Rozhodla jsem se tohle téma založit, protože i když vím, že není mnoho těch, kteří pasou volně, mohlo by se hodit. Při tom, jak se mění v současnosti klimatické podmínky by možnost vypásání neohrazených ploch mohla zajímat více chovatelů a třeba se někdo rozhodne začít.
Naučit svá zvířata, aby následovala a poslouchala člověka, to může každý. A jít s ovcemi obden na 2 hodiny odpoledne na pastvu, to při nedostatku pozemků může být velký přínos. U malého počtu zvířat není potřeba mít psa, pro větší stádo s mláďaty ale ano. Také o tom, jakého psa a co ho naučit může být tohle vlákno.
Napište zde své zkušenosti, zážitky a dotazy... Říká se jednou ovčák, pořád ovčák.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Obdivuju to, ja bych se moc obaval ze to vlitne sousedoj do zahradky nebo na pole Takhle se nam obcas sla past jalovice nebo bejk a nasledky byly znicujici
Uživatel s deaktivovaným účtem

Bekky, prima nápad. Když už nás dvě profesor vyfotil u toho stáda ovcí ... Akorát mě nenazývají ovčákem, ale pastýřkou .
Tedy obávám se, že když tady to vlákno budeme mít, nebudeme psát sem, ale stejně někam, kde zrovna budeme, ale třeba ne.
Každopádně si myslím, že když někdo nezkušený bude pást 20 ovcí, asi mu to moc nepljde. Ale když máte 2,3 nebo max.5, je to proveditelné. Nejdřív je potřeba naučit jednu, vůdčí ovci nebo kozu, pak to půjde. Já začínala s jednou, kterou jsem chodila venčit spolu se psem, aby se prošla. A tak to vzniklo, náhodou. Zjistila jsem, že se o sebe dokáže docela dobře postarat, že si najde něco, i když je sníh, že nikam od nás nejde. To byl základ. Pak přibyla kůzlata a ta už chodila s ní.
My pasem vlastně na volno, kozy aj ovce mají svou ohrazenou pastvinu, ale je tam stále otevřená branka do starého sadu (staré ovocné stromy, nálety, ostružiní, šípky). Vedle sousedi mají svůj sad oplocený, na druhou stranu se křoví táhne asi dalších 5ha ale tam snad nikdy nebyli, nad tím je pole a tam je to asi taky neláká, většinou ožírají stromečky blízko plotu anebo leží u branky a čekají až je večer pustím dom
Já letos tedy nepásl skoro vůbec - radši jsem jim na tom úhoru nasekal "seno nastojato" a přinesl do ohrady. Nevím proto, jestli vůbec můžu do tohoto vlákna přispívat
Ale dlouhé roky jsem pásal kozy - v mém případě to znamenalo cca deset kusů. Začal jsem s nima chodit ze zcela praktických důvodů, pásový opar se mi totiž svého času nasměřoval do oka, do rohovky. Skoro jsem o ně přišel, tak jsem místo sekání zeleného začal chodit s kozama na vzduch, to jsem zvládal, na rozdíl od fyzicky namáhavého sekání a dopravování.
Zjistil jsem, že potřebuju dlouhou hůl - kozy se vždycky pásly směrem ke mně, když došly na mnou určenou hranici, tak jsem před nima holí naznačil "ohradník", a ony většinou disciplinovaně otočily zpátky. Já je pomalu předešel, a kozeny se zase pásly směrem ke mně. Vůdkyně stáda (stará Mahulena, letos půjde pod nůž, už má špatný nohy a zuby...) šla jako poslední - zbytek kozen (většinou její dcery a vnučky) se držel mezi Mahu a mnou. Tento způsob pastvy se vytvořil jaksi samospádem, samovolně.
Občas se stalo, že nějaký bodlák byl zajímavější než jiné, a kozy "přehlédly" hůl i mne. Stačilo před ně udělat dva-tři rychlé kroky a určit novou demarkační čáru. Podruhé to už nikdy nezkoušely, a já je zase za občasnou neposlušnost nedeptal.
Psa jsem nepotřeboval, když jsem chtěl jít ven už se těšily (to se naučily za dva-tři dny), když jsem je zaháněl, musel jsem přejít za ně a směřovat je. To se učily dýl - dva-tři týdny, ze začátku některá "nemohla" najít branku...
Když mám volno, doma vše udělané, jdu za kozama a ovcema, vezmu je na pastvu, do kopečka na keře a ovocné stromy, když jdu zase dolů, utíkají za mnou zpět dle toho, jak tam jsme dlouho, pokud tak hodinu, tak se rozběhnou s plnými břichy, radostně kmitají zadníma nohama a já mám dobrý pocit, že si všichni dali co proto.Když mám doma práci, dám ke keřím vůdce, kozenu a pak druhou, co má kůzlata, aby se mi nerozutekly.Kůzlata jsou kolem mámy, kozel si hlídá stádečko a bílá, vystrašená, dříve týraná, se také nevzdálí.Berana také na řetěz a ovce u něj.A můžu v klidu pracovat i doma.
Takový skromný dotaz. Dá se předpokládat, že stará ovce si pamatuje cestu k beranovi? Protože před třema lety utekly na louku kde je teď pasu. A 5tiletka se pořád táhne směrem k ohradě kde byli než šly na nové. Na starém zůstal beran a skopčáci. Je čas lásky, tak ji to táhne domů, žejo?
Uživatel s deaktivovaným účtem

nitraner: Tipovala bych obojí. Jednak tam už byla a jednak mají (aspoň kozy ano) spojovat blízké jednotlivce do většího stáda. Navíc je tam výjimečný jednotlivec - beran.
Když jsme pásli v Alpách, tak se sebralo asi třicet koz a odmašírovalo si asi 40 kiláků na pastviny, de byly předchozí léta. Jedna opožděná tam za nima vyrazila tejden po nich. Zajímavý na tom bylo, že se jinak přepravovaly zásadně nálaďákem a navíc ani tím autem nikdy nejely mezi těmi dvěmi údolími, takže cestu z A do B by vlastně znát neměly. Asi ňáká apka, nebo co...
Uživatel s deaktivovaným účtem

tom.tady: Pěkná fotka a příhoda taky.
V orientaci hraje důležitou roli vůdkyně. Pokud je zkušená a rozvážná, poradí si stádo se vším. Ostatní na ni spoléhají a někdy ani nedávají pozor na cestu, jdou prostě tam co ostatní. Nejhloupější jsou podle mě mladí kozlíci, třeba i roční. Nějak nemyslí a klidně zabloudí a pak řvou, že se ztratili. Mladé kozičky se chovají jinak, dávají na cestu větší pozor.
oreb: Když kůzle neumí najít cecík, tak je to vždycky kozlík. Nemluvím o prvním napití, ale o mamlasech, kterým se to musí ukazovat třeba tři dny - nepamatuju, že bysme měli takovou kozičku, ale kozlíka skoro každý rok aspoň jednoho...
Nechte si své názory pro sebe, děvčata - teď si to schytám...
Uživatel s deaktivovaným účtem

igor: To jsem si nikdy nevšimla, ale když o tom přemýšlím, asi to je, jak píšete. Člověk s tím musí počítat, když ty potvory někam vede. Když je vzadu mladá kozička, běží, co může, aby ostatní doběhla. Kozlík se zastaví a začne křičet. Mám tu letos jednoho takového s příšerným hlasem. Jenže kozy na něj kašlou, protože už není mimino, a tak musím volat já, aby šel za hlasem a došel nás. Možná ho chtějí naučit, aby si víc všímal okolí, protože na malé kůzle čekají a odpovídají mu.
Bekkky, Bekkky, Bekkky to jste jednou cosi řekla.
Mamoušek sbirala ořechy, ptá se kam jdu, jestli past. Říkam že jo. Tak jestli může semnou. A v tu chvíli jsem si vzpoměl na Vás,
Tak jsem to plácl ve vteřině. Mužeš, budeš mi dělat psa.
A bylo vymalováno.
Akorát jsem ji zapomněl řict, že nesmí jist jabko.
Nitraner: a bez jablka to šlo? Když vidím obsah kbelíku, není špatné být u vás ovcí.
Igor moc hezky a názorně popsal, jak začít pást s několika zvířaty. Ideální návod.
A k té Tomově příhodě. Dělala jsem výpomoc u stáda, ovce mě neznaly a mé psy taky ne. Ovčák mi ukázal, kde mám pást a druhý den, když jsem ovce sháněla dohromady, jedna odskočila do lesa, protože jí pes oddělil od stáda. Psa jsem odvolala a měla jsem za to, že se ovce vzadu ke stádu připojila. Ale ona zůstala v lese... Ovce se asi namíchla a vyrazila za svým ovčákem. Pásla jsem v jednom údolí a ovčák bydlel v sousedním údolí přes hřeben vzdušnou čarou tak 8km. Ovce zcela určitě cestu přes hřeben a lesem nikdy nešla. Přesto stála druhý den u ovčáka za zahradou... Jinak jít nemohla, to by nezvládla za cca 16 hodin.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Přírodní plemena koní mají skvělou orientaci, vrátí se domů prakticky odevšud nejkratší cestou. Tak proč by kozy nemohly mít taky nějaký takový orientační smysl?
Bekkky,
Bez kýble ani ranu. A včera jsem byl že jsem jej měl. Odvažil jsem se dal. Vlezli do houští sbírat mirabelky. Umýte si představit to ždešení když pětiletka našla díru pod plotem? A začla na druhé straně řvat? V tu chvíli jsem byl rád že je semnou manželka a né pes. Mé lezení přes plot si užila víc než já. Dopadlo to dobře. Ale toho psa mivratila i s uroky.
A votom to je
nitraner:
musejí se naučit pohybovat v cizím prostředí, příště už bude opatrnější. Pokud nepoznaly za život nic jiného než bezpečnou ohradu, tak vůbec nevědí, co je může potkat. Dobrá pomůcka je ta ovčácká hůl. Ovce rády následujou člověka, který jí má. Asi to mají za staletí v genech, že kdo má hůl je ovčák .
Teď jim v tom dělají zmatek ti chodci s hůlkama, protože ti mají dokonce dvě a pochopitelně vyšší bere... Párkrát se už naše holky takhle k někomu připojili. Překvapivě nikdo domů 400 ovcí nechce...
Bekkky
Tak jsem dnes šel s hůlkou, tada nevím jestli je dobrá, ale je 3m dlouhá. Uřezal jsem lisku. A na kones jsem uvazal praporek, aby lepe videli.
Nejak jsem nepzoroval změny.
Ale pustil jsem je kam chtela pětiletka.
Dnes to skončilo v sade. Ale pořád je to směr BERAN.
JE její čas.
A pak utekli domů. Ale přesto jěště se pasli před stáji.
Dnes to byla paráda. Hůlka působila jako magnet. Pásli se hodinu na jednom místě. A nevadilo jím že u toho já ležím. Dnes bez kýble. Jen s HULKOU. Na vzdálenost 100 metrů nereagovali na volání. Kolem 20 metrů priběhly. Tak dnes holky
Tak jsem si dovolil tuhle udělat atrakci. Pustil jsem ovce na louku a šel skládat z vozejka cement a řezat omýtniky. Trvalo mi to asi hodinu. Už jsem začal mít tak trochu i obavu co asi ty moje holky bez dozoru. Do toho zvoní telefon, Pavle utekli Ti ovce, běhaj u silnice. Volala chalupářka.
Přidal jsem do kroku. Kouknu za humna a ovce opravdu byli na jiné louce a skoro u silnice. Ale nezdálo se že by někam utíkali.
Akorát děda se poplašil. Že jako jak je budem nahánět. A já že jako nijak. Poslouchají. Popravdě mal jsem malou dušičku. Jelikož se holky pásli už hodinu, stačilo kousek popojít, na doslech a zavolat. Pětiletka zvedla hlavu zavelela a pádili tryskem přes celou louku.
Tak jsem zas kousek povyrostl, někde k metru devadesát.
No a pak že se ovce nevyplatěj.
A už mám i učňa, děda že by chodil pást. No né že by né, ale právím, Dědo, už vás pokousal kanec, to chcete aby vás dotrkal i beran?
Uživatel s deaktivovaným účtem

nitraner: Skvělé. Prostě se už naučily k Vám patřit.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
nitraner: Skvělé. Prostě se už naučily k Vám patřit.
Dnes to bylo ukázkové. Pustil jsem je v půl desáte, o pul jedenácte jsem se šel kouknout jestli jsou na stejnem mítě. Byli a jen jsem vyšel na začátek louky už zvedali hlavy a pokukovali. Tak jsem párkrát zavolal a vzali to tryskem.
Musel jsem uskočit, jak to vzaly do brány.
Pak dostali seno a jablka s kurkama.
Ještě zítra a pak až do soboty se neuvidíme. budou o seně a vodě a toho co napasou v ohradě.
Tady naše pasačka při jedné z pravidelných procházek slavnostně otevřela novým mostek přes potok .
Byli jsme teď na mistrovství Německa v pasení a jedním z úkolů v parkuru je přejít s ovcemi most a psi musí stát po obou stranách mostu dokud neprojde poslední ovce a pak po mostě přeběhnout na druhou stranu za ovčákem. Jenže zde byl most pouze imaginární a na poli prostě stála 2 zábradlí mezi kterými ovce měly projít a psi proběhnout. Zvířatům se dost těžko vysvětluje, že to je jenom jako. Takže i když psi vzorně stojí u začátku mostu, ovce většinou nechtějí projít mezi dvěma cizími psy 4m širokým průchodem ještě ke všemu za cizím ovčákem. Tak to většinou střihly vedle mostu, nebo v lepším případě čelo stáda prošlo po mostě ale pak se holky lekly a vracely se zpět ke stádu podél zábradlí a celé stádo pak chvíli rotovalo kolem zábradlí a vyděšeného psa, který byl uvězněný uvnitř....
Čistě prošlo stádo jen jedenkrát. Když to neklaplo reprezentantovi Hessenska, zrovna jsme klábosili s jeho kamarádem. A kamarád pravil, že doma se jim to stát nemůže, neb nemají takovou blbost jako most na poli přes pole...
Čímž mě pobavil.
Takže moc hezký opravdový dřevěný most
Pravidelně denně chodím se svými 4 jehničkami SUFFOLK od 5 měsíců (od léta) na denní procházky, vybudovala jsem u nich reflex, že na určitý typ zapískání dostanou něco dobrého - malé kostičky velikosti cukru chleba, do týden to věděli; chleba dostávaly jen, když jsem zapískala. Tím jsem je přivolávala, když bylo třeba. Obvykle byl problém, když bylo kolem více lidí, bály se. Ovčáckou hůl jsem neměla, vyzkouším příští rok, ale chodila jsme za nimi, nikoliv před nimi, a často stačilo jasně paží naznačit směr, kam mají jít a ony pochopily a šly. Byly žravé, a tak málokdy popoběhly dál, a pořád měly hlavy na zemi, Opravdu zasloužený pojem živá sekačka. Za čas na loukách měly svá místa, kde je lepší tráva, tak to braly i cvalem. Na místa dolů a k lesu nerady chodily, měly rády místa s výhledem do kraje, asi romantičky. Měla jsem pocit, že fungují jako hůř vychovaný pes. No ale samozřejmě i já jsem je musela, někdy jako pejsek obcházet a udržovat jejich formaci . Jen hůř slyší, bylo vidět, že můj pískot registrují až na kratší vzdálenost.
Trochu jsem měla strach, aby nevběhly na silnici, ale naštěstí je silnice dole, a tímto směrem nerady putují. Na konci léta už jsem dopadala jako nitraner, viz jeho příspěvky, bylo potřeba pracovat, a ne se jen romanticky procházet. Ovce jsem vypustila a pak po lukách je po práci posbírala, neměly velký rozptyl a navíc na trasu byly navyklé. Jediné, čeho jsem se bála, že půjde kolem ( je to poměrně hodně turisticky navštěvovaná lokalita) nějaký nevychovaný pes a stádo někam - neznámo kam zažene. Nemají totiž na krku zvonečky ( když jsem jim je chtěla dát, tak z toho bylo takové hodinové rodeo, jak se ho chtěly zbavit, že jsem je nechtěl trápit). Což bylo nepříjemné v mlze a v noci ( to jsem se bála ještě myslivců), tak bylo třeba je nespustit z očí, protože jinak byly nenalezení, ani nemlaskají. Na konci listopadu k nim přibyl 3 letý beránek, majitel ho chtěl dát na jatka, prý se již celá rodina válela na zemi. Trochu jsem se ho bála, ale už za 4 dny s holkami vyrazil také. I když, než napadl v prosinci sníh a bylo po procházkách, jsem si všimla, že docela intenzivně pozoruje okolojdoucí a při představě, že se na ně rozběhne a zaútočí, mi nebylo moc příjemně, vždy se mi ho však podařilo nějak rozptýlit, navíc ani nebyl z původní pastviny zvyklý na větší pohyb lidí. Tak třeba by se to časem usadilo. Je docela kamarádský, ale raději si ho držím od těla a pořád ho očkem kontroluji, ale nevypadá, že by měl naturel se chovat jak vypuštěný z řetězu., je takový moc sebejistý, jako by mu to vše patřilo a ničeho se nebojí. Tak uvidíme na jaře, to se stádo rozroste ještě o jehňata, zda budou procházky zvladatelné i v tom větším množství.
Ještě k psovi, kamarádka je má cvičené , dokonce s nimi i v létě hlídá a pase stádo, ale s mými ovcemi si prý nesedly, nakonec psa zavřela do auta a šla s nimi sama. Myslím, že na psa moje ovce nebyly zvyklé, a tak měly tendenci pořád před ním prchat a nepásly se. Jitka
Zdravím všechny "ovčáky" a do nového roku přeji pevné zdraví a vše dobré. V.K.