Těhotenství a koně

NEJSEM těhotná a nevím, jak bych se chovala, kdybych byla. Ale z mého pohledu proč nejezdit - jen si dávat bacha, třeba to omezit na jízdárnu a nejhodnějšího koně... Ověsit se bezpečnostními prvky :)
Popravdě, to by těhotná ženská nemohla vyjít na ulici, je spousta nebezpečnějších činností, které děláme pořád...
Taky záleží na ženské - profesionální jezdci, nebo ti, co prostě jezdí každý den to mají těžší, než rekre jezdec, co sedne jednou za dva týdny :)

Taky bych asi nejezdila, přece jen by pro mě ten prcek byl důležitější než můj pocit, že chci jezdit. Popř. pojezdit jen very light na lízdárně, kde třeba ani kůň nemůže klopýtnout a jen v kroku nějaké cviky na zabavení

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky bych asi nejezdila, přece jen by pro mě ten prcek byl důležitější než můj pocit, že chci jezdit. Popř. pojezdit jen very light na lízdárně, kde třeba ani kůň nemůže klopýtnout a jen v kroku nějaké cviky na zabavení

sry *jízdárně...tak to vypadá úchylně

Děkuji všem za radu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, mám takovou otázku. Do kdy se v těhotenství může jezdit na koni? Může se jezdit v těhotenství vůbec na koni, jet závody...? Máte s tím popřípadě zkušenosti? Jak jste se cítili, co jste vše dělali? ...

je to sport jako každý jiný,,je to myslím o člověku,,,jak tady již někdo napsal,sebehodnějši kun se muže splašit,,,tak jak se stalo mé kamaradce,,dnes má již 9 leteho syna,připoutaného na vozík,,,výčitky celoživotní...druhá známa jezdila do 7 měs.vše ok dnes má zdravé ditko,,,osud je nevyzpytatelný,každý to má nějak asi napsáno,,,i když u kamarádky se tomu mohlo předejít,,,takže každý odpovídá za své činy,,,já jezdila do 3 měsíce,pak až po porodu,,,co člověk to názor

Mně dělalo ježdění na neosedlaném koni dobře na páteř. Mám chronické potíže s páteří a v těhotenství jsem nemohla brát léky od bolesti.
Chodili jsme na několika hodinové procházky a koníka vodil manžel. :)

já jsem zatím jako náctiletá tohle pozorovala spíš ze strany že dokud mé známé mohly jezdily pak volaly mě ať jim koně odjezdím... jedna jezdit přestala okamžitě jak těhotenství zjistila (ale celých 9 měsíců seděla u jízdárny a nadávala mi že kobyla maká málo a že jsem na ní moc hodná) jiná jezdila do 4 měsíce a pak snad do 6 (k té jsem si ale nastěhovala i svoje koně abych mohla zastat i práci) jsme jezdili tak že já na svém jela ven první a ona na svém ,,důchodci" za mnou... Další prohlásila že se koní nevzdá a do 5 měsíce jezdila na mém na krokovky/ klusovky podle toho jak jí bylo a já se snažila jezdit jejího magora a od 5 měsíce jsme ji s jejím manželem přemluvili a jezdila se mnou ven na vozíku- prostě jsem jí zapřáhla mojí ponici a jely jsme
já to vidím tak že až jednou budu těhotná budu jezdit tak dlouho jak se na to budu cítit a jak se bude chovat můj koník- můj valášek je ten typ který pozná když je se mnou zle a může vedle něj spadnout strom a on mě bezpečně odveze domů mám to bohužel párkrát vyzkoušeno po pádu naštěstí je mu 7 a mě 17 takže moje děti asi ještě zažije

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, mám takovou otázku. Do kdy se v těhotenství může jezdit na koni? Může se jezdit v těhotenství vůbec na koni, jet závody...? Máte s tím popřípadě zkušenosti? Jak jste se cítili, co jste vše dělali? ...

Jsem těhotná podruhé a ježdění mi bylo povoleno pouze v kroku za předpokladu, že nebudu padat. Údajně otřesy v klusu nejsou vhodné pro plod (mohlo by dojít k oddělení placenty nebo tak něco, opravdu se v tom nevyznám). Samozřejmě je na každým, jestli to chce riskovat. A určitě je potřeba nespadnout. Za případné komplikace to z mého hlediska nestojí. Takže já nejezdím

Jezdila jsem do 5 měsíce, ke konci 5 měsíce tedy už jen krokovky, měla jsem hodného valacha, ale dnes když jsou dcerce už 4 roky a je to to nejcennější co mám, tak už bych nikdy takto neriskovala, tenkrát jsem to viděla jinak, dnes vím, že kdybych spadala a tím pádem by tu to užasné stvořeníčko nebylo, nemohla bych si to nikdy odpustitza mně už nikdy, ale je to jen můj názor a sama jsem se jako prvnička nechovala jinak, zpětně to hodnotím jako opravdu velmi velmi nezodpovědné....

Já bych to neviděla tak černě. Já odjezdila dvě těhotenství - první jsem jezdila do 8měsíce, druhé sotva do 6 m. Pokud je těhotenství v pořádku, tak není třeba se bát (jasně, vyjma milionkrát zmiňovaného pádu). Nejdůležitější je poslouchat tělo, co si říká. Myslím tak do 5m jsem u toho prvního děcka jezdila normálně, potom už jen na vyjížďky a ke konci jen v kroku. Ono s tím břichem se stejně nejde kolíbat jinak než v kroku :) Další věc, že jak se rozestupuje pánev, tak já třeba měla velký bolesti ve stydké kosti při pobízení. U druhého mě bolely kyčelní klouby, tak to jsem vzdala brzy i ty krokovky...
A donosila jsem dvě zdravé holky.
Takže bych se toho nebála, jen je prostě hodně důležité poslouchat tělo a jezdit na hodném koni
Hhippie
PS: S tím závoděním - už nevím, kdo to byl, ale před pár lety jezdila těhotná přední drezurní jezdkyně normálně závody a prý s sebou vozila zabalenou i tašku do porodnice žádný horor jsem neslyšela, takže předpokládám, že taky porodila zdravé dítě

Tak už jsem to zjistila, údajně může dojít při otřesech k abrupci placenty, tedy oddělení placenty od děložní stěny, což je průšvih a k vytvoření nějakého hematomu či co. Nepochybuji o tom, že je spousta žen možná i většina, která přesto, že jezdily až do porodu, porodily zdravé děti. Spíš jde o to, že tam to riziko, třeba i malé je, a proto je dobré zamyslet se nad tím, jestli mi to stojí za to. Nemluvě o pádu. I když jezdíte na hodném koni, tak se může nepředloženě leknout a jezdec spadnout. Takže buďte určitě opatrní.

Moc děkuji za rady a poučení. :) Je to pro mě něco nového.. :) Nakonec uvidím, jak daleko to půjde bez problému.. Můj koníček je klidný snad proběhne vše hladce. Ještě jednou velké díky.

Řiďte se svým pocitem.To je nejdůležitější!Já kdybych měla jen chodit po zemi a koukat ,jak jezdí jiní,budu mít uřvané neurotiky
S prvním dítětem jsem jezdila asi jen do 3měsíce,protože pak nám ochroml kůň.A na 2měsíce odstátého mladého jsem pak už s pupkem radši nešla.Tak mě vozily ,vodily na svých koních kamarádky.
Taky tam hrál roli ten pocit ,prvnička,nevěděla jsem co můžu,abych něco nepokazila.Doktorka mi doporučila,že pokud jsem byla léta denně zvyklá jezdit,že by neměl být problém.
S druhým dítětem se mi už dařilo,jezdila jsem ještě v 6tém.Na velmi pohodlném koni ,na dlouhé vyjížďky.Pak už jsem si začala připadat neohrabaně,pupek se podivně houpal,tak jsem si dala pauzu.
Rodilo se mi celkem rychle a snadno.Celé první těhotenství jsem až do porodu pravidelně denně kydala a krmila 14koní.To druhé už jen 4,protože jsme šli do svého.Ale zas jsem k pupku měla ještě první malé dítě

Ježdění mám až jako druhý sport, tak zkušenosti odjinud: Kamarád je dětský patolog a pamatuji si na jeho dlouhý odsuzující článek na stránkách o lezení, kde se řeší to samé, tedy zda/jak dlouho lze v těhotenství lézt. Kamarád je ostře proti, protože má pak na stole plody, které neměly to štěstí nebo se dítě narodilo s nějakou vývojovou vadou. Uznávám, že je asi profesionálně deformovaný, ale jakékoliv sporty, kde hrozí pád nebo otřesy, v těhotenství fakt nedoporučuje.
Taky mám kamarádku, které lezla skutečně až do porodu (dokonce jí plodová voda praskla při rozcvičování na stěně) a dítě má zdravé, stejně tak jiná holčina jezdila ještě v šestém měsíci normálně cvalem na koni a taky v pohodě. Ale taky se může něco po... a i když to nemusí být přímo důsledek chování těhotné, bude si to člověk zbytečně vyčítat. Sestra takhle v těhotenství letěla letadlem (žije v zahraničí), 3 dny po příletu potratila, následně 4 roky nemohla otěhotnět a to bylo pořád dokola "kdybych já blbá byla opatrnější"...
Já bych se na to vykašlala, maximálně jak někdo psal, chodit v kroku s vodičem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc děkuji za rady a poučení. :) Je to pro mě něco nového.. :) Nakonec uvidím, jak daleko to půjde bez problému.. Můj koníček je klidný snad proběhne vše hladce. Ještě jednou velké díky.

Myslím, že keď sa sem tam povozíte nič sa nestane, naozaj to najväčšie riziko je ten pád a tie otrasy keď je už to bruško väčšie. Ja mám tiež extra flegmatického kľudného koňa, ale napriek tomu som pred týždňom skončila na zemi a spôsobila to čerstvo vybetónovaná šachta na hrádzi kadiaľ denne prechádzame. Cválame si tým naším pomalým pohodovým cvalíkom a tu zrazu kôň zaflekuje a otočí sa.. no a bolo. A zrovna som si poriadne natiahla rebrá. Byť tehotná asi šaliem. Na bábätko sa čoskoro chystáme takže ja viem, že jazdiť nebudem, možno prvé mesiace ak sa budem cítiť v pohode. Kone nemám len na jazdenie tak to snáď nejako prežijem

Ja jsem si svuj sen o vlastnim koni splnila teprve pred rokem...ale jsem cerstve zasnoubena, baracek se dostavuje, mam skvelyho chlapa a tahne mi na 27...Takze to brzo vypada i na nejakyho toho prcka :). Kazdopadne jsem si jista ze ac to bude na houby...riskovat to nebudu. Vzdyt to vidim sama...za cela leta v oddile a po stajich znamych jsem spadla jednou a to bylo pri mem prvnim pokusu o skok. A za posledni pulrok me muj drahousek sundal hned dvakrat... Takze za prvy by me asi pritel privazal doma k posteli na devet mesicu...a za druhy bych to sama neriskovala. Nahoda je blbec a za celozivotni vycitky mi to nestoji. Dokonce si zaucuju holcinu co mam s jejim tatou ustajeneho konika...a tak nejak doufam ze se mi o nej postara...i kdyz budu jiste drepet na lavicce a vyrvavat-vic toho...a min tamtoho...hahaha

Kamarádka hned jak zjistila že je těhotná přestala jezdit. Chodila holky hlídat na jízdárnu a po jednom letním výcviku neodolala a sedla si...však jen pár kroků ke stáji....s vodičem. A klasika, zpoza rohu vyletělo psisko, koník poskočil(ani nevyhodil, prostě jen poskočil) a kámoška slítla...Miminko zachraňovali v 6 měsíci a bylo to tak tak, jak pro ni, tak pro miminko. Další dítě už mít nemůže, protože si pádem potrhala dělohu.... Holky těch pitomých pár měsíců se dá vydržet...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kamarádka hned jak zjistila že je těhotná přestala jezdit. Chodila holky hlídat na jízdárnu a po jednom letním výcviku neodolala a sedla si...však jen pár kroků ke stáji....s vodičem. A klasika, zpoza rohu vyletělo psisko, koník poskočil(ani nevyhodil, prostě jen poskočil) a kámoška slítla...Miminko zachraňovali v 6 měsíci a bylo to tak tak, jak pro ni, tak pro miminko. Další dítě už mít nemůže, protože si pádem potrhala dělohu.... Holky těch pitomých pár měsíců se dá vydržet...

Úplně mi z toho zatrnulo. Je to tak, žádný kůň prostě není stroj, to tak je.

Žienky ja som momentalne na začiatku 4teho mesiaca. Milujem svojho kona a verim mu na 99% vo všetko a aj napriek tomu ho uz nejazdim. Človek nikdy nevie co sa moze stat. Pracujem s nim len zo zeme, baviacky, hranie sa a pripadne kusok prechadzky na ruke. Priateľ s nim chodí vonku na vychádzky tak vybehany je, ale ja by som určite neriskovala. Je to predsa len zviera a nie stroj, tak treba davat pozor. Kedysi som bola nazoru, ze ked budem tehotna jazdenie určite neobmedzim, ale asi mi došlo ze tych par mesiacov vydrzim a kvoli zdraviu babatka sa to vyplati Poznala som aj ženu co jazdila v 8mom mesiaci v pohode, narodilo sa jej zdrave babo, ale myslim ze nie kazdy musi mat take stastie a treba si davat viac pozor.

Jsem těhotná a už ve chvíli kdy jsme to zjistili, mi nebylo lékařkou doporučeno jezdit, ba nepřímo zakázáno - pro zdraví mé a hlavně dítěte. Takže od 6.týdne ke koním vůbec nesmím, žádné ježdění ani péče... Vydržet se to dá a příští rok hurá do sedla

Pohledejte starší diskuse na toto téma....Někdo tam psal i o ůrazech a následném potratu.(na nejhodnějším koni praskla spona na podbřišáku a budoucí mamina spadla i se sedlem....).1000 lidí tisíc názorů.Já těhotná ještě nebyla a vím že bych si netroufla jezdit.Maximálně sednout na nějakého mamlase na jízdárně,kterého někdo povede.Vyjet si ven to nee.Člověk si musí uvědomit že už nerozhoduje jen o svém zdraví a životě ale i o tom malým které máte v sobě....

https://www.ifauna.cz/kone/nemodforum/r/detail/531952/tehulky-jezdite-jezdily-jste-na-konich

https://www.ifauna.cz/kone/forum/r/detail/391172/ahoj-tehulky

https://www.ifauna.cz/kone/forum/r/detail/358349/tehulky-a-jezdeni

Já s prvním jezdila asi do třetího měsíce, s druhým to nešlo a s třetím jsem ještě v šestém měsíci jela huberta Všechny děti jsou v pořádku. Je to prostě na každé nastávající mamině jak si troufne a hlavně jak to zdravotně zvládá. Mě třeba ježdění pomáhalo proti nevolnosti

První dítě - jezdila jsem asi do 5. měsíce, kobyla pod sedlem zlatíčko, byla taky březí, takže zbylé 4 měsíce už jsem s ní chodila na ruce na zdravotní procházky. Mimo to jsme ji jednou zapřáhli s mužem do saní. Stali jsme se účastníky dopravní "nehody" (viník ujel, jen my měli problém, klasika) - kobyla se následně splašila, hupla i se saněmi přes příkop (v podstatě zahnula o 5 metrů dřív na jí známou polní cestu - v závějích se netrefila), mě to vyhodilo do sněhu před saně. Jen jsem zařvala hou, a ta zlatá splašená kobyla, co jsme ji neudrželi opratěmi, nějak empatií pochopila a opravdu zarazila na místě, sanice se dotýkaly mého břicha, nepřejela mě. Kdybych to nezažila, nebudu tomu věřit. Ona se ohřebila za 3 měsíce od této nehody, já za 4 porodila naši nejstarší dceru, do posledního dne jsem se o kobylu s hříbětem starala - krmení, kydání, výběh, po porodu kobylu jezdil kámoš, já po šestinedělí....
Druhé těhotenství bylo rizikové, na koně sednout nebylo pomyšlení, byla jsem ráda za každý den, kdy jsem byla doma s dcerou, které nebyly ani dva roky.
Třetí těhotenství jsem koně pod sedlo neměla, děti měly poníky. Pohyb kolem zvířectva až do porodu.
Jsem pro to, aby to každá sama zvážila, zda to stojí za riziko. Já měla kobylu pod sedlem hrozně hodnou, jen v zápřahu měla tendenci řešit cokoli že prostě zabere víc, v lese při stahování dřeva to bylo fajn, ale v saních to tenkrát díky tomu blbci co nás tlačil ze silnice bylo fakt o život mého dítěte. Na svoji druhou kobylu bych těhotná nesedla ani náhodou. Nebyla zlá, ale nevěřila bych jí, že se o mne postará.

No nevim jsem ve 20tt a zatim brisko neprekazi..jezdim cross a bez problemu. Doktor je taky pro samozrejme ze si davam pozor a velke skoky a sesupy neprehanim ale jinak lehci trening neni problem...ale je to idividualni...doktor rikal dokud se budu citit.

Ahoj, já jsem momentálně skoro ve 30tt. Na podzim jsem odjela Huberta, nevěděla jsem, že jsem těhotná. Pak jsem snad po 9letech spadla za překážkou, jen tak lehce, to jsem ještě stále něvěděla, že jsem těhotná. Když jsem zjistila, že čekám miminko, jezdila jsem, jen jsem už neskákala, ale jinak ve všech chodech. jezdila jsem do 4měsíce. Pak mi doktor řekl, že mam nízko placentu a že bych neměla přepínat svalstvo, že se ve většině případech do 30tt vytáhne společně s miminkem. a tak jsem jezdit přestala. Placenta se vytáhla. Ted si občas na koně sednu, bříško mam malé, ale jen v kroku. Ale procházkuju pořád dál. Kamarádka jede na jednom mém koni a já si to s druhým a psiskama štráduju pěšky. Ale už se neskutečně těším, až si zase vylezu do sedla. Snad to půjde po porodu co nejdřív

Holky a jak zvládáte nebo jste zvládaly péči o koně před porodem a po porodu. Čekám prvního potomka, teď jsem ve 20. týdnu a vůbec nemám předsavu, jak to pak půjde s pupkem. To samé po porodu, za jak dlouho jste byly schopné tak nějak normálně fungovat?

Tak asi záleží na mnoha aspektech. Zdejší 'porodní bába' například ježdění na koni doporučuje, i když tím myslela spíš to chzení v kroku třeba na lonži, a cvičení. Dokonce sem v Anglii byla na hiporehabilitační farmě, kde nabízeli tyto rehabilitace právě pro těhotné. Prý to pomáhá, zapojují se důležité svaly a jemné uvolněné kolíbání v sedle.
Ono je to hodně o "nikdy nevíš, co se může stát" ale s tímhle přístupem... plno žen začalo jezdit třeba už v 6 letech, jsou tedy ty rodiče nezodpovědní posílat takové malé dítě mezi koně? A co třeba právě hiporehabilitace? Tam na ty koně posaděj rovnou dítě postižené, co se nemusí vůbec udržet. Jsou tedy hiporehabilitace bezpečné?

Já se přiznám že sem kus sebestředného člověka, který myslí hlavně na sebe a na své zájmy, proto mě těhotenství a děti nijak nelákají, nějak necítím tu potřebu je mít a necítím v sobě schopnost vzdát se některých věcí. To je ovšem jen moje věc, jiné holky to maj jistě jinak a i to je dobře, každý by měl dělat to, co považuje za správné vůči sobě :).

Asi mě za tenhle názor ukamenujete, ale každá, která sedne na koně a ví, že je těhotná...pro to ani nemám výrazu. A to děti nemám.

Aneb abych svůj extrémní názor vysvětlila: ježdění na koní chápu jako zbytnost, kdežto zdraví dítěte je pro mně nezbytnost. Ano, když vyjdu na ulici, může mě srazit auto, ale to jsou úkony nezbytné pro život, stejně tak i motorová doprava, už jen kvůli doktorům. Je více sportů, není to jen jezdecky, považuji za zbytečný risk...matka se může udržovat v kondici chůzí, zdravotním cvičením apod...koně chápu jako osobnost a i ten nejhodnejsi může udělat kdykoli cokoli a celý život si vyčítat smrt dítěte vlastní blbostí, či kvůli tomu koukat na zbidaceneho tvorecka...z toho je mi na bliti. Žádný kůň ještě neumrel na stání ve vybehu, proto Vás, nastávající matky prosím za ta pisklatka...vždyť rok nejezdeni není celý život. A to podotýkám, děti nemám, ještě je ani nechci, ale už teď vím, že bych o tomhle nedokázala ani uvažovat, zda v jiném stavu sednout na koně, či ne...ta zodpovědnost za cizí život, i když ještě nemzoura na svět, je strašlivá.
Pardon za diakritiku, píší z tabletu.

A ještě úplně posledním dodatkem k té hiporehabilitaci - věřím, že účinek je pro těhotnou matku je velký, ale opět otázka - stojí to za ten risk? Je rehabilitační kůň strojem i přes svou povahu a výcvik? Ano, vozí se na nich postižení, ale pořád když spadnou, riziko nějakého fatalniho úrazu je pro ne zhruba taková jako pro běžného jezdce...ale co když by žena spadla na břicho s plodem? Vždyť to může být jako kdyby do toho břicha dostala basebalkou...dítě by to na 99 procent odneslo na životě...kdežto když se to stane ženě negravidni, má určitě daleko větší šanci na přežití, než plod.

alfonza napsal(a):
Holky a jak zvládáte nebo jste zvládaly péči o koně před porodem a po porodu. Čekám prvního potomka, teď jsem ve 20. týdnu a vůbec nemám předsavu, jak to pak půjde s pupkem. To samé po porodu, za jak dlouho jste byly schopné tak nějak normálně fungovat?

Hlavně se odnaučte si něco plánovat V těhotenství a s dětmi to má prostě každá jinak.Řiďte se vašimi pocity.
Jsou ženy, které hormony změní k nepoznání.Začnou řešit věci, které normálně zvládaly a s příchodem dítěte jsou úplně out.
Já mám děti dvě.Při prvním jsem jezdila asi do třetího měsíce.Pak náš mladý okulhal a po jeho nucené odstávce už jsem na něj nesedala.Ale půjčovala jsem si koně kamarádek, vycházkové.K tomu jsem měla, kromě šestinedělí, na starost komplet maštal se 14ti koňmi.
Při druhém těhotenství jsem měla koní jen 7, už jsme byli ve vlastním.Ale zas k tomu 3leté první dítě.To jsem jezdila až do 6tého měsíce.Pak už jsem s obrovským houpajícím se břichem radši chodila po zemi.Dělala jsem hned po příchodu z porodnice.
Babičky nefunkční, muž v práci nebo úplně služebně mimo.
A taky jsem to zvládla.Děti jsou OK, už taky jezdí.
Pokud jste léta jezdila, máte slušného koně a vaše těhotenství bude probíhat normálně, neviděla bych problém.Po porodu, bude li miminko v pořádku, zavedete režim jaký vám bude vyhovovat.
Myslím, že tohle je fakt individuální záležitost, která se nedá předpovědět, ani naplánovat.Je to o přizpůsobivosti a asi i kompromisu.
Nebojte se toho, děti jsou radost a určitě to budete zvládat, proč by ne?

V těhotenství je to každého věc, pokud není rizikovka a je "hodný" kůň, tak proč ne, pokud se budoucí maminka na to cítí.
V šestinedělí (a u některých případů i déle) bych, zvláště po přirozeném porodu, jízdu na koni nedoporučovala, pánev je roztažená, spoje kostí jsou povolené a může docházet ke špatnému hojení, znám maminku, která v šestinedělí jezdila jako dříve (4-5x týdně) a dodnes (chlapečkovi už jsou 4) má s pánví problémy. Chce to prostě počkat, až se pánev dá zase dopořádku...

NO nevím holky já bych do toho nešla...
Sice ještě děti nemám, ale hodiny mi už tikají. Sice nejsem takový ten 5x týdně jezdec, ale opravdu bych to v zájmu mimina i ve svém vlastním zájmu radši oželela. Dokážu si i představit, že by mě můj chlap radši na místě vypleskal, než by mě na koňa pustil:) a tomu koníkovi to poflakování taky neublíží tak proč to lámat přes koleno.
Už tak, že budu pak muset vyřešit kýblování vody a ostatní práci kolem zvířat(i když těch těžších činností zase toliko není).
Nemyslím si, že těhotenství=nemoc(jak je v dnešní době dost populární), do práce bych rozhodně chtěla chodit až pokud to bude možné, ale beru to tak, že té péče vlastnímu tělu musím dát mnohem více a být k němu opatrnější, neb ho už nesdílím sama.

Zdar, mě jezdecká přestávka mrzí, ale slíbila jsem, že jezdit nebudu. Normálně vodím, ošetřuju, děláme nějaké blbosti ze země. Jsem v půlce a upřímně- připadám si fakt nemotorná, mám pocit že břišní svaly už vůbec nemám. A že mi ten balón vyloženě brání rychle reagovat na nečekané pohyby koně. Tudíž pokud bych se vůbec dostala do sedla, mohla bych být velice rychle dole. A to za to fakt nestojí. Pasu a kobyly jsou spokojené a i já si u toho odpočinu.

koně napsal(a):
Hlavně se odnaučte si něco plánovat V těhotenství a s dětmi to má prostě každá jinak.Řiďte se vašimi pocity.
Jsou ženy, které hormony změní k nepoznání.Začnou řešit věci, které normálně zvládaly a s příchodem dítěte jsou úplně out.
Já mám děti dvě.Při prvním jsem jezdila asi do třetího měsíce.Pak náš mladý okulhal a po jeho nucené odstávce už jsem na něj nesedala.Ale půjčovala jsem si koně kamarádek, vycházkové.K tomu jsem měla, kromě šestinedělí, na starost komplet maštal se 14ti koňmi.
Při druhém těhotenství jsem měla koní jen 7, už jsme byli ve vlastním.Ale zas k tomu 3leté první dítě.To jsem jezdila až do 6tého měsíce.Pak už jsem s obrovským houpajícím se břichem radši chodila po zemi.Dělala jsem hned po příchodu z porodnice.
Babičky nefunkční, muž v práci nebo úplně služebně mimo.
A taky jsem to zvládla.Děti jsou OK, už taky jezdí.
Pokud jste léta jezdila, máte slušného koně a vaše těhotenství bude probíhat normálně, neviděla bych problém.Po porodu, bude li miminko v pořádku, zavedete režim jaký vám bude vyhovovat.
Myslím, že tohle je fakt individuální záležitost, která se nedá předpovědět, ani naplánovat.Je to o přizpůsobivosti a asi i kompromisu.
Nebojte se toho, děti jsou radost a určitě to budete zvládat, proč by ne?

Díky. Já spíš myslela, jak jste to zvládaly fyzicky. Do kdy před porodem jste zvládly obstarat koně, kydání, apod. To samé po porodu. Břicho mám zatím nic moc, takže to jde pořád v pohodě, ikdyž břišní svaly docela cítím. Asi bych zvládla zatím i jezdit, ale to už raději ne. Byla jsem asi 3x za tu dobu, jen na lehké vyjížďce, ale už to nechci riskovat.
Nebojím se toho:), spíš by mě to zajímalo po praktické stránce, jak dlouho a za jak dlouho budu schopná fungovat, výpomoc, kterou jsem na tu nemohoucí dobu měla domluvenou, nečekaně odpadla:(. Takže to budeme muset doma nějak spytlíkovat.

To je asi taky hodně individuální, jak to která zvládá. Já mam do termínu porodu 2měsíce a 10dní. Koně mam dva doma u baráku. Normálně jim 2x denně kydám a vozím to velké plastové kolečko. Vodu mi většinou nanosí přítel, ale když nemůže, tak si naplním půlku toho velkého kýble a nesu. Na procházky chodím klidně i dvouhodinové s koněm na vodítku. Kopce nekopce. Ale na délku těhotevství mam celkem malé bříško, které mi zatim vůbec nevadí, nezadýchávám se, nohy neotékají, takže za mě dobré a po porodu uvidíme

leennyy napsal(a):
To je asi taky hodně individuální, jak to která zvládá. Já mam do termínu porodu 2měsíce a 10dní. Koně mam dva doma u baráku. Normálně jim 2x denně kydám a vozím to velké plastové kolečko. Vodu mi většinou nanosí přítel, ale když nemůže, tak si naplním půlku toho velkého kýble a nesu. Na procházky chodím klidně i dvouhodinové s koněm na vodítku. Kopce nekopce. Ale na délku těhotevství mam celkem malé bříško, které mi zatim vůbec nevadí, nezadýchávám se, nohy neotékají, takže za mě dobré a po porodu uvidíme

JInak chodím normálně do kanceláře do práce a pokud mi bude stále dobře, tak chci chodit až do porodu. Ale já se opravdu po celé mé dosavadní těhotenství necítím vůbec těhotně, což je veliká výhoda

8bek8 napsal(a):
A ještě úplně posledním dodatkem k té hiporehabilitaci - věřím, že účinek je pro těhotnou matku je velký, ale opět otázka - stojí to za ten risk? Je rehabilitační kůň strojem i přes svou povahu a výcvik? Ano, vozí se na nich postižení, ale pořád když spadnou, riziko nějakého fatalniho úrazu je pro ne zhruba taková jako pro běžného jezdce...ale co když by žena spadla na břicho s plodem? Vždyť to může být jako kdyby do toho břicha dostala basebalkou...dítě by to na 99 procent odneslo na životě...kdežto když se to stane ženě negravidni, má určitě daleko větší šanci na přežití, než plod.

To už je takovej opičí strach mi přijde.
proč řídit auto? Je silnice orpavdu tak bezpečná? Co když proti vám pojede nějaký opilý řidič?
A je beztpečné chodit ven v zimě když je náledí? Uklouznete, spadnete na břicho? Budete raději zamčená uvnitř domu a ani se nehnete aby náhodou cokoliv?
Kůň je jen zvíře, to ano, ale je i velmi chytré zvíře. Plno koní si umí přepnout na "musím být opatrný" a i kdyby mu práskl za zadkem granát tak se ani nehne. Moje kamarádka nasedala na klisnu ze žídle, teda chtěla nasednout. Najednou se židle ohnula a s vělým rachotem spadla a kamarádka sletěla přímo pod koňská kopyta. Kobyla je jinak dost lekavá a tentokrát sebou jen lehce cukla ale jinak se ani nehla, protože věděla, že má přímo u nohou hlavu člověka. A ještě sklonila hlavu a odfrkla na ni aby se ujistila, že je v pořádku.

Bauli napsal(a):
To už je takovej opičí strach mi přijde.
proč řídit auto? Je silnice orpavdu tak bezpečná? Co když proti vám pojede nějaký opilý řidič?
A je beztpečné chodit ven v zimě když je náledí? Uklouznete, spadnete na břicho? Budete raději zamčená uvnitř domu a ani se nehnete aby náhodou cokoliv?
Kůň je jen zvíře, to ano, ale je i velmi chytré zvíře. Plno koní si umí přepnout na "musím být opatrný" a i kdyby mu práskl za zadkem granát tak se ani nehne. Moje kamarádka nasedala na klisnu ze žídle, teda chtěla nasednout. Najednou se židle ohnula a s vělým rachotem spadla a kamarádka sletěla přímo pod koňská kopyta. Kobyla je jinak dost lekavá a tentokrát sebou jen lehce cukla ale jinak se ani nehla, protože věděla, že má přímo u nohou hlavu člověka. A ještě sklonila hlavu a odfrkla na ni aby se ujistila, že je v pořádku.

A spoléhejte se na to:) V tomto souhlasím s Vámi citovaným příspěvkem - ano, auto je risk, ale je to zbytnost, přesně jak uvedla autorka:) Ona se prostě musí hnout k tomu doktorovi, a i náledí nenáledí...a ten kůň už je zbytečný risk:)

Jsem případ příspěvku výše - jezdila jsme jako těhotná, ale teď s odstupem let vím, jak hloupá a nezodpovědná jsem byla.

Jančovička napsal(a):
A spoléhejte se na to:) V tomto souhlasím s Vámi citovaným příspěvkem - ano, auto je risk, ale je to zbytnost, přesně jak uvedla autorka:) Ona se prostě musí hnout k tomu doktorovi, a i náledí nenáledí...a ten kůň už je zbytečný risk:)

Jsem případ příspěvku výše - jezdila jsme jako těhotná, ale teď s odstupem let vím, jak hloupá a nezodpovědná jsem byla.

Tak já nemluvím o tom sednout na svého koně a jít s ním ven nebo na jízdárnu. Reaguji na ty hiporehabilitace. Tam jsou (alespoň teda v zahraničí, tady na to, pravda, často kašlou) ti koně s profeionálním výcvikem, zvyklí, že na nich sedí dítě, které je jinak třeba na vozíku. Koníka většinou vodějí, nebo jej mají na lonži. Pro těhotné si tipuji, že je to jen v kroku a jde spíš o různé cviky.
A dkyž to není jako u nás tradá na poli za domem, ale na jízdárně, kam zkrátka psi nesmí! ať jsou sebehodnější... tady si přitáhnou tamti jednoho psa, támhleten svého psa, majitel má ještě hlídacího psa. Teď je všechny pustěj a oni lítaj po stáji a po výbězích... když si tenhle rixk přidělávaj sami majitelé koní a psů není se čemu divit že ten risk tam je, ale jinak je dle mého na pískové jízdárně v klidu přírody, nejlépe na odvrácené straně od silnice a bez magorů, kteří přijdou k jízdárně a hlasitě kecaj bavěj se a řehtaj se na celé okolí, je nějaká kroková hiporehabilitace 100% a bez rizik.

alfonza napsal(a):
Díky. Já spíš myslela, jak jste to zvládaly fyzicky. Do kdy před porodem jste zvládly obstarat koně, kydání, apod. To samé po porodu. Břicho mám zatím nic moc, takže to jde pořád v pohodě, ikdyž břišní svaly docela cítím. Asi bych zvládla zatím i jezdit, ale to už raději ne. Byla jsem asi 3x za tu dobu, jen na lehké vyjížďce, ale už to nechci riskovat.
Nebojím se toho:), spíš by mě to zajímalo po praktické stránce, jak dlouho a za jak dlouho budu schopná fungovat, výpomoc, kterou jsem na tu nemohoucí dobu měla domluvenou, nečekaně odpadla:(. Takže to budeme muset doma nějak spytlíkovat.

Fyzicky jsem to zvládala celkem dobře.
Jsem zvyklá fyzicky pracovat, takže jsem normálně vozila kolečka s hnojem, i s pilinami, rozdělovala a nosila seno, kýble vody také běžně.Měla jsem 14koní, takže jsem se hýbat musela Balíky mi navalit pomáhal muž, s kolečky jsem chodila pomaleji s vidlemi, lopatou a koštětem jsem se také nemrskala jako bez břicha. Kýble dvacítky s vodou jsem ke konci nosila poloviční.Největší problém mi s pupkem dělalo, nandavat a sundavat zateplováky, co někteří koně museli mít na noc.
Při druhém těhotenství jsem měla koní jen 7, ale zase s vydatnou"pomocí" tříletého prcka.
Největší obavy jsem při obou těhotenstvích měla nikoli z pádu z koně, či úrazu koněm způsobeného, ale z toho, že sebou praštím s kolečkem na prkně, nebo s kýblemi vody na ledovce
Máte li své koně doma, doteď jste je dělala a vaše těhotenství bude probíhat normálně, neviděla bych problém.Prostě si práci přizpůsobíte a rozvrhnete podle momentálních pocitů.

Leennyy, koně- tak to jste mě potěšily. Už teď mi všichni říkaj, ať ty kolečka netahám. Ale kdo by to udělal, to nevím, nenechám si přece výběhy posrané několik měsíců. Ale jak jsem psala, zatím to jde v pohodě a doufám, že to zvládnu až do porodu. Myslím, že pokud to nebudu přehánět, tak mi ten pohyb jedině prospěje. Těžké věci stejně dělá přítel a zase jako nedělat nic, tak se asi zblázním.

Tenhle názor se mi moc líbí. Je to totiž fakt vyčerpávající řešit u každé drobné věci najednou jestli ano či ne a myslím, že jsme zapomněli úplně na intuici a zdravý rozum a vlastní pocit. Navíc zvířata jsou velmi senzitivní. Já jsem to teď řešila taky. Jsem takový věčný začátečník. Zvládnu nějak všechny chody. Bezpečně krok a klus a dostala jsem před nedávnem k narozeninám od přítele lekce. A hned nato jsem zjistila, že jsem těhotná. Dost jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsem na další lekci šla. Jen jsem upozornila lektorku. Ježdění bylo příjemné. Krok úplně v pohodě a klus myslim, ze se nesmí přehánět. Ke konci jsem trochu cítila bricho, tak s ním asi třeba pro mě musím zacházet opatrně. Jezdila jsem bez sedla na dece a bylo to příjemnější, než v sedle. A nejhezčí bylo na konci, kdy se kůň, co se normálně ke všem lidem prý takhle nemá se se mnou mazlit a oňufával mi břicho. Myslíme si, že to poznal. Zvažuji, jestli budu chodit sem tam dál, ale myslím, že v kroku v jízdárně na líném a klidném koní je to bezpečnější než jízda autem. A pokud to doktor vysloveně nezakáže, tak mi to naopak přišlo dost přínosné pro uvolnění těla a zklidnění. Možná po těch komentech tady slezu už na jízdárně nebo zvážím jestli bych nebyla radši, kdyby byl koník na lonži. Ale uvidim. Ale věřím tomu, že je to hodně o komunikaci s tím zvířetem. Přeci jen je to zvíře a komunikuje i jinak nez jen povely a slovy a to je něco, co stejně všechny nastávající matky potřebují umět.