Šílené, to vám fakt nezávidím :-/. Pejskové musí strašně zažívat, to je mi jasné. My měli zatím jeden den na 30, a to buď spala, nebo pofňukávala (protože jí bylo vedro, samozřejmě). To pak člověk trpí
s pejskem :-/. Já jí chladila packy, bříško a třísla a měla doma vaničku ve sprcháči, kam se šla vždycky projít. Zítra u nás hlásí 35, tak jsem na to zvědavá :-O.

My naštěstí bydlíme na okraji malého města u lesa, takže sice je venku dusno, ale zvládáme to :-). Navíc jsme trochu výš položení, takže tady je vždycky (naštěstí) chladněji než leckde jinde :-). Ale taky to přizpůsobujeme počasí, samozřejmě. Ten potok a les v podstatě za barákem je fakt výhra, hrozně to oceňuju . Teď máme 26 stupňů a větřík :-).

Jé, tak to jsem odpověděla s křížkem po funuse :-D. Asi budu muset začít koukat na datumy původních příspěvků :-D.

Mám prvního pejska JRT. Teď je jí 10 měsíců a zvládáme to zatím, myslím, dobře (zkušenější pejskaři chválí, co vše umí, tak jim věřím :-D). Je opravdu skvělá, čistotná, nekonfliktní, relativně poslušná (relativně, protože jsou věci, které pořád trénujeme a opakujeme a zlepšujeme, přeci jen je to štěně, takže od ní neočekávám, že bude všechno hned) - chce to ale pořád opakovat a být důsledný.
Ráda bych ale podotkla pár věcí, které na to mají přímý vliv. Pracuju z domova, takže mám opravdu čas se jí věnovat, není zavřená doma 8 hodin, chodíme co tři, čtyři hodiny ven, denně trénujeme a pilujeme poslušnost a příkazy. Taky jsem si hodně četla o výchově pejsků a speciálně o věcech, které mohou u JRT z hlediska výchovy nastat. Další věc, která nám hraje do karet s výchovou, je její naprosto skvělá povaha. No a hlavně přítelovo rodiče roky chovali rotvajlery, takže přítel - byť je sám necvičil - taky leccos pochytil.
Myslím, že se dá zvládnout všechno :-). Hlavně myslet na to, že JRT je akční plemeno, takže se musí hodně zaměstnávat a fyzicky vybít. My kromě pohybu venku taky přidali psychickou námahu, cvičím s ní např. rozlišování hraček, "vyčenichání" pamlsku apod.

Máme 10 měsíců štěndo. Chodíme 7-8 ráno, pak kolem 11 k potoku (máme kousek od baráku a cesta po stromy, takže jackpot :-)), no a pak kolem 16-17 do lesa (ten máme taky kousek od baráku). A pak jdeme třeba v 9 večer. Ale je to hrozně individuální, někdy štěndo prostě prospí půlku dne a tak jdeme jen dvakrát, když je akční, tak máme variantu les, rybník, nebo potok :-). Naštěstí máme za barákem stín, takže se dá i na krátký vyčůrání tam. Ale když je fakt hodně vedro, tak je schopná taky skoro celý den prospat a vycházky moc nevyžaduje, maximálně k potoku, nebo chce jít až večer, když se ochladí :-).

Teda, to Vám nezávidím :-(. Asi bych se snažila alespoň vlastního pejska vést k tomu, aby tyhle prudiče ignoroval a nenechal se vyprovokovat (i když je mi jasné, že to prostě taky není úplně jednoduché ani pro něho).
Důchodci jsou bohužel většinou pěkně nevychovaní páníčci, a to jak vůči svým, tak i vůči cizím psům. S nikým nemám víc konfliktů ohledně krmení pamlsky našeho štěněte než s důchodci v okolí. Tím chci říct, že s pánem se asi těžko domluvíte - on je přeci starý a ví nejlíp sám... :-(

Kristýno,

z vašich příspěvků mi připadá, že je tatínek pravá hlava rodiny :-). Tak se prostě smiřte s tím, že se mu líbí Holan. Mně to teda nepřipadá jako úplně hrozné jméno, popravdě se mi docela líbí. :-)
Jinak jsem sama zažila, jaké to je, když někdo zkritizuje váš výběr jména pro psa - a není to pěkné. :-) Zkuste to respektovat, stejně mi připadá, že s tím nic nezmůžete.

Mám štěně JRT 10 měsíců. Teď jsme začali učit na vodu. Vodili jsme ji k potoku za barákem. Abych ji dostala do vody, tak jsem prostě sundala boty a šla brouzdat s ní - aby se nebála :-). No a potokem se dneska prohání jak čert a už si troufne i tam, kde je ponořená po bříško. Házíme jí tam hračky, klacíky, nebo jen tak očuchává, je děsně zvědavá.
Minulý týden jsme šli o level výš a vyjeli jsme k rybníku kousek za městem. Šla jsem s ní zase do vody - kam dosáhla, tam šla sebevědomě, pak jak se začala trochu víc namáčet, tak začala sama packama "na čubinu". A příště už si troufla dál :-).
Myslím, že to chce trpělivost.
Hlavně toho pejska neházejte do vody. Přítelovo rodiče to kdysi udělali jejich feně a ta pak měla do konce života z vody strach.

Hodně štěstí s plaváním :-).

Zdravím,
my máme štěně 4 měsíce JRT fenečku.
Skákání do obličeje a kousání je normální, taky nám to dělala, my ji teda od začátku jemně ale důrazně učíme, že kousat nesmí a kdykoliv ji vzaly tyhle pudy a šla nám po rukou (obličej u nás tolik nejel :-), řekli jsme nesmíš, nejsem hračka a hned jí před obličej vrazili nějakou její hračku (uzel, plyšáka, míšek, větvičku...), aby si mohla kousat a taky jsme používali auauau, když kousala, nebo pusť. Chce to trpělivost, ale malá se to odnaučila hodně rychle a teď nám ruce už vůbec nekouše. :-)

Co se týká té potřeby venku, tak my jsme na tom tak, že malá si přes den skoro vždycky už sama řekne - přijde ke mně nebo k muži a "odvede" si nás ke dveřím, případně kňučí a skáče na dveře, takže už víme a vydrží skoro vždycky ven - stává se nám ale, že když dlouho spí, tak se počůrá hned po probuzení, dřív, než se stihneme oblíknout a vzít ji ven :-), ještě to tolik neudrží, naučili jsme si ji chodit doma na jedno místo na plenu a skoro výhradně chodí tam (jen když to opravdu nestihne, tak to pustí vedle pelíšku na lino :-)). Ze začátku se nám malá občas vyčůrala na koberec, tak jsme jí říkali nesmíš, fuj a kdykoliv se vydělala na pleně, propuklo bujaré veselí, tak nakonec začala radši chodit tam, kde ji chválíme a ne tam, kde jí nadáváme :-). A venku pokaždé moc moc chválíme. :-) I když chodíme před spaním a hned po probuzení, tak přes noc nám ještě dělá potřebu doma - většinou jeden bobek a loužičku, to ještě nějak nevydrží, asi v noci hodně hlídá :-), anebo si o venčení říká, akorát my chrníme, tak ji neslyšíme :-D.
Buďte trpělivá a důsledná, ona se to naučí, nebojte se.