Fotky alexanderů velkých a malých

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
16.8.2006 21:28

Prosím přidávejte fotky alexanderů velkých a malých

16.8.2006 21:29

tuningar0 napsal(a):
Prosím přidávejte fotky alexanderů velkých a malých

Alexandr velký 1.1

16.8.2006 21:30

tuningar0 napsal(a):
Prosím přidávejte fotky alexanderů velkých a malých

Detail hlavy

16.8.2006 21:32

tuningar0 napsal(a):
Prosím přidávejte fotky alexanderů velkých a malých

Alexandr velký 0.1

16.8.2006 21:35

tuningar0 napsal(a):
Prosím přidávejte fotky alexanderů velkých a malých

Alexandři – Psittacula

Alexandři jsou středně velcí a velcí ptáci, nápadní svým dlouhým stupňovitým ocasem. Zbarveni jsou převážně zeleně. Je známo 15 druhů, které obývají Přední a Zadní Indii, jedna forma se vyskytuje ve střední a severovýchodní Africe. Pro své převážně dobré vlastnosti patřili alexandři u chovatelů vždy k velmi oblíbeným. Jsou nenároční.

Pro chov se doporučují prostorné voliéry s chráněným prostorem. Každý, kdo se chce jejich chovem zabývat, by měl navštívit zkušené chovatele, aby si prohlédl jejich chovatelské zařízení, pohovořil o všem a potom se rozhodl, jak své voliéry postaví.

Alexandři jsou hbití letci a proto by měla být jejich voliéra co nejdelší (nejméně 3 m), šířka 1 m a výška 2 m. Jedná se o odolné a vytrvalé ptáky, ale přesto doporučuji chránit je před náhlými a silnými poklesy teplot.

Na krmení nemají alexandři zvláštní nároky, ale budeme-li chtít docílit odchovu, budeme muset dbát na střídavou a zdravou výživu.



Základem jsou suché zrniny: loupaný oves, senegalské proso v klasech, směs semen pro andulky, semenec, rýže paddy, niger, kardi, lesknice, slunečnice.

Zrniny naklíčené nebo máčené jsou samozřejmostí, používáme pšenici, slunečnici, oves, ječmen, kukuřici, kardi, mungo boby, čočku aj.

Významnou pomocí ke zpestření od podzimu do jara jsou zrniny ve stavu mléčné zralosti uchovávané v mrazáku.

Další doporučení: směs semen pro slepice s přídavkem garnátů (dodávají zooobchody), ořechy burské, limbové, lískové i vlašské, máčené bílé pečivo, suchary, vejce vařené na tvrdo a nadrobno rozsekané, vaječné míchanice vlastní výroby nebo z obchodu (např. Quiko, Cé-Dé, Sittich Gold, Witte Molen aj.)

Všechny druhy alexandrů vezmou rády ovoce, především jablka, též banány, dále mrkev, rajčata, saláty, okurky. Oblíbené a nepostradatelné je také zelené krmivo, smetánka lékařská, starček obecný (Snecio vulgaris), žabinec ptačinec a mnoho jiných. Můžeme jim nabídnout také některé bobuloviny. Alexandři mají dosti individuální nároky na zmíněné druhy krmiv. Každý chovatel musí vypozorovat co mají jeho ptáci nejraději.

V době hnízdění dávají někteří chovatelé moučné červy, případně krmiva pro akvarijní rybky. I zde je nutno sledovat o co mají ptáci opravdový zájem, co jim nejvíc vyhovuje.

Samozřejmostí je, že alexandři (tak jako jsou všechny druhy chovaných ptáků) budou mít k dispozici nezávadnou vodu k pití a ke koupání. Také je nutno pamatovat na stálý přísun čerstvých větví (např. jabloně, jeřábu, vrby aj.) na oštipování, neboť tato činnost přispívá k dobré pohodě ptáků a poskytuje jim také cenné látky pro jejich organismus. Důležitý je vápník, osvědčil se speciální holubí grit, který berou alexandři raději než na prášek rozemletý vápenec.

Pokud jde o hnízdění, rozhodně není u alexandrů obtížnější než u kteréhokoliv jiného druhu papoušků. Ovšem předpokladem je, že máme zaručený, harmonující pár! Je třeba upozornit, že s ohledem na nedostatečně vyvinutý pohlavní dimorfismus není sestavování párů jednoduché.

K hnízdění vyžadují alexandři budky, nejlépe přírodní kmenové, kterým dávají přednost před budkami z prkem. Rozměry musí odpovídat nárokům a velikosti příslušného druhu, např. 35×35×60 cm, 30×30×70 cm, 40×30×50 cm. Nejlépe vyhovují v provedení vertikálním. Vletový otvor se řídí velikostí druhu alexandrů, kterým má sloužit. Nesmí být zbytečně velký, jen takový, aby se jím pták protáhl, jen tak se bude cítit bezpečný. Za průměr lze označit otvor 10 cm.

Do dna budky je třeba vysoustružit kotlinku, která by chránila vejce před rozkutálením a zachlazením, asi 8 cm vysoká vrstva hoblin je potřebná.

Alexandry umisťujeme do voliér výhradně po páru a také dbáme na to, aby v sousedních voliérách byly umístěny nepříbuzné druhy.

Se stoupající teplotou na jaře v dubnu nebo začátkem května si budou alexandři prohlížet budku a jednoho dne samička v budce zmizí. Nyní budeme potřebovat dostatek trpělivosti a necháme ptáky v klidu. Ne každá samice se nechá ze snůšky bez nepříznivých následků odehnat. S kontrolou vyčkáme až do doby, kdy samička sama budku opustí. V hnízdě už bývají obvykle vejce a je na čase rozhodnout, které odchovné krmivo budeme používat. Po uplynutí inkubační doby (23–25 dnů) se začnou z budky ozývat hlasy mladých. Zpočátku bude mladé krmit jen sameček, poněvadž se samička bude zabývat zahříváním mladých. Když se mladým začnou rozvíjet brčka, bude se na krmení podílet také samička, aby byly jejich potravní nároky plně pokryty. Po uplynutí 4–6 týdnů vyletují mladí z budky. Nyní musí být chovatel mimořádně opatrný, protože jsou mláďata lekavá a plachá a na nové, pro ně zcela neznámé prostředí, si musí zvolna zvykat. Návštěvy cizích osob v chovatelském zařízení nejsou v tuto dobu žádoucí. Zakrátko si ale alexandři na vše zvyknou, zklidní se, let je jistější a pozvolna začínají sami konzumovat potravu. Několik týdnů je ponecháme u rodičů a teprve, když jsou zcela soběstační je oddělíme.

A ještě jedna okolnost může nastat. V případě, že je sestavený pár delší čas pohromadě, aniž by se připravoval na hnízdění nebo je zřejmé, že neharmonuje, je třeba jednoho z partnerů vyměnit a tím připravit podmínky pro úspěšné hnízdění v nejbližším období.



16.8.2006 21:37

tuningar0 napsal(a):
Prosím přidávejte fotky alexanderů velkých a malých

Alexandr - rod Psittacula


Tento rod zahrnuje 15 druhů papoušků střední a velké velikosti, štíhlé a elegantní postavy s nápadně dlouhým ocasem se dvěma nápadně prodlouženými středními pery. Délka ptáků kolísá mezi 35 až 55 cm.
Obývají tropickou Afriku, Asii a Čínu až po Sundské ostrovy. Živí se semeny a plody. Často zaletují na kukuřičná a rýžová pole, kde páchají veliké škody.
Alexandři jsou odolní a vytrvalí ptáci. U chovatelů byli vždy oblíbeni a od doby, kde se začaly vyskytovat nádherné barevné mutace, zájem se ještě zvýšil. Chováme-li je v zahradních voliérách, musíme v zimě bedlivě sledovat povětrnostní podmínky a teploty. Při větším poklesu teplot pod bod mrazu jim hrozí omrzání masitých nohou. Když jsem choval alexandry, měl jsem je jako všechny své papoušky v kombinovaných voliérách, kde bylo možno vnitřní prostor podle potřeby kdykoliv vytápět. Moje voliéry měly tyto rozměry: vnitřní: šířka 1 m, výška 2,30 m, délka 2 m. Výlet: š 1 m, d 3 m, v 2,30 m. Uvnitř byla podlaha z betonu, ve výletu byla vrstva směsi písku a zahradní hlíny.

Krmení:
různé druhy pros, slunečnice, oves, lesknice, semenec. Větším alexandrům je vhodné přidávat různé ořechy, střídavě také směs pro slepice s garnáty. Ovoce, zelenina a zelené všeho druhu nesmí chybět. V době odchovu mladých dáváme vaječnou míchanici, piškoty, bílý chléb a také moučné červy.
Ačkoliv to je samozřejmé, jen připomínám, že ptáci musí mít stále k dispozici čistou vodu k pití a koupání.
Trochu více pozornosti bych chtěl věnovat alexandru šedému, Psittacula columboides, něm. Taubensittich. Je to krásně zbarvený pták, ale bohužel dosti vzácný.



Popis (Vašíček):
hlava, krk, prsa a záda šedé s různým odstínem. Brada, proužek přes spodní líce, úzký límec kolem krku černé, pás na krku modravě zelený, křídelní krovky tmavě zelené, letky modré, spodní břicho žlutavě zelené. Střední ocasní pera modrá, na špici žlutá. Horní čelist zobáku červená, na špičce žlutá, spodní čelist hnědavá. Duhovka žlutá, běhák bledě šedý.
Jak jsem již uvedl, byli alexandři šedí chováni vždy jen ojediněle. U nás je měli Hrubý, Sklenář, Zoo Praha, Pichlík, Vojtka a Beneš, kterému se v r. 1972 podařil odchov.
J. Beneš získal v r. 1970 pár alexandrů šedých na výstavě v Praze. Byli to krásní a statní ptáci. Ve skromných podmínkách, které jim mohl Beneš poskytnout, hnízdili několik roků po sobě (i několikrát za jednu chovnou sezónu). Snůšky čítaly obvykle tři vejce, z nich byla jen část oplozená. Zárodky vždy hynuly ve vejcích krátce před líhnutím. V jednom případě se konečně vylíhla dvě mláďata, která ale rodiče nekrmili. Jedno z nich nepřežilo, druhé podložil Beneš osvědčenému páru korel. Korely se o mladého alexandra staraly čtyři týdny, ale pak s krmením přestaly. Beneš krmil mládě lžičkou kaší, kterou si sám připravoval z mletých ovesných vloček, mrkve a vařeného vejce. Mládě výborně prospívalo, stalo se důvěřivým a krotkým. Chovatel Beneš neměl pro chov příznivé podmínky. Nezateplená voliéra měla rozměry 2 x 1 x 2 m (d x š x v). Náhle se citelně ochladilo, teplota klesla pod 0 °C. Mladému alexandrovi namrzly nohy a došlo k úhynu.
Do německého časopisu AZ-Nachrichten napsal mladý chovatel SODER několik svých poznatků z chovu alexandrů šedých. Podařilo se mu získat zdravý, dobře aklimatizovaný pár z odchytu. Umístil ho do kombinované voliéry s rozměry: vnitřní 2,60 m d x 1,1 m š x 2,6 m v, výletová 3,5 m d x 1, š x 2,7 m v. Od začátku zimy zůstává průletové okénko trvale uzavřené a je zde udržována teplota 20 stupňů C. V polovině února umístil Soder do vnitřní voliéry dvě hnízdní budky a to kmenovou a čtyřhrannou prkennou. Do budek byla nasypána směs pilin a rašeliny do výšky 8 cm. Začátkem března začali chodit alexandři do kmenové budky a pilně z ní vynášeli stelivo. Byli velmi plaší a lekaví a kdykoliv se někdo k voliéře přiblížil, divoce létali. Páření nebylo pozorováno. V polovině března se samice stále častěji zdržovala uvnitř budky. Kontrola budky nebyla z preventivních důvodů prováděna. Když se 14. dubna poprvé ozvaly z budky hlasy mladých, byl páru umožněn výlet do venkovní voliéry. Toho bylo využito k provedení kontroly hnízda. Byla zde nalezena tři mláďata asi 8 dnů stará, ze čtvrtého vejce se mládě nevylíhlo. Kroužkovat je mohl chovatel až po uplynutí dalších tří dnů.
Soder krmil alexandry šedé směsí bílé slunečnice, senegalských klasů, rýže Paddy, semence, lesknice, nigru, máčené pšenice, jablek a hotové směsi Cé-Dé.
3. června vylétlo z budky první mládě, o tři dny později i zbývající dvě.
K uvedenému krmení bych pokládal za nutné a vhodné doplnit toto. Označil bych ho za příliš jednoduché a skoro nedostatečné. I když se mezi chovateli hovoří o tom, že alexandři nemají příliš vysoké nároky na složení krmných dávek, ne každý s tím bude souhlasit. Střídavá a hodnotná potrava ovlivňuje kvalitu chovu a proto musí být za každých okolností optimální.
Základem je suchá slunečnice a proso, lesknice, oves, pšenice a semenec, ořechy (vlašské, burské, lískové i limbové). Velice důležitá jsou semena máčená nebo klíčená, slunečnice, proso, oves, pšenice, kukuřice, malozrnné boby (mungo nebo katjang). Chybět nesmí různé ovoce, především sladká jablka a zelenina (mrkev, salátové okurky, sladká zelená paprika, rajská jablíčka, listy kapusty nebo zelí). Samozřejmostí je zelené krmení z přírody, např. žabinec ptačinec, smetánka lékařská, pelyněk černobýl, trávy se semeny ve stavu mléčné zralosti, vratič, pastuší tobolka a další a další.
V době odchovu mladých můžeme podávat měkké krmení vlastního složení nebo suchou vaječnou míchanici od známých výrobců. Alexandři berou rádi také bílé pečivo máčené v mléce a před zkrmováním dobře vymačkané. Osvědčilo se také přidávání mletých granulí pro psy a živočišného krmiva (např. moučných červů) do měkkých míchanic. Systematická podávání multivitamínových přípravků, minerálií a stopových prvků ve správných dávkách (na obalech je uvádějí výrobci) by mělo být samozřejmostí. Doporučován je také grit pro holuby. Drobnější říční písek lze sypat na dno voliéry.
Nesmíme zapomínat na zelené větve našich stromů (vrba, jíva, jeřáb, černý bez, borovice) na oštipování. Papoušky to zaměstnává a poskytuje jim různé látky pro upevnění jejich zdraví.

Pro své dobré vlastnosti a krásné zbarvení by si alexandr šedý rozhodně zasloužil více pozornosti chovatelů. Nepochybuji, že každý kdo si je opatří, nebude litovat.

16.8.2006 22:08

tuningar0 napsal(a):
Alexandr - rod Psittacula


Tento rod zahrnuje 15 druhů papoušků střední a velké velikosti, štíhlé a elegantní postavy s nápadně dlouhým ocasem se dvěma nápadně prodlouženými středními pery. Délka ptáků kolísá mezi 35 až 55 cm.
Obývají tropickou Afriku, Asii a Čínu až po Sundské ostrovy. Živí se semeny a plody. Často zaletují na kukuřičná a rýžová pole, kde páchají veliké škody.
Alexandři jsou odolní a vytrvalí ptáci. U chovatelů byli vždy oblíbeni a od doby, kde se začaly vyskytovat nádherné barevné mutace, zájem se ještě zvýšil. Chováme-li je v zahradních voliérách, musíme v zimě bedlivě sledovat povětrnostní podmínky a teploty. Při větším poklesu teplot pod bod mrazu jim hrozí omrzání masitých nohou. Když jsem choval alexandry, měl jsem je jako všechny své papoušky v kombinovaných voliérách, kde bylo možno vnitřní prostor podle potřeby kdykoliv vytápět. Moje voliéry měly tyto rozměry: vnitřní: šířka 1 m, výška 2,30 m, délka 2 m. Výlet: š 1 m, d 3 m, v 2,30 m. Uvnitř byla podlaha z betonu, ve výletu byla vrstva směsi písku a zahradní hlíny.

Krmení:
různé druhy pros, slunečnice, oves, lesknice, semenec. Větším alexandrům je vhodné přidávat různé ořechy, střídavě také směs pro slepice s garnáty. Ovoce, zelenina a zelené všeho druhu nesmí chybět. V době odchovu mladých dáváme vaječnou míchanici, piškoty, bílý chléb a také moučné červy.
Ačkoliv to je samozřejmé, jen připomínám, že ptáci musí mít stále k dispozici čistou vodu k pití a koupání.
Trochu více pozornosti bych chtěl věnovat alexandru šedému, Psittacula columboides, něm. Taubensittich. Je to krásně zbarvený pták, ale bohužel dosti vzácný.



Popis (Vašíček):
hlava, krk, prsa a záda šedé s různým odstínem. Brada, proužek přes spodní líce, úzký límec kolem krku černé, pás na krku modravě zelený, křídelní krovky tmavě zelené, letky modré, spodní břicho žlutavě zelené. Střední ocasní pera modrá, na špici žlutá. Horní čelist zobáku červená, na špičce žlutá, spodní čelist hnědavá. Duhovka žlutá, běhák bledě šedý.
Jak jsem již uvedl, byli alexandři šedí chováni vždy jen ojediněle. U nás je měli Hrubý, Sklenář, Zoo Praha, Pichlík, Vojtka a Beneš, kterému se v r. 1972 podařil odchov.
J. Beneš získal v r. 1970 pár alexandrů šedých na výstavě v Praze. Byli to krásní a statní ptáci. Ve skromných podmínkách, které jim mohl Beneš poskytnout, hnízdili několik roků po sobě (i několikrát za jednu chovnou sezónu). Snůšky čítaly obvykle tři vejce, z nich byla jen část oplozená. Zárodky vždy hynuly ve vejcích krátce před líhnutím. V jednom případě se konečně vylíhla dvě mláďata, která ale rodiče nekrmili. Jedno z nich nepřežilo, druhé podložil Beneš osvědčenému páru korel. Korely se o mladého alexandra staraly čtyři týdny, ale pak s krmením přestaly. Beneš krmil mládě lžičkou kaší, kterou si sám připravoval z mletých ovesných vloček, mrkve a vařeného vejce. Mládě výborně prospívalo, stalo se důvěřivým a krotkým. Chovatel Beneš neměl pro chov příznivé podmínky. Nezateplená voliéra měla rozměry 2 x 1 x 2 m (d x š x v). Náhle se citelně ochladilo, teplota klesla pod 0 °C. Mladému alexandrovi namrzly nohy a došlo k úhynu.
Do německého časopisu AZ-Nachrichten napsal mladý chovatel SODER několik svých poznatků z chovu alexandrů šedých. Podařilo se mu získat zdravý, dobře aklimatizovaný pár z odchytu. Umístil ho do kombinované voliéry s rozměry: vnitřní 2,60 m d x 1,1 m š x 2,6 m v, výletová 3,5 m d x 1, š x 2,7 m v. Od začátku zimy zůstává průletové okénko trvale uzavřené a je zde udržována teplota 20 stupňů C. V polovině února umístil Soder do vnitřní voliéry dvě hnízdní budky a to kmenovou a čtyřhrannou prkennou. Do budek byla nasypána směs pilin a rašeliny do výšky 8 cm. Začátkem března začali chodit alexandři do kmenové budky a pilně z ní vynášeli stelivo. Byli velmi plaší a lekaví a kdykoliv se někdo k voliéře přiblížil, divoce létali. Páření nebylo pozorováno. V polovině března se samice stále častěji zdržovala uvnitř budky. Kontrola budky nebyla z preventivních důvodů prováděna. Když se 14. dubna poprvé ozvaly z budky hlasy mladých, byl páru umožněn výlet do venkovní voliéry. Toho bylo využito k provedení kontroly hnízda. Byla zde nalezena tři mláďata asi 8 dnů stará, ze čtvrtého vejce se mládě nevylíhlo. Kroužkovat je mohl chovatel až po uplynutí dalších tří dnů.
Soder krmil alexandry šedé směsí bílé slunečnice, senegalských klasů, rýže Paddy, semence, lesknice, nigru, máčené pšenice, jablek a hotové směsi Cé-Dé.
3. června vylétlo z budky první mládě, o tři dny později i zbývající dvě.
K uvedenému krmení bych pokládal za nutné a vhodné doplnit toto. Označil bych ho za příliš jednoduché a skoro nedostatečné. I když se mezi chovateli hovoří o tom, že alexandři nemají příliš vysoké nároky na složení krmných dávek, ne každý s tím bude souhlasit. Střídavá a hodnotná potrava ovlivňuje kvalitu chovu a proto musí být za každých okolností optimální.
Základem je suchá slunečnice a proso, lesknice, oves, pšenice a semenec, ořechy (vlašské, burské, lískové i limbové). Velice důležitá jsou semena máčená nebo klíčená, slunečnice, proso, oves, pšenice, kukuřice, malozrnné boby (mungo nebo katjang). Chybět nesmí různé ovoce, především sladká jablka a zelenina (mrkev, salátové okurky, sladká zelená paprika, rajská jablíčka, listy kapusty nebo zelí). Samozřejmostí je zelené krmení z přírody, např. žabinec ptačinec, smetánka lékařská, pelyněk černobýl, trávy se semeny ve stavu mléčné zralosti, vratič, pastuší tobolka a další a další.
V době odchovu mladých můžeme podávat měkké krmení vlastního složení nebo suchou vaječnou míchanici od známých výrobců. Alexandři berou rádi také bílé pečivo máčené v mléce a před zkrmováním dobře vymačkané. Osvědčilo se také přidávání mletých granulí pro psy a živočišného krmiva (např. moučných červů) do měkkých míchanic. Systematická podávání multivitamínových přípravků, minerálií a stopových prvků ve správných dávkách (na obalech je uvádějí výrobci) by mělo být samozřejmostí. Doporučován je také grit pro holuby. Drobnější říční písek lze sypat na dno voliéry.
Nesmíme zapomínat na zelené větve našich stromů (vrba, jíva, jeřáb, černý bez, borovice) na oštipování. Papoušky to zaměstnává a poskytuje jim různé látky pro upevnění jejich zdraví.

Pro své dobré vlastnosti a krásné zbarvení by si alexandr šedý rozhodně zasloužil více pozornosti chovatelů. Nepochybuji, že každý kdo si je opatří, nebude litovat.

Alexandr malý - rodinka

17.8.2006 10:22

tuningar0 napsal(a):
Prosím přidávejte fotky alexanderů velkých a malých

Alexandr malý Africký 1.1

Přidejte reakci

Přidat smajlík