Sabb:
má zkušenost:
měla jsem podobný problém s kobylkou haflinga. neochotná jít dopředu, v terénu se nejlépe zavěsila druhému koni za ocas a šla tak celou vyjížďku. otupělá na nohy, na bič.. zkoušela jsem na ní všechno možné. u nás bylo cílem, dělat vedoucího koně, klusat i cválat první. vyřešila jsem to ťukáním bičíkem za holení(ne mlácení).nejdříve jsme si to vysvětlili ze země(ustupování na rytmický tlak), jakmile to pochopila ze země, začali jsme ze sedla - pobídka nohou-nereaguješ-ťukáme-a ťukáme-a ťukáme. krok vpřed. vééélká pochvala - pauza- pobídka nohou-nic-a ťukáme-krok vpřed-véélká pochvala a pauza a tak pořád dokola. začali jsme v kroku, pak jsme začali s klusáním a nakonec i cváláním.

Tak tohle mi nepřijde ani trochu zábavné, spíš dost o hubu. Možná to je tím, že mám sama dvě děti, a rozhodně bych je tam nepustila. Ani jako diváka mě to ani trochu neoslovilo, spíš trnu, aby se poníkům a dětem nic nestalo...

Jaký typ haflinga preferujete? Který je vám bližší a proč? Co říkáte k návratu haflinga k původnímu-jemnějšímu typu? Neztrácí se tím zjemněním i nosnost? Tedy haflingové, kteří dříve bez problémů nosili 80+kg bez potíží, by se postupem času stali koně pro jezdce do max 70kg a méně?

Dobrý den, vím o jediném, a to hřebci Athos(Anselazio-Desideria po Nordtirol). O hřebci jsem se zajímala, skáčou s ním.
http://www.aschk.cz/pk/kun/226640.

Dobrý den, krmila jsem takto naše A1/1 přes zimu.
Ráno: vojtěška+slunečnice+spirulina+konopí+karob
Večer:řepné pelety+slad+len+piv.kvasnice+karob
Koně byli pod sedlem energičtí, ale bez toho aby to bylo o život,24/7 venku na senu, ježděni 2x týdně v terénu. Koně kulatí, pěkná, lesklá srst.

Cítím s Vámi. A moc Vám držím palečky, aby jste si ten blok vyřešila. Ještě mě napadá zkusit si sehnat na kobylku zkušenějšího jezdce, který by jí denně jezdil. Aby měla kobylka výdej přebytečné energie a byla pak klidnější, méně vzrušivá. Také jsem kdysi měla podobnou kobylku. KVH 145, kříženka hucula s araboidem a ještě něčím.Kobyla hyperaktivní, během vyjížďky mě s úplným přehledem odložila třeba 5x. A když už mě nesundala vyhazováním a vzpínáním, tak sebou plácla na zem. Pomohlo denodenní ježdění v terénu.To mi bylo tehdy krásných 16 let, takže pud sebezáchovy žádný. Teď mám 25, a s dětma ten pud silně narostl, k mé škodě :(.

Dobrý den, pokud by hříbě bylo určené k pozdějšímu prodeji, nešla bych do toho. Jsou ´´atraktivnější´´ křížení, např. klusák×welsh cob;klusák×arab nebo A1/1×welsh cob;A1/1×ČT/CS/HANN/HOL. Pokud máte klisnu klusáka, a chcete zlepšit jezditelnost, chody, je to otázka. Znám vylepšeného klusáka americkým plemenem a je to exteriérově, chodově, povahově a barevně klusák. Pokud máte naopak klisnu A1/1, pak nevidím důvod jí ´´vylepšovat´´ klusákem. Další věcí je, který z chovatelů Vám připustí licentovaným hřebcem A1/1/klusákem klisnu jiného plemene, zda se to u těchto plemen vůbec dá.
Takže za sebe, tuto kombinaci nevidím jako možnost výroby ´´nesouměrné hrůzy´´, myslím, že si jsou obě plemena typově i původově podobná. Na druhou stranu, lze v případě křížení vybrat vhodnější variantu :).

Dobrý den, měla jsem, vlastně pořád trochu mám, stejný problém. Před 3 lety jsem měla podobný úraz(koník se rozběhl v lese tryskem a já si dala hlavou o strom), skončil pobytem v nemocnici(otřes mozku). Měla jsem problémy s mluvením, pohybem, když mi někdo nečekaně zhasnul, padala jsem na zem, nebyla jsem schopná stát na jedné noze(třeba při nazouvání bot), chodila jsem tak, že jsem se plížila podél zdi, když jsem musela jít bez opory, šla jsem šnečím tempem, když na mě někdo mluvil, nebyla jsem schopna ihned zareagovat, mluvili na mě, a já o tom ani nevěděla, když už jsem něco chtěla říct,. zadrhávala jsem se. Připadala jsem si jak postižená. Když jsem se jakž takž dala do kupy, vlezla jsem na haflingerku do westernového sedla. Co uklouznutí(byla zima), to byl pro mě šok. Pokaždé jsem nadskočila snad metr v sedle, strašně mě to děsilo. Ale kobylka byla hrozně hodná, klidná, tak jsem se nakonec trochu uklidnila. Horší bylo, když jsem měla sednout zpět na velké koně. Abych to zkrátila. Na velké koně jsem sedla. Ale už nikdy to nebylo se 100% důvěrou. Nedokázala jsem se přes to přenést, pokaždé, co se mi kůň lekne(nedej bože když mi z kroku vyběhl pár metrů cvalem), zažívám panický strach. Nakonec jsem to vyřešila prodejem a pořízením haflingerky. A jsem doma. Cítím se na ní pohodově i bez sedla. Kobylka je hodná, klidná, když už se lekne, zastaví se a funí. Nikam mi neutíká, prostě gaučík. A jsem spokojená. Asi to není závěr, který jste chtěla slyšet, je to kus od kusu. Ale já se přes to nedokázala přenést. Mám 2 malé děti, necelých 5 roků a 1,5 roku. A při té představě, že by se úraz opakoval(a co jsem viděla na internetu, že každý otřes mozku je horší a pomalu přetrvávají příznaky), jsem to nechtěla riskovat. Dodnes mi dělá problém vítr(po příchodu domu jsem dezorientovaná) a jízda v zasněžené krajině(opět dezorientace). Takže abych to shrnula, poradit Vám nedokážu, mě pomohla změna plemene(z A1/1 na haflinga).

Na namoženou/nataženou šlachu se nám nejvíce osvědčilo dopřát koni velké prázdniny v podobě 6 měsíčního pobytu na velké pastvině s kamarády. Prospěje to nejen postižené končetině, ale i psychice koníka :).

Máte či znáte po něm potomky? Jací jsou povahově a pod sedlem? Budu ráda za jakékoliv info.