
krejcizdenicka
Informace o uživateli:
-
Moje zvířata
Nenalezeny žádné fotografie zvířat
Naposledy přihlášen: 3. 12. 2019 09:26:46
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
Dnes na vycházce se k nám u Rudice (okr. Blansko) připojil tento pejsek. Pak si nás vystopoval až k nám k domu. Je hodný, vycvičený, krásně reaguje na povely - hlavně packu dává bravurně :). Nemá na sobě bohužel žádnou známku ani jinou identifikaci. Je celý černý jen má bílý flíček pod krkem. Teď je v obecním kotci a doufáme, že se najde jeho majitel nebo se ho někdo ujme...byla by ho velká škoda!!!
P.S. Zkopírováno z FB. ZdeňkaZ.
Tohle je povlak na polštář.
(Fotka stojí za prd, ale lepší fakt nemám, zapomínám ty výtvory fotit).
lucky
napsal(a):
Teda z toho Monďáska nemůžu, jak se vždycky čučí na ty skoky ..ale s Dituškou vypadají jako máma se synem
.
Pierota to skákání víc baví, co? Ale on vypadá, že většinou moc neřeší ty přední nohy, že? Proto taky klidně menší překážky shodí, že se asi nesoustředí....no tak aspoň vidí, že kobyla se s ním bavit nebude
Tady je krásně sluníčko a Usu jsem docela vyvedla z míry teď. Jsem ji do výběhu natáhla hadici a ostřikovat namířila pod třešni. Normálně mi snad uschne, začaly z toho padat malé třešničky, takové zcvrklé..no děs. Tak jsem tam jako na chvíli pustila vodu a holčí vyvalila oči a uuuž byla ve stáji. Stojí ve dveřích, čučí a funí na ten ostřikovač. Jsem ji vysvětlovala, že klidně může ven si jíst seno za stáj, ale ona ne..co kdyby se ta věc s voooodou náááhodou otočila a stříkla ji na kopýtko! To ona přece nee...vodu nemusí. Tak jsem šla domů. Ona za chvíli možná vyleze, jak zjistí, že voda stříká pořád na jedno místo. Ale touhle akcí jsem ji vůůbec nepotěšila
Dobrý den paní Lucko,
myslíte, že bych s Vámi mohla prohodit pár mejlů o jistém internetovém kurzu, který se týká úpravy kopyt? Na jejich stránkách jsem našla Vaši kobylku Usu. Do kurzu se chystám, ale ráda bych se pobavila s někým, kdo už jím prošel a nechci to rozebírat tady na iFauně.
Byla bych Vám moc vděčná. Zdeňka.
P.S. můj email: krejcizdenicka@seznam.cz
No já přesně nevím, co znamená zatahovat, ale myslíte tím zastavování aut, když se odjíždí na obřad?? Vybere se na nevěstu, na ženicha, naleje se štamprlička? U nás se tomu říká zalikování.
Jestli je to ono, tak u nás se to dělá nazdobeným žebříkem. Omotá se barevným krepákem, umotají se kytičky, větvičky z jehličanů atd.
Tak místo kytiček byste mohli vytvořit třeba podkovy, nebo žebřík "nasedlat" (to by asi nedrželo:)), převlíct se všichni do rajtek, zamávat svatebčanům bičíkem atd. :D
alfi pav
napsal(a):
Ta reportaz je des.
Kobylu mam taky bosou a strouham si ji sama za obcasneho dozoru odbornika. Ani jednou mi po uprave kopyt nekulhala. Muj odborny dozor mi rekl, ze zakladem strouhani kopyt je fakt, ze kun po strouhani nema chodit hur nez pred nim, ale vzdy bud stejne nebo lepe.
Priznam, ze si kobcu delam cca 2 roky takze za odbornika se v zadnem pripade nepovazuji, ale i me osobne tezce vydesily ty kopyta Vydrovych koni, ktere jsou videt v reportazi. Nedivim se, ze ti jeho kone v zaberech porad lezi a nechteji se zvedat, zjevne pochopili jediny zpusob jak ulevit noham od bolesti... Ten hucul je naprosta katastrofa.
Jak pan Vydra rikal, ze nam (ostatnim konakum) je jedno, jestli jsou kone zdravi, hlavne ze behaji a ze nam je jedno kolika let se nasi kone doziji tak me napadla hodne blba myslenka, ze nakonec ti chudaci Vydrovi kone budou prvnim v cechach od pocatku temer vedecky dokumentovanym neuspechem strasser trimu. Jak dlouho bude telum jeho koni trvat, nez prestanou odolavat tomu, co s nimi strasser trim dela a vzdaji to? Kolika let se mu ti kone v tomhle stavu doziji? Pan Vydra taky prozre, ale az se tak stane, tak bude pro jeho chudaky kone pozde.
Galileo, ktereho tak vehementne Vydra cituje v zaveru reportaze, mel svoje tvrzeni podlozene overitelnymi vedeckymi vypocty. Tady u teto "jeho" metody to vedecke overeni totalne chybi. Vydrovo prirovnavani se k vedci takoveho formatu, jakym Galileo ve sve dobe byl, je jeho bohapustou urazkou, pri ktere se zmineny fyzik, astronom a filozof urcite obraci v hrobe.
Krásně vyjádřeno, naprostý souhlas
Ahoj westerňáčci a kocháčci,
hrozně ráda Vás tady čtu a pozoruju, máte krásný koníky a šikovný, závidím, ale přeju:)
Potřebovala bych od Vás poradit ohledně strouhání koní samo pomocí doma, vidím, že Vás to tady provozuje celkem dost a už hodně dlouhou dobu uvažuji o tom, že bych si to taky ráda zkusila a třeba pak časem a se zkušenostmi dělala sama.
Ale samozřejmě nechci nic pokazit, tak pořád pendluju mezi myšlenkou "nechat kováři" - "naučit se sama".
Můžete mi povyprávět, kde jste se to naučili, popřípadně, jak se k tomu dostat? (kovářský kurz?)Děkuju Vám předem!
ambra
napsal(a):
Ty myslíš asi tuhle http://www.aschk.cz/sn/pk/pk_display_sn.php?id=128998 že? JInak misicka má dole vpravo na každý fotce napsáno jak se koníci jmenují.
Jojo, to bude ona..no dám sestřence vědět, třeba jí to zvedne náladu, je teď v nezáviděníhodné situaci a truchlí.
Těch jmen jsem si vůbec nevšimla, akorát jsem koutkem oka zahlédla rok, tak jsem tomu nevěnovala pozornost.
Díky za upozornění:)
Já jsem taky s tou naštípnutou lebkou vlezla hned po propuštění z nemocnice na koně, zase jsem spadla, nic hroznýho, kvůli takové prkotině, co jsem koza neuseděla...
Strach z koní nemám, ani z ježdění, ale z cvalu. Prostě okamžitě zpanikařím. A to se snažím překonat.
P.S. Já jsem už docela hodně praštěná do hlavy - nejdřív mě srazil náklaďák jako děcko, pak ta naštípla lebka..Nic příjemnýho, už mám o sebe tak trochu strach. Ale koní se nevzdám
Mám podobný problém. Před třemi lety jsem byla na vyjížďce a poslední, co si pamatuju je, jak slyším šustění trávy, instiktivně se ohlédnu přes rameno, zahlédnu koutkem oka rezavou čmouhu a pak už jenom tma...Pod koně mě vběhl něčí zaběhlý pes. Probrala jsem se až 2 km od místa pádu u silnice, jak si to tráduju s rozmlácenou hlavou domů...
Od té doby nejsem schopná nacválat. Max klus. Jedu, cítím, že teď bych si i zacválala, žádný závody, jen tak pohoda...kobyla udělá jeden cvalový krok a já okamžitě zpanikařím a zastavuju. Hnus a je mi pak mizerně.
A to když jsem se učila jezdit před těmi 10-12 lety, padala jsem kolikrát jak hruška a nic. Ale teď, jak jsem starší, už mám asi o sebe strach.
Jen pevně doufám, že ho časem překonám.