RozaTonda-mopsi napsal(a):
Já napíšu jen všeobecně, co bych brala v úvahu.
Nejsem znalec moc psich plemen, osobně jsem měla jen boxera a dva mopsy, manželovi rodiče labrador x Howard a No x kolie.
Obecně,kdyby mě s kterýmkoliv tímto psem napadl agresor byl by to mazec. Ostatně i kdyby mě napadl samotnou nebo s dětma. Když budete mít psa malého bude problém, velký se s ním bude prat, taky problém.
Když se bojíte pořiďte si Paralyzér je to dobrá ochrana.
Ale hlavně si uvědomte, že vaše úzkost z napadení je jen váš strach v hlavě a že se stane zrovna vám není vůbec jisté !

Berte v úvahu,kde bydlíte, jaké patro,vytah, aby jste psa unesla,až bude starý,nemocný a třeba v narkóze, pochopila jsem, že chlapa doma nemáte?

Myslím, že jste co dominance a drezury stejná jako já.proto bych rozhodně nešla do pastevců typu Kavkaz, moskevak, kteří potřebují zkusenoho chovatele a výcvik. Psy taky výchovávam souzitim, žádné cvičaky a složitá výchova. Proto nic,co je třeba složité cvičit.

Ze zkušenosti věřím, že když si domů privedete štěně, tak ono s ničím ,co tam už žije mít problém nebude. Obráceně by to mohl být u nějakého plemene problém

většinu agresivních psů si člověk "vychová" sám. Bitím, týráním, výcvikem... Věřím, že laskavou, pohodovou a důslednou péči vám rozhodně pes nebude žrát babičku, kamarádku vaší nebo dcery, dokonce ani kluka,kterého si dcera brzo dovede :-)

Při výběru štěněte bych dala na doporučení chovatele, jaký temperament, který prcek má

Pokud jste byla spokojená s retrívrem, šla bych do něj naprosto v klidu znovu . Ja bych ještě určitě doporučila boxera, splňuje všechny vaše požadavky (kromě délky srsti teda a možná se vám nelíbí krátký čumák :-) nebo ten velký pudl , špic, knírač , hovik

Doporučuji ubrat z úzkosti a víc si věřte! Úzkostne myšlenky jsou převážně jen v hlavě, ale kolik se jich skutečně stane ? (Znam je moc dobře) a zrovna vy jste myslím, člověk u kterého bude pejskovi dobře.
zda se všechno zavře nezavře, neřeste. psa socializovat můžete krásně venku ,kde je pejskařu dost a dost a ti tam budou i v "lockdownu"

Tohle je moc krásně napsané, děkuji!! A vážím si i všech ostatních, ještě jednou si všechno počtu a vezmu v úvahu.
Na barák nechci už nikdy v živote, to pro mě bylo největší peklo, takže výběr psa prostě uzpůsobím jeho potřebám.

A ještě, když už jste hodné a věnujete se mi - právě že jsem v úzkém kontaktu s paní, která má dva MSP v bytě. A další drobnou zvěř. Kluci jsou socializovaní, chodí po městě, do kaváren, lidi co se odváží si je můžou poňuňat.
Dělá obrany, samozřejmě jinak je nakládá do auta a šup do lesa a k vodě, životní režim má hodně podobný mému.
Proto jsem MSP uvedla, a určitou dobu nad ním uvažovala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hovawart a briard jsou určitě lepší volbou než pastevci včetně MSP. koukala jste na velkého knírače? Na ruského černého teriéra?

Koukala, ještě na něj mrknu.
U hovíků mě zaujala dlouhověkost. Odchod prvního psa byl strašný šok, protože i když měl přes dvanáct, byl nádherný, vitální, hravý, nikdo by nepoznal jestli je mu pět, osm nebo kolik.
Samozřejmě, všichni chceme aby tu byl s námi pes co nejdýl, a bohužel odcházejí i dřív, ale chápete.

A ještě jedna věc.. jsem sama, a i budu. Rodiče, partner, sourozenci žádní. Sice jsem nikdy neskončila nějak nemohoucí, ale pokud by se něco stalo, a měla bych psa u kterého mě nemůže jen tak někdo zastoupit, tak by musel (asi) do hotelu pro psy, aniž by mohl být někomu nebezpečný.

Gerhild napsal(a):
Já nevím, je tolik psů vhodných do bytu, proč sobě i psovi komplikovat život tím, že si tam pořídím zrovna toho, který tam vhodný není? Proč si, když vlastně chci a potřebuji židli, pořizuju křeslo a snažím se z něj tu židli udělat?
Osobně vám rozumím, těch několik plemen, která se mně osobně líbí nejvíc, si nejspíš nikdy nepořídíme, protože na ně nemáme povahu, zaměstnání a podmínky. Tak na ně holt budu koukat na výstavách a na netu, jako se ve filmech ráda dívám na Ryana Goslinga, ale doma mám svého muže a nevyměnila bych ho :)
P.S. K tomu, co tu moudře píše Cstmr, bych ještě připojila úvahy o tom, kde se váš byt nachází - přízemí, vyšší patro, výtah/bez výtahu? Někdy mi připadá, že čím větší pes, tím větší zdravotní problémy (a nižší věk dožití) a transportovat takového špatně pohyblivého šedesátikilového a většího drobečka z třetího patra na venčení...
P.P.S. Na obranu nosím paralyzér. Už od předpsích dob.

Jsem v přízemí. Abychom byli se psem hned venku, a kdyby nedejbože rekonvalescence po operaci atd, nemusí sejít ani jediný schod.
GR měl 40kg, nemůžu si nějak představit, že po svém boku nebudu mít medvěda pokud možno co největšího, když je to můj sen, ale zase dám si říct, proto tak dlouho vybírám.

Ještě koukám po tom hovíkovi, a po briardovi, i když toho mi do bytu byť ma rozlohu tanečního sálu, asi taky neodkývete kvůli vysoké potřebě zaměstnání..

Zdravím všechny. Tak po roce ještě psa nemám.
Když pominu teda, co tu jelo o odvrženém dítěti :-D (já nevím jak vaše milované klony, ta moje se mnou nejde už ani ven bez protočení očí, sice mě strašně miluje, ale mobil, kamarádky a courání venku už hrají prim, já sloužím především k podávání jídla a nákupu hader, ale na druhou stranu dcera zvířata zbožňuje, neštítí se chlupů, slin, že se kočka vygrcá.. Je soucitná a hodná. A hlavně vidí, jak se bez psa trápím, že mě ten život moc nebaví. Navíc ji mám sice nechtěně, ale ve střídavce, půlku času jsem sama.)
No... Nelíbí se mi současná situace. Nevím co se bude dít - bude se všechno zavírat? Budou zakázané akce, kam jsem chtěla se štěnětem v rámci socializace chodit? Budu povinně zavřená coby neočkovaná doma?
No a za druhé, když nejsem absolutně rozhodnutá o plemenu psa, nebudu si ho pořizovat.
Hodně jste mě tu nahlodaly o tom, že co se týče útoků cizích psů, je naopak lepší mít nekonfliktního psa. Jenže já opravdu celý život měla úzkost z toho (situace u řeky - navolno rtw, majitel kus pryč, stoupla jsem si před svého a přemýšlela, jestli ho zalehnu ať radši pes potrhá mě...), že když se něco stane, můj ňunínek to zle odskáče. Proto ten "dominantní" pes. Takže co, nosit pepřák?
Takže dál váhám mezi rodinným psem (GR, landseer, berňák, leon,..)
MSP v bytě být může, sleduji skupiny lidí co je mají, navíc není zbytečně uštěkaný jako by byla se soumrakem třeba TD. (A ano, v časopise věnovaném dogám, ji jeden z chovatelů nevyloučil z prostředí bytu, pokud bude dostatečně dost venku. Já byla venku pořád, a teď mám času ještě víc.)
Takže tak, psa budu mít, ale teď je to takhle. Nechci se s ohledem na psa dostat do situace, ve které bych nevěděla, co si počít.
Děkuji za rady, mějte se fajn a pevné zdraví psům i páníkům🐾

Tuvalu napsal(a):
Já se tady přimelu a zeptám se ,už máte nějakého favorita ?

Ano mám. Sice jsem neměla úplně chuť sem ještě psát, ale co. Na 90% to bude moskevský strážní pes. Nebude to hned, a taky si počkám na dobrou CHS/vrh, zatím jsem ve skupinách majitelů MSP a mám kontakt na poradce chovu. A právě jak tu někdo nahodil "co když to neklapne" - to se nesmí stát. Proto zvažuju pečlivě.
Hodně majitelů MSP mi psalo, že podle rad na diskuzích kde dostali tak akorát sodu, by si nepořídili nejen moskeváka, ale vůbec žádného psa, a teď jsou šťastní že se nedali odradit. Taky vidím, jak vypadá socializovaný pes a že hlídač nemusí být krvelačná příšera kterou vám z balkonu vyvede odchytová služba.
Návštevy v bytě pořeším, já jsem samotářka a návštěvy odjakživa nesnáším, a když to řeknu bez obalu - nebudu si vybírat psa parťáka, což je pro mě fatální věc na příštích 10-12 let, s ohledem na cizí děti. Tak k nám prostě chodit nebudou, může taky pro změnu dcera k nim, nebo můžou jít ven, nebo u nás budou půl dne co budu se psem venku:-) Dcera je dostatečně rozumná, aby pochopila, že pokud bude doma pes a já tam navíc nebudu, tak k nám v žádném případě nikdo nejde. Navíc téměř polovinu času dcera nebývá doma (bohužel, ale když už je to tak...).
Vím že budu mít úžasného psa a udělám všechno proto, aby byl šťastný stejně, jako jsem to dělala pro toho, co už odešel. Díky všem za příspěvky, a přeji hodně zdraví vám i pejskům.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale mám psy prostě za inteligentní intuitivní zvířata, on přece musí cítit, že to není vetřelec, ale že se o ni postaráme.

no, nemusi

ale vazne ted - když ctu ty požadavky a co všechno pes musí, aby vyhovoval...
Co plánujete udelat, když vyhovovat - nebude?
i přes peclivy vyber plemene - je tohle i tak trochu o jedinci.
A požadavky mate tak protichudne - ze je podle me velka pravdepodobnost, ze to uplne neklapne.

Já jsem se sem hlavně přišla poradit, napsala jsem sice zadání, ale ne, že je to přesný profil a že přes to nejede vlak.
Z nějakého důvodu, i když mě to vlastně nepřekvapuje, se to tu zvrhlo do posměchu a ironie - ale já jsem přece vůbec nenapsala, že chci domů dogu nebo pastevce, a ani jsem žádné plemeno nevyloučila, že je "málo zabiják". Jen jsem s minulým psem zažila dost nepříjemných situací, kdy on by se se svou věčně štěněcí povahou neubránil, a taky se hodně pohybuju po odlehlých místech a večer.
Jestli jsem něco zmínila, tak to, že protichůdné jsou zdroje - někde se dočtete že takového a takového psa do bytu klidně.
Tak vám všem pěkně děkuju. A hlavně těm, co bez sarkasmu poradili.

A možná bych uvažovala o dlouhosrstém NO, ale předpokládám, že by vyžadoval více zaměstnat, než dlouhé procházky a aporty do vody. Je i drobnější než bych chtěla, ale povaha super.

Já bych se zatím nechtěla pouštět do debat o konkrétním psovi a podmínkách. Ostatně ty zdroje a názory jsou různé, viz příloha, to se píše o kavkazském pasteveckém psovi a jeho prostředí.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zatím se mi že všech návrhů nejvíc zalíbil pyrenejský pes :-) děkuji všem, občas ještě nakouknu :-)

Problém může nastat, když je jim do stávající smečky něco přičleněno, ale od toho je zase člověk, aby psu vysvětlil, že se to nové stává součástí jeho smečky.

Ano, právě. Nikdy není jisté, že nepřitáhnu do dočasky novou kočku nebo ji neseberu venku. Ale mám psy prostě za inteligentní intuitivní zvířata, on přece musí cítit, že to není vetřelec, ale že se o ni postaráme.
Fenečku jsem taky donesla náhodou, vezla jsem granule do útulku, a bylo. To byla sice výjimka a už se to neplánovaně nestane, ale kočky u nás budou vždycky. I když z nich asi jednou dostanu infarkt :-D

Ještě trochu rozvinu myšlenku. Vím že existují psi hlídači, kteří se rozhodují za sebe. Hodně se bavím s pejskaři, nerada bych se jich stranila z obavy, že můj pes vystartuje po někom z nich, kdo se mu nebude líbit, nebo po jeho psovi. Nebo, že pustím psa do vody, nikde nikdo, a najednou se někdo přiblíží, pes si ho všimne dřív než já a vystartuje. Nebo, dost často se pohybuju v noci - zezadu se někdo přiblíží, a pes se na něj vrhne. Četla jsem horory, ale taky mám kamarádku, která dojíždí za kavkazem ke svým rodičům, psovi se nikdo nijak extra nevěnuje, děti k němu můžou v pohodě.
Nemám zkušenost, nakolik se tohle dá ovlivnit výcvikem a už zmíněnou socializací, pakliže bych si pořídila takové plemeno (teď nemyslím toho kavkazana).
A abych nezapomněla, všem děkuji za příspěvky

kdyby nevadila ta srst, tak molossové obecně

Srst mi vůbec nevadí, absolutně ne. Ráda se o psa starám, vyčesávám, ve vedrech jsme ve stínu, v lese, u vody.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Připadá mi, že se trochu tlučou ty požadavky :) Kdybyste byla sama bez dítěte, zvířat a návštěvy, která se psa bojí, to by bylo pak jedno, jak moc pes je nebo není "ostrý".
Nicméně, už tu padlo - rotvík, hovík, knírač, a podobné typy, taky mě prvně napadl beauceron... Pak je to o povaze konkrétního jedince, tzn. výběr chovky a zejména výběr štěněte z vrhu.
Kromě diskuzí pak doporučuju zajet na výstavu nebo větší psí akci, kde si vybraný plemena prohlídnete komplexněji a promluvíte s různýma lidma (ptejte se zejména na problémy a úskalí).

Kdybych byla sama - zatím všechna plemena, o kterých jsem četla, i když jsou sebeostřejší hlídači, tak berou domácí zvířata a děti a chrání je. Takže to mi nesedí, ale protože je to moje velká obava, musím v tom mít jasno. Selským rozumem, pokud bude štěně vyrůstat mezi kočkami, nemůže jim snad v dospělosti ublížit, ale nerada bych se pletla.

Hodně velkých/obřích plemen jsem vyloučila kvůli prostoru - ale zase. Viděla jsem spoustu smutných celoživotně zavřených psů v kotci, nevím na co jim byla zahrada. Nebo smutných psů, že rodina je v domě, a oni celou dobu čekali, až se jim bude někdo věnovat. Nemám problém s kecy lidí "velký pes do bytu nepatří", ale nechci aby se v uzavřených prostorách necítil dobře, byť spoustu času budeme venku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
upřímně, tohle je tak nějak "slovo do pranice", zejména s výše napsaným (hlídač, bez vodítka, dominantní plemeno i když teda furt nevím, jaká to jsou....)

A to právě nechci. Znám jak to chodí na diskuzích, nechci aby se po mně někdo vozil za to, že se buď nějak vyjádřím, a třeba i naivně, proto se ptám na radu. Nekupuju psa hned, čtu jednotlivé charakteristiky plemen a tady hledám zkušenosti.
Dominantní....ne ťuťánek, telátko které by se nechalo odvést cizím člověkem. Pes kterého si budu vážit, nemusí to být plyšový medvídek, i když třeba se mi moc líbí leonberger, myslím že povahou je to stejné co retrívr. Zároveň ho ale musím zvládnout bez drilu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jinak teda - co je dominantní plemeno?
a doprovází víru v socializaci i víra ve výcvik ("Nemám moc v povaze, někoho drezúrovat a cvičit")?

Pes je pro mě parťák, kamarád. Nechci, a nebavilo by mě, vycvičit si psa, který mě bude poslouchat na slovo. Mám za psa zodpovědnost, ale ideální by byl inteligentní pes, který má svůj rozum.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych opět navrhla knírače. Velký ( ale i střední ) - ideál. Někomu se zdá jako zádrhel úprava srsti. Ale vyváží ji nelínání a absence chlupů v domácnosti po celý rok.
Také černý ruský terier nebo ten hovawart.
A odhaduji, že jsou to plemena, která si poradí i s anarchií v rodině. Pod anarchií si v tomhle případě představuji různý přístup ke psu od různých členů rodiny. Např. babička nepoveluje, ale za to rozmazluje a prokrmuje, dcera nepoveuje, ale ječí :-))

Ahoj orionko, děkuji:-) já v tu chvíli nenašla správné vyjádření,ale přesně. Babička přijede jednou za dva měsíce, a psů se bojí. Dcera zvířata miluje, ale je divoká, prostě puberta. Směje se, blbne, hulákáme po sobě, můžeme se z legrace prát, lechtat, honit. Občas ječím po kočkách (jsou to potvory). Pes by měl rozlišit, že všechno co se děje doma je v pořádku, nesmí se po nikom ohnat. Ale taky ho nikdo nebude rušit, otravovat, nic takového.
Línání mi nevadí, mám k ruce přirostlý vysavač

Ahoj :-) Snad se nebudete zlobit, že si založím vlastní téma. Asi budu rozvláčná, ale nový pes je pro mě nesmírně důležitý, prosím ty, kteří by mi chtěli pomoct s výběrem, a děkuji, zkusím to shrnout stručně.
1) Musí to být velké plemeno, ne krátkosrsté.
2) Nejsem sportovec, ale psem žiju. Veškerý volný čas je pro mě o něm, mělo by to být plemeno, kterému vyhovují dlouhé klidné procházky, i na půl dne, v jakémkoliv počasí, cíl obvykle řeka, les. Pracuji z domu, den si organizuji sama, nebyl by téměř vůbec sám.
2) Jsem v bytě. Byt má velké světlé a vzdušné místnosti, ve velké chodbě jsou kachle, zrovna tak v kuchyni odkud je přístup na balkon. Ve vedrech je v bytě chládek. Žádné schody z domu. (Poznámka, na baráku jsem žila, srovnání mám. Nikdy jsem neměla na psa tak málo času jako na baráku, už nikdy víc.)
3) Pes musí MINIMÁLNĚ tolerovat ostatní zvířata v domácnosti - kočky a malou starší velmi submisivní fenečku, a odrostlé dítě. Nejsem moc družný člověk, nikdo k nám nechodí, ale pes by neměl sežrat dceřiny kamarádky nebo babičku.
4) Moje zkušenosti - měla jsem retrívra, čili rodinného psa. Nemám moc v povaze, někoho drezúrovat a cvičit, s retrívrem to nebylo potřeba, celý život byl absolutně přátelský a neubližný ke všemu a všem. Přiznávám že jsem se o něj celý jeho život bála, aby mu neublížil cizí nevychovaný pes a nepotrhal mi ho..to už nechci, asi i z toho důvodu bych uvítala psa s osobností, který si nenechá nic líbit a budí respekt. Psa s kterým se nebudu bát večer ven. Psa jednoho pána, kdy já žiju pro něj a on pro mě. Psa inteligentního, který zvládne anarchii doma a nevymkne se mi z ruky.
5) Náklady jsou jediná věc kterou neřeším, vím co obnáší mít velkého psa, veterina, BARF, poplatky.
Prosím vás, hlavně mě nekamenujte ve smyslu, že pokud si dopředu nevěřím, nemám si vybírat dominantní plemeno - beru to tak, že jen idiot o sobě nepochybuje. Nechtěla bych se prostě jen dostat do situace, kdy psa nezvládnu a budu se ho bát, nebo bude muset být celý život s náhubkem na krátkém vodítku. Věřím na dobrou socializaci.
Děkuji za váš čas