Agresivita dokrmovaných papoušků

Mirkama napsal(a):
Dobrý den všem chovatelům - majitelům papoušků.. Zajímaly by mně zkušenosti majitelů, kteří si pořídili papoušky, kteří nebyli dokrmovaní, byli odchovaní pod rodiči a vy jste si je ochočili. Takovou tou normální cestou. Nekoupili jste si papoušky dokrmené, vylíhnuté v umělé líhni, s absencí rodičů. Jestli vaši papoušci štípou, jsou agresivní, jsou fixovaní na jednoho člena rodiny a ostatní členy rodiny napadají.

Zdravím. Zde je moje zkušenost. Prodávala jsem pyrury odchované pod rodiči, ale ne ve voliéře, ale doma (celkem cca 40 kusu), přičemž dva z nich jsem byla nucena dokrmovat uměla. Jelikož jsem v kontaktu s novými majiteli tak dlouho, jak chtějí, tak výsledek: oba ručně dokrmovaní začali štípat, když začali dospívat. Z těch odchovných pod rodiči začal štípat pouze jeden (byl moc fixovaný na jednoho člena domácnosti, který se mu nadmíru věnoval a na ostatní žárlil).

Děkuji za reakci. Jsem na FB v několika skupinách se zaměřením na papoušky. Velmi mně překvapuje, že skoro ve 100% mají všichni agresivní papoušky, kteří je štípou, útočí, mají od nich prokousnuté uši, jizvy na rukách a pod. A protože je teď velká móda pořizovat si dokrmená mláďata, tak mně napadla souvislost právě s tím dokrmováním. Třeba o senegalcích se rozvinula debata, kdy chovatelé sice své papoušky milují, ale to, co ti papoušci provádějí - myslím tu agresi, to bych já asi tedy nezvládla, nechat si ubližovat a čekat, co mi papoušek sedící na rameni zase provede. Přitom senegalci před 30 lety byli chováni také jako mazlíci, ale já jsem nikdy neslyšela, že by se chovali takto agresivně.

Mirkama napsal(a):
Děkuji za reakci. Jsem na FB v několika skupinách se zaměřením na papoušky. Velmi mně překvapuje, že skoro ve 100% mají všichni agresivní papoušky, kteří je štípou, útočí, mají od nich prokousnuté uši, jizvy na rukách a pod. A protože je teď velká móda pořizovat si dokrmená mláďata, tak mně napadla souvislost právě s tím dokrmováním. Třeba o senegalcích se rozvinula debata, kdy chovatelé sice své papoušky milují, ale to, co ti papoušci provádějí - myslím tu agresi, to bych já asi tedy nezvládla, nechat si ubližovat a čekat, co mi papoušek sedící na rameni zase provede. Přitom senegalci před 30 lety byli chováni také jako mazlíci, ale já jsem nikdy neslyšela, že by se chovali takto agresivně.

Takže není se povaha senegalců změnila díky dokrmování? Dříve neštípali? Ale jděte ! Před 30 léty bylo odchovaných senegalců jako šafránu, takže dle mého skromného uvažování srovnaváte něco špatně!...před padesáti lety nebylo tolik nehod na silnicích - tudíž bych si z toho mohl vyvozovat že před 50 léty byla auta lepší a bezpečnější !...

Povaha se asi nemění, ale papoušek odchovaný pod rodiči a papoušek co se narodil v líhni se lišit bude. Už jenom tím, že od rodičů nebude vědět, co si může dovolit a co ne.

Mirkama napsal(a):
Povaha se asi nemění, ale papoušek odchovaný pod rodiči a papoušek co se narodil v líhni se lišit bude. Už jenom tím, že od rodičů nebude vědět, co si může dovolit a co ne.

Jako že rodiče mu dají vědět co si k lidem může či nemůže dovolit? nesmysl !

eli22 napsal(a):
Zdravím. Zde je moje zkušenost. Prodávala jsem pyrury odchované pod rodiči, ale ne ve voliéře, ale doma (celkem cca 40 kusu), přičemž dva z nich jsem byla nucena dokrmovat uměla. Jelikož jsem v kontaktu s novými majiteli tak dlouho, jak chtějí, tak výsledek: oba ručně dokrmovaní začali štípat, když začali dospívat. Z těch odchovných pod rodiči začal štípat pouze jeden (byl moc fixovaný na jednoho člena domácnosti, který se mu nadmíru věnoval a na ostatní žárlil).

To máte fajn, že vám všech cca 40 lidí podává reporty a tom jak se jejich papoušci chovají.

Mirkama napsal(a):
Dobrý den všem chovatelům - majitelům papoušků.. Zajímaly by mně zkušenosti majitelů, kteří si pořídili papoušky, kteří nebyli dokrmovaní, byli odchovaní pod rodiči a vy jste si je ochočili. Takovou tou normální cestou. Nekoupili jste si papoušky dokrmené, vylíhnuté v umělé líhni, s absencí rodičů. Jestli vaši papoušci štípou, jsou agresivní, jsou fixovaní na jednoho člena rodiny a ostatní členy rodiny napadají.

Primárně ruční dokrmování nemá žádný vliv na to jestli papoušek bude člověka štípat nebo ne. Zodpovědně a po pravdě vám můžu říct, že u určitých druhů majitele štípou a v dospělosti jsou agresivní i papoušci odchovaní rodiči a následně ochočeni.

Dobrý den, je to individuální ale každého papouška lze ochočit - u uměle odchovaných to je rychlejší, protože se využívá tzv. imprintingu u mláděte odebraného biologickým rodičům a to potom považuje člověka za příslušníka svého druhu. Přirozeně odchovaný jedinec lze ochočit také, trvá to déle ale je to pro obě strany přirozenější proces svobodné volby. Moje zkušenost je taková, že uměle odchovaný papoušek se člověka nebojí a mnohem více si toho k němu dovolí. Velkou roli hraje délka dospívání - u větších papoušků tři roky to je ideální vztah a potom se najednou začne projevovat dominantnost papouška. Chovám velké ary, někteří se k nám dostali jako uměle dokrmení nezvládnutí mazlíci ve stáří do jednoho roku. Dnes jsou dospělí, žijí v párech a pořád je patrný rozdíl který ara je uměle dokrmen a který byl u rodičů. Ti "umělí" se nikoho nebojí a klidně zaútočí, s "přirozenými" se daleko lépe pracuje. Senegalské jsem také choval a mám stejnou zkušenost jako "zbosace" s krotkým samcem, který útočil a nalétával jen na mně.

Proč k lidem? Jak se má chovat obecně. Když jsem pozorovala mládě agapornise, to si dovolovalo na samečka - otce, bránilo si misku s jablky a sameček mu dal co proto. Při dalším krmení už se to neopakovalo a u misky byli oba dva v klidu.

Děkuji, přesně toto jsem si myslela. Cesta - ochočování divocha je o vzájemném vztahu, kdy papouška musím umět přesvědčit, že se mně nemusí bát, ale pořád tam zůstává ten respekt k člověku. To u dokrmených chybí.

KaVe napsal(a):
Dobrý den, je to individuální ale každého papouška lze ochočit - u uměle odchovaných to je rychlejší, protože se využívá tzv. imprintingu u mláděte odebraného biologickým rodičům a to potom považuje člověka za příslušníka svého druhu. Přirozeně odchovaný jedinec lze ochočit také, trvá to déle ale je to pro obě strany přirozenější proces svobodné volby. Moje zkušenost je taková, že uměle odchovaný papoušek se člověka nebojí a mnohem více si toho k němu dovolí. Velkou roli hraje délka dospívání - u větších papoušků tři roky to je ideální vztah a potom se najednou začne projevovat dominantnost papouška. Chovám velké ary, někteří se k nám dostali jako uměle dokrmení nezvládnutí mazlíci ve stáří do jednoho roku. Dnes jsou dospělí, žijí v párech a pořád je patrný rozdíl který ara je uměle dokrmen a který byl u rodičů. Ti "umělí" se nikoho nebojí a klidně zaútočí, s "přirozenými" se daleko lépe pracuje. Senegalské jsem také choval a mám stejnou zkušenost jako "zbosace" s krotkým samcem, který útočil a nalétával jen na mně.

Autor Děkuji, přesně toto jsem si myslela. Cesta - ochočování divocha je o vzájemném vztahu, kdy papouška musím umět přesvědčit, že se mně nemusí bát, ale pořád tam zůstává ten respekt k člověku. To u dokrmených chybí.

KaVe napsal(a):
Dobrý den, je to individuální ale každého papouška lze ochočit - u uměle odchovaných to je rychlejší, protože se využívá tzv. imprintingu u mláděte odebraného biologickým rodičům a to potom považuje člověka za příslušníka svého druhu. Přirozeně odchovaný jedinec lze ochočit také, trvá to déle ale je to pro obě strany přirozenější proces svobodné volby. Moje zkušenost je taková, že uměle odchovaný papoušek se člověka nebojí a mnohem více si toho k němu dovolí. Velkou roli hraje délka dospívání - u větších papoušků tři roky to je ideální vztah a potom se najednou začne projevovat dominantnost papouška. Chovám velké ary, někteří se k nám dostali jako uměle dokrmení nezvládnutí mazlíci ve stáří do jednoho roku. Dnes jsou dospělí, žijí v párech a pořád je patrný rozdíl který ara je uměle dokrmen a který byl u rodičů. Ti "umělí" se nikoho nebojí a klidně zaútočí, s "přirozenými" se daleko lépe pracuje. Senegalské jsem také choval a mám stejnou zkušenost jako "zbosace" s krotkým samcem, který útočil a nalétával jen na mně.

Nemám zkušenost s tak velkými papoušky, ale plně Váš názor podpořím.
Odchovávám jen pod rodiči, dokrmovat neumím.
Amazoňan modročelý. Přenechávám až v 5 i více měsících. Ptáci nejsou divocí, berou přes pletivo z ruky jako rodiče. U nových majitelů se ochočili, naučili mluvit několik slov. Ostatní do chovu, zprávy nemám.
P. senegalský. Původ rodičů neznámý. Bez kroužků. Podle chování myslím, že samice ještě odchytová a samec z odchovu mladší. Samice plachá, samec klidnější. Odchovávají. Samice se nechá v budce odstrčit.
Amazonek černotemenný. Můj první úspěšný odchov. Mám jen 2 páry. Hnízdění během 2 let bylo neúspěšné moji vinou. Samci dokrmení, samice přírodní odchov. V době před hnízděním oba samci silně agresivní. Nelze vyndat misku. Vyskočí i z voliéry a zakousnou se do oblečení. Samice ustoupí a neútočí. Jistěže samci vždy brání hnízdiště, ale ti, co nemají respekt z člověka jsou agresivnější. A když nezkušený rozmazí dokrmeného nesocializovaného mazlíčka, tak pak jsou neťastní asi oba.
Jen dodám, že kdysi jeden Čech zkušený v etologii zvířat napsal, že pracovní sloni se "dělají" z ulovených divokých, protože ti vychovaní člověkem z něho v dospělosti nemají respekt. Možná to trochu platí i pro papoušky. Nechytejte mě za slovo, vím, že je to složitější.

Moudivláček napsal(a):
Nemám zkušenost s tak velkými papoušky, ale plně Váš názor podpořím.
Odchovávám jen pod rodiči, dokrmovat neumím.
Amazoňan modročelý. Přenechávám až v 5 i více měsících. Ptáci nejsou divocí, berou přes pletivo z ruky jako rodiče. U nových majitelů se ochočili, naučili mluvit několik slov. Ostatní do chovu, zprávy nemám.
P. senegalský. Původ rodičů neznámý. Bez kroužků. Podle chování myslím, že samice ještě odchytová a samec z odchovu mladší. Samice plachá, samec klidnější. Odchovávají. Samice se nechá v budce odstrčit.
Amazonek černotemenný. Můj první úspěšný odchov. Mám jen 2 páry. Hnízdění během 2 let bylo neúspěšné moji vinou. Samci dokrmení, samice přírodní odchov. V době před hnízděním oba samci silně agresivní. Nelze vyndat misku. Vyskočí i z voliéry a zakousnou se do oblečení. Samice ustoupí a neútočí. Jistěže samci vždy brání hnízdiště, ale ti, co nemají respekt z člověka jsou agresivnější. A když nezkušený rozmazí dokrmeného nesocializovaného mazlíčka, tak pak jsou neťastní asi oba.
Jen dodám, že kdysi jeden Čech zkušený v etologii zvířat napsal, že pracovní sloni se "dělají" z ulovených divokých, protože ti vychovaní člověkem z něho v dospělosti nemají respekt. Možná to trochu platí i pro papoušky. Nechytejte mě za slovo, vím, že je to složitější.

Mluvíte mi z duše. Rozumný názor a jen mně to utvrzuje v tom, že dokrmení papoušci jsou hajzlíci. Já jsem tento dotaz dala proto, protože jsem měla vždycky papoušky (andulky, korely, agapornis), které jsem si ochočila sama a byla to mláďata vychovaná a socializovaná od rodičů. Nikdy nebyl problém. Pak jsem si vychovala agapornise, kterého jsem musela dokrmovat tři týdny a dalo mi dost práce ho srovnat tak, aby každé puštění z klece nebylo o nervy. Protože jak se dostal k rukám a k hlavě, tak kousal a to až do krve. Odnaučila jsem ho to tím, že jak kousnul, dostal složeným papírem aby pochopil, že je něco špatně. Já vlastně suplovala jeho rodiče, protože ho nikdo nevychovával. A máte pravdu v tom, že pak je nešťastný majitel i papoušek. Protože těžko si nový zájemce o papouška pořizuje papouška na 15 let a těší se na to, že bude mít doma agresora.

Je třeba rozlišovat jestli chcete debatovat a dokrmeném mazlíkovi, který právě hnízdí a brání si hnízdo a nebo o jedináčkovi domácím mazlíkovi. Ona většina těch agresivních hnízdících mazlů je po skončené sezoně hnízdění zase jak mílius.
Když si ochočíte jakýkoliv druh např. amazoňanů od rodičů a stačí jen tak napůl ať si berou pamlsky přes pletivo, tak počítejte s tím, že v době hnízdění si na něj nesáhnete. Čest výjimkám samozřejmě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je třeba rozlišovat jestli chcete debatovat a dokrmeném mazlíkovi, který právě hnízdí a brání si hnízdo a nebo o jedináčkovi domácím mazlíkovi. Ona většina těch agresivních hnízdících mazlů je po skončené sezoně hnízdění zase jak mílius.
Když si ochočíte jakýkoliv druh např. amazoňanů od rodičů a stačí jen tak napůl ať si berou pamlsky přes pletivo, tak počítejte s tím, že v době hnízdění si na něj nesáhnete. Čest výjimkám samozřejmě.

Agresivní mazlíci - myslím tím nehnízdící. Jeden papoušek v rodině, nemá k sobě druhého do páru. Lidi je mají jako mazlíka. A popisují útoky, které jdou do krve. A jsou to ptáci staří třeba 6 let. A přesně, jak už tady bylo zmíněno, začne to když papoušek pohlavně dospěje.

Mirkama napsal(a):
Dobrý den všem chovatelům - majitelům papoušků.. Zajímaly by mně zkušenosti majitelů, kteří si pořídili papoušky, kteří nebyli dokrmovaní, byli odchovaní pod rodiči a vy jste si je ochočili. Takovou tou normální cestou. Nekoupili jste si papoušky dokrmené, vylíhnuté v umělé líhni, s absencí rodičů. Jestli vaši papoušci štípou, jsou agresivní, jsou fixovaní na jednoho člena rodiny a ostatní členy rodiny napadají.

Dobrý den,
Mám jen jeden druh papoušků a to je Alexandr malý. Můj názor je ten, že záleží na povaze. Mám ručně dormené a i z voliéry, musím říct, že papoušci z voliéry si ani nedovolí mě kousnot, podle mého si myslím, že je to tím, že má vůči člověku větší respekt, ale většinou ho také úplně nechočite. To s tím jestli se upne na jednoho člověka nebo ne, opravdu nezáleží jestli je z voliéry nebo je ručně dokrmený.Ručně dokrmený je také individuální, některý kouše tak, že majitelé papouška, přemýšlí o prodeji do voliéry. Několik profesionálních krmičů papoušků tvrdí, že za kousání od papouška může způsob dokrmování, ale já se domnívám, že je to tím, že papoušek nemá žádný respekt k člověku a zkouší co si může dovolit. Je to individuální, nejlepší je natrefit na dobrého papouška.

Mně se opravdu osvědčil ten kompromis. Odchovávat pod rodiči v domácím prostředí (ne ve voliéře). Mláďata u nás vyrůstají v obýváku, jsou zvyklá na domácí ruch, vidí, jak se chovám k rodičům a jak se rodiče chovají k nám. Každý den jsme s nimi v kontaktu, jsou socializovaní, a s tím vším jodu do nových rodin. Musí se jim ovšem člověk věnovat.

eli22 napsal(a):
Mně se opravdu osvědčil ten kompromis. Odchovávat pod rodiči v domácím prostředí (ne ve voliéře). Mláďata u nás vyrůstají v obýváku, jsou zvyklá na domácí ruch, vidí, jak se chovám k rodičům a jak se rodiče chovají k nám. Každý den jsme s nimi v kontaktu, jsou socializovaní, a s tím vším jodu do nových rodin. Musí se jim ovšem člověk věnovat.

Dobrý den, s tím bych také souhlasila.

eli22 napsal(a):
Mně se opravdu osvědčil ten kompromis. Odchovávat pod rodiči v domácím prostředí (ne ve voliéře). Mláďata u nás vyrůstají v obýváku, jsou zvyklá na domácí ruch, vidí, jak se chovám k rodičům a jak se rodiče chovají k nám. Každý den jsme s nimi v kontaktu, jsou socializovaní, a s tím vším jodu do nových rodin. Musí se jim ovšem člověk věnovat.

Asi je vždy vzít v potaz jaké druhy že to v obýváku odchováváte - to vy něděláte jen sypete všechny vaše rady jako universální - žel Bohu to tak u všech druhů nefunguje !
pěkný den.

cone napsal(a):
Asi je vždy vzít v potaz jaké druhy že to v obýváku odchováváte - to vy něděláte jen sypete všechny vaše rady jako universální - žel Bohu to tak u všech druhů nefunguje !
pěkný den.

Tak pardon, jsou to nyní 6 let pyrury. Dříve kakadů růžový, senegalci, korely a papoušíčci.

eli22 napsal(a):
Tak pardon, jsou to nyní 6 let pyrury. Dříve kakadů růžový, senegalci, korely a papoušíčci.

Kakadu růžové jste taky odchovávala v obýváku?

Máte pravdu, ručně dokrmený papouch si dovolí víc, než odchovaný pod rodiči. Sice s tím odpadne ochočování a je fakt, že asi víc dělá blbostí, než normální pták, ale zase může mít své stiné stránky. Viz můj aratinga sluneční. Například si lehá na bok a chytá si ocas, který si tak drží v pravém úhlu. Někdy i oběma nohama. Jindy ho zase nedokáže pustit a je sranda ho sledovat. Naopak nemá rád veškeré látkové věci, po hadrech vyjíždí zobákem, samozřejmě i po blbé ponožce se vrhá, jako by to byl úhlavní nepřítel. Nyní nověji napadá víčka od jogurtů, která sbíráme kvůli hliníku. To se rovná okamžitému útoku. Stačí víčko mýt a pták jakoby ťukne do krku, když na nás sedí. Proč ho tyto věci tak berou, nechápeme. Když se blbec strefí, zakousne se nám nejčastěji do ruky případně do krku či jiné části. Většinou teče rovnou krev. Nedej bóže, se někdy takto zakousnut do nás, nechce pustit.

Mám ho 5 let, je ručně dokrmen, rodiče nepoznal. Byl dokrmován, protože samičku vyrušila kočka a do hnízda se poté již nevrátila. Je to můj první větší papoušek a uznávám, že jsem výchovu příliš nezvládla. Přesto se jinak chová docela slušně v porovnání s nevrlým tetiným žakem, který se nechce vracet do klece a krom tety si ho nikdo další z rodiny téměř nevšimne. Byl to její sen mít mluvícího žaka ( s tím mluvením to žádná paráda také není), stejně jako můj, mít aratingu sluneční.
Jediné co jsem jiného ochočovala na domácí mazlíky jsou andulky. Bez dokrmování super a i ty blbosti docela jedna z nich dělala. Byla to samička Albíček a ta přes plastový míček s rolničkou dělala kotrmelce. Naučila se i mluvit. Je ale fakt, že byla z mého chovu a na ochočení jsem ji oddělila do jiné místnosti hned, jak se naučila zobat zrníčka. Ostatní papoušky (andulky, agapornis a papoušíček) jsem se též pokoušela ochočit a to už s různými úspěchy. Přece jen měla jsem vždy 2 a více ptáčků a to už o mě takový zájem nemají. Mít opět místo, hned bych si ochočila andulku, či třeba papoušíčka, které nyní odchovávám. Ostatním členům rodiny, by se to též líbilo, bohužel jsme nenašli vhodné místo na další klec.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

eli22 napsal(a):
Tak pardon, jsou to nyní 6 let pyrury. Dříve kakadů růžový, senegalci, korely a papoušíčci.

Tak já toto vidím také jako dobrou cestu odchovu. Zajímali by mně ti senegalci.Pokud jste je nechala odchovat rodiči, jestli v nových rodinách byli útoční a kousali. Protože v diskuzích se o senegalcích píše jako o agresivních, náladových papoušcích. A všichni je mají dokrmené.

Lenkok napsal(a):
Dobrý den,
Mám jen jeden druh papoušků a to je Alexandr malý. Můj názor je ten, že záleží na povaze. Mám ručně dormené a i z voliéry, musím říct, že papoušci z voliéry si ani nedovolí mě kousnot, podle mého si myslím, že je to tím, že má vůči člověku větší respekt, ale většinou ho také úplně nechočite. To s tím jestli se upne na jednoho člověka nebo ne, opravdu nezáleží jestli je z voliéry nebo je ručně dokrmený.Ručně dokrmený je také individuální, některý kouše tak, že majitelé papouška, přemýšlí o prodeji do voliéry. Několik profesionálních krmičů papoušků tvrdí, že za kousání od papouška může způsob dokrmování, ale já se domnívám, že je to tím, že papoušek nemá žádný respekt k člověku a zkouší co si může dovolit. Je to individuální, nejlepší je natrefit na dobrého papouška.

Já koupila andulky ve Zverimexu, bylo to v době, kdy jsem ani nevěděla, kde je jaký chovatel a koupit papouška -andulka, korela šlo jenom ve Zverimexech a ochočily se také krásně. A měla jsem korelu, našla jsem si chovatele, ten mi jí prodal hned jak vylétla z budky a sama zobala a z toho jsme vychovali přítulného, ochočeného papouška. Chce to čas, věnovat se mu, ale stojí to za to.

supik99 napsal(a):
Máte pravdu, ručně dokrmený papouch si dovolí víc, než odchovaný pod rodiči. Sice s tím odpadne ochočování a je fakt, že asi víc dělá blbostí, než normální pták, ale zase může mít své stiné stránky. Viz můj aratinga sluneční. Například si lehá na bok a chytá si ocas, který si tak drží v pravém úhlu. Někdy i oběma nohama. Jindy ho zase nedokáže pustit a je sranda ho sledovat. Naopak nemá rád veškeré látkové věci, po hadrech vyjíždí zobákem, samozřejmě i po blbé ponožce se vrhá, jako by to byl úhlavní nepřítel. Nyní nověji napadá víčka od jogurtů, která sbíráme kvůli hliníku. To se rovná okamžitému útoku. Stačí víčko mýt a pták jakoby ťukne do krku, když na nás sedí. Proč ho tyto věci tak berou, nechápeme. Když se blbec strefí, zakousne se nám nejčastěji do ruky případně do krku či jiné části. Většinou teče rovnou krev. Nedej bóže, se někdy takto zakousnut do nás, nechce pustit.

Mám ho 5 let, je ručně dokrmen, rodiče nepoznal. Byl dokrmován, protože samičku vyrušila kočka a do hnízda se poté již nevrátila. Je to můj první větší papoušek a uznávám, že jsem výchovu příliš nezvládla. Přesto se jinak chová docela slušně v porovnání s nevrlým tetiným žakem, který se nechce vracet do klece a krom tety si ho nikdo další z rodiny téměř nevšimne. Byl to její sen mít mluvícího žaka ( s tím mluvením to žádná paráda také není), stejně jako můj, mít aratingu sluneční.
Jediné co jsem jiného ochočovala na domácí mazlíky jsou andulky. Bez dokrmování super a i ty blbosti docela jedna z nich dělala. Byla to samička Albíček a ta přes plastový míček s rolničkou dělala kotrmelce. Naučila se i mluvit. Je ale fakt, že byla z mého chovu a na ochočení jsem ji oddělila do jiné místnosti hned, jak se naučila zobat zrníčka. Ostatní papoušky (andulky, agapornis a papoušíček) jsem se též pokoušela ochočit a to už s různými úspěchy. Přece jen měla jsem vždy 2 a více ptáčků a to už o mě takový zájem nemají. Mít opět místo, hned bych si ochočila andulku, či třeba papoušíčka, které nyní odchovávám. Ostatním členům rodiny, by se to též líbilo, bohužel jsme nenašli vhodné místo na další klec.

Já chovám párek agapornisů v bytě, měli teď mládě, sami si ho krmili a starali se, já ho vyndavala z budky na kontrolu nožek. A když vylítnul z budky, tak za rodiči vyletěl z klece, za pár dnů už jsme ho měli na rameni a bral si dobroty z ruky. Pro mně je to ideálně připravený papoušek pro někoho, kdo schání papouška do bytu. A dál už se musí postarat nový majitel. Pro mně je dokrmený papoušek kašpar, co má sloužit jako zábava někomu, kdo si nedá práci si papouška ochočit sám. Pak nechápu, proč chtějí lidi papoušky.

Mirkama napsal(a):
Tak já toto vidím také jako dobrou cestu odchovu. Zajímali by mně ti senegalci.Pokud jste je nechala odchovat rodiči, jestli v nových rodinách byli útoční a kousali. Protože v diskuzích se o senegalcích píše jako o agresivních, náladových papoušcích. A všichni je mají dokrmené.

Prvního senegalce jsem koupila před xx lety ve Zverimexu. Doteď mám několik jizev . Neskutečný magor. Pořídila jsem mu samičku od chovatele. Ovšem zjistilo se, že jsou to dvě samičky. Vyměnila jsem ji za škubajícího se samečka, ale moc pěkného a klidného. Během půl roku se zklidnili oba a měli odchovy. Mláďata jsem zvykala na hlazení apod, měla jsem na to čas, byla jsem na mateřský. V nových rodinách s nimi neměli problém, alespoň si nestěžovali, byli jsme v kontaktu tak do roka mláďat, to si je chválili. Potom nevím, ale jak říkám, ani potom si nestěžovali, že by byli nějak agresivní.

Mirkama napsal(a):
Já chovám párek agapornisů v bytě, měli teď mládě, sami si ho krmili a starali se, já ho vyndavala z budky na kontrolu nožek. A když vylítnul z budky, tak za rodiči vyletěl z klece, za pár dnů už jsme ho měli na rameni a bral si dobroty z ruky. Pro mně je to ideálně připravený papoušek pro někoho, kdo schání papouška do bytu. A dál už se musí postarat nový majitel. Pro mně je dokrmený papoušek kašpar, co má sloužit jako zábava někomu, kdo si nedá práci si papouška ochočit sám. Pak nechápu, proč chtějí lidi papoušky.

Souhlasím. Dokrmování je ale dost dobrý byznys, v tom je ten háček.Viděla jsem spoustu špatně dokrmovaným papoušků, kteří se při spatření stříkačky klepali jako sulc, malinké trosky. Taková zkušenost od mala. Bylo mi z toho fakt na b..., co všechno člověk je schopen udělat pro prachy.
Podotýkám, že nejsem proti dokrmování z nutnosti, kdy se třeba rodiče nestarají (i když ve většině případů oni znají důvod), hlavně když dojde k úhynu rodičů apod.

Dobry vecer,

prvni rucne odchovani ptaci z meho chovu byli andulka a korela. Jako dite jsem mel nespocet andulek odchovanych rodici a hned jak sami prijimali potravu tak premiseni do klece k ochoceni. Zadna z nich nebyla tak pritulna jako ta rucne dorkmena. Umeli priletet na prst, vyzadovali pozornost a pritomnost cloveka, ale ten rozdil byl obrovsky.

Je tezke rict co je na co nejvhodnejsi. Jestli je na mazla lepsi rucne dokrmeny, odchovany v domacnosti, nebo z voliery. Mam za sebou slusnou radu dokrmenych senegalcu od jednoho paru. Mladata jsou vzdy dokrmovana spolecne, odebiram je od rodicu po nakrouzkovani. O imprintingu cloveka nemuze byt rec. V kazdem hnizde se najde jedinec, ktery je podstatne min kontaktni nez sourozenci. Cas od casu se nejde takovy jdinec, ktery se mazli uz pred odstavem.

Take jsem mel moznost porovnat spatne dokrmovane mladata s dobre dokrmovanymi. Byvalka sice tvrdila ze krmila, ale kaslala na to a ptaci pak doslova startovali po otevreni inkubatoru. Stalo me to fakt dost stipancu.

Jsem v kontaktu s novymi majiteli tak dlouho jak oni sami chteji. S nekym jsem si psal par dni, s nekym nekolik let. Ptaky si brali solo jedinci jako spolecnika, pary, rodiny s detmi. Problem se stipanim partnerky meli letos s jednim mladetem dva lide kteri si pro nej prijeli. Tento problem mi pan volal uz cirka po tydnu. Spravnou vychovou a pres pamlsky se jim to podarilo zvladnout. Do dnesniho dne nemam ohlas od nikoho ze by papousek stipal tak, ze by ho museli dat pryc, nebo vubec ze by je stipal neustale. Ale bude to spis tim, ze k takovemu jevu dochazi vetsinou po nekolika letech a ti co neudrzovali pravidelny kontakt treba uz ani nevedi a nebo nechcou napsat.

Co z toho vseho plyne? Vic nez to v jakem prostredi byl papousek odchovan je dulezitejsi jakou ma povahu a jak je VYCHOVAN. A ano, velky vliv maji take chyby pri rucnim dokrmovani i prirozenem odchovu ze strany chovatele.

S pozdravem smidla.eu.

eli22 napsal(a):
Souhlasím. Dokrmování je ale dost dobrý byznys, v tom je ten háček.Viděla jsem spoustu špatně dokrmovaným papoušků, kteří se při spatření stříkačky klepali jako sulc, malinké trosky. Taková zkušenost od mala. Bylo mi z toho fakt na b..., co všechno člověk je schopen udělat pro prachy.
Podotýkám, že nejsem proti dokrmování z nutnosti, kdy se třeba rodiče nestarají (i když ve většině případů oni znají důvod), hlavně když dojde k úhynu rodičů apod.

Stále vše posuzujete ze zkušeností chovatelky pyrur, neškatulkujte pořád jen dokrmený/pod rodiči, ale zaměřte se také (pokud toho jste schopná ) také na druh, který je dokrmen. Některé druhy jednoduše koušou ( senegal, konžák) jiné jsou povahově někde jinde. máme ručně dokrmenou samičku majeráka, která je držena již dva roky v páru se samcem - přirozený odchov - a ta nikdy a podotýkám nikoho nekousla. Do voliéry k nim chodí si hrát jen vnučka, snad jednou dvakrát v týdnu a berou si ji na prst návštěvy, které krotcí papoušci zajímají.
Z mého pohledu neustále mícháte hrušky s jablky.
(na fotkách některé dokrmované druhy ).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

eli22 napsal(a):
Souhlasím. Dokrmování je ale dost dobrý byznys, v tom je ten háček.Viděla jsem spoustu špatně dokrmovaným papoušků, kteří se při spatření stříkačky klepali jako sulc, malinké trosky. Taková zkušenost od mala. Bylo mi z toho fakt na b..., co všechno člověk je schopen udělat pro prachy.
Podotýkám, že nejsem proti dokrmování z nutnosti, kdy se třeba rodiče nestarají (i když ve většině případů oni znají důvod), hlavně když dojde k úhynu rodičů apod.

Myslím si, že hodně přeháníte a úplně zbytečně.

atobajus napsal(a):
Myslím si, že hodně přeháníte a úplně zbytečně.

Dobry vecer,

na druhou stranu je to nazor ktery pani prezentuje jiz delsi dobu, nejspis k nemu ma i sve duvody a proto by mel byt respektovan.
I me leze krkem cist to skoro v kazdem vlakne, ale o tom ze dokrmovani maji nekteri jako velky busines neni sporu. To ze muze dokrmovat kde kdo a ne kazdy to musi umet, je taky hola relita. Ostatne sam mam take takovou zkusenost, popsal jsem ji v predchozim prispevku.

Proto jen doplnim a nejspis se budu opakovat. Hodne zalezi na tom kdo papouska dokrmoval.

S pozdravem smidla.eu

P.S.: Tu paru senegalcu porat mam a stale pravidelne krasne odchovy ;).

eli22 napsal(a):
Prvního senegalce jsem koupila před xx lety ve Zverimexu. Doteď mám několik jizev . Neskutečný magor. Pořídila jsem mu samičku od chovatele. Ovšem zjistilo se, že jsou to dvě samičky. Vyměnila jsem ji za škubajícího se samečka, ale moc pěkného a klidného. Během půl roku se zklidnili oba a měli odchovy. Mláďata jsem zvykala na hlazení apod, měla jsem na to čas, byla jsem na mateřský. V nových rodinách s nimi neměli problém, alespoň si nestěžovali, byli jsme v kontaktu tak do roka mláďat, to si je chválili. Potom nevím, ale jak říkám, ani potom si nestěžovali, že by byli nějak agresivní.

Paní Eli, vaše příspěvky jakožto diskusi všech ostatních čtu celkem pravidelně, nechci se vás dotknout a uznávám že nějaké zkušenosti s chovem určitě máte, ale nemyslím že tolik a se všemi druhy, aby jste mohla radit téměř v každém příspěvku v diskusi, určitě smekám že se vám podařilo odchovat senegalce v obýváku, ale na pravidelné odchovy poicephalů to myslím není nejvhodnější místo, nebo alespoň ve většině domácností je to nejméně klidné místo, a věta...Během půl roku se zklidnili oba a měli odchovy, si dost odporuje tito ptáci před a během toku moc klidní a tišší nejsou a prostředí obýváku tomu rozhodně nepřidá, chci tím říct že vám nevěřím že jste měla klidné odchovávající senegalce v obýváku...papoušci rodu poicephalus jsou určitě pro spousty chovatelů výzvou a jsou v podstatě co pták to jiná "osobnost" povaha, myslím že je to dáno jejich celkem velkou inteligencí...
jinak k zadání, to jak se k vám ručně dokrmený pták chová je tak z 80% vaše zásluha

PT.

petajz napsal(a):
Kakadu růžové jste taky odchovávala v obýváku?

V hale jsem odchovával tento druh běžně, stejně jako konžáky. Co se Vám na tom nezdá?

smidla napsal(a):
Dobry vecer,

na druhou stranu je to nazor ktery pani prezentuje jiz delsi dobu, nejspis k nemu ma i sve duvody a proto by mel byt respektovan.
I me leze krkem cist to skoro v kazdem vlakne, ale o tom ze dokrmovani maji nekteri jako velky busines neni sporu. To ze muze dokrmovat kde kdo a ne kazdy to musi umet, je taky hola relita. Ostatne sam mam take takovou zkusenost, popsal jsem ji v predchozim prispevku.

Proto jen doplnim a nejspis se budu opakovat. Hodne zalezi na tom kdo papouska dokrmoval.

S pozdravem smidla.eu

P.S.: Tu paru senegalcu porat mam a stale pravidelne krasne odchovy ;).

S tím souhlasím, že záleží kdo a jak dokrmoval. Ale je to taky o druhu a povaze jednotlivce.

To je paráda, že se senegalcům stále daří. Byl to jeden z mých nejlepších chovných párů senegalců co jsem kdy měl.

Dobrý den,
musím se přidat k tzv. odpůrcům dokrmování. Pokud čtete zahraniční literaturu, tak je stále více odpůrců dokrmování, jak z laické, tak odborné veřejnosti. Zeptám se Vás - přinesete si domů neodstavené kotě?.. Myslíte, že je nutné držet stříkačku, aby vás papoušek miloval? Měli byste být tím, který vychovává, učí, chrání a vyvolává důvěru. Ne si to tak, kolikrát na úkor zdraví papouška, zjednodušovat. Přib.

AmazoniaPrib napsal(a):
Dobrý den,
musím se přidat k tzv. odpůrcům dokrmování. Pokud čtete zahraniční literaturu, tak je stále více odpůrců dokrmování, jak z laické, tak odborné veřejnosti. Zeptám se Vás - přinesete si domů neodstavené kotě?.. Myslíte, že je nutné držet stříkačku, aby vás papoušek miloval? Měli byste být tím, který vychovává, učí, chrání a vyvolává důvěru. Ne si to tak, kolikrát na úkor zdraví papouška, zjednodušovat. Přib.

Dobry den,

Vas nazor respektuji, jen bych rad uvedl na pravou miru co pisete. Tedy My rozumni chovatele, neprodavame neodstavene mlade. Novym zajemcum umoznime odvezt si papouska az je plne samostatny.

Souhlasim ze neni nutne drzet strikacku aby jste si nasel cestu k srdci papouska. Narovinu ale rikam, ze je to cesta mnohem mene bolestiva pro cloveka. Ten komu se papousek nekdy zakousl do prstu o tom vi sve...

S pozdravem smidla.eu.

smidla napsal(a):
Dobry den,

Vas nazor respektuji, jen bych rad uvedl na pravou miru co pisete. Tedy My rozumni chovatele, neprodavame neodstavene mlade. Novym zajemcum umoznime odvezt si papouska az je plne samostatny.

Souhlasim ze neni nutne drzet strikacku aby jste si nasel cestu k srdci papouska. Narovinu ale rikam, ze je to cesta mnohem mene bolestiva pro cloveka. Ten komu se papousek nekdy zakousl do prstu o tom vi sve...

S pozdravem smidla.eu.

Já Vám rozumím. Jenže. Zamyslel se někdo nad tím, jak v budoucnu papoušek strádá psychicky? Myslím, že snad tady pouze Eli a pár dalších, které ovšem jenom kamenujete. Papoušek bohužel neumí mluvit a vyjádřit svůj problém. Navázán na člověka, který ho jako partner pravidelně opouští (zaměstnání, nákupy, dovolená,..) je traumatizován. Odchováni pod rodiči to berou trochu jinak. Zkuste se zamyslet... Přib.

petajz napsal(a):
Kakadu růžové jste taky odchovávala v obýváku?

Tak to je slovo do pranice, jsem zvědyv na odpověď. Budu spokojen i s uvedením jen jednoho odchovu až tzv. na bidlo.

AmazoniaPrib napsal(a):
Já Vám rozumím. Jenže. Zamyslel se někdo nad tím, jak v budoucnu papoušek strádá psychicky? Myslím, že snad tady pouze Eli a pár dalších, které ovšem jenom kamenujete. Papoušek bohužel neumí mluvit a vyjádřit svůj problém. Navázán na člověka, který ho jako partner pravidelně opouští (zaměstnání, nákupy, dovolená,..) je traumatizován. Odchováni pod rodiči to berou trochu jinak. Zkuste se zamyslet... Přib.

Dobry vecer,

prosim, muzete vysvetlil v cem je rozdil mezi rucne dokrmenym papouskem a papouskem ochocenym kdyz ho clovek "panicek" opusti?
Co Vas vede k myslence ze to bere jinak?
Proc myslite ze papousek, nebo jakekoliv jine zvire neumi "mluvit"? Troufam si rict ze papousek rika velmi jasne a srozumitelne co vyzaduje, kdyz se mu neco nelibi a naopak co se mu libi. Jen to nezni jako slova.

Cim vic prispevku tu je, tim vice je patrne ze problem je v tom s kym papousek je, nez v tom jak byl odchovan. Ostatne me oblibene prirovnani k psum. Je obrovsky rozdil kdyz je pes vychovavan nekym kdo to umi a naopak kdyz to nekdo neumi.

S pozdravem smidla.eu.

Děkuji všem, kteří se zapojili do diskuze. Respektuji názor i když s ním nemusím souhlasit. Pro mně dokrmovaný papoušek je hendikepovaný papoušek. Je to mládě, které bylo násilně odebráno rodičům a je dokrmované pro potěchu člověka, kterému nestojí za to, najít si k papouškovi cestu a ochočit si ho přirozeným způsobem. Jsem chovatelka psů, a vzala jsem si štěně v jeho 4 týdnech, protože jinak by šlo "úplně k debilním lidem", měla jsem možnost posoudit, jak se chovají a prospívají štěňata s normálním vývojem, která měla možnost vyrůst s fenou a se sourozenci a tímto štěnětem, předčasně odebreného od fenky. Všichni víme, že papoušek a chov papouška je daleko složitější, než chov jakéhokoliv jiného zvířete. Jeho psychika, jeho potřeby. Pro mně umělé líhně, mláďata odebraná rodičům i když by je rodiče dovedli krmit a vychovat, jenom proto, aby si je pořídil nějaký snob, to je z mého pohledu svinstvo. Je to zrada a úpadek chovatelství.
Mirka Zelenáková.

AmazoniaPrib napsal(a):
Dobrý den,
musím se přidat k tzv. odpůrcům dokrmování. Pokud čtete zahraniční literaturu, tak je stále více odpůrců dokrmování, jak z laické, tak odborné veřejnosti. Zeptám se Vás - přinesete si domů neodstavené kotě?.. Myslíte, že je nutné držet stříkačku, aby vás papoušek miloval? Měli byste být tím, který vychovává, učí, chrání a vyvolává důvěru. Ne si to tak, kolikrát na úkor zdraví papouška, zjednodušovat. Přib.

Přesně.

Mirkama napsal(a):
Děkuji všem, kteří se zapojili do diskuze. Respektuji názor i když s ním nemusím souhlasit. Pro mně dokrmovaný papoušek je hendikepovaný papoušek. Je to mládě, které bylo násilně odebráno rodičům a je dokrmované pro potěchu člověka, kterému nestojí za to, najít si k papouškovi cestu a ochočit si ho přirozeným způsobem. Jsem chovatelka psů, a vzala jsem si štěně v jeho 4 týdnech, protože jinak by šlo "úplně k debilním lidem", měla jsem možnost posoudit, jak se chovají a prospívají štěňata s normálním vývojem, která měla možnost vyrůst s fenou a se sourozenci a tímto štěnětem, předčasně odebreného od fenky. Všichni víme, že papoušek a chov papouška je daleko složitější, než chov jakéhokoliv jiného zvířete. Jeho psychika, jeho potřeby. Pro mně umělé líhně, mláďata odebraná rodičům i když by je rodiče dovedli krmit a vychovat, jenom proto, aby si je pořídil nějaký snob, to je z mého pohledu svinstvo. Je to zrada a úpadek chovatelství.
Mirka Zelenáková.

Příklad psa nevím jestli je zrovna vhodný, to by pak bylo vhodné odebírat štěňata od feny nebo od smečky ve věku jednoho roku, možná i později. Nebo myslíte, že štěně v 7-mi týdnech je už samostatný pes, který se o sebe dokáže postarat?
Mimochodem, znám vrh středoasiatů kdy fena uhynula pár dní po porodu a štěňata byla odchována na flašce, světe div se... jsou z nich normální psi.

Vaše zhrnutí "Pro mně dokrmovaný papoušek je hendikepovaný papoušek. Je to mládě, které bylo násilně odebráno rodičům a je dokrmované pro potěchu člověka, kterému nestojí za to, najít si k papouškovi cestu a ochočit si ho přirozeně" - ukazuje na naprosté nepochopení celého problému s dokrmováním. Rýpla jste si do chovatelů - nu což, rýpnu si zase já do kategorie Pet mazlíčkářů ! Pro mně je nenormální držet papouška samostatně a nedopřát mu život v páru nebo ve skupině. Nechápu lidi, co se snaží papouškům nějakou cestou vnutit, že jsou jeho životní partneři lidé !
PS - když už jste dopředu znala závěr, který jste ve svém zhodnocení uvedla, proč jste potřebovala vířit vodu takovým nesmyslným tématem? Podstatná většina mnou dokrmených papoušků míří dále do do chovu, nebo jsou alespoň dopárováni. Když skončí u Pet mazlíčkářů - věřte že nemám dobrý pocit. Také samozřejmě nemám dobrý pocit, když papouška ( bez ohledu na to zda je či není dokrmen ) dopárovává nějaký človíček sám sebou !
pěkný víkend
šiška ol.

cone napsal(a):
Vaše zhrnutí "Pro mně dokrmovaný papoušek je hendikepovaný papoušek. Je to mládě, které bylo násilně odebráno rodičům a je dokrmované pro potěchu člověka, kterému nestojí za to, najít si k papouškovi cestu a ochočit si ho přirozeně" - ukazuje na naprosté nepochopení celého problému s dokrmováním. Rýpla jste si do chovatelů - nu což, rýpnu si zase já do kategorie Pet mazlíčkářů ! Pro mně je nenormální držet papouška samostatně a nedopřát mu život v páru nebo ve skupině. Nechápu lidi, co se snaží papouškům nějakou cestou vnutit, že jsou jeho životní partneři lidé !
PS - když už jste dopředu znala závěr, který jste ve svém zhodnocení uvedla, proč jste potřebovala vířit vodu takovým nesmyslným tématem? Podstatná většina mnou dokrmených papoušků míří dále do do chovu, nebo jsou alespoň dopárováni. Když skončí u Pet mazlíčkářů - věřte že nemám dobrý pocit. Také samozřejmě nemám dobrý pocit, když papouška ( bez ohledu na to zda je či není dokrmen ) dopárovává nějaký človíček sám sebou !
pěkný víkend
šiška ol.

Závěr jsem dopředu neznala, proto jsem se ptala. A tak, jako Vy máte názor, že dokrmovaný papoušek je v pořádku, tak tu zazněly i názory opačné. Ptala jsem se i proto, protože jsem jedna z těch, co si vzali z neznalosti mládě a to se muselo dokrmovat delší čas, než uvedl chovatel. Jednalo se o mládě, které podle informací začalo přijímat i zrní a nebyla to pravda. A všechno s ním je složitější, i to přidání druhého papouška, stejného druhu, opačného pohlaví. Nakonec se to povedlo a jsem za něj ráda. Jak už jsem tu psala, chodím na stránky papouškářů mazlíčků a čtu tam, jak si každý koupí dokrmeného papouška, za půl roku si vezmou dalšího dokrmeného ale už zase jiného druhu, protože se jim líbí a pak se ti ptáci začnou škubat, nejdou dopárovat, protože nepřijmou svůj druh jako partnera. A já si myslím, že skutečně solidní chovatel by měl mít slušnost to těm lidem říct, upozornit je na to. Pořídili jsme 2 roky starou, dokrmenou samičku agapornise, protože v původní rodině šla do toku, vřískala a snášela vejce. Mi měli samečka agáče a scháněli jsme starší samičku. Tak jsme to zkusili. Ta samice byla v toku a chtěla se pářit s každým chlapem, co k nám přišel do bytu. Nastavovala zadek, roztahovala křídla, přes to, že je neznala, lítala jim na ramena, lezla po rukách, chovala se jak blázen. Našeho agáče absolutně nevnímala. Museli jsme jí vrátit, protože mi chovatelé, které jsem obvolala řekli, že ta samice vůbec netuší, že je papoušek a nikdy to nepochopí. Já jsem jenom nevěděla, proč s předešlými papoušky, co jsem měla nebyl problém s klováním, proč když dostali partnera stejného pohlaví ho přijali a proč ten jeden jediný se choval úplně jinak. Tak mně napadlo to dokrmování. Proto jsem založila to nesmyslné téma.

Mirkama napsal(a):
Závěr jsem dopředu neznala, proto jsem se ptala. A tak, jako Vy máte názor, že dokrmovaný papoušek je v pořádku, tak tu zazněly i názory opačné. Ptala jsem se i proto, protože jsem jedna z těch, co si vzali z neznalosti mládě a to se muselo dokrmovat delší čas, než uvedl chovatel. Jednalo se o mládě, které podle informací začalo přijímat i zrní a nebyla to pravda. A všechno s ním je složitější, i to přidání druhého papouška, stejného druhu, opačného pohlaví. Nakonec se to povedlo a jsem za něj ráda. Jak už jsem tu psala, chodím na stránky papouškářů mazlíčků a čtu tam, jak si každý koupí dokrmeného papouška, za půl roku si vezmou dalšího dokrmeného ale už zase jiného druhu, protože se jim líbí a pak se ti ptáci začnou škubat, nejdou dopárovat, protože nepřijmou svůj druh jako partnera. A já si myslím, že skutečně solidní chovatel by měl mít slušnost to těm lidem říct, upozornit je na to. Pořídili jsme 2 roky starou, dokrmenou samičku agapornise, protože v původní rodině šla do toku, vřískala a snášela vejce. Mi měli samečka agáče a scháněli jsme starší samičku. Tak jsme to zkusili. Ta samice byla v toku a chtěla se pářit s každým chlapem, co k nám přišel do bytu. Nastavovala zadek, roztahovala křídla, přes to, že je neznala, lítala jim na ramena, lezla po rukách, chovala se jak blázen. Našeho agáče absolutně nevnímala. Museli jsme jí vrátit, protože mi chovatelé, které jsem obvolala řekli, že ta samice vůbec netuší, že je papoušek a nikdy to nepochopí. Já jsem jenom nevěděla, proč s předešlými papoušky, co jsem měla nebyl problém s klováním, proč když dostali partnera stejného pohlaví ho přijali a proč ten jeden jediný se choval úplně jinak. Tak mně napadlo to dokrmování. Proto jsem založila to nesmyslné téma.

Tak já zcela souhlasím. K naší dokrmené samičce jsme z jistého důvodu pořídili samečka, také dokrmeného. Ani po dvou letech si k sobě nenašli cestu, žárlí na sebe tak strašně, že se i napadají. Jejich partnery je člověk a ani jeden z nich nechápe, proč by to měl měnit. Je mi jich moc líto.

eli22 napsal(a):
Tak já zcela souhlasím. K naší dokrmené samičce jsme z jistého důvodu pořídili samečka, také dokrmeného. Ani po dvou letech si k sobě nenašli cestu, žárlí na sebe tak strašně, že se i napadají. Jejich partnery je člověk a ani jeden z nich nechápe, proč by to měl měnit. Je mi jich moc líto.

Tohle je příklad, že dokrmovat by se měli pouze ti co je rodiče odvrhnou. Já chodím k chovancům denně je beru do ruky a většina z nich po mě leze jak do voliéry strčím nos. Jasné že jsou lidé kteří chtějí ptáčky jenom pro svoji potěchu a je jim jedno jak moc strádají. Když Vás bere pták jako partnera je to špatně. Za mě je to velice špatná móda dokrmovat vše za každou cenu. Nebo vlastně jen pro výdělek. Chudáci ptáci.

eli22 napsal(a):
Tak já zcela souhlasím. K naší dokrmené samičce jsme z jistého důvodu pořídili samečka, také dokrmeného. Ani po dvou letech si k sobě nenašli cestu, žárlí na sebe tak strašně, že se i napadají. Jejich partnery je člověk a ani jeden z nich nechápe, proč by to měl měnit. Je mi jich moc líto.

A to jste si je nechala. Většina lidí ty ptáky prodá dál, protože nemají chuť se starat o papouška, který se chová jinak než si představovali. Já si také dala tu práci, dát šanci našemu dokrmenému samečkovi a samici., která žila také jako mazlík. Byly dny kdy byli spolu v kleci, pak samice musela do samostatné, protože náš sameček na ní žárlil, když jsem přišla ke kleci, když lítali puštěný po bytě, tak samice nesměla na dva metry letět okolo mně, samec měl záchvat vzteku, pak jí nepustil ani do klece. Fakt strašný. Seděl přisátej na rameni a řval na samici když přistála někde poblíž mně. A pohled na papouška co je sám v kleci, to není nic veselého. Člověk není stále doma a co ten pták tam má dělat. Sedí a kouká. Proto jsme tu samici scháněli a jsme rádi, že jsme mu jí pořídili a že se snesou.

Ono nelze říct, že všichni dokrnení papoušci jsou, nebo nejsou agresivní, či jsou, nebo nejsou vhodní do dalšího chovu. Záleží na povaze, socializaci, výchově i druhu daného papouška. Osobně upřednostňuji přirozený odchov, ale jsou situace, kdy papouška dokrmim (škubání, nekrmení mladých). Když se dokrmuji jedno mládě, tak se snažím sehnat další mládě (i jiného druhu), aby bylo zvyklé na ostatní papoušky. Se spárováním dokrmeného papouška mám zkušenost se samicí papouška senegalského, která byla min.12 roků chovná, jako mazel. Po 12 letech jsem k ní pořídil odchytového samce a měli mladé. Ohledně agresivního chování k lidem příčin může být více, jak jsem psal výše. Agrese se nechá zmírnit výchovou a socializací, když papoušek nemá hranici, co si může dovolit, tak bude zkoušet, co si může dovolit. Agresivní chování v době toku by se částečně mohlo dát omezit i stravou (podávat chudší stravu, která by tolik nevybuzovala).
Ale stále platí, co papoušek, to jiná osobnost a na každého platí, něco jiného a extrémy v chování budou na obě strany. Platí to nejen u papoušků, ale u všech živých tvorů.

emill napsal(a):
Ono nelze říct, že všichni dokrnení papoušci jsou, nebo nejsou agresivní, či jsou, nebo nejsou vhodní do dalšího chovu. Záleží na povaze, socializaci, výchově i druhu daného papouška. Osobně upřednostňuji přirozený odchov, ale jsou situace, kdy papouška dokrmim (škubání, nekrmení mladých). Když se dokrmuji jedno mládě, tak se snažím sehnat další mládě (i jiného druhu), aby bylo zvyklé na ostatní papoušky. Se spárováním dokrmeného papouška mám zkušenost se samicí papouška senegalského, která byla min.12 roků chovná, jako mazel. Po 12 letech jsem k ní pořídil odchytového samce a měli mladé. Ohledně agresivního chování k lidem příčin může být více, jak jsem psal výše. Agrese se nechá zmírnit výchovou a socializací, když papoušek nemá hranici, co si může dovolit, tak bude zkoušet, co si může dovolit. Agresivní chování v době toku by se částečně mohlo dát omezit i stravou (podávat chudší stravu, která by tolik nevybuzovala).
Ale stále platí, co papoušek, to jiná osobnost a na každého platí, něco jiného a extrémy v chování budou na obě strany. Platí to nejen u papoušků, ale u všech živých tvorů.

Souhlasím. Když se stane, že z nějakého důvodu je potřeba mláďata dokrmovat, tak není o čem diskutovat. Nenechám umřít hnízdo, protože jsem nepřítel dokrmování. Také jsem dokrmila kanára od vylíhnuí, protože samička krásně seděla, ale nekrmila. A také jsem neměla to srdce nechat mládě napospas.Ale je smutné produkovat dokrmená mláďata na kšeft.