Zdravím, navazuji na svůj předchozí článek https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/diskuse/detail/3911881/zkusenosti-z-sesti-let-s-papousickem-sedokridlym. V něm jsem shrnul pro lidi, kteří by si chtěli pořídit papoušíčka jako mazlíka svoje zkušenosti, protože mi na internetu chyběly (na internetu jsou informace spíš pro chovatele, kteří chtějí papoušíčky množit). Po tragické smrti původního exempláře (popsaného ve výše uvedeném článku) jsme si pořídili papoušíčka č. 2 (teď je jí cca 7-8 měsíců). A protože jsou mezi oběma kusy poměrně významné rozdíly, píšu toto, aby si laskavý čtenář uvědomil, že i v rámci jednoho plemene jsou mezi jedinci rozdíly dosti značné. Tak tedy (prvního papoucha budu označovat A a druhého B).

ROZDÍLY:
1) A byl velmi opatrný, poměrně konzervativní a neměl moc potřebu zkoumat. Neznámých věcí a činností se bál a trvalo dost dlouho, než si zvykl. B je naproti tomu střevo, které vleze všude a nebojí se ani věcí, u kterých bych byl raději, aby se jich bál.
2) A při jídle sice dělal bordel, ale proti B to byl žabař. B si kromě totální destrukce jezeného jídla (třeba kus chleba) navíc je schopný neuvěřitelně zasvinit zobák, který si pak čistí kde se dá (a taková malina na zácloně, to je věc). Navíc B má občas nepříjemnou tendenci lézt NA jídlo (A vždy zobal ze strany a na povrch nelezl).
3) Po přinesení domů B asi 14 dní nejedl nic jiného, než klásky prosa a vodu z nastavené kávové lžičky. Pak se to naštěstí spravilo. U A si už nepamatuju, ale myslím, že v začátku nebyl tak fixovaný na jediné jídlo. B taky tempem cca 1 ks za týden likviduje sépiovou kost (A měl jednu celý život).
4) B byl (narozdíl od A) v prvních týdnech života u nás extrémně neobratný. Měl problémy s pohybem v kleci, různě tam packal a tak. Při prvních vypuštěních ven z klece byl taky dost mimo - neuměl přistávat na věcech, často narazil do zdi a spadl za skříň nebo za topení. Taky spadl do džbánu a do dózy se zrním. Naštěstí se to časem spravilo a teď už je profík.
5) I když se nedá říct, že by to dělal cíleně, B už za svůj krátký život dokázal ublížit většímu množství vybavení domácnosti, než A. Na některé věci musíme dávat pozor (rozklování síťky na hmyz v okně, rozklování části gumového těsnění na pootevřeném okně, ohryzávání omítky na jednom specifickém místě).
6) I před A se muselo jídlo schovávat a přikrývat, u B mi ale tato potřeba přijde ještě o řád důležitější, protože dokáže být při snaze na jídlo dosáhnout i hodně důmyslný.
7) Hovna: nevím, jestli je to věkem nebo čím, ale B zatím pocitově kadí výrazně míň než A a taky výrazně míň kadí tam, kde to člověk nechce (do jídla, na rameno). Což neznamená, že by kadil málo...

Jestli mě ještě něco napadne, dopíšu.

A pokud ano, co s tím? Vitamín D?

Posílám foto.

Zdravím, máme mladou samici papoušíčka (věk cca 5 měsíců). Už od doby, kdy jsme ho donesli domů, má trochu divné nožičky. Drápky mu nesměřují směrem dolů, ale spíš do strany. V důsledku toho třeba po stole klouže víc, než by musel. A když sedí na rameni na tričku (do kterého by se mohl drápkama zachytit), tak tam moc nedrží a je takový málo stabilní. Na bidýlkách nemá problém. Nijak nespokojeně nevypadá a pokud by se jeho stav nezhoršoval (což se neděje) nechal bych to tak. Jen mám strach aby to nebyl počátek něčeho závažnějšího. Poradíte?

Jo, a je pravda, že v článku mám, věci, které vypadají jako rada, to jsem nevychytal, radit rozhodně nechci, chci jen přiblížit, jak vypadá soužití chovatele amatéra s papoušíčkem.

No vidíte, třeba i to, že papouška je možno i při docela slušné opatrnosti zašlápnout je věc, kterou si jen tak někde nepřečtete....

Zdravím,
protože hodně lidí shání při pořizování papouška informace tak, jak jsem je sháněl kdysi já, nabízím zde zcela subjektivní a zcela amatérský pohled na chov papoušíčka jako mazlíka.
V článku jsou moje subjektvní zkušenosti za 6 let soužití s papoušíčkem, který se nedávno bohužel stal obětí nehody (byl zašlápnut). Moje zkušenosti se v některých bodech zřejmě budou lišit od zkušeností chovatelů, ale píšu to tak, jak cítím.

1) Charakteristika naší rodiny a bytu: Dva dospělí, dvě větší děti, klidná domácnost, malý domek. Klec s papouškem umístěna v kuchyni, ze které je volně přístupný pokoj a někdy i koupelna.
2) Charakteristika papouška: papoušíček šedokřídlý, dle chovatele samec, nedokrmovaný ručně. Byl s námi cca 6 let.
3) Režim: papoušek byl hodně času puštěný na volno v bytě. Ráno jsem ho pustil a žena než šla do práce zavřela, odpoledne ho pustil první, kdo přišel domů a byl venku celou dobu až do večera, kdy buď sám zalezl, nebo jem ho do klece donesl.
4) Hlasitost: většinu času klidný, umí se projevit i hlasitě, ale to obvykle trvá jen pár desítek sekund a není to nijak časté.
5) Ochočení: prvotní ochočení trvalo několik týdnů, pak přišel první zlom, od kterého papoušek začal být docela přítulný. Ale po celou dobu jeho života se "ochočoval" čím dál víc. Například od jisté doby mi večer vždy vlezl za tričko a tam byl schopen být i několik desítek minut, dokázal mi stát na rameni když jsem si fénoval hlavu, vlezl do dlaně apod.
6) Navázání na jediného "pána": ano, v rodině měl suverénně nejraději mně, ale ostatní si s citlivým přístupem taky dokázali získat jeho náklonnost. Pokud ale měl na výběr, byl většinou u mne. Cizinci si jej dokázali alespoň na chvíli vzít na prst po cca půl hodině klidného přístupu. Na některé (naposledy instalatér) ale přiletěl i sám. Svoje lidi pozná, když ho hlídal táta a my se vraceli z dovolené, bylo vidět, že mě vítá.
7) Společenskost: papoušíček je velmi společenský. Není to ale žádný šoumen, který se ve společnosti předvádí. Je rád, když je někdo doma a může si mu sednout na rameno nebo někde poblíž. Určitě ale nesnáší takové to pronásledování třeba malými dětmi. To prchá a je v silné nepohodě. Je dobré na něj netlačit, někdy je trošku jako kočka, přijde si, když chce a jinak má rád svůj klid. K cizím lidem je nedůvěřivý a nějaký čas to trvá, než je přijme.
8) Choroby: nebyly.
9) Soužití s dalšími zvířaty: zkušenost máme jen s morčetem. První cca 2 roky si klece s morčetem vůbec nevšímal, pak na ni začal lítat a postupně to dospělo do stadia, kdy šmejdil po dně klece a zobal morčeti zrní. Bylo vidět, že je rád, že má kamoše. Morčeti to bylo pravděpodobně šumák. Jednou byl u nás na návštěvě pes, který si chtěl s papouškem hrát a pořád ho pronásledoval, papoušek se ho k smrti bál.
10) Hračky: tady se asi liším od převažujícího názoru, že by měl mít v kleci nebo jinde hračky a že by se měly obměňovat. Myslím, že v kleci stačí bidýlka, krmítko a pítko, houpačka a možná malé zrcátko. Podle mě si s ničím vyloženě nehraje, nehledě na to, že velmi nelibě vnímá jakoukoliv významnější změnu v kleci a když tam něco přidáte, do klece se mu nechce. Je-li puštěný, zábavu si najde i bez hraček, ale spíš stejně někde sedí.
11) Ničení věcí a nepořádek: vybavení klece prakticky neničil, trošku jen oklovával bidýlka. V bytě si našel několik málo míst, která ohlodal (systematicky ohlodával dřevěné zrcadlo, ostatní místa spíš jednorázově, bez významnějších škod). Je to ptáček, takže S*RE VŠUDE A FURT. Podle mého s tím nejde nic moc dělat (neustále posraná ramena, podlaha, koberec a další místa). Taky si rád čistil zobák po jídle o rukávy nebo ramena triček, některá tak po čase byla plná malých dírek. Pokojové rostliny jsou mimo jeho dosah na parapetu za záclonou, výjimečně měl tendenci ohlodávat řezané kytky ve váze. Bylo taky potřeba naučit se PŘIKRÝVAT VOLNĚ POLOŽENÉ JÍDLO, jinak šel ochutnat. Mimochodem, když jí, spíš to vypadá, že jídla přibývá (drobky), než že by mizelo v něm.
12) Strava: tady to asi schytám. Náš papoušek kromě vody, směsi zrní a klásku prosa, které měl vždy v kleci, baštil s námi to co my. Při všech jídlech, která jsme doma absolvovali. Žral různé věci. Rohlík, chleba, šunku, zeleninu vytaženou z polívky, těstoviny, vařenou bramboru, někdy i sladké pečivo, semínka z melounu. Rád ohlodával kosti z kuřete, ožíral salát ve sladkokyselém nálevu. Zapíjel vodou, čajem, minerálkou, někdy i mlíkem. Ze "zdravějších" věcí měl rád jahody, z banánu měl radši šlupku než vnitřek, u mandarinek a pomerančů spíš žral takovou tu bílou vlákninu. Jak moc mu to zkrátilo život nevím, občas měl pravda trochu průjem, který ale velmi rychle přešel.
13) Negativní stránky povahy papoušíčka: občas se projevilo (asi) teritoriální chování, kdy si například nalítl na předložku v kuchyni, vztekle po ní pobíhal a snažil se ji asi bránit. Taky do klece si nechal šahat nerad (když v ní byl). V určitých obdobích svého života měl tendenci náhle nalítávat zezadu na členy rodiny (na mě nejméně, ale taky se přihodilo), klovnout je docela silně za krk a zase uletět. Nevíme proč, buď to byla puberta, nebo to nějak souviselo s jarem. Jinak ale mimo to nalétávání byl v podstatě pořád kamarád jako obvykle. Ojediněle taky neměl rád některé činnosti a dával to najevo náznakem útoku (třeba neměl rád, když se žena malovala). Občas trochu štípnul, když si ho člověk dlouho nevšímal. Jako další negativum bych vyzdvihl jeho zvyk chodit často po zemi (až od několika let věku, zamlada to nedělal). Člověk musel pořád dávat pozor, aby ho někde nezašlápl (a jak bylo řečeno, nakonec se tak stalo). Nicméně pozitiva SILNĚ převažují.
14) Ostatní:
a) nesouhlasím s obecným názorem, že ptáčci si pamatují hrubé chování. Když opravdu hnusně klovl, dal jsem mu to velmi výrazně "sežrat" a ohnal jsem se po něm tak, že když jsem ho trefil, odletěl tak tři metry do strany. Byl totálně splachovací a za pět minut začal opět "dolejzat". Nicméně nechci vzbudit dojem, že se něco takového dělo třeba denně, stávalo se to výjimečně. Mnohem víc by mu ale vadilo, kdyby si ho nikdo dlouhodobě nevšímal.
b) Přestože máme papouška odmala v kuchyni, kde se občas vaří a smaží (a zřejmě i na teflonu), nikdy nevypadal, že by tím jakkoliv trpěl. Z toho bych ale nechtěl dělat nějaké závěry.
c) Spát v místnosti, kde je papoušek s klecí, lze docela dobře přes noc. Pokud si ráno rádi přispíte, nenechá vás papoušek spát o moc déle, než do rozbřesku. Pak na vás píská a i když to není hlasité, spát se u toho nedá. ani jeho puštění z klece už moc nevyřeší, bude chtít za Vámi. Pokud Vás bude slyšet třeba ve vedlejší místnosti, že se převalujete ze spaní, bude pískat taky. Slyší docela dobře, vítá, už když někdo přijde domů, i když je to za zavřenými a docela dobře izolovanými dveřmi.
d) Je dobré si uvědomit, že papoušíček je miniaturní prďola a že když na Vás pouští občas hrůzu, nemusíte se bát. I on, přestože je na svou velikost až šíleně statečný, si rozmyslí opravdu zaútočit na člověka, který mu dává jasně najevo, že je větší a že se ho nebojí.