Vas prvni cval? Zkusenosti, pribehy :-)

tak já mám vtipné vzpomínky na začátky klusání - a to mi trvalo asi třičtvrtě roku než jsem na různých konících to vychytala a poté i přesedala na správnou nohu, koni odlehčovala a nebouchala dosednutím - to u mě byla alchymie -takže cval u mě byl odpočinkem a odměnou - ale už je to 28 let kdy jsem začínala,ale člověk se učí celý život - co bych asi já okrajově poradila - dávat pozor na klidnou ruku-ruce na kohoutku - pokud nejezdíte western a nemáte je metr nad hlavou - potom soustředit na sed,paty prošláple, mít je klidné - sed jakoby ,,vyjíždět, ,byt narovnaná-at vás nebolí záda, koukat před sebe, být klidná-nervozita jezdce je lehce přenosná na oře a za základ největší považuji najít dobrého trenéra s citem pro koně a ten už osobně poukáže na chyby a poradi

Tak s pady pocitam, jinak bych se k jezdeni opet po rekonvalescenci nevratila . Miluji kone od malicka, ale ze cvalu mam zatim proste respekt z toho duvodu, ze si nejsem v sedu jista, tak jak v klusu. Kdyz se mi konik poprve rozcvalal a necekala jsem to, tak jsem byla naprosto uvolnena a moc se mi to libilo, i kdyz jsem z nej nakonec spadla. Ted mi cval na lonzi prisel moc udrncany, mozna i proto ze ted jezdim na jinem koni

Já jsem chodila po jízdárně v kroku a učila se koně správně ovládat, no najednou si koník řekl "jdu dom" vzal to se mnou úprkem ke stáji. Kolem majitele koně jsem v jekotu procválala a očima brzdila o švestky po cestě. U stáje se zvíře zastavilo, tak jsem z něj sesedla a čekala, po pár vteřinách přiběhl udýchaný zavalitý majitel koně..asi to za námi vzal klusem

Já byla vždycky srabík a kdysi dávno jako nováček jsem na lonži měla fakt bobky z našeho "školního" (?!) koně, který si rád zavyhazoval. Co jsem se napadala! Takže když se začalo cválat, byla jsem tak na prášky, že jsem radši sama seskakovala, přišlo mi to bezpečnější, než se (zase) nechat katapultovat koněm. Dneska by mě to teda nenapadlo, jít dolů dobrovolně!! Trenérka mě musela hóódně přemlouvat a la "dnes jen jedno kolečko", atd. Teď už jsem samozřejmě v pohodě, cval je mnohem pohodlnější než klus, ale vyhazujících koní se stále straním, jak jen to jde, takže stále neusedím nic, co si kůň vymyslí. A tip pro začínajícího jezdce? Snažit se maximálně uvolnit (hlavně psychicky, ne jen fyzicky a být jako hadr) a soustředit na sed, abych co nejmíň překážela koni. Stejně teoreticky toho člověk moc nevymyslí a pomůže čas a zkušenost, za chvíli se tomu budete smát ;-).

Tak já můj první cval zažila venku v terénu. Jezdit jsem se učila asi 3-4 měsíce a tehdy jsem měla co dělat, abych zvládla klus - ti koně vždycky valili co nejvíc to šlo. Dostala jsem pokyn stoupnout si, chytit se hřívy a nic nedělat. No tak udržela jsem se, ale byla to teda rychlost Nakonec mi hříva začala vyklouzávat a skončila jsem objímající krk koně Hodnej koník - podržel mě.

Druhý můj cval byl taky v terénu, dostala jsem malého hucula, jela jsem na něm poprvé a šli jsme klusat. Hucul byl jak šicí stroj, nemohla jsem chytit rytmus a on mi nacválal, aby dohnal ostatní velké koně. Jak jsem byla z toho klusu rozhozená, tak jsem letěla k zemi jak hruška Moje štěstí byla helma, pěkně křupla o asfalt a modřinu jsem měla na boku od žeber až po koleno.

Pak už jsem naštěstí přešla na výuku na jízdárně

ja jsem se učila klusat na klusákovi tak to byla síla... pak jsem na něm i cválala ..jenže ve stehnové sedu.. tedka s pomocí trenérky jsem konečně zkoušela pracovní cval strach byl velký a zkoušely jsme to na lonži nejlepší bylo.. když mi ve cvalu kdy jsem měla nutkání být pořád ve stehnovým sedu.. zařvala a nohy ven ze třmenu !!! a já na ni : néé.. její odpověd byla : a dělej !!! :-D a tak sem vytáhla ve cvalu nohy ze třemu.. a najednou prostě to bylo to pravý ořechový jak to mělo vypadat ... pak sem zahodila oteže jak jsem jezdila ve cvalu dokolečka dokola a ruce dala nahoru a držela se jenom nohama.. měla jsem chut si zařvát jak to byl super zážitek ...vzrušení adrenalin.. prostě UÁÁÁÁÁÁÁÁ

No jo, bez těch třmenů by to mohlo pomoci! A učit někoho cválat na vyjížďce, no... to bych neudělala ani sobě (jako účastníku vyjížďky), ani koni, ani jezdci ;-).

První cval - naprosto nedobrovolný.
V oddíle neohrazená jízdárna, v areálu školního statku.
Druhý týden, co jsem tam chodila - učila jsem se klusat na lonži. 15 letá ČT, spolehlivá, ale na jedno oko slepá.
Dodnes nevím, co se stalo, jestli byla povolená lonž a zavlála tak, že ji to přes tu slepou stranu vyděsilo - splašila se, vytrhla, rozcválala směrem na asfaltku vedoucí ke stáji. Bylo to tak 20m - daleko nedoběhla, narazila předkem na složené hřebové brány, které tam byly odstavené i s traktorem. Nějakým způsobem jsem to useděla a sjela z ní, až zabrzdila o ty brány - naštěstí jsem nespadla na ty hřeby, ale sjela vedle. Kobyla odřená prsa...
Všichni měli oči navrch hlavy a pořád dokola se ptali, jestli se mi nic nestalo... nic, no, mám dobrého anděla strážného.
Zvláštní, že si pak za ty následující 4 roky na zemědělce nepamatuju, že by se z nějakého důvodu ještě někdy splašila.
Pro mne nezapomenutelný zážitek, vlastně jsem asi nestihla registrovat, co se děje, byl to mžik. Ale mohl dopadnout hodně blbě...

Prvně jsem cválala úplně jinde, než ve stáji kde se učím jezdit. Vybrala jsem si kobylku, holky mi neprozradily, že je trošku svéráz a sem tam si vyhodí (pode mnou za asi 20 jízd nevyhodila ani jednou). A já myslela, že pojedem na klusovou vyjížďku, protože klus jsem po 4 měsících učení zvládala. A ono ne, holky na mě ať se chytím hřívy, stoupnu si do třmenů a jedem. Kobylka se zachovala fakt úžasně, od té doby co jsme se naučila cválat normálně ve stáji, tak už se tak hezky nechovala. Byl to krásný houpaví cval, vlající dlouhá hříva, prostě romantika.
Na jízdárně jsme pod cvičitelkou prvně cválal, když koník při pracovním klusu v malé osmičce sám nabízel, že naskočí. Na otázku, jestli jsem někdy už cválala (ví, že jezdím všude možně), jsem řekla, že jo, tak jsem si prvně zacválal na jízdárně a přiznám se, že taková romantika to nebyla. Nešlo mi to, drncala jsem, bála jsem se dát pobídku. Nakonec mě vytáhla ven na vyjížďku na mém oblíbenci a tam jsme se naučila sedět na zadku. Protože ten koník má hrozně těžkopádný cval, tak vysedět zvládnu i ostatní koně ve stáji. Ale jinak je to i teď po roce děs běs.

Ja osobne jsem poprve cvalala na lonzi, do te doby jsem jezdila sama jen krokem...trenerka ve westernove staji me naucila klusat a ze mi to jde tak zkusime cval, konik reiningovy (a i hipoterapeuticky) naskocil okamzite, na druhou stranu zacala zase zmensovat kolecka a zrychlovat...ja se udzela, tak nejak za hrusku...:D trenerka ji postupne astavila a na me jenom...divim se ze ses nebala a ja se fakt nebala, to bylo tak rychle ze jsem nemela cas na hovadiny...:DD


Jak zjistila ze jsem se nevala??...kobylka totiz kdyz se jezdec boji tak zastavi...

Podruhe me skolila lina kobyla ktera z nudy to se mnou naprala z kopce cvalem...dlooouho jsem se bala, ale dnes je mi to uz jedno...jezdim doprednou nevypocitatelnou mrchu a jsem za ni rada, aspon se nenudim


jak se uvolnit??...cvalat cvalat cvalat...;)

Poprvé jsem taky cválala venku... Na jízdárně jsem měla dobrý trénink, ale ven nás brala jedna paní, co měla ráda vítr ve vlasech. Byla slíbená klusová vyjížďka, ale venku se mě zeptala, jestli by mi nevadilo zkusit si zacválat... Měla jsem sice vysokou, ale pohodlnou a spolehlivou kobylu, která když nemusela, nikam nespěchala. Bylo v plánu cválat do táhlého kopečka, měkká louka. No, kobyla mi nacválala asi v půlce, protože jsem ji samozřejmě nebyla schopná pořádně pobídnout. Nějak jsem byla poučená o stehenním sedu, nespadla jsem, neměla jsem pocit, že bych padala, ale taky jsem asi sama nevěděla, co dělám. :)
Další můj cval už byl na jízdárně na lonži, pokus o pracovní sed... Už si ani nepamatuju, kdy to začala být zábava a automatika. :) Miluju cval... Ale miluju i klus, i krok. Miluju i když nejezdím. To jde prostě s koňma - každá činnost se má dělat nadšeně. :)
Ale musím říct, že nejvíc jsem se zklidnila ve cvalu právě venku. Začínala jsem na spolehlivých koních, a na jízdárně docela stres je vůbec nacválat, venku pohodička a naučila jsem se sedět. :)

Teď mám svou vlastní kobylku, ta je přiměřeně temperamentní, jezdím ještě dalšího pošuka, a do budoucna si budu připravovat hříbě, které se teda jeví velmi vesele. :)

Já už ani nevím kdy přesně jsem cválala poprvé. Každopádně vždy jsem neměla ráda cval na lonži, protože mi přitom přišlo, že se kůň strašně naklání na stranu. Oproti tomu cval na jízdárně za ostatními koňmi byl daleko lepší. Nicméně teď jezdím na kobylce-bývalé dostihačce a to je pro mě každý cval-obzvlášť v terénu-celkem adrenalin. Stačí trošku pobídnout a letí jak blázen. A to tak, že já osobně musím říct ne, radši klus než cval.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, zrovna se ucim u trenerky cvalat, zacali jsme s tim tento tyden poprve a pocity mam tak nejak smisene, jsem nadsena ale zaroven trosku vylekana, diky tomu jsem na tom koni cela ztuhla. Mate nejake tipy, co Vam pomohlo se uvolnit ? Jak jste se s cvalem vyporadali a jak dlouho vam to trvalo nez vam to slo samotnym? Nebo treba nejaky zajimavy, vtipny pribeh?
Trosku tim prekonavam i svuj vlastni strach, kdyz jsem se ucila klusat sama po jizdarne, konik se lekl, rozcvalal a nesel zastavit, nakonec jsem z neho spadla jak ta hruska :D bohuzel moje nemotornost pri padu mi zaridila operaci.

Tak jake mate zkusenosti vy?

Cválat se naučíš tím, že budeš cválat... a cválat a cválat;o)
Nejlepší začátek se cvalem, zejména pokud se necítíš jistě nebo se bojíš, je na madlech (pochopitelně na lonži).
Samozřejmým předpokladem je vhodný kůň, který umí pomalu a kulatě cválat na kruhu - pokud to s tebou bude nevyvážený kůň v tempu klopit jak na plochý dráze, moc se toho nenaučíš (nevyváženost kůň nahrazuje tempem, protože nemá dobrou rovnováhu a "neunese se" /asi jako když děláš sedy-lehy a nemáš kondici, takže ti nejdou pomalu obratel po obratli, ale taháš to rychle a silou nahoru/, a vyvážený se stává až výcvikem-proto je základem přiježděný kůň, který tohle vše zná a zvládá; nevím, jak moc jsi coby začátečník v těchhle pojmech kovaná, pokud ano, tak se omlouvám za zbytečnou vsuvku, ale tohle je bohužel dost častý problém:o)

Po čase (dost individuální kdy), až tě přejde strach z pádu a nejistota, chytíš trochu balanc. Důležité je se ve cvalu uvolnit-jakmile jsi v tenzi a držíš se nohama, vytlačuješ se tím ze sedla nahoru a zatnuté svaly na zadku překryjí tvé sedací kosti, které tím ztratí kontakt se sedlem a udělají "trampolínu", takže se pořádně neposadíš do sedla (tímhle si projde každý, možná mimo úplně malých dětí). Cval je víc o rovnováze než o čemkoliv jiném.
Ač to může znít nelogicky, ve cvalu (a pracovním klusu) tě drží břišní svaly, rozhodně ne nohy (druhý velmi častý problém- dokola opakované "drž se nohama/kolenama" je bohužel ke slyšení v mnoha stájích, které se zabývají výcvikem jezdců, docela často a spolehlivě vede ke křečovitému sedu).
Tak přeju hodně štěstí a především si to užívej! Je to přece krásný;o)

Můj první cval byl celkem vtipný Ale to jsou každé začátky. A celý život je co dolaďovat.

Mě by zajímalo, po jaké době vaše ježdění začalo k něčemu vypadat. Já teď jezdím asi 3-4 měsíce 1x týdně k trenérce, předtím asi 1,5 roku jen tak do lesa. A připadá mi, že mi to u trenérky moc nejde. Máme tam školní kobyly, které ukáží každou chybičku, takže se ze začátku stávalo, že jsem chodila prostředkem jízdárny místo u stěny, vyhýbali jsme kavalety, apod. Na to jsem předtím vůbec nebyla zvyklá, lesovalach na detailech moc nelpěl:). Ani teď to není žádná sláva, asi se moc snažím a tím pádem vždycky po určité době začnu hrozně tuhnout, jak se soustředím na jednu věc, zapomenu na druhou, předkláním se, jak jsem ztuhlá, tak točím rameny na druhou stranu a podobné libůstky. Vím, že je to hodně v hlavě, že bych se měla víc uvolnit, ale jak? Trenérka mi ze srandy říkala, ať si před příštím tréninkem dám panáka:). Je mi jasné, že 4 měsíce není žádná doba, navíc jen jednou týdně, ale hrozně mě štve, že nejsou moc vidět pokroky, připadám si jak lempl a je to hrozně demotivující..

4 měsíce jsou v začátcích moc krátká doba. Já jsem se učila cválat velmi dlouho, protože jsem jezdila na plašivcích, často padala a nakonec jsem s jízdou na nějaký čas přestala. Pravidelně jsem cválala dobrovolně až se svým prvním koněm. Dnes už mi nedělá problém cválat i bez sedla v jakémkoli terénu, obsedla jsem si druhého koně. I když mi určitý strach ze ztráty kontroly nad koněm zůstal a přichází v některých situacích, dokážu to koni nedat najevo a cval si užít. Taky se umím držet "jako klíště", a padám zřídka.
Takže neztrácejte náladu.

Prvý cval si dobre pamätám, jazdila som na lúke pri ceste a išiel kamión, zatrúbil.. a cválala som až k domu :D chvalabohu bez pádu, ale od tej doby som to mala aj oficiálne dovolené :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
4 měsíce jsou v začátcích moc krátká doba. Já jsem se učila cválat velmi dlouho, protože jsem jezdila na plašivcích, často padala a nakonec jsem s jízdou na nějaký čas přestala. Pravidelně jsem cválala dobrovolně až se svým prvním koněm. Dnes už mi nedělá problém cválat i bez sedla v jakémkoli terénu, obsedla jsem si druhého koně. I když mi určitý strach ze ztráty kontroly nad koněm zůstal a přichází v některých situacích, dokážu to koni nedat najevo a cval si užít. Taky se umím držet "jako klíště", a padám zřídka.
Takže neztrácejte náladu.

Děkuji za povzbuzení:). Nemyslela jsem konkrétně cval, ale ježdění obecně. Momentálně jezdíme hlavně v klusu, cválat na jízdárně teprve začínáme. To tuhnutí není strachem, venku cválám běžně a bez problému. Venku ani nemám s tuhnutím problém, tam nad tím nepřemýšlím a hlavně tam ani nejde o žádnou práci či přesné vyjíždění rohů, kruhů, apod. Ale chtěla jsem, když už jezdím, ať to dělám pořádně, tak jsem začala jezdit k trenérce. Tak mě právě zajímalo, jaké byly začátky ostatních a taky jak dlouho trvalo, než to začalo nějak vypadat:)

Jezdím rok a půl. Odježděno 100 hodin pod cvičitelem a asi 40 jen tak po lese bez dozoru. Čím dýl jezdím, tím mi přijde že neumím nic. Po 20 hodinách jsem si říkala, jak umím lehký klus, teď si říkám, že mi nejde, sice to objektivně je mnohem lepší, ale čím dál víc vidím, že se toho mám strašně moc co učit i jenom v základech. Třeba nedávno jsem měla přiděleného mladého koně, kterému jsem musela řídit doslova každý krok, protože on je schopný jít rovně, i když tam je metrový schod. I když reagovat krásně citlivě na všechny mé požadavky, pochopila jsme na něm, co to znamená mít koně sestaveného, zvládala jsem osmičky, ale jinak pocitově hrůza, připadal jsme is strašně bezmocná a neschopná. Na hodném koni, který se sám začne nést, nic nevymýšlí bych si asi připadal jako největší king, naštěstí mi ve stáji dávají pod zadek různé koně. Počítala jsme na kolika koních jsem za celou dobu seděla, je jich 20, nejsou tedy z jedné stáje, protože si sem tam odskočím do dvou dalších, ale jenom z té stáje, kde se učím jezdit, jsem seděla na 10 různých koních. Myslím, že i díky tolika různým koňským osobnostem mi nemůže ani na vteřinu přijít na mysl, že bych uměla jezdit.

taky čím víc jezdím, tím míň umím..:D (ne doslova...jen mám větší nároky)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezdím rok a půl. Odježděno 100 hodin pod cvičitelem a asi 40 jen tak po lese bez dozoru. Čím dýl jezdím, tím mi přijde že neumím nic. Po 20 hodinách jsem si říkala, jak umím lehký klus, teď si říkám, že mi nejde, sice to objektivně je mnohem lepší, ale čím dál víc vidím, že se toho mám strašně moc co učit i jenom v základech. Třeba nedávno jsem měla přiděleného mladého koně, kterému jsem musela řídit doslova každý krok, protože on je schopný jít rovně, i když tam je metrový schod. I když reagovat krásně citlivě na všechny mé požadavky, pochopila jsme na něm, co to znamená mít koně sestaveného, zvládala jsem osmičky, ale jinak pocitově hrůza, připadal jsme is strašně bezmocná a neschopná. Na hodném koni, který se sám začne nést, nic nevymýšlí bych si asi připadal jako největší king, naštěstí mi ve stáji dávají pod zadek různé koně. Počítala jsme na kolika koních jsem za celou dobu seděla, je jich 20, nejsou tedy z jedné stáje, protože si sem tam odskočím do dvou dalších, ale jenom z té stáje, kde se učím jezdit, jsem seděla na 10 různých koních. Myslím, že i díky tolika různým koňským osobnostem mi nemůže ani na vteřinu přijít na mysl, že bych uměla jezdit.

Je to občas fakt masakr, takhle střídat koně.. sotva si člověk na jednoho zvykne, už má zas pod zadkem jinýho. Ale zase se víc naučí..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to občas fakt masakr, takhle střídat koně.. sotva si člověk na jednoho zvykne, už má zas pod zadkem jinýho. Ale zase se víc naučí..

Souhlasím a myslím si, že je to dobře, protože když člověk začíná a jezdí pořád na jednom koni, tak se naučí prostě nějak ovládat toho jednoho, ale určitě ne jezdit. Já jezdím pravidelně jednu soukromou kobylu, už ji znám jako své boty a vím, co od ní můžu čekat, ale i tak si platím v jezdecké škole hodiny na školních koních a vždycky mám radost, když dostanu nějakého neznámého, protože se zase něco nového naučím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Cválat se naučíš tím, že budeš cválat... a cválat a cválat;o)
Nejlepší začátek se cvalem, zejména pokud se necítíš jistě nebo se bojíš, je na madlech (pochopitelně na lonži).
Samozřejmým předpokladem je vhodný kůň, který umí pomalu a kulatě cválat na kruhu - pokud to s tebou bude nevyvážený kůň v tempu klopit jak na plochý dráze, moc se toho nenaučíš (nevyváženost kůň nahrazuje tempem, protože nemá dobrou rovnováhu a "neunese se" /asi jako když děláš sedy-lehy a nemáš kondici, takže ti nejdou pomalu obratel po obratli, ale taháš to rychle a silou nahoru/, a vyvážený se stává až výcvikem-proto je základem přiježděný kůň, který tohle vše zná a zvládá; nevím, jak moc jsi coby začátečník v těchhle pojmech kovaná, pokud ano, tak se omlouvám za zbytečnou vsuvku, ale tohle je bohužel dost častý problém:o)

Po čase (dost individuální kdy), až tě přejde strach z pádu a nejistota, chytíš trochu balanc. Důležité je se ve cvalu uvolnit-jakmile jsi v tenzi a držíš se nohama, vytlačuješ se tím ze sedla nahoru a zatnuté svaly na zadku překryjí tvé sedací kosti, které tím ztratí kontakt se sedlem a udělají "trampolínu", takže se pořádně neposadíš do sedla (tímhle si projde každý, možná mimo úplně malých dětí). Cval je víc o rovnováze než o čemkoliv jiném.
Ač to může znít nelogicky, ve cvalu (a pracovním klusu) tě drží břišní svaly, rozhodně ne nohy (druhý velmi častý problém- dokola opakované "drž se nohama/kolenama" je bohužel ke slyšení v mnoha stájích, které se zabývají výcvikem jezdců, docela často a spolehlivě vede ke křečovitému sedu).
Tak přeju hodně štěstí a především si to užívej! Je to přece krásný;o)

Dekuji, tohle mi pomohlo . Konik na kterem jezdim je paradni, neni to jen skolni kun, ale ma ho v pronajmu zkusena slecna a trenerka na nem take obcas jezdi. Cvala klidne a pomalejsim cvalem, v rovnovaze urcite je Na koni, ktery me shodil v necekanem cvalu, kdyz jsem se ucila sama klusat po jizdarne, jsem ten nevyvazeny cval zazila a opravdu ho kun nahrazoval vysokym tempem. Spis to mam v hlave ja zablokovane. Ztrata kontroly nad cvalajicim konem a pad, kdy skoncite na operacnim sale Vas jako zacatecnika moc nepovzbudi :D Jsem ale odhodlana se to naucit, nechci byt nejaky zavodni jezdec, ale jednou si koupit kone pro radost na rekreaci.. Cilem jezdeni prece neni padani, tak snad se sveho ztuhnuti ve cvalu brzy zbavim a budu si to vychutnavat
Moc nerozumim te trampoline, ale rekla bych ze to bude muj pripad :D Proste se co nejvice uvolnit, zhluboka dychat, uvolnit zatnute svaly na zadku, zaklonit se a nebude me to tolik v pracovnim cvalu vyhazovat? Ale nedrzet se nohama? Trenerka mi prave rikala zaklonit a drzet se nohama.. respektive lytkem.. ale kdyz ten vas prispevek ctu stale dokola, tak na tom neco bude stahnute svaly na zadku jsou tvrde a tim se od sedla odrazi, ale na mekke uvolnene svaly se urcite doseda mnohem pohodlneji a "neodpruzi" me to tak snadno pryc. A s temi nohami, no prijde mi, ze kdybych se pustila, tak bych spadla, na druhou stranu me krecovite drzeni asi vazne vytlacuje nahoru, mozna je to i duvod proc se mi i pracovni klus jezdi pohodlneji bez trmenu.. Nebo to chapu spatne?

Vidim, ze plno lidi tu ma vtipne pribehy, nekterym z vas ale opravdu nezavidim, poprve cvalat na vyjde, to bych dostala infarkt :D Vsechna cest! . Dekuji vsem za prispevky a preji vam krasne chvilky stravene v sedle a zacatecnikum hodne trpelivosti Ja se ucim jezdit rok a pul, jsem rada ze se muj vycvik stale posunuje dal a dal a doufam ze to bude jen lepsi a lepsi

Ahoj, minulý týden jsem poprvé cválala, ale pořád jsem "vylítávala" ze sedla. Taky že jsem nakonec spadla. Nemáte nějaké rady aby to bylo lepší?

Jediná rada je, mať na zemi niekoho, kto ti vie povedať, čo robíš zle a poradiť ti, ako sedieť lepšie.
(A prípadne skúsiť cválať na madlách, aby si sa trochu usadila a naučila ísť s pohybom)

Emmaexi napsal(a):
Ahoj, minulý týden jsem poprvé cválala, ale pořád jsem "vylítávala" ze sedla. Taky že jsem nakonec spadla. Nemáte nějaké rady aby to bylo lepší?

Rada? Cválat na lonži pomalu a bez třmenů. Klidně na madlech ze začátku, dívat se na uši koně nebo hřeben krku, uvolnit se a vnímat pohyb, postřehnout rytmus a podvolit se mu.

No nevim, bez trmenu na sedle jsem pred rokem spadla a od te doby mam blokady zad, a to jsem spadla do pisku a na bok. Ale taky to bylo dost trenerem, ktery chtel, abych si zlepsila sed v pracovnim klusu, tak me nechal jezdit skoro celou hodinu jen prac klusem, do toho se tam byli 3 dalsi jezdci s vlastnimi trenery a ja uz byla pekne nastvana. Hlavni je mit prazdnou hlavu, pustit kolena, byt uvolneny a nenutit se.

Chce to se nedržet, ale balancovat, dýchat a být uvolněná.
Ale ono se to lehce řekne a hůř dělá. A hlavně strach je hrozná potvora, takže i když člověk ví, co nemá děla, tak stejně v okamžiku, kdy pomyslí na to, co kdyby, tak se chytne koleny, předkloní se a je to v háji. Se třmeny to ještě jde, bez už záleží na koni, jak se postaví k jezdcově rozhození rovnováhy.
Lonž a madla jsou super na koni, který se umí na kruhu nosit, to se cválá jedna radost.

Za starých dřevních minulých časů frekventant neslezl z lonže, dokud neuměl sedět na lonžovaném koni bez třmenů ve všech chodech.

Ale je mi jasné, že je to dávno

saola napsal(a):
Za starých dřevních minulých časů frekventant neslezl z lonže, dokud neuměl sedět na lonžovaném koni bez třmenů ve všech chodech.

Ale je mi jasné, že je to dávno

Dneska málokde mají koně natolik zdatné,aby plynule a pravidelně na lonži ucválali kruh

Úplně nejhorší cval je, když Vy jste zásadně proti a to pod Vámi toho nedbá.😂 Mě stačilo,když jsem musel na koni cvičit a to jenom v kroku a na lonži.

koně napsal(a):
Dneska málokde mají koně natolik zdatné,aby plynule a pravidelně na lonži ucválali kruh

Najdou se, jenom je potřeba hledat. Znám několik ve svém okolí.

Učím se cválat v terénu, ale to jen proto, že koník je opravdu jak automat a prostě jde za koněm, kterého jezdí trenérka. Musím říct, že až nyní, kdy jsem přešla do této stáje, jsem se naučila plynule vysedat v klusu, aniž bych měla neklidnou nohu, a opravdu dobrý stehnový sed. Důvodem je, že u nás jsou samé kopce a toho využíváme - pořád do nich klusáme a nyní i cváláme (klus buďto s vysedáním nebo v lehkém sedu, cval samozřejmě též lehký). Navíc, pokud si někdo není jistý s vysedáním v lehkém klusu a celý tam tak nějak letá, do kopce se mu bude vysedat o mnoho lépe.
No a co se týče cvalu, co mně pomohlo se uvolnit a hlavně se nebát, bylo to, že koník, na kterém převážně jezdím, má velmi pohodlný přechod z klusu do cvalu, člověk to ani necítí. Už jsem předtím cválala v jiných stájích, až už dobrovolně nebo ne, ale mnoho koní mělo ten přechod tak kostrbatý, že jsem se bála spíš toho jak cvalu samotného. No a včera zrovna jsem cválala potřetí a úplná paráda, dokonce jsem byla trenérkou pochválena za dobrý sed.
Takže začátečníci. Pokud máte možnost učit se cval na koni, který má velmi příjemné chody, určitě o to trenéra požádejte. Je to určitě jedna z nejlepších pomůcek k tomu, jak se jej nebát. :-) A užívejte si to, je opravdu nádherné cválat loukou, jen se držet ve stehnech a stát ve třmenech, nic jiného v sedle nedělat a nechat koně jet a užívat si to. ❤️ A samozřejmě tedy řídit koně podle potřeby.

Dobrý den, ráda bych se podělila o svoje dojmy ze cvalu. Dneska jsme byly v terénu, ze začátku bylo všechno vpohodě, jen bylo už docela šero a když jsme s koníkama klusaly, tak se občas zabořili do bahna a to nebylo moc příjemné. O tom teď ale mluvit nechci. Už jsme se otáčely, že se vrátíme a jeden kůň se splašit. Bohužel se kůň, na kterém jsem jela já lekl a začal se mnou cválat. Já jsem dřív nikdy necválala a opravdu jsem nečekala, že se tohle stane, takže jsem se lekla a nevěděla jsem, co mám dělat. Na štěstní po chvíli sám zastavil a aspoň už vím, že se mám příště zaklonit a zatáhnou za otěže. Na jednu stranu to bylo nepříjemné a já se opravdu bála (jezdím cca rok) ale na druhou stranu to bylo strašně krásný. Stejně se ale bojím, že teď budu mít ze cválání respekt vetší než by bylo potřeba.. Chtěla bych se zeptat, jestli nemáte třeba nějaké rady do začátků se cvalem?

Shannen napsal(a):
Dobrý den, ráda bych se podělila o svoje dojmy ze cvalu. Dneska jsme byly v terénu, ze začátku bylo všechno vpohodě, jen bylo už docela šero a když jsme s koníkama klusaly, tak se občas zabořili do bahna a to nebylo moc příjemné. O tom teď ale mluvit nechci. Už jsme se otáčely, že se vrátíme a jeden kůň se splašit. Bohužel se kůň, na kterém jsem jela já lekl a začal se mnou cválat. Já jsem dřív nikdy necválala a opravdu jsem nečekala, že se tohle stane, takže jsem se lekla a nevěděla jsem, co mám dělat. Na štěstní po chvíli sám zastavil a aspoň už vím, že se mám příště zaklonit a zatáhnou za otěže. Na jednu stranu to bylo nepříjemné a já se opravdu bála (jezdím cca rok) ale na druhou stranu to bylo strašně krásný. Stejně se ale bojím, že teď budu mít ze cválání respekt vetší než by bylo potřeba.. Chtěla bych se zeptat, jestli nemáte třeba nějaké rady do začátků se cvalem?

Můj názor - cválat nejdřív na lonži, pak na jízdárně a nakonec venku. Což by za rok ježdění mělo postupně proběhnout.

Můj úplně první cval letos byl opravu zábavnej. Cítila sem se jak československo při mnichovské dohodě. Přišla trenérka a oznámila mi, ať si připravím Sáru, že budu cválat. A tak sem šla cválat.
Takže publikum nezletilých členek klubu. Dvě z nich tam semnou běhaly. Já brečela, škemrala, ale nepomohlo mi to. Tak sem do toho aspoň zpívala 'lalala' .
Od té chvíle se mému cválání u nás ve stáji říká, že jdu dělat 'lalala'.
během času jsem se teda sama cválat bála až sem to nakonec jednou překonala. A pak sem šla na velkou jízdárnu... Po chvíli sem konečně kápla na správný pohyb kyčle při cvalu, a už konečně držím ruce u sebe a dole....
A tak to pokračovalo, až sem začala chodit ven a vyjížďky a při jedné také jsem na našem klusacím kopečku poprvé nacválala, a byla to taková paráda, že sem během toho zvedla jednu ruku do vzduchu a zvolala "wooohoo!"
No... a takhle sem přišla o svůj strach z ježdění.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, zrovna se ucim u trenerky cvalat, zacali jsme s tim tento tyden poprve a pocity mam tak nejak smisene, jsem nadsena ale zaroven trosku vylekana, diky tomu jsem na tom koni cela ztuhla. Mate nejake tipy, co Vam pomohlo se uvolnit ? Jak jste se s cvalem vyporadali a jak dlouho vam to trvalo nez vam to slo samotnym? Nebo treba nejaky zajimavy, vtipny pribeh?
Trosku tim prekonavam i svuj vlastni strach, kdyz jsem se ucila klusat sama po jizdarne, konik se lekl, rozcvalal a nesel zastavit, nakonec jsem z neho spadla jak ta hruska :D bohuzel moje nemotornost pri padu mi zaridila operaci.

Tak jake mate zkusenosti vy?

První cval je asi vždycky nejhorší:-) Ale řekla bych, že úplně nejlépe se člověk naučí cválat venku, třeba na vyjížďce. Protože myslím, že na jízdárně má člověk spíš trému, strach, než na vyjížďce. Buď tam máš obecenstvo, které tě znervózňuje, nebo máš jízdárnu spojenou s něčím nepříjemným... Já osobně jsem pracovní klus a pak cval zkoušela na jízdárně, ale nšlo mi to. Pak mě tehdy trenérka vzala ven, kde jsem nejdřív naklusali a já jsem zůstala sedět v sedle. najednou mi pracovní klus nedělal problém a oproti hodinám na jízdárně jsem byla neuvěřitelně uvolněná. No a stejným způsobem přišel cval - bylo to na louce, já zůstala sedět a jen si užívala to houpání a okolní přírodu Takže za mě - pokud koni důvěřuješ a on důvěřuje tobě, vyjeďte do přírody a zkus nacválat tam. Pokud ještě neumíš pracovní klus, pak zkus nejdřív ten. A samozřejmě popros trenéra nebo někoho z dospělých, kdo koním rozumí, aby šel s tebou. Pro jistotu.

Makina14 napsal(a):
První cval je asi vždycky nejhorší:-) Ale řekla bych, že úplně nejlépe se člověk naučí cválat venku, třeba na vyjížďce. Protože myslím, že na jízdárně má člověk spíš trému, strach, než na vyjížďce. Buď tam máš obecenstvo, které tě znervózňuje, nebo máš jízdárnu spojenou s něčím nepříjemným... Já osobně jsem pracovní klus a pak cval zkoušela na jízdárně, ale nšlo mi to. Pak mě tehdy trenérka vzala ven, kde jsem nejdřív naklusali a já jsem zůstala sedět v sedle. najednou mi pracovní klus nedělal problém a oproti hodinám na jízdárně jsem byla neuvěřitelně uvolněná. No a stejným způsobem přišel cval - bylo to na louce, já zůstala sedět a jen si užívala to houpání a okolní přírodu Takže za mě - pokud koni důvěřuješ a on důvěřuje tobě, vyjeďte do přírody a zkus nacválat tam. Pokud ještě neumíš pracovní klus, pak zkus nejdřív ten. A samozřejmě popros trenéra nebo někoho z dospělých, kdo koním rozumí, aby šel s tebou. Pro jistotu.

No právě, člověk musí věřit koni, ale i sobě. Vaše rada není špatná, ale taky není použitelná pro každého. Každý si musí vybrat sám.

Já mám nejlepší zkušenosti s tím, že posadím dítě na našeho "houpacího" poníka, řeknu "drž se" a nechám ho zacválat po výběhu směrem ke stáji :-) Buď je dítě extra vyděšené, tak se proběhnu s poníkem (kdyby se dítě třeba v panice pustilo nebo nevím, co tak může vymyslet - třeba schválně skákat s koně v pohybu), ale častěji vypadá dítě statečně a pošlu poníka samotného (pohodlnost na prvním místě). Stalo se mi asi dvakrát, že dítě nechtělo znova - a nechtělo asi týden. Pak zjistilo, že vlastně chce První cval na méně pohodlném nebo rychlejším koni by asi nebyl tak odzbrojující. Takže rozhodně nemohu doporučit jako všeobecně platný postup.

Na první pohled jsem zadání četla jako Váš prsní sval? Zkušenosti, příběhy a zdálo se mi to téma nějaké divné...

Varaxi napsal(a):
Na první pohled jsem zadání četla jako Váš prsní sval? Zkušenosti, příběhy a zdálo se mi to téma nějaké divné...

tak.... je ráno... předposlední den pracovního týdne... tělo i mozek jsou znaveny... tak hlavně si nedávejte do soboty žádné státoprávní úkoly

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já mám nejlepší zkušenosti s tím, že posadím dítě na našeho "houpacího" poníka, řeknu "drž se" a nechám ho zacválat po výběhu směrem ke stáji :-) Buď je dítě extra vyděšené, tak se proběhnu s poníkem (kdyby se dítě třeba v panice pustilo nebo nevím, co tak může vymyslet - třeba schválně skákat s koně v pohybu), ale častěji vypadá dítě statečně a pošlu poníka samotného (pohodlnost na prvním místě). Stalo se mi asi dvakrát, že dítě nechtělo znova - a nechtělo asi týden. Pak zjistilo, že vlastně chce První cval na méně pohodlném nebo rychlejším koni by asi nebyl tak odzbrojující. Takže rozhodně nemohu doporučit jako všeobecně platný postup.

Já jenom... Nás vždycky učili směrem ke stáji necválat, aby se z toho nestal blbý zvyk.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jenom... Nás vždycky učili směrem ke stáji necválat, aby se z toho nestal blbý zvyk.

jj. Tenhle houpací kůň je natolik houpací, že od stáje cválat nebude, nebo s maximálním odporem (se začátečníkem na zádech. Samozřejmě s jezdcem cokoli kdekoli). Navíc většinou tohle provedu (dítěti i koni) na konci lekce (dítě rozhýbané, kůň motivovaný), takže u stáje se skutečně i zastaví a sleze a odsedlá a zahrne dobrotami. Naprosto nedoporučeníhodný postup pro koňské fiškusy Ještě že my máme zlatouše.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jj. Tenhle houpací kůň je natolik houpací, že od stáje cválat nebude, nebo s maximálním odporem (se začátečníkem na zádech. Samozřejmě s jezdcem cokoli kdekoli). Navíc většinou tohle provedu (dítěti i koni) na konci lekce (dítě rozhýbané, kůň motivovaný), takže u stáje se skutečně i zastaví a sleze a odsedlá a zahrne dobrotami. Naprosto nedoporučeníhodný postup pro koňské fiškusy Ještě že my máme zlatouše.

Tak to je jiná.

Můj první cval byl poměrně příšerný (aspoň mi to tak připadalo). Sotva jsem se naučila vysedat v klusu a jakž takž řídit koně na jízdárně, jelo se na vyjíždku. Měla jsem dostat línou školní kobylu, ale ta se nenechala ve vybehu chytit, tak mi nakonec přidělili hodného školního valacha. A ještě, že tak. Hned při prvním klusu v terénu jsem úplně zapomněla jak se vysedá a zoufale jsem mu drnacala na hřbetě. Jenže potom ostatní holky přemluvily ,,trenérku'' (šestnáctiletá holčina), abychom si zkusily zacválat.

Nikdo mi neřekl, co mám dělat, takže jsem byla vyděšená už dopředu. Koně přede mnou nacválali a ten můj taky. Najednou jsme jeli hrozně rychle a já jsem se začala bát, tak jsem úplně pustila otěže a chytla se podsedlové decky. Takto jsem přečkala další dva cvaly.

Naštěstí jsem byla na soukromém koni, který byl dobře vychovaný a nic nevyvedl, i když jsem ho vůbec neřídila.

To bylo v srpnu. Poté jsem měsíc na koni nesedela a potom jsem začala jezdit pravidelně a zkoušela cválat v hale. Trochu mě udivuje, že jsem se pak ve cvalu nebala. A to jsem ten typ jezdce, který se bojí skoro všeho, než si zvykne.

Daniela Lipová napsal(a):
Můj první cval byl poměrně příšerný (aspoň mi to tak připadalo). Sotva jsem se naučila vysedat v klusu a jakž takž řídit koně na jízdárně, jelo se na vyjíždku. Měla jsem dostat línou školní kobylu, ale ta se nenechala ve vybehu chytit, tak mi nakonec přidělili hodného školního valacha. A ještě, že tak. Hned při prvním klusu v terénu jsem úplně zapomněla jak se vysedá a zoufale jsem mu drnacala na hřbetě. Jenže potom ostatní holky přemluvily ,,trenérku'' (šestnáctiletá holčina), abychom si zkusily zacválat.

Nikdo mi neřekl, co mám dělat, takže jsem byla vyděšená už dopředu. Koně přede mnou nacválali a ten můj taky. Najednou jsme jeli hrozně rychle a já jsem se začala bát, tak jsem úplně pustila otěže a chytla se podsedlové decky. Takto jsem přečkala další dva cvaly.

Naštěstí jsem byla na soukromém koni, který byl dobře vychovaný a nic nevyvedl, i když jsem ho vůbec neřídila.

To bylo v srpnu. Poté jsem měsíc na koni nesedela a potom jsem začala jezdit pravidelně a zkoušela cválat v hale. Trochu mě udivuje, že jsem se pak ve cvalu nebala. A to jsem ten typ jezdce, který se bojí skoro všeho, než si zvykne.

Aneb jak by to vypadat nemělo. Ale já už jsem starší a navíc jsem byla vždycky ta bojavější.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aneb jak by to vypadat nemělo. Ale já už jsem starší a navíc jsem byla vždycky ta bojavější.

Hele a takhle už vůbec ne : jako dítě jsem chodila všude , kde byli koně, na konci Budějc byl už tenkrát v osumdesátkách statek s kde čím(kousek od slepého ramene Vltavy u Suchomela-Kněžské Dvory), kozy, krávy ale dva koně....nedělní vycházky s dědou vždy vedli tam, taška chleba a šlo se...přes týden s kamarádama ze školy, zvířata celkově zanedbaná, chodila, kde se jim namanulo, obsedali jsme kozy, dojili si od nich mlíko- strašný zážitek, jako když olíznete kozlovy záda....ale ti koně... prostě nám to nedalo a já a kámoš Péťa jsme si na ně prostě vlezli v ohradě, ale oni nic, dál se pásli, no tak je zbytek dětí popoháněl k nějaké akci, akce byla- můj první cval.....
Strašní spratci jsme byli, dá se říct, že potkat někoho takového teď v ohradě, tak budu stráášně naštvaná.... no ale dokážu ty děti pochopit- když teda nepáchají na zvířatech ohavnosti z nudy, mě když od koní vyhodili dveřma, tak jsem se vrátila oknem....obrazně.
Cval mi přijde příjemnější i pro začátečníka, stačí když si odsedne-postaví do třmenů a péruje než když chytá vysedání v klusu...