Dobrý den,
jsem ve velmi zoufalé situaci s papouškem konžským. Papoušek konžský se narodil v roce 2011 a choval se slušně, ani moc neřval. Když jsme ho v roce 2012 pustili poprvé z klece ven, tak se též choval normálně. Komplikace začaly na přelomu let 2012-2013, kdy na prvního člověka, kterého znal a byl u nás na návštěvě udělal s otevřeným zobákem a roztaženými drápy svůj první agresivní nálet. Naštěstí to dobře dopadlo a na delší dobu byl klid. Poté ale v polovině roku 2013 začaly nálety znovu, tentokráte na každou návštěvu a na mě samotného. Papoušek vždy s roztaženými drápy a oetvřeným zobákem ve vysoké rychlosti nalétává na lidi, kteří se třeba normálně baví. Někdy se mu přistání na obličeji nebo na hlavě nepodaří a velkou oklikou se vrací zpět na klec, kde se přpravuje, aby svůj "ďábelský plán" zopakoval. Toto dělá neustále do té doby, než se neunaví a nejde spát. Zhruba v červnu 2014 jsme nebyli doma, požádali jsme rodinného příslušníka, aby papouškovi vyměnil žrádlo a vodu. Rodinný příslušník toto nebyl schopný udělat, protože na něho papoušek začal útočit a nalétavat do vlasů. Dále se mi stalo, že když jsem si uvařil vařící vodu na čaj, tak na mě ten papoušek začal dělat nálety. Kdybych si na tu vodu nedával pozor, mohl bych se popálit. Kdykoliv, když to udělá, dostane papírem po zobáku a jde na 3 hodiny do klece.
Poraďte, co dělat, aby se ty nálety neopakovali.
Děkuji předem za odpovědi.
Dvořák.
Jiricekkarlicka
napsal(a):
Dobrý den,
jsem ve velmi zoufalé situaci s papouškem konžským. Papoušek konžský se narodil v roce 2011 a choval se slušně, ani moc neřval. Když jsme ho v roce 2012 pustili poprvé z klece ven, tak se též choval normálně. Komplikace začaly na přelomu let 2012-2013, kdy na prvního člověka, kterého znal a byl u nás na návštěvě udělal s otevřeným zobákem a roztaženými drápy svůj první agresivní nálet. Naštěstí to dobře dopadlo a na delší dobu byl klid. Poté ale v polovině roku 2013 začaly nálety znovu, tentokráte na každou návštěvu a na mě samotného. Papoušek vždy s roztaženými drápy a oetvřeným zobákem ve vysoké rychlosti nalétává na lidi, kteří se třeba normálně baví. Někdy se mu přistání na obličeji nebo na hlavě nepodaří a velkou oklikou se vrací zpět na klec, kde se přpravuje, aby svůj "ďábelský plán" zopakoval. Toto dělá neustále do té doby, než se neunaví a nejde spát. Zhruba v červnu 2014 jsme nebyli doma, požádali jsme rodinného příslušníka, aby papouškovi vyměnil žrádlo a vodu. Rodinný příslušník toto nebyl schopný udělat, protože na něho papoušek začal útočit a nalétavat do vlasů. Dále se mi stalo, že když jsem si uvařil vařící vodu na čaj, tak na mě ten papoušek začal dělat nálety. Kdybych si na tu vodu nedával pozor, mohl bych se popálit. Kdykoliv, když to udělá, dostane papírem po zobáku a jde na 3 hodiny do klece.
Poraďte, co dělat, aby se ty nálety neopakovali.
Děkuji předem za odpovědi.
Dvořák.
Dobrý den.
Nechtěl bych být špatný prorok, ale ve výchově došlo někde k chybě a mám obavy, že k nevratné. Výchova papouška je náročný proces, pře kterém hraje roli mnoho aspektů. Bohužel, některé chyby jsou již nevratné. A to asi bude Váš případ. Mně se před asi dvěma roky také povedlo (nechtěně) cvrnknout konžského, který byl mazel, do zobáku trochu víc, než se mu líbilo a od té doby mám útrum. Přítelkyně ho může drbat, mazlit se sním, ale já si musím dávat velký pozor na prsty, jinak by mně je nejraději ukousl až u samého ramene. To zlehčuji, ale štve mi to, že jsem takovým hloupým způsobem přišel o důvěru. Sám od sebe to dělat nemůže, někde se stala chyba. Popřemýšlejte, co se kdy mohlo stát. Přeji mnoho úspěchů ve výchově.
S pozdravem M. Zedlitzer.
Dostala jsem sedmiletého senegalského papouška, neměl rád ženu majitele a docela často ji i doštípal do krve. Měla jsem z toho strach, protože o Senegalcích se píše, že akceptují jen jednoho člověka. Po příchodu k nám si vybral mamku, na mě syčel, ječel a napadal přes mříž klece. šla jsem na něj přes pamlsky a žrádlo (je to chlap a tak to na něj platilo ). Čtyři měsíce jsem si počkala až mi sám vlezl z klece na ruku a to byl zlom, kdy jsme mohli pokračovat ve výchově dál. Když začal zlobit a chtěl štípnout, tak jsem razantně řekla NE!, když přestal dostal pamlsek a když pokračoval odložila jsem ho třeba jen na klec a nevšímala si ho.Třeba jen 5-10 minut. To je pro papoušky trest, pač nesnáší samotu. Jsou to inteligentní zvířata a tak to po čase pochopil. Dneska po dvou letech cvičíme i s klikrem, je to miláček, mamku miluje, ale mě respektuje a můžu si s ním dělat co chci. Když k nám příjde návštěva je puštěný na volno, nechá si dát pamlsek, nechá se vzít na ruku.
Je to můj první papoušek a učíme se od sebe navzájem, ale do začátků mi hodně pomohla kniha od Rosemary Low - Proč můj papoušek?
Výchova papoušků je běh na dlouhou trať a chyby se neodpouští. Papoušek je inteligentní zvíře a bitím všechno jen pokazíte a už třeba ani nikdy ztracenou důvěru papouška k Vám nikdy nedostanete zpět. Takže hlavně trpělivost, pač výsledek za to stojí.
m.zedlitzer
napsal(a):
Dobrý den.
Nechtěl bych být špatný prorok, ale ve výchově došlo někde k chybě a mám obavy, že k nevratné. Výchova papouška je náročný proces, pře kterém hraje roli mnoho aspektů. Bohužel, některé chyby jsou již nevratné. A to asi bude Váš případ. Mně se před asi dvěma roky také povedlo (nechtěně) cvrnknout konžského, který byl mazel, do zobáku trochu víc, než se mu líbilo a od té doby mám útrum. Přítelkyně ho může drbat, mazlit se sním, ale já si musím dávat velký pozor na prsty, jinak by mně je nejraději ukousl až u samého ramene. To zlehčuji, ale štve mi to, že jsem takovým hloupým způsobem přišel o důvěru. Sám od sebe to dělat nemůže, někde se stala chyba. Popřemýšlejte, co se kdy mohlo stát. Přeji mnoho úspěchů ve výchově.
S pozdravem M. Zedlitzer.
Dobrý den.
Nějaký čas zpátky jsem bral samičku konžského od pána, který ji dával pryč z důvodu, že napadal jejo přítelkyni. Jelikož jsem dlouho nemohl sehnat staršího samce k této samičce, měl jsem jí nějaký čas doma semnou a byl to docela teror. Z dlouhého mazlení se stal během vteřiny zcela nečekaně útok a mnohdy mě z prstů tekla krev. Po sehnání samce z rodiny(nejspíše důvod prodeje také útoky) jsem ho držel chvíli samostatně od samice, aby si na sebe psotupně zvykali a bylo to úplně to samé. Každopádně tohle chování se projevuje u mnoha ručně dokrmených druhů, třeba i ručně dokrmení pyrurové jak stárnou mění se jejich chování. Rozdíl je však v tom, že pyrura občas cvakne a chovatel to přetrpí, konžský cvakne a teče krev. Porč se to děje? že by měli ručně dokrmení jedinci daleko větší sklony k psychickým poruchám?
M. Štěpán.
bengalka
napsal(a):
Dostala jsem sedmiletého senegalského papouška, neměl rád ženu majitele a docela často ji i doštípal do krve. Měla jsem z toho strach, protože o Senegalcích se píše, že akceptují jen jednoho člověka. Po příchodu k nám si vybral mamku, na mě syčel, ječel a napadal přes mříž klece. šla jsem na něj přes pamlsky a žrádlo (je to chlap a tak to na něj platilo ). Čtyři měsíce jsem si počkala až mi sám vlezl z klece na ruku a to byl zlom, kdy jsme mohli pokračovat ve výchově dál. Když začal zlobit a chtěl štípnout, tak jsem razantně řekla NE!, když přestal dostal pamlsek a když pokračoval odložila jsem ho třeba jen na klec a nevšímala si ho.Třeba jen 5-10 minut. To je pro papoušky trest, pač nesnáší samotu. Jsou to inteligentní zvířata a tak to po čase pochopil. Dneska po dvou letech cvičíme i s klikrem, je to miláček, mamku miluje, ale mě respektuje a můžu si s ním dělat co chci. Když k nám příjde návštěva je puštěný na volno, nechá si dát pamlsek, nechá se vzít na ruku.
Je to můj první papoušek a učíme se od sebe navzájem, ale do začátků mi hodně pomohla kniha od Rosemary Low - Proč můj papoušek?
Výchova papoušků je běh na dlouhou trať a chyby se neodpouští. Papoušek je inteligentní zvíře a bitím všechno jen pokazíte a už třeba ani nikdy ztracenou důvěru papouška k Vám nikdy nedostanete zpět. Takže hlavně trpělivost, pač výsledek za to stojí.
Dobrý večer.
To jste měla štěstí a velkou roli také sehrála trpělivost. Mohu Vám jen pogratulovat k výsledku. Já jsem jediný, který je ošetřuje, krmí a přes mříže si vezme ode mne i pamlsek. Ale nesmím dát prst do klece. On si sám řekne o to, abych ho přes mříž podrbal za krkem a na hlavě, ale vidím, jak je ve střehu, nechá se chvíli drbat a pak po prstu vystartuje. Nevím, jestli to ještě někdy spravím a musím být opatrný. Přitom, když dávám zrní, měním vodu, nebo čistím dno, tak sedí na bidle, pozoruje mně a nenapadne. Přitom mu lezu do jeho teritoria. Je to zajímavé. Přesto jsem na něj nezanevřel a stále se snažím znovu vybudovat ztracenou důvěru. Nedělám si moc nadějí, ale stále to zkouším. Třeba budu mít kliku jako Vy.
S pozdravem M. Zedlitzer
Děkuji! Občas to s ním nebylo jednoduché a taky mi občas jak se říká tekly nervy. Ze začátku vřískal jen když jsem se přiblížila ke kleci. Když nereagoval na můj hlas, tak jsem na něj zlehka foukla a to se pak uklidnil. Byl z toho překvapený a podle mě si to asi ani nespojoval se mnou. Pak jsem s ním mohla pokračovat v navázání nějakého kontaktu. Když se zklidnil tak dostal nějaký pamlsek. Asi záleží i na papouškovi, každý jedinec je jiný. Ten náš na senegalce docela dost mluví taky se pořád učí napodobovat různé zvuky. Zrovna nedávno se naučil štěkat a tak po příchodu domů mě radostně vítá štěkotem jako naši psi. Nebo se naučil volat na naše kočky jmény a nakonec ještě zavolá čičí. No je bezvadný.
Mě to i docela baví napravovat nějak zlomená zvířata. Je to radost.
Dobrý den, něco napravovat je vždy těžké. Gratuluji že se u Vás povedlo. Možná že máte i cit pro papoušky nebo pro všechna zvířata. Ostatně zajímalo by mě, co byste mi doporučila na křik papouška. Máme ho 2 roky a občas začne křičet a trvá to dost dlouho než přestane. Je ručně dokrmený, máme ho odmalička. Nevím za jakých okolností takto začne křičet. Většinou nic z nabízených věcí nechce, i když jindy by si z výběru (žrádlo, koupání, drbat...) něco vybral a byl by potichu. Křik trvá s menšími přestávkami i několik hodin. Otec už je na takové chvíle čím dál víc nabroušený a já nevím co s papouškem udělat aby přestal. Kolikrát i po papouškovi něco hodí, ale nepomůže to. Daní ho do klece a postupně klec přikrývat jsme zkoušeli, ale nepomáhá to. Výjimečně pomůže ho vyhodit do pokoje kde je sám, ale to se křik změní a ječí po nás. Když ho potom vezmem zase za námi, ječí někdy dál. Je to někdy neúnosté i pro mě. Nezkoumala jsem, po jaké době se takovéto chování opakuje.
Nedokázala byste mi poradit, jak začít toto chování u papouška odnaučovat? Co by na něj mohlo platit? A jak křiku předejít?
Děkuji za případnou radu.
Jak to tak pozoruju, tak papoušci různým zadavatelům začínají měnit chování nebo začínají křičet, případně se škubat zhruba ve věku dospělosti. U menších většinou okolo věku dvou let, u větších déle. Takže to má asi spojitost s dobou, kdy papoušek dospívá a rád by partnera. Pořízení partnera by možná pomohlo. Možná. Já mám papouška, který se v době dospívání začal škubat, Ne křičet, ale škubat. Škube se stále, pořídili jsme mu partnera, ale zatím si nesedli. Podle mě je to také tím ručním dokrmováním. Vypozorovala jsem, že s ručně dokrmenými je sice pohoda v mládí, ale čím jsou starší, tak je to horší než u nedokrmených, ale odchovaných pod rodiči v domácím, zdůrazňuji domácím, prostředí a včas odstavených a předaných do nové domácnosti. Ale je to jen názor.
supik99
napsal(a):
Dobrý den, něco napravovat je vždy těžké. Gratuluji že se u Vás povedlo. Možná že máte i cit pro papoušky nebo pro všechna zvířata. Ostatně zajímalo by mě, co byste mi doporučila na křik papouška. Máme ho 2 roky a občas začne křičet a trvá to dost dlouho než přestane. Je ručně dokrmený, máme ho odmalička. Nevím za jakých okolností takto začne křičet. Většinou nic z nabízených věcí nechce, i když jindy by si z výběru (žrádlo, koupání, drbat...) něco vybral a byl by potichu. Křik trvá s menšími přestávkami i několik hodin. Otec už je na takové chvíle čím dál víc nabroušený a já nevím co s papouškem udělat aby přestal. Kolikrát i po papouškovi něco hodí, ale nepomůže to. Daní ho do klece a postupně klec přikrývat jsme zkoušeli, ale nepomáhá to. Výjimečně pomůže ho vyhodit do pokoje kde je sám, ale to se křik změní a ječí po nás. Když ho potom vezmem zase za námi, ječí někdy dál. Je to někdy neúnosté i pro mě. Nezkoumala jsem, po jaké době se takovéto chování opakuje.
Nedokázala byste mi poradit, jak začít toto chování u papouška odnaučovat? Co by na něj mohlo platit? A jak křiku předejít?
Děkuji za případnou radu.
Dobrý večer, předem Vám musím napsat, že opravdu nejsem žádný odborník na chování papoušků, mám papouška teprve dva roky a nápravu jsem řešila víceméně pocitově a taky s pomocí knihy Proč můj papoušek? Jestli ji nemáte, tak doporučuju si ji pořídit.
Ale zkusíme to... Nepíšete jakého papouška máte, jestli je přes doma sám-jak dlouho a taky třeba jestli se mu věnujete pořád stejně, jako když jste si ho donesla domů. To může být taky problém, je naučený, že měl pořád pozornost a najednou se mu nedostává tolik pozornosti, na kolik byl zvyklý.A tak si ji vynucuje křikem.
Píšete, že když křičí, tak mu něco nabídnete-a on si něco vybere a pak v křiku pokračuje-řekla bych, že si našel nástroj, jak na sebe upozornit a vynutit si pozornost.
Můj senegalouš je naučený tak, že po příchodu z práce ho automaticky pouštím s klece. Ze začátku vřískal jak pominutý jen mě viděl, že jdu ke kleci. Mluvím na něj a když nepřestane dělat kravál, tak se zastavím a otočím se kleci zády, jako že jdu pryč. Když se zklidni, pustím ho ven a odměním. Je chytrý a tak se ten vřískot opakuje už málokdy.
Používám výchovu -cukru a biče. Cukr=moje pozornost, pamlsky, drbání a co se týká toho biče=největší trest je pro papoucha samota, nezájem, otočím se jdu pryč.
Takže, když bude křičet, zkuste s ním klidně mluvit a nebo na něj slabě fouknout, když se zklidní odměnit pamlskem, pochválit. Když bude i nadále křičet-otočit se a jít pryč, nevšímat si ho, jako by tam nebyl.Třeba jen na chvili a pak s ním zase navázat kontakt.To můžete opakovat několikrát. Po nějakém čase na to příjde, že na Vás křik neplatí a naopak zjistí, že když bude hodný, přinese mu to Vaši pozornost. Je to běh na dlouho trať a budete potřebovat pevné nervy. Hlavně mluvte stále klidným hlasem a nenechte se vytočit jeho křikem. I to, že jste naštvaní a okřikujete ho, bere jako určitou pozornost a zájem o něj. On neví, že mu třeba nadáváte .
Neberte to jako univerzální radu, tak to dělám já při výchově a zatím se mi to osvědčilo. Co platí na jednoho, nemusí platit na druhého.
Tak snad se bude něco hodit a přeju hodně štěstí a pevné nervy.
Ještě takový poznatek z mých chovů. Co je nejdůležitější u papoušků, tak to je řád. Teď je tohle, teď bude toto a pak nastane tohle. Vítáme se stejnými slovy, loučíme se stejnými slovy. Prostě všechno musí mít svůj řád a je vcelku jedno, jaký, ale musí to být tak, jak oni čekají a jak se řád nastaví. Já bych to trochu přirovnala k chování autistů.
Jo, jo. Vymezit papouškovi každý den určitý čas, po který se mu budu pravidelně věnovat. Po zbytek času, kdy jsem v práci, tak si musí vystačit s hračkama a nebo mu pořídit parťáka. V létě to řeším pobytem papouška na balkóně-takže si krátí pobyt beze mně pozorováním okolí a ptáků venku. Letos jsem ještě pořídila andulku, tak spolu docela dost času tráví a blbnou na ptačím stromě. Do budoucna bych si chtěla pořídit i většího papouška(třeba zase nějakého z druhé ruky a nebo lumpa vhodného na nápravu), protože mě papoušci chytli za srdíčko
Dobrý den děkuji za nápad jak to řešit. Pokusím se o to. Je to aratinga sluneční a druh jsem nepsala naschvál protože jsem se zúčastňovala jiných diskuzí kde jsem právě o něm psala. Samozřejmě měl na začátku víc pozornosti ale takovou pozornost si u mě získá každý nový papoušek. Teď už hodně dlouho má moji pozornost stejnou. Chodíme do škol a do práce takže dopoledne je pták sám a až odpoledne je s námi. Každý den jsem doma v různou hodinu. Když je někdo doma je po celou dobu puštěn. Když přijdeme jdem ho hned pustit a to na nás křičí vítacím hlasem později se vždy uklidní. Na balkon ho nedáváme ale z klece vidí ven z okna takže nějakou zábavu má. Chovám malé papoušky takže tak úplně sám není přestože většina před ním zdrhá. Když jsou mladý tak má víc zábavy. Knihu Proč můj papoušek jsem kdysi četla a něco si ještě i pamatuji.
Když křičí snažila jsem se na něj nereagovat aby si to nespojil s mou pozorností. Vy naopak říkáte abych na něj mluvila. Až později jsem mu začala.nabízet různé věci. A to jen proto že to otec po mě chtěl. On prostě předtím nikdy neslyšel že se na papouška který křičí nemá reagovat. Teď to sice ví ale podle mého svůj postoj nezměnil. No nic stejně zkusím co mi radíte a později dám vědět.
Dobrý i den, i já se přidám s prosbou o radu u papouška žako. Je jí 7 let a začala mě taky trošku trápit. Nejdřív si začala lehce "oštipovat a otrhávat" části peříček na zádech to se nám zatím daří udržovat alespoň tak, že nepokračuje na další místa po těle, bříško i dlouhé letky nechává na pokoji. Co mě trápí ještě víc, že na mně začala útočit. Já jsem ten, kdo se o ní celou dobu stará, hraje si s ní, dává dobrotky atd. Dobroty si přes klícku vezme, ale jinak bojkotuje jakýkoliv kontakt se mnou. Nechce jít na ruku, když je volně puštěná, sedí na kleci, odmítá si hrát, nepovídá (a to je jinak její slovní zásoba velmi bohatá) a "trucuje" na kleci na bidýlku. Stačí, aby přišel manžel a je vidět razantní změna v chování - jde mu na ruku, nechá se šimrat a povídá si s ním. Dokonce bych řekla, že až "toká". Docela mě to zaskočilo a nevím, kde je chyba, co se stalo. Je možné, že dosud mě brala jako rodiče a teď si jako partnera vybrala jeho? DNA nemáme, pouze se domnívám podle jistých rysů, že je to samička. Na léto bývá ve venkovní voliéře, tam je celkem i přístupná, už jsem pokročila, že se ode mně nechá podrbat, vzít na ruku, ale je vidět její nejistota. No a když už jsem si myslela, že mám vyhráno, tak ouha , včera ve volieře asi 10x nastoupila na moji ruku, nechávala se šimrat na hlavičce, nastavovala jí na povel "chceš podrbat", pak jako by jí přeskočilo a začala se snažit dostat se za každou cenu na moje rameno. Mám z ní repsekt, takže jsem jí pomocí malé větvičky asi 4x sundala dolů na "místečko". V tu chvíli jsem asi měla odejít nebo nevím. Napadl jí totiž spásný nápad - obejít mě přes pletivo, zasednou mi dveře a pokoušet štípat. A já byla v koncích. Na ruku útočila, na větvičku nereagovala a po mně vyjížděla, štípala jako vzteklá. Nakonec jsem jí "odtlačila" miskou na vodu, jinak by mě snad sežrala. Vůbec tomu nerozumím Tady jsem se dočetla rady typu - nenechat se klovnout, nedat jí příležitost, ale ona mě vždycky převeze děkuji za jakoukoli radu!