XXX.XXX.218.13
Myslíte si, že všichni ručně dokrmení papoušci jsou vždy přítulní, neagresivní, poslušní, nehluční a neničící zařízení bytu? Je to s nimi jako s dětmi - z každé rodiny přichází s jinou výchovou a jinými návyky. A k tomu ještě u každého jedince se vyklube pro něj charakteristická povaha. Z vlastní zkušenosti můžu porovnat dva mazlíky, kteří mi prošli rukama a rozhodně se nedají srovnávat. Při komunikaci na profilech mazlíků jsem často četla, že papouška berou z klece na větvi, protože je jejich papoušek klove do ruky. Nebo, že k nim nemůže návštěva, dokud papouška nezavřou.... Je potřeba si jednoznačně stanovit, co by váš budoucí papoušek - mazlík měl nebo neměl umět a pak na tom trvat a vybírat podle toho.
Tady bych se ráda zmínila o panu Petrovi Lahodném (Jihomoravský kraj), jehož amazoňanku modročelou mám doma. V osmi měsících naprosto bez zaváhání šla na ruku ke mně, i když jsme se viděly poprvé, pak všem ostatním ve společné domácnosti, včetně návštěv, a je tomu tak dodnes (má 3 roky). Uměla 4 slova, neokusovala kytky, byla zvyklá na "ptačí strom". Navíc je velmi pěkně vybarvená a má hladký čistý zobák.
Možná jsem jen měla štěstí na chovatele, možná je to běžný standard, ale spíš ne. Rozhodně pak naše další soužití s Lorinkou bylo jednodušší a měla jsem o hodně méně práce, nervů a starostí.
XXX.XXX.124.144
Každý druh a hlavně jedinec je podle mě individuální. A prostě jiný. Troufnu si říct, že agresivita, hluičnost, poslušnost, ničení bytu neni o tom, že je dokrmený ale o to jak se ho něj člověk bude starat, zda se mu bude věnovat atd. Jediné co od dokrmeného jedince očekávat, oproti odchovanému rodiči je to, že má daleko větší šanci stát se mazlíkem :).