Vůbec nic si z toho nedělejte. Měla jsem úplně, ale úplně ty samé pocity. Štěně nechtělo na vodítku chodit, musela jsem táhnout já jeho, všechno hryzalo, chytalo raply, během kterých jsem měla uplně dohryzané ruce a nechtělo přestat, ani když jsem byla už fakt vytočená a zařvala jsem, stokrát dělání toho, co jsem nechtěla a co jsem zakazovala. První tři týdny jsem byla na rozpacích a říkala si, že bych ho nejradši vrátila a vzala si ho, až mu budou tak dva roky a bude rozumnej.
A teď už je to pomalu puberťák a já se slzičkou v oku koukám na fotky, jak byl malej a roztomilej.

Mimo jiné už teda přestává hryzat a rozumíme si líp. Jen teda přivolání přestává fungovat. Ale na to si zvyknete. Já rozhodně nejsem kdovíjak trpělivá osoba, ale s chrtem se naučíte přiblížit zenu, protože křikem to nejde.