Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.58
také se vám někdy stává, že máte takové období, že vás chov vůbec nebaví, že byste nejraději se všim skončili? Mě se to občas stává. Snažím se sice abych tím moc zvířata neobtěžoval,ale stává se mi že jim prostě jen něco hodím k jídlu a moc se jim nevěnuji. Vím, že budou asi negativní reakce ale je to tak
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.229.1
Ano, stává. Většinou přesně v tuto roční dobu. Krátí se dny, člověk jede do práce prakticky za tmy, vrátí se a už je zase tma. Do toho mlhy, lezavo, bahno atd. Kolikrát si říkám proč jsem sakra tak blbá a nekoupím si radši maso v obchodě a jinak nedřepím u televize a nečučím na seriály jako ostatní. Většinou mi to vydrží tak měsíc. Pak napadne sníh, příjdou mrazíky, venku svítí sluníčko a oči bolí od toho jak se odráží od sněhu a jinovatky. A já koukám na zvířata jak nastavují kožíšky slunečním paprsků, přežvykují seno a jsou spokojená. A vím, že bych to nevyměnila ani za nic. Že prostě vždycky ten měsíc či dva, kdy je to nahouby a kdy veškeré své zvířectvo naprosto "nenávidím" musím prostě nějak přežít. A když se pak na jaře začnou rodit mláďátka, vůbec nechápu proč jsem na podzim byla tak přednasraná když jsem si jen představila, že budu muset jít krmit a starat se.....
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.58
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ano, stává. Většinou přesně v tuto roční dobu. Krátí se dny, člověk jede do práce prakticky za tmy, vrátí se a už je zase tma. Do toho mlhy, lezavo, bahno atd. Kolikrát si říkám proč jsem sakra tak blbá a nekoupím si radši maso v obchodě a jinak nedřepím u televize a nečučím na seriály jako ostatní. Většinou mi to vydrží tak měsíc. Pak napadne sníh, příjdou mrazíky, venku svítí sluníčko a oči bolí od toho jak se odráží od sněhu a jinovatky. A já koukám na zvířata jak nastavují kožíšky slunečním paprsků, přežvykují seno a jsou spokojená. A vím, že bych to nevyměnila ani za nic. Že prostě vždycky ten měsíc či dva, kdy je to nahouby a kdy veškeré své zvířectvo naprosto "nenávidím" musím prostě nějak přežít. A když se pak na jaře začnou rodit mláďátka, vůbec nechápu proč jsem na podzim byla tak přednasraná když jsem si jen představila, že budu muset jít krmit a starat se.....
To zní jako bych to psal já :DD já řeším teď bláto u kachen přijde mi, že jsou chudinky pořád po kolena v blátě, jsou špinavé prostě hrůza, když je ale pustím se napást, tak se pasou stejně jen chvíli a pak jsou zpět v blátě. Když by to někdo viděl, musí si říct, že je týrám ale já je opravdu nenutím pobývat v těch největších sračkách (s prominutím) je mi také lité koz, že se s nimi moc "nemazlím" ale opravdu je počasí, že jen rychle nakrmit a šup domů :DDD
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.149.107
v tomhle období jdu třeba do sauny nebo někam do tepla a potom vše vidím zase jinak. Bláto a mlhy jsou opravdu nepříjemné.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.198.94
Tak to já se přiznám,že mě se to ještě nikdy nestalo.Ani si to vůbec nedovedu představit,že bych měl to moje stádečko o počtu třech koziček opustit. Petr
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.227.92
Jojo, je to všechno o psychice. Ponuré podzimní dny jí moc nepřidají. Já to ale vidím i trochu jinak. Jaro léto - až moc práce - zaměstnání, doma kolem baráku (bývalý statek, takže hodně pozemků, pár hektarů lesa, trochu zvířectva.....), k tomu ještě koníček fotografování ptactva. Na sklonku léta většinou cítím určité vyčerpání, mohlo by se říci vyhoření a normálně se těším až příjdou ty dlouhé podzimní večery a budu mít čas na věci, které v létě nejdou dost dobře stíhat, jako např. sednout k PC a přebrat nafocené snímky, něco nového dát na své webovky, nebo si jen tak sednout telce a dát si pivko atd. Zkrátka chci tím říci, že na každém období je potřeba najít něco pozitivního a pořád se člověk musí na něco těšit. Třeba na to že zítra ráno vezmu psa, mrknem na ovečky, dosypeme ptákům na krmítko.........
zdraví Jirka
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.77.54
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
také se vám někdy stává, že máte takové období, že vás chov vůbec nebaví, že byste nejraději se všim skončili? Mě se to občas stává. Snažím se sice abych tím moc zvířata neobtěžoval,ale stává se mi že jim prostě jen něco hodím k jídlu a moc se jim nevěnuji. Vím, že budou asi negativní reakce ale je to tak
Myslím, že nebudou moc negativní reakce - známe to všichni ;)
Jakmile jsem letos stáhla stádo do zimního výběhu, 2 dny lilo a začalo být blátivo, začalo se mi každý den připomínat období, kdy jsem, dva roky zpátky, byla asi v pátém měsíci a nebyla jsem schopná v tom bahně fungovat a v klidu obstarávat zvířata. S každým krokem, kdy mi holinky uvízly v blátě a každá noha měla pět kilo, jsem si říkala, že jestli neporodim teď hned, tak že už nikdy! a donosila jsem, bláto zase jednou vyschne a příroda se zazelená.... foukne vlahý jarní vítr, zavoní první kvítky a bude zase dobře na světě
Držte se!
Hhippie
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.45.215
To snad zná opravdu kazdý.Je třeba chvíli zarýt hubou v zemi,aby pak bylo zase o to veseleji :-D. Mám rozdělené období,stejně jako roční období. Teď,i když jsou plískanice,člověk klouže po bahnu jak na lyžích,se těším na začínající chovatelské prázdniny,až ztuhne bahno alespoň raním mrazíkem a odpočinek,který zhruba trvá do prosince.Pak nastáva doba přípravná,příkrmy,lehké mrazení z porodů.Pak porody,přírůstky na které jsem zvědavá,jak dítě na dárky,těším se z kůzat. Pak přijde období,kdy se těším ,až tu nebudou,neb je to banda záškodníků :-D.Pak už nedočkavě čekám na říji a tak to jde stále dokola :-D. Takže se vlastně stále na něco těším a k tomu patří i to negativní,jako je současné bahno,choroby miláčků,vypnutá elektrika ,která způsobí,že celá nálož v líhni skončí na hnoji,natažené šlachy,či naražená kostrč z pádu do bláta ,atd :-D. Jde jen o úhel pohledu,jak na to koukat. Roklanka
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.229.1
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
To zní jako bych to psal já :DD já řeším teď bláto u kachen přijde mi, že jsou chudinky pořád po kolena v blátě, jsou špinavé prostě hrůza, když je ale pustím se napást, tak se pasou stejně jen chvíli a pak jsou zpět v blátě. Když by to někdo viděl, musí si říct, že je týrám ale já je opravdu nenutím pobývat v těch největších sračkách (s prominutím) je mi také lité koz, že se s nimi moc "nemazlím" ale opravdu je počasí, že jen rychle nakrmit a šup domů :DDD
Jo, tak to mi mluvíte z duše. Momentálně kachnám neřeknu jinak, nez "D.D." čti "dýdý". V překladu to znamená "dementní dodoni". Každý den je člověk pouští, čistí výběh, do boudičky dává novou slámu. Ale prd platné, i když už je i velká část výběhu zastřešená, je tam prostě 10 cm total čvachtozního bahna. Čistá je jen jedna stará kachna, ta na sebe dává pozor. Mlaďasové a druhá starší - jak dobytci. O kačerovi radši ani nemluvím. Už se těším až "malí" ještě ten měsíc dorostou a půjdou do mrazáku, fakt si oddychnu. Bohužel letos kačeny začaly snáše až dost pozdě, takže ještě nejsou v jedlém stavu. Celkově máme zvířectva dost, takže minimálně dvě tři hodiny denně u nich strávím ať chci nebo ne, ale v tuhle roční dobu mě to prostě nějak netěší. Ještě spousta nedodělaných věcí, které je třeba do zimy stihnout a přes léto se prostě stihnout nedalo. Dny se krátí a ještě tolik toho zbývá..... Je smutné, že chovatelství člověka neuživí, pokud to nejde vyloženě ve velkém - na což zas musí mít pozemky, budovy , mechanizaci atd. Takže před prací ke zvířatům, po práci ke zvířatům a s podzimem jsem vždycky strašně unavená a bez energie. Chybí mi sluníčko a jsem protivná na celý svět. Do důchodu daleko a do práce se musí. Pokud by šlo zabývat se jen těmi zvířátky, bylo by to jiné. Takhle jsem prostě unavená. No, vykecala jsem se, jdu se zapojit do pracovního procesu ať můžu jít brzo domu a trpět u našich živočichů
ale vím, že časem zas bude líp, to mě drží nad vodou.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.23
zemřel mi syn ve 27 letech,byla to autonehoda,kterou nezavinil,ještě před smrtí byl ve vigilním komatu téměř rok,což znamená,že se chodíte dívat na živoucí mrtvolku,je to už tři roky,ale je to jako by to bylo včera a zvířata mi pomáhají celou dobu,vycítí když je mi smutno a podle toho se i chovají,jsou umazlené a moooc hodné a i když se mi nechce vstávat ve tři hodiny ráno z vyhřáté postele,tak jdu,těším se na ně a vím,že oni za lidské útrapy a neštěstí nemůžou a jsem ráda,že tu jsou a že je mám.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.104.146
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
zemřel mi syn ve 27 letech,byla to autonehoda,kterou nezavinil,ještě před smrtí byl ve vigilním komatu téměř rok,což znamená,že se chodíte dívat na živoucí mrtvolku,je to už tři roky,ale je to jako by to bylo včera a zvířata mi pomáhají celou dobu,vycítí když je mi smutno a podle toho se i chovají,jsou umazlené a moooc hodné a i když se mi nechce vstávat ve tři hodiny ráno z vyhřáté postele,tak jdu,těším se na ně a vím,že oni za lidské útrapy a neštěstí nemůžou a jsem ráda,že tu jsou a že je mám.
Mně zemřela před 2 měsíci sestra, 28 let, též při autonehodě, na místě spolujezdce. Měsíc jsem nebyla schopná fungovat jinak než jen nakrmit, pustit ven, zavřít, nakrmit. Nic nedávalo smysl, všechno mi přišlo naprosto zbytečné. Dnes jsem ráda, že mám něco, pro co se člověk musí zvednout a jít dál...děti, zvířata, sny.... život jde dál. Každý z nás tu má nějakou svoji misi, někdy (bohužel pro nás ostatní) trvá jen krátce...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.18.54
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
také se vám někdy stává, že máte takové období, že vás chov vůbec nebaví, že byste nejraději se všim skončili? Mě se to občas stává. Snažím se sice abych tím moc zvířata neobtěžoval,ale stává se mi že jim prostě jen něco hodím k jídlu a moc se jim nevěnuji. Vím, že budou asi negativní reakce ale je to tak
To myslím přepadne každého, zvláště pokud chov zvířat přeroste do větších rozměrů a stane se z něho vaše druhá práce, to si pak člověk občas říká, zda-li to má zapotřebí, když ostatní dokážou žít bez ničeho a v pohodě, mě to potkává někdy v tomto období díky zimnímu času, člověk přijede z práce ve 4 hodiny, než se rozhoupá a dostane se ven, tak je půl páté a za chvíli je tma, to pak člověk obejde jen to nejdůležitější a veškerou větší práci nechává na víkend, pak je ale nervózní, protože to nestíhá. Chce to potom trochu vypustit a vyčistit si hlavu, mě na to většinou stačí 2 - 3 hodiny, prostě se natáhnout, pustit nějaký film apod., po těch 3 hodinkách stejně už zas běžím ven něco dělat, nechápu když v práci vypráví, jak si užily, protože celou neděli nevylezly z postele. Rovněž je důležité občas vyrazit mezi lidi, podívat se na nějaké výstavy, chovatelská setkání, semináře apod., prostě potkat lidi, kteří jsou stejně potrefení, to pak člověk dostane hned chuť do další práce.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.160.98
Já děkuju moc za tohle téma. Ano, touto dobou člověk shání všechno na zimu, odpovědně rozmýšlí počet zvířat, která může mít, musí si připravit jídelníček na celou tu nepříjemnou dobu zimy. "odhaduje", kolik se toho tak může narodit, a samozřejmě.... přemýšlí, jestli to všechno má vlastně smysl.
Pěkně na něj dopadne - a vyloženě řve, co všech LETOS NESTIHL!!! A že to vyčuhuje všude...
Ano, krizi mám. A většinou to vyřeším tak, že si na výstavě když je možnost- ještě něco přikoupím.
Jednoho králíčka,.... nebo něco pro radost.
Ale já to mám tak nějak celoročně. Těším se na porody, odhaduju pupky, hledám pohyby, porody- nervy na špagátku.
Jsem z toho úplně hotová - a když je po porodech, přijde taky taková malá krizovka. A nemůžu se dočkat dojení. Dojím jako blázen, úplně šílená štěstím. Ale to mi vydrží ... nějakou tu chvilku - a jak se začnu těšit na zasušování.... připouštíme, zasušíme, a jak začne chybět mlíčko... takže zase krizovka....
Ale ty krizovky ... jsou takové šťastné. Jsem šťastná, že jsem se rozhodla pro kozy, protože mi to takto vyhovuje. že se zimou i já trochu spočinu. Se sluníčkem se mi začne vracet energie a já jsem do dojení i péče celá žhavá. A najednou vím, že to tak má být.... a mohu-li si říci tuto větu, jsem nejšťastnější.
Ječmi
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.58
Opravdu nádherné názory! vše je opravdu jako bych to znal na vlastní kůži. Přeji Vám a vlastně i sobě ;-) ať to všechno my i naši mazlíci v klidu přečkáme až bude zase lépe. Což určitě bude ;-)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.227.92
Právě třídím nějaké fotky, třeba tahle jarní vzpomínka někoho v těchto pochmurných dnech potěší.
Jirka
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.142.45
Asi bych politovala spíš ty, kteří nemají šanci tohleto všechno prožívat. Kteří se, místo chození v blátě a ve sněhové vánici ke zvířatům, musí nudit u televize. Nikdy totiž nezjistí, že zvířata jsou nejlepší přátelé ze všech lidí, protože na nás neudělají nikdy podraz. Taky jsem přišla v posledních 4 letech o několik nejbližších. Zvířata dovedou člověka neskutečně podržet.
Chovám kozy a mám hejno slepic, které teď chudinky taky chodily v blátě, až jsem měla dojem, že už jim brzy vyraší ploutve. Vyřešila to zatím slaměná podestýlka než trochu zamrzne. Ty dva měsíce se to musí vydržet. Je to pořád dokola rok za rokem, ale to je na chovu to krásné.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.137.76
Tohle mám každý rok s akvárii. Přes léto jsem pořád venku, do postele padám polomrtvej, ryby i rostliny žijou vlastním polodivokým životem, vše se množí, roste, v zelené džungli není nic vidět, jsem rád, že stíhám nakrmit, tu a tam. Ryby jsou ale velmi zdravé, nezchoulostivělé, voda čistá, nemusí se měnit, bujné rostliny škodliviny samy zlikvidují. Do zverimexu pro ryby nebo krmivo nechodím v létě vůbec. V zimě je venku tma nebo nevlídno, a tak se osvětlený zelený podvodní svět za sklem stává mým velkým únikem od reality, stává se mým zeleným světem. Takže plánuju, nakupuju, zakládám další nádrže, prostě jedu. Vše mám velmi pěkné, precizní, vyladěné. A jakmile venku začínají kvést tulipány, už zase běhám víc tam a vše se cyklí, rok co rok.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.181.117
Zajímavé téma. Krizovky mam i v lete, člověk proste jede jak masina a pak stačí vykolejeni ze stereotypů nebo únava a na depku zadelano. Ale ať už to prozivam kdykoli, když to člověk párkrát premuze, pak ho to zpětně povzbudi a posune zase dal. Když tu čtu o různých nezdarech, jak uhynulo mnoho jehnat kuzlat, tak bych toho nejraději nechala, ale člověku to stejně nedá a touží po blízkosti zvířat, po harmonii s přírodou, po hloubce, ne jen po obchodacich, kavárnách a povrchnostech. Proste Mit zvířátka je skvělé a člověk se může zamyslet, proc jsme tady, proc jsme byli stvoření atd. Nám se ostatní diví. Máme pět malých děti, nejst. bude 7, nejmenšímu je 7 týdnů. Nestačí nám honicka, chceme kolem sebe mit i neco, co obohati ziti cloveka. Šli jsme z města, mnoho lidi nás nepochopilo. Pak přišli ovce, ne moc zdařilý krok, ale nevzdali jsme se. Indicti běžci nám zdobí zahradu, par slepic, Perličky a ne moc inteligentní kohout (ještě ze umí alespoň kokrhat) nám dávají Bio vaja - kohout Teda ne, zatím dva hafani si spolu hraji a i když ME někdy pořádně stvou a mam pocit, ze jako smečka ME Maji na háku, je fajn je Mit. Letos přibyly dvě kozeny. Jedna se jmenuje Máňa a druhá Čůza, hadejte proc. Co s nima máme někdy starosti při tech jejich nápadech, ale jsou dokladem toho, ze stvoření je dokonale a je pro naší potechu a pobaveni a vubec pro mnoho dalsiho...'Krize patří k zivotu. důležitě je ji nepodlehnout. Je krásně Mit zvířátka a tak vcichni kdo mate občas depky si opakujte, ze to není poprvé a ze se to zase spraví!!! Lucka
Pepik1234

XXX.XXX.26.58
Tak jak kolegové? Co vaše krize. Už to je OK? :D Mě stačilo vidět první sněženky a hned jsem zase v pohodě :DDD.
Právě teď takovou krizi mám. Jsem pár dní po operaci a k havěti musím žádat pomoc, sám to nezvládnu. Hrozně mi vadí vysvětlovat složitě to, co sám mám za minutu a dívat se, jak to moc hodný soused dělá neohrabaně a tvářit se, že je to fajn. Přitom mi z toho tečou nervy ale sám nemohu. To je na ránu. Dnes jsem na minutu uvažoval, že zruším kozy ale byla to jen minuta. Snad bude líp.
Hele kámo, to ať Tě ani nenapadne, něco rušit!- vím, že je mi do toho víš co , ale zničilo by Tě to!Vše se v dobré obrátí, navíc Ty jsi výborný chovatel se srdcem na pravem místě-vím to!Taky se mi tenkrát nevedlo, já to udělal, a se vším na 3 nebo 4 roky skoncoval, ale musel jsem se k tomu vrátit, utrhlo by mi to srdce, nevydržel jsem bez zvířat!, asi jsem slaboch, ale je to tak..., takže všichni Ti tu určitě drží palce, a hlavně chovu zdar !
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
také se vám někdy stává, že máte takové období, že vás chov vůbec nebaví, že byste nejraději se všim skončili? Mě se to občas stává. Snažím se sice abych tím moc zvířata neobtěžoval,ale stává se mi že jim prostě jen něco hodím k jídlu a moc se jim nevěnuji. Vím, že budou asi negativní reakce ale je to tak
Dobrý den, sdílím Váš názor, když jsem ještě choval suffolky vKU a přišel jsem k ovcím a tam mrtvé čerstvě narozené jehně.Snažil jsem se aby ovečkám nic nescházelo a pak stačí málo a máte zkaženej den.Ale vždy přijde den, kdy opět vysvitne sluníčko.
Krize přicházejí a krize odcházejí. Vždy něco bude. Pokud Vás těšilo starat se o zvířata, tak Vás to bude těšit i potom! Taková věc je v srdci. Člověk se asi musí na chvíli podřídit situaci a být rád alespoň za to, co jde. Věřte, že bude zase dobře! Já se v těžších chvílích přenesu v myšlenkách tam, kde mě to těšilo a čerpám z toho. Máte za sebou úspěchy? Jistě že ano! Tak si je stavte před oči. Pozitivní naladění Vás rychleji postaví na nohy a budete zase fit. Promiňte, jestli se mi to tak lehce píše, ale že zkušenosti druhých vím, že na tom něco je! Přeji všem radost z krásných výjevů stvoření! Lucka.
peetr
napsal(a):
Právě teď takovou krizi mám. Jsem pár dní po operaci a k havěti musím žádat pomoc, sám to nezvládnu. Hrozně mi vadí vysvětlovat složitě to, co sám mám za minutu a dívat se, jak to moc hodný soused dělá neohrabaně a tvářit se, že je to fajn. Přitom mi z toho tečou nervy ale sám nemohu. To je na ránu. Dnes jsem na minutu uvažoval, že zruším kozy ale byla to jen minuta. Snad bude líp.
Držím palce ať je líp a nic nevzdávejte kozeny to pár dnů vydržej a pak jim vše vynahradíte mimochodem naše Ema ještě neporodila, ale blíží se to, blíží, hlídám i v noci
Také jsme zažili krizi.Jedna koza měla falešnou březost, druhá porodila o 14dní dříve kůzlata
to nepřežila jinak by byly 3. Radost nám udělali králíci 2samice už mají mladý.Ke všemu
jsme lehli s chřipkou, ale třetí mladá kozička porodila krásnou kozičku.Tak nám udělala
radost zrovna když mě nebylo nejlépe. Měla jsem teplotu 38 ale koza měla přednost.
Všechno dobře dopadlo tak jsem si potom šla v klidu lehnout. Dnes už je to týden.Už se cítím
lépe a kůzle se má k světu. Všechno zlé se k dobrému obrátí.Nejlepší to bude až přijde
květen začnout se rojit včely to je to správné jaro.Při tom hukotu zapomete na vše špatné.
Zdravím všechny,
jsem ráda, že nejsem sama co občas pochybuje jestli ten chov koz vůbec stojí zato a jestli by mi nebylo lépe u televize s nohama na stole . Máte pravdu, taky mám ted nějakou blbou náladu nic se mi nechce, jen bláto a bláto. Máme 3 měsíční kozlíky a díky nim vím že to smysl má a sledovat jejich dovádění je super. čekáme ještě kůzlata naší prvničky, tak snad bude vše ok. Brzo bude jaro a tak nám sluníčko určitě všem zvedne náladu
Přeju všem hodně sil