sisi58 napsal(a):
Pokud je pes veselý, tak ho nic nebolí, byť by byl nemocný. Zvířata se nepřetvařují.
Určitě vašemu pejskovi nepřeji bolestivé umírání. To jste mě asi nepochopila.
A kdo jiný u vás rozhodoval, že vaši psi zemřou? To mi nedává smysl.

Většinou se člověk narodí do nějaké rodiny a později má rodinu vlastní.. Na rozhodování tudíž není člověk sám a můj názor je proti názorům všech -jak rodiče, tak manžel zastávají eutanazii.. Tento pes je ale víc můj než náš a proto mám větší právo rozhodnout se sama o jeho osudu.. Ještě před měsícem vypadal, že vydechne naposledy -ležel a třesal se s krvavými záchvaty a obřím hematomem.. Kam ale už nemůže doktor, může příroda a z takového psa je zase pes, který se raduje dál ze života a bolesti opravdu nemá.. Proto bych chtěla, aby příroda pomohla i při jeho odchodu do nebe, který jednou nastane.. Raději příroda a přirozený odchod, než ho jako ty ostatní psy poslat na smrt dřív zásahem další osoby.. Všechno se ale ještě uvidí, až to někdy nastane.. Rozhodně ho ale nenechám trápit, jak si myslíte.. Stejně jako teď dělám vše pro jeho záchranu, tak udělám vše i potom pro jeho nejpřirozenější a zároveň nejsnadnější odchod na onen svět..

sisi58 napsal(a):
Nemám problém pochopit váš názor. Jen s ním nesouhlasím.
Bohužel ještě nemáte dost zkušeností, abyste mohla posoudit, zda je euthanasie potřebná.
S tím svědomím je to tak, že když pejska necháte odejít a rozumem víte, že je to tak správně, stejně si to vyčítáte. Ne tu euthanasii, ale to, zda jste jako majitel nemohla udělat dřív víc, něco co by to oddálilo, popř. aby k tomu vůbec nedošlo.
Každý normální majitel si přeje, aby jeho kamarád odešel klidně, nejlépe ve spánku.
Ale bohužel to tak není.
Jak jsem napsala, smrt není zlá, zlé je umírání. A raději budu mít výčitky svědomí, než se koukat jak mě blízká bytost beznadějně trpí. Za tím si stojím.
Přeji vám, ať se nikdy nemusíte rozhodovat, zda uspat nebo ne. Ne kvůli vám, vás neznám, ale kvůli vašim psům, kočkám a nebo jiným zvířátkům.

No, možná jsem o krok na před, protože dělám všechno co můžu, abych mého psa uzdravila a nebo mu aspoň ten čas, který mu ještě zbývá zajistila jako krásný čas.. Doktor už nemůže nic dělat, ale já se přiklonila k alternativě a víte co? Pes je šťastný a veselý, nejde takřka poznat, že má vážnou nemoc.. Když odejde, tak budu vědět, že jsem pro něj víc udělat nemohla..
Nejmladší už nejsem a psů jsme měli již několik, ale žádný nezemřel přirozeně.. Vždy rozhodl někdo jiný o jeho smrti.. Byli staří a nemocní.. Takže tak..

sisi58 napsal(a):
Jste mladá a ještě o životě nic nevíte.
Smrt je dobrá, ale umírání je na houno
A nenechat trpět živou bytost je humánní, nikoli zločin. Pokud nemáte na to, nechat odejít zvířátko, tak si ho nepořizujte.
Každý si svou péči o členy rodiny musí srovnat se svým svědomím.

Milá paní, podle mě je rozhodující k pořízení si zvířete úplně něco jiného, než umění poslat zvíře na smrt, ale umění dát tomu zvířeti lásku a vše, co ke šťastnému a naplněnému životu potřebuje..
Posoudila a odsoudila jste mě jak jen Vám to šlo a přitom mě vůbec neznáte, a ani jste nezkusila respektovat můj prostý názor.. Já respektuji všechny jiné názory a ztotožňovat se s nimi přitom nemusím, proto ale nebudu všechny ty lidi posuzovat a odsuzovat..
Se smrtí blízké bytosti (zvířete nebo člověka) jsem smířená a je to jednoduchše nevyhnutelná součást každého života.. Tak jak na svět příjde, zákonitě z něj i odejde.. A pokud já sama nikomu brát život nebudu, pak se se svým svědomím srovnávat nemusím, jak jste se zmínila na konci příspěvku..
Děkuji za pochopení mého názoru..

Myslím, že je tahle diskuze o sdělování si názorů na věc a ne o posuzování věku a životních zkušeností, díky kterým člověk k onomu názoru přišel.. Vyjádřila jsem pouze názor podle toho, jak to cítím a vím, že já tu určitě nejsem od toho, abych rozhodovala o tom, jak kdo bude dlouho žít a abych mu brala život, který jsem mu nedala.. Smrt je přirozenou součástí života a člověk by měl být vděčný za každou chvilku, kterou může s milovaným zvířetem strávit.. Jen si nejsem jistá, jestli smrt zabitím je až tak přirozená.. To je vše.. Můj názor, nic víc..

Jsem téhož názoru, že pes by měl zemřít stejně přirozeně jako člověk.. Pes je členem rodiny, je jako dítě a nejlepší přítel zároveň.. Když onemocní dítě rakovinou, taky se všichni snaží ze všech sil mu pomoci a pokud to nezvládne, tak odejde až když je mu to osudem určeno a nikdo ho nedá předběžně zabít jen proto, že už není šance na uzdravení.. Pokud je pes či jiné milované zvíře nevyléčitelně nemocné a není šance na uzdravení, tak by pro ně majitelé mohli udělat to samé, co pro lidi -postarat se, aby v posledních dnech co nejméně trpěli, a pak to zvíře doprovodit přirozenou cestou na druhý břeh.. Doma mají zvířata aspoň tu možnost zemřít za lepších podmínek než v přírodě, protože v lese jim nikdo medikamenty od bolesti a jiné nepodá..