hanka mkf

MODLITBA KOZY
Pane,
já si chci žít podle svého.
Stačí mi trocha opojení ze svobody,
až srdce závrať roztančí,
a věneček ze vzpomínek
na vůni vzácných trav.
Ostatně, znáš větši'ho ctitele
strhující krásy hor,
kde vítr a jarní tání
dává řekám pít?
Berani nechápou nic!
Cpou se trávou do umdlení
a jak tupé stádo
sežvýkají při tom páté přes deváté.
Já miluji klid nebeských výšin
a nedostupných propastí,
to ticho s hlavou plnou květů,
jež nikdo nikdy netrhá...
Amen.
hanka mkf

hanka mkf
napsal(a):
MODLITBA KOZY
Pane,
já si chci žít podle svého.
Stačí mi trocha opojení ze svobody,
až srdce závrať roztančí,
a věneček ze vzpomínek
na vůni vzácných trav.
Ostatně, znáš větši'ho ctitele
strhující krásy hor,
kde vítr a jarní tání
dává řekám pít?
Berani nechápou nic!
Cpou se trávou do umdlení
a jak tupé stádo
sežvýkají při tom páté přes deváté.
Já miluji klid nebeských výšin
a nedostupných propastí,
to ticho s hlavou plnou květů,
jež nikdo nikdy netrhá...
Amen.
.
hanka mkf
napsal(a):
MODLITBA KOZY
Pane,
já si chci žít podle svého.
Stačí mi trocha opojení ze svobody,
až srdce závrať roztančí,
a věneček ze vzpomínek
na vůni vzácných trav.
Ostatně, znáš větši'ho ctitele
strhující krásy hor,
kde vítr a jarní tání
dává řekám pít?
Berani nechápou nic!
Cpou se trávou do umdlení
a jak tupé stádo
sežvýkají při tom páté přes deváté.
Já miluji klid nebeských výšin
a nedostupných propastí,
to ticho s hlavou plnou květů,
jež nikdo nikdy netrhá...
Amen.
Tak tato báseň mi připomněla mou návštěvu Hercegoviny - už to bude pomalo deset let. Vesnička ležela v údolí a nad ní se tyčily ty nádherně bílé vápencové kopce, které známe z Vinnetoua. Každé ráno na ty skály lezly kozy v malých stádečkách, celý den si okusovaly keře doopravdy až někde pod nebem a večer se vracely zpět. Nikde žádné elektrické ohradníky ani ploty, jak je známe tady, maximálně kamenné valy, které by každá koza hravě překonala, a přece to asi fungovalo. Inu, jiný kraj, jiný mrav, i snad pro ty kozy...
jirinajanickova
napsal(a):
Tak tato báseň mi připomněla mou návštěvu Hercegoviny - už to bude pomalo deset let. Vesnička ležela v údolí a nad ní se tyčily ty nádherně bílé vápencové kopce, které známe z Vinnetoua. Každé ráno na ty skály lezly kozy v malých stádečkách, celý den si okusovaly keře doopravdy až někde pod nebem a večer se vracely zpět. Nikde žádné elektrické ohradníky ani ploty, jak je známe tady, maximálně kamenné valy, které by každá koza hravě překonala, a přece to asi fungovalo. Inu, jiný kraj, jiný mrav, i snad pro ty kozy...
Ještě pár akčních fotek ze Svinarské usedlosti ať je to kompletní...
honza kacer
napsal(a):
Ještě pár akčních fotek ze Svinarské usedlosti ať je to kompletní...
ještě jedna..
hanka mkf

honza kacer
napsal(a):
áá poslední
super