50let.. děti vyrostli mužíček si našel mladou ženu... a já bych si chtěla splnit sen.. Pod tím, že chce někdo darovaného koně nemusí vždy být špatný záměr...vím těžko odhalitelné.. ale stačí se zajet občas podívat..
Prckovi je dvacetpět let.. je v Krkonoších.. a vždycky když tam jedu a zapískám. u ohrady... tak letí jak tenkrát...staví se na zadní blbnem jak za mlada.. ale když odjíždím.. mám v očích slzy. KDYBYCH TAK TENKRÁT MĚLA TY PODMÍNKY JAK DNES...Nelze soudit všechny stejně.. ani lidi ani koně.. ale jedno je jisté..kůń nemluví.. teda lidskou řečí, ale patří do ruky pouze tomu, kdo na každém jeho pohybu pozná co tím chce říct...POČÍTÁNÍ ÚTRAT ZA NĚJ?..TO JE JEN OBHAJOBA LIDÍ..PROČ NEPÍŠOU O TOM CO SNÍM PROŽILI...?
TŘEBA SE I MĚ JEDNOU MŮJ SEN SPLNÍ.. Ted´už vím že jsem velká.-.-) SIMONA.-).

Moc hezky sepsaný život u koní. To čeho já si u koně vážím nejvíc je ta důvěra..Trochu závidím lidem co s klidným srdcem prodají koně hned při malém problému a pak si klíďo koupí jiného.Tohle umět..To bych měl snadný život.Pro mě je teď priorita získat dva koníky do svého vlastnictví..Víte proč? Vůbec mi nejde o to mít koně a fotit se s ním na FB..Já jenom chci aby měli už klid a někoho kdo se o ně postará za každou cenu.Samozřejmě nikdy neprodám ani jednoho.Pak člověk někdy vypadá jak blázínek trochu. Dalo by se říct, že já koně vůbec nepotřebuji a koupit je musím kvůli ochranné ruce kterou nad nimi jejich majitelé nedrží a ani nechtějí.Jinak by mi bylo zcela jedno že nejsem majitel.