JanaOOO napsal(a):
Dobrý den,

Jako dárek bych pro tátu ráda pořídila páru moravských pštrosů. Rád by začal na "stará kolena" s chovem. Máme velké zemědělství, takže se nebojím, že by se o ně táta nepostaral.

Spíš bych se ráda informovala jaké voliéra je pro ně vhodná, jestli má někdo zkušenosti. Chov by byl spíš na maso a pro "zábavu".

Jaký typ voliéry je vhodný? A co se týká hnízdění, jak velká budka je potřeba?

Chováme korely, andule a zebřičky, tak nevím jestli si to mohu představit podobně nebo mají holuby potřebují úplně jiné podmínky.

Předem děkuji za všechny rady! :)

Pokud uvažujete o holubech pro kuchyňské zpracování, tak pozor na "výstavní" typy mp, zejména ze specielních šlechtitelských chovů , kde byl kladen důraz na výstavní vzhled ,který vedl k potlačení plodnosti a vitality holubů , tam bývají tradicí 2 holubata od páru ročně...zjistěte si od majitele kolik odchovali za tento rok holoubat ať víte co vás čeká...

ze schůze posuzovatelů ČMSCHPH :
Standard bez limitu. Bylo sděleno, že na CV již nebude. Není zájem ani od samotných
propagátorů této kategorie. Mnohdy ani nejsou členy ČMS CHPH a tak ani nijak
nepodporují chovatelské dění v organizacích a spolcích. Dalším důvodem je i fakt, že
tito holubi se na CV nedostanou v řádné soutěží prostřednictvím výstav.
Tímto je oddělen tzv . "standard " , což většinou bývá mix různých typů výstavních holubů na bázi PH , kteří nelétají závody ph , ani nemají orientační schopnosti jako ph a většina posuzovatelů nezná jejich parametry a tak se pletou s normálními ph.

Při pohledu na titulek : "zachraňme užitkové texany" mne napadá všetečná otázka :
Pro koho ?
Máte v rodině či mezi přáteli okolo někoho , kdo by měl zájem reálně chovat holuby ?
Již dlouho nevidím nikoho takového -....a to nemluvě o krizi , která přichází a postihuje právě tu sociální kategorii , z nichž někdo holuby chová či by chtěl chovat...Mgr, Judr Mudr , Prof CSc ani Phdr asi holubařit nebudou...
???

Praha v boji proti holubům udělá na Mariánském náměstí holubník pro 150 ptáků
Vedení hlavního města se rozhodlo bojovat s přemnoženou populací holubů vybudováním holubníku na Mariánském náměstí. Vznikne na půdě jednoho z domů a pojme asi 150 holubů.

Článek
Odborníci budou ptákům v holubníku část vajec měnit za umělá, čímž bude město jejich populaci regulovat. Vybudování holubníku vyšlo na 142 tisíc korun. V metropoli je počet holubů odhadován na 100 tisíc kusů. Podobu svého holubníku našla v architektonické soutěži Praha 3, která jej plánuje na Vítkově.

„Holubník, ve kterém se shlukují holubi a cíleně se jim snižují počty vajec, je efektivní možností, jak lze ve městech šetrným způsobem regulovat populaci holubů,“ uvedla primátorova náměstkyně Jana Plamínková (STAN).


Praha chce nalákat nové pěstouny, připraví kampaň
12. 9. 18:48
Magistrát vybral budovu, na jejíž půdě se už holubi dříve přirozeně shlukovali a dalo se předpokládat, že nalákání velkého hejna z okolní lokality tak bude snazší. Jde o jednoduchou dřevěnou půdní vestavbu, jejíž součástí jsou boxy určené k zahnízdění, sedáky, krmítka i zásobníky na vodu.


Seznam Native
Mike Tyson, boxer z černošského ghetta, se stal nejmladším mistrem světa těžké váhy
Holub žijící ve městě, přezdívaný „měšťák“ nebo „věžák“, se vyvinul z původního druhu holuba skalního, který byl člověkem domestikován a využíván k jídlu a jako poštovní holub. Později opět zdivočel a křížil se s chovnými druhy. To způsobilo, že je závislý na člověku a není schopen si v zimním období sehnat dostatek potravy. Nejde tedy o volně žijícího živočicha, ale ani o typické domácí zvíře.

Městské holubníky fungují například v Německu, Rakousku nebo v Nizozemsku. Výše popsaný způsob regulace je podle odborníků citlivější a zároveň efektivnější než odchyt či odstřel. To totiž způsobí, že pro ostatní holuby v teritoriu se zvýší potravní nabídka, a oni tak kladou více vajec než do té doby, a počty se rychle vrátí na původní stav.

5555 napsal(a):
Nádherný případ, že to jde. A taky, že lze tolerovat i ostatní holubáře, kteří šlechtí třeba na exteriér. Taky případ, že i dnešní zušlechtěná plemena v sobě mají pořád svoje původní vlastnosti, o kterých hovoří etologická část vzorníků, jen pro ně musíme vytvářet podmínky, ve kterých se projeví. Zdravím příteli. Saša V.

Šlechtit by se nemělo jen na jediný znak, ale i při šlechtění na exterier by měl být cíl udržet i další typologické znaky plemene, jinak je to prznění - holub zdravý, plodný, létavý a polařící se změnil na holuba s nižší imunitou málo plodného , nelétavého , těžkého , tudíž užitková hodnota se ztratila a změnila na " vysokou výstavní a chovatelskou hodnotou."
Tím jejich chov ztratil pro řadu chovatelů reálný smysl a zbyli jen tzv. "barvičkáři" , kteří dnes marně hledají zájemce o koupi jejich "šlechticů" a zdá se mi, že nejhorší znak v inzerci je prodej holubů ze "specielního chovu ", kde je obava o jejich vysokou cenu , sníženou přirozenou imunitu a plodnost s nákladnou veterinární péčí.
Však také je vidno z inzerce , že se ještě letos prodávají loňské výletky mp černých a žlutých , dokonce bez uvedení , že jde o specielní chov a ba dokonce se uvádí, že se i "Darují " ! / Carlos 2, Barták /
To je velmi špatné vysvědčení Klubu CHMP a jejich 50 let tzv. "šlechtění "...

Dnes opět na Seznamu :
Jak vyhnat holuby ze střechy, balkónu či dvoraGalerie (5)
Zdroj: iStock
HOME ZAHRADA RADY A TIPY
Jak vyhnat holuby ze střechy, balkónu či dvora
23. 08. 2022Diskuze (0)
Holubi jsou sice pěkní a milí tvorové, ale když jich je příliš a přímo na vašem balkóně, zřejmě nikdo jimi nebude nadšen. Vaše oblíbené místo na relaxaci se může velmi rychle proměnit v nepoužitelný prostor pokrytý trusem.
to je mediální masáž obyvatel ČR a ti to nakonec ochotně zbaští !!!

Arnost.dcy napsal(a):
Název tématu jsem zadal jako "pár otázek" a někdo mi to změnil, ale aspoň je to přehlednější. Ještě poslední otázka, kdybych pouštěl MP s pošťáky, naučili by se po čase létat s nimi nebo je to marný? Díky

Pokud bude MP více , tak odnaučí létat všechno- zvláště když budou mít plná krmítka a budou tzv. výstavní....silné, krátké postavy,velké hlavy a silného zobu...tj. slepičáci...

Tak jsem přečetl Chovatele č. 8/2022 a dočetl se , že :
v ČR není stále jasno v otázce chovu králíků resp. zákazu klecových chovů ,
v EU aktivisté pokračují v označování králíkáren jako zlo , čemuž naslouchá široká veřejnost se zájmem, po zákazu (klecových ) chovů kožešinových zvířat ...
v Německu pilní aktivisté bojují proti kanárům ve zpěvních klíckách , což je dle nich trápení v nedostatku prostoru a jejich chovatele nazývají ne chovateli , ale tyrany !
V EU sílí boj proti závodům poštovních holubů i jejich držení v karanteně jako kruté zacházení ,týrání při přepravě na závody...srovnání s kohoutími zápasy apod.
Co bude příště ?
Voliery s holuby - malé prostory přeplněných holubníků,voliery s nedostatečnou možnosti proletu, s nedostatkem vzduchu, slunce,deště, trávy,hmyzu,semen plevelů,
Co podniká vedení Českého svazu chovatelů ? Čeká na zázrak , který někdo udělá ?

uplatnění se najde v kuchyni....

5555 napsal(a):
Je to kříženec, asi českého stavaka černého sedlateho, nemá chovnou hodnotu ani uplatnění.

uplatnění se najde v kuchyni....

Pošta na křídlech: Největší slávy se holubí pošta dočkala ve 20. století
21.08.2022 - Barbora Jelínková
Holubi člověka provázejí od úsvitu dějin a lidé se je záhy naučili využívat jako spolehlivé doručovatele na dlouhé vzdálenosti. Ani několik dekád poté, co se stal telegraf na obou stranách Atlantiku převládajícím komunikačním prostředkem, neskončili holubi v propadlišti dějin.

<p>Úřední holubí pošta oficiálně ukončila provoz teprve v roce 2008. Fungovala v indickém státě Urísa od roku 1946 a „zaměstnávala“ přibližně 800 holubů.<em> (foto: Shutterstock)</em></p>
Úřední holubí pošta oficiálně ukončila provoz teprve v roce 2008. Fungovala v indickém státě Urísa od roku 1946 a „zaměstnávala“ přibližně 800 holubů.
V minulém století význam holubů patřičně docenili vojáci v první i druhé světové válce. Tou dobou v podstatě každý větší stát disponoval propracovaným systémem chovu a za nelegální odstřel klíčových poslů hrozily tvrdé postihy, kdežto za lov dravců naopak některé vlády nabízely odměnu. Právě sokoli či jestřábi totiž znamenali pro letící holuby smrtelné nebezpečí – na rozdíl od nepříznivého počasí, které jim zpravidla nijak neublížilo. Dobře si to uvědomovali už pruští vojáci za války s Francií v roce 1871 a cvičili jestřáby k cílenému lovu holubů.

Mimochodem, zmíněný konflikt přinesl zřejmě nejslavnější epizodu v tisícileté historii holubí pošty: Během více než čtyřměsíčního obléhání Paříže totiž Prusové postupně přeřezali všechny telegrafní dráty, a zablokovali tak spojení se světem. Obyvatelé však brzy vytvořili rafinovaný systém tajné holubí pošty: Ptáci se z metropole dostávali ukrytí v koších horkovzdušných balonů a následně se vraceli zpátky z míst, kde přistáli – nejčastěji šlo o francouzská města Tours a Poitiers, vzdálená 200, potažmo 300 kilometrů. Jen v lednu 1871 takto z obléhané Paříže „odešlo“ 246 úředních a 671 soukromých dopisů, zatímco další stovky putovaly opačným směrem.

Dopisy ze zákopů
Služba, kterou holubi prokázali během prusko-francouzské války, byla podle pozdějších hodnocení vůbec nejcennější v historii. Jejich tehdejšímu nasazení může konkurovat snad pouze úloha holubí pošty v prvním světovém konfliktu: Navzdory technickému pokroku, k němuž mezitím došlo, totiž opeření společníci řadě vojáků nadále zajišťovali jediné spojení s domovem. Díky intenzivnímu výcviku se je navíc podařilo navyknout na život v mobilních holubnících, takže se dokázali vrátit, i když se jednotka přesunula. Samotná britská armáda měla na konci první světové války k dispozici 150 pojízdných holubníků tažených koňmi a zhruba 400 profesionálních holubářů se staralo o 22 tisíc ptáků.

Dokonce ani za druhé světové války technický pokrok ještě příliš neumenšil potřebu spolehnout se na okřídlené zpravodaje. V Británii vznikla v roce 1938 dobrovolnická Národní holubí služba a během následujících sedmi let dodala armádě 200 tisíc mladých ptáků. Dokonce se zvažovala možnost využít holuby kromě transportu menších zásilek i ke špionáži, nebo dokonce ke shazování bomb. K tomu sice nikdy nedošlo, zato již na počátku 20. století se osvědčily miniaturní kamery umístěné na hrudníku opeřenců, kteří tak mohli ze vzduchu snímkovat okolí.

Noční můra holubářů
Ani když holuby právě nezaměstnávají povinnosti vojenských zpravodajů, nemusejí zůstat zavření v holubnících. Takřka stejně dlouhou historii jako holubí pošta mají i závody, které se prokazatelně pořádaly již na přelomu letopočtu. Největší popularity se však dočkaly v polovině 19. století v Belgii, odkud se následně rozšířily do celého světa. Dodnes jde o regulérní formu zábavy, v níž se točí nemalé peníze, a například v roce 2020 se vydražil nejdražší závodní holub v dějinách: Čínský zájemce za něj zaplatil v přepočtu téměř 44 milionů korun.

Fascinaci holubími výkony lze snadno pochopit: Popelaví ptáci totiž dokážou najít cestu i do cíle vzdáleného tisíce kilometrů. Přesto existuje nepatrná šance, že se chovatel svého svěřence nakonec nedočká. Například loni v červnu při závodech v britském Peterboroughu vypustili holubáři na devět tisíc opeřenců, ale do cíle ležícího „jen“ o 270 kilometrů dál jich dorazila necelá polovina. Pět tisíc ptáků tak během přibližně tříhodinového letu zkrátka zmizelo a majitelé hovořili o „jednom z nejhorších dnů v historii soutěží“. Přesný důvod sice zůstává neznámý, avšak podle nejčastějšího vysvětlení zmátla vnitřní holubí „kompas“ změna atmosférických podmínek.

Návrat šampiona
Zoufalí majitelé přesto doufali, že se někteří ztracení ptáci ještě zorientují a objeví se – ostatně v minulosti už k podobným událostem došlo. Kupříkladu anglický holubář Tom Roden takto v červnu 1997 přišel o svého oblíbence pojmenovaného Champion Whitetail, když ho vypustil na startu závodu ve francouzském Nantes, spolu s 60 tisíci dalších ptáků. Téměř 700kilometrový přelet přes Lamanšský průliv do Británie zvládl zmíněný holub úspěšně již patnáctkrát a nebyl důvod pochybovat, že tentokrát neuspěje. Dokonce se očekávalo, že přibližně za osm hodin bude v cíli mezi prvními. Champion však nepřiletěl ani v očekávaném čase, ani později, kdy už byli doma i další z hejna.

Mezitím také od ostatních holubářů z celé Anglie přicházely zprávy, že na návrat svých svěřenců marně čekají. Dohromady se tehdy ztratilo několik desítek tisíc ptáků. Jenže po pěti letech, kdy už se Roden dávno vzdal veškerých nadějí, spatřil jednoho rána na zápraží svého domu povědomou siluetu: Champion Whitetail byl zpět. Nejenže jedenáctiletý veterán nezapomněl, odkud pochází, ale navíc dokázal přežít v divoké přírodě, vypadal zdravě a v dobré kondici.

Smrtící Concorde
Událost rozvířila debatu mezi biology, kteří se znovu zaměřili na unikátní navigační schopnosti ptáků. Již dřív se předpokládalo, že za jejich „šestým smyslem“ stojí nejspíš víc faktorů, jinak by k podobným „nehodám“ docházelo mnohem častěji. Nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že holubi – jakož i někteří další opeřenci – dokážou vnímat magnetické pole Země. Kromě toho jim však k bezchybné orientaci zřejmě slouží poloha Slunce, potažmo hvězd a také výjimečná vizuální paměť i čichové vjemy.

TIP: Poštovní holubi sloužili Caesarovi i Napoleonovi. Proč o jejich znovunasazení uvažuje americká armáda?

V roce 2013 přišel americký geofyzik Jon Hagstrum s myšlenkou, že holubi umějí na rozdíl od člověka zachytit infrazvukové vlny, jež se v atmosféře šíří velmi daleko. Hypotéza by mohla objasnit, co se v roce 1997 stalo nad kanálem La Manche: Právě v době, kdy se nejrychlejší ptáci včetně Championa zrovna pohybovali nad mořem, prolétal totiž oblastí nadzvukový Concorde. Při překročení rychlosti zvuku však vzniká tzv. sonický třesk – a zatímco vyšší frekvence atmosféra pohltí, infrazvuková vlna se šíří dál a může u holubů vyvolat totální dezorientaci, takže ztratí původní směr.

Konec tradice
Úřední holubí pošta oficiálně ukončila provoz teprve v roce 2008. Fungovala v indickém státě Urísa od roku 1946 a „zaměstnávala“ přibližně 800 holubů, kteří si poradili třeba i s monzunovými lijáky. Chod instituce se ovšem prodražil: O okřídlené kurýry se staralo 40 pracovníků na 29 stanicích po celém státě, což vládu ročně vyšlo v přepočtu na necelý čtvrtmilion korun. Náklady spolu s konkurencí v podobě telefonu a e-mailu tak nakonec vyústily ve zrušení služby.

Reklama

Přerostlá a polámaná. Nové záběry ukazují, jak se v Česku chovají kuřata na maso
ÚVODZAJÍMAVOSTIPŘEROSTLÁ A POLÁMANÁ. NOVÉ ZÁBĚRY UKAZUJÍ, JAK SE V ČESKU CHOVAJÍ KUŘATA NA MASO

ZAJÍMAVOSTI, 15. 8. 2022

Kuřata, která stěží unesou vlastní nohy a pod náporem mohutných těl se jim lámou kosti. Často umírají hladem či žízní. Takhle to podle záběrů zveřejněných na sociálních sítích spolku Obránci zvířat (OBRAZ) vypadá v standardních českých chovech kuřat na maso. Snímky pocházejí ze tří farem v České republice – Blšan u Loun, Dubějovic a Lán.
Obránci zvířat v nové kampani Rychlokuřata upozorňují na utrpení kuřat, která se vlivem šlechtění zvětšila za posledních 50 let čtyřnásobně. OBRAZ vyzývá supermarkety a další firmy, aby přestaly prodávat maso z přešlechtěných kuřat.

Čtyřikrát těžší
V České republice se ročně odchová asi 140 milionů kuřat na maso a naprostá většina z nich jsou tzv. rychle rostoucí plemena neboli rychlokuřata. Jsou vyšlechtěna tak, aby dorostla co nejrychleji a do co největších objemů svalstva s vynaložením minimálních nákladů. Podle listu The Economist v roce 1957 vážilo 56 dní staré kuře necelé kilo, v roce 2005 se váha stejně starých kuřat pohybovala kolem čtyř kilogramů.

„Šlechtění udělalo z kuřat naprosté mrzáky. Z malého roztomilého kuřátka se kvůli přešlechtění stane během pěti týdnů více jak dvoukilové monstrum, které sotva unese vlastní tělo. Pod náporem svalstva se jim lámou nohy, a mnohdy pak nezvládnou ani dojít k potravě a umírají hladem nebo žízní. Jde o systémové týrání zvířat, před kterým už nemůžeme zavírat oči,“ popisuje chovy kuřat vedoucí kampaně Rychlokuřata Radim Trojan z OBRAZu.

V Česku zaostáváme
Jinde v Evropě už se podmínky chovu mění k lepšímu. Obchodní řetězce a další firmy přijímají tzv. European Chicken Commitment (ECC), který stanovuje vyšší standardy pro chov kuřat. Jde zejména o závazek využívat výhradně plemena, která rostou pomaleji a mají přirozenější vývoj. V České republice se k vyšším evropským standardům zatím žádný řetězec nezavázal.

„Ve Francii, Německu nebo třeba i Polsku supermarkety přestávají podporovat utrpení rychlokuřat a zavazují se k vyššímu standardu. Je na čase, aby tento krok následovali i zdejší obchodníci. Jsou to právě řetězce, které mají sílu ukončit toto obludné týrání zvířat tím, že začnou nový standard vyžadovat od svých dodavatelů. Vždyť právě závazek řetězců před čtyřmi roky vytvořil podmínky pro ukončení klecových chovů slepic. Teď je třeba znovu konat,“ komentuje situaci Trojan.

Možnost vyjádřit nesouhlas se špatnými životními podmínkami ve velkochovech mají lidé na webových stránkách kampaně www.rychlokurata.cz. Na webu si mohou prohlédnout fotografie z českých chovů a dozvědět se více o podmínkách, které ve velkochovech panují.

Rychlokuřata ve velkochovech:
https://www.youtube.com/watch?v=ujNDvND-F3E

Na Hodonínsku odchytili otráveného orla královského i s vysílačkou
Dnes 15:15 – Hodonín
Vladimír Klepáč, Právo
Otrávenou samici vzácného orla královského našli ve čtvrtek v areálu Horňácké farmy v Hrubé Vrbce na Hodonínsku tamní pracovníci. Seděla u silnice, chovala se zmateně, a když přijela záchranná služba pro živočichy z Buchlovic, schovala se pod auto. I když si ji převzali do péče odborníci, šance na přežití jsou velmi malé. Kdo zvíře otrávil, není jasné.
Orli královští jsou mimořádně vzácní a na Moravě žijí jen v Bílých Karpatech. Samice měla na zádech připevněnou i vysílačku.

Policie obvinila muže, který karbofuranem trávil zvířata. Chtěl chránit své holuby
Krimi
Policie obvinila muže, který karbofuranem trávil zvířata. Chtěl chránit své holuby
„Záchranář si ji převzal s nízkou nadějí na záchranu. Konstatoval, že orel byl úmyslně otráven nervovým jedem. Tyto jedy v Bílých Karpatech někdo úmyslně rozmisťuje, většinou jimi napustí kousky masa,“ řekla Právu Iva Nováková Pavlíková z vedení farmy.

Doplnila, že nejde v regionu o prvního otráveného dravce.

Stanice v souvislosti s případem podala na policii trestní oznámení na neznámého pachatele.

Slovenskýkopov napsal(a):
Mám pod střechou otvory pro Krbce nemá někdo fotku jak vypadají uvnitř? Chtěl bych pořídit pár holubů na okrasu ale vše je pryč a chtěl bych to opravit do původního stavu.... Popřípadě jaké plemeno? Soused má pošťáky a nechci mít problémy se zaletovanim k němu do holubníku

místo dlouhé diskuze dej fotku,ať všichni vidí, o čem je řeč !

To asi bude dobré krmítko pro kuny a jiné dravce ....dříve kuny v obci nikdy nebyly, byly plaché a žily mimo obydlí, ale dnes bydlí v domech s lidmi...běhají po ulicích obcí a škodí...no zkuste to a uvidíte...dnes všichni holuby zavírají nejen na noc, aby o ně nepřišli...

výletky 2022
pro zájemce či pro kuchyň....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Začít se dá i z mála - jen začít a vytrvat ! (Komenský )

jaroslav69pokorny napsal(a):
To přece bylo jasné.
Psal jsem to už 10.7. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Je to mnoho povyku pro nic a myslím, že ten návrh neprojde. Budeme mít jiné starosti.

Ti , co vydávají takové směrnice nebudou mít žádné starosti, kromě toho , kam mají investovat svoje obrovské příjmy ! To jsou specialisti na ochranu přírody a nic jiného je nezajímá ...Ti jsou nedotknutelní , žijí mimo náš svět !
Jen si uvědomte, že se vydávají nové směrnice, které zpřísňují veterinární podmínky při převozu zvířat v rámci Schengenského prostoru , čímž došlo k znemožnění pořádání mezinárodních chovatelských výstav a trhů - důsledkem je zrušení letošní Evropské chovatelské výstavy v polských Kielcích , hrana zvoní i trhům ve Straubingu a všem dalším ! Tam již budou zvířata kvůli legislativě a hlavně finančním nákladům na pořízení všech dokladů našim lidem prakticky nedostupná / čtěte CHovatel č.7/2022 str. 49 / , navíc jsou stanoveny velmi vysoké pokuty za vývoz na černo ! Takže přeshraniční spolupráce mezi holubáři v rámci Evropy dostala direkt !
Takže - kalhoty si raději sundejte , než v nich bude znečistění, nebo spíše lze předpokládat , že již tam je...
ani víra nepomůže ...

Pozor !
Toto není žádný oficiální výklad směrnice EU , ale jen názor jednoho tzv. zemědělského odborníka p. Havla , který leští kliky u kamarádů na MZ , takže to neberte moc vážně - ono platí, že právo a zákony EU jsou nadřazeny právu ČR /taky 75% schvalovaných zákonů v našem parlamentu je přeneseno z EU ! / - my nic na tom nezměníme, jen to musíme přijmout !
Počkejme si raději na oficiální výklad, ale uvědomte si, že toto nařízení o povinné registraci drůbeže platí od r. 2016 s vyjímkami, které teď se mají zrušit ! /čtěte to celé/
Je s podivem, že za ty roky nikdo z organizací chovatelů na to nereagoval a nevyvolal žádné protesty , takže teď to již jen konstatujeme a dojde k naplnění této směrnice !
Když to vtipně napojí na rizika koronavirových onemocnění, včetně ptačí chřipky apod. , tak veřejnost klidně toto podpoří jako boj proti smrtelnému nebezpečí pro lidstvo a naši zmanipulovaní spoluobčané budou ještě aktivně bojovat proti chovatelům....Navíc to bude zajímavý byznys i pro veterináře, stejně jako je očkování pro praktiky...stačí jim jen něco za to dát...a taky velkochovy budou rády spolupracovat - vždyť jim vzroste produkce a prodej vajec a tím i zisky až o 20%, když nikdo nevyprodukuje doma nic a půjde to koupit do supermarketů !
A vo tom to je...

Povinná evidence domácí drůbeže je nepřijatelná napříč EU. Platit nebudeV Evropské unii už od roku 2016 platí povinnost registrovat chovy drůbeže, a to i ty dvorkové. Zatím platí výjimka, ale na stole je zpřísnění uvedených pravidel. Platit by ale nemělo.

Teoretická povinnost registrace veškerých chovů drůbeže, tedy i takzvaných dvorkových chovů slepic, zakotvená v aktuálně platném předpisu EU (nařízení o zdraví zvířat, označovaném také jako AHL) se s pravděpodobností hraničící s jistotou drobnochovů drůbeže na našem venkově týkat nebude. Předpokládá to jak vedení Ministerstva zemědělství (MZe), tak Státní veterinární správy (SVS).

Uvádět množství drůbeže nařizuje EU
Evidence drůbeže, respektive povinnost registrovat chovy drůbeže, je přitom skutečně součástí uvedeného evropského nařízení, které je mimochodem v platnosti už řadu let – od roku 2016. Toto nařízení ale zároveň dává členským zemím možnost z této povinnosti vyjmout některé chovy představující „nevýznamné riziko“. Potíž je ale v tom, že do současné doby není zřejmé, jakými pravidly by se měly takové výjimky řídit – Evropská Komise totiž dosud nevydala příslušný prováděcí předpis. Jeho vydání nicméně očekává MZe „v nejbližší době“.

Podle MZe tak platí, že evidenci nepodléhají chovy do 500 kusů drůbeže, chovy produkující násadová vejce do 100 kusů a chovy produkující konzumní vejce, která nejsou uváděna na trh.


Veterináři na kontroly u drobných chovatelů stejně nemají kapacitu
Ke zpřísnění uvedených pravidel by ale dojít mohlo, téměř jistě se ale nebude týkat případů, kdy zejména na našem venkově chová poměrně velké množství lidí několik kusů slepic. A to zejména právě kvůli produkci vajec pro osobní potřebu, případně pro své blízké a známé.

Kontrolu takových chovů by kapacitně nezvládli ani veterináři, neboť chov několika slepic je na našem venkově mezi jeho obyvateli hodně rozšířen, a navíc se jejich počet rozšiřuje, neboť zájem lidí o vlastní vejce z malochovu roste. „Tendence kontrolovat takové chovy určitě neexistuje,“ uklidňuje přitom i mluvčí SVS Petr Vorlíček.


Krmit drůbež zbytky je zakázáno
To se týká i další nepříliš známé povinnosti, což je zkrmování v domácnostech vyprodukovaných odpadů. Podle nařízení Evropského parlamentu o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu je totiž krmení hospodářských zvířat odpady ze stravovacích zařízení (kuchyňskými odpady) také zakázáno.

I to je ale v praxi v drobnochovech drůbeže (a nejen drůbeže) u nás běžným zvykem. Ale ani v tomto případě se nepředpokládá, že by bylo zkrmování kuchyňských zbytků předmětem kontrol, pokud by šlo o hospodářství s několika kusy slepic. Důvodem je právě výše zmíněné nevýznamné riziko možné kontaminace krmení a potenciální riziko šíření nákaz.

Hospodářská zvířata by neměla být krmena zbytky z restaurací
Skutečností ale je, že zbytky jídel mohou být nedostatečně tepelně upravené nebo mohou být kontaminovány probíhající nemocí u konzumentů, největším rizikem jsou ale zoonózy – nemoci přenosné ze zvířat na člověka. Zoonózy se přitom velmi často přenášejí právě kontaminovanou stravou a při přímém kontaktu se zvířaty, což je také jedním z důvodů obecného zákazu krmení zvířat kuchyňskými zbytky.

Ze stejného důvodu by také neměla restaurační zařízení prodávat své odpady chovatelům hospodářských zvířat, ale musí je podle daných pravidel zlikvidovat.

Závěr? Změny se neočekávají
Tak či tak, domácí chovy drůbeže nejsou specifikem pouze v naší zemi, slepice, ale i další druhy drůbeže chovají lidé na venkově i v celé řadě dalších zemí EU, a možná ještě ve větší míře než u nás. Striktní dodržení evidence veškerých drobnochovů je proto nepřijatelné napříč celou EU. To tak dává předpoklad k tomu, že výjimky z nařízení AHL budou stanoveny s ohledem na tento stav, a pro drobnochovatele drůbeže by se tak v budoucnosti nic měnit nemělo.