atika
Informace o uživateli:
-
Moje zvířata
Nenalezeny žádné fotografie zvířat
Naposledy přihlášen: 5. 10. 2020 15:26:22
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
Po pejskovi nám zůstaly 3 balení Medrolu 16, pokud by někdo potřeboval tak písněte na janako1@seznam.cz
Janulis23
napsal(a):
No bohuzel pro ni byl limec peklo neskutecny.. Je ji 7 a jedine s cim jsme jezdili k vet bylo ockovani a pak jedna operace ocicek - zanet tretiho vicka pred nekolika lety.. Ale stacilo ji rict jednou, ze nesmi a jen si to cele ocichala a nechala to byt. Navic se ji to bajecne zahojilo.. I druhy pejsek - jeji braska, ktereho tu mam take, si nozky nevsimal ale cubicku daval na ni pozor a byl hodnouckej.
Taky jsme urvali vaz a čeká nás operace u MVDr. Bohma, největší hrůzu mám z klidového režimu po operaci doma. Máme dva psy. Tomu nemocnému je 10 a je zvyklý spát na křesle, na gauči - prostě ve výškách. Prochajdy jistí vodítko, to je jasný, ale jak ho uhlídat doma, aby nikam nevyskočil moc netuším Zavřít ho do jedné místnosti zvlášť by znamenalo, že se bude zuřivě dobývat ven. Klec nemám a upřímně moc si nedovedu představit, že bych ho do ní zavřela a on by si v klidu ležel.Jak jste zajišťovali minimum pohybu cca první dva týdny po operaci doma?
Tak dávám info jak to všechno dopadlo, třeba to někomu někdy pomůže. Kocoura jsme nakonec odvezli a než začala být zima byl ve venkovní voliéře útulku (s provozovatelem se známe,mohli jsme za ním chodit). A taky chodili. Náš strach, že bude ze ztráty svobody nešťastný se vůbec nenaplnil. Od začátku dobře baštil, nesnažil se dostat ven, s návštěvami se mazlil. Pak se přestěhoval dovnitř a tam byl ještě spokojenější. Pozornost, bašta a teplo. Stal se z něj opravdu mazel a po 4 měsících našel nový domov - taky v bytě. Dostáváme občas zprávu a fotečku a vypadá to, že je z něj spokojenej domácí kočičák a má šanci prožít život jako opečovávaná kočka. Kdybysme ho tam nechali už by možná nebyl.
No to bysme právě dost neradi, aby nepřežil na svobodě
Právě je to tak malá vesnice, že se všichni znají, snažili jsme se již před minulou zimou najít někoho, kdo by ho přichýlil, krmil (s tím, že jídlo bychom dodali), nic nezájem, nikdo nechce. Když sousedi krmí svoje kočky, hlídají, aby se někdo nepřiživil. Když jsme odjížděli tak byl krásnej, čistej vykrmenej, na jaře zase hubeňour (i přes ty pytle granulí, co jsme mu do stodoly doplňovali) a které evidentně baštil i když asi ne sám. Zase svrab. Prostě když tam naši nejsou strádá a oni už tam možná nebudou ani na tom jaře. Je mi jasný, že ztráta svobody bude pro něj velkej stres, ale zase třeba jistota tepla, jídla a kontakt i když občasný s lidmi, které zná by to mohly časem vyvážit. Jasně, že bychom mu aktivně hledali lepší doma, kde by byl přístup i ven, ale muselo by to být zase někde, kde nejsou auta - prostě podobné prostředí. Je to moula, tam si klidně lehne na silnici, projede tam 5 aut denně.
Dobrý den, jdu si pro radu ke kočkolidem :) Rodiče jezdí vždy na léto na chalupu, kde bývají od května do října. Chalupa je cca 100 km od města kde bydlíme. Minulé léto je adoptoval kocour. Nevíme jak starý, napřed se nenápadně pohyboval na zahradě, postupně se přibližoval a byl tak strašně vyhublý, pomlácený zřejmě ze rvaček s jinými kocoury, že ho rodiče začali krmit. Postupně jsme odčervili, vyléčili svrab a začal se spravovat. Už se nechal hladit, když nemá náladu dokáže rafnout, seknout, nicméně každé ráno čeká na okně na jídlo, část dne tráví s rodiči na dvoře, pospává v záhonech nebo chodí do stodoly. V říjnu naši odjeli a my vytvořili ve stodole dvě krmítka z 5litrových barelů a každý měsíc jezdili poctivě krmit. V listopadu ještě přišel když jsme přijeli, od prosince už jsme ho neviděli, ale granule mizely (je mi jasné, že jsme krmili i kuny a další kočky). V květnu se naši opět nastěhovali a kočičák přiběhl a vítal. Zhublý, zase zasvrabený ale postupně se zase dal dohromady, je zase přítulnější, občas se zkouší nacpat do chalupy. A je zase říjen a rodiče za týden jedou domů. Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu je velmi nejisté, že se na jaře budou moct na chlupu vrátit. Vesnice je maličká, nikdo ho krmit a přichýlit nechce. Můžeme mu zase vozit krmení do stodoly, ale co na jaře - nejde to dělat napořád. Domů si ho rodiče vzít nemůžou (zdravotní stav, nesouhlas táty s kočkou v bytě, časté návštěvy maličkých pravnoučat - prostě důvodů je víc). Nicméně syn (sám má v bytě tři kočičí nalezence) spolupracuje s kočičím útulkem, který by byl ochotný ho vzít a postupně mu zkusit najít domov. Je šance, že se taková venkovní kočka postupně stane bytovou nebo částečně bytovou a celkově víc přilne k lidem? Když ho tam necháme, bude mít sice zázemí (stodolu) a známé prostředí, ale časem nikoho, kdo by se postaral, nakrmil, pomazlil. V útulku by měl kontakt s lidmi (i se synem, kterého dobře zná), péči, jídlo a třeba šanci na nový domov.
Šup nahoru, máme štědrý den tak přidáme pár mističek
Nějak pomalu se to plní, tak hop nahoru