Ahoj všem, chtěla bych se zeptat, jestli má někdo podobnou zkušenost a jestli neví, co se s tím dá dělat.
Již jedenáct let mám anduláka, který mi za tu dobu samozřejmě hodně přirost k srdci. Prodělal již dvě nemoci, vápenku a nějaké potíže s játry. Oboje léčeno, vcelku úspěšně - játra jsou ale údajně nyní hodně choulostivá, nesmí jíst nic dužnatého (což mě samozřejmě hodně mrzí, mrkvičku či jablíčko přímo miluje).
Před dvěma lety opět prodělal nemoc, údajně podle veterináře se mu vrátily problémy s játry - vzhledem k jeho věku ale prý nevidí moc naděje na úspěšnou léčbu. Pepa ale přežil a do včerejšího dne se měl čile k světu (někdy až moc, jeho vřískání už ani neřeším - na jedné diskuzi jsem se dočetla, že starší anduláci takto vřískají, že by chtěli samičku...)
Dnes ale od rána vyděšeně sedí, skoro nepípne a jakmile se někde něco prudčeji pohne, začne lítat po kleci. Stačí, aby se venku mihnul stín ptáka, a opět lítá. Snažila jsem se ho uklidnit, z jeho okolí jsem oddělala všechny věci, na které vyděšeně koukal, ale kouká tam dál, i když je tam prázdno. Přijde mi to, jako by viděl ducha.
Nevíte, čím by to mohlo tak z ničeho nic být a co s tím mám dělat?
Snažím se nechat ho v klidu, ale pořád napruženě sedí a vyděšeně kouká okolo. Má trochu průjem.
Předem děkuji za jakoukoli radu.
zuzule
napsal(a):
Ahoj všem, chtěla bych se zeptat, jestli má někdo podobnou zkušenost a jestli neví, co se s tím dá dělat.
Již jedenáct let mám anduláka, který mi za tu dobu samozřejmě hodně přirost k srdci. Prodělal již dvě nemoci, vápenku a nějaké potíže s játry. Oboje léčeno, vcelku úspěšně - játra jsou ale údajně nyní hodně choulostivá, nesmí jíst nic dužnatého (což mě samozřejmě hodně mrzí, mrkvičku či jablíčko přímo miluje).
Před dvěma lety opět prodělal nemoc, údajně podle veterináře se mu vrátily problémy s játry - vzhledem k jeho věku ale prý nevidí moc naděje na úspěšnou léčbu. Pepa ale přežil a do včerejšího dne se měl čile k světu (někdy až moc, jeho vřískání už ani neřeším - na jedné diskuzi jsem se dočetla, že starší anduláci takto vřískají, že by chtěli samičku...)
Dnes ale od rána vyděšeně sedí, skoro nepípne a jakmile se někde něco prudčeji pohne, začne lítat po kleci. Stačí, aby se venku mihnul stín ptáka, a opět lítá. Snažila jsem se ho uklidnit, z jeho okolí jsem oddělala všechny věci, na které vyděšeně koukal, ale kouká tam dál, i když je tam prázdno. Přijde mi to, jako by viděl ducha.
Nevíte, čím by to mohlo tak z ničeho nic být a co s tím mám dělat?
Snažím se nechat ho v klidu, ale pořád napruženě sedí a vyděšeně kouká okolo. Má trochu průjem.
Předem děkuji za jakoukoli radu.
Říká se, že zvířata jsou schopna vnímat věci, které našim smyslům zůstávají utajeny. Takže kdo ví, co ho mohlo vystrašit. Pokud pije a příjimá potravu, dal bych mu čas.
dexter0609
napsal(a):
Říká se, že zvířata jsou schopna vnímat věci, které našim smyslům zůstávají utajeny. Takže kdo ví, co ho mohlo vystrašit. Pokud pije a příjimá potravu, dal bych mu čas.
Je to možné, jen to nikdy dřív nedělal. Od rána do cca 17. hodiny nejedl ani nepil, byl nějaký přešlý. Možná zase ta játra. Pak jsem nebyla doma, ale cca hodinku po návratu domů jsem ho viděla jíst i pít. Předtím spal, přikryla jsem část klece, aby měl tmu a klid.
Teď zrovna začal vřískat, asi tu mám všechny od něj pozdravovat
Myslím, že to bude dobré, měla jsem ale opravdu strach, že už se z toho tentokrát nedostane. Byl i hodně dezorientovaný, chvilku jsem ho musela držet na ruce, protože se neudržel na bidýlku. Přišlo mi, jako by ho vůbec v tu chvíli nezajímalo, co se děje kolem, že ho musím držet, aby nespadl - jen hrozně vyděšeně koukal před sebe. Fakt doufám, že už to bude dobré, protože v tu chvilku jsem myslela, že už to skutečně nerozdýchá :(
A to jsem ještě před týdnem uvažovala, že bych mu nějakou tu samičku sehnala, aby se trochu uklidnil a tolik neřval. Má skvělou povahu a je vcelku dlouhověký, tak by to třeba mohli potomci podědit V tomto se ale vůbec nevyznám, s chovem nemám žádné zkušenosti a vůbec nevím, jestli by to fyzicky zvládnul - aby se nepřecenil. To s játry by přenosné být nemělo, podle mě to kdysi dávno chytil z hrášku, který jsem nechala na stole, a on ho ozobával - a bohužel i šlupky, které mohly být ošetřeny nějakým pesticidem apod. Člověk byl chvilku pryč a on se do toho ještě tenkrát ve společném pokojíčku se sestrou pustil.
To už je ale hoodně dávno, člověku se ani nezdá, jaká je 11 let dlouhá doba
zvířátková

zuzule
napsal(a):
Je to možné, jen to nikdy dřív nedělal. Od rána do cca 17. hodiny nejedl ani nepil, byl nějaký přešlý. Možná zase ta játra. Pak jsem nebyla doma, ale cca hodinku po návratu domů jsem ho viděla jíst i pít. Předtím spal, přikryla jsem část klece, aby měl tmu a klid.
Teď zrovna začal vřískat, asi tu mám všechny od něj pozdravovat
Myslím, že to bude dobré, měla jsem ale opravdu strach, že už se z toho tentokrát nedostane. Byl i hodně dezorientovaný, chvilku jsem ho musela držet na ruce, protože se neudržel na bidýlku. Přišlo mi, jako by ho vůbec v tu chvíli nezajímalo, co se děje kolem, že ho musím držet, aby nespadl - jen hrozně vyděšeně koukal před sebe. Fakt doufám, že už to bude dobré, protože v tu chvilku jsem myslela, že už to skutečně nerozdýchá :(
A to jsem ještě před týdnem uvažovala, že bych mu nějakou tu samičku sehnala, aby se trochu uklidnil a tolik neřval. Má skvělou povahu a je vcelku dlouhověký, tak by to třeba mohli potomci podědit V tomto se ale vůbec nevyznám, s chovem nemám žádné zkušenosti a vůbec nevím, jestli by to fyzicky zvládnul - aby se nepřecenil. To s játry by přenosné být nemělo, podle mě to kdysi dávno chytil z hrášku, který jsem nechala na stole, a on ho ozobával - a bohužel i šlupky, které mohly být ošetřeny nějakým pesticidem apod. Člověk byl chvilku pryč a on se do toho ještě tenkrát ve společném pokojíčku se sestrou pustil.
To už je ale hoodně dávno, člověku se ani nezdá, jaká je 11 let dlouhá doba
Zdravím. Máme doma andulky už tak 20 let. Většinou pár (něco jsme měli samotného, někdy naopak tři). A tomu, že by samec křičel proto, že chce samičku, vůbec nevěřím. Celý den ti moji nezavřou zobák, řvou oba, že nejde slyšet vlastního slova. Jakmile jeden nemůže (jde se třeba najíst), tak ho ve řvaní zastoupí ten druhý. To už musí být, aby ty zobáčky opravdu zavřeli oba. To leda když je něco dobrého k jídlu nebo noc . U samečka bude pro "uspokojení ze samoty" stačit zrcátko. Zamiluje se sám do sebe
. Jinak gratuluju k tak dlouhověké andulce, mojí nejstarší bylo 10 let. A taktéž závidím toho veterináře, který tak pěkně dokázat andulce pomoci, v mém bydlišti žádný odborník není.
zvířátková
napsal(a):
Zdravím. Máme doma andulky už tak 20 let. Většinou pár (něco jsme měli samotného, někdy naopak tři). A tomu, že by samec křičel proto, že chce samičku, vůbec nevěřím. Celý den ti moji nezavřou zobák, řvou oba, že nejde slyšet vlastního slova. Jakmile jeden nemůže (jde se třeba najíst), tak ho ve řvaní zastoupí ten druhý. To už musí být, aby ty zobáčky opravdu zavřeli oba. To leda když je něco dobrého k jídlu nebo noc . U samečka bude pro "uspokojení ze samoty" stačit zrcátko. Zamiluje se sám do sebe
. Jinak gratuluju k tak dlouhověké andulce, mojí nejstarší bylo 10 let. A taktéž závidím toho veterináře, který tak pěkně dokázat andulce pomoci, v mém bydlišti žádný odborník není.
Zrcátko má, nedá si na něj šáhnout a když mu ho vezmu a umyju, tak je pak uražený a nechce si hrát Část života, cca 6 let, žil ještě s druhým andulákem, ale ten byl hodně průbojný a Pepa má hrozně dobráckou povahu. Nechal se odhánět od mrkvičky a vždycky si ochotně šel k té druhé, a tak pořád dokola. Kamarád mu umřel, je to přiblžině 4 roky, ale Pepa vypadal a vypadá, že mu zrcátko stačí a já se bála kupovat mlaďocha, aby ho zas neterorizoval.
Řvát takhle hodně začal až poslední dva roky, asi rok poté co jsem se s ním přestěhovala k příteli. Předtím si samozřejmě taky někdy hodně zařval, zvláš'ť, když se mi tenkrát mamka snažila v pokojíčku něco důležitého říct - to ji vždycky ochotně přeřvával No, je s ním sranda.
Dneska už jsem zase myslela, že je po všem - nikde v kleci jsem ho neviděla. Seděl na dně klece a koukal na mě, jako by mě viděl poprvé. Po chvilce vyděšeného koukání jeden na druhého vylezl alespoň na spodní větývku. Teď si pobrukuje se zavřenýma očkama.
Bohužel ten veterinář, ke kterému jsme ho tenkrát s těmi játry a pak s vápenkou vezli už nefunguje, byl to specialista na svém místě. Ale byl hrozně dobrosrdečný, skoro si ani nechtěl vzít peníze za léky... a když jsem ho sháněla před dvěma lety, aby se mi znovu na Pepu podíval, tak už nebyl k nalezení. Nevím, zda změnil působiště, nebo jestli skončil... měl tam tenkrát velkou voliéru plnou korel a s Pepou na sebe přes klec pořvávali :)
Nu, držte pěsti, já už se pomalu smiřuji s nejhorším (i když to už se smiřuji dva roky, od té doby co mi místní veterinář řekl, že mu nedává víc jak měsíc....), Pepa je bojovník, tak uvidíme
zvířátková
napsal(a):
Zdravím. Máme doma andulky už tak 20 let. Většinou pár (něco jsme měli samotného, někdy naopak tři). A tomu, že by samec křičel proto, že chce samičku, vůbec nevěřím. Celý den ti moji nezavřou zobák, řvou oba, že nejde slyšet vlastního slova. Jakmile jeden nemůže (jde se třeba najíst), tak ho ve řvaní zastoupí ten druhý. To už musí být, aby ty zobáčky opravdu zavřeli oba. To leda když je něco dobrého k jídlu nebo noc . U samečka bude pro "uspokojení ze samoty" stačit zrcátko. Zamiluje se sám do sebe
. Jinak gratuluju k tak dlouhověké andulce, mojí nejstarší bylo 10 let. A taktéž závidím toho veterináře, který tak pěkně dokázat andulce pomoci, v mém bydlišti žádný odborník není.
tak před chvilečkou vřískal, jako by nic
zvířátková

zuzule
napsal(a):
tak před chvilečkou vřískal, jako by nic
To věřím. Můj andulák taky tak trošku trucuje, když mu odnáším k umytí zdrcátko. Propichuje mě pohledem a dokud nezajdu za roh, tak má zrzcátko v merku . Jsem taky pokaždé špatná, když se andulce něco děje. Když nejsou odborníci, tak člověk nemá možnost léčby, která by pomohla. Vždycky se veterináři zmohli akorát tak na doporučení vitamínů. Držím palce, aby se z toho anduláček dostal a udělal věkový rekord
zvířátková

zvířátková
napsal(a):
To věřím. Můj andulák taky tak trošku trucuje, když mu odnáším k umytí zdrcátko. Propichuje mě pohledem a dokud nezajdu za roh, tak má zrzcátko v merku . Jsem taky pokaždé špatná, když se andulce něco děje. Když nejsou odborníci, tak člověk nemá možnost léčby, která by pomohla. Vždycky se veterináři zmohli akorát tak na doporučení vitamínů. Držím palce, aby se z toho anduláček dostal a udělal věkový rekord
Jo a neměla by jsi Pepovo foto? Vím, že fotíš koníky, tak se určitě ani andulák objektivu nevyhne.
zvířátková
napsal(a):
To věřím. Můj andulák taky tak trošku trucuje, když mu odnáším k umytí zdrcátko. Propichuje mě pohledem a dokud nezajdu za roh, tak má zrzcátko v merku . Jsem taky pokaždé špatná, když se andulce něco děje. Když nejsou odborníci, tak člověk nemá možnost léčby, která by pomohla. Vždycky se veterináři zmohli akorát tak na doporučení vitamínů. Držím palce, aby se z toho anduláček dostal a udělal věkový rekord
Přesně tak, vitamíny mi ten místní veterinář naordinoval také. Myslím, že by se hodně divil, kdybych mu tam teď Pepu znovu donesla, dva roky poté, co mu předpovídal smrt
Zrovna Pepa vříská, jak kdyby to chtěl potvrdit. Už mu trochu dochází dech, ale fůrt ne a ne přestat, to je hrozné s ním. Leda na něj zašustit kapesníčkama, to tak na pět vteřin je potichu
Fotečky aktuální bohužel nemám, od doby co mám nový foťáček, tak jsem ho zkoušela fotit jednou - ale vůbec se mu to nelíbilo a byl z toho hrozně nesvůj. Pak se se mnou celý den nebavil
Ale mám nějaké starší fotečky, i když kvalita nic moc. Je to z roku 2003, ještě s kamarádem - Pepa je ten zelený :) Zkusím ještě pohledat další a případně ho vyfotit aktuálně, přeci jen zas vříská, tak by to mohl "přežít" :))
zvířátková
napsal(a):
Jo a neměla by jsi Pepovo foto? Vím, že fotíš koníky, tak se určitě ani andulák objektivu nevyhne.
Tady ta by mohla být trošku lepší
zvířátková
napsal(a):
To věřím. Můj andulák taky tak trošku trucuje, když mu odnáším k umytí zdrcátko. Propichuje mě pohledem a dokud nezajdu za roh, tak má zrzcátko v merku . Jsem taky pokaždé špatná, když se andulce něco děje. Když nejsou odborníci, tak člověk nemá možnost léčby, která by pomohla. Vždycky se veterináři zmohli akorát tak na doporučení vitamínů. Držím palce, aby se z toho anduláček dostal a udělal věkový rekord
Tak jsem ho vyblejskla, teda, koně se fotí líp Ta klec děsně zavazí a vytahovat jsem ho nechtěla, přeci jen mu není ještě nejlíp, fůrt má průjmíka.
Tak tady jedna aktuální
zvířátková
napsal(a):
To věřím. Můj andulák taky tak trošku trucuje, když mu odnáším k umytí zdrcátko. Propichuje mě pohledem a dokud nezajdu za roh, tak má zrzcátko v merku . Jsem taky pokaždé špatná, když se andulce něco děje. Když nejsou odborníci, tak člověk nemá možnost léčby, která by pomohla. Vždycky se veterináři zmohli akorát tak na doporučení vitamínů. Držím palce, aby se z toho anduláček dostal a udělal věkový rekord
eště jedna
zvířátková

zuzule
napsal(a):
eště jedna
Fešulínek, jo jo, fotí se hrozně, jsme si pořídili nový foťák a jsem z něho hooodně zklamaná, jelikož je nedokáže normálně vyfotit, aby nebyli rozmazaní. Přitom jsem ho chtěla hlavně, abych mohla dělat detaily, když jsou tak mrňaví.
Tady je moje andula - Žofka
zvířátková

zvířátková
napsal(a):
Fešulínek, jo jo, fotí se hrozně, jsme si pořídili nový foťák a jsem z něho hooodně zklamaná, jelikož je nedokáže normálně vyfotit, aby nebyli rozmazaní. Přitom jsem ho chtěla hlavně, abych mohla dělat detaily, když jsou tak mrňaví.
Tady je moje andula - Žofka
a andulák - Kubík
zvířátková

zvířátková
napsal(a):
a tady spolu - duo řvounů
Ti jsou perfektní!
A jak se pěkně naparujou!
Nu, já mám teleobjektiv a ten potřebuje na ostření nějakou minimální vzdálenost. V uzavřené místnosti většinou fotím se základním objektivem, ale tomu se taky moc nedaří :D
Zkus kdyžtak na detaily jít dál a víc zazoomovat, tam už by to problém s ostřením mít nemělo, i když jak který objektiv.
Pepíček zrovna spinká, tak je tu vyjímečně ticho Já se divím, že už si dávno sousedi nestěžovali, protože když šel jednou přítel domů, tak slyšel Pepu už dole u vchodových dveří - a to jsme ve třetím patře
zvířátková

zuzule
napsal(a):
Ti jsou perfektní!
A jak se pěkně naparujou!
Nu, já mám teleobjektiv a ten potřebuje na ostření nějakou minimální vzdálenost. V uzavřené místnosti většinou fotím se základním objektivem, ale tomu se taky moc nedaří :D
Zkus kdyžtak na detaily jít dál a víc zazoomovat, tam už by to problém s ostřením mít nemělo, i když jak který objektiv.
Pepíček zrovna spinká, tak je tu vyjímečně ticho Já se divím, že už si dávno sousedi nestěžovali, protože když šel jednou přítel domů, tak slyšel Pepu už dole u vchodových dveří - a to jsme ve třetím patře
No, oni jsou oba výstavní, takže jsou tak trošku napaření od přírody . Ba ne, dokážou ze sebe taky udělat vyhublinky, ale většinou jsou takovíhle. Chovatel se samozřejmě nevzdá těch kvalitních kusů, takže tyhle by na výstavě neměli v žádném případě šanci, ale já jsem spokojená. Jsou větší, robustnější, lepší znaky, můžu tu andulku u chovatele pozorovat od vylíhnutí a ujistit se, že je to zdravý kus a na druhou stranu nejsou přešlechtění. Pro mě jen tak pro potěšení akorát.
No, já nevim, jako s bleskem je to samozřejmě šíleně ozáří, když nedám blesk, tak nemůžu zaostřit, jelikož stačí miniaturní pohyb jich nebo mé ruky při stisknutí spouště a je z toho mazanice. Se stativem do klece nemůžu, měli by z toho infarkt, jedině se snažím si ruku ustálit o bidýlko, ale vážně žádná sláva . Nevím, co s tím. Ale zkusím podle Tvé rady mít větší vzdálenost a zazoomovat.
To jo, ječáky mají kvalitní, spíš se divim, že je ten zobák nebolí, když ho celý den nezavřou.
zvířátková

zvířátková
napsal(a):
No, oni jsou oba výstavní, takže jsou tak trošku napaření od přírody . Ba ne, dokážou ze sebe taky udělat vyhublinky, ale většinou jsou takovíhle. Chovatel se samozřejmě nevzdá těch kvalitních kusů, takže tyhle by na výstavě neměli v žádném případě šanci, ale já jsem spokojená. Jsou větší, robustnější, lepší znaky, můžu tu andulku u chovatele pozorovat od vylíhnutí a ujistit se, že je to zdravý kus a na druhou stranu nejsou přešlechtění. Pro mě jen tak pro potěšení akorát.
No, já nevim, jako s bleskem je to samozřejmě šíleně ozáří, když nedám blesk, tak nemůžu zaostřit, jelikož stačí miniaturní pohyb jich nebo mé ruky při stisknutí spouště a je z toho mazanice. Se stativem do klece nemůžu, měli by z toho infarkt, jedině se snažím si ruku ustálit o bidýlko, ale vážně žádná sláva . Nevím, co s tím. Ale zkusím podle Tvé rady mít větší vzdálenost a zazoomovat.
To jo, ječáky mají kvalitní, spíš se divim, že je ten zobák nebolí, když ho celý den nezavřou.
pěkné foto se mi vždycky povede akorát s vypůjčeným foťákem
zvířátková

zvířátková
napsal(a):
pěkné foto se mi vždycky povede akorát s vypůjčeným foťákem
Ještě jsem u nich měla tohodle - Filípka, bohužel jsem ho vzala už s tím, že celý jeho rod nebyl v pořádku, byli opoždění, nedorostlí, někteří z nich nemohli lítat, já samozřejmě měla toho nejlepšího z vrhu, ale i tak "nenormálního" a byla jsem přesvědčená, že se ze všeho dostane, zmužní a vyroste z něho normální zdravá andulka, bohužel, přežil bohužel jenom 2 měsíce, ale jeho síla do života byla obdivuhodná.
Neregistrovaný uživatel

zvířátková
napsal(a):
Ještě jsem u nich měla tohodle - Filípka, bohužel jsem ho vzala už s tím, že celý jeho rod nebyl v pořádku, byli opoždění, nedorostlí, někteří z nich nemohli lítat, já samozřejmě měla toho nejlepšího z vrhu, ale i tak "nenormálního" a byla jsem přesvědčená, že se ze všeho dostane, zmužní a vyroste z něho normální zdravá andulka, bohužel, přežil bohužel jenom 2 měsíce, ale jeho síla do života byla obdivuhodná.
Téma se ubírá trochu jinam než byl původní záměr, pro případnou diskusi o fotografování založte prosím jiné téma.