fikovnice napsal(a):
Nám se zase v minulosti osvědčil preparát Ivomec. Ale nevím, zda je možné jej aplikovat při špatných ledvinných funkcích. Každopádně ten účinek byl tak markantní a rychlý, že jsem měla pocit, že se kocourovi lepší rozškrábané uši a hlava snad mně přímo před očima.

To je ten samý Ivomec, co se používá k odčervení ovcí a koz?

Myslíte si, že bude dostačovat jedno balení, viz. z eshopu VET Advocate S-O drm sol 3x0,4ml pro malé kočky do 4kg, pro kotě?
Omlouvám se za tak hloupé dotazy, ale zatím jsme se s tím nesetkali.

Můžu se zeptat, zda existuje nějaká alternativa za zmíněný stronghold dostupná např. v lékárnách.

joanne.s napsal(a):
Inkunka: jsou moc pěkní.
neměla byste pár krabic od potravin, že byste jim je tam dala? kočičáci v nich rádi líhají, hlavně v těch krabicích částečně otevřených..

Děkuji za radu. Mají tam jen jednu, tak jim dnes ještě jednu přidám. Použila jsem je také jako provizorní WC, dolu jsem přilepila igelit a zatím drží.
Nejraději se chodí vyhřívat na trubku od topení, hlavně želvovinová kočička. a nebo lezou všude možně po policích, kde i usínají.

Větší koťat budeme nabízet až po vánocích, aby neskončila jako dárek, který může brzy přestat bavit. Chtěla bych se vás zeptat, zda a jak je možné je začít trochu otužovat, myslím ty větší. Zdají se mě málo na zimu osrstěná, ale možná si to jen namlouvám. Když se kouknu na naše chlupáče, tak ti mají srst jako medvídci.
Posílám i fotky, máme je zatím v kotelně.Nejsou v žádném luxusu jako vaši kočičáci, ale je tam teplíčko.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Koťátka přivezl manžel, viděl je na silnici, když se vracel se synem od vlaku. Koukal, co to je chlupatého na silnici a oni 4 chlupáči. Potom jsme se jeli pro jistotu ještě kouknout, zda tam ještě nějaká nezůstala a ona přiběhla starší 3.
On sám jako nepříliš velký kočkomil s tím, že jen kvůli mě toleruje 3 domácí kočičáky, byl zaražený tím, jak to někdo může udělat hlavně těm malým.
A jak píšete, že jsme hodní, to by přece udělal každý, kdo má srdce na správném místě.
Zatím budou u nás a snad to zvládneme, potom budeme hledat nový domov.
Z útulků mám také obavy, jak si zde čtu v příspěvcích o smutných osudech a všech přenosných nemocí, o kterých jsem zatím naštěstí nevěděla a ani netušila, že existují.

I my jsme o víkendu nalezli u silnice 7 koťat.4 malá a 3 odrostlejší. Malá by ještě měla být u mámy a pár dní v zimě z nich udělalo chodící kostřičky. Odrostlejší jsou na tom mnohem lépe. Zatím jsem je dali do tepla s krmením a několika bedýnkami s pískem.
Chci se vás zeptat, zda je možné aspoň část umístit do útulků, protože 7 je doopravdy hodně. Myslím jen ta starší. Malá se musí dát do kupy.
Nebo raději hledat nové páníčky po inzerci, až po vánocích.
Nechat si je všechny nemůžeme, to by fakt nešlo. Pravdou je, že nedávno jsme přišli o zrzíka, kocoura, který se nám před 5 lety jako dospělý objevil přede dveřmi a už u nás zůstal. Ale 7 je až moc,1 nebo 2 to ano.

My jsme používali u venkovních koček odblešovací obojek, ale co se nám Harry vrátil s obojkem přehozeným pod přední nohou, šli všechny honem pryč z krku koček. Do té doby jsem si neuvědomovala, že mohou být tak nebezpečné. Vždy jsem si myslela, že mají pojistku a ono nic. Když na to vzpomenu, jsem ráda, že se nic nestalo a obojky již nikdy!

Fikovnice, velice mne mrzí, co se stalo. Příběh o tom, jak bojujete s nemocí kocourka jsem prožívala s Vámi a doufala v dobrý konec.
Vím, jak je těžké se ztrátou milovaného kocourka vyrovnat po všem, co jste prožila. Každá ztráta lidská i zvířecí je příliš bolestivá, ale časem se s ní dá aspoň trochu vyrovnat.
Pro mne jste obrovský bojovník a člověk (žena) s velkým srdcem.

Mohu se zeptat, jaké jsou, co se týká repektování ohrad? Máme pozemek o vel.2 ha ohrazený pouze elektrikou. Planujeme pořídit pouze 3 kusy.

A tady je

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Naše jsou více fotogenické než my všichni domácí človíčci :) Jen náš mladý blázínek se ne a ne fotit.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

S tím mít ho musí, je asi nejspíše můj problém. Nemohu si na ni jednoduše zvyknout. Víte, my jsme o naši původní fenu přišli kvůli rakovině. Pořídili další (bydlíme na samotě), to, že nový pes zaplní místo po jiném není pravda. Možná je to jen ve mě, manžel ji bere jakou je, jen já neustále srovnávám a tvrdím, že jsme již žádného psa mít neměli. Prostě se s tím nedokážu ani po 6 měsících srovnat.
To, že ji nemám ráda také není pravda, svým způsobem ano. Starám se o ní, chodím s ní denně na procházky, jen to není "můj pes". To byla naše Chelsey, byla členem naší rodiny. Vím, že to píši hrozně, ale cítím to tak.

Na vodítku se chová na kočky, stejně. Nejprve vyrazí, po okřiknutí se stáhne a poslouchá. Jinak na vodítku poslouchá na 100%, to respektuje všechny povely mimo koček.
To že se sní špatně pracuje jsem myslela, že je tvrdohlavá, dělá si vše po svém a naučit ji poslušnosti je běh na dlouhou trať.

Po naší milované fence jsme si pořídili štěně (nyní již odrostlé - 8 měsíců). To, že je povahově úplně jiná, nemusím psát. Pravdou je, že si na ni ani po necelém půl roce nemohu zvyknout, ale u nás prostě psa mít musíme.
To ovšem není, proč to píši. Nemůžeme ji odnaučit honit kočky. Ví, že nesmí, ale jakmile se nekoukáme, už je pronásleduje. Myslím si, že je to zatím takové "štěněcí hraní", ale děsím se okamžiku, kdy je dožene a cvakne.
Od začátku se sní špatně pracuje, jako malá vyrůstala s mámou a tátou ve svém kotci. Nechodila ven s kotce a to nás asi mělo varovat. Naučit ji, že nejsme nepřátelé, že se do boudy nekálí (to jsme vyhráli jen na 1/2), že na zavolání se má přijít (v tom to také není 100%), celkově ji socializovat byl oříšek. Nechápu, jak jsou psi tak rozdílní, původní fenka byla zlatá. Na děti, zvířata, nyní je to pravý opak.
Teď už je ovšem pozdě litovat špatného výběru, prostě je u nás.
Abych se vrátila k původnímu dotazu, nemáte nějaký tip, jak ji odnaučit honit kočky. Prostě ji rázně vysvětlit, že tudy cesta nevede, to se doopravdy nedělá. Zkoušíme tresty, rázné okřiknutí a prostě nic. Je to fenka německého bez PP (rodiče jsou s PP), ale na povaze to není bohužel vidět.

Harryho babička byla čistokrevná britka jménem Harissa. Měli jsme ji od jejího 1 roku, plánovali jsme ji vykastrovat, ale byla rychlejší než my. Utekla ven za kocourem a říkali jsme si, že ji necháme vykastrovat po porodu. Teď vím, že to byla chyba, porod nešel normálně.
Jeli jsme k veterinářovi na císařský řez a u toho ji vykastroval. Druhý den po kontrole, kdy jsme se vraceli domů v autě začala krvácet a za pár minut byl konec. Dle slov veterináře praskl nějaký steh nebo tepna a ona vykrvácela. Bylo to děsné.
Její koťátka se podařilo vychovat na umělé stravě, za to děkuji manželově mamince. Jedno jsme si nechali a ostatní rozdali po známých.
Julinku jsme měli doma, ale ona byla raději venku na svém lovu. Po druhých koťatech jsme ji nechali vykastrovat, po kastraci se změnila. Byla náš "věrný pejsek" . Jen dovnitř stále nechtěla. Chvilku se ohřála a honem ven na lov. Den, kdy jsme ji našli v zahradě mrtvou byl hrozný.
No a Harry také náš záměr stát se gaučákem nepochopil a je stejný myšilovec jako jeho mamina. Na chvilku se běží ohřát domů, sníst, co najde a zase pospíchá na lov.
Jinak venku máme ještě venkovní číči, celkem 3 chlupáče a jednoho přespolního kocoura a doma Tondu, ten je naopak náš gaučový tip (poslední foto, omlouvám se za špatnou kvalitu)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
A druhý, pro něhož také bije moje srdce, ale který současně systematicky ničí moje už tak dost chabé nervy !

Mourci jsou prostě nej .
Náš Harry a jeho maminka Julinka, kterou nám na jaře, bohužel, přejelo auto.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dubnová fotografie naší Chelsey. To jsme netušili, že tu s námi za pár měsíců nebude. Moc nám chybíš a jistě se ještě jednou potkáme.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Omlouvám se - úplně jsem to celé nepochopila. Feňule tedy byla na operaci té bulky? A vetovi se peroperačně zdálo, že má šanci na další aspoň částečně hodnotný život? Ptám se proto, proč ji budili z narkózy. Ale možná jsem to špatně pochopila. Vám přeji hlavně hodně síly!
Jinak mám analogický případ z humánní medicíny - paní v posledním stadiu karcinomu vaječníků (jeden z nejhorších tumorů vůbec se špatnou prognózou). Metastázy téměř všude, ale HLAVNĚ - strašlivé bolesti - už ničím neutlumitelné ( v tomto mě vždy část lékařů s.e.r.e, jak tvrdí, že dnes už nikdo nemusí trpět, že bolest umíme zvládnout každou. NEUMÍME! - a já jsem toho bohužel smutným příkladem, ale zpět k té paní). Z důvodu toho, že mety byly rozsety všude, tj. mj. na pobřišnici, v břiše, atd., tak způsobily akutní neprůchodnost střevní. I v tomto infaustním a terminálním stavu se šlo na sál (jiná alternativa ani nebyla)...a paní se již neprobudila z narkózy. Sice to mnou hluboce otřáslo, ale pak jsem si říkala, že to bylo vysvobození a po tom všem šíleném utrpení vlastně krásná smrt!

Operace již neměla smysl. Nádor byl na obou stranách. Nebyl pouze jeden. Musel by se brát celý spodek, obě strany a nemusela by přežít samotnou operaci. Začala k tomu špatně dýchat a pokašlávat (nejspíše metastáze na plicích), další vyšetření jsme nedělali. Prostě se změnila, na procházce si lehala, fuňela.
S veterinářem jsme se dohodli na jejím uspáním, sám nám řekl, že je to jediné, co pro ni můžeme nyní udělat.
Nyní již není mezi námi.
Je jí hrozná škoda, nejde to ani napsat slovy, jaké to je.
Rakovina je hrozná věc, moje mamina umřela na rakovinu slinivky, měla bolesti do poslední chvíle, které tlumily stále silnějšími dávkami morfia nebo, čím to bylo.
Pro moji maminu to byly 3 měsíce čekání na konec, lékaři ji nemohli pomoci.
Je to již 8 let, ale pro mne je to jako by to bylo včera.
Z tohoto důvodu jsme se rozhodli uspat naší Chelsey již nyní, nechtěli jsme, aby trpěla. Možná, že by tu s námi mohla být ještě třeba měsíc, ale za jakou cenu .

Tak nakonec operace neměla smysl, nyní již máme termín jejího uspání. Zdravotní stav se bohužel zhoršil, začala nám kašlat. Nejhorší je, že to asi sama ví. Chodí teď za námi jako stín a ten smutný pohled. Ach jo, bude nám doopravdy chybět.
Děkuji vše za odpověď.

Děkuji za reakce. Tento týden uvidíme. Snad to dobře dopadne. Představa, že ji necháme uspat je hrozná.
Kupovali jsme ji jako štěňátko s tím, že bude výborná hlídačka. Nakonec je spíše vítací.
Naše děti vzala za svou rodinu hned, jak si je poprvé očichala. Prostě je strašně hodná, a když se na nás koukne tím svým oddaným pohledem.
Ach jo, nezbývá než doufat v dobrý výsledek.