Chovatelky jako minorita

evena napsal(a):
Zdravím, zvláštní téma. Tak předně - jsem žena, proto mě to nedá a musím reagovat. K té úvaze o ženách = matkách tz. větších předpokladech pro chov čehokoli je dobrá, ale já to spíš, nebo právě pro to, vidm přesně naopak. právě proto že žena zastává v rodině právě tu /muži mě prominou/ důležitější a pečovatelskou roli, nezbývá čas na nic, většinou ani na ty koníčky ne, žena příjde domů z práce a začíná ji další směna. Chlap má podle mě "volnější režim", někdo ho vyplní návštěvama v hospodě, jiný svým koníčkům.
A abych byla ještě více konkrétní, během posledních dvou let jsem si naplánovala spousty věcí jako výstavba nových voliér, nákupy ptáků po kterých toužím atd. A k věci, teď čekáme rodinu a plány jdou stranou, uvažuji dokonce o prodeji některých ptáků protože vím že nebudu mít tolik času. No, a jak myslíte že by to řešil můj chlap kdyby byl on ten, kdo chová? Dál by plánoval výstavby a pořizování ptáků ... takže snad to vy chlapi pochopíte jaký je v tom rozdíl.

Jsem muž.Dojdu z prace první cesta k voliérám nakrmyt ptactvo pak dojdu domů uvařím přítelkyni přitom umyju nádobý a jdu ven se psem prostě stíhám vše ale pokud čekáte rodinu je jasné že je to unavující a musíte se šetřit! Ale jinak se to dá v pohode zvládnout.Tak vám všem držím palce aď se dáří!

evena napsal(a):
Zdravím, zvláštní téma. Tak předně - jsem žena, proto mě to nedá a musím reagovat. K té úvaze o ženách = matkách tz. větších předpokladech pro chov čehokoli je dobrá, ale já to spíš, nebo právě pro to, vidm přesně naopak. právě proto že žena zastává v rodině právě tu /muži mě prominou/ důležitější a pečovatelskou roli, nezbývá čas na nic, většinou ani na ty koníčky ne, žena příjde domů z práce a začíná ji další směna. Chlap má podle mě "volnější režim", někdo ho vyplní návštěvama v hospodě, jiný svým koníčkům.
A abych byla ještě více konkrétní, během posledních dvou let jsem si naplánovala spousty věcí jako výstavba nových voliér, nákupy ptáků po kterých toužím atd. A k věci, teď čekáme rodinu a plány jdou stranou, uvažuji dokonce o prodeji některých ptáků protože vím že nebudu mít tolik času. No, a jak myslíte že by to řešil můj chlap kdyby byl on ten, kdo chová? Dál by plánoval výstavby a pořizování ptáků ... takže snad to vy chlapi pochopíte jaký je v tom rozdíl.

Na to jsem se ptala taky. Když čtu občas nemoder diskusi psů a jsou tam samé ženy. Kdosi mi na to odpověděl, že prý ženský touží být s něčím větším a silnější, že se snaží zvládnou šelmu i s jejími zuby. To asi chlapi nemusí. Proto snad ten nepoměr a tomuto vysvětlení já věřím. Já sama jsem začínala se psy. Je to ale námaha a dřina pokud to člověk chce dotáhnout třeba na mistrovství Evropy nebo na nějaký šampionát. Dnes jsem ráda, že si můžu sednou k voliérám a koukat na tu krásu, která se tam nabízí. A toho s těmi zuby mám na hlídání, aby mi papoušky někdo neodnesl.

sunflowersman napsal(a):
Dobrý den. Nedávno jsem přemýšlel, proč je takový nepoměr mezi chovateli papoušků mužského a ženského pohlaví. Jak tipujete procentuálně množství mužů a žen věnující se chovu exotického ptactva? Hlavně bych chtěl rozvázat diskuzi a vědět Vaše názory proč se muži věnují více chovu než ženy. Z přírodního hlediska by to možná mělo být právě naopak, že ženy jako potencionální matky, by měly mít větší sklony o něco pečovat. Nebo mají lepší pečovatelské geny muži ? co si o tom myslíte.

V žádném případě se nechci dotknout žádného pohlaví , ale má doměnka je taková ,že od nepaměti se ženy poohlížely po tom co by hodily do hrnce a na nějaký chov tudíž moc nezbylo a muži když viděli že rodina neřve hlady , tak mohly živý úlovek dát do ohrátky na dobu , kdy se jim na lov nebude chtít a tak asi začaly chovat a ženám zůstal ten hrnec

doutrklars napsal(a):
V žádném případě se nechci dotknout žádného pohlaví , ale má doměnka je taková ,že od nepaměti se ženy poohlížely po tom co by hodily do hrnce a na nějaký chov tudíž moc nezbylo a muži když viděli že rodina neřve hlady , tak mohly živý úlovek dát do ohrátky na dobu , kdy se jim na lov nebude chtít a tak asi začaly chovat a ženám zůstal ten hrnec

Já se taky nechci dotknout nějaký ženský, ale v dnešní době hrnec a ženská? Vždyť některé dvacítky nevědí ani jak se vaří čaj. A že se se polévka dělá z vody je pro mnohé tajemstvím na celý život. Tak nevím

eden napsal(a):
Já se taky nechci dotknout nějaký ženský, ale v dnešní době hrnec a ženská? Vždyť některé dvacítky nevědí ani jak se vaří čaj. A že se se polévka dělá z vody je pro mnohé tajemstvím na celý život. Tak nevím

Můj názor je asi takový.
Co se týká chovu ptactva, tak bych řekl, že ženské pohlaví zaujímá jen velmi malé procento. Co se týká chovu mazlíků, tak bych si troufnul říci, že vedou ženy a je to tím, jak zde někdo již napsal, že ženy přitahuje rodina, péče, starostlivost o něco co se chce mazlit.
Jak zde naznačila pani Svobodová je to dáno dobou. Dříve to opravdu bylo, tak, že muži zaujímali vůdčí postavení a ženy se starali o domácnost, ale dnešní doba a nová generace je úplně jiná. Ženské pohlaví se snaží prorazit, snaží se dostat do svér ve který dříve dominoval muž, prostě a stručně řečeno ženy se mění a snaží se vyrovnat ba i v mnohých případech předčít mužské pohlaví. V dnešní době to opravdu není tak, že mladý člověk přijde z práce a jde k voliérám, nebo si odpočine, nají se. V dnešní době mladý člověk přijde z práce zjistí že není uvařeno, není uklizeno, nebo není umyto nádobí. Dnešní ženy na to buďto kašlou a nebo je to prostě tou dnešní mentalitou. Ale abych přešel k úplnému jádru věci. Proč se zabývá chovem ptactva, tak málo žen. Bohužel může za to mužské pohlaví jelikož nechce aby ho v tom ženy předčili, nechce aby v něčem byla jeho žena lepší. Pamatuji, když se moje sestra začala zajímat o pěstování palem a hned na to její manžel začal studovat dostupné informace, začal klíčit a následně sadit semena. Pamatuji, když jsem se seznámil s přítelkyní a ona se zajímala o chov hlodavců v té době jsem opět začal studovat dostupnou literaturu, abych o tom věděl více než ona. Je to prostě tak, že muži se bojí tyto věci nechat na ženách, nechtějí být v pozici toho, kdo něčemu nerozumí, nebo prostě jeho žena se v tom vyzná lépe než on.

Vše je závislé na době a mohu vám říci, že nebude trvat dlouho a žen v chovatelství ptactva bude jen přibývat, pokud to jejich muži připustí.

hicks napsal(a):
Můj názor je asi takový.
Co se týká chovu ptactva, tak bych řekl, že ženské pohlaví zaujímá jen velmi malé procento. Co se týká chovu mazlíků, tak bych si troufnul říci, že vedou ženy a je to tím, jak zde někdo již napsal, že ženy přitahuje rodina, péče, starostlivost o něco co se chce mazlit.
Jak zde naznačila pani Svobodová je to dáno dobou. Dříve to opravdu bylo, tak, že muži zaujímali vůdčí postavení a ženy se starali o domácnost, ale dnešní doba a nová generace je úplně jiná. Ženské pohlaví se snaží prorazit, snaží se dostat do svér ve který dříve dominoval muž, prostě a stručně řečeno ženy se mění a snaží se vyrovnat ba i v mnohých případech předčít mužské pohlaví. V dnešní době to opravdu není tak, že mladý člověk přijde z práce a jde k voliérám, nebo si odpočine, nají se. V dnešní době mladý člověk přijde z práce zjistí že není uvařeno, není uklizeno, nebo není umyto nádobí. Dnešní ženy na to buďto kašlou a nebo je to prostě tou dnešní mentalitou. Ale abych přešel k úplnému jádru věci. Proč se zabývá chovem ptactva, tak málo žen. Bohužel může za to mužské pohlaví jelikož nechce aby ho v tom ženy předčili, nechce aby v něčem byla jeho žena lepší. Pamatuji, když se moje sestra začala zajímat o pěstování palem a hned na to její manžel začal studovat dostupné informace, začal klíčit a následně sadit semena. Pamatuji, když jsem se seznámil s přítelkyní a ona se zajímala o chov hlodavců v té době jsem opět začal studovat dostupnou literaturu, abych o tom věděl více než ona. Je to prostě tak, že muži se bojí tyto věci nechat na ženách, nechtějí být v pozici toho, kdo něčemu nerozumí, nebo prostě jeho žena se v tom vyzná lépe než on.

Vše je závislé na době a mohu vám říci, že nebude trvat dlouho a žen v chovatelství ptactva bude jen přibývat, pokud to jejich muži připustí.

Budu reagovat na Ondřejovo tvrzení, že muži nechtějí, aby je ženy předčily, nechtějí, aby byla žena v něčem lepší. Velmi dlouho jsem choval psy, zprvu při zaměstnání a posledních deset let profesionálně. Většina chovatelek psů jsou ženy! Takže pokud jsou mužké protějšky těchto chovatelek ze stejného rodu homo sapiens, tak proč tato prvenstí v chovu jednoho nevadí a u dalšího zaměření je potlačováno?
Myslím, že to, proč je více chovatelů papoušků mužů než žen se odvíjí od ještě přetrvavajíciho finančního zabezpečení - vesměs v minulém režimu měli větší finanční ohodnocení muži, a chov papoušků je dost o penězích a také o manuální zručnosti. Kolik znáte žen, které si dokáží svařit základní konstrukci na voliéry a natáhnout pletivo?

cone napsal(a):
Budu reagovat na Ondřejovo tvrzení, že muži nechtějí, aby je ženy předčily, nechtějí, aby byla žena v něčem lepší. Velmi dlouho jsem choval psy, zprvu při zaměstnání a posledních deset let profesionálně. Většina chovatelek psů jsou ženy! Takže pokud jsou mužké protějšky těchto chovatelek ze stejného rodu homo sapiens, tak proč tato prvenstí v chovu jednoho nevadí a u dalšího zaměření je potlačováno?
Myslím, že to, proč je více chovatelů papoušků mužů než žen se odvíjí od ještě přetrvavajíciho finančního zabezpečení - vesměs v minulém režimu měli větší finanční ohodnocení muži, a chov papoušků je dost o penězích a také o manuální zručnosti. Kolik znáte žen, které si dokáží svařit základní konstrukci na voliéry a natáhnout pletivo?

Souhlasím s názorem pana Šišky. Pro ženu, chovatelku je velký problém "pořídit" si chovatelské zaířzení. Manuálně zručná nejsem a manžel považuje chov ptáků za blbost. Bednové klece na kanáry jsem si koupila, zakoupení hotových voliér na papoušky je už finančně nepoměrně nákladnější. Ještě, že mám ochotného tchána, i když i on říká, že když vidí, kolik času tomuto koníčku věnuji, že by bylo užitečnější a časově méně náročné vykrmit si prase
Chovu ptáků jsem se začala věnovat teprve před třemi lety, když byly děti malé, tak nebyl na nic jiného čas. Teď jsou to moji miláčkové a první kroky po příchodu domů vedou vždy k nim...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Souhlasím s názorem pana Šišky. Pro ženu, chovatelku je velký problém "pořídit" si chovatelské zaířzení. Manuálně zručná nejsem a manžel považuje chov ptáků za blbost. Bednové klece na kanáry jsem si koupila, zakoupení hotových voliér na papoušky je už finančně nepoměrně nákladnější. Ještě, že mám ochotného tchána, i když i on říká, že když vidí, kolik času tomuto koníčku věnuji, že by bylo užitečnější a časově méně náročné vykrmit si prase
Chovu ptáků jsem se začala věnovat teprve před třemi lety, když byly děti malé, tak nebyl na nic jiného čas. Teď jsou to moji miláčkové a první kroky po příchodu domů vedou vždy k nim...

Asi bych zde souhlasil více s příspěvky žen, které to zdůvodňují celkem logicky. Zdeněk

chovpapousek napsal(a):
Asi bych zde souhlasil více s příspěvky žen, které to zdůvodňují celkem logicky. Zdeněk

Dobrý den, vmísím se do debaty s trochu jiným úhlem pohledu. Já to vidím tak, že chovatelství a nebo jakýkoli jiný koníček provozují více muži než něžné pohlaví, jelikož v nich přetrvává taková ta dětská hravost. Ženy koníčky spíše považují za mrhání časem. Mužů, kteří nemají žádného koníčka jsem potkal v životě velmi málo, naproti tomu málokterá žena nějakého má. Zdravím tragopan.

tragopan napsal(a):
Dobrý den, vmísím se do debaty s trochu jiným úhlem pohledu. Já to vidím tak, že chovatelství a nebo jakýkoli jiný koníček provozují více muži než něžné pohlaví, jelikož v nich přetrvává taková ta dětská hravost. Ženy koníčky spíše považují za mrhání časem. Mužů, kteří nemají žádného koníčka jsem potkal v životě velmi málo, naproti tomu málokterá žena nějakého má. Zdravím tragopan.

zak páni chovatelia bey našich žien ich tolerancie či nie to nevedie nikam v nás zakorenený pojem žena v domácnosti je fAKT NA MIESTE PRíKLAD MôJ MUSEL SOM DO ZAHHRANIčIA DOMA PRíRASTOK V RODINE ,krásny syn a moja žena aj ked je pravda že po dohode som obmedzil chov ale aj tak sa sa stará omôj koníček ako o svooj a pritom chovali naozaj len prasce a čo sa dá jesť,dnes jej vlastne len radím tak sy myslím že ženy priamo či nepriamo ovplivnujú náš koníček a na dvôvažok ja som ešte nečestnú chovatelku nestretol ale chovatelov vela moja verejná vdaka patrí pani d. jakabovej za jej odanosť manželovmu koníčku budiž vas viac chovatelstvu zdrav.

evena napsal(a):
Zdravím, zvláštní téma. Tak předně - jsem žena, proto mě to nedá a musím reagovat. K té úvaze o ženách = matkách tz. větších předpokladech pro chov čehokoli je dobrá, ale já to spíš, nebo právě pro to, vidm přesně naopak. právě proto že žena zastává v rodině právě tu /muži mě prominou/ důležitější a pečovatelskou roli, nezbývá čas na nic, většinou ani na ty koníčky ne, žena příjde domů z práce a začíná ji další směna. Chlap má podle mě "volnější režim", někdo ho vyplní návštěvama v hospodě, jiný svým koníčkům.
A abych byla ještě více konkrétní, během posledních dvou let jsem si naplánovala spousty věcí jako výstavba nových voliér, nákupy ptáků po kterých toužím atd. A k věci, teď čekáme rodinu a plány jdou stranou, uvažuji dokonce o prodeji některých ptáků protože vím že nebudu mít tolik času. No, a jak myslíte že by to řešil můj chlap kdyby byl on ten, kdo chová? Dál by plánoval výstavby a pořizování ptáků ... takže snad to vy chlapi pochopíte jaký je v tom rozdíl.

Zdravím vás chovatelé a chovatelky zvlášť. Myslím, že ženy si zabraly ty stěžejní a zásadní koníčky, jako je praní, žehlení, vaření, uklízení a výchova dětí a na nás na muže, kteří jsou naprosto evidentně tím slabším a křehčím pohlavíma často musíme ustoupit, zbyly už jen takové vedlejší koníčky. Proto je chovatelů - mužů o trochu víc.

eupatria napsal(a):
zak páni chovatelia bey našich žien ich tolerancie či nie to nevedie nikam v nás zakorenený pojem žena v domácnosti je fAKT NA MIESTE PRíKLAD MôJ MUSEL SOM DO ZAHHRANIčIA DOMA PRíRASTOK V RODINE ,krásny syn a moja žena aj ked je pravda že po dohode som obmedzil chov ale aj tak sa sa stará omôj koníček ako o svooj a pritom chovali naozaj len prasce a čo sa dá jesť,dnes jej vlastne len radím tak sy myslím že ženy priamo či nepriamo ovplivnujú náš koníček a na dvôvažok ja som ešte nečestnú chovatelku nestretol ale chovatelov vela moja verejná vdaka patrí pani d. jakabovej za jej odanosť manželovmu koníčku budiž vas viac chovatelstvu zdrav.

Dovolím si reagovat na příspěvek pana Šišky. Když už jste zmínil příklad se psi. Myslíte, že je pro ženy snadné postavit psům kotce, že je pro ně snadné jim postavit boudy? Když už je řeč o financích, tak u psů různá vyšetření taky nejsou jen tak za hubičku. Dle mého pokud chce žena chovat ptactvo nic ji nebrání v tom, aby si nechala voliéry udělat na zakázku a nebo požádá známého, aby ji s tím pomohl. Co vím, tak jeden můj kolega jezdí k chovatelům co nemají čas na stavbu voliér a voliéry jim staví právě on.

sunflowersman napsal(a):
Dobrý den. Nedávno jsem přemýšlel, proč je takový nepoměr mezi chovateli papoušků mužského a ženského pohlaví. Jak tipujete procentuálně množství mužů a žen věnující se chovu exotického ptactva? Hlavně bych chtěl rozvázat diskuzi a vědět Vaše názory proč se muži věnují více chovu než ženy. Z přírodního hlediska by to možná mělo být právě naopak, že ženy jako potencionální matky, by měly mít větší sklony o něco pečovat. Nebo mají lepší pečovatelské geny muži ? co si o tom myslíte.

Dobrý deň, ja som tiež chovateľka papagájov a mám ich dosť. Chovám austráliu, afriku, aj drobotinu a tiež aj mazlíčkov. Všetky príspevky majú niečo doseba. Pre mňa mal pravdu p.cone, pretože ja z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že môj problém je hlavne to, že mi nemá kto urobiť klietky, voliéry, búdky, napr. pripevniť bidlo , premiestniť klietku keď je ťažká a pod. Niečo by som si aj sama urobila ale väčšinou mi manžel začne do toho vravieť keď sa vlastne tomu nerozumie a ani ho to nezaujíma a samozrejme mi to aj zakazuje, hundre že chodím na burzy a tak niekedy nemám chuť už ani nič chovať. Takisto chovanie mužov keď prídem na burzu a chcem niečo kúpiť je niekedy nie moc príjemné. Pozerajú sa na mňa zvrchu , myslia si že nič neviem keď som žena. Ale beriem to tak, že chlapi chcú mať navrch a tak ich v tom nechám.
Chovať budem zatiaľ aj naďalej a vediem k tomu svoju dcéru a taktiež vediem k tomu deti, ktoré mám na chovateľskom krúžku. Je to krásny koníček. Takže chovu zdar.

marianka napsal(a):
Dobrý deň, ja som tiež chovateľka papagájov a mám ich dosť. Chovám austráliu, afriku, aj drobotinu a tiež aj mazlíčkov. Všetky príspevky majú niečo doseba. Pre mňa mal pravdu p.cone, pretože ja z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že môj problém je hlavne to, že mi nemá kto urobiť klietky, voliéry, búdky, napr. pripevniť bidlo , premiestniť klietku keď je ťažká a pod. Niečo by som si aj sama urobila ale väčšinou mi manžel začne do toho vravieť keď sa vlastne tomu nerozumie a ani ho to nezaujíma a samozrejme mi to aj zakazuje, hundre že chodím na burzy a tak niekedy nemám chuť už ani nič chovať. Takisto chovanie mužov keď prídem na burzu a chcem niečo kúpiť je niekedy nie moc príjemné. Pozerajú sa na mňa zvrchu , myslia si že nič neviem keď som žena. Ale beriem to tak, že chlapi chcú mať navrch a tak ich v tom nechám.
Chovať budem zatiaľ aj naďalej a vediem k tomu svoju dcéru a taktiež vediem k tomu deti, ktoré mám na chovateľskom krúžku. Je to krásny koníček. Takže chovu zdar.

Jsem dvaatřicetiletá holka , ikdyž povahou jsem spíš měla být kluk, a pánbůh si to na poslední chvíli rozmyslel. Možná by to mohlo být i tím, že ženy jsou rády od přírody atraktivní, ani já se necítím nijak krásná, když běhám v pracovním oblečení kolem volier . Děti nemám, takže s mateřskými pudy to asi zas tak nesouvisí. Se svými psy dělám různé sporty, ale u svých papoušků odpočívám, tohle zvláštní rybaření na vlastní zahradě mi pomáhá krotit vrozený temperament, vřele doporučuji . Ale máte slyšet to překvapení v hlase chovatelů, když si přijedou pro papouška, většina chce mluvit s manželem

saluki napsal(a):
Jsem dvaatřicetiletá holka , ikdyž povahou jsem spíš měla být kluk, a pánbůh si to na poslední chvíli rozmyslel. Možná by to mohlo být i tím, že ženy jsou rády od přírody atraktivní, ani já se necítím nijak krásná, když běhám v pracovním oblečení kolem volier . Děti nemám, takže s mateřskými pudy to asi zas tak nesouvisí. Se svými psy dělám různé sporty, ale u svých papoušků odpočívám, tohle zvláštní rybaření na vlastní zahradě mi pomáhá krotit vrozený temperament, vřele doporučuji . Ale máte slyšet to překvapení v hlase chovatelů, když si přijedou pro papouška, většina chce mluvit s manželem

Chci reagovat na Ondřejův příspěvek, i když to není moc k zadanému tématu. Mnoho chovatelek psů kotce nepoužívá, hlavně ne v chovu malých plemen. Chovy mají umístěné v několika pokojích RD a pro oddělení jednotlivých psů používají plastové přepravky či drátěné klece. A i takových podmínkách vyrostla a byla odchována řada špičkových jedinců, multi a interšampionů či dokonce světových vítězů. Takto jednoduše organizovaný chov papoušků by dle mého spíše nefungoval.

cone napsal(a):
Chci reagovat na Ondřejův příspěvek, i když to není moc k zadanému tématu. Mnoho chovatelek psů kotce nepoužívá, hlavně ne v chovu malých plemen. Chovy mají umístěné v několika pokojích RD a pro oddělení jednotlivých psů používají plastové přepravky či drátěné klece. A i takových podmínkách vyrostla a byla odchována řada špičkových jedinců, multi a interšampionů či dokonce světových vítězů. Takto jednoduše organizovaný chov papoušků by dle mého spíše nefungoval.

Některé úvahy některých jedinců jsou dost úsměvné .
Ono to asi bude trochu jinak, zvlášť u chovatelů náročnějších druhů než austrálie. Pánové přiznejme si, kolik z nás se prezentuje moudrostmi na internetových fórech, burzách a setkáních chovatelů, zatímco naše lepší polovičky doma upatlané od nutribirdu poletují okolo mláďat. V mezičase stihnou ještě uvařit, uklidit, vyprat, vyčistit voliéry, okopat záhonek s mrkví pro papoušky a nakonec ještě zamáčknout slzu, když ten pracně vypiplaný papoušek jede k novému majiteli.
Je sice pravda že my budujeme voliéry, sháníme do nich to nejlepší, ale bez našich trpělivých holek by to u velké většiny z nás vůbec nešlo dělat. Opravdových chovatelek je spousta, jen nejsou moc vidět přes naše ramena..

sunflowersman napsal(a):
Dobrý den. Nedávno jsem přemýšlel, proč je takový nepoměr mezi chovateli papoušků mužského a ženského pohlaví. Jak tipujete procentuálně množství mužů a žen věnující se chovu exotického ptactva? Hlavně bych chtěl rozvázat diskuzi a vědět Vaše názory proč se muži věnují více chovu než ženy. Z přírodního hlediska by to možná mělo být právě naopak, že ženy jako potencionální matky, by měly mít větší sklony o něco pečovat. Nebo mají lepší pečovatelské geny muži ? co si o tom myslíte.

Ano tento přízpěvek je pravdivý tak to funguje i u nás ale já to ještě vylepšil já chovam hlavně bažanty, opice, oceloty,nějaké exoty a 5 koní ale ty jsem svým způsobem přenechal ženě . Ona lítá s kolečkama ahnoje a vidlema sena je stahaná jak 6 kůn já vemu 2 kbeliky a mam hotovo . No no tohle je legrace já zas stavím dost velké zařízení ale zvířata máme takto rozdělené a k tomu máme ročního kluka a 2 starší líné děti

jirka_amaz napsal(a):
Některé úvahy některých jedinců jsou dost úsměvné .
Ono to asi bude trochu jinak, zvlášť u chovatelů náročnějších druhů než austrálie. Pánové přiznejme si, kolik z nás se prezentuje moudrostmi na internetových fórech, burzách a setkáních chovatelů, zatímco naše lepší polovičky doma upatlané od nutribirdu poletují okolo mláďat. V mezičase stihnou ještě uvařit, uklidit, vyprat, vyčistit voliéry, okopat záhonek s mrkví pro papoušky a nakonec ještě zamáčknout slzu, když ten pracně vypiplaný papoušek jede k novému majiteli.
Je sice pravda že my budujeme voliéry, sháníme do nich to nejlepší, ale bez našich trpělivých holek by to u velké většiny z nás vůbec nešlo dělat. Opravdových chovatelek je spousta, jen nejsou moc vidět přes naše ramena..

Původně jsem nechtěl na tohle téma reagovat,nějak mi příjde mimo chovatelskou mísu.S panem Conem z větší části souhlasím s problémy žen,které jsou o zručnosti se stavbami chovatelských zařízení+vysokými financemi také souhlasím(pes sice stojí peníze, ale postupem času,třeba:jednoduchší je pro ženy na mateřské přemlouvati manžela postupně na financování léčiv a krmiv pro psy,chlap dominuje,protože má příjem a žena se kvůli rodiny musí spokojit s tím,že je chlap živitel a natahovat ho o peníze,když k tomu nemá muž vztah,je těžké,je to nefér,protože se žena objetovala s příjmy pro rodinu,ale je to tak),pak s pisatelkami sdílím,že pro ženy je big-koníček rodina a hlavně děti(důkazem je i to,že kvůli rodině přenechá dominanci živit se chlapovi,opustí kariéru)
Nemůžu souhlasit s panem Jirkou Amazonia,protože je velmi poskromnu takových chovatelek pomocníků,mnohem více znám chlapů,kterým se buď rozpadá manželství,nebo už má po něm,ženy by pro rodinu asi přestali s koníčkama,muži většinou ne..tady je taky rozdíl.Každopádně závidím chovatelům tak pracovité a schovívavé manželky,myslím si však,že pan Jirka Amazonia myslel ženy bez dětí,či s odrostlýma dětma..Já dělám kolem svého koníčku vše sám a obdivuji toleranci mé ženy.

doutrklars napsal(a):
Ano tento přízpěvek je pravdivý tak to funguje i u nás ale já to ještě vylepšil já chovam hlavně bažanty, opice, oceloty,nějaké exoty a 5 koní ale ty jsem svým způsobem přenechal ženě . Ona lítá s kolečkama ahnoje a vidlema sena je stahaná jak 6 kůn já vemu 2 kbeliky a mam hotovo . No no tohle je legrace já zas stavím dost velké zařízení ale zvířata máme takto rozdělené a k tomu máme ročního kluka a 2 starší líné děti

Dobrý den, nedalo mi se nevyjádřit k této zajímavé diskusi..já jako žena se věnuji chování papoušků už řadu let, všechno to začalo seznámením se s mým partnerem nyní už manželem. On byl od malička vášnivý chovatel papoušků a já se touhle "nemocí" od něho také nakazila Při tom počtu kusů papoušků je to opravdu závislost. Chodili jsme spolu na výstavy a různá setkání chovatelů. Chování papoušků je hodně náročné na čas a proto se dá také říct, že ženy s tímhle bojují. Opravdu by si měli muži uvědomit co my ženy musíme za den zvládnout a co se od nás očekává. Když jsem neměla děti, tak to nebyl problém, páč stačilo hned ze školy šup k papouškům a starat se o ně. Hodněkrát jsem převzala krmení papoušků na sebe i když jsem byla tehda začátečník. Přítel mi věřil, že to zvládnu a mohl se věnovat jiné činnosti, kterou musel neodkladně vyřídit. Pak přišly děti, domácnost a času bylo méně. Omezila jsem to na dokrmování papoušků. Takže stávání k dítěti bylo ve stejnou dobu, jako vstávání k dokrmování mláďat. Je to sice náročnější, ale co by ta žena pro svého partnera chovatele neudělala, že? Dle mého názoru se jakékoliv chovatelství odvíjí od životních priorit každého z nás! Někdo prostě oplýváme koníčky a někdo žije i bez nich. Tudíž ptát se proč je žen chovatelek méně je spíš dáno tou neinformovaností. Jak už bylo řečeno, málokterý muž přizná, že se mu o chov stará žena. A když se zmíním o prodeji papoušků, tak rady chovatelům rozdávám já, páč zkušeností s dokrmováním mláďat v praxi, mám více než manžel.
V tuto chvíli tráví manžel hodně času u papoušků a já ho krotím a snažím se to tolerovat.
Takže kdyby nastala situace (a teď by měli zbystřit všichni muži) že by musel muž do nemocnice nebo nedejbože měl nějaký úraz, kdy by se nemohl starat o papoušky, kdo by se postaral? Můj muž ví, že bych to byla já.

ses napsal(a):
Dobrý den, nedalo mi se nevyjádřit k této zajímavé diskusi..já jako žena se věnuji chování papoušků už řadu let, všechno to začalo seznámením se s mým partnerem nyní už manželem. On byl od malička vášnivý chovatel papoušků a já se touhle "nemocí" od něho také nakazila Při tom počtu kusů papoušků je to opravdu závislost. Chodili jsme spolu na výstavy a různá setkání chovatelů. Chování papoušků je hodně náročné na čas a proto se dá také říct, že ženy s tímhle bojují. Opravdu by si měli muži uvědomit co my ženy musíme za den zvládnout a co se od nás očekává. Když jsem neměla děti, tak to nebyl problém, páč stačilo hned ze školy šup k papouškům a starat se o ně. Hodněkrát jsem převzala krmení papoušků na sebe i když jsem byla tehda začátečník. Přítel mi věřil, že to zvládnu a mohl se věnovat jiné činnosti, kterou musel neodkladně vyřídit. Pak přišly děti, domácnost a času bylo méně. Omezila jsem to na dokrmování papoušků. Takže stávání k dítěti bylo ve stejnou dobu, jako vstávání k dokrmování mláďat. Je to sice náročnější, ale co by ta žena pro svého partnera chovatele neudělala, že? Dle mého názoru se jakékoliv chovatelství odvíjí od životních priorit každého z nás! Někdo prostě oplýváme koníčky a někdo žije i bez nich. Tudíž ptát se proč je žen chovatelek méně je spíš dáno tou neinformovaností. Jak už bylo řečeno, málokterý muž přizná, že se mu o chov stará žena. A když se zmíním o prodeji papoušků, tak rady chovatelům rozdávám já, páč zkušeností s dokrmováním mláďat v praxi, mám více než manžel.
V tuto chvíli tráví manžel hodně času u papoušků a já ho krotím a snažím se to tolerovat.
Takže kdyby nastala situace (a teď by měli zbystřit všichni muži) že by musel muž do nemocnice nebo nedejbože měl nějaký úraz, kdy by se nemohl starat o papoušky, kdo by se postaral? Můj muž ví, že bych to byla já.

Váš manžel by Vás měl na rukou nosit a chovat jako v bavlnce. Závidím mu jeho manželku.

sunflowersman napsal(a):
Dobrý den. Nedávno jsem přemýšlel, proč je takový nepoměr mezi chovateli papoušků mužského a ženského pohlaví. Jak tipujete procentuálně množství mužů a žen věnující se chovu exotického ptactva? Hlavně bych chtěl rozvázat diskuzi a vědět Vaše názory proč se muži věnují více chovu než ženy. Z přírodního hlediska by to možná mělo být právě naopak, že ženy jako potencionální matky, by měly mít větší sklony o něco pečovat. Nebo mají lepší pečovatelské geny muži ? co si o tom myslíte.

Ano není nad to když se tomuto koníčku věnují oba partneři jsou i vůči sobě tolerantnější , nevyčítají si případné nákupy zvířat, krmení atd. Oba vědí co je třeba

ses napsal(a):
Dobrý den, nedalo mi se nevyjádřit k této zajímavé diskusi..já jako žena se věnuji chování papoušků už řadu let, všechno to začalo seznámením se s mým partnerem nyní už manželem. On byl od malička vášnivý chovatel papoušků a já se touhle "nemocí" od něho také nakazila Při tom počtu kusů papoušků je to opravdu závislost. Chodili jsme spolu na výstavy a různá setkání chovatelů. Chování papoušků je hodně náročné na čas a proto se dá také říct, že ženy s tímhle bojují. Opravdu by si měli muži uvědomit co my ženy musíme za den zvládnout a co se od nás očekává. Když jsem neměla děti, tak to nebyl problém, páč stačilo hned ze školy šup k papouškům a starat se o ně. Hodněkrát jsem převzala krmení papoušků na sebe i když jsem byla tehda začátečník. Přítel mi věřil, že to zvládnu a mohl se věnovat jiné činnosti, kterou musel neodkladně vyřídit. Pak přišly děti, domácnost a času bylo méně. Omezila jsem to na dokrmování papoušků. Takže stávání k dítěti bylo ve stejnou dobu, jako vstávání k dokrmování mláďat. Je to sice náročnější, ale co by ta žena pro svého partnera chovatele neudělala, že? Dle mého názoru se jakékoliv chovatelství odvíjí od životních priorit každého z nás! Někdo prostě oplýváme koníčky a někdo žije i bez nich. Tudíž ptát se proč je žen chovatelek méně je spíš dáno tou neinformovaností. Jak už bylo řečeno, málokterý muž přizná, že se mu o chov stará žena. A když se zmíním o prodeji papoušků, tak rady chovatelům rozdávám já, páč zkušeností s dokrmováním mláďat v praxi, mám více než manžel.
V tuto chvíli tráví manžel hodně času u papoušků a já ho krotím a snažím se to tolerovat.
Takže kdyby nastala situace (a teď by měli zbystřit všichni muži) že by musel muž do nemocnice nebo nedejbože měl nějaký úraz, kdy by se nemohl starat o papoušky, kdo by se postaral? Můj muž ví, že bych to byla já.

Pěkně jste to napsala

chovpapousek napsal(a):
Váš manžel by Vás měl na rukou nosit a chovat jako v bavlnce. Závidím mu jeho manželku.

...no zase nechci, aby to vyznělo jako nějaký ideál..to nee..ono to chovatelství muže a ženy se také nesmí přehánět...když manžel trávil veškerý svůj čas na voliérách, tak jsme se hádali, páč mi prostě vadí muž, který odsunuje rodinu a jiné práce naúkor svého koníčku. Všechno by mělo mít svou míru a být tak nějak vyvážené. U ženy chovatelky nesmí jít stranou péče o samu sebe. Muži pohlíží na ženy upravené a né na ty co chodí v teplácích a strhané krmit papoušky, protože je to jejich záliba.U mě vždy budou prioritou děti a u manžela koníček, tak to je a asi i zůstane.
Nakupování a prodej papoušků máme finančně od domácnosti rozděleno, to je opravdu třeba. Když pomáhám a daří se, máme finance na opravu domu, zbytek si manžel nechává na chov.
A to by to nebyli muži, aby nepřiznali, že si toho váží...naopak berou to už jako samozřejmost a ten, který říká, že by si toho vážil, tak kecá, páč by si zvyknul na to, že se o chovatelství starají dva..Prostě chceme vždy to co nemáme a myslíme si, že by to mohlo být lepší. Ale měl by tím pádem pomáhat i on třeba u dětí a v domácnosti a né mít v hlavě jen svůj koníček! Dělá to tak někdo z vás, pomáháte?

doutrklars napsal(a):
Ano není nad to když se tomuto koníčku věnují oba partneři jsou i vůči sobě tolerantnější , nevyčítají si případné nákupy zvířat, krmení atd. Oba vědí co je třeba

Necítím se na nějaké rozbory toho proč a z jakého důvodu. Jenom chci poděkovat veřejně svojí ženě, že vždy když musím pracovně odjet se mi postará o tu moji havětˇ. Nedávno se o ně dobře starala celých 5 týdnů. Ty peníze co do chovu nasypu se taky musí od někud vzít... Delší dovolená připadá v úvahu až tak v září... V koupelně máme ve sklenicích voskové zavíječe a občas nám tam zapáchají octomilky. A to ptákům ještě doveze od někud ze světa zelené krmení nebo "kočičky" k okousání. Pokud se něco nevyvede smutníme spolu a pokud nám z hnízda vyskočí zdraví čížci nebo i obyčejní kanáři prožívá to se mnou. Takže i když asi 80-90% práce spojené s chovem provádím sám, bez ní by to určitě nešlo.

jirka_amaz napsal(a):
Některé úvahy některých jedinců jsou dost úsměvné .
Ono to asi bude trochu jinak, zvlášť u chovatelů náročnějších druhů než austrálie. Pánové přiznejme si, kolik z nás se prezentuje moudrostmi na internetových fórech, burzách a setkáních chovatelů, zatímco naše lepší polovičky doma upatlané od nutribirdu poletují okolo mláďat. V mezičase stihnou ještě uvařit, uklidit, vyprat, vyčistit voliéry, okopat záhonek s mrkví pro papoušky a nakonec ještě zamáčknout slzu, když ten pracně vypiplaný papoušek jede k novému majiteli.
Je sice pravda že my budujeme voliéry, sháníme do nich to nejlepší, ale bez našich trpělivých holek by to u velké většiny z nás vůbec nešlo dělat. Opravdových chovatelek je spousta, jen nejsou moc vidět přes naše ramena..

I já chovatelka se připojím. Hlavně děkuji Jirkovi Amazonia za přízpěvek. Asi málokterý chovatel má tolik odvahy napsat, že vlastně o jejich koníčka se stará jejich druhá polovička. A on se vlastně chlubí cizím peřím. Já chovám pejsky a taky jsem propadla papouškům a zanedlouho i drobotině. Když k nám někdo přijde, tak manžel se jde hned pochlubit, jaké má on psy a jaké má on papoušky a ptáčky. Já ho nechávám, ať má radost. Určitě mezi kolegy v práci i v okolí je velmi uznávaným chovatelem i když vlastně ani neví čím se jeho svěřenci živí a co potřebují. Když jedeme na burzu, tak ze všeho nejvíc ho zajímá, která klobása je nejlepší a raději je sám vyzkouší. Mám kamarádku, která taky chová pejsky a nějaké papoušky. U nich je změna v tom, že její manžel si papoušky nakoupí a chodí se na ně někdy dívat. Samozřejmě se s nimi chlubí a všem je ukazuje. Jinak veškerou práci zase dělá jeho manželka. Takže proto jsou chovatelky minorita.

datl napsal(a):
Necítím se na nějaké rozbory toho proč a z jakého důvodu. Jenom chci poděkovat veřejně svojí ženě, že vždy když musím pracovně odjet se mi postará o tu moji havětˇ. Nedávno se o ně dobře starala celých 5 týdnů. Ty peníze co do chovu nasypu se taky musí od někud vzít... Delší dovolená připadá v úvahu až tak v září... V koupelně máme ve sklenicích voskové zavíječe a občas nám tam zapáchají octomilky. A to ptákům ještě doveze od někud ze světa zelené krmení nebo "kočičky" k okousání. Pokud se něco nevyvede smutníme spolu a pokud nám z hnízda vyskočí zdraví čížci nebo i obyčejní kanáři prožívá to se mnou. Takže i když asi 80-90% práce spojené s chovem provádím sám, bez ní by to určitě nešlo.

Zajímavá diskuse,
troufnu si říct, že když se v rodině něco dělá pořádně, a to třeba chovatelství, musí být k tomu nakloněni oba. Moje manželka před seznámením se mnou nerozeznala aru od kakadu, ale bez ní bych nikdy nemohl být, tam, kde jsem dnes. Postupně si zamilovala ty naše ukřičené lumpy, dělá jim pomyšlení při výrobě míchanice, krmí v mé nepřítomnosti, odebírá krev mláďatům na DNA pomáhá mi při kroužkování, popřípadě nedej bože při léčení papoušků a má z každého odchovu stejnou radost jako já, Vždy když si něco nového vezu domů, tak si říkám, že mi vynadá, ale nikdy, spíše mne pochválí. A co myslíte, že mi dala ke kulatinám. Pár amazonků černotemenných, když viděla, jak po nich stůňu.
Pak tedy, kdo je chovatel, já nebo ona? Chovatelé jsme oba. Ať nám to nádherné počasí vydrží i dál. S pozdravem všech Milda

mildaii napsal(a):
Zajímavá diskuse,
troufnu si říct, že když se v rodině něco dělá pořádně, a to třeba chovatelství, musí být k tomu nakloněni oba. Moje manželka před seznámením se mnou nerozeznala aru od kakadu, ale bez ní bych nikdy nemohl být, tam, kde jsem dnes. Postupně si zamilovala ty naše ukřičené lumpy, dělá jim pomyšlení při výrobě míchanice, krmí v mé nepřítomnosti, odebírá krev mláďatům na DNA pomáhá mi při kroužkování, popřípadě nedej bože při léčení papoušků a má z každého odchovu stejnou radost jako já, Vždy když si něco nového vezu domů, tak si říkám, že mi vynadá, ale nikdy, spíše mne pochválí. A co myslíte, že mi dala ke kulatinám. Pár amazonků černotemenných, když viděla, jak po nich stůňu.
Pak tedy, kdo je chovatel, já nebo ona? Chovatelé jsme oba. Ať nám to nádherné počasí vydrží i dál. S pozdravem všech Milda

No teda....tiše závidím!Chovu se věnuji teprve čtvrtým rokem-mám dvě děti-14a10let.Má druhá polovička můj koníček tak nějak trpí.Ano,jinak se to nazvat nedá.Mám voliérku venku,v (původní)sušárce přezimují a doma je nějaká drobotina.Prošli jsme obdobím,kdy byl papoušek doma jako mazlík i dokrmování malého závisláka(senegalce).Kdyby byly finance,větší pozemek a můj muž(čtete dobře) se také zbláznil jako já,měla bych voliéry snad všude!Jenže on má raději kaktusy a rybičky.Když potřebuji jakoukoliv pomoc,která se týká papoušků,tak mi pomůže,ale těch řečí !!! \"\"\"První koho přivítám ,když přijdu domů jsou PTÁCI,když něco kutím v kuchyni,tak hlavně pro PTÁKY...\" a tak bych mohla pokračovat.Nakonec to dopadlo tak,že já stojím na burze se svými odchovy,které se snažím zuby nehty neprodat do výkupu a chovatelé se téměř ani nepodívají.Jen na chvilku mě vystřídal můj muž a hned bylo prodáno.Páni chovatelé samozřejmě namítnou,že to byla náhoda,či,že manžel umí prodat,ale vůbec se o ceně nesmlouvalo. Pánové přiznejte si -když vidíte u přenosky ženskou,tak ať má v přenosce cokoli,jdete od toho.A to je možná jeden z důvodů,proč je chovatelek tak málo.Nevěříte nám,že náš zájem o tento překrásný koníček je upřímný,nevěříte ,že to není jen rozmar z nějaké nudy a velice neochotně se pak s námi dělíte o zkušenosti.Tímto se omlouvám malému procentu můžů-chovatelů,kterých se má slova dotkla a kteří pojem chovatel X chovatelka nerozlišují.A děkuji mému kamarádovi,který se stal i s celou svojí rodinou mým superpřítelem.Velice mi pomohl v mých chovatelských začátcích-poradil a hlavně povzbudil!!! Všem chovatelům přeji krásné a zdravé odchovy a všem \"opeřencům\"starostlivé majitele!!

sunflowersman napsal(a):
Dobrý den. Nedávno jsem přemýšlel, proč je takový nepoměr mezi chovateli papoušků mužského a ženského pohlaví. Jak tipujete procentuálně množství mužů a žen věnující se chovu exotického ptactva? Hlavně bych chtěl rozvázat diskuzi a vědět Vaše názory proč se muži věnují více chovu než ženy. Z přírodního hlediska by to možná mělo být právě naopak, že ženy jako potencionální matky, by měly mít větší sklony o něco pečovat. Nebo mají lepší pečovatelské geny muži ? co si o tom myslíte.

já chci taky reagovat.jsem nyní na mateřské s 10-měsíčním synem.před mateřskou jsem dělala ve zverimexu-což bylo splnění mého dávného snu.nyní,když jsem na mateřské,nenadávám,že nic jiného nestihnu.v těhotenství jsem si pořídila krysaříka,půl roku po porodu jsme si dalšího-3-letého vzali z hrozných podmínek.papouška jsem měla vždy jako mazlíka.nyní jsem se dala na chov na balkoně.bydlím téměř v lese s poměrně velkým balkonem,takže chovám kakariky,papoušíčky šedokřídlé,agapornisy a pak mám smíšenou velkou klec s drobotinou-zebřičky a kanáři.volila jsem tišší druhy,aby nerušily sousedy.jednoho kakarika máme jako mazla.mému muži se můj koníček líbí,ikdyž burzy objíždím sama,taktéž venčení psů je jen moje starost,jakožto i péče o dítě.ale když potřebuji,smontuje klec,přibije budky(né,že bych to nezvládla sama,ale dávám mu prostor a možnost se zapojit),vymyslí zlepšováky atd.já si bez psů a papoušků nedovedu život představit.zbytek rodiny pro to pochopení nemá(proč raději nešetřím,případně neutracím za dítě),ale jsou i návštěvy,které náš balkon obdivují.spolu s květinami a zakrslými stromy je to velmi příjemné relaxační centrum,kam se chodím kochat i během deště a zimy.sedím s hrnkem kafe,se psama v náručí a obdivuju ten kousek přírody,který jsem si domů pořídila.takže i při mateřské,i práci se dá tento koníček zvládat.je fakt,že když jedu u nás na burzu,tak tam jsem někdy samotná ženská,ale až na pár nějakých narážek,které s chovatelstvím nemají nic společného,se tam cítím dobře.proč je žen chovatelek méně než mužů nevím.snad to přechází z generace na generaci,kdy se mladí kluci učí od svých dědečků,zatímco holky vozí kočárky.nevím.zvlášt nevím,kde jsem k tomu přišla já,nikdy nikdo v rodině nic nechoval a zvířata berou jen jako finanční zátěž v rodině.přesto se já svého koníčku nevzdám-je to krása a úžasný relax

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já chci taky reagovat.jsem nyní na mateřské s 10-měsíčním synem.před mateřskou jsem dělala ve zverimexu-což bylo splnění mého dávného snu.nyní,když jsem na mateřské,nenadávám,že nic jiného nestihnu.v těhotenství jsem si pořídila krysaříka,půl roku po porodu jsme si dalšího-3-letého vzali z hrozných podmínek.papouška jsem měla vždy jako mazlíka.nyní jsem se dala na chov na balkoně.bydlím téměř v lese s poměrně velkým balkonem,takže chovám kakariky,papoušíčky šedokřídlé,agapornisy a pak mám smíšenou velkou klec s drobotinou-zebřičky a kanáři.volila jsem tišší druhy,aby nerušily sousedy.jednoho kakarika máme jako mazla.mému muži se můj koníček líbí,ikdyž burzy objíždím sama,taktéž venčení psů je jen moje starost,jakožto i péče o dítě.ale když potřebuji,smontuje klec,přibije budky(né,že bych to nezvládla sama,ale dávám mu prostor a možnost se zapojit),vymyslí zlepšováky atd.já si bez psů a papoušků nedovedu život představit.zbytek rodiny pro to pochopení nemá(proč raději nešetřím,případně neutracím za dítě),ale jsou i návštěvy,které náš balkon obdivují.spolu s květinami a zakrslými stromy je to velmi příjemné relaxační centrum,kam se chodím kochat i během deště a zimy.sedím s hrnkem kafe,se psama v náručí a obdivuju ten kousek přírody,který jsem si domů pořídila.takže i při mateřské,i práci se dá tento koníček zvládat.je fakt,že když jedu u nás na burzu,tak tam jsem někdy samotná ženská,ale až na pár nějakých narážek,které s chovatelstvím nemají nic společného,se tam cítím dobře.proč je žen chovatelek méně než mužů nevím.snad to přechází z generace na generaci,kdy se mladí kluci učí od svých dědečků,zatímco holky vozí kočárky.nevím.zvlášt nevím,kde jsem k tomu přišla já,nikdy nikdo v rodině nic nechoval a zvířata berou jen jako finanční zátěž v rodině.přesto se já svého koníčku nevzdám-je to krása a úžasný relax

K tomu není co dodat,snad jen,kde jste byla ,když jsem se ženil??????

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já chci taky reagovat.jsem nyní na mateřské s 10-měsíčním synem.před mateřskou jsem dělala ve zverimexu-což bylo splnění mého dávného snu.nyní,když jsem na mateřské,nenadávám,že nic jiného nestihnu.v těhotenství jsem si pořídila krysaříka,půl roku po porodu jsme si dalšího-3-letého vzali z hrozných podmínek.papouška jsem měla vždy jako mazlíka.nyní jsem se dala na chov na balkoně.bydlím téměř v lese s poměrně velkým balkonem,takže chovám kakariky,papoušíčky šedokřídlé,agapornisy a pak mám smíšenou velkou klec s drobotinou-zebřičky a kanáři.volila jsem tišší druhy,aby nerušily sousedy.jednoho kakarika máme jako mazla.mému muži se můj koníček líbí,ikdyž burzy objíždím sama,taktéž venčení psů je jen moje starost,jakožto i péče o dítě.ale když potřebuji,smontuje klec,přibije budky(né,že bych to nezvládla sama,ale dávám mu prostor a možnost se zapojit),vymyslí zlepšováky atd.já si bez psů a papoušků nedovedu život představit.zbytek rodiny pro to pochopení nemá(proč raději nešetřím,případně neutracím za dítě),ale jsou i návštěvy,které náš balkon obdivují.spolu s květinami a zakrslými stromy je to velmi příjemné relaxační centrum,kam se chodím kochat i během deště a zimy.sedím s hrnkem kafe,se psama v náručí a obdivuju ten kousek přírody,který jsem si domů pořídila.takže i při mateřské,i práci se dá tento koníček zvládat.je fakt,že když jedu u nás na burzu,tak tam jsem někdy samotná ženská,ale až na pár nějakých narážek,které s chovatelstvím nemají nic společného,se tam cítím dobře.proč je žen chovatelek méně než mužů nevím.snad to přechází z generace na generaci,kdy se mladí kluci učí od svých dědečků,zatímco holky vozí kočárky.nevím.zvlášt nevím,kde jsem k tomu přišla já,nikdy nikdo v rodině nic nechoval a zvířata berou jen jako finanční zátěž v rodině.přesto se já svého koníčku nevzdám-je to krása a úžasný relax

Musím se přidat k předchozímu příspěvku.Vy byste byla ideální partnerka pro mě,je mi 42 let a ještě jsem žádnou nenašel.
Ale vás by asi bral každý chovatel,takových žen je podle mě jako šafránu.Ať se daří v chovu i v životě.

sunflowersman napsal(a):
Dobrý den. Nedávno jsem přemýšlel, proč je takový nepoměr mezi chovateli papoušků mužského a ženského pohlaví. Jak tipujete procentuálně množství mužů a žen věnující se chovu exotického ptactva? Hlavně bych chtěl rozvázat diskuzi a vědět Vaše názory proč se muži věnují více chovu než ženy. Z přírodního hlediska by to možná mělo být právě naopak, že ženy jako potencionální matky, by měly mít větší sklony o něco pečovat. Nebo mají lepší pečovatelské geny muži ? co si o tom myslíte.

Myslím že chovatelů mužů je převáženě víc proto, jak už tu ostatně bylo řečeno, že to sebou nese nutnou část těžší fyzické práce. Nicméně tuto zálibu jsem jakkýmsi způsobem "vyvdala" a má drahá polovička nesdílí všechny moje představy o zákoutích voliér a možnostech budek, tudíž mi prostě nic jinýho než si to udělat sama nezbývá. Teď jsem kupříkladu vytvořila supr budku ze starého kmenu, mám děsně odřený ruce, nikdo mě nepochválí ( to je možná taky věc která mi dost chybí, že to nemám s kým probrat, vrstevníci na mne koukají trochu zvláštně když jim vykládám o mém smutečním období z nedostatku iplodněných vajíček kakariků) , ale mě postačí když se to nádherným bude líbit.
Vím že pro většinu starších pánů chovatelů, nevypadám příliš věrohodně, ale je to pro mne mnohem smysluplnější využití volného času než cokoliv jiného.

Když se na to ale podívám ze všech stran, jsou v mnohých případech ženy lepšími chovateli než muži, neboť po citové stránce určitě maj (nebo teda alespoň já mám) daleko větší pocit štěstí a naplnění když to v budkách pípá a hemží se to malinkýma ptáčátkama.

Taky znám spíš muže chovatele. A závidím ženám, které mají možnost chovu. Já bydlím v Praze v bytě, sice vetším, kde je možná prolet - máme dva královské, koreláčka a dvě zebřičky - ale jsou to ručně dokrmení mazlíci /až na zebřičky na balkoně/ takže o chovu se nedá mluvit. Už léta šetříme na zahradu, kde bych si postavila voliéru a konecne zacala poradne :) Když přijdu z práce, věnuji se opeřencum, připravuji jídlo, čistím klece... je to nejlepší odpočinek a relax.
Když je hezky, beru všechny na balkon do veliké klece a sluníme se..) Ale zahrada je zahrada! Kdyby jste věděli o někom s nevyužitou zahrádkou poblíž Hlubočep/Barrandov, byla bych vděčná!

https://www.youtube.com/watch?v=vZ5C4sMULLg&t=36s - koupání za slunečného dne na balkoně :)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sunflowersman napsal(a):
Dobrý den. Nedávno jsem přemýšlel, proč je takový nepoměr mezi chovateli papoušků mužského a ženského pohlaví. Jak tipujete procentuálně množství mužů a žen věnující se chovu exotického ptactva? Hlavně bych chtěl rozvázat diskuzi a vědět Vaše názory proč se muži věnují více chovu než ženy. Z přírodního hlediska by to možná mělo být právě naopak, že ženy jako potencionální matky, by měly mít větší sklony o něco pečovat. Nebo mají lepší pečovatelské geny muži ? co si o tom myslíte.

Myslím, že mnoho žen nemá na své koníčky čas v poměru s muži (z mé osobní zkušenosti v okolí). A pokud ho má, vybírají si koníčky které nevyžadují aktivity jako stavba voliéry atd.

tak já jsem taky nějaký ten pátek chovatelka a přiznám se, že nejvíc s čím bojuju je manulání zručnost, síla a i čas. Sice už si ledacos udělám sama aniž bych lámala vrtáky a hoblovala bity, ale pořád je dost činností, se kterými potřebuju pomoci. Bohužel jsem v rodině jediným blázném tohoto druhu, tudíž stále na něco čekám, protože vše má pro ostatní vyšší prioritu. Když se rozbije auto je u nás chlapů na pomoc několik, zatím co na stlučení voliery nepříjde nikdo, protože se do toho ani mému manželovi nechce.. to co je otázkou pár hodin (někdy ani to né) je pro mě dobou někdy i týdnů Ale abych jen nenádávala občas jsou u nás i světlé chvilky, kdy jsem třeba dostala od manžela držáky na bidla udělané tak, aby mohly být bidla z rohu do rohu , což bych zase já nevymyslela a spát při agoších ve vedlejší místnosti taky zvládnul bez řečí...

Pokud se mne týče a na burze by muž chovatel prodával stejného ptáka jako vedle něho žena chovatelka, vždy bych vzal toho ptáka od chovatelky. Mác pocit, že žena chovatelka je férovější a od přírody by muž měl nad ženou držet bochrannou ruku. Má to v životě těžší a proto když se v něčem vyrovná mužům nebo je dokonce předčí je to důvod smeknout.

Dobry den,

neberte to prosim nijak ve zlem, ale mozna je na case trochu srovnat skore. Jiz pet roku ziju sam a ve stridave peci mam dve dcery. Ucim se snimi kdyz prijdou ze skoly, varim jim, uklizim. Byvala partnerka o mych ptacih hovorila vzdy jako o "slepicich", no vzdy kdyz jsem prijel z burzy nebo si nekdo odvezl papouska od nas, nezapomnela natahnout ruku. To bylo potreba to a tu zas ono.
Opravil jsem dum ktery dostala od rodicu vlastnima rukama. Vybudoval chov v podkrovi. Postavil novy dum a postavil domek pro papousky s velkyma vyletama (jeste neni dokonceny a funguje jen z 50%).
Me prvni kroky po prichodu domu vedou s detma do kuchyne a k priprave svacinky. Pak do pokojicku pomoct s ukolama. Teprve potom muzu za ptakama.
A svete div se, jde to. Holky rostou a pomalu zacinaji i pomahat.
Me podekovani pak patri moji mame, ktera mi nakrmi kdyz nejsem doma a pomaha pri dorkmovani, abych nekrmil v prostred noci a pauzu nenechaval kdyz jsem v praci. (ale i to by slo kdyby bylo nutne) Chovatelkou bych ji tedy rozhodne nenazval. Dat spravnou krmnou davku, dat spravne zrni ikdyz jsou nadoby popsane, to bohuzel. Respektuju to, jsem rad ze mi pomaha.
Proc je videt vic chovatelu nez chovatelek? Kdo vi, treba to tak proste ma byt a treba to za par let bude uplne naopak ;)

S pozdravem smidla.eu.

Souhlasím s názory, že na chov papoušků ve větším rozsahu je potřeba čas. Holky které mají rodinu a k tomu chodí do práce to většinou nemůžou stíhat. Chlapi jsou na tom v tomto směru přece jenom líp.

Stále se jenom potvrzuje, že každý má v životě nějaké to své místo. Samozřejmě až na vyjímky se to neustále potvrzuje. Už od pravěku většina prací v domácnostech nebo v rodiném kruhu zastávala vždy žena. Muž lovec nebo živitel který přinášel potravu měl v tomto také své nezastupitelné místo. Jako pozdější zemědělec ale si odpracoval jistě také svoji dřinu. Co si budeme ale povídat, muž bývá pohodlnější a někdy i línější. Ale i to je základ pokroku. Muž vymýšlel a vynalézal jak by mohl nějakou práci nebo činnost obejít nějak usnadnit nebo zdokonalit. Jak známo, lenost matka pokroku. Co jsem ale zde chtěl hlavně napsat, ženská je tvor maximálně obdivuhodný a proti muži mnohem dokonalý. Toto ovšem platí o tradiční pracovité a ustarané ženě která se dokáže mnohdy téměř sebeobětovat ve prospěch své rodiny. Znám také bohužel také pravý opak takových žen a jsou to většinou generace těch rádoby moderních a velmi mladých děvčat trávících svůj volný čas s mobilem nebo jiným počítačem a celé hodiny chatují s kamarádkami nebo virtuálně randí s opačným pohlavím. To ale nyní bývá problém většiny mládeže. Chovatelství táhne jak je na burzách vidět, většinou až starší ročníky většinou mužů. Smekám před těmi ženami které jsou v tomto mužům nápomocni nebo se dokonce sami věnují tomuto koníčku. Přeji všem pěkné jarní dny a pohodu v chovatelství.

chovatelaustralie napsal(a):
Stále se jenom potvrzuje, že každý má v životě nějaké to své místo. Samozřejmě až na vyjímky se to neustále potvrzuje. Už od pravěku většina prací v domácnostech nebo v rodiném kruhu zastávala vždy žena. Muž lovec nebo živitel který přinášel potravu měl v tomto také své nezastupitelné místo. Jako pozdější zemědělec ale si odpracoval jistě také svoji dřinu. Co si budeme ale povídat, muž bývá pohodlnější a někdy i línější. Ale i to je základ pokroku. Muž vymýšlel a vynalézal jak by mohl nějakou práci nebo činnost obejít nějak usnadnit nebo zdokonalit. Jak známo, lenost matka pokroku. Co jsem ale zde chtěl hlavně napsat, ženská je tvor maximálně obdivuhodný a proti muži mnohem dokonalý. Toto ovšem platí o tradiční pracovité a ustarané ženě která se dokáže mnohdy téměř sebeobětovat ve prospěch své rodiny. Znám také bohužel také pravý opak takových žen a jsou to většinou generace těch rádoby moderních a velmi mladých děvčat trávících svůj volný čas s mobilem nebo jiným počítačem a celé hodiny chatují s kamarádkami nebo virtuálně randí s opačným pohlavím. To ale nyní bývá problém většiny mládeže. Chovatelství táhne jak je na burzách vidět, většinou až starší ročníky většinou mužů. Smekám před těmi ženami které jsou v tomto mužům nápomocni nebo se dokonce sami věnují tomuto koníčku. Přeji všem pěkné jarní dny a pohodu v chovatelství.

Tak, pěkně napsáno Já sama rodinu nemám, tak se můžu papouškům věnovat naplno. Zároveň mi ale občas docela chybí ta chlapská zručnost, když potřebuji něco poopravit nebo postavit klece, musím někoho otravovat . A často sleduji, že jsou lidi hodně překvapení ke komu si přijeli pro papouška. Většinou čekají, že budu aspoň starší

chovatelaustralie napsal(a):
Stále se jenom potvrzuje, že každý má v životě nějaké to své místo. Samozřejmě až na vyjímky se to neustále potvrzuje. Už od pravěku většina prací v domácnostech nebo v rodiném kruhu zastávala vždy žena. Muž lovec nebo živitel který přinášel potravu měl v tomto také své nezastupitelné místo. Jako pozdější zemědělec ale si odpracoval jistě také svoji dřinu. Co si budeme ale povídat, muž bývá pohodlnější a někdy i línější. Ale i to je základ pokroku. Muž vymýšlel a vynalézal jak by mohl nějakou práci nebo činnost obejít nějak usnadnit nebo zdokonalit. Jak známo, lenost matka pokroku. Co jsem ale zde chtěl hlavně napsat, ženská je tvor maximálně obdivuhodný a proti muži mnohem dokonalý. Toto ovšem platí o tradiční pracovité a ustarané ženě která se dokáže mnohdy téměř sebeobětovat ve prospěch své rodiny. Znám také bohužel také pravý opak takových žen a jsou to většinou generace těch rádoby moderních a velmi mladých děvčat trávících svůj volný čas s mobilem nebo jiným počítačem a celé hodiny chatují s kamarádkami nebo virtuálně randí s opačným pohlavím. To ale nyní bývá problém většiny mládeže. Chovatelství táhne jak je na burzách vidět, většinou až starší ročníky většinou mužů. Smekám před těmi ženami které jsou v tomto mužům nápomocni nebo se dokonce sami věnují tomuto koníčku. Přeji všem pěkné jarní dny a pohodu v chovatelství.

Krásně napsáno a myslím že i chlap toto může podepsat.

Dobrý večer,
já jsem začala s chovem jednoho páru kanárků když jsem šla do důchodu, protože dříve jsem na žádného koníčka neměla čas. Postupně jsem si začala pořizovat klece a více kanárků, potom nějaké páry austrálie. Šetřila jsem si peníze a každý rok jsem si koupila něco nového. V současné době mám tři páry kanárků, osm párů austrálie a pět voliér. Papouškům věnuji téměř veškerý volný čas. Manžel má úplně jiného koníčka, ale pomáhá mi s tím, co bych technicky nezvládla. Nebudu tady věčně, a tak už jsem si zajistila, že se o mé papoušky postarají dcera a snacha, které tomuto koníčku moc fandí, ale zatím na něj čas.