Jasný, to chápu :D :)
my máme ted obojek Kiltix, měli jsme ho i vloni a musím zaklepat v podstatě žádné klíště. A když už, tak ho najdeme uschlé nepřikouslé na chlupech. Máme Akity, tak se uklidňujeme i tím, že jim dá práci než se dostanou přes tu podsadu, i když to si asi jen namlouváme :)
Každopádně nám funguje, ale ten smrad...my jsme doma už zvyklí, ale ostatním to dává zabrat proto bych raději taky něco přírodnějšího, asi i pro ty psy ten obojek není zrovna eno nuno. Naše procházky jsou taková klasika, chvilku městem, potom louka, pole, les...ale že by tím lezli 24/7 to ne

Chodíme s obouma najednou. Nejlepší varianta je, když jde štěně mezi náma. Snažíme se je naučit chodit u nohy, ne dál, aby neměli pocit, že nečekanou situaci musí řešit za nás. Když si je ale rozdělíme, a každý máme jednoho, tak někdy stačí, aby kolem nás jen někdo prošel, a ihned se začne krčit a stahovat ocas. To nám třeba dělá i u prarodičů. Někdy zvládne celou procházku v pohodě, někdy se bojí i listu. Ze začátku nám zvracel i v autě, stačilo kilometr a bylo. To už jsme odbourali, takže doufáme, že odbouráme i tohle. Víme, že nejde všechno a hned. Spíš se chci poradit, abysme nedělali něco špatně.

kniga napsal(a):
Ja bych to resila asi takhle, ze k pribuznym bych vzala latkovou prperavku, kterou uz by znal z domova, aby si tam mohl v klidu zalezt a mel tam pocit bezpeci. Po prijezdu ji v nejake mistnosti postavit a nechat ho at si tma vleze. Nijak se mu nepodbizet, nelakat ho na pamlsek! Proste pokud prijde sam tak hned pamlsek za odmenu, ale ne tkaove to lakani, uplaceni, hele tady je pamlsek, pojd sem... a pes ze strachem jde, dostane namku, ale vlastne si tim upevnuje i ten strach, imho...
. A proste ho fakt nechat v klidu a vse na jeho iniciative, je dost mozne ze prvni dve navstevy bude celou dobu v domecku, ale myslim, ze by to mohlo trosku pomoct.

Co se týče těch pamlsků, tak jsme už taky přemýšeli, že tohle není ta správná cesta. Jak píšete, možná ho ještě utvrzujeme v tom, že "bát" se je v pořádku jenže vysvětlete to 70letým lidem, podle kterých je dnešní výchova i krmení naprosto špatně ! protože za nich se psy "mlátili", když neposlechli a žrali z jednoho koryta s prasatama
Domeček teda nevedema ani doma, tam má dřevěnej pelech, kterej s sebou asi tahat nebudeme a nějaká přepravka taky nehrozí, když už teď má přes 20kg ale udělat mu tam taky nějaký místečko, kam se může uklidit není špatnej nápad :).

Děkuju za rady. V podstatě, to co obě píšete, se snažíme praktikovat. Spíš nás mrzí, že k prarodičům jezdíme opravdu pravidelně, a i přesto je vidět minimální posun. I když starší fena se tam vždy těší a maximálně si to u nich užívá.
Myslíte, že má nízké sebevědomí, nebo se to takhle u štěnda ještě nepozná ? Sanžíme se budovat vztah - hry, povely, pamlsky. Základní povely už teda zvládá, ale jak případně ten vztah ještě více upevňovat, než tím zmíněným + opakovat, opakovat, opakovat ?

nedávno jsem četl, že je fajn nalít do rozprašovače obyč octovou vodu, a než se jde na procházku, tak psa "postříkat"... paní i psala, že když používá toto, tak ani jiné obojky nepoužívá, že na psy vůbec klíšťata pak nejdou...máte někdo zkušenosti ?

Dobrý den, máme doma 7 měsíční štěně. Bydlíme ve městě, takže od prvního dne chodíme na procházky mezi lidi, auta, autobusy...Nikdy se mu nic nestalo, žádný člověk na něho nebyl zlý, auto na něho netroubilo nic. Ale prostě se bojí. Máme ještě dvouletou fenku a ta je úplný opak, všude je doma, ničeho se nebojí, tak jsme doufali, že to pochytí od ní, ale nic problém máme i s příbuznými. Jezdíme za nima pravidelně, ale kdykoliv přijedeme znova, zase se bojí. Když mu někdo chce dát pamlsek, tak se k němu přišourá, rychle si ho vezme a stáhne se. Ale jakmile někdo přijede k nám domů, tak je to kámoš
Máte někdo radu ? snažíme se chodit co nejvíce ven, ale zas tak, aby ho to ještě víc nestresovala. Neříkáme cizím lidem, aby si ho pohladili a snažit se "násílím" to odbourat...