Koně z hřebčína Pretoria - zejména po Seven Mornings Brenin

jo poznala jsem Pretoria Banjo, dalšího hřebce Pretoria a pak tři kobyly ze stáje Pretoria, jedno hříbě po hřebci Pretoria.
Všechno to byly hektičtí koně, když bych to řekla laicky "jak kdyby jim pořád hořela koudel u prdele"

Jednoho koně po Breninovi znám dobře, o druhém vím zprostředkovaně.
Kůň č. 1 přecitlivělý a zároveň tvrdohlavý, kontaktní, "koudel u prdele" na něj sedí - z důvodu neřešitelných zdravotních problémů (skrytá vada) neobsednut a je kandidátem buď na eko sekačku nebo na jatka.
Kůň č. 2 pro zdravotní problémy ve 3 letech utracen.

Nevím no, u těchto koní je dědičná určitá psychická porucha, která se evidentně rozvíjí dál a dál, měl by se tento chov dle mého utlumit a pokud dělat Welsche, tak z jiných plemeníků. Z mých zkušeností to jsou velice kamarádští, pracovití, učenliví a srdeční koně, na druhou stranu to jsou velice psychicky labilní koně, přesně jak bylo napsáno - permanentně "koudel za prdelí", vhodní pouze pro jednoho člověka, který si s nimi bude hrát a budou mít pravidelnou práci a zaměstnanou hlavu. Ale co se týká vzhledu, tak to jsou moc povedení koně, fyzicky dosti odolní s dobrými kopyty - takže ze zdravotního hlediska naprosto bezproblémoví. Chce to člověka, který má neskutečně moc času, moc zkušeností, pak s těmito problém mít nebude. Pro normálního člověka se těmto koním vyhnout a nekoukat na vzhled.

Zdravím, s tím ze to jsou koně jednoho majitele souhlasím, bohužel si myslím ze genetická psychickápporucha je poněkud silné slovo , to máte nějak podložené? mám od nich koně po Thomasovi, jediný co bych mohla říct nepozitivního je to že oni si s těma konema prostě nedají práci, a pak vypadají ze sou labilní. Sou neosahani někdy nepochopitelné lekav i. Ale pro majitele by se rozkrajeli a jsou velice charakaterni, i hrebci.

Odchovala jsem kobylku po Pretoria Pegasovi (Gwenllan Ben x Pretoria) a pro mě to tedy kůň nebyl. Ač odmala na ošetřování milionová, poměrně nelekavá (a když se něčeho bála, tak to byly věci, které by člověk vůbec nepředpokládal), obsedání byl dooost oříšek a bylo to na dlouho.

Však ne každý konik je zvedavy na lidi na zádech :) Welsi jsou například od většiny teplasu rychle chapajici, obecně nadaní na všechno, a charakterni. Vůči lidem jsou ohleduplni, nesklebivi, a snaží se vyhovět. Mám hrebce a jeho miliónová milá povaha je prostě i přes nějakou tu občasnou lekavost úžasná. Stačí na něj syknout a hned se klidní i u kobyl, je to velice milé, prichylne a spíš klidně stvoření. Člověk si k nim musí jen najít cestu a vycítit jejich povahu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Však ne každý konik je zvedavy na lidi na zádech :) Welsi jsou například od většiny teplasu rychle chapajici, obecně nadaní na všechno, a charakterni. Vůči lidem jsou ohleduplni, nesklebivi, a snaží se vyhovět. Mám hrebce a jeho miliónová milá povaha je prostě i přes nějakou tu občasnou lekavost úžasná. Stačí na něj syknout a hned se klidní i u kobyl, je to velice milé, prichylne a spíš klidně stvoření. Člověk si k nim musí jen najít cestu a vycítit jejich povahu.

a to máte hřebce z linie, kterou uvádí zadavatelka?

Nemám přímo po Breninovi, ale po Thomasovi, takže z Pretoria ano

No, pak je asi možné, že koně z linie zadavatelky až tak charakterní a nekomplikovaní nejsou ...

Možné to je, že nějaké geny rodičů si nesednou, ale že by byl "praštěny" plemenik, to je dost zvláštní, přeci by někdo s vědomím takové skutečnosti dobrovolně "nekazil" chov. Já bych to pričitala te polodivokosti, opravdu by měli s koňmi víc pracovat, to bez debaty!

Nemám žádného welsh coba po Pretoria, ale plemenného hřebce a 3 klisny. Absolutně vyrovnaní, dětští koníci, i hřebec, učí se na něm začátečníci, malé děti, dělá se na nich voltiž, nelekaví, milujou lidi, nebojí se skoro ani bomby. Koudel u prdele teda nemá ani jeden. I veškerá hříbata naprosto charakterní a milionová, avšak osahaná, vodila se, uvazovala, korektury, veterinář, deka, maska.... vše uměla, než jsem je prodala. Taky vím o hřebcích Welsh Cob, po kterých je tady halda vzrušivých koní, nicméně jsou to koně z výstavních linií, u nichž je ta "koudel" žádoucí, jinak by nevyhrávali, ale je fakt, že pro děcka to není. Záleží, z jakých rodičů si vyberete, charakter musí být prokazatelný. Nikdy mi žádný nestonal. Házet je do jednoho pytle, že to jsou zvířata pro jednoho pána,to není moudré, chovám je léta tak vím, že to není pravda, chodí mi sem 30 děcek od 8 let a naprosto v pohodě. "Koudel u prdele, péra v nohách, nozdry jak balony, ocas hore a oči navrch hlavy" - tedy vzrušivost" jsou žádané vlastnosti pro výstavní jedince, (ty já nemám). Přenášejí ty geny na hříbata, samozřejmě. Pokud se dozvíte, že jsou "vyšmatlaní a nemocní" koně po nějakém hřebci , tak hříbátko po něm neberte. Promiňte, jen jsem poupravila informaci, že jsou příliš vzrušiví a pro jednoho pána. Tady je důkaz:
http://pareli.rajce.idnes.cz/Miniklubik_16.9.2014
A hříbě zde:

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemám žádného welsh coba po Pretoria, ale plemenného hřebce a 3 klisny. Absolutně vyrovnaní, dětští koníci, i hřebec, učí se na něm začátečníci, malé děti, dělá se na nich voltiž, nelekaví, milujou lidi, nebojí se skoro ani bomby. Koudel u prdele teda nemá ani jeden. I veškerá hříbata naprosto charakterní a milionová, avšak osahaná, vodila se, uvazovala, korektury, veterinář, deka, maska.... vše uměla, než jsem je prodala. Taky vím o hřebcích Welsh Cob, po kterých je tady halda vzrušivých koní, nicméně jsou to koně z výstavních linií, u nichž je ta "koudel" žádoucí, jinak by nevyhrávali, ale je fakt, že pro děcka to není. Záleží, z jakých rodičů si vyberete, charakter musí být prokazatelný. Nikdy mi žádný nestonal. Házet je do jednoho pytle, že to jsou zvířata pro jednoho pána,to není moudré, chovám je léta tak vím, že to není pravda, chodí mi sem 30 děcek od 8 let a naprosto v pohodě. "Koudel u prdele, péra v nohách, nozdry jak balony, ocas hore a oči navrch hlavy" - tedy vzrušivost" jsou žádané vlastnosti pro výstavní jedince, (ty já nemám). Přenášejí ty geny na hříbata, samozřejmě. Pokud se dozvíte, že jsou "vyšmatlaní a nemocní" koně po nějakém hřebci , tak hříbátko po něm neberte. Promiňte, jen jsem poupravila informaci, že jsou příliš vzrušiví a pro jednoho pána. Tady je důkaz:
http://pareli.rajce.idnes.cz/Miniklubik_16.9.2014
A hříbě zde:

tak tak
Znám hafo welshů (3 z nich plemeníci- jeden ze stáje Arvalon (myslím) a druhý Dollom) ten třetí hřebčoun mi dává zabrat ale to je tím, že jde ven a něco dělá jen když si já vyšetřím jednou za čas chvilku a zajedu se za ním podívat takže jeho chápu zbytek jsou supr koníci, pár kobyl lehce náladové ale která kobča není že? valaši občas něco vymyslí a zkusí nějaký ten kousek i bez pobídky a ti dva hřebčouni jsou moje lásky na které se ráda jezdím dívat a vzpomínat na dny kdy jsem je měla pod sedlem xkrát týdně ted mám své 2 vlastní koně a tak nemám čas a je mi to líto nevím kde jsem se praštila do hlavy před nákupem "welshe" kdy jsem si pka koupila ČT holt láska na první pohled a už ho nedám a ponice jako kámoška je pastevní oříšek ale vypadá jako tlustý welshák velká je jako A ale tělo má jaksi shetlandí

Ono je snadné říct, že tamto či ono plemeno jsou zmetci ale záleží na koni a rodičích
Nevím, jsem čistě rekre jezdec a tak nad takovými koníky z chovných stájí akorát slintám doma bych to asi nechtěla ne koně šlechtěného a oceńovaného na výstavách ale to je můj názor

Na té úvaze o vystavni vzrusivosti určitě něco bude!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemám žádného welsh coba po Pretoria, ale plemenného hřebce a 3 klisny. Absolutně vyrovnaní, dětští koníci, i hřebec, učí se na něm začátečníci, malé děti, dělá se na nich voltiž, nelekaví, milujou lidi, nebojí se skoro ani bomby. Koudel u prdele teda nemá ani jeden. I veškerá hříbata naprosto charakterní a milionová, avšak osahaná, vodila se, uvazovala, korektury, veterinář, deka, maska.... vše uměla, než jsem je prodala. Taky vím o hřebcích Welsh Cob, po kterých je tady halda vzrušivých koní, nicméně jsou to koně z výstavních linií, u nichž je ta "koudel" žádoucí, jinak by nevyhrávali, ale je fakt, že pro děcka to není. Záleží, z jakých rodičů si vyberete, charakter musí být prokazatelný. Nikdy mi žádný nestonal. Házet je do jednoho pytle, že to jsou zvířata pro jednoho pána,to není moudré, chovám je léta tak vím, že to není pravda, chodí mi sem 30 děcek od 8 let a naprosto v pohodě. "Koudel u prdele, péra v nohách, nozdry jak balony, ocas hore a oči navrch hlavy" - tedy vzrušivost" jsou žádané vlastnosti pro výstavní jedince, (ty já nemám). Přenášejí ty geny na hříbata, samozřejmě. Pokud se dozvíte, že jsou "vyšmatlaní a nemocní" koně po nějakém hřebci , tak hříbátko po něm neberte. Promiňte, jen jsem poupravila informaci, že jsou příliš vzrušiví a pro jednoho pána. Tady je důkaz:
http://pareli.rajce.idnes.cz/Miniklubik_16.9.2014
A hříbě zde:

Krásné fotky, evidentně vyrovnaní koníci...

Ale tady přece nikdo netvrdí, že všichni welshové mají "koudel za prdelí" - oba příspěvky, kde je to použito, se vztahují ke konkrétním koním s tím, že chov na této konkrétní linii považují za nežádoucí (třeba právě proto, že to není povaha u welshe žádaná).

No taky si myslím, že to s tou poruchou nebude tak horké, přece by dál nepřipouštěli, kdyby vznikali takoví "zmetci". Jinak měla jsem zkušenost s dvěma kobylkama po tomto hřebci, obě sestry, jedna 3-letá a druhá 4-letá, ta první se mi pravda líbíla více, exterierově nádherná, výrazná ryzka, ale nervní, člověka moc nebrala, za to ta druhá (tu jsme si koupili) 4-letá, to bylo zlatíčko, po ohradě za mnou chodila, čištění (to stála i nepřivázaná), mazlení si fakt užívala, jak někdo psal výše, ochotná, snažila se člověku vyhovět, nevymýšlela, obsednutí proběhlo naprosto v pohodě, je fakt, že na jízdárně více koukala, za to v terénu šla do všeho, kam ji člověk navedl, tam se snažila jít, na ošetřování taky v pohodě . Taky si myslím, že je škoda, že se jim tam více nevěnují, že koníci nejsou osahaní, mají je tam izolované i od takového běžného ruchu, jako provoz a kolemjdoucí. Ale musím říct, že třeba kobča šla dvakrát za koníkem po silnici a pak už auta neřešila. Samozřejmě na takové koně to chce zkušeného jezdce, který je v pohodě a umí zachovat klid i v krizových situacích, protože ti koníci hodně vnímají a potřebují oporu v jezdci, když je jezdec v klidu, pak i oni hodně věcí neřeší. Ale myslím, že to potřebuje každý mladý kůň.

Pěkně popsáno a mohu potvrdit.

Píšete: No taky si myslím, že to s tou poruchou nebude tak horké, přece by dál nepřipouštěli, kdyby vznikali takoví "zmetci". - co vás k této úvaze vede ??? Pokud je poptávka, tak je i nabídka a jestliže se potomky tohoto zřejmě drahého hřebce daří prodávat, tak proč by nemnožili ....

Jsem zadavatel původního příspěvku a všem moc děkuji za informace. Koně z Pretorie se mi moc líbí, měl jsem tam vybraného jednoho favorita , nicméně ptal jsem se právě z důvodu toho, že jsem bohužel slyšel také ne zrovna pozitivní reference.

A když se kouknu do nabídky koní na prodej na stránkách hřebčína, 3 z koní po Breninovi mají napsáno, že jsou bojácní / nervózní ... Tak nevím ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Píšete: No taky si myslím, že to s tou poruchou nebude tak horké, přece by dál nepřipouštěli, kdyby vznikali takoví "zmetci". - co vás k této úvaze vede ??? Pokud je poptávka, tak je i nabídka a jestliže se potomky tohoto zřejmě drahého hřebce daří prodávat, tak proč by nemnožili ....

Jsem zadavatel původního příspěvku a všem moc děkuji za informace. Koně z Pretorie se mi moc líbí, měl jsem tam vybraného jednoho favorita , nicméně ptal jsem se právě z důvodu toho, že jsem bohužel slyšel také ne zrovna pozitivní reference.

A když se kouknu do nabídky koní na prodej na stránkách hřebčína, 3 z koní po Breninovi mají napsáno, že jsou bojácní / nervózní ... Tak nevím ...

hele já koupila kobylu co byla připuštěná Pretoria (píši o tom i výš), po narození jsem se zajímala o původ hřebce a psala jsem přímo do stáje Pretoria a z tama mi přišla odpověď, že jsou to výborní koně, jen pro normálního člověka jsou to horkokrevní a těžko zvladatelní koně, jsou to koně co mají svůj charakter, který se hodně liší od jiných koní, na ježdění nejsou pro klasické ježdění, ale potřebují tvrdou a pravidelnou práci......mé hříbě jsem měla do 4 let, pod mým vedením byl naprosto bez problémů, když jsem ho někomu půjčila, tak to byl velmi výbušný a až nejezditelný kůň, po prodeji se z něj stal naprostý magor, kůň normálně zcvokl.....
Další zkušenost s koňmi Pretoria - viděla jsem na vlastní oči Pretoria Banjo a hřebec byl tak vyděšený a vynervovaný, že lezl po stromech, několik Pretoria prodávala Daňková - naprosto nejezditelní koně, kdysi se prodávaly dva bratři Pretoria (někde tady je o nich vlákno) magoři na entou.....

Znala jsem 3 koně po Thomasovi...jeden větší labil než druhý. Ovšem exteriérově všichni velmi povedení, takže šli naštěstí rychle prodat a pokud vím, tak všichni mají už několikátého majitele, protože nikdo neví co s nima..A jsem přesvědčena, že to nebylo nezkušeností majitelů.. taky se přikláním k variantě ,,genetického vymetena v hlavě,,

Zajímavé. Mám koně po Thomasovi, a je absolutně skvělý, v boxe mazlíček, zatím příprava na ježdění kde se jeví jako chapajici, a šikovný. Víte kolik znám zlých zmagorenych ujetých klusaku? Každý druhý, taky neznám jediného normalniho araba.. To že jsou welsani specificti je určitě pravda, a evidentně jim nesvědčí změny majitele, se mnou se kůň chová skvěle, má milou povahu, občas se bojí nějakých věcí, ale jak si zvykne, je v pohodě. Určitě jim prospívá klid a důslednost, a každodenní práce. Krasne se uvolní a je šťastný a jak se trochu unavi, prospívá mu to. Možná jsou prostě citliví na to, jak se k nim lidi chovají. Když se na myho koně moc tlačí, je vyloženě v nervu, když mu s usmevem a důsledností sdělím co po něm chci, všechno klape. Z přístupu jednoho zaslouzileho konaka byl totálně na nervy. Mně je 24, nemám s ním problém. Člověk je musí trochu pochopit. Jsou to osobnosti.

Napadá mě ještě jedna podle mě zásadní věc. A to je to, že kupující si musí uvědomit, že ti koně jsou v podstatě polodivoci. A tím "neomlouvám" jen lekavost, ale hlavně citlivost a ještě více jejich vnitřní svobodu kterou mají zakorenenou v srdci více než kůň odchovany prakticky jen s lidmi. navíc, a to si myslím ze je největší problém, je to, že koně tím, ze vyrůstali v kopcovitem terénu, mají dost zatížené přední končetiny. A jsou totálně neopracovani. A tím opracovanim nemyslím nesmyslne vlaceni se po kruhu. Myslím tím smysluplnou přesnou práci ohýbání uvolňování a posilování svalů ze země, se zaměřením na podsazovani vnitřní zadní nohy, v kroku, až za delší čas v klusu, a cval až kůň vykazuje náznaky rovnováhy a shromáždění. A stále ze země. pak teprve obsedat. Kdo toto s polodivokymi koňmi dělá? Pak si ti charakterni chudáci vyslouzi přezdívku labilní magor jen proto ze na neosvaleneho křivého citlivého koně někdo hodí sedlo a posadí jezdce. "Magor" pak prchá pod jezdcem protože padá na predek, utíká z kruhu protože není procviceny že země a je prirozene na jednu stranu tuhý. Ty koně potřebují velice citlivý přístup klasické školy. Jsem přesvědčená ze můj kůň by pod "normálním" majitelem zešílel.

No já nevím, pořídila jsem dvouletou QH z pastviny, která sebou cukla i u kýchnutí, při poplácání div neuskakovala, nasadit sundanou ohlávku taky nebylo jen tak a zvykla si na běžnou manipulaci velice rychle, obsedání a jakákoli další práce taky bez problémů. Takže svádět to na nějakou polodivokost...no nevím.

Zajímavá diskuze. Před mnoha lety ( cca 22) jsem byla v Bzenci na prezentaci, kde byli welsh cobové uváděni jako koně pro všechno a všechny ( ve své domovině) - na práci v zápřahu, pod sedlo, pro celou rodinu a jakékoli využití - něco jako farmářští koně. Moc se mi to líbilo. Čekala bych teda jednoduchou ovladatelnost ... a ono zdá se to snad skoro naopak. Takže nám tam blbli hlavy, nebo se to plemeno za ty roky změnilo, nebo je to specifikum jen toho chovu, o kterém je řeč?

Můj kůň ovladatelný je, jen na něj nesmí být člověk hrubý. Možná mají lidi pocit, že když dostanou do ruky tříletého koně se kterým se nedelalo, musí ho seřezat, a pak možná dochází k poškození charakteru.

Ještě s tou vsestrannosti, ano, každopádně kůň je to velice vazajici se na majitele, aspoň podle mých zkušeností. Myslím že pro svoje lidi které zná se rozdá, a taky si myslím ze nevidí důvod proč se stejně rozdat cizím lidem. Já bych svého koně nikdy nepujcila, přijde mi to vůči nemu nedůstojné, není žádný kus nábytku nebo auto.

Nevím, no... pod jednoduchou ovladatelností farmářského koně si rozhodně nepředstavuji koně nervní a plaché, o jakých se tu píše (a to ani z pastvin - nějaké sebevědomí, zvědavost a nebojácnost bych čekala spíš)... tohle popisované výš by bylo asi do vozíku na silnici sebevražda

Těžko říct no.. Můj kůň jak je z pastvin tak zvířata mu nedělají jediný problém, proletí se mu nad hlavou hejno ptáků, při korekture mu pod břichem proleze kočka, a běhají před ním tři psi a nehne se. Za to když se někdo najednou zjeví zleva rychle otevřenými dveřmi které nikdy otevrene neviděl, splasil se. Hned druhý den ale kolem těch otevřených dveří šel a byl skoro úplně v klidu a od té doby je to normální. Tím chci říct, že je to asi dost o tom zvykani si, a přístupu lidí. Každopádně jeho rodiče jsou import, maminka je krví wales, zapsána v hlavní plemenne knize a thomas tuším i nějakou sportovní výkonnost prokázal. Tím chci říct, že kdyby byli totální mešuge, asi by na výstavě v takovém ruchu neobstáli. Buď jak buď, citlivost se jim odparat nedá, má to svá plus i mínus :)

Já mám doma hřebce Angelo Angelis, jehož oba rodiče jsou z Pretoria (Pretoria Ramirez a Pretoria Angelica). On sám teda není, ale má tedy Pretorii plně "v krvi".
Neznám jeho rodiče, ale náš Angelo je hodný rodinný kůň. Do všeho jde, všude následuje, nic neřeší. Projde úzkými dveřmi, postaví se na jakoukoliv plachtu, dunivou desku, neděsí se žádných divných zvuků,... jistě, je to o tom, co ho kdo naučil (nemám ho od malička, ale někdo si s ním dal nejspíš dobrou práci), u nás je prostě v pohodě. Je vzrušivější, co se týká jiných koní (všichni ho zajímají, hned by se kamarádil), ale naprosto hodný. Submisivní a ovladatelný. Do vozíku bych se s ním nebál (nezkoušel jsem), do terénu jde v klidu, nechá se ovládat, jemný kůň, přátelský. S lidmi navazuje dobře kontakt, ale je to spíš kůň jednoho pána. A hodně stereotypní, co bylo včera, čeká i dneska, proč by to mělo být jinak?
A na to, že je to hřebec, opravdu ovladatelný. Stačí důraznější slovo, srovná se a udělá, co má, i kdyby okolo skákala říjící klisna (jo, ozve se, zařehtá, koukne se, ale poslechne povel). Tak nevím. Jistě - je vzrušivější v porovnání třeba s chlaďasem, huculem, ale dokáže si to v hlavě srovnat, nešílí...
Mám ho moc rád a jsem rád za jeho společnost! Já bych z tohoto pohledu tedy koně z Pretorie (nebo jejich děti?) asi mohl jen doporučit - ale říkám to na základě jednoho příkladu...

Gratuluji k takovému konikovi, můj hrebec je taky tímto směrem jak popisujete, na ohlavce ho odvedu kolem rijici kobylky. Vyloženě sleduje moji reakci když např něčemu nedůvěřuje, koukne co já, a odváží se a přiblíží se predmetu, takto prekonavame vlastně cokoli s čím se nesetkal, jsme proste tým, a myslím ze nemá důvod se takto navazane chovat s každým jiným, to dá rozum je to o vztahu. Dívala jsem se na rodokmen Vašeho konika a je prochovany na Bena takže je to rozdílná linie než můj po Thomasovi, každopádně se mi stále více potvrzuje ze je to dost o lidech, Welsi jsou koně velmi srdeční a citliví :)

Keby som uvažovala nad kúpou koňa zo žrebčína Pretoria a prečítala si Vaše príspevky, nikdy by som tak neurobila. Našťastie som túto diskusiu nikdy pre tým nečítala a kúpila som si žrebca zo žrebčína Pretoria a idem si kúpiť ďalšieho a obidvaja sú po Breninovi. To, že sú kone na pastve 24 hodín denne, skoro bez zásahu človeka má svoje obrovské výhody. Sú výborne socializované, síce sú to surové kone, ktoré často nemajú žiadne základy, ale o to lepšie. Lepšie hlavne pre človeka ako som ja, ktorý má čas sa koníkom venovať. Je veľa inzerátov, ktoré ponúkajú hotové kone, len dať sedlo a jazdiť. Také zrovna mňa nezaujímajú. Som rada, že si sama naučím koňa a potom sa nemôžem sťažovať, že je pokazený. A to nie som žiadny odborník, len tým, že mám čas a na svojho koňa netlačím sa pomaly všetko naučíme. Žrebec, ktorého mám je to najfantastickejšie stvorenie na svete. Kúpila som si ho na splátky a počas splácania som ho videla raz do mesiaca. Kôň, ktorý dovtedy videl človeka sporadicky sa zrazu musel začať prispôsobovať mojim požiadavkám. Nikdy ! sa mi nestalo, že by mal čo i len náznak toho, že ma chce ohroziť, alebo niečo podobné a to ma ten koník vôbec nepoznal, videl ma raz do mesiaca a to som ho vždy zobrala od jeho kamarátov v ohrade. Čo si tak o mne mohol myslieť!. Od začiatku som vedela, že sa môžem spoľahnúť, že mi neublíži. Keď som si ho doniesla domov, samozrejme, že sa ľaká...sú to všetko preňho neznáme nové veci, no cez to všetko je to šikovný koník, ktorý sa chce a rád učí všetkým novým veciam a to mi verte je neskutočne učenlivý. Za pár mesiacov, nie každodennej práce vedel všetky základné, povely, cúvanie, obraty, ustupovanie v bok na obidve strany. Na jazdiarni na povel klusať, cválať, krok a zastaviť a ostať stáť. Takže ak by som to zhrnula, lepšieho koňa by som si nikdy nemohla priať a preto môžem žrebčín Pretoria iba doporučiť.

Co se týče welsh pony mám různé zkušenosti. Odchovala jsem kdysi z různých klisen po různých hřebcích řadu welsh part bred koní, ze všech jsou milí koníci, sami si říkající o práci, natož o pohlazení, s vyrovnanou povahou, ale i tak někteří valaši úspěšně sportují. Jednoho hřebce WMP jsem dokonce měla zapůjčeného na připuštění, měli jsme ho na pastvině mezi koňmi. Vše O.K.
Po určité pauze jsem se chtěla vrátit k welsh pony a splnit si sen - koupit čistokrevnou klisnu a chovat na ní tentokrát čistokrevné welsh pony. Bohužel jsem koukala na cenu víc než na povahu (uvěřila jsem, že kobylka jen není využívaná, že se musí obsednout a pak bude pro děti pod sedlo ideální), a stala se majitelkou úplně jiného welsh pony než jak jsem je znala.
Chtěla jsem koně do chovu a občasné svezení dětí a získala plašivé zvíře, příliš temperamentní pro zamýšlené využití.
Prostě smůla. Klisnu jsem přeprodala do místa, kde takového koně potřebovali, a počkám si na jiného.

Přidám taky svojí zkušenost:)

Na začátku roku 2017 jsem si přivezla valacha po Breninovi. Jsem hrozně ráda, že jsem tuhle diskuzi nečetla před koupí, protože by mě příspěvky od koupě pravděpodobně odradily a já bych pak neměla svého pana božského:)

Náš valach je od začátku naprosto hodný, přátelský a vyhledává lidskou společnost. Samozřejmě byl koukavý, nic neznal a kdejaká ptákovina mu přišla divná a občas se leknul. Jenže co viděl jednou a zjistil, že mu to hlavu neutrhne, to si zapamatoval a už to nikdy dál neřešil. Stejně tak to bylo s učením, jednou jsme mu něco ukázali a už to uměl. Obsedání nebyl nejmenší problém, jsem prakticky nejezdec, amatér, ale s pomocí trenéra jsem koně obsedla sama (obsednutím myslím pouze samotné nasednutí), trenér přiježďoval, pomáhal s oťukáním ze země.

Valacha budu mít 2 roky, na první samostatné vyjížďce ve všech chodech jsem byla teprve letos v létě, nijak jsem na kluka nespěchala a dala jsem mu dostatek času všechno vstřebat a teď mi to vrací:) Jezdí na něm do terénu i moje šestiletá dcera, sama ho vodí, čistí,... a on drží :)

Žádná koudel u zadku, žádné magoření, nic. A to pár welshů z Pretorie znám a všichni jsou fajn (ač každý jiný:)). V první řadě si to chce nechat poradit chovatelem, zda konkrétní vybraný kůň je pro daného člověka vhodný. Chovatel sám nejlíp ví, co má doma a s výběrem pomůže. Já původně chtěla valachova bráchu a nebyl mi doporučen, místo něj mi ,,přiřadili" našeho šmudlu, a v řadě druhé to chce dát koni čas. Ne měsíc, ani dva, ale klidně i ty dva roky. Koně chci mít dlouho, pokud možno až do jeho skonu ve vysokém věku, tak ty dva roky zas nejsou taková doba:) A nebo si připlatit a koupit koně přiježděného přesně podle požadavků.

Je linie a linie, některá je naprosto bezproblémová, druhá nevyzpytatelná hysterická

nyin napsal(a):
Přidám taky svojí zkušenost:)

Na začátku roku 2017 jsem si přivezla valacha po Breninovi. Jsem hrozně ráda, že jsem tuhle diskuzi nečetla před koupí, protože by mě příspěvky od koupě pravděpodobně odradily a já bych pak neměla svého pana božského:)

Náš valach je od začátku naprosto hodný, přátelský a vyhledává lidskou společnost. Samozřejmě byl koukavý, nic neznal a kdejaká ptákovina mu přišla divná a občas se leknul. Jenže co viděl jednou a zjistil, že mu to hlavu neutrhne, to si zapamatoval a už to nikdy dál neřešil. Stejně tak to bylo s učením, jednou jsme mu něco ukázali a už to uměl. Obsedání nebyl nejmenší problém, jsem prakticky nejezdec, amatér, ale s pomocí trenéra jsem koně obsedla sama (obsednutím myslím pouze samotné nasednutí), trenér přiježďoval, pomáhal s oťukáním ze země.

Valacha budu mít 2 roky, na první samostatné vyjížďce ve všech chodech jsem byla teprve letos v létě, nijak jsem na kluka nespěchala a dala jsem mu dostatek času všechno vstřebat a teď mi to vrací:) Jezdí na něm do terénu i moje šestiletá dcera, sama ho vodí, čistí,... a on drží :)

Žádná koudel u zadku, žádné magoření, nic. A to pár welshů z Pretorie znám a všichni jsou fajn (ač každý jiný:)). V první řadě si to chce nechat poradit chovatelem, zda konkrétní vybraný kůň je pro daného člověka vhodný. Chovatel sám nejlíp ví, co má doma a s výběrem pomůže. Já původně chtěla valachova bráchu a nebyl mi doporučen, místo něj mi ,,přiřadili" našeho šmudlu, a v řadě druhé to chce dát koni čas. Ne měsíc, ani dva, ale klidně i ty dva roky. Koně chci mít dlouho, pokud možno až do jeho skonu ve vysokém věku, tak ty dva roky zas nejsou taková doba:) A nebo si připlatit a koupit koně přiježděného přesně podle požadavků.

no nevim. věta, že chovatel sam nejlip vi a s výběrem pomůže a pak vam jakožto nejezdci amaterovi proda syrového mladého neobsedleho koně- to mu zrovna na profesionalite nepridava. Ale je fajn ze na nej nespechate a mate u sebe zkuseneho trenera

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no nevim. věta, že chovatel sam nejlip vi a s výběrem pomůže a pak vam jakožto nejezdci amaterovi proda syrového mladého neobsedleho koně- to mu zrovna na profesionalite nepridava. Ale je fajn ze na nej nespechate a mate u sebe zkuseneho trenera

V tomto případě opravdu platí, že chovatel prodá komukoliv cokoliv, osobní zkušenost

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V tomto případě opravdu platí, že chovatel prodá komukoliv cokoliv, osobní zkušenost

Pro peníze vše, když je zájem

polárka.15 napsal(a):
Pro peníze vše, když je zájem

No jo, tady je problém, že těch koní je tam tolik, že neví co s něma, nemají na to lidi. Koně polodivocí, neznají základní věci jako auto, kolo, ruch běžné stáje i běžného světa (pastviny nádherné, ale fakt na konci světa kde nikdo není). Koupila jsem čerstvě pětiletého valacha a zadní nohy se teprv učil dávat... Nyní je mu téměř sedm a můžu se počurat radostí, když kolem projede kolo a koňouch nestresuje

Co jim ale nemůžu upřít, opravdu koně, kteří vydrží venku za absolutně jakémkoliv počasí, kopyta pevná, tvrdá, neřešíme podlomy, hniloby atd... kůň je dobrosrdečný, nezákeřný, svým způsobem i hodný - jen ten obrovský strach z toho velkého světa...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No jo, tady je problém, že těch koní je tam tolik, že neví co s něma, nemají na to lidi. Koně polodivocí, neznají základní věci jako auto, kolo, ruch běžné stáje i běžného světa (pastviny nádherné, ale fakt na konci světa kde nikdo není). Koupila jsem čerstvě pětiletého valacha a zadní nohy se teprv učil dávat... Nyní je mu téměř sedm a můžu se počurat radostí, když kolem projede kolo a koňouch nestresuje

Co jim ale nemůžu upřít, opravdu koně, kteří vydrží venku za absolutně jakémkoliv počasí, kopyta pevná, tvrdá, neřešíme podlomy, hniloby atd... kůň je dobrosrdečný, nezákeřný, svým způsobem i hodný - jen ten obrovský strach z toho velkého světa...

S tím nejde nic jiného než plně souhlasit