Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak tohle mi přijde jako typický příspěvek bez možnosti vyslechnout druhou stranu.
Mě někdo říct, že "fena už zase chtěla přeskočit plot", tak ho odešlu.

Tohle je příspěvek za účelem vidět názory ostatních na tento problém.
Jen vše není úplně proveditelné.
Nejraději bych si fenu vzala, ale to samozřejmně není možné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Co se dá v takovém případě dělat? Paní už ji několikrát v této akci viděla a pouze stála a sledovala a pokud se jí cokoliv řekne tak argumentuje že je ještě štěně a chce si hrát."

Já bych si s tou fenečkou skutečně začala hrát a cvičit (pokud to jenom trošku jde, o agresi tady nepadlo ani slovo), vždycky je lepší si z cizího psa udělat kamaráda než nepřítele, ne...notabene pokud se k ní její majitelka chová tak, jak je tady popsáno...

Neříkám nic o agresi spíš o tom že ten pes nemá pojem o světě za plotem. Nikdy ji do styku s jiným psem nepustili a tak si myslí že jediné co může udělat je zkusit si do něj kousnout.

Hrát? Přes plot s vydrážděným cizým NO? nejsem blázen. I má kamarádka byla zoufalá když nemohla vůbec kolem se svým LR procházet a nabídla že je bude společně venčit. Paní na to prý nereagovala nijak kladně.

Aliens_II napsal(a):
A kolik skoků ta bába má do hrobu? Nebo to je "mladice"? Jestli se s ní dá vůbec nějak komunikovat. Třá by přijala nabídnutou pomoc, ale to zas bude otravovat Vás, pomáhat ještě s tou fenkou. Mě by to nutilo pomáhat, ale k čemu, no. Kua, těžká sutuace, těžká.

Je jí kolem čtyřiceti.
Jedna naše komunikace vypadala asi takhle

vaše fena už mi zase chtěla vyběhnout na psa. Nechtělo by to náhodou zvýšit plot?
No mi ji teď učíme aby neskákala tak snad se to zlepší.

-_- inteligence.

Nevím čím ji pomoct. Na cvičák evidentně chodí takže nějakou poslušnost má, bohužel nulovou výchovu. K čemu jí je povel lehni když jí ta fena vůbec nerespektuje snad ani nevnímá.
Divím se že i když s těmi psy je asi v kontaktu tak je naprosto nesocializovaná.

Sam 90210 napsal(a):
Vzít majitelku po palici polenem, bohužel víc nic

:D asi nejvíc rozčílí když na fenu volá
To nesmíš dělat malým pejskům víš? Oni si s tebou nebudou hrát.

Aliens_II napsal(a):
To je ale kráva vymetená. S tím nic neuděláš, to bude boj s větrným mlýnem a sousedské vztahy, pokud nějaké byly, půjdou do kopru.

Bude to znít hrozně, ale tady se jen čeká, až se něco semele. A někomu se něco stane, psu, nebo pes něco udělá někomu a pak možná se něco bude dít.

Tak sousedské vztahy nikdy nebylo kromě Dobrý den (v duchu: Ty si opravdu kráva) nic víc.
O to mi nejde. Jde mi právě o psy lidí z vesnice, kteří kolem jejich domu ani nemůžou projít a samozřejmě o mého psa.

Vždycky si pořizovali velké psy, ale nikdy na ně neměli. Bohužel pracovním plemenem to trochu přepískli.

Musím se s vámi podělit s každodenním výjevem, který s těžkým srdcem sleduji. Naši sousedé (bydlím na vesnici) si po smrti jejich obrovského křížence čehosi s vlčákem, rozhodli pořídit si nového "chudáka". Musím vám přiblížit jak ti moji sousedé žijí. Je to baráček před kterým je malá před zahrádka asi deset metrů čtverečních a v ruhu stojí kotec sotva na otočení středního psa. Do takové prostředí si pořídila početná rodina fenu NO. Za tu dobu co je tady ( přiblužně půl roku) jsem je jen párkrát viděla na pricházce a to těsně u nohy paničky, která na ní samozžejmě nustálě hulákala a třískala vodítkem přes zadek pokud se rozběhla dopředu.Procházkou je myšleno kolečko kolem malinkého návesního rybníčka.

Což o to... to je ještě stále věc té ženské. Bohužel si nikdo z rodiny neuvědomil jak dobrý je NO skokan a že metrový plot opravdu nestačí a tak se mi už asi po páte stalo, že jsem se svým psem aportovala u rybníka, nebo pouze procházela (strategicky už raději nechodím po silnici kolem domu) a jejich fena buď rozrazila přijezdovou bránu nebo přeskočila plot a vrhla se za námi. Jediné mé štěstí je že jí nějak majitelka cvičí takže stačí zařvat Stuj nebo Jdi domů a ona se skoro učůrne a utíká zpět.

Co se dá v takovém případě dělat? Paní už ji několikrát v této akci viděla a pouze stála a sledovala a pokud se jí cokoliv řekne tak argumentuje že je ještě štěně a chce si hrát.

Aliana napsal(a):

Perskou kočku máme doma už po několik generací, už moje babička je měla doma a troufám si tvrdit, že tato definice nesedí.
Předně jsou líné, skutečně jak koberečky. Ale povaha je komplikovaná. Člověka tolerují, ale nijak kontaktní a přítulné nejsou. Spíš trpělivě snášejí každodenní česání, čistění očí a časté koupání. Jsou extrémně flegmatické.
A můj chlap tvrdí, že do placaté hlavy se vejde jen placatý mozek.
Já říkám že jsou až moc přemýšlivé a hodně věcí přemyslí, třeba několik minut sedí pod židličkou a přemýšlí jak na ní vyskočí, nakonec se odhodlají a skočí mimo židli.

Je to nejúžasnější kočka na světě, ovšem ne pro každého. Peršanku buď miluješ nebo nesnášíš, je to kombinace hodně zvláštní povahy a hodně náročné péče.
Perská činčila má povahu poněkud přijatelnější a i na péči je méně náročná, ale pořád je to Peršanka.


A přidám náš nejnovější přírůstek.

Já mám tedy zkušenosti z dvěmi rozdílnými kočkami. Lépe řečeno kocoury. Jednoho z nich vlatním já. Je to obrovský šestikilový kocour od mala flegmouš neskutečným způsobem. Sice nikdy sám nepřijde ale pokud si ho vezmu a hladím vrní a usne během chvilky a už u mě zůstane. Snáší vše úplně v klidu až na stríhání drápů (to je boj). Naopak peršan mé sestry je divoký upovídaný (na vyslovení jeho jména zásadně odpovídá) na vše ůtočí a miluje hraní. Ale to je snad tím, že je kotě, protože už se v něm brobouzí pravá peršanská povaha kdy prospí celý den a nechá si úplně všechno.

Přesně jak říkáte peršanky musíte milovat nebo nesnášet osobně bych už jinou kočku nevolila.
PS: Nádherný přírůstek

Danczéz napsal(a):
A Jorkyk, ještě, zdravíme kámoše skorolabradora. Barvu má ukázkovou, ale ty uši, ty uši...

U nás je to věrná kopie ale ta velikost vypadá spíš jako tuleň

Danczéz napsal(a):
Připomněla jste mi, když jsme šli k veterináři nechat utratit babiččinu starou fenku. Bylo jí tehdy už minimálně třináct, možná i patnáct. Ten den už prostě nemohla nic, tak jsme se odhodlali a šli na veterinu. Dokážete si to představit, pohřební výrazy, apatický šedivý pes se slepýma očima, sedíme v čekárně. Doteď nepochopím tu ženskou, s IQ nižší než ten její uštěkanej smeták, která si chtěla pořád povídat a hladit našeho pejska a naše naštvané mručení snad vůbec neregistrovala. Byla to moc smutná chvíle, na druhou stranu nikdy nezapomenu ten její ksich t, když jsme vyšli z ordinace bez psa.
Přeju vašemu pejskovi ještě hezké chvíle, ta moje hlazení od cizích jen nemá ráda a dost s tím bojuju, abych jí ubránila, nedokážu si představit, že by jí to mělo způsobit ještě nějaké zdravotní obtíže. Příště buďte rychlejší a babu za tu pracku chyťte, spoustu lidí to překvapí i když je to jenom jemně a pejsek bude zachráněn

Vůbec si nedokážu představit, že jedu se psem na utracení a objevila by se nějaká slepice typu:Jé to je hezký pejsek a vůbec nechápala vážnost situace, kdy tomu psíkovi nezbývá moc času. To bych jí musela fakt proplesknout.
Našťěstí nebo naneštěstí už toto nemusím řešit vet. jezdí k nám protože už převozy nejsou možné, jelikož má záchvaty na jakoukoliv vzrušující reakci což jízda autem pro něj je.

Děkuji má vůli k životu tak snad se s tím ještě popere.

Chci se zeptat chovatelů peršanek na povahy jejich miláčků, protože jak ta naše (šestiletý kocour) tak i kotě mé sestry jsou klidné, líné a mazlivé povahy. A když jsme se ptala jedné mé známé, které tyto skvosty má tři potvdila mi, že přinutit je ke hrám ať provázek, peříčko nebo laiser je opravdu nadlidský úkol což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Je to kus od kusu nebo je opravdu váže taková flegmatická lenost?

Sice to není nijak zvláště vtipná historka, ale s demencí lidí také přispěji do mlýna. Byla jsem se svým psem (kříženec labradora malého vzrůstu) u veterináře. Je po mozkové mrtvici a jakýkoliv vzrušující podmět jako pohlazení způsobý nervový záchvat. A jak tak čekáme venku před plnou ordinací se psem, který vypadá že má každou chvíli umřít (pro člověka který ho nevidí každý den to je strašlivý pohled.) vyjde ven paní s jezevčíkem a manželem a říká
, Jé to je krásné štěňátko."
dpovídám, že je mu už 14 let a on bez jakéhokoliv zeptání jde s nataženou rukou k mému psovi, že si ho pohladí. Slušně jí rychle upozorním že se nesmí hladit načež se mi dostane odpovědi, že bych si ho tedy měla lépe vychovat, když kouše. Na mojí odpoveď, že je nemocný a z doteku by mohl dostat záchvat už nijak neodpověděla a raději rychle odešla.

naprosto mě rozčilují lidé, kteří si bez optání chtějí hladit psa a ještě k tomu u veterináře, když neví co mu je. Božeeeeeeee!