Ahoj všichni milovníci barevných křídel
nějakou dobu mám pyruru, je to super mazel, chodíme lítat ven na volno (já teda ne, to jen on), platonicky ho miluju... no to sem nepatří, že.
Náhodou se u nás objevilo mládě patagonce, chci si ho nechat a tedy se ptám, zda li se to dá v bytě vůbec kloubit. Mají se k sobě zatím moc hezky, byť pyrura patagonce trochu terorizuje (to se, hádám, otočí)
Pokud máte někdo zkušenosti s chováním patagonce v bytě, budu ráda, když mi řeknete, na co se můžu připravit :)
Dobrý den,taky máme doma patagonce a ozývá se většinou jen ráno a večer, jinak si jen něco žbrblá. Opravdu ale bacha na nábytek,jakmile má příležitost tak se mi pustí úplně do všeho,dřevo nebo plast,je mu to jedno ale neměnila bych. Náš se kamarádil s mníškem,samozřejmě měl každý svoji klec ale když byli oba puštění tak to klapalo
Dekuju obema moc za reakci!
Hrozba nábytku se týká jen mé domácnosti, tak mi to tolik nevadí. Horší je to s křikem. Přes den dobrý, ale už začínám pozorovat ranní a večerní cykly. Což by nevadilo, kdyby nezačínaly ve čtyři ráno (u pyrury už se to posunulo na normální hodinu).
Hádám, že by se to ještě mohlo posunout i u patagonce...?
pipacek
napsal(a):
Dekuju obema moc za reakci!
Hrozba nábytku se týká jen mé domácnosti, tak mi to tolik nevadí. Horší je to s křikem. Přes den dobrý, ale už začínám pozorovat ranní a večerní cykly. Což by nevadilo, kdyby nezačínaly ve čtyři ráno (u pyrury už se to posunulo na normální hodinu).
Hádám, že by se to ještě mohlo posunout i u patagonce...?
Mohlo ale to záleží na jedincovi
hmmm, celkem tu pohodu 2 mazlů závidím, mám žaka a to je žárlivec, i když do místnosti s andulkami chodí moc rád. ty naštěstí dodržují bezpečnou vzdálenost. A ráno již před šestou začíná svůj hlasitý zvukový projev, v němž nyní dominuje nově naučená věta: "A už tě mám!". Ta Vaše pyrura je super. Ať se z volných letů vždy vrátíte spolu, moc držím palce (nedávno jsem slyšela smutný příběh o aře nobilis, která uletělapo 5 letech volného létání a neustálého kontaktu s majitelem. Nikdy ji již nenašel).
Dokázali jste pyruru naučit - alespoň částečně - aby trus doma "trousila" na nějakých doma určených místech, nebo lítáte s čistícím nářadím? U žaka se to podařilo zatím jen tak na 50 - 70 % (jsou dny lepší a horší) a představa, že by toto uklízení mělo být 2x častější není moc přítažlivá... Máte je ve společné voliéře? Pyrura je sameček, nebo samička? Je to u mazla jedno?
geldek
napsal(a):
hmmm, celkem tu pohodu 2 mazlů závidím, mám žaka a to je žárlivec, i když do místnosti s andulkami chodí moc rád. ty naštěstí dodržují bezpečnou vzdálenost. A ráno již před šestou začíná svůj hlasitý zvukový projev, v němž nyní dominuje nově naučená věta: "A už tě mám!". Ta Vaše pyrura je super. Ať se z volných letů vždy vrátíte spolu, moc držím palce (nedávno jsem slyšela smutný příběh o aře nobilis, která uletělapo 5 letech volného létání a neustálého kontaktu s majitelem. Nikdy ji již nenašel).
Dokázali jste pyruru naučit - alespoň částečně - aby trus doma "trousila" na nějakých doma určených místech, nebo lítáte s čistícím nářadím? U žaka se to podařilo zatím jen tak na 50 - 70 % (jsou dny lepší a horší) a představa, že by toto uklízení mělo být 2x častější není moc přítažlivá... Máte je ve společné voliéře? Pyrura je sameček, nebo samička? Je to u mazla jedno?
Dobrý den, to co máte doma, mám i já, akorát s aratingou sluneční. Začne nás budit, když už si myslí, že jsme dlouho v posteli, ale jinak, jen co se někde něco šustne, už začne povídat. Je to jak kdy, někdy o 6 někdy později, ale v 8 už je s námi. Žárlivec je to velký. Trus musíme hlídat, protože také se povedlo jen částečně. Chodí nám trousit na určitá místa a když chce piškotek, tak letí do klece. Ale jen tehdy, pokud se jemu chce. Také ho musíme honit a dost často i utírat. Takže také na 50%. Asi máme samečka, ale odvozuji pouze podle chování.
A přesně jak píšete, místnost s andulkama má také ten náš moc rád. Chodí k nim na strom a zvoní si zvonečkem či šplhá po laně. Létal také na lustr, andulky jsou tam také, akorát on si nehrál s lustrem ale s jeho drátky až je jednoho dne překousal. To už předtím jsme ho honili, ale nepodařilo se. Teď už tam nesmí ani nelétá, alespoň většinou. Máme také papoušíčky, ty jsou jen občas puštěni. Ale to hlavní, většinou také před aratingou ulétnou, ale rozhodně později než andulky. Jednou ovšem byli papoušíčci a aratinga na stromě. Sameček ulétl, ale samička papoušíčka se klidně postavila na odpor aratingovi. Dělala na něj, jak já říkám, strašlivého papoušíčka a nechtěla se hnout z místa. Roztažená křidélka, otevřený zobák a načepýřená k tomu. Samozřejmě se to aratingovi nelíbilo, takže také na ni otevřel zobák, syčel a občas po ní vyjel zobákem. Papoušíček se ani nehnul!! No chvíli jsme na ně koukali a nakonec jsem ze strachu o papoušici ji vzala na ruku a šla s ní trochu dál od aratingy.
Těžko říct kdo by vyhrál, kdybych je nechala.
Tak je to lepsi a lepsi, zpocatku spal patagonak s nama, ale uz spi ve velke kleci (podotykam, ze ji maj spolecnou s pyrurou, maj se k sobe hrozne hezky, porad se tuli.... uvidime, jak moc se to casem zmeni, ale zatim to je idealni. Dokonce myslim, ze ho pyrura usmernuje v hlasovych projevech), pocatecni rev ve ctyri hodiny rano vystridal rev v pul sedmy (kazdy den zacne pozdeji) s tim, ze ho vytahnem dame do postele a tam a nama jeste chvili spi, nez vstaneme v sedm vsichni... Zatim jsem teda velmi nadsena. Temperamentem je to opravdu zvire s pyrurou nesrovnatelny... takový stacionární, trochu těžkopádný a rozhodně pořádně flegmo (pyrura je hyperaktivni vzteklounek). Jejich povahy se tedy naramne doplnujou...
geldek
napsal(a):
hmmm, celkem tu pohodu 2 mazlů závidím, mám žaka a to je žárlivec, i když do místnosti s andulkami chodí moc rád. ty naštěstí dodržují bezpečnou vzdálenost. A ráno již před šestou začíná svůj hlasitý zvukový projev, v němž nyní dominuje nově naučená věta: "A už tě mám!". Ta Vaše pyrura je super. Ať se z volných letů vždy vrátíte spolu, moc držím palce (nedávno jsem slyšela smutný příběh o aře nobilis, která uletělapo 5 letech volného létání a neustálého kontaktu s majitelem. Nikdy ji již nenašel).
Dokázali jste pyruru naučit - alespoň částečně - aby trus doma "trousila" na nějakých doma určených místech, nebo lítáte s čistícím nářadím? U žaka se to podařilo zatím jen tak na 50 - 70 % (jsou dny lepší a horší) a představa, že by toto uklízení mělo být 2x častější není moc přítažlivá... Máte je ve společné voliéře? Pyrura je sameček, nebo samička? Je to u mazla jedno?
Bohužel co se týče hovínkování, tak nemám asi na učení vůli. Nicméně, nemáme koberec, takže to tolik nevadí. Zajímavý je, že do postele kadí minimálně, na hlavě vůbec.
Navíc lze dobře rozeznat, když se zrovna chystá, a bývá čas ho vzít a položit někam jinam, pokud je místo jím zamýšlené nešťastné. Obzvlášť si oblíbil kadit na učebnici diferenciálního počtu. V tom se tedy neshodneme.. :)
Jak jsou ale ti dva ptáci většinou spolu, tak kaděj na podobná místa, což je výhoda při uklízení. Buďte každopádně ráda i za těch 50-70 procent, co Váš žakoun zvládá.
Jinak co se týče defaultního uspořádání v kloace, čili jestli se jedná u pana pyruru, nebo paní pyrurovou, tak to nevím, stejně tak to nevím u patagoňáka...
Riziko ulítnutí během volného letu je asi vždycky, bohužel. Stejně tak jako riziko, že se zaběhne pes, a další. Nějak si ale už nedovedu představit to ptáčkům nedopřát, je to opravdu nádherná podívaná a pro ně doufám skvělý pocit. Nehledě na pocit můj v souvislosti s tím, že když se ke mě vrací znamená to, že jsou se mnou fakt dobrovolně (což teda nechápu :)) )
tady je kdyztak odkaz na fotky, co zatim z letu máme https://www.facebook.com/media/set/?set=a.267043996832351.1073741831.100005802574000&type=1&l=e18eeaa9f9
Vy se neptejte na rady ohledem výchovy papoušků, Vy je rozdávejte!
Kolik je té pyruře? Učil jste ji pomocí kšírů nebo stačil výcvik poslušnosti na příkazy?
Mladý patagonec již létá a už s nim chodíte volně ven?
Ať Vás papoušci ani pozitivní vztah k matice (a tedy asi i k fyzice a technice, matika je jen jazykem vědy) nikdy neopustí a obohacují Vám život. Vztah k přírodě a poznání je perfektní kombinace.
P.S.: Váš "kolega" z Georgia Institute of Technology:
https://www.youtube.com/watch?v=y3rzL02aN0E
geldek
napsal(a):
Vy se neptejte na rady ohledem výchovy papoušků, Vy je rozdávejte!
Kolik je té pyruře? Učil jste ji pomocí kšírů nebo stačil výcvik poslušnosti na příkazy?
Mladý patagonec již létá a už s nim chodíte volně ven?
Ať Vás papoušci ani pozitivní vztah k matice (a tedy asi i k fyzice a technice, matika je jen jazykem vědy) nikdy neopustí a obohacují Vám život. Vztah k přírodě a poznání je perfektní kombinace.
Děkuju velmi za kompliment, ale já jsem fakt jen takovej neznalej hobík, co dělá všechno intuitivně (i tu matiku, vlastně :) )
Pyrura je mladá, cca půl roční "štěňátko", kšíry jsem nikdy nepoužívala...
Tahle je ručně dokrmená, takže náchylnost přišla hned a ven jsme šli rychle.
Kdysi jsem měla pyruru rudohlavou (jenže se jí stala nehoda a umřela ), ta ručně dokrmená nebyla, ale stejně už po dvou měsících dokázala krásně lítat venku a teda i pořádně daleko, často to byl adrenalin.... jsou to úžasní ptáci, kde snad kromě překonání počátečního ostychu na dokrmení u pyrur vůbec nezáleží!
Patagonec se od pyrury učí (první, co Hugo-pyrura Izáka-patagonce naučil bylo vylítnout z klece. To bylo výborný. Izák pořád nevěděl jak na to, tak Hugo nalétaval do klece a zní několikrát za sebou, než Izák pochopil), když vzlétne Hugo, tak vzlétne Izák, jenom mu to ještě moc nejde a je to opravdu tuze legrační, pozorovat za letu jeho srandovní máchající nožičky. Rozhodně ho to ale baví (myslim si). Jinak už létá pokaždý, když hrozí, že bych se ztratila z dohledu.
Oba se shodnou ve své zálibě v bílém jogurtu. Ráno, když jím, tak jim dám společnou polévkou lžící a za chvíli je prázdná. Zvuky, které u toho vydávají, se spíš podobaj psímu vyjídání misky :)
Ještě jednou díky za Váš milý komentář!
Dobrý den,
zaujal mne váš příspěvek o volném létání. Nemám v úmyslu to začít s naší pyrurou trénovat, na to bych neměla odvahu ani nervy, ale zajímalo by mne čistě teoreticky: Pro výcvik volného letu je předpokládám nutné mít ručně dokrmeného papouška. Nebo existují lidé, kteří trénují i s ptáky, které odchovali rodiče? Díky za odpověď.
Mimochodem fotky jsou úžasné
šavlozubka
napsal(a):
Dobrý den,
zaujal mne váš příspěvek o volném létání. Nemám v úmyslu to začít s naší pyrurou trénovat, na to bych neměla odvahu ani nervy, ale zajímalo by mne čistě teoreticky: Pro výcvik volného letu je předpokládám nutné mít ručně dokrmeného papouška. Nebo existují lidé, kteří trénují i s ptáky, které odchovali rodiče? Díky za odpověď.
Mimochodem fotky jsou úžasné
Díky
U pyrurek je to skoro jedno, moje první pyrura (rudohlavá) byla odchovaná rodiči a létala venku suprově...
Ta má reakce byla o hodně delší, ale jak jsem ji psala v noci a neodeslala, tak se připojení přerušilo a o text jsem přišla, když jsem to chtěla odeslat později. V podstatě jsem popisovala moje zkušenosti s free flying andulkou, která byla neskutečně suprová. Mluvila, povídala si celé hodiny, létala po okolí a vracela se domů na terasu...až jednoho dne se rozletěla za vlaštovkou a zmizela z dohledu... A to jsem byla u toho, nepomohlo ani volání, ani oblíbený zvoneček, jehož zvuk byl předtím pro ní neodolatelný.
Zatím jsou vaši mazlové "dětmi". Zatím Vás vnímají jako svého "rodiče". Pyrury prý dospívají až kolem roku a půl a v pubertě se chování každého inteligentního papouška mění. Nezapomeňte v tomto období pak dávat větší pozor i při volném létání a získat co nejvíce info, abyste předešla nepříjemným překvapením. Volné létání je úžasné, ztráta je ale velice bolestivá. Moooc držím palce.
Tak to Vás obdivuju, že vezmete papoušky ven bez kšír. Také bych chtěla létat na volno, bohužel se mi to s kšírami nepovedlo a mohu začít odznova. Četla jsem dřív že lze rovnou chodit ven bez kšír, ale to mi přijde moc riskantní a žádný návod jsem předtím nenašla, takže jsem zvolila postup s kšírami. Tenkrát mě vůbec nenapadlo jít rovnou s ptákem ven, bez jakéhokoliv výcviku,ale myslím si, že by to bylo asi nejjednodušší. To jsem ještě dřív dokrmovala, takže si myslím, že by mi neulétl, když bych měla po ruce kašičku. Je pravda že po 2 letech by si kaši určitě rád dal, stejně jako piškot.
Jak píšu, s kšírai se mi to nepovedlo, nesnáší navlékání přes hlavu. Občas mám snahu jeho nenávist ke kšírám zmírnit, takže už to není tak zlé, ale pořád se jich bojí. Vzít ho ven, nevím co by dělal, každopádně by rodiče velmi zajímalo, jestli by uletěl nebo ne. Já z toho mám strach, kdyby se tam objevil nějaký zvuk či předmět, který nemá rád,určitě by uletěl. Zase si ale říkám, že možá by byl v klidu, protože jsem dřív s ním ven chodila na kšírách, takže to vlastně venku zná. Je také pravda, že se nikdy nesnažil venku létat, jen když se něčeho lekl. Ale i přesto, riskovat zatím nechci. Přijde mi, že ulétlý papoušek je horší než mrtví papoušek. Člověk se nedoví, co se s ním stalo, stejně tak na navrácení papouška je šance dle mého mizivá.
Gratuluji Vám že se volné létání povedlo a ať se daří i s patagoňáčkem. A kdybyste měla nějakou radu, jak toho mého opět naučit na kšíry, s radostí jí uvítám.
geldek
napsal(a):
Ta má reakce byla o hodně delší, ale jak jsem ji psala v noci a neodeslala, tak se připojení přerušilo a o text jsem přišla, když jsem to chtěla odeslat později. V podstatě jsem popisovala moje zkušenosti s free flying andulkou, která byla neskutečně suprová. Mluvila, povídala si celé hodiny, létala po okolí a vracela se domů na terasu...až jednoho dne se rozletěla za vlaštovkou a zmizela z dohledu... A to jsem byla u toho, nepomohlo ani volání, ani oblíbený zvoneček, jehož zvuk byl předtím pro ní neodolatelný.
Zatím jsou vaši mazlové "dětmi". Zatím Vás vnímají jako svého "rodiče". Pyrury prý dospívají až kolem roku a půl a v pubertě se chování každého inteligentního papouška mění. Nezapomeňte v tomto období pak dávat větší pozor i při volném létání a získat co nejvíce info, abyste předešla nepříjemným překvapením. Volné létání je úžasné, ztráta je ale velice bolestivá. Moooc držím palce.
Tyhle rizika jsou bohužel vždycky, a teď nastane období (puberty), kdy se začnou stupňovat. Na druhou stranu, já taky v pubertě pořád utíkala z domu, a až do šestnácti jsem se zas vracela
No, vážně - před každým letem je ve mě malá dušička a vždycky si oddechnu, když nasedáme kompletně do auta.
Vaší andulky je mi líto Zvlášť je znejišťující ten fakt, že okolí dobře znala... Já zatím ptáčky do zastavěnýho území (třeba z balkonu) nepouštím, jezdíme na klidná místa. Ale s předchozí pyrurou jsme chodívala v zastavěnym v pohodě... No jo, to mi bylo těch 16 a ještě jsem se tolik nebála :)
supik99
napsal(a):
Tak to Vás obdivuju, že vezmete papoušky ven bez kšír. Také bych chtěla létat na volno, bohužel se mi to s kšírami nepovedlo a mohu začít odznova. Četla jsem dřív že lze rovnou chodit ven bez kšír, ale to mi přijde moc riskantní a žádný návod jsem předtím nenašla, takže jsem zvolila postup s kšírami. Tenkrát mě vůbec nenapadlo jít rovnou s ptákem ven, bez jakéhokoliv výcviku,ale myslím si, že by to bylo asi nejjednodušší. To jsem ještě dřív dokrmovala, takže si myslím, že by mi neulétl, když bych měla po ruce kašičku. Je pravda že po 2 letech by si kaši určitě rád dal, stejně jako piškot.
Jak píšu, s kšírai se mi to nepovedlo, nesnáší navlékání přes hlavu. Občas mám snahu jeho nenávist ke kšírám zmírnit, takže už to není tak zlé, ale pořád se jich bojí. Vzít ho ven, nevím co by dělal, každopádně by rodiče velmi zajímalo, jestli by uletěl nebo ne. Já z toho mám strach, kdyby se tam objevil nějaký zvuk či předmět, který nemá rád,určitě by uletěl. Zase si ale říkám, že možá by byl v klidu, protože jsem dřív s ním ven chodila na kšírách, takže to vlastně venku zná. Je také pravda, že se nikdy nesnažil venku létat, jen když se něčeho lekl. Ale i přesto, riskovat zatím nechci. Přijde mi, že ulétlý papoušek je horší než mrtví papoušek. Člověk se nedoví, co se s ním stalo, stejně tak na navrácení papouška je šance dle mého mizivá.
Gratuluji Vám že se volné létání povedlo a ať se daří i s patagoňáčkem. A kdybyste měla nějakou radu, jak toho mého opět naučit na kšíry, s radostí jí uvítám.
Musím říct, že kšíry jsem nikdy na žádným ze tří ptáku, se kterýma jsem kdy létala, nezkoušela. Bojím se, že jakákoliv malá chyba by mohla značně negativně ovlivnit výsledek a tak mi nakonec přijde méně riskantní začít rovnou bez nich. Ale jistě se najde poměrně dost odůvodněných protinázorů.... Třeba nám tady k tomu někdo něco řekne.