Tím je to asi "vyřešené." Děkuji za názory a trpělivost.
Chtěla sem to s někým probrat, zvážit možnosti a to se stalo, takže vám přeji hezký zbytek dne.

Já to chápu a souhlasím. Jen je všude tolik způsobů jak jednat se psi, že bez zkušeností, je to těžké zvolit správný postup. Proto to řeším. Zkusím mu najít někoho, kdo by mu dal víc než já, protože si uvědomuju, že nikdy nebudu mít dostatek času a hlavně nemám ty zkušenosti. Chci tu být hlavně pro své dítě, obojí nezvládnu nikdy naplno. Buď bude na škodě miminko a nebo pejsek. Ale do té doby se s touhle situací musím nějak vypořádat, aby to mělo co nejmenší následky.

Darovat pejska někomu, u koho by mohl být šťastný by bylo určitě na jednu stranu nejlepší. Na druhou stranu... Nechci darovat psa, který by mohl někomu ublížit (jestli je tedy agresivní). To si na svědomí nevezmu. Třebaže to není moje chyba ani pejska, jak se chová.

Své dítě si naučím do začátku. Převýchova je něco jiného. Když žije pes 4 roky určitým způsobem, tak je to přeci jenom rozdíl. Pokud bych měla psa od štěněte, pak by to mohlo vypadat jinak.

Nemám pocit, že bych se tu já osobně nebo mého partnera měla obhajovat, ale trochu to aspoň osvětlím,.. Psa pořídil dětem, které se mu věnovaly jen ze začátku, což je bohužel velmi časté, co si budeme povídat. Co jsem tak vyzjistila, tak se s ním někdo pokoušel jít na procházku, ale jen co zjistili, že skáče na auta a táhne, tak přestali. Taková tedy výchova psa celkově. Jakmile to nešlo lehce, tak to "nešlo" vůbec. Umí základní povely a občas i poslouchá, ale celkově to soužití nefunguje a musí to pro něj být stresující, to je mi jasné, když doposud mohl všechno a najednou přijdu já a něco po něm chci. I když jsem si ho chtěla pohladit z vlastní vůle a ne po jeho předchozím vtírání, tak po mě vyjel. Partner je časově vytížený hodně, ale plot postaví, už to řeší.
Vím, že v tom plavu a vůbec netuším co je správně, ale nejsem typ člověka, který problémy odsune. Chci to řešit nebo aspoň se o to pokusit.
A moje dítě mě teď bohužel také dost potřebuje - střevní koliky, ale to už je téma zase z jiného soudku.

Skáče na mě dokud neodejdu a jde po rukách a vrčí u toho. Může si vynucovat hru, je to možné, opravdu se v tom sama nevyznám, Nechci mu svou neznalostí chování ke psům ublížit,proto se ptám vás, zkušených.
I hlazení si dost vynucuje. Celkově je jeho chování takové, že je vidět, že je neustále ve stresu. Dostává pravidelně jíst, ale jídlo si strašně hlídá a hltá tak, že se občas i dáví. Dřív, když jsem byla na zahradě s ním celé dny a bylo to ještě dá se říct v pohodě, tak mi pořád strkal hlavu, šťouchal do mě. Na procházce hrozně táhne, jeho tempu prostě nestačím.
Doufám, že to půjde. I u mě je ta důvěra značně nalomená, ten vztah budeme muset vzít asi hodně opatrně a od začátku.
O víkendu jsem již domluvila odborníka, tak uvidíme.

Však také píšu, že se psi nemám zkušenosti a než přijde odborná pomoc, tak se snažím situaci vyřešit, abych mohla ven. Ale asi radši zůstanu zavřená...
Pes se proběhne, ale musíme s ním dojít někam, kde bude moct. Jinak skáče po autech, takže ho musím usměrňovat, jinak by skončil pod koly.
A náhubek po mě chtěl onen odborník, takže proto se ptám.
Sama to opravdu nezvládnu, to vím. Děkuji za kontakt.

Nejdřív bych ráda moc poděkovala za rady.

Náhubek nikdy na sobě neměl. Dnes mi ho přiveze tchyně, ale opravdu nevím, jak to zvládnu, protože jak jsem včera psala: celý den jsem se pejskovi věnovala jak to šlo, ale jen od dveří, protože potřebuji být jednou nohou doma u miminka. Pak jsem se odhodlala jít za ním ven a jen co mě spatřil na dvoře, tak se rozeběhl a běžel na mě s vyceněnými zuby. Žádné zpomalení, nic. Rovnou na mě skočil. Teď co v tu chvíli dělat? Říká se, že nedat na sobě znát strach, neustoupit, ale ono to takhle jde hodně těžko. Taktak jsem to ustála, abych mu aspoň jednou řekla "nesmíš" a snažila se odejít jako, že ze své vůle a ne kvůli němu, ale je to pro mě opravdu stresující situace.
O víkendu se mu postaví plot. Partner bohužel jezdí z práce v pozdě večer. Chtěl dopřát dětem vytouženého psa, ale nedomyslel následky...
Ven se mnou jde jen s partnerem, sama ho zatím neberu. To totiž aspoň trochu poslouchá a dokáže jít i u nohy a mým tempem, ale vždycky mám od něj skoro vyhozené rameno, jak ho musím usměrňovat,
Jak by jste tedy nasadili takovému psovi náhubek?

Máte pravdu. I mě je ho líto. Pes byl pořízen dětem a takhle to dopadlo... Teď jsou děti přes týden pryč a já jsem v téhle situaci. Pejska bych si sama neporidila, protože vím, že když se mu člověk nevěnuje, pak mu spíš ublíží. Tak uvidíme. Dokud je malé v kočárku, tak zkusím za pejska zabojovat, ale toho času je opravdu málo. Dnes jsem běhala od psa k placicimu dítěti a žádná sláva. Výsledek nulový.

Střední Čechy. O něm jsem už přemýšlela, ale ještě jsem našla jednu paní z Prahy, jmenuje se Kristýna Sedlakova. Ta se téhle problematice také věnuje, tak snad pomůže. Jen do té doby to budeme muset nějak vydržet.

Dobrý den,
ráda bych znala váš názor jako zkušenějších pejskaru. Já s výchovou psů nemám skoro žádné zkušenosti, ale dostala jsem se do situace, kterou musím řešit.
Přistěhovala jsem se k partnerovi, který má na zahradě 4letého psa Border kolii, bohužel je u něj zanedbaná jak výchova, tak se mu ani nikdo nevěnuje a nevěnoval. Neumí chodit na vodítku, skáče po autech a když se mu někdo priblizi k misce, hned startuje a to na kohokoli. Já se snažila s ním trávit čas, pohrát si, vzít ho ven..., ale absolutně mě nepřijal. Občas po mě vyjel, což se vystupňovalo až k útokům, kdy se mě snaží kousnout. Dělá to jen když jsem sama a chci jít ven. Jinak si ho mohu pohladit, jít s ním na procházku... Ale jen za přítomnosti členů rodiny.
Bohužel jsem sama doma s dvouměsíčním dítětem a už pár dní nemohu ven z domu. Psa se nebojím, ale nemůžu si kvůli dítěti dovolit zdržovat se na zahradě a riskovat, že by se mu podařilo mě kousnout.
Chci s ním chodit na cvičák (ostatní prý nemají čas), ale nedokážu si představit jak by to bylo možné.
Nemáte někdo nějakou radu?